Emperor

Emperor

senior kebabárenský inspektor at Kebabárny.cz
Podobně jako ostatní, získal své první životní zkušenosti a zároveň lásku na celý život kolem třetí hodiny ráno po větším než malém množství alkoholu. Měl několikaměsíční zkušenost s pobytem v západní Osmanské říši (čti Německo), kde ochutnal mnoho druhů kebabů. Tato pochutina zde byla doslova na každém rohu. Padaly na něj a do něj ze shora, zboku a občas se zdálo, že i ze spodu (to když znaven spadl na postel a kebab si vychutnal v leže). Záliba v kebabech mu zůstala, i když se zapojil coby bílý límeček či rolák do pracovního procesu v hlavním městě Böhmen. Vzhledem k dlouholeté pěstitelské zálibě v chilli papričkách preferuje spíše pálivější omáčku a jelikož se bojí upírů, nepohrdne ani česnekovou omáčkou. Jako patriot vše zapijí pivem.
Emperor

To jsem takhle šel s přítelkyní na čarodějnice na Ladronku a ještě než tam stihl dojít, tak jsem dostal hlad takřka obludných rozměrů, jež bylo zapotřebí okamžitě zahnat. A jelikož již drahně měsíců vím, že se v okolí nachází kebabárna My Way, měla má cesta původně směřovat tam. Bohužel tam bylo kvůli nenažrancům z Ladronky brutálně narváno a fronta až ven. Já jsem ale nechtěl čekat, mně bylo jasné, že porce by tentokrát byla o poznání horší. Když jsem navíc viděl, jak tam pro takovou hordu nenažranců před pultem (ano, jsem trochu vulgární na návštěvníky a vlastně také potencionální čtenáře, alébrž jsem měl hlad jak vlk, tak je to snad pochopitelné), krájí maso tak trochu až do růžového – čti mezi řádky nedostatečně propečeného masa – a to teda pardon! Nebylo pak těžké kebabárnu opustit a vydat se cestou dolů podél tramvajových kolejí, kde jak víme, se na každé tramvajové zastávce nacházejí kebabárny (dva odkazy). No, a copak jsem to já, filuta jeden všemi mastmi mazaný, náhodou nenašel na půli cesty? Novou kebabárnu!

Nikdo uvnitř v době našeho příchodu nebyl, na roštu se krásně rožnilo kuřecí maso a tak jemně na mě líbezně volalo „Hynku, Viléme, Jarmilo (když už máme ten májový předvečer), pojďte mě sežrat!“ Dlouho jsme se nerozmýšleli a než bys řekl demise, už jsem postával uvnitř kebabárny u pultíku. V TV v rohu provozovny tedy mimo nějakých tureckých cajdáků vidím záběry jakýchsi bojovnic, což na neznalého může působit velmi zarážejícím dojmem, co si budeme povídat. No, jednalo se o záběry kurdských milic a bojovnic a nějaké samopaly naaranžované na rozkvetlé jarní louce a teda…. Asi by si měl, kujón jeden, uvědomit, v jaké zemi se nachází a jak jsou tady lidé na muslimy vysloveně pozitivně naladěni, i pokud by se jednalo o smyčku s hudbou z YouTube. Obsluha je překvapivě z Kurdistánu. Kalacha snad pod pultem nemá. Pro neznalé – Kurdové jsou ta část blízkovýchodního konfliktu, která se dá označit za ty lepší mezi všemi těmi špatnými (na druhou stranu ani oni úplní svatouškové nejsou). Ale obraťme list.

Já si chtěl objednat dürüm a moje kebabová Femme fatale döner, samozřejmě ve variantě kuřecí. Dostali jsme variaci zbytků z hrnce a ne čerstvě z grilu a navíc nejen kuřecí ale jakási mišmaš. Jelikož já měl fakt hlad, tak jsem bez brblání začal hltat kebab, moje krutopřísná přítelkyně se rozhodla jednat, protože jí jen kuřecí variantu a šla bez váhání pokrm vrátit, že tohle teda jíst nebude. Kebabář si u mě svou reakcí získal skutečně hodně plusových bodů, jelikož zaprvé uznal okamžitě svojí chybu a udělal úplně nový, čerstvě nakrájený kebab. I mě se optal, jestli s tím mám problém, ale jelikož už jsem měl třetinu dürümu zládovanou a zrovna měl úplně plný chřtán, tak jsem těžko mohl reagovat, že to teda jíst už nebudu. Tudíž když ten čerchmant za pultem viděl, že já s tím problém nemám, tak přišel se super variantou, že než aby původní výtvor vyhodil, tak mi ho zabalí domů. Za prvé jsem měl zadarmo snídani, což bylo jak sen z pohádky Tisíce a jedné noci, kebab ke snídani v devět ráno ještě polonahej ho jíst v posteli? Nádhera! Tam už snad chyběl jenom lahváč… A hlavně jako kolenovrt jsem si mohl říct, jak Béda Trávníček v reklamě na Mountfield, “A mám to zadarmo!” Podrobnosti ohledně kebabu viz níže.

Antalya Kebab má ve svém sortimentu naprostou klasiku jako döner a dürüm a nějaké saláty. Tečka.

Interiér: Až na velmi špatně zvolený YouTube kanál v TV s kalašnikovy a bojujícími Kurdy nemám, co bych vytknul. Dokonce budu spíš chválit. Mám rád imitaci cihel, dřevo a hlavně střídmost a nepřeplácanost. Připadal jsem si jako v příjemném obýváku. Všechno navíc vypadalo zcela čistě, nikde bordel, mušky, špína, a to jak před, tak za pultem.

Kvalita služeb: Započněmež u masa. Jelikož nemám moc rád nekuřecí variantu, vyjma vepřové, nebyl jsem z hovězí či, jaká to byla varianta, příliš nadšen, hlavně proto, že jsem si ji vůbec neobjednal a navíc byla z hrnce. A podpultovkám holduji asi stejně jako dobrovolnému nakopání do rozkroku. Prostě žádná sláva. To bylo patrné hlavně ve srovnání s variantou kuřecí, která byla dokonale dochucena a čerstvě nakrájena z grilu. Nyní se dostáváme asi k nejlepší části kebabu, což byly zálivky: žádná vodová pseudohmota, ale pěkně hustá a hlavně chutná záležitost. A to jsem ochutnal všechny klasické. Česneková byla česneková, pálivá obstojně pálila a bylinková byla bylinková. Teď si tak trochu připadám jako „klakson troubí a stěrače stírají“, ale je zapotřebí zálivky pochválit. Krásně dochucovaly a doplňovaly maso. Zelenina byla zcela průměrná, nic navíc. Čímž nehaním, ale ani nechválím. A zbývá nám chleba, který křupal a působil čerstvě, dokonce to nebylo bláto ani při druhém ohřátí následujícího dne zrána v posteli.

Obsluha: Původem Kurd a díky chybné dodávce objednávky má u mě trochu škraloup, teda má ho i za tu televizi a kurdské bojovnice. Na druhou stranu mi dal vlastně kebab zadax domů, za což má plus.

Cena hlavních pokrmů: Na Prahu i takřka podprůměr – döner 75 Kč, dürüm 90 Kč. Množství je dostatečné, takže za tuto cenu palec nahoru.

Antalya Kebab, Bělohorská 240/81, Praha 6