Autor: Grylls (stránka 1 z 4)

Döner am Ring (Magdeburg)

My tři kluci kebabárenští inspektoři už jsme s kebabem zažili spoustu specialitek. Kebabárnu na benzínce ale ještě ne. Na tu jsme si museli zajet na návštěvu do německého Magdeburgu. Recenzovat jsem musel bohužel já, za potulených úsměvů obou mých inspektorských kolegů.

Exteriér kebabárny Döner am Ring připomíná trochu takovou tu klasickou skleněnou prodejnu aut. Té asi nešly kšefty, a proto zde po jejím krachu vznikla, jak jinak, kebabárna. Když už někde ani tráva neroste, tam se objeví kebabárna. A když zkrachuje i ta kebabárna, můžete budovu rovnou zbourat, protože se tam nemůže uživit naprosto nic.

Interiér podniku je velmi prostorný. V době mé návštěvy dokonale vycíděný… a prázdný. Kebabáři tam z nudy asi pořád leští stoly. Obsluha byla z mé návštěvy vysloveně nadšená, myslím, že jsem mohl být prvním zákazníkem nejen ten den, ale i týden (byla sobota).

Objednal jsem extra pálivý döner, připlatil za verzi se sýrem (trochu změna oproti Berlínu, kde je sýr skoro vždy v ceně) a zasedl. A hned se chytil za hlavu, protože jsem si chtěl objednat dürüma. No co, poperu se s (za posledních cca 30 hodin již pátým) dönerem.

Kebabář donesl výsledek svého snažení. No, byla to pěkná porcička (alespoň to tak na první pohled vypadalo). Zakousl jsem se a jal se vnímat jednotlivé chuťové nuance.

Houska byla sice opečená, ale ne úplně dokonale, takže to při jejím ukusování zrovna moc nekřupalo. Žádný sezam nebo tak něco se nekonal. Prostě neurazila, ale ani náhodou nezaujala.

Přiobjednaného sýra bylo za 50 centů, co toto vylepšení stálo, opravdu požehnaně. Jednalo se ale o klasický balkán, feta mi ke kebabu pasuje víc (a nepíšu to poprvé).

Kebabář mi döner zalil všemi zálivkami, kterými disponoval, což je vždy humus. Cítíte pak všechno možné, jen ne nějakou dobrou chuť. Prostě jako když Hund a Katze vařili die Torte.

Masa zase nakonec až tolik v kebabu nebylo, i když se to tak na začátku tvářilo. Borec totiž kebab připravil způsobem, který osobně nesnáším, a to sice, že nejdřív do kebabu nandal zeleninu a pak teprve nasypal na tu horu zeleniny maso. Kebab pak na talíři vypadá, jako pěkný cvlada, ale je to jen zdání. A navíc kebab pak nemá legendární kapsičku.

Zeleninová složka kebabu sestávala z klasické variace „Kurděje se mi vyhnou obloukem“, tedy bílé zelí, fialové zelí, cibule, jedna kostička okurky, jeden plátek rajčete.

Vzhledem ke stavu mého žaludku a střev (jak říkám, byl to pátý döner během třiceti hodin) jsem ukousal něco housky, vyjedl maso se sýrem, ochutnal trochu zeleniny (čti: zelí) a zbytek nechal.

Kolegové inspektoři to tedy nesouhlasně komentovali, ale já byl neoblomný.

Kebab se v tu chvíli zdál podprůměrný, mohlo to ale být tím, že už jsme za sebou měli solidní kebabovou žranici a některé opravdu vynikající dönery.

Možná, když člověk jede v autě po okruhu kolem Magdeburgu a dostane nepřekonatelnou chuť na kebab, benzínková kebabárna Döner am Ring ho potěší nadprůměrně, za mě se ale o nic, o čem bych chtěl psát do Bravíčka, nejednalo.

Döner am Ring, Brenneckestraße 32, Magdeburg, Německo

Imren Grill (Berlín)

Imren Grill na berlínské Boppstrasse jsme navštívili v rámci našeho kebabového roadtripu po Německu. Jelikož se jednalo teprve o můj druhý kebab na zmíněné akci a vzhledem k pověsti, která podnik provází na internetu, jsem se na kebab z této provozovny hodně těšil.

Interiér: Ne zrovna útulný. Připomíná spíše nemocniční jídelnu. Před podnikem byla celkem příjemná zahrádka, která ale byla plná, takže jsem pro svou konzumaci musel volit neutěšený prostor uvnitř. Některé stoly byly celkem špinavé po předchozích zákaznících. Moc jsem se tu necítil.

Co nabízí: Nabídka je perfektní. Od klasického dönera a dürüma přes tureckou pizzu (lahmacun) a pěkný Adana kebab až po typickou tureckou grilovačku na šavlích – kuřecí maso, jehněčí kotletky a tak dále. Maso ale vypadalo klasicky „turecky“, a protože jsem v Turecku díky jedné epizodě s mouchami a masem v kebabu za týden zhubl 7 kilo, dbal jsem svých rozsáhlých zkušeností a nepouštěl se do žádných větších akcí. Objednal jsem si kuřecí döner.

Obsluha: No, objednaný kuřecí döner se díky obsluze změnil na döner (nejspíš) telecí. Nejednalo se ale o klasickou českou sekanou, nýbrž o opravdové hovězí maso, a protože jsem ještě neochutnal, s borci za pultem jsem to neřešil.

Obsluha nepůsobila zrovna dvakrát příjemně a dokonce se nás pokusila zkasírovat nadvakrát. Platili jsme při obdržení kebabu a pak jsme byli k vysolení eur vyzváni znovu při odchodu. Tuto nabídku jsme s díky odmítli. Obsluha tedy jakože nic moc.

Chuť: Tak a dostáváme se k jádru pudla. A to skoro doslova. To kuřecí maso, co bylo asi „telecí“, mi přišlo jako ze psa, a to při nejlepším. Naprosto nepoživatelné, gumové, nemožné rozkousat (a to mám kromě tří osmiček všechny zuby!). Chuťově mě katapultovalo někam na grilovačku do osady na východním Slovensku. Maso – tragédie.

Zálivky my byly naservírovány dvě, kečupová a jogurtová. Na množství se nešetřilo, ale jejich chuť byla hodně mdlá a nepřebila hrůznou pachuť masa. Zeleniny se do kebabu moc nedostalo a hlavně, žádná zeleninová hitparáda se nekonala. Salát, rajče, trocha zelí a nazdar.

Jediné, co trochu zachraňovalo celkový dojem z kebabu a důstojnost kebabárny Imren Grill, byla houska. Křupavá, propečená, chuťově bezproblémová.

Imren Grill, Boppstrasse 10, Berlín – Německo

Chickenberg (Berlín)

Kebab v berlínském podniku Chickenberg byl mým třetím kebabem ten den. Pár hodin předtím jsem si pochutnal na legendárním kebabu u Mustafy, pár minut před ním jsem od inspektora Ralfa dostal kousnout naprosto geniálního kebabu z podniku Kottiwood. Dalo by se tedy očekávat, že v téhle recenzi budu hodně, hodně přísný.

No, já jako budu, ale i tak už v úvodu musím říct, že jsem byl v kebabárně Chickenberg extrémně spokojený.

K podniku jsme s kolegy dorazili kolem půl jedné ráno. Uvnitř to vypadalo moc pěkně, interiér připomíná spíše restauraci vyššího standardu, než kebabárnu. I v pokročilou noční hodinu zde bylo perfektně čisto.

Jelikož jsem již byl jemně upraven pár fernety a několika berlínskými ležáky, žoviálně jsem s kebabářem začal konverzovat v turečtině, což se naštěstí setkalo s velmi pozitivním ohlasem. Poté, co jsem téměř vyčerpal svou tureckou slovní zásobu (čítající asi deset vět plus gazilión sprostých slov), jsem přešel do němčiny. Její úroveň obsluha ocenila tím, že radši začala mluvit anglicky.

Každopádně jsem se ale svou lingvistickou ekvilibristikou vetřel obsluze do přízně, takže jsem po chvilce obdržel vskutku překrásný kebab a mohl se odebrati zkonzumovati ho na chodník před provozovnu.

Začnu slabinou (naštěstí jedinou). Houska – byla teplá, ale nebyla vůbec křupavá. V podstatě mi to přišlo, jako kdybych kebab dostal do ohřáté burgerové bulky, samozřejmě větších rozměrů.

Zeleninka byla čerstvá a dobře dochucená. Hlavně jsem ale do kebabu dostal díky mému (krátkému) přátelství s kebabářem neuvěřitelné množství papriček jalapenos. Ale opravdu neuvěřitelné. Šacoval bych to minimálně na dvacet deka jalapenos, a to už se na chuti sakra projeví.

Chuť vyšperkoval výborný feta sýr. Obecně se feta do kebabu hodí víc než klasický balkán, a v mé svaté berlínské kebabové trojici Mustafa’s – Kottiwood – Chickenberg je to vždy právě feta, co vám do kebabu nandají.

To nejlepší jsem si ale nechal na konec. Maso. Nebojím se použít u něj přízviska geniální. Jestliže Mustafu definuje grilovaná zelenina a Kottiwood božská houska, tak Chickenberg exceluje svým dokonalým kuřecím masem. Větší kousky, skvěle dochucené, čerstvé, perfektně propečené. Klobouk dolů prostě.

Napsal jsem, že to nejlepší bylo na Chickenbergu maso. Ano, ale skoro stejně skvělá je cena. 3,5 Eura! Což je, mimochodem, unifikovaná berlínská cena za döner. Člověku nezbývá než kroutit hlavou, když si vzpomene na kebaby v České republice. Kebab tu stojí stejně, ne-li občas více (zdravíme do Checkout Food) a přitom průměrný pražský plat je třikrát menší, než průměrný berlínský. No nic. Chickenburg v Berlíně vřele doporučuji!

Chickenberg, Adalbertstraße 7, Berlín

Next Gyros III. (Most)

Před nějakou dobou jsem se ocitl kolem oběda v Mostě. Co bych to byl za inspektora, kdybych toho okamžitě nechtěl využít k získání další recenze. Provedl jsem internetovou rešerši a lokalizoval kebabárnu Next Gyros III.. Ten den však bylo zavřeno a já tak propadl depresi (částečně i z toho, jak depresivně působí město Most). Hlad jsme s přítelkyní ukojili na terásce místního KFC, obklopeni puchem moči, a já za recenzentskou snahou v Mostě udělal tlustou čáru.

Osud tomu však chtěl, že jsem se do Mostu po pár týdnech dostal kolem oběda znovu, kebabárna Next Gyros III. byla otevřená a já tak s drobným zpožděním mohl s mou drahou polovičkou provést inspekční návštěvu.

Kebabárna je umístěna v typickém komunistickém sektorovém centru na kraji Mostu. Hned vedle se nachází Hospoda Ponorka, které se podíval na zub kolega Pohlreich v pořadu Ano, šéfe.

Interiér je vyveden v dost ošklivé svítivě zelené barvě značky Shrek, jak se můžete přesvědčit na přiložených fotkách. Ta ale na chuť kebabu vliv nemá, takže to přejdu. Ne úplně tradiční rozložení pultu a boxů na sezení mému mozku detektiva napovídá, že dříve tu byl asi nějaký bar. V době naší návštěvy byl interiér čistý, skoro až vycíděný, takže zde určitě pochvala.

Komunikace s obsluhou proběhla bez problému, objednán byl jeden döner a jeden kebab salát. Obojí s vepřovým masem, které ve svých recenzích chválí inspektor Emperor. Druhou variantou byla strouhankovo-hovězí sekaná, které na našem webu v poslední době nemůžeme moc přijít na chuť.

Cena mě trochu zaskočila, nechci se dotknout Mostu, ale v takovém městě bych čekal trochu jinou cenu, než 100 Kč za dürüm. To jsou peníze, které jsem ochotný dát za dürüma v centru Prahy, ne na periferii Mostu. Kebab salát za 80 Kč, servírovaný v malinké misce, mě svou cenovkou také příliš nepotěšil.

V nabídce byly 2 zálivky, kečupový typ a majolkový typ, takže žádná velká snaha kebabářů se na poli zálivek neodehrává. Po obdržení naší objednávky (maso šlo do jídel pěkně začerstva z grilu, díky!) jsme zasedli a zahájili konzumaci. Přítelkyně byla jídlem vysloveně zklamaná, kromě extrémní slanosti (balkánský sýr plus hodně slané maso) neměl její salát žádnou chuť.

U mého döneru se žádná tragédie neodehrála, což mohlo být způsobené tím, že jsem po našem německém kebabovém roadtripu měsíc neměl kebab a fakt už jsem na něj měl chuť. Vepřové maso v kebabu bylo dobře kořeněné a chuťově je určitě minimálně o úroveň výš, než hovězí sekaná. Bylo slanější, ale houska to neutralizovala, takže cajk. A propos – houska. Křupavá, teplá, prostě jak má být.

Se zeleninou to bylo slabší, vždy se musím smát, když vidím české kebabáře, jak opatrně nabírají jeden pláteček nakrájeného rajčete a dvě mini kostičky okurky, aby z té jedné hadovky za 15 korun obsloužili zákazníky za celý den.

Naše stolování kulturně obohatila rodinka sedící u vedlejšího stolu, k níž se radši nebudu vyjadřovat – ale to je asi v Mostě bohužel normální, když jsem se tak díval na skladbu lidí na ulicích.

Döner mě rozhodně neurazil a nebýt salátu, který si objednala přítelkyně, hodnotil bych lehce nadprůměrně. Takhle to bude jen průměr. Po pár pivech někde v hospodě v okolí je ale tenhle typ kebabu přesně to, co v pátek nebo sobotu večer člověk potřebuje. Díky za to!

Next Gyros III., Lipová 819/16, Most

Zápisky z cesty kebabových inspektorů po východním Německu

V polovině května se vaši oblíbení kebaboví inspektoři vydali do Německa s jediným cílem. Sníst za víkend dvacet kebabů a pořádně tak rozšířit množství zahraničních recenzí na našem webu. Nyní předkládáme detailní zprávu o tom, jak vlastně tenhle šílený kebabový výlet probíhal. Upozorňujeme, že je to opravdu dlouhé. 🙂

Pátek 19. 5. 2017

cca 7 hodin ráno Všichni tři inspektoři vstávají ve svých bydlištích a jemně snídají. Inspektoři Emperor a Grylls se vydávají z centra Prahy směrem k německým hranicím. Vládne dobrá nálada. Ve vzduchu visí téměř hmatatelná předtucha monstrózního množství snědených kebabů.

08:50 Grylls s Emperorem přijíždějí do Ústí nad Labem, kde jim inspektor Ralf oznamuje, že nás vypekla autopůjčovna a nemáme čím jet. Atmosféra by se dala krájet a naštvanost inspektorů dosahuje nebeských výšin. Padají návrhy na kastraci či atentát. Inspektor Grylls vysypává z kapsy zrcátka, barevná sklíčka a další cetky, které měl pro obyvatele severočeské metropole připravené, a zlostně po nich dupe.

09:50 Máme auto. Po mnohých peripetiích jsme sehnali zřejmě poslední volné auto ze všech krušnohorských autopůjčoven a vyrážíme vstříc kebabovému dobrodružství do Německa. Nálada se silně zlepšuje, trudomyslnost je na ústupu a v útrobách naší klimatizované Octavie třetí generace se začíná nesměle ozývat kručení v břiše.

13:20 Jsme v Berlíně. Filuta Ralf na poslední chvíli změnil rezervovaný hotel (za což si vyslechl několik nepěkných slovíček), ale jako zázrakem nevědomky zvolil hotel vzdálený cca 200 metrů od nejlepšího kebabu na světě – Mustafova Geműse Kebabu. Tímto Ralf dostává pochvalu před nastoupenou jednotkou, pacholek jeden. Po pár drincích mizíme do města. Nejsme tu na dovolené. Kručení v břiše již nelze přeslechnout, naprosto bez problému přehlušuje hluk pátečního berlínského provozu.

14:30 Mustafa’s Geműse Kebab. Mana nebeská, jak si ostatně můžete přečíst v recenzi. Ve zkratce – symfonie chuti, kebabový orgasmus. Emperor si dokonce poslintal košili. Po pivu zakoupeném v blízké večerce se endorfiny vyvalily takový způsobem, že zažíváme stavy ne nepodobné bájné nirváně. Kebabové počítadlo ukazuje číslici tři.

Po návštěvě Mustafy, kde jsme kebab museli ochutnat všichni, jsme se rozhodli rozprostřít své síly a vždy v každé kebabárně dávat jen jediný kebab. To mělo nevýhodu – dva zbývající inspektoři museli vždy nečinně přihlížet ládování a chrochtání svého kolegy. Inspektor Grylls vytipoval na základě online rekognoskace terénu 15 nejlepších kebabů v Berlíně a naše inspektorské trio projevilo vůli vyzkoušet jich z tohoto seznamu co nejvíc.

15:30 Berlín – památky. Vyrážíme na obhlídku, samozřejmě pěšky – musíme vypotit první kebab, udělat si v prostor na další a hlavně, všichni tři jsme lakomé skety a nebudeme platit skoro 3 eura za MHD! Vždyť za to už je skoro kebab! Památky v tomto spisu řešit nebudeme. Jako hezký, ale byli jsme tam kvůli kebabu.

Jelikož si kolega Grylls neustále stěžoval na bolesti nohou, museli jsme často zastavovat a povalovat se po parcích. Zajímavá situace nastala v parku naproti Reichstagu, kde jsme vychutnávali siestu. Vykázal nás policista, že tam, kde ležíme, leží také mrtví vojáci. OK, omluva, ale prosím vás, kde jako v Berlíně neleží mrtví vojáci?

17:30 Druhé kolo odstartovalo. Nejkratší slámku si vytáhl inspektor Ralf. Co si budeme povídat, první kebaby se v našich bříškách ještě ani nezačaly rozkládat, takže Ralfík z toho, že jde první na řadu, zrovna radost neměl. Okýnko u podjezdu, které na Ralfa vyšlo, také nevypadalo moc lákavě. Ralf usedl na lavičku před kebabárnou a s oroseným čelem a lahváčem v ruce bojoval s dönerem. Jeho boj byl tak epický, že jsme se stali centrem pozornosti kolemjdoucích kravaťáků, zevlů, hipíků a šikmookých turistů. Ralf se s kebabem popral statečně a pokořil ho. Bohužel pak zhruba hodinu vyčerpáním vůbec nemluvil. První slova jsme z něj dostali až po té, co jsme mu poskytli první pomoc, o které bude řeč později.

18:00 Prostřední slámku si vytáhl Emperor, a tudíž vyhrál kebab v té části Kreuzbergu, kde jsme byli zřejmě jediní trochu světlejší. Emperor se narozdíl od Ralfa údajně na kebab těšil, přeci jen jsme se dostali do opravdu velmi „autentické“ části Berlína, kde i dopravní značky jsou psány v jazyce Farsí, což slibovalo pětihvězdičkový blízkovýchodní kebabový zážitek.

Kebabárna poblíž zastávky metra Neuköln s názvem Imren Grill byla neuvěřitelným semeništěm podivných individuí. Naše snahy o vyfocení kebabárny zvenčí byly velmi nahlas konfrontovány, že takhle teda ne a tady fotit nebudete, vy ku*vy udavačský. Emperor se pokusil vyfotit i interiér kebabárny, ale nadávky zesílily za únosnou míru. Už jsme se viděli s odřízlou hlavou a Grylls přísahal, že mu jen těsně kolem ucha proletěl Korán, co po něm jeden z kebabářů hodil. Zařadili jsme radši zpátečku. A jak se dočtete v recenzi, Emperor si ani moc nepošmáknul.

18:15 Závěr druhého kola kebabů, na řadě je inspektor Grylls. Kebabárna, strategicky umístěná mezi modlitebnou a sídlem německého zastoupení firmy Explosia Pardubice, podle staženého průvodce slibovala ultimátní kebabový zážitek. Jmenovala se stejně, jako ta Emperorova, tedy Imren Grill. No – inspektor Grylls po cestě z Německa prohlásil, že horší kebab v Německu nikdo nikdy sníst nemohl. Kebabové počítadlo je na číslici šest.

18:30 Ralfíkovo mlčení utnul rázný zásah inspektora Emperora. Vidíc, že zastávka v marketu Rewe a nákup dalších lahváčů Ralfově stavu nepomáhá, otevřel Emperor krabičku poslední záchrany a Ralfíka probral pár panáky ferneta. Neobešlo se to ovšem bez nehody. Ralfík si pocintal své bílé polo a okamžitě se stal terčem posměchu obou kolegů. Grylls zase několika panáky fernetu (bez pocintání) léčil své uťapkané nohy a Emperor fernetem zoceloval nervy, těžce zkoušené Gryllsovými stížnostmi na uťapkanost a Ralfovým mlčením. Po celé placatici se nálada v týmu znatelně zvedla.

19:30 Návrat do hotelu a příprava na třetí kolo. Spočívala ve ztrestání větší části alkoholových zásob z domova, plus pár místních piv. Nebudeme to prodlužovat, vypili jsme toho víc než dost a díky tomu se nám do hlav vkradly myšlenky na další kebab, což bylo přesně to, co jsme potřebovali.

23:30 Jdeme objevovat noční Berlín, spíše tedy kebabárny poblíž stanice Kottbusser Tor. Paradoxně čím více jsme byli pod vlivem, tím více jsme byli opatrní a začali si najednou kupovat jízdenky na MHD. Je možné sebekriticky říci, že naše objektivita v tuto noční hodinu nejspíš nebyla právě příkladná. Například jsme cca půl hodiny chodili kolem dokola jednoho kruháče, než jsme si uvědomili, že chodíme stále dokola. Ačkoli měl v krvi nejvyšší hodnotu alkoholu, této skutečnosti si jako první všiml Ralfík, který začal chození na kruháči sabotovat. Prý nejsme žádní křečci, abychom běhali v nějakém kole bez cíle.

Ralfova sabotáž měla i prozaičtější důvod – potřeboval si odskočit na malou. Sotva si ale v temném zákoutí rozepnul poklopec, z dáli uslyšel zbylé inspektory, jak na něj volají. Nejprve si pomyslel, že jde zas o nějaký vtípek a nepřikládal tomu význam, ale pak zpozoroval několik policistů, kteří se blížili k němu. Zatáhl si zip na poklopci, dopnul knoflík u kalhot a nasadil nechápající výraz (který mu jde opravdu dobře, pozn. redakce). Když k němu policisté dokráčeli, vyslechl si něco o možné pokutě, ale jeho umolousaný vzhled zřejmě policisty přesvědčil, že z tohodle ptáčka nedostanou ani euro, a tak vyvázl bez trestu.

Aby toho nebylo málo, Ralf si kromě úniku před pokutou vylosoval i nejlépe hodnocenou kebabárnu v okolí, Kottiwood. Ok, měl štěstí, ale frajer si obsluze klidně řekne, že rád zaplatí víc, ať mu toho dají MÁLO, že nemá moc hlad. Jako kde to jsme? Patrně jeden z nejlepších kebabů ve sluneční soustavě s dokonalým ječmínkovým chlebem a on chce menší porci? Je on vůbec kebabový inspektor?

Zbylí dva inspektoři byli v tu chvíli opravdu rozpálení doběla. Ralf, který se s takovým vztekem patrně ještě nikdy nesetkal, dal oběma inspektorům pořádně kousnout. To situaci paradoxně ještě zhoršilo, protože ten kebab byl tak vynikající, že spustil v Gryllsovi a Emperorovi opravdovou závist.

Naštěstí kebab, který dostal inspektor Grylls v kebabárně Chickenberg o chvíli později, alespoň část jeho závisti odstranil. Po komunikaci v turečtině se totiž Gryllsovi podařilo vetřít obsluze do přízně a vymámit z ní obří nálož nakládaných jalapenos papriček do kebabu, což se na chuti podepsalo velmi pozitivně.

Na Emperora připadl až třetí kebab, suverénně nejhorší z noční šichty. Všichni jsme si nakalení poručili sehr, aber sehr scharf, což v tomto případě znamenalo kýbl sušených papriček, trochu pot a ráno po probuzení i skoro krev a slzy.

01:30 Scéna před Mustafa kebabem. Grylls s Emperorem zákeřně zakázali Ralfíkovi vystát si zhruba dvěstěhlavou frontu a dát si tak po cestě na hotel čtvrtý kebab. Stejně by si to nepamatoval a ráno by jen skučel, že už žádnej kebab jíst nechce. Patrně v jejich chování hrála roli ukřivděnost, protože Ralfovi neustále připomínali, že měl luxusní kebab v Kotiwoodu a oni ne. Ralf svůj žal musel zapít na hotelové recepci třemi pivy.

Sobota 20. 5. 2017

09:50 Probuzení v Berlíně, snídaně a odjezd. Po opakovaném vyřešení „toaletních záležitostí“ z včerejšího dne jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím.

11:20 Návštěva vily, v níž se odehrála nechvalně proslulá konference ve Wannsee. Krásné jezero a okolí. Vila pak zde jako memento připomíná rozhodnutí o tzv. konečném řešení v průběhu druhé světové války. Jelikož Ralfík nevyřešil určité věci v Berlíně, začal být poměrně nevrlý a konečné řešení své včerejší kebabové otázky provedl právě v této vile. Počasí je krásné a nálada a chuť na kebab se vracejí.

12:55 Postupim. Cíl je jasný, dát tři kebaby a trochu se podívat po městě. Škudlilství se nám opět nevyplácí. Nechtěli jsme platit zaparkování, proto jsme auto zanechali trochu dále od centra. Jelikož jen za pátek jsme každý nachodili půlmaraton (přesněji řečeno dokonce 24 kilometrů), žehrání na uťapkané nožičky nabírá na síle.

U některých jedinců nabírá na síle i smrad z bot, ale o tom níže. Město si žije oproti Berlínu svým líným a takřka venkovským životem, naštěstí kebabů je v centru dost. Když Ralf inspektorům sděluje své dojmy ze sobotní Postupimi, popisuje ji jako Roudnici nad Labem, kam zrovna přijel cirkus a všichni pobudové z blízkých i vzdálených dědin jej přišli očumovat na náměstí.

Město i tři kebaby na hlavní kebabové ulici lze spláchnout slovy „neurazí, nenadchne“. Vzhledem k narůstající únavě kvůli neustálému chození se inspektoři dohodli, že vynechají město Brandenburg an der Havel a pojedou rovnou do hotelu v Magdeburgu, kde je čekají další kebaby. Kebabové počítadlo ukazuje číslo dvanáct.

16:00 Díky obavám z Umwelt zóny, kam se nesmí bez zelené nálepky, kterou jsme neměli, jsme parkovali a měli hotel na periferii města (popis z Bookingu.com – čilá, pulzující obchodní čtvrť nedaleko centra). V Berlíně jsme na Umwelt zóny vykašlali a prošlo to – poučení pro příště.

Při check-inu jsme dostali jeden jednolůžák a jeden dvoulůžák. O rozmístění jsme spravedlivě soutěžili ve hře kámen, nůžky, papír. Emperor prohrál na celé čáře. Střihnout si o pokoje navrhl Grylls, který si dělal největší zálusk na jednolůžák, ovšem celou hru ve finále ovládl Ralf. Tomu se Gryllse zželelo a přenechal mu svou trofej. Zhrzený Emperor si pak odfrkl, že bude muset kámen, nůžky, papír trénovat. Na první soustředění do italského Bergama má odjet někdy tento měsíc.

Emperor tak byl nucen sdílet pokoj s Ralfem a následně si oddělit postele (jelikož klauni v hotelu dali našim inspektorům postele k sobě a i když nás pojí společná láska ke kebabům, tak tam naše pouto končí). Házíme zavazadla na pokoje a několika panáčky slavíme úspěšný přesun do Magdenburgu.

16:55 Vyrážíme na další pěší pochod za kebabem. První kousek, Ralfíkův, se nacházel 50 metrů od hotelu. Ralf ho snědl v příjemné multikulturní atmosféře, kdy v kebabárně seděli tři vyjukaní inspektoři a cca 70 členů místní komunity. Zbylé kebaby ale byly opět šeredně daleko.

Emperor šel štěstíčku trochu naproti, u předcházejících kebabů remcal ostošest, a tak mu Grylls naivně přepustil údajně nejlepší kebab ve městě, Urkesh Grillrestaurant, který byl další na řadě. Emperor dostal (po půl hodině chůze) pěknou porci masa a pochutnal si, ačkoliv mez sousty tvrdil, že mu ještě nevytrávilo z Postupimi.

Přímo antickou tragédii si ale v Magdenburgu prožil inspektor Grylls. Po další půl hodině chůze, kdy jsme už v podstatě opustili město, mu došlo, že přibližující se tečka na mapě, ukazující další naplánovanou kebabárnu, označuje čerpací stanici na městském okruhu v dáli. A opravdu. Po příchodu na benzinu jsme zjistili, že se nejspíš jedná o pilotní provozovnu ojedinělého konceptu „načepuj a sežer dürüm.“

Emperor z Ralfem se pro jistotu nachvilku vzdálili nakoupit lahváče, neboť smát se v tu chvíli před zoufalým Gryllsem znamenalo vysokou šanci fyzické inzultace. Kebabář z radosti, že dorazil ten den nejspíš jediný zákazník, nakydal Gryllsovi do kebabu veškeré dnes upečené maso. Tentokrát mu tím moc radosti neudělal. Grylls kebab nedojedl a vysloužil si veřejné odsouzení.

19:30 Návrat na hotel. Všichni jsme dostali porce, se kterou by měl problém i Bud Spencer v dobách své největší slávy. Začíná nefalšované remcání a existencionální pochyby, jestli my těch dvacet kebabů vůbec dáme.

Naštěstí alkohol situaci trochu uklidnil. Obzvláště dobrou náladu vytvořila flaška Zelené, která vyšla 0,7l na 3 EUR, z čehož měli radost všichni. Včetně prodavačky v supermarketu, protože takhle nadšená a svítící očka asi už dlouho neviděla.

Z čeho měli minimálně dva inspektoři ze tří o poznání menší radost, byl závan z bot a nohou inspektora Ralfa. To bys blil, Milane. To je, jak když zapomenete romadur v tašce se špinavým prádlem na konci fotbalové sezóny a objevíte ho koncem července. Padl návrh jednak na uříznutí Ralfových nohou a druhá na relax večer s několika lahvemi alkoholu, saunou a že se pak uvidí, jestli vyrazíme do města na další dávku.

00:30 Stále nejsme schopni do sebe nacpat další kebab. Částečně i díky intoxikaci necháváme zbývající kebaby na nedělní ráno a poledne. Jen se zapotíme o trochu více, než jsme předpokládali. Po druhém dni jsme na čísle 15 a je patrné, že naše tempo zpomaluje. Po prvním dni bylo kebabů 9.

Neděle 21.5.2017

09:00 Ráno moudřejší večera. Noční pesimismus, že už na další kebab nemáme síly, je pryč a jsme opět odhodláni dostat se na číslo 20 a splnit náš tak trochu bláznivý úkol. Po zabalení vyrážíme do centra Magdeburgu za kebaby a památkami.

11:00 Postupně do sebe ve třech kebabárnách tlačíme první dnešní kebaby. Jde to až překvapivě snadno, tedy až na kolegu Gryllse. Dűrum opět nedojedl a byl znovu terčem posměchu. Tentokrát je ovšem na jeho obranu nutno poznamenat, že žádný člen naší skupinky takhle obrovský dűrum v životě neviděl. Představte si stehno Heleny Růžičkové. Tak asi tak. Maso bylo navíc trochu jeté, takže pohled na Gryllse, snažícího se do sebe nacpat dvě kila prošlého masa za přísného dohledu Ralfíka s Emperorem, stál za to – no prostě pokračování Gryllsovy tragédie z předchozího dne. Po prohlédnutí centra a místního dómu, parků a krásné řeky Labe se vydáváme na poslední štaci do Lipska.

14:20 Jsme v Lipsku s plánem dát každý poslední kebab a pokořit tak bájnou hranici dvaceti kebabů. Ještě v Magdeburgu na hotelu vybral Emperora tři kebabárny v centru města. Ale ouha. Kde nic, tu nic. Bloudíme po centru města, kolem hlavního nádraží a snad ve všech přilehlých uličkách a začínáme být trochu nervózní. Kebabárny nikde a ani nevidíme jediného člověka, který by do sebe cpal döner či dűrum. Marně hledáme přes hodinu a půl, opět se dostáváme na hranici nachozeného půlmaratonu a tudíž máme za celý víkend v nohách více jak maraton. Kebab však nikde.

16:00 Smutní a zlomení se vracíme k autu. Dvacet kebabů nebude, ale tak i 18 je přece hezký výkon – tak nějak si omlouváme lipské selhání. Toto město se všem inspektorům zapsalo do paměti hodně černým písmem. Vrcholem celé absurdní situace bylo, že když jsme vyjížděli z Lipska a díky času vrácení auta se již nemohli zastavovat, objevili jsme čtvrť plnou kebabáren. Jako naschvál a jako kdyby nám kebabový bůh nepřál. Inu,  cesta inspektora jest cestou trnitou.

17:30 Projíždíme kolem Drážďan. V autě panuje ponurá atmosféra. Nejhorší je, že, jak občas auto poskočí po drobných výmolech, nepěkně se nám po tomto víkendu třepotají břuchy a máme pocit, že máme tak trojky prsa. Pohled na poskakující pupky na dálnici nepatří mezi nejpěknější.

Pak ale vymyslí Ralf s Gryllsem naprosto ďábelský plán. Prostě vrátíme auto o hodinu později a sjíždíme z dálnice těsně před čárou do města Pirna. A hádejte co? Ano! Mají zde kebabárnu. Ano, byla otevřená. Ano, všichni jsme si poručili kebabový talíř s hranolkami, aby byla nějaká změna. Plácáme se po ramenou. Cíl je splněn, takřka na úkor vlastního zdraví. Kebabové počítadlo se zastavuje na čísle dvacet jedna.

19:00 Vracíme se do Ústí nad Labem. Přežraní k prasknutí a každý s pár kilogramy navíc. Kam příště? Jedině snad do Istanbulu, kebabové Mekky. V brzké době očekávejte na Kickstarteru spuštění kampaně na financování naší další cesty.

Doslov

Co říci závěrem? Jsou to čtyři týdny od našeho výletu a chuť na kebab už se pomalu začíná vracet. V průběhu cesty jsme došli k sebemrskačským myšlenkám, že jsme hrozná prasata a že co jsme za tenhle víkend udělali, nám naše těla jen tak neodpustí.

V týdnu po návratu ale byli Emperor s Ralfíkem nezávisle na sobě darovat krev a v obou případech byli lékaři naprosto unešení ze skoro zázračného vylepšení všech myslitelných indexů a hodnot. Takže pointa celého cestopisu může být jen jediná: Přátelé, jezte kebab. Je dobrý pro vaše zdraví v jakémkoliv množství. A to máme lékařsky potvrzeno!

Anglická kebabárna zdrojem nákazy tyfem?

Tyfus je potenciálně smrtelné onemocnění způsobené bakterií Salmonella Typhi, která se vyskytuje v krvi a vnitřnostech těch, kteří onemocněním trpí. Jedná se o bakteriální infekci přenášenou potravou nebo vodou, která přišla do kontaktu s močí nebo stolicí infikovaných lidí.

Po tomto edukativním úvodním odstavci si asi většina z nás při příští návštěvě kebabárny dá pozor, jestli pokašlávající kebabář za pultem má umyté ruce a na nich ideálně hygienické rukavice. Narozdíl od tří teenagerů ve městečku Newport v jižním Walesu, kteří tohle evidentně neřešili. Po návštěvě Samova kebabu v Newportu pak lehli do postelí v místní královské nemocnici, neboť kromě kebabu si (nejspíš) ve zmíněném podniku pořídili i výše zmíněný tyfus.

Jestli s nimi na pokoji v nemocnici leží i majitel Sam, sice nevíme, ale víme, že po návštěvě hygieny Sam podnik „prozatím“ a „dobrovolně“ uzavřel. Jedná se o první větší rozšíření tyfu ve Velké Británii od roku 1992.

A pak že návštěva kebabárny není žádná exotika a dobrodrůžo!

Antalya Kebab, Nusle (Praha)

Máme za sebou už téměř 70 recenzí a přiznám se, někdy už je to recenzování celkem řehole. Dnes to ale není ten případ. Recenze kebabárny Antalya kebab Nusle totiž vznikla tak, že jsem vyrazil na pivo do mnou neprobádaných zákoutí Prahy a co čert nechtěl, vedle hospody se zhmotnila kebabárna. Po pěti pivech se člověk k návštěvě a konzumaci opravdu přemlouvat nemusí.

Toliko úvod. Do Antalya kebabu jsem vstoupil v pátek kolem 23. hodiny. Uvítal mě relativně malý interiér se solidně vyhlížejícím mobiliářem. Pár barových stolků a židlí asi ve špičce stačit nebude, ale je to dobrý (a novotou svítící) základ.

Obsluha mi návštěvu zpříjemnila hned několika způsoby. V průběhu přípravy kebabu se různě kymácela, tancovala a prozpěvovala. To sice není úplně klasické chování pracovníka, zvlášť v podniku, kde neservírují alkohol – v hospodě je naopak nakalený vrchní taková česká klasika. Ale což, při našem kebabovém bádání už jsme zažili leccos a zpívající a tancující kebabář opravdu nepatří mezi to nejhorší.

Co už mě úplně nepotěšilo, byl fakt, že jsem si objednal döner se sýrem, po těch pivech jsem, co vám budu povídat, na ten sýr měl obzvlášť chuť… a kebabář na něj v rytmu tance zapomněl. Musím ale říct, že o podvod se nejednalo, protože účtovaná mi byla cena za döner bez sýra. A propos – cena. Ta je pod pražským průměrem, za klasik döner zde chtějí 75 korun a klasik dürüm si cení na 89 Kč.

Vrcholným číslem obsluhy, zpříjemňujícím mou návštěvu, však byl kousek, který jsem ještě nikdy předtím v kebabárně neviděl. Uprostřed přípravy mého dönera se kebabárnou začal rychle rozšiřovat smrad pálícího se plastu a najednou šup – a byla tma. Úplná, totální tma, kterou prořezávalo jen tlumené světlo z plamenů, opékajících maso. Úplná romantika u táboráku, jen místo špekáčku se nad třepotajícím ohněm opékalo 10 kilo kuřecího masa.

Abych to nyní zmatenému čtenáři vysvětlil. V kebabárně patrně začala hořet lednička, či kýho vejra, a ta vyhodila pojistky. Pohled na ve tmě se točící maso však pohladil mou pivy rozbouřenou duši a vznikly i celkem pěkné fotky.

Byl to v podstatě kulturní zážitek. Kolega recenzent Emperor kvůli kultůře chodí před kebabem do galerií. To však nyní považuji, po té co mě v Nuslích seznámili s konceptem Kebabový kabaret, za ztrátu času.

K samotnému kebabu, který jsem v Antalya kebab Nusle dostal. Döner byl velikostně zcela průměrný,  množství masa také odpovídalo klasické porci. Maso mi do kebabu bylo kydnuto z hrnce vedle grilu. Bylo teplé a vzhledem k tomu, že jsem měl docela naváto, jsem to na chuti upřímně ani nepoznal. Principielně mě ale servírovaní masa z hrnce štve.

Co se týče zeleniny, jako už několikrát v mých recenzích musím kvitovat, že kurděje se mi určitě vyhnou, poněvadž zelí jsem měl v kebabu tolik, že by s ním Kolumbus dokázal svou posádku krmit celou cestu do „Indie“ a ještě by zbylo na zpáteční cestu. Naopak s rajčaty a okurkou se šetřilo, jako by šlo o třicetiletou whiskey někde v Íránu.

Zálivku jsem si dal bylinkovou, jednalo se o úplný standard, nebyla tedy cítit ani jedna bylinka. Pánové kebabáři, víte, že ten kopr fakt není tak moc drahý? Mohli byste ho do té bylinkové občas taky prsknout!

Celkově jsem odcházel relativně spokojený. Kebab z Antalye v Nuslích rozhodně nebyl výstavním kouskem a něčím, za čím byste museli za střízliva cestovat až z Černého Mostu nebo Průhonic. Na druhou stranu, po pivku se jednalo o dobrou svačinku, na které nebylo skoro nic vyloženě špatně. Při ceně jednoho Big Macu vždycky dobrý deal.

Antalya kebab Nusle, Nuselská 36, Praha

Opilé ženě naúčtovali za kebab 23 tisíc!

Taky si rádi v sobotu večer vyrazíte na pár škopků, jak se říká na Moravě (Google překladač nespouštějte, znamená to na pár piv :-))? Nebo do sebe s kamarády v parku lusknete krabici vína a vyrazíte do víru nočního města? Či pohodlně usazení v křeslech v cigar clubu distingovaně pohovoříte u láhve náctileté whisky?

My v redakci webu Kebabárny.cz známe všechny vyjmenované možnosti a můžeme tak potvrdit, že ve všech případech je tou nejlepší tečkou za víkendovým večerem poctivý kebab na stojáka na noční ulici před kebabárnou.

Kromě nás (a pravděpodobně i vás) to takhle má nastavené i devatenáctiletá Abby Richardsová z Wrexhamu s kamarádkami. Ta si v sobotu večer (přesněji tedy už v neděli, v solidní 3 hodiny ranní) objednala místním Kebab Hausu kebab talíř s hranolkami v ceně 170 korun.

Místo činu - Central Kebab House ve Wexhalu

Místo činu – Central Kebab House ve Wexhalu

Jelikož už neměla na zaplacení celé částky v hotovosti (večer se očividně vydařil), chtěla polovinu zaplatit cash a polovinu kartou. Kebabář Abby vyhověl, ta zadala pin a obdržela objednávku a účet. Jestli se jí svět před očima nemotal před tím, o čemž celkem pochybujeme, zamotal se jí určitě při pohledu na účtenku. Na ní se skvěla částka v přepočtu 23 tisíc korun. Jedna z kamarádek Abby z toho byla tak v šoku, že rovnou v kebabárně zapomněla i svojí peněženku.

Majitel kebabárny Rush Yaman se po upozornění údajně pokoušel peníze vrátit, ale nešlo mu to. Dívka z kebabárny tedy skutečně odešla sice s plným břichem, ale o 23 tisíc korun lehčí.

K vrácení peněz nakonec došlo druhý den a protože se Abby nechala slyšet, že „kebab byl naprosto skvělý“, končíme dnešní příběh v podstatě happy endem.

Istanbul kebab, Prager Strasse (Drážďany)

Kebab v Drážďanech je na našich stránkách doménou recenzenta Ralfa, který pro vás oblast Altstadtu a Prager Strasse zmapoval v recenzích zde, zdezde. Když jsme se ale s přítelkyní jako dvě zcela sociálně nezodpovědná individua vydali nakupovat ruční výrobky bangladéšských děti do Primarku a narazili na pole neorané, čti nezrecenzovanou kebabárnu Istanbul kebab, rozhodl jsem se nerespektovat teritoriální rozdělení a recenzi z výsostné zóny našeho saského zpravodaje sepsat.

K návštěvě mě hned po příjezdu do Drážďan strategicky přesvědčila přítelkyně. Dobře totiž věděla, že s bříškem plným kebabu nebudu klást výrazný odpor ani po několika hodinách intenzivního shopování. Samozřejmě se nemýlila.

Dveře podniku jsme rozrazili těsně před polednem a po mém naivním dotazu, zda můžu platit kartou, se otočili na podpatku a jali se hledat bankomat. Následující události není potřeba popisovat, proto se v čase posuneme o patnáct minut dopředu, do momentu, kdy se už opět u pultu v Istanbul kebabu snažím objednat jeden klasický dürüm a jeden dürüm s ananasem.

Rozhozen skutečností, že všechna moje přání, pronášená němčinou kvalit pozdního Heinricha Heineho, si nechá obsluha dvakrát opakovat, jsem při objednávce fatálně zklamal a přítelkyně se ananasu v kebabu nedočkala. Místo Hawaii dürümu jsem ji objednal Haloumi dürüm se speciálním sýrem.

Bylo nám přislíbeno, že dürümy nám obsluha donese, proto jsme se usadili do boxu a volný čas si vyplnili studiem interiéru. Ten byl v době naší návštěvy čistý a kompletně zaplněný. Istanbul kebab v Drážďanech má uvnitř i malý bar a šipky, takže se nejedná o úplnou klasiku, na kterou jsme zvyklí z Čech. Vybavení je už ale trochu starší a tento typ nábytku nebyl v kurzu ani za časů Petra Kotvalda a Standy Hložka, natož v roce 2017.

Naše rozjímání uťal příchod dvou pěkně macatých dürümů. Pustili jsme se do díla a… fantazie. Nádherně propečená a křupavá placka, jak by také ne, když se propékala v rozpálené peci a ne v nějakém kontaktním elektrickém grilu. Luxusní zelenina, skvěle okořeněná směsí bylinek. Jak je to jednoduché, udělat ze zeleniny přihozením trochy jetele a mateřídoušky gurmánský zážitek, a stejně to 90 procent českých podniků neudělá. Moje chvalozpěvy pokračují i u masa. To je v Istanbul kebabu přímo na rožni obloženo paprikou, která při grilování krásně pouští šťávu na otáčející se masíčko, dávaje mu tak super chuť.

Ani zálivku hanit nebudu, česneková měla správnou chuť, říz i konzistenci. Nemám prostě co vytknout. Kebab jsem si pro sebe objednal ‚extra scharf‘, takže mi ho kebabář poctivě zasypal sušeným chilli a nabídl i zalití Srirachou, což jsem přijal, ale s odstupem zde vidím jedinou slabinu podniku – kdyby byla speciální pálivá omáčka, pro blázny jako jsem já, domácí, to by bylo teprve žůžo.

V nabídce mají samozřejmě i klasickou pálivou zálivku, ale tu jsem si nedal, zálivky na kečupové bázi nemusím.

No a co vlastně přítelkyně a její haloumi dürüm? 4 kusy sýra ne nepodobného slovenským odštiepkom povýšilo její kebab na nebeskou manu. Přítelkyně doslova prohlásila, že se jedná o nejlepší kebab v jejím životě. A nepřeháněla, já o tom musím něco vědět, když jsem jí polovinu sežral.

Při ceně 4, respektive 4,90 € za kus mi nezbývá než jen marně dumat nad tím, proč 9 z 10 pražských, potažmo českých kebabů je při úplně stejné ceně minimálně o jednu, spíš ale o víc tříd horší. Německo – milovníků kebabu ráj.

Istanbul kebab, Prager Str. 3C, 01069 Dresden

Checkout Food Francouzská (Praha)

Na zrecenzování kebabáren v pražských Vršovicích jsme se v posledních týdnech vrhli s takovým nadšením, jako Jindra Forejt po lajně koksu na vyrýsovaného prostituta. Podniky na Vršovickém náměstí i na Vršovické ulici už jsou za námi, kebabárna Checkout Food před námi.

Nachází se na velmi strategickém místě ve Francouzské ulici, kousek od zastávky tramvaje a vstupu do místa s nejvyšší koncentrací fousatých dřevorubců hmotnostní kategorie do 49 kilogramů a biodívek s česneky v podpaží v Praze, tedy Krymské ulice. Jestli je o žaludky pražských hipsterů dobře postaráno, zjistíme v dnešní recenzi. Na kebabárnu Checkout Food  se nám opět sešlo několik doporučení a žádostí o zrecenzování, proto jsem v jeden páteční večer rozrazil dveře podniku se značnou nedočkavostí.

První, co mě při vstupu trochu zarazilo, bylo provedení interiéru. Ten se rozhodně vymyká zavedenému standardu českých kebabárem, nejsem si ale jistý, jestli bych to označil za klad, či zápor.

Relativně velký prostor skýtá kvůli nepraktickému dispozičnímu řešení pouze minimum místa na sezení. Ještě, že jsem na recenzi dorazil vozem, a mohl se tak s kebabem bleskově přesunout do zázemí vlastního bytu, jinak bych byl nucen pochutinu spořádat na stojáka před podnikem. Moderně pojatá výzdoba interiéru v sobě kombinuje surfové prkno a bílé dlaždičky jak z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Lehce vyveden z míry jsem pak selhal při objednávce a poručil si do kebabu pálivou omáčku na kečupové bázi, což normálně vzhledem k hluboce zakořeněnému odporu ke kečupu nedělám. V nabídce již byl jen jeden další typ zálivky, bohužel ale nevím, jestli to byla bylinková nebo spíš česneková. Maso bylo v době mé návštěvy pouze hovězí, i když kuřecí asi (podle zbytků na noži u prázdného druhého grilu) taky mívají.

Rekapitulace – objednán dürüm (zde nazývaný wrap) s pálivou omáčkou a hovězím masem, bez jakýchkoliv potíží. Obsluha česky mluví jako když bičem mrská, což mě vede ke geniální dedukci svou odvážností a bystrostí připomínající myšlenkové pochody Sherlocka Holmese – jsou to Češi.

„Můj“ kebabář s čapkou se s vervou  pustil do práce. Vše měl hotové velmi rychle a wrap krásně zapekl, jak se v kebabárnách na úrovni sluší a patří, ale má nálada už v tu dobu byla na bodu mrazu. Množství masa, které do mého kebabu totiž přišlo, bylo už na zběžný pohled přes pult pod kebabářovy ruce opravdu malé a i ta tortilla se mi zdá nějaká zcvrklá… no nic, zaplatit a rychle domů jíst.

Rozbaluji, zakusuji. Chuťově je kebab kvalitní, a to jak masem, tak překvapivě i zálivkou. Ta sice pálí jen tak příjemně, symbolicky, ale je velmi dobře dochucená. Množství cibule v kebabu je ideální, nepřehlušuje vše ostatní. Tortilla placka je chuťově také super, není to klasická placka používaná ve většině kebabáren, ale pocitově kvalitnější verze a navíc pěkně křupe. Dávám si dalších pár chutných kousů a … kebab je pryč. Sedím za stolem a přemýšlím, kde se stala chyba. Právě jsem snědl kebab za 99 korun a přitom mám stále hlad jak starý Roubíček v Treblince v roce 1941.

Řečeno bez  zbytečných kudrlinek – kebab wrap v Checkout food je vysloveně malý. Zaprvé – používají zde menší tortillu, než je zvykem. Zadruhé – wrap balí trochu jiným postupem, kde ho skoro nestlačí, aby byl vevnitř „nadýchaný“. Zatřetí – množství masa v testovaném vzorku bylo druhé nejmenší, co jsem kdy v Praze měl. Méně masa mi naservírovala jen nechvalně známá gyrosárna Pizza Roma. Při velikosti porce, kterou jsem dostal, by wrapu seděla cenovka alespoň o 20 korun nižší. To ale od podniku, který se nestydí si za kebab talíř říct naprosto nehorázných 160 korun, nejspíš čekat nemůžeme.

Až se tedy třeba budete vracet z rande s vaším novým veganským objevem, tj. večeře při svíčkách v restauraci s příznačným názvem Plevel, v Checkout food si můžete spravit chuť. Jeden kebab ale při jejich porcích na zahnání hladu určitě stačit nebude.

P. S. Tato recenze byla autorem napsána za popíjení zaručeně ne fair trade kávy v triku ze známého oděvního řetězce vykořisťujícího bangladéšské děti. Zdravím do Krymské.

Checkout Food, Francouzská 240/76, Praha

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑