Autor: Emperor (stránka 1 z 5)

Istanbul Kebab Arbesovo náměstí (Praha)

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Dali jsme si s inspektorem Gryllsem sraz v blízkosti kebabárny, abychom si předali tajný kontraband (čti chilli papričky vlastní produkce) a s námi na inspekci byla také paní Göringová. Předávka proběhla, to byl ostatně asi poslední klad následujících minut. Okolí Arbesáku nepůsobí věru epesním dojmem. Jen za pár minut, co jsme hovořili před kebabárnou, se v jejím okolí vyskytlo mnoho podivných individuí, která povětšinou zapadla do herny, která se nachází hned vedle kebabárny. Jak reklama na Svět neúspěšných. Nejlepší byly dvě obstarší „Rumunky“ při těle, které si před kebabárnou přerozdělovaly lup z obchoďáku Nový Smíchov, jenž šly do herny udat. Pokud bych věděl, jaká bída na nás čeká uvnitř, koupil bych si od Aranky dvě trička a pelášil do zaječích. Tak už chodím kolem horké kaše tudíž zpět ke kebabu.

Co nabízí: Döner a dürüm, dále pizzu, saláty, hranolky a další zbytečné komedie.

Interiér: S vybavením kebabárny jsem měl asi nejmenší problém. Vcelku hezky orientálně laděný nepřeplácaný vnitřek, pár stolků a židlí. Není to Alkron, ale na prodejnu rychlého občerstvení zcela dostačující. Ani zvenku nesvítí dvacet poutačů a šipek a podobně. V době našeho průzkumu navíc obsluha čistila podlahu a i za pultem to vypadalo vesměs čistě.

Samotný pokrm: Tak a jsem u játra pudla. Započněmež masem. Nacházelo se v hrnci, ač bylo kuřecí, tak dochucené nebylo nějak zvlášť dobře, navíc bylo studené. Tudíž velký palec dolů. Nejkritičtější musím být k housce. Ačkoli jsem ochutnal obě varianty, tak obě stály za exkrement. Zvláště dürüm kvůli ní chutnal jak guma od Zetoru. Jediné plus bylo, že jsem si uvědomil, že je třeba vyměnit letní pneumatiky. Zelenina zcela fádní a bez nápadu, navíc toho bylo vcelku málo. Zálivka bez výraznější chuti a popravdě jsme museli kořenit vlastním chilli.

Celkově množství bylo velmi nedostačující. Jelikož nabírám sádlo na zimu, tak jsem si musel dát doma ještě druhou a třetí večeři. Navíc jako bonus byl dürüm tak blbě zabalený, že se vybryndal na talíř a do rukou, a zvláště inspektor Grylls z toho byl v sedmém nebi, cituji: “Ty vole, tak tohle jsem ještě nezažil.”

Obsluha: Žena kolem padesátky pocházející patrně z oblasti postsovětských republik. Více jí však slušelo v rukou koště při úklidu, nežli chleba a jednotlivé ingredience. Naštvala mě hned, jak začala vyndávat nakrájené maso z hrnce, přestože se za ní rožnil krásný kus na špalku. Variantu hrnec chápu jedině v době nátřesku restaurace, kdy obsluha nestíhá, ale tady nebyl ve frontě mimo nás nikdo. Kebabáři by si měli uvědomit, že tenhle hrnec tlačenici před pultem nevyvolá. Vyvolá možná tak tlačenici o několik hodin později na toaletě, a to nechceš. Navíc se pokusila chtěně / nechtěně Gryllse okrást o deset korun. Vzhledem k jeho kolenovrství ten jeho pohled zabíjel. Může být ráda, že žije. Musím však pochválit, že na rozdíl od jiných kebabáren si po každé objednávce umyla ruce, to se často nevidí.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 89 Kč a döner za 79 Kč. Ceny nejsou závratné, ale to ani kvalita.

Istanbul Kebab Arbesovo náměstí, Štefánikova 296/37, Praha

Il Kebabbaro (Bergamo)

Člověk si jede do Itálie odfrknout od práce, stresu, ale zároveň po našem kebabovém roadtripu po východním Německu také od této blízkovýchodní pochutiny. No, a co čert nechtěl, byli jsme v Bergamu ubytováni cca 20 metrů od kebabárny Il Kebbabaro, a navíc trochu po větru a k tomu mě kebabáři zvětřili ještě před ubytováním, významně na mě pohlédli a pak mi radili, kudy domů. No, a ta vůně! Modří už vědí. Jako dost to vonělo. Není asi překvapení, že cca dvacet minut po ubytování už jsme se ládovali kebabem, který tedy opravdu v původním plánu výletu nebyl.

Abych nepopisoval jako pokaždé jen kebab, na což dojde tak jako tak níže, rád bych našim čtenářům doporučil i výlet do Bergama, kam z České republiky létá hned několik nízkonákladovek a prodloužený víkend nepřijde zase na tak extra moc peněz. Většina turistů má Bergamo zaškatulkované právě jen a pouze jako přestupní stanici do další destinace, ať už letecké či jiné. Obvykle všichni hned po příletu vyráží do Milána a kdo má rád fronty, miliony lidí, bordel, předražené butiky, klucí hodně opálený a podobně, měl by tam skutečně vyrazit. Kdo má naopak rád historická centra a přírodu, měl by se na Milán klidně vykašlat, ani stadion AC a Interu za to nestojí.

Bergamo je naprosto super, na pohodu se dá po městě pohybovat pěšky, případně existuje na místě MHD, které jezdí přesně načas (pro mě šok na Itálii) a sem tam nějaký předražený butik je i tady a všude kolem je příroda, nedaleko i Lago di Garda, nějaké ferraty a podobně. A samozřejmě všude pizza, dobré víno, restaurace a hlavně – zmrzliny. Co se jejich množství týče, tak jsem si připadal jak v Německu, jen tentokrát to obr množství, co jsem pozřel, byly právě gelato, snad 8 jich bylo, zase mi začaly skákat pneumatiky. Přesto prostě zase musím recenzovat kebab a cpát ho do sebe hned po příletu. Prase.

Co nabízí: Döner a dürüm, mají k tomu nějaké místní názvy bohužel už si to přesně nepamatuji, klasický kebab byl kebbabaro a pak měli ještě nějaký menší, který zněl sice romanticky nějak il kebabinho, ale chci se najíst a nekoukám po roztomilém názvu s příběhem. Nejsem v Krymské.

Interiér: Zcela dostačující a trochu netypický, tím myslím barevnou kombinací interiéru, která nebyla jako vždy červená a svíticí, ale byla do oranžova. Uvnitř pár stolků a barových židliček, čisto jak před tak za pultem. Takže ordnung jak má být.

Samotný pokrm: Objednali jsme si kebab v housce, tedy kebbabaro, varianta kuřecí, výborně okořeněné maso, to jsem slintal blahem a připadal si jak v Německu. Zelenina takřka klasická, možná trochu jiný salát ála jako od babičky mně bylo řečeno spolustolovnicí, oni kluci vůbec působili tak nějak domácky a na pohodu. Super bylinková zálivka, příjemně pálila pálivá, tak akorát, druhý den bez bolesti.  Do kebabárny chodí i pronajímatel bytu, kde jsme přebývali, a chválí ji, ostatně na místě bylo hned několik místních a nikoliv turistů. To vždy potěší. Celkem jsem si pochutnal a porce byla více než dostatečná, na druhou stranu jsem teď buřt a zvládl bych i více.

Obsluha: Kluci patrně z Pákistánu, relativně jsme si rozuměli, i když trochu v angličtině tápali, ale zase jsem se naučil nové italské slovíčko, které zní cipolla, česky cibule. Jelikož onion kebabářům nic neříkalo, tak jsem si pro sebe zamumlal „ty vole cibule já nevím jak tě to říct“ a hned jsme si porozuměli. Maso nakrájené začerstva, není co vytknout.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm ani nevím a döner (kebabbaro) za 3,5 eura, klasika.

Il Kebbabaro, Via G. Camozzi 152, 241 21 Bergamo, Itálie

]

Mr. Kebab & Pizza (Praha)

Nebudeme chodit okolo horké kaše, tenhle kebab patří spíš do koše. Toť konec mému básnickému střevu na úvod. Připadám si občas jako masochista, cpát do sebe takový blafy, tenhle fakt nešel skoro pozřít. Takže zde máme recenzi kebabárny aneb to mi ho teda vyndej.

Začněme však od začátku, dostali jsme darem od kamaráda vouchery na kebab, kterými se obvykle začínající (ale i skomírající) kebabárna chce dostat do povědomí zákazníků. Tady to ale bylo setsakramentsky šlápnutí vedle a byl to děs a běs. Dalo by se vulgárně říci, že kebab stál úplně za hovno a nebyla úplná sranda jej pozřít, pardon za sprostý výraz, abych ospravedlnil svoji jinak arciže vytříbenou mluvu, budu Vás, milí čtenáři, edukovat v etymologii výrazů hovno a sranda, k dnešnímu tématu se to báječně hodí.

Slovo hovno je vlastně zkráceninou slov HOVězí lejNO, které by možná chutnalo i lépe, než co mi nasypal frajer nekebabář do housky. Slovo sranda, jak může je vidět, pochází ze slov srát nebo lépe řečeno posrat se. Původně totiž značilo legraci, že se někdo posral, prostě sranda. Sníst tu hrůzu sranda nebyla, ale pak doma to sranda v původním významu byla.

Jinak je to prostě budka u kulaťáku, ani vám nebudu přesně psát lokaci, obloukem se jí vyhněte a radši mazejte jinam.

Nakonec drobná úprava slavného textu z filmu Asterix a překvapení pro Cézara: Tak si zapiš za uši, že do téhle kebabárny nikdy nevlezeš. Rozumíš, debile jeden zelenej?! Podívej se – ze všech kebabáren v Praze je tahle nejhorší. Nikdy tam nelez, kreténe. Jsou to krvelačné bestie, odporné příšery, barbaři a divoši, lumpové, surovci a bezcitný hovada.

Co nabízí: Döner a dürüm. Dál asi pizzu, nevím a nezajímal jsem se.

Interiér: Jedná se o špinavou budku u kulaťáku při výlezu z metra na Evropské, takže interiér kde nic tu nic. Co se týče toho za pultem, tak mám silné výhrady i zde. Čistota pánovi moc neříká a celkově vše omšelé a takové nijaké hnusné odporné.

Samotný pokrm:  Objednali jsme si jak döner, tak dürüm, housky obě naprosto studené jak z lednice a chuťově odporné. Maso dobře okořeněné, ale bylo z hrnce a jediné, co na celém kebabu můžu pochválit, je právě koření masa, které jinak bylo naprosto katastrofální úrovně, nějaké odřezky a šlachy z hrnce, kůže a navíc i maso bylo úplně studené. Zelenina prostě zelí – starý, oschlý, hnusný, tvrdý kusy a k tomu cibule. Relativně normální dresink, který v porovnání s tím ostatním vyčníval, byl česnekový a pálivý (což mě klasicky nepálil). Navíc toho celkově bylo hrozně málo. I z fotografií je patrné, že frajer do placky zabalil pár odkrojků, starý zelí s cibulí a nazdar bazar. Vzhledem ke kvalitě je snad i dobře, že množství bylo menší než malé a i to jsem částečně – což se mně stalo snad poprvé v životě – vyhodil do popelnice. I tak jsem doma několikrát navštívil onu místnost, kam chodí i pan král sám, a ta mísa si to za rámeček nedá.

Obsluha: Úplně hrozně pomalá a marná, jedině pokud se mělo jednat o chráněnou dílnu, tak beru své výtky zpět. Větší pravděpodobnost však je, že byl prostě úplně mimo. Vůbec do toho nedával to kebabárenské srdíčko, což prostě správný milovník kebabů pozná. Doufám, že si milá zlatá obsluha šmahem najde nějaké jiné zaměstnání.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 85 Kč a döner za 75 Kč. Cena sice dobrá, ale vzhledem ke kvalitě je to úplně jedno a i za dvacku by to bylo drahé.

Vítězné náměstí, 160 00  Praha

Urkesh Grillrestaurant (Magdeburg)

Návštevu tohoto podniku jsem absolvoval v rámci našeho kebabového supertahu Německem. Po příjezdu do Magdeburgu ihned po ubytování vyrážíme do města, nejsme tu na dovolené. Já osobně jsem se cítil dost plnej a představa, že mám dát téhož dne ještě další dva kebaby, abychom dodrželi dohodnuté tempo, se mi zdála nepředstavitelná. Jubilejní pátý kebab se však blížil (Urkesh kebab Magdeburg) a poté měl přijít nařadu i šestý, ale nepředbíhejme.

Začínám mít rozšířené zorničky a nepřítomný výraz. Myslím, že mám kus kuřecího na plicích. Ale jako správný kebabový voják v poli se vydávám na steč! Navíc po mém ustavičném remcání, že ze tří kebabů mám vždy ten nejhorší, jsem dostal privilegium. Byla řada na mě ochutnat údajně nejlepší kebab ve městě – Urkesh Grillrestaurant Magdeburg. Asi po čtyrech kilometrech jsme dorazili před brány, vrata, vstupní dveře a už jsem si to hrnul dovnitř. Pokud chcete vědět něco dalšího o městě na Labi, zabruste do našeho popisu cesty.

Co nabízí: Dönerdürüm, navíc asi milion různých vychytávek kolem kebabu, něco na grilu a zřejmě i nějakou tu pizzu. Dokonce i variantu dürüm v pizza chlebu, jak jistě znáte také z pražské kebabárny na Štěpánské s názvem Can Bey.

Interiér: Tady poprvé si zaslouží Urkesh kebab Magdeburg absolutorium. Jak kdybych se ocitl v Gaudího parku někde v Barceloně, případně jak kdyby interiér namaloval Salvator Dalí, chyběli jen sloni a hodiny. Žluté protáhlé krápníky ze stropu, takřka umělecké dílo. Všude čisto. Paráda. Jo a žádná červená svítivá barva a neony a tyhle komedie.

Samotný pokrm: Objednal jsem si kuřecí se sýrem, patrně feta. Sýra ale nebylo moc. Byl sice trochu zamotanej dovnitř pokrmu a nebyl hned vidět, ale byl tam, přesto ho mohlo a mělo být být více. Na první pohled bylo vidět, že se jedná o kusy kuřete, pěkně začerstva nakrájené, výborně okořeněné a navíc s kouskem papriky co se grilovala na štangli a kapala šťávu na maso, nádhera. A ještě jedna věta k masu – bylo ho fakt kotel! Tak půlka kuřete, což bych normálně kvitoval s povděkem, u pátého kebabu za den a půl jsem však měl co dělat, abych pokrm zvládl do sebe nasoukat.

Poručil jsem si pálivou a česnekovou zálivku, takřka tradičně. Sice jsem chtěl velmi pálivé, ale buď na to obsluha zapomněla, nebo mám už totálně plechovou hubu a nic necítím. Co se týče zeleniny, byla čerstvá, hodně zelí (jak červeného tak bílého), navíc tam byla petržel, která dokonala souznívala s ostatním a pozdvihla chuť ostatního o stupeň výše. Celkově to byl velmi nadprůměrný kebab, sotva se valim, bylo toho hrozně moc a připadám si jak Pučmeloun.

Obsluha: Až na lehké nedorozumění co se pálivosti týče nemám co vytknout, vše pochopili, přinesli, nepokazili, za čerstva nakrájeli. Navíc měli uvnitř pořádek.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 5 euro a döner za 4 eura, se sýrem za 4,70 eura. Chtěl jsem trochu změnu a tak jsem si dopřál. Opět zřejmě platí – dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Urkesh Grillrestaurant, Leipziger Str. 10A, 39112 Magdeburg, Německo

Mustafa’s Gemüse Kebap (Berlín)

Přijedete do Německa a ubytujete se, jdete se projít a náhodou narazíte na tohle! Teď čtenáře dopředu upozorňuji, že následující řádky budou čistou glorifikací něčeho, co se dá nazvat manou nebeskou. Jen si vzpomenu a mám sliny a slzy na krajíčku (a v lednici v Praze mam tak maximálně utopence). Okamžitě po přečtení všem doporučuji nasednout na vlak, autobus, auto, loď nebo vrtulník a střemhlav přímo do Berlína. Tohle za to prostě stojí!

Slavná Mustafova budka

Obvykle bývá před kebabárnou velmi rušno a fronty dosahují desítek metrů. Asi jsme měli štěstí, jelikož v době naší návštěvy před námi bylo jen pár lidí. A ta vůně… nejen klasicky maso, ale zde i grilovaná zelenina vábí kolemjdoucí jako sirény projíždějící námořníky u řeckých ostrovů, a teda já bych ztroskotal se svou lodí teď a hned.

Co nabízí: Döner a dürüm, proč vymýšlet nějaké komedie, když se můžete soustředit na jedno a to dělat tak dokonale, že vůbec není zapotřebí nabízet kvadrilion kombinací.

Interiér: Co napsat 🙂 Interiér není, jelikož se jedná o budku u metra. Na druhou stranu, když vezmu v potaz neskutečný cvrkot, práci na směny a všudypřítomné fronty, bylo uvnitř uklizeno.

Samotný pokrm: Nemám co vytknout. Možná, jelikož jsem vepř, bych zvládl i větší porci, ale jinak? Kéž by se prašivé české kebabárny alespoň z 30 % vyrovnaly této, navíc cenu mají stejnou, ne-li nižší než některé blafy u nás. A přitom by to nebylo tak těžké. Zakápnout celou porci citronem, dát dovnitř čerstvé bylinky, petržel, kopr, třeba mátu, ogrilovat zeleninu (v případě Mustafy jsem uvnitř kebabu rekogniskoval lilek, okurku, papriku, bramboru), dát navrch výborný balkán nebo fetu, výborně okořenit maso – Mustafa má kuřecí maso – trochu si pohrát se zálivkami a propéct housku. Mustafa prostě naplňuje úplně všechny vaše fantazie. Nejvíc mokré sny jsou přesně o tomhle kebabu, byl přesně takový, jaký jsem si ho vysnil. Dohromady to byla toková harmonie, že bych o kebabu nejraději složil celou symfonii. Kdyby se Mustafův kebab prodával v době Wagnera, jistě by mistr složil nějaký dvacetihodinový opus na toto veledílo. Možná by mělo být zařazeno mezi sedm divů světa.

Obsluha: Mají můj neskonalý obdiv. Tihle klucí opálený se prostě nezastaví a naběhají toho více než Messi s Ronaldem dohromady. Taky není divu, že se po čase obsluha točí a jede se na etapy. Tito pánové si skutečně zaslouží titul pan kebabmistr a kdybych mohl rozdávat zlaté kebabové medaile, nasypu jim jich tak kýbl.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 4,70 Euro a döner za 3,50 Euro.

Mustafa’s Gemüse Kebap, Mehringdamm 32, 10961 Berlín

Antalya Kebab (Praha 6 – Břevnov)

To jsem takhle šel s přítelkyní na čarodějnice na Ladronku a ještě než tam stihl dojít, tak jsem dostal hlad takřka obludných rozměrů, jež bylo zapotřebí okamžitě zahnat. A jelikož již drahně měsíců vím, že se v okolí nachází kebabárna My Way, měla má cesta původně směřovat tam. Bohužel tam bylo kvůli nenažrancům z Ladronky brutálně narváno a fronta až ven. Já jsem ale nechtěl čekat, mně bylo jasné, že porce by tentokrát byla o poznání horší. Když jsem navíc viděl, jak tam pro takovou hordu nenažranců před pultem (ano, jsem trochu vulgární na návštěvníky a vlastně také potencionální čtenáře, alébrž jsem měl hlad jak vlk, tak je to snad pochopitelné), krájí maso tak trochu až do růžového – čti mezi řádky nedostatečně propečeného masa – a to teda pardon! Nebylo pak těžké kebabárnu opustit a vydat se cestou dolů podél tramvajových kolejí, kde jak víme, se na každé tramvajové zastávce nacházejí kebabárny (dva odkazy). No, a copak jsem to já, filuta jeden všemi mastmi mazaný, náhodou nenašel na půli cesty? Novou kebabárnu!

Nikdo uvnitř v době našeho příchodu nebyl, na roštu se krásně rožnilo kuřecí maso a tak jemně na mě líbezně volalo „Hynku, Viléme, Jarmilo (když už máme ten májový předvečer), pojďte mě sežrat!“ Dlouho jsme se nerozmýšleli a než bys řekl demise, už jsem postával uvnitř kebabárny u pultíku. V TV v rohu provozovny tedy mimo nějakých tureckých cajdáků vidím záběry jakýchsi bojovnic, což na neznalého může působit velmi zarážejícím dojmem, co si budeme povídat. No, jednalo se o záběry kurdských milic a bojovnic a nějaké samopaly naaranžované na rozkvetlé jarní louce a teda…. Asi by si měl, kujón jeden, uvědomit, v jaké zemi se nachází a jak jsou tady lidé na muslimy vysloveně pozitivně naladěni, i pokud by se jednalo o smyčku s hudbou z YouTube. Obsluha je překvapivě z Kurdistánu. Kalacha snad pod pultem nemá. Pro neznalé – Kurdové jsou ta část blízkovýchodního konfliktu, která se dá označit za ty lepší mezi všemi těmi špatnými (na druhou stranu ani oni úplní svatouškové nejsou). Ale obraťme list.

Já si chtěl objednat dürüm a moje kebabová Femme fatale döner, samozřejmě ve variantě kuřecí. Dostali jsme variaci zbytků z hrnce a ne čerstvě z grilu a navíc nejen kuřecí ale jakási mišmaš. Jelikož já měl fakt hlad, tak jsem bez brblání začal hltat kebab, moje krutopřísná přítelkyně se rozhodla jednat, protože jí jen kuřecí variantu a šla bez váhání pokrm vrátit, že tohle teda jíst nebude. Kebabář si u mě svou reakcí získal skutečně hodně plusových bodů, jelikož zaprvé uznal okamžitě svojí chybu a udělal úplně nový, čerstvě nakrájený kebab. I mě se optal, jestli s tím mám problém, ale jelikož už jsem měl třetinu dürümu zládovanou a zrovna měl úplně plný chřtán, tak jsem těžko mohl reagovat, že to teda jíst už nebudu. Tudíž když ten čerchmant za pultem viděl, že já s tím problém nemám, tak přišel se super variantou, že než aby původní výtvor vyhodil, tak mi ho zabalí domů. Za prvé jsem měl zadarmo snídani, což bylo jak sen z pohádky Tisíce a jedné noci, kebab ke snídani v devět ráno ještě polonahej ho jíst v posteli? Nádhera! Tam už snad chyběl jenom lahváč… A hlavně jako kolenovrt jsem si mohl říct, jak Béda Trávníček v reklamě na Mountfield, “A mám to zadarmo!” Podrobnosti ohledně kebabu viz níže.

Antalya Kebab má ve svém sortimentu naprostou klasiku jako döner a dürüm a nějaké saláty. Tečka.

Interiér: Až na velmi špatně zvolený YouTube kanál v TV s kalašnikovy a bojujícími Kurdy nemám, co bych vytknul. Dokonce budu spíš chválit. Mám rád imitaci cihel, dřevo a hlavně střídmost a nepřeplácanost. Připadal jsem si jako v příjemném obýváku. Všechno navíc vypadalo zcela čistě, nikde bordel, mušky, špína, a to jak před, tak za pultem.

Kvalita služeb: Započněmež u masa. Jelikož nemám moc rád nekuřecí variantu, vyjma vepřové, nebyl jsem z hovězí či, jaká to byla varianta, příliš nadšen, hlavně proto, že jsem si ji vůbec neobjednal a navíc byla z hrnce. A podpultovkám holduji asi stejně jako dobrovolnému nakopání do rozkroku. Prostě žádná sláva. To bylo patrné hlavně ve srovnání s variantou kuřecí, která byla dokonale dochucena a čerstvě nakrájena z grilu. Nyní se dostáváme asi k nejlepší části kebabu, což byly zálivky: žádná vodová pseudohmota, ale pěkně hustá a hlavně chutná záležitost. A to jsem ochutnal všechny klasické. Česneková byla česneková, pálivá obstojně pálila a bylinková byla bylinková. Teď si tak trochu připadám jako „klakson troubí a stěrače stírají“, ale je zapotřebí zálivky pochválit. Krásně dochucovaly a doplňovaly maso. Zelenina byla zcela průměrná, nic navíc. Čímž nehaním, ale ani nechválím. A zbývá nám chleba, který křupal a působil čerstvě, dokonce to nebylo bláto ani při druhém ohřátí následujícího dne zrána v posteli.

Obsluha: Původem Kurd a díky chybné dodávce objednávky má u mě trochu škraloup, teda má ho i za tu televizi a kurdské bojovnice. Na druhou stranu mi dal vlastně kebab zadax domů, za což má plus.

Cena hlavních pokrmů: Na Prahu i takřka podprůměr – döner 75 Kč, dürüm 90 Kč. Množství je dostatečné, takže za tuto cenu palec nahoru.

Antalya Kebab, Bělohorská 240/81, Praha 6

Pizzeria Na Náměstí (Česká Kamenice)

Kebabopizzerie v České Kamenici je skutečně veledílo. Příště bych se raději mlátil kladivem do přirození nebo si do zadku strkal rezavý rozžhavený drát, a to podotýkám, že nejsem masochista a tohle fakt rád nemám. Snad všechny nejhorší kebabové noční můry se zhmotnily v tomto podniku.

To si takhle třetí den kráčíte divočinou od Německa přes Česko, Saské Švýcarsko, Pravčickou bránu přes Jetřichovice do Lužických hor, jste úplně nadšen, hrozně smrdíte a před odjezdem zpět do civilizace si říkáte: “Že bych si já kujón i na dovolené dal kebab, který náhodou na náměstí vidím, a zachoval si tak svoji kebabovou čest?” No, byla to chyba. Veliká. Už jen fakt, že se to jmenuje Pizzeria, mě mohl a měl varovat.

Už při příchodu jsem byl natolik roztřesen, že jsem nebyl schopen fotit, tak se omlouvám a musí stačit dvě fotografie. I to stačí a je to vypovídající, stejně už tam doufám nikdo nepůjde.

Co nabízí: tak dle názvu pizzu a pak oba druhy kebabu.

Interiér: Taková malá špeluňka, čistota žádná sláva, nebyl jsem tedy zcela střízliv, přesto jsem bordel zaznamenal. Venku je stolek a tři židle a taky koš, což je dost podstatná součást exteriéru.

Samotný pokrm: Tak začněme pěkně od podlahy. Maso. I když to je trochu eufemismus, chuť masa jsem vlastně necítil. Objednal jsem si hovězí variantu, jiná totiž nebyla. Odhadem byla 80 % mouka a zbytek zřejmě nějaká rozemletá kopyta a něco takového. Maso bylo studené, chuť naprosto žádná, koření nulové a navíc nakrájené na široké kusy jak sekaná. Oukej, pro nejvíc hladovějícího člověka na světě se dá najít i plus – množství masa či hmoty bylo obrovské. Dále houska – dal jsem si placku a byla studená, měkká, trhala se a navíc to mistr jaksi neuměl zabalit, a tak se mě všechen ten sajrajt valil ven na kalhoty. Tomu navíc napomohly omáčky, které byly tak hrozně zředěné vodou, že neměly vůbec žádnou chuť. Zelenina – čti jen zelí – už zažila také lepší časy.

Obsluha: Pochází z Makedonie, a když bych měl hodnotit jeho ochotu poradit, kde sehnat v 9 večer flašku ferneta, dostal by 10 z 10. Bohužel jsem chtěl kebab a to není silná stránka pana prodávajícího.

Cena hlavních pokrmů: Ceny super levné, ale upřímně bych si raději připlatil a dostal něco poživatelného. Dürüm za 80 Kč a döner za 70 Kč.

Pizzeria Na Náměstí, Náměstí Míru 70, Česká Kamenice

Guli Kebab (Plzeň)

Inspektor Emperor se poprvé rozhodl pro výlet do hlavního města piva. Primárně, aby se podíval na přehlídku oslav osvobození, sekundárně, aby ochutnal pár místních piv a třeba naučil řídit Davida Limberského, terciárně ,aby ochutnal další z řady místních kebabů.

Musím hned na úvod poznamenat, že jsem byl z města velmi příjemně překvapen. Spousta zeleně, historie – a piva. Pochopitelně, existuje zde přímá úměra – čím více piv, tím hezčí město.

Jak je vidět z přiložených fotografií, vojenská přehlídka byla perfektní. Návštěva pivovaru také splnila svůj účel a objevil jsem dokonce bar, kde mají decku rumu s kolou za dvacku, což snad není ani možné. Ochutnat jsem se neodvážil.

Ale pojďme k tomu hlavnímu, proč patrně tento report čtete, tedy ke kebabu. Byl vlahý májový den a ke kebabu zval hrdliččin hlas. No, dobře, byl to hlas hladové přítelkyně. Díky šikovné poloze kebabárny jsme si zakoupenou svačinku mohli vychutnat v přilehlém parku a pak hurá na pivo.

Co nabízí: döner a dürüm a hranolky a podobné věci jako kebab na talíř.

Interiér: Vcelku vkusně zařízený, nepřeplácaný, čistý a s možností posadit se. K mému překvapení se nad barovými stoličkami vyjímá zrcadlo, asi aby zákazníci mohli při pojídání sami sebe pozorovat, což vlastně do jisté míry chápu, koukat při jídle na něco tak hezkého jako jsem já, no kdo by to nechtěl. Ještě více se mi líbil exteriér, kebabárna vypadá neorientálně, žádné blikající komedie. Za mě palec nahoru.

Kvalita služeb: A jsme u toho hlavního. Pojďme od píky – maso. Dostali jsem bohužel podpulťák, ale ohřál se. Varianta byla hovězí, protože jsem si lehounce pod vlivem zapomněl objednat jinou variantu. Určitě mohla být lépe ochucena. Já byl tedy vcelku spokojen, ale přítelkyně celkem remcala (ostatní inspektoři ji dali potají přezdívku „kebabová paní Göringová,“ ale teda  až takový vepř a transvestita já nejsem). Množství bylo dostatečné.

Příjemná byla čerstvá zeleninka, avšak s žádnou novinkou. Kéž by se tak naučili nacpat občas do kebabu kopr nebo něco podobného. Houska bez větších připomínek, křupala, dobře držela tvar. Zálivky taktéž bez připomínek. Pálivá skutečně pálila a měla příjemný dojezd a z česnekové jsem cítil česnek. Což bych normálně ani nezmiňoval, ale v poslední době jsem měl spíše smůlu a omáčky mi chutnali jako obarvená voda. Celková kombinace všech zainteresovaných komponent do sebe vkusně zapadala, přítelkyni teda döner až tak nechutnal, já byl vcelku spokojen.

Obsluha: Rozuměla mé objednávce, kebab dobře zabalila, měla uvnitř čisto a uklizeno a porce byla dostatečná. Není co vytknout až na porci z hrnce.

Cena hlavních pokrmů: döner za 69 Kč a dürüm za 85 Kč. Pro mě jako už polopražáka (to pomalu nejde z pusy) super ceny a tedy poměr cena – výkon parádní.

Celkové hodnocení: Lehce nadprůměrný kebab za podprůměrnou cenu. Pokud máte cestu kolem, kebabárně se určitě nevyhýbejte.

Guli Kebab V.G. V.S., Pražská 21, Plzeň

Istanbul Kebab (Náchod)

Takhle si jedete na Broumovsko k příbuzným a říkáte si, přeci nemůžu ochudit naše čtenáře o další recenzi z neprobádaných končin. No, a po krásném výletu na Ostaš, nakoupením poličanu, uheráku a dalších super bio zdravých potravin v Polici nad Metují se u příbuzných přežerete hodobožový kachny s knedlama takovým způsobem, že sotva koulíte očima… Přesto si vnitřně říkáte, že jste slíbili recenzi. No, a po cca dvou hodinách od snězení čtvrtky kachny se při cestě zpět ku Praze stavíte v Náchodě (mimochodem krásné město a stojí za návštěvu), protože tady prý mají nadprůměrný kebab. A co se nestalo? Ještě v kachním deliriu jsem si objednal dürüm a hned jak jsem viděl, co Mistr kebabář na housky nakládá, začaly se mi podlamovat kolena: množství bylo jak pro Halinu Pawlowskou! Dostanu se k tomu níže v textu.

Co nabízí: Istanbul kebab má ve svém sortimentu prostě kebab (a tak to má být). Variantu nabízejí  döner a dürüm plus nějaké zamíchané maso se zeleninou pod názvem salát.

Interiér:  Není příliš prostorný, a kdyby bylo uvnitř víc lidí, tak by se asi jen složitě vyhýbali. To ale není vůbec zásadní výtka. Uvnitř stojí jeden malý pultík pro případ jídla tzv. na stojáka na místě. Kvituji také strohost podniku, žádná přeplácanost a zbytečná pestrobarevnost. Nejsme na Matějské. K čistotě nemám, co bych vytknul, vše vypadalo čistě a prostor za pultem působil upraveně. Jelikož se hned před kebabárnou nacházejí lavičky s krásným výhledem na zámek, musím pro tentokrát zahrnout do hodnocení i exteriér, kde jsem se na lavičce tak přežral, že jsem v deliriu byl schopen jen s vyplazeným jazykem zírat na zámek a slintat si na košili.

Kvalita služeb: Alfa a omega je vždy maso. Hned na začátku musí bohužel padnout výtka, jelikož se konal podpulťák a maso nebylo začerstva nakrájené. Na druhou stranu jeho skladování neprobíhalo někde v oleji a díky následnému ohřátí celého pokrmu na grilu tak bylo i pěkně teplé. Většinou bývá maso trochu přesolené, to se zde také nekonalo, možná mohlo být jen o trochu více okořeněné. Přeci jen mám už tak sotva dva poslední chuťové pohárky, inu záliba v chilli má svá úskalí. Jo, a maso bylo ve vepřové variantě, což jsem měl již několikrát, a musím říct, že je to asi nejlepší možná verze, a až blízkovýchodní kebabáři pochopí, že prasátka jsou ve skutečnosti dokonalá pochutina a žádná špína, bude líp.

K množství: podívejte se na fotky, byla to neskutečná nálož. Kebab byl širší než moje ruka, a to arciže nejsem žádnej kulturista, ale úplně rachitickou postavou také nedisponuji, což je ostatně při zálibě v požírání kebabů týden co týden takřka vyloučeno. Dále si na paškál vezmeme zeleninu, která byla sice čerstvá a chuťově vyvážená, ale na druhou stranu žádná zvláštní vychytávka (jako například kopr). Množství lehce podprůměrné, ale důvodem je, že tam bylo takové množství masa, že se tam prostě nevešla. Takže je to vlastně dobře. Zálivku jsem si objednal bylinkovou. Vzhledem k pojídání brutálně pálivých jídel jsem měl v poslední době trochu propálené vnitřnosti, a tak si chtě nechtě dávám pauzu a díky tomu ochutnávám i pro mě méně obvyklé zálivky. Zdejší bohužel nebyla příliš výrazná a spíš trochu vodová, což představovalo asi největší minus celého kebabu. Opak lze říci o housce, která dokonale křupala, byla teplá a fakt výborná. Samozřejmě v kombinaci s tou půlkou prasete, co Mistr kebabář zabalil dovnitř. Navíc když se připočte ta sežraná kachna před kebabem… No, řízení na Prahu pak bylo náročné.

Obsluha:  Pan kebabmistr je příjemný chlapík neznámého původu, který se mnou vtipkoval a navíc dürüm nožem rozdělil. Tím nevědomky dal nahlédnout do skrytu duše kebabu (tj. hromady masa) a tedy také umožnil, aby tak ¼ pokrmu snědla spolurecenzentka. Jediná výtka putuje k podpulťáku a k slabší zálivce.

Cena hlavních pokrmů: Nádhera –  döner za 70 Kč, dürüm 80 Kč. To je úplně neskutečná cena, když se vezme v potaz množství. Poměr cena/výkon patrně jedna z nejlepších, kde jsem se dosud zbuřtil. Chuť by mohla být v určitých aspektech trochu lepší, ale kdo si chce za málo peněz pěkně nacpat nácka… není co řešit.

Istanbul Kebab, Karlovo nám. 842, 547 01 Náchod

Metro Kebab & Pizza Náměstí Republiky (Praha)

To se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přeneseno do kebabové roviny: v poslední době jsem vždy jen chválil a navštěvoval stále lepší a lepší kebabárny, až jsem si sám říkal, že by to čtenáře mohlo přestat bavit, když je to všude super a dokonalé a já nevím, co ještě. No, a ucho se utrhlo.

To jsem takhle jednou byl na konferenci v jednom z pětihvězdičkových hotelů v centru Prahy… A copak bych to byl za kebabového inspektora, abych vám čtenářům nepřinesl recenzi i v tomto časovém pressu? Vynechal jsem jedno jídlo v hotelu a utíkal se najíst kebabu do vestibulu metra Náměstí Republiky (já vůl, ještě teď bych si nafackoval!).

Ono už zvenku to vypadalo podezřele, no, prostě každý den není posvícení, jak se říká, ale odbíhat z konference opakovaně na toaletu… sem už určitě nikdy nepůjdu. Na druhou stranu můžu udělat radost škodolibým čtenářům svým utrpením. Zároveň jsem strmě spadnul z kebabového obláčku zpět na zem a opět si uvědomil, že ne všechny kebabárny mají jen a pouze pozitiva. I když zpětně to hodnotím tak, že u mě proběhla jakási jarní kebabová detoxikace.

Co nabízí:

Jelikož hodnotíme kebabárny, tak nebude zřejmě úplně překvapivé, že v sortimentu mají klasiku döner či dürüm.

Interiér:

Co napsat a neurazit… Na tomto místě bych zřejmě musel hodnotit architekta metra Náměstí Republiky, alébrž se kebabárna nachází ve vestibulu metra a interiér nemá žádný, tedy myšleno před pultem. Za ním se několik metrů prostoru pro zaměstnance nachází, a abych byl upřímný, tak co se týče čistoty a uspořádání vnitřku provozovny, tak vysloveně tragédie to není. Žádné mušky ani jinou havěť jsem na místě nezpozoroval.

Kvalita služeb:

Tak a jsme u jádra pudla, z toho sice maso doufám nebylo, ale žádná galaparáda to i tak nebyla. Pokud to vezmeme popořádku, tak jsem dostal podpulťáka z hrnce, teplota silně nedostačující – kdyby bylo třicet stupňů a já se chtěl osvěžit kebabem namísto zmrzliny, tak si asi nestěžuju, ale takhle… no, prostě maso bylo studené, navíc nedokořeněné (kuřecí varianta, jiná ani nebyla), navíc ho nebylo mnoho.

Zeleninka už měla také své lepší časy za sebou, úplnej provar to nebyl, ale chválit taky není co, navíc nulová originalita nebo jakákoliv nadhodnota. Zelí… navíc nic moc. Dalším v řadě kritérií je houska, která pro změnu připomínala, že se blíží čas výměny pneumatik – tedy byla gumová. Třešnička na dortu – fanfáru, prosím – tamtadadáá – zálivka. Dal jsem si bylinkovou, aby ze mě netáhnul na konferenci česnek, ale ta chuť měla k bylinkám hodně daleko. Hodně se tady ředilo a kýbl bílého vodovitého čehosi neměl prakticky žádnou výraznější chuť.

Občas zachrání nic moc ingredience alespoň veliká porce, že se prostě člověk hezky po česku alespoň přežere, i když mu to moc nechutná, ale tady to zaprvé nechutnalo a zadruhé toho bylo jak pro brabca.

Obsluha:

Za pultem se pohybovalo několik blízkovýchodních týpků, kteří se spíše nějakou hatmatilkou bavili mezi sebou a moc mi po objednávce nevěnovali pozornost, tradiční přívětivost či úsměv jim chyběl. Takže ani tady žádné body nahoru.

Cena hlavních pokrmů:

Döner se sýrem za 80 Kč a dürüm za 100 Kč. Až teď koukám, že tam byl údajně taky sýr, ač ten jsem v chuti opravdu nezaznamenal.

Metro Kebab & Pizza, Vestibul metra Náměstí Republiky, Praha

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑