Autor: Ralf (stránka 1 z 2)

Antalya Kebab (Děčín)

Při návštěvě Děčína jsem při poledním pátrání po nějaké té obědové stravě narazil na kebabárnu nedaleko vlakového nádráží, prakticky v centru města, Kebab Antalya. Šrumec na ulici před okénkem kebabárny naznačoval, že se jedná o oblíbený fastfood. Otázka, na níž jsem si chtěl sám odpovědět, zněla: Je to zapříčiněno frekventovanou lokalitou, nebo spíše kvalitou kebabu?

Kručící žaludek vysílal intenzivní signály, že s hledáním odpovědi nemám příliš dlouho otálet. Prošel jsem kolem postávajících osob dychtivě čekajících před kebabárnou na svoji objednávku a vešel do kebabárny. Nevymýšlel jsem nic nového a poručil si svojí klasiku: velký kebab se vším a hodně, hodně pálivý. Zaplatil jsem 70,- Kč, což je za velký kebab více než příznivá cena.

Svoje sedací ústrojí jsem uvelebil do koženkového boxu a prohlížel si bohatou nabídku místního podniku. Ne, že bych byl vyloženě cíťa na hygienu a přehnaně si potrpěl na čistotu, ale když se usadíte do sedačky, kolem vás poletují mouchy a na mastném ubruse před vámi vidíte přilepené zaschlé zbytky masa po předchozích návštěvnících, říkáte si, že by občas neuškodilo jen vlhkým hadrem otřít stoly. No nic, co se dá dělat.

Za pár minut mi obsluha donesla misku s kebabem a svoji pozornost jsem mohl upřít na důležitější předměty než je mastný ubrus. Vidličkou jsem z housky nejprve vybral zeleninu. Klasika – jemně nakrájené zelí, salát plus nějaká ta okurka a na vrch plátek rajčete. Paráda. Po vyzobání zeleniny jsem si kebab vzal do ruky, přimáčkl oba cípy housky k sobě a zakousl se do ní. Jemně křupavá kůrka, prostě tak akorát, ne moc, teplá. Nakrájenými stroužky masa byla houska vystlána dostatečně, na to si rozhodně nemohu stěžovat. Chuťově maso ničím nezaujalo, čímž nechci říci, že se nedalo jíst, to vůbec ne. Klasické standardní maso z nakoupeného polotovaru, s nímž se setkáte v drtivé většině kebabáren. Jen mě trochu mrzelo, že nebylo ničím okořeněné, upravené tak, aby mělo „nějakou“ chuť.

Zálivka pálila snad jen vizuálně, pohledem. Při konzumaci kebabu bohužel nebyla vúbec cítit a chuťové buňky ani lehce nepošolíchala, nic, prostě vůbec nic. Škoda. Byl jsem nucen si do kebabu vysypat zbytky pálivé směsi ze dna kořenky, jež ležela přede mnou na stole. A ani to popravdě moc nepomohlo… Chuťově se jednalo o ničím extra výjimečný klasický kebab, který neurazil a porce mě zasytila více než dostatečně. Až tak, že jsem měl chuť rozepnout si knoflík u kalhot.

Za těch necelých dvacet minut, které jsem strávil v kebabárně Antalya jsem napočítal okolo 20 zákazníků, které kmitající kebabář obsloužil. Z toho usuzuji, že se patrně jedná o oblíbenou místní kebabárnu. Na otázku, jež jsem si položil v úvodu bych odpověděl asi následovně. V Kebabu Antalya Děčín se sice nedočkáte žádného kebabového zázraku, ale dostatečně uspokojíte chuť na kebab za rozumnou cenu. Kvalitou se jedná o lehký nadprůměr.

Antalya kebab, Prokopa Holého 812/10, Děčín

Sultan Kebab (Ústí nad Labem)

Kebabárnu Sultan kebab naleznete v Pařížské ulici hned vedle čokolaterie Bon Bon. Prakticky ji nelze přehlédout, což mají na svědomí zeleno-červené poutače, jejichž nevalná estetická hodnota by mohla být námětem na diplomovou práci umaštěných studentů místní Fakulty umění a designu.

Pařížská ulice bývala ještě relativně nedávno, před otevřením nákupního centra Forum, jednou z nejvíce pulzujících tepen v Ústí nad Labem. Po vybudování OC Forum se přirozené centrum města přesunulo k obchodnímu centru objímající kostel se šikmou věží, do míst, kde kdysi stávala nová a stará tržnice. Posun centra města směrem od Lidického náměstí.

Proč to zmiňuji? S přemístěním centra života Ústečanů do nově otevřeného obchoďáku, se postupně přesunula i většina obchodů z Pařížské. Obchodní prostory po přestěhovaných krámcích se s větším i menším úspěchem snažily nahradit nové podnikatelské záměry. Jedním z nich byla i kebabárna. Nutno zmínit, že Sultan kebab není prvním pokusem rozjet v Pařížské fast food s touto pochutinou. Pokusů rozjet kebabový byznys na tom samém místě již bylo několik a bohužel všechny měly stejný osud – brzký krach. Před sepsáním této rezence jsem kebabárnu navštívil dvakrát, což jsem nakonec kvitoval, neboť jsem se při druhé návštěvě prakticky jen utvrdil v prvním dojmu, který jsem si odnesl od „sultána“.

Platná a neplatná nabídka

Platná a neplatná nabídka

K samotnému sultánovi tedy. Interiér se prakticky neliší od předchozí kebabárny s pizérií. Její vnitřek je světlý a na první pohled čistý. Při obou mých návštěvách zela kebabárna prázdnotou, z rádia se linuly tóny aktuálních diskotékových fláků a obsluhujícímu kebabáři dělala společnost vždy postarší žena v šátku. Pokaždé jsem si objednal pálivější klasický döner bez sýru za 80,- Kč. Kebabář se vždy tvářil mile, usmíval se a moji objednávku mi vždy ochotně i s příborem donesl až ke stolu, kam jsem se usadil.

Kebabář přede mě postavil talíř s otevřenou houskou. Zpoza hromádky zeleniny na mě vykukovaly pruhy nakrájeného masa. Chvilku jsem vidličkou vyzobával zeleninu, abych poté mohl kebab uchopit do rukou, přitisknout oba jeho cípy k sobě a zakousnout se především do masa. U zeleniny bych vytknul příliš velké kusy. Mohla by být nakrájená jemněji či jako v případě rajčete na tenčí plátky.

Většinou když se zakousnu do housky a křupe, zamlaskám si blahem. V tomto případě jsem měl pocit, že koušu do ztvrdlého rohlíku, který se někdo snažil zachránit tím, že jej ještě nahřál, aby „jako povolil“.

Houska pro mě představovala chuťově nejvýraznější položku na celém kebabu. Bohužel v tom negativním významu. Znamenala pro mě nutné zlo, které jsem především díky hladu musel přetrpět, abych se prokousal až k masu na samém dně kebabu.

Když jsem polknul první sousto s masem a zálivkou neznámého názvu a složení, prakticky jsem dle chuti netušil, že se jedná o maso. Chvilku jsem měl pocit, že žvýkám teplou gumu, ale při dalším kousnutí jsem asi narazil na tu lepší várku a nebylo to až na nějaký chlup, co jsem vytahoval z mezizubní škvírky, zas takový provar. U zálivky ani nevím, co bych měl hodnotit, protože se jednalo o jakousi bílou hustší tekutinu bez výraznější chuti. Celkový dojem z kebabu mohla přebít jeho pálivost, ale bohužel ani na tu nedošlo.

Nemyslím si, že by můj jazyk byl natolik vybíravý, abych na každém jídle hledal nedostatky a byl vůči němu kritický. Natolik si jídla vážím, že občas nad ledacčím přimhouřím oko, ale u Sultána to bohužel nešlo. Nechci říci, že by döner od sultána byl vyloženě nepoživatelný a mohl by sloužit jako náhražka projímadla, to rozhodně ne, ale je to celé takové nijaké, nevýrazné a nedomrlé. Z mého pohledu je největším problémem Sultána skutečnost, že působí hrozně unifikovaně. Ze všeho čiší to, že se jedná o nakoupené zboží ve velkoobchodě bez špetky jakékoli snahy tyto ingredience přetavit v něco originálního.

Sultan kebab, Pařížská 7, Ústí nad Labem

Choco Kebab (Praha)

Skutečnost, že Praha na jedné straně nabízí mladým a důvěřivým junákům z maloměsta nepřeberné množství lákadel, jakými jsou třeba 57 biografů nebo náruživé blondýnky á la Evička tričko, a současně na straně druhé zde téměř na každém rohu číhá nebezpečenství, jsem věděl od té doby, co jsem shlédnul filmy Vesničko má střediskováBony a klid. Ovšem dokud se sami nespálíte, neuvěříte, že plotna opravdu pálí. Znáte to, člověk se musí poučit.

Co nabízí

A právě takové nezapomenutelné poučení se mi přihodilo během nedávné návštěvy naší stověžaté matičky. Při svých toulkách Prahou, přímo uprostřed pulzující ulice Na Příkopě, jsem narazil na neodolatelné lákadlo – Choco Kebab. „Čokoládovej kebab? Co to ku*va je? To musím okamžitě vyzkoušet!“ Jako typická kavka jsem skočil na vábničku a se zvídavým výrazem přicupital ke stánku. Ze šrajtofle vytáhl nekřesťanské peníze za čokokebab. Tedy, přesněji řečeno, jsem vlastně vytáhl jednoho Učitele národů. Za Choco Kebab jsem platil 150,- Kč. Ano, opakuji, stopadesátkorunčeských. Říkám si, no jo, Příkopy, tady člověk musí počítat s vyšší cenou, a když už jsem v tý Praze, tak se holt plácnu přes kapsu.

Kvalita služeb

Postarší žena připomínající Marfušu nejen vzhledem, ruským přízvukem, ale i vytříbeným chováním, zinkasovala již vzpomínaných 150,- Kč a ani nezabučela. Kráva. Poté se dala do díla. Nejprve si připravila palačinku, na ní rozetřela nějakou levnou náhražku Nutelly a poté škrabkou nakrájela plátky čokolády napíchlé na tyči, připomínající klasický kebabárenský rožeň. Bohužel tento rožeň se jaksi netočil a neměl hořák. Palačinku poté tato paní, příjemná asi jako opar na hubě, vytvarovala do jakési otevřené obálky, do níž přisypala několik malin, vložila do krabičky a s výrazem říkajícím cosi ve stylu „ať už jdu do prdele“ mi výtvor předala. Vzal jsem si tedy box s čokokebabem a šel do prdele směrem k Obecnímu domu.

Ušel jsem několik kroků a začal jsem se plastovou lžičkou dlabat v čokokebabu, tedy vlastně palačince, která toho má s kebabem asi tolik společného jako Severní Korea s demokracií. Ono vlastně ani není moc co hodnotit, jelikož, co vlastně hodnotit na palačince s troškou čokolády a několika malinami? Zkrátka palačinka. Nechutnala špatně, přesto mi na jazyku zůstávala nepříjemná pachuť toho, že jsem nalítnul na takovou ptákovinu. Útěchou mi bylo to, že to nebyl první případ a ani zdaleka ne poslední.

Závěr

Kebab nejen v Čechách táhne a celkově se mu daří, a když se něčemu daří, tak lidé inklinují k tomu, to buď okopírovat nebo na tom nejrozmanitějšími způsoby parazitovat. Zářným případem je Choco Kebab. S kebabem má společného jen to, že se čokoláda seškrabává z kolmo postavené tyče. Trochu málo, ale odhaduju, že díky žádané lokalitě a slovu kebab v názvu se takových naivních kavek, jako jsem byl já, chytne na tuto ptákovinu celkem dost.

Cena

Cena je největším špatným vtipem u tohoto ruského stánku. 150,- Kč za palačinku s trochou čokolády průměrné chuti?

Choco Kebab, Na Příkopě, Praha

Twister House (Praha)

Kebabárna Twister House se nachází na Evropské ulici v Dejvicích přímo naproti sídlu PPF banky. Omšelá výloha a interiér zaflusané normalizační závodní jídelny rozhodně nejsou těmi lákadly, které by vás přiměly k návštěvě této kebabárny. Ovšem pro mě to byla výzva. První dojem často klame, i když se ho člověk nikdy tak úplně nemůže zbavit. Několikrát se mi stalo, že ne moc vábný exteriér v sobě skrýval gastronomický svatý grál.

Řekl jsem si, proč to nezkusit. Mohu být jen mile překvapený, navíc jsem měl hlad, neměl moc času a tak trochu pospíchal, takže Twister House mi byl na ráně jako nametená šestnáctka nadrženému tělocvikáři.

Co nabízí

Sortiment je u této kebabárnu atypický – sendviče, panini, hamburgery nebo saláty. Název Twister House nechává tušit, že se nebude jednat o tradiční kebabárnu, což se potvrdilo hned při objednávce. Objednal jsem si hovězí kebab. V okamžiku, kdy jsem viděl obsluhu vytahovat placku na dürüm, upozornil jsem, že bych dostal rád kebab do housky. Postarší kebabář s cizím dialektem mi slušnou češtinou a lítostí v hlase odpověděl, že housky na kebab zatím nemají, jen placky. Nu což, tak jsem si tedy dal dürüm.

Interiér

Interiér je nejslabší stránka této kebabárny. V kebabárně se nenachází žádné židle ani stolky. Pravá a levá zeď je lemována dlouhými pulty, u nichž si můžete na stojáka vychutnat svůj kebab. Vnitřní prostory na vás působ dojmem, že tak od 90. let se zde na nic nesáhlo. Na druhou stranu nejsme recenzenti interiéru, bytoví architekti, nenatáčíme pořad Šumné kebabárny a co se týče hlavního předmětu našeho zájmu, kebabu a jeho chutě, interiér kebabárny, pokud není provoněn jako jako pisoár hospody IV. cenové kategorie o páteční noci, hraje zanedbatelnou roli.

Kvalita služeb

Tradičně jsem si objednal pálivý kebab v placce se vším včetně zeleniny, cibule atd. a nechal zalít česnekovou zálivkou, jejíž aroma se linulo po celé kebabárně. Zaplatil jsem 89.- káblí usměvavé Arménce (?) a hnal se k pultíku u stěny. Rychle jsem roztrhal alobal, v němž byl kebab zabalený, a zakousnul se do křupavé housky. Po několika skousnutích jsem polknul a moje chutové buňky zaplavila příjemně pálivá chuť kebabu a zeleniny. Začněme tím nejmín podstatným – zeleninou. Zde většinou není moc co hodnotit, pokud vám do housky nebo placky nenacpou cosi zralého maximálně na kompost, nesmrdí to, je to čerstvé, nemáte co vytknout, prostě zelenina. Samotná placka sice nebyla žádný výstřelek vysoké gastronomie, ale byla krásně voňavá, křupavá a chutná. Zálivka byla poctivá a jen z přičuchnutí k pokrmu bylo hned zřejmé, čím je maso zalito. Obsluhu jsem musel pochválit za pálivost, která byla tak akorát dle mého gusta a znáte to, proti gustu žádný dišputát. Na samotném masu kebabář rozhodně nešetřil a jeho chuti se nedalo nic vytknout. Maso bylo krásně křupavé a bylo ho dost. Co si přát víc?

Obsluha a cena

Dva starší cizinci a jedna mladší sympatická cizinka.Všichni milí, usměvaví, s dobrou náladou a tak to má být! :-)Cena hlavních pokrmů – dürüm za 89 Kč. Na pražské poměry zřejmě standardní cena. Porce bohatě zasytila můj kručící žaludek, takže zde jsem problém opravdu neviděl.

Twister House, Evropská 26, Praha

Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany)

Kebabárna Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany) se nachází v nákupním centru Altmarkt Galerie v samotném srdci Drážďan. Naleznete ji v suterému tohoto obchodního centra. Nicméně ve změti nákupních uliček, eskalátorů je příliš snadné zabloudit. Pokud do nákupního centra vstoupíte hlavním vchodem ze směru od Pragerstrasse, Karstadu či nádraží, projděte okolo Zary, sjeďte po eskalátorech o patro níže, jděte stále rovně, na konci chodby zahněte vlevo a na samotném druhém konci po levé straně na vás vykoukne tato kebabárna (viz mapka). Cesta se může zdát strastiplná a namáhavá, ale za to úsilí to opravdu stojí.

Kebabárna nabízí širokou paletu kebabů včetně vegetariánských variant. Obsluhující personál je příjemný, ochotný a když Vás prozradí váš český přízvuk, snaží se alespoň prohodit pár českých slovíček a komunikovat s vámi česky. Což člověka potěší, neboť kdy jste naposledy třeba v ústeckém obchodním centru Forum potkali prodavačku, která by s úsměvem komunikovala německy nebo anglicky? Ovšem na nějaké to vybavování obsluha nemá příliš času vzhledem k neustálým příchozím zákazníkům. Prostředí je čisté a průběžně důkladně uklízené personálem.

V Oliverii se můžete usadit i k několika stolkům a jídlo si zde v klidu vychutnat, a to mimo nákupní shon. I když si zvolíte klasický kebab v housce za 3,50 €, doporučuji konzumaci u stolku v kebabárně. Spíše než kebabovou klasiku bych doporučoval zvolit o něco málo dražší kebab talíř, který si můžete sami nakombinovat z nejrůznějších salátů a příloh. Výhodou konzumace přímo v Oliveirii je skutečnost, že jídlo dostanete na talíř, na nějž se vejde podstatně větší porce než do krabičky při variantě „mitnehmen“. Cenově se Oliveria rozhodně vyplatí. Oproti ostatním fasfoodům v Altmarktu odsud budete odcházet skutečně s plným břichem a finančně Vás jídlo s příborem u stolu vyjde mnohem levněji než v kamenných restauracích v Drážďanech, kde se v průměru pohybuje od 12 € výše.

Maso je křupavé, propečené a obsluha jím rozhodně nešetří. Maso bylo nakrájeno pěkně na jemné menší kousky. Na jazyku se doslova rozplývalo a snad jen nějaký permanentně nespokojený kverulant by mu mohl něco vyčítat. Hranolky byly pěkně křupavé, nebyly nasáklé olejem a ani přesolené. A rajčatový salát? Chutný, čerstvý a osvěžující. Bez chybičky.

Jsem si jistý, že z Oliverii budete odcházet sytí a nebudete po několika málo krocích hledat v nákupním centru masážní křesla, kam byste se mohli na poctivého dvacijáše, abyste vytrávili svoji svačinku. Za mě osobně se jedná o jeden z nejlepších kebabů v Drážďanech, v samotném centru určitě.

Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany)

Altmarkt Galerie, Webergasse 1, Drážďany

Babos Dönerpoint (Drážďany)

Po nějakém čase jsme se vydali opět do Drážďan za nákupy, kulturou, ale také za dobrým kebabem. Tentokrát jsme vyzkoušeli Babos Dönerpoint poblíž hojně frekventovaného nákupního centra.

Kebabárna Babos Dönerpoint se nachází v ulici Wallstrasse. Ta z levé strany obepíná nákupní centrum Altmarkt Galerie a vede ke Zwingeru na Postplatz. Pokud se stejně jako moje maličkost budete nacházet v nákupní galerii Altmarkt, nejsnáze se ke kebabárně dostanete tak, že projdete kolem SportSchecku a u obchodu Sächsische Zeitung odbočíte vlevo a vyjdete ven z nákupního centra. Pak už to ke kebabárně máte jen co by kamenem Stephan Hawking dohodil.

Interiér kebabárny a samotný prostor, kde vám připravují vaší oblíbenou svačinku, vypadal na první pohled čistě a uklizeně. Ačkoli si v kebabárně můžete vybrat z velmi košaté nabídky, uchýlili jsme po chvilce vybírání a rozhodování pro klasiku – obyčejný dürüm za 4,20 €. Cena je na místní poměry více než přívětivá, neboť v restauracích či fast foodech v nákupní galerii si nejlevnější obědové jídlo zaplatíte přibližně dvojnásobek.

Během krátké chvilky jsme byla objednávka hotová S jídlem se můžete usadit buď k některému stolku přímo v kebabárně, nebo pokud k tomu bude slunečné počasí vybízet, lze využít i venkovního posezení ve stínu a s kebabem v ústech spokojeně sledovat švitoření  kolem vás. 🙂

Usadili jsme se do křesílka a zakousli se do dürümu. Křupavá tenká houska byla napěchována směsí ještě křupavějšího a lahodného masa, které se rozplývalo na jazyku, svěží zeleniny a lehké jogurtové zálivky. Nebyl bych to já, abych si neporučil „sehrrr šárf bitte!“ a tentokrát jsem byl velmi spokojen. Pálivé koření dodalo celkové chuti dürümu na pronikavosti a výraznosti. Nemohl jsem (a ani jsem nechtěl) prakticky nic vytknout. Obědová svačinka mě dostatečně zasytila na odpolední plenění obchodních butiků (a mé kreditní karty).

Babos Dönerpoint můžeme s klidným svědomím doporučit všem, které v centru DrážĎan přepadne hlad a kteří budou hledat nějakou lacinou a sytou alternativu k restauracím a fast foodům.

Babos Dönerpoint (Drážďany)

Wallstraße 11, Altstadt, 01067 Dresden

Alanya Kebab (Plzeň)

Při svém putování po naší malebné vlasti jsem se vydal do Plzně. Města piva, Diskopříběhu, fotbalových mistrů, vyhlášeného night clubu, ale i stánků s kebabem. Při své kebabárenské misi jsem musel vzít v potaz, že Plzeňsko je již rajónem jiného inspektora (Obi Wana Kebabiho). Nechtěl jsem lézt kolegovi do zelí, a tak jsem se vydal do centra hledat nějakou ještě nerecenzovanou kebabárnu. Do rány mi tak padl Alanya Kebab Plzeň. Ovšem nepředbíhejme.

Hledání mě přivedlo nejprve na plzeňské Náměstí Republiky. Naivně jsem očekával, že přímo v samém srdci města narazím na nějakou kebabárnu. Mýlil jsem se. Zapálil jsem si cigaretu, sedl si na lavičku a pozoroval švitoření na náměstí. Když ani po půl hodině nikdo nepřebíhal nahatý náměstí jako v Diskopříběhu, zklamaně jsem odešel, že se zkusím jen tak na blind projít a možná mi nějaká kebabárna cestou cvrnkne do nosu jako tři oříšky čeledínu Vinckovi z Popelky.

Když jsem vkročil do jedné z kolmých ulic, do nichž se v každém cípu rozbíhá Náměstí republiky, již z dáli mě upoutal rudý neonový nápis KEBAB. Neváhal jsem ani minutu a okamžitě jsem se vydal tímto směrem. Jestliže Gatsby věřil v nějaké zelené světlo symbolizující jeho lásku k Daisy, já věřím na červené světlo symbolizující moje kebabové obžerství (pardon tedy lásku ke kebabu), říkal jsem si cestou.

Při vstupu do Alanya Kebabu jsem měl být ostražitější a hned si povšimnout toho, že gril je vypnutý a štangle s masem se neotáčejí.  No, nevadí, všimnul jsem si později. Přesněji řečeno v momentě, když jsem měl již zaplaceno za klasický kebab (ten jsem si tradičně poručil opět trochu pálivější) a slečna začala housku ládovat masem odkudsi z podpultu. Ne každé podpultové zboží je zrovna výhra v loterii, což jsem poznal za malý moment na vlastní žaludek.

S tácem jsem se poslušně usadil u stolečku v kebabárně a pustil se do jídla. Když mi kebabář(ka) naservíruje kebab v otevřené housce, zpravidla se ji na první pokus snažím uchopit oběma rukama, sevřít a zakousnout se do ní. V drtivé většině je tento můj první pokus marný, protože kvůli tomu, jak je houska napěchovaná zeleninou a masem, začne mi zelí, salát nebo kusy mrtvých zvířátek vypadávat z housky. Poté odkládám kebab zpět na talíř, vidličkou z něj trochu vyzobu a zkouším jej znovu sníst rukama. To ovšem nebyl tento případ.

Housku jsem uchopil oběma rukama, oba její cípy přitiskl k sobě a pustil se do jídla. Okamžitě mi došlo, že dnes to asi na vydatnou kebabovou porci nevypadá, což umocnil pohled na sevřenou housku v mých rukou, která připomínala spíše toust než tradiční turecký pokrm. Housce se nedalo nic moc vytknout, jednalo se o standardní polotovar, do něhož vám dají kebab v drtivé většině kebabáren. Ovšem obsah housky, to už je jiný příběh.

Hlavní ingredience kebabu, maso, bylo vlastně gumové cosi, bez chuti a vlažné v množství více než malém, což s odstupem času musím asi kvitovat. Většina kebabáren se snaží alespoň menši porci nakrájeného masa v kebabu zamaskovat zvýšenou dávkou zeleniny, aby se to prostě v té housce nějak „ztratilo“. V Alanya kebabu si s tím moc hlavu nedělají. Pokud by to z fotografií nebylo dostatečně patrné, přidávám pro jistotu ještě slovní popis zeleniny. Tu v kebabu tvořilo nějaké to zelí, pár stroužů mrkvičky pro lepší zrak a několik kousíčků salátu pro lepší trávení. Omáčka bez jakékoli chuti a nepálivé rádoby pálivé koření dokreslovaly výsledný prachbídný dojem z této kebabárny. Nejen množstvím, ale i chutí se jednalo o podprůměrný kebab, dá-li se vůbec o jakékoli chuti hovořit.

Nechci spekulovat jakou vypovídající hodnotu má skutečnost, že během mé návštěvy Alanya kebabu jsem byl jejím jediným návštěvníkem. Možná jsem přišel v nepříliš frekventovaný čas a měl jsem jen smůlu/štěstí, že jsem si kebab mohl vychutnat pouze v mé úžasné společnosti. Ovšem i tato věc z mého pohledu podtrhává úroveň nabízených služeb v této kebabárně.

Jestliže jste dočetli až sem, chtěl bych vám říci, že pro mě nebylo vůbec lehké dokopat se k sepsání této recenze, protože bych mnohem raději pěl oslavné ódy na nějaký podnik s vynikajícím kebabem, než být kritický, protože na to si jídla a především kebabu příliš vážím. 🙂

Pokud bych se měl zpětně ohlédnout za touto plzeňskou kebabárnou, musím s lítostí říci, že jediným pozitivem byla milá, usměvavá obsluha. Ovšem přeci také night club nehodnotíte podle toho, jak na vás byl milý vyhazovač u vstupu, ale podle kvality poskytovaných služeb, za kterými jste přišli. Nicméně Alanya kebab se do mé paměti navždy zapíše jako kebabárna, kde jsem si uvědomil, že kebab při jistém způsobu naaranžování může vypadat jako ženský pohlavní orgán po coitu (a možná tak i chutnat).

PS. Po sepsání této recenze jsem narazil na hodnocení tohoto podniku na slevomatu a překvapilo mě po mé zkušensoti jeho vysoké hodnocení. Možná byla chyba, že jsme neměl slevový kupón, nebo jsem prostě přišel ve špatnou chvíli. 🙁

Alanya Kebab Plzeň

Rooseveltova 9, Plzeň 3

Kebab u Bohemky (Ústí n./L.)

Zná to asi každý. Vzít si v práci dovolenou nebo náhradní volno kvůli tomu, abyste si oběhali úřady, navštívili lékaře, donesli tohle lejstro na jednu zdravotní pojišťovnu, tamto zas na jinou, a tak nějak pročistili Váš „TO DO LIST“ odškrtáváním položek typu „preventivní prohlídka“ a „pojišťovna potvzení.“ To není dvakrát vhodný den pro obědové vysedávání v restauračních zařízeních. Právě v jeden takový den mi padla do oka kebabárna na Mírovém náměstí situovaná v hotelu Bohemia (tzv. Bohemka). Kebab u Bohemky v Ústí i přespolní jen stěží minou. Nachází se v pravém rohu centrálního náměstí, po cestě vedoucí k vlakovému nádraží, v přízemí jedné z dominant města.

Svého času reprezentativní ústecký hotel byl výjimečný i svou architektonickou hodnotou. Dodnes po městě kolují ze současné perspektivy úsměvné historky, kterak se v útrobách hotelu ještě na sklonku devadesátých let scházely špičky místního podsvětí v barevných oblecích s prvními prototypy mobilních telefonů v příručních kufřících. Po půlstoletí hotel funguje jako ubytovna a po rekonstrukci opláštění připomíná zateplený panelák, symbolizující kýč, český nevkus a reklamní bizár ve své nejčistší esenci.

Ve spodní části Bohemky se nachází přistavěný výklenek zvoucí na grilovaná kuřata, ale především, což nás zajímá nejvíce, na kebab. Kebabárnu je prakticky nemožné přehlédnout díky velkoplošné reklamě Coca-Coly, kterou je výklenek důkladně oblepen, podobně jako vyvinutá blondýna ve fitku napíchanými mastodonty. I mozková kapacita průměrného diváka nekonečného seriálu Ulice dostačuje při pohledu na vývěsní štít s menu k dedukci, že provozovatelem této kebabárny bude místní arménská komunita.

Pokud pracujete v centru města a pro kebab do Bohemky se vydáte během pauzy na oběd, při pohledu na osazenstvo nedalekých laviček a autobusových zastávek, tvořené z větší části nepřizpůsobivými, bezdomovci a narkomany, bude vám Ústí připomínat Mordor plný hemžících se skřetů. Bezprostřední okolí kebabového přílepku k Bohemce je ovšem v rámci možností čisté a bez společnosti, jejíž vonný odér vám zkroutí i palce u nohou. Když stojíte u okénka, můžete si všimnout, že prostor, v němž vám obsluha připravuje vaši oblíbenou kalorickou bombu, je pečlivě uklizený a čistý.

Když jsem se postavil do fronty čítající zhruba 7 lidí, byl jsem smířený s tím, že si počkám. Po chvilce jsem ale přišel na řadu a objednal si gyros lavaš v arménském chlebu za 80,- Kč s mixem kuřecího a hovězího masa. Personál kebabárny je pravděpodobně zvyklý na polední nápor a vše kvapem odsýpá, tak jako na lince v Kruppově továrně. Pokud nejste nuceni zkonzumovat kebab přímo na místě, i přesto, že se u kebabárny nacházejí venkovní stolky, doporučujeme nechat si kebab zabalit a vychutnat si jej v kanceláři či v pohodlí domova. Tak jsem ostatně učinil i já.

Zhruba po deseti minutách jsem dorazil domů a s dychtivostí šestiletého dítěte rozbalujícího vánoční dárky pod stromečkem jsem roztrhal alobal a s chutí jsem se pustil do díla. U okénka jsem si všiml, že slečna s masem rozhodně nešetřila, o čemž jsem se přesvědčil hned na první kousnutí. Maso nebylo podávané z hrnce ani z friťáku. S tímto nešvarem se můžete setkat v mnoha kebabárnách i v Ústí. To ovšem nebyl tento případ. Maso bylo nakrájeno přímo ze štangle, v množství více než dostatečném, chuťově bez jakékoli výtky a proloženo čerstvou svěží zeleninou.

Samotná placka byla ještě po příchodu domů teplá a pěkně křupavá. Abych předešel tomu, že se mi po cestě domů z velké části rozmočí kvůli nasáknutí zálivkou, objednal jsem si jej bez ní (nebude předmětem hodnocení).

Tradičně jsem obsluze zdůraznil, že bych rád „extra pálivé“ a po dlouhé době jsem dostal opravdu pálivý kebab. Nejsem adiktolog a nedokáži objektivně posoudit, do jaké míry byl můj kebab skutečně ostřejší a do jaké míry jsem si ve svých chuťových buňkách pravidelnou konzumací výrazně kořeněných jídel vybudoval jistou rezistenci.  Tedy, to co je pro mě mírně pálivé, by možná pro někoho mohlo představovat stejnou výzvu, jako strčit si do pusy hořící bramboru. S kořeněností kebabu jsem ale byl výjimečně nad míru spokojen. Moje pusa poznala středověk a dokonce se to obešlo bez bandy zfetovaných negrů s letlampou. Poté, co jsem dojedl, utřel si prsty a docvaknul zbytek nealkoholického piva z plechovky, jsem si povolil opasek u kalhot, natáhl se na gauč a po vydatném obědě si dopřál zasloužených dvacet minut spánku.

Nenechte se odradit prvním dojmem při pohledu na kebab pod Bohemkou, který může být všelijaký. Pokud se nacházíte v centru města, mohu tuto kebabárnu jednoznačně doporučit. Za své peníze zde dostanete odpovídající kvalitu. V samotném srdci Ústí nad Labem je Kebab pod Bohemkou nejlepší kebabárnou. Díky rychlé obsluze ideální na oběd či svačinku s sebou, když nemáte moc času. 🙂

Kebab u Bohemky

Mírové nám. 2442/6, 400 01 Ústí nad Labem

Kebabistán (Ústí n./L.)

Kebabárna Kebabistán nám nemohla ujít, protože kolem ní projdeme v Ústí nad Labem několikrát během týdne. Jeden konec uličky V Jirchářích, v níž se kebabárna nachází,  představuje hlavní vlakové nádraží, ten druhý pak ulice Hrnčířská směřující do srdce města. Jedná se o značně frekventované místo, kterým v pracovních dnech projdou tisíce Ústečanů i přespolních, kteří do města Páralových Milenců a vrahů dojíždění za prací či studiem. Dříve německy ´Gerbergasse´ získala své dnešní pojmenování V Jirchářích díky tomu, že zde v ranném novověku sídlili jircháři, řemeslníci, zpracovávající kůži roztokem kamence. Jirchářství nahradila pekárna, vinárna, trafika a hlavně kebabárna s názvem Kebabistán.

Rušné místo s davy proudících potenciálních klientů by mohlo skýtat příležitost pro prosperující kebabárnu. Tu díky polepeným oknům, reklamním cedulím nebo blikátkům s nápisy „pizza“ nebo „open“ nepřehlédnete. Navíc mě zaujala tabule s nápisy „velký kebab  a nápoj 55,-„, měl jsem hlad a chuť na kebab, takže nebylo co řešit. Při vstupu do kebabárny člověk nabyde dojmu, že se snad ocitl v záhadném městečku Twin Peaks. Na první letmý pohled se sice jedná o kebabárnu vybavenou novým nábytkem běžným pro zařízení tohoto druhu, když se ovšem zdržíte déle, všimnete si řady bizardností, k nimž se dostanu na řádcích níže.

Už z ulice jsem si při pohledu do kebabárny otevřeným oknem spatřil dva rožně s kuřecím a hovězím masem. Teprve poté, když jsem přistoupil blíže, všiml jsem si, že se neotáčejí a gril je vypnutý. Moje prvotní obavy se potvrdily, když po několika minutách čekání přišla z vedlejší místností lehce zmatená obsluha, která hned po oznámení mojí objednávky „velký, hodně pálivý döner se vším a bylinkovou zálivkou“ začala plnit housku masem z friťáku. Trpce jsem polknul, povolil si kravatu a rozepnul knoflíček na límci, neboť jsem věděl, že mě čeká utprení srovnatelné s utrpením svatého Šebestiánka. O tomto nechutném nešvaru některých českých kebabáren psal inspektor Grylls v článku o 7 fíglech, které by měl znát každý milovník kebabu.

S talířem a plechovkou Mirindy jsem se usadil ke stolku hned u dveří. Většinou se mi moc často nestává, že bych otálel s konzumací kebabu, ale tady jsem se při pohledu na friťák musel hodně přemlouvat. Po chvilce, kterou jsem strávil prohlížením podivností v interiéru kebabárny, jsem se dal do jídla. Houska chutnala, jako bych v puse žvýkal kus gumy. Zelenina ušla, bylinková zálivka byla vlastně taková bílá omáčka prakticky bez chuti a ani té pálivosti jsem se nedočkal. 🙁

Maso? To je bohužel velmi, velmi smutný příběh rozměrů skoro antické tragédie. Člověk by byl schopný přehlédnout sem tam nějakou tu drobnou vadu na kebabové kráse, ale vytáhnout cáry masa z friťáku a naservírovat je bez jakéhokoli studu zákazníkovi zavání minimálně pokusem o úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví. Mluvit o jakékoli chuti v souvislosti s masem by bylo mlácení prázdné slámy. Maso bylo olejem nacucané tak, že olej prosákl až do ubrousku, v němž jsem držel kebab. Myslím, že další komentáře ohledně kvality a chuti masa jsou absolutně zbytečné.

U téhle recenze jsem trpěl hned dvakrát, jednou při samotné návštěvě kebabárny a po druhé, když jsem ji sepisoval. Důvěru moc nevzbuzovala obsluha, která neustále odcházela kamsi do vedlejší místnosti. Když jsem žvýkal svůj kebab, přišel do kebabárny další zákazník, který musel několik minut čekat, než se obsluha vrátila zpět za pult. Zatímco jsem se vidličkou šťoural v kebabu, zaujala mě výzdoba kebabárny. Kladl jsem si otázky, proč je vedle toalet zavěšen obraz s plachetnicí? Má moře, voda v zákazníkové podvědomí navodit pocit, že by si měl odskočit? Proč jsou pod barem vystavené skulptury? A co ten zmatený nemluvný kebabář? Celkově na mě kebabárna působí dojmem, že v ní o kebab asi moc nejde a spíše slouží asi k jiným ekonomickým aktivitám. Pokud jste ovšem fanoušci seriálu Davida Lynche, určitě doporučuji návštěvu této kebabárny, jen bych radil neobjednávat si zde kebab, maximálně pití v plechovce.

Po několika zvláštních zvucích vycházejících z mého břicha, poté co jsem dojedl, mi hlavou probleskla hlavou scéna z filmu Vetřelec, v níž se dere ven z těla vetřelec. Naštěstí při příchodu domů jsem ihned vyprázdnil střeva a s nimi snad i toho vetřelce, který se do mě asi dostal díky masu z fritáku. Jestliže ve filmu Pelíšky se rozmohl nešvar se sprostým slovíčkem „prcat“, oproti tomuto nešvaru s masem z friťáku v kebabárnách se jedná o dětskou malichernost. Smutnou skutečností je to, že jsem se s tímto nešvarem nesetkal v Ústí a blízkém okolí poprvé. Četnost, s níž se vyskytuje, nás pobídla k tomu, abychom vyhlásili válku masu z friťáku v kebabu!

Stop masu z friťáku v kebabu!

Stop masu z friťáku v kebabu!

V Jirchářích 6, Ústí nad Labem

Kebab Žižkov (Chomutov)

Název chomutovské kebabárny Žižkov je poněkud matoucí, neboť pojmenovat kebabárnu po pražské činžovní čtvrti, jejíž název odkazuje na husitského vojevůdce, není zrovna typické pro zařízení, v němž se podává jídlo původem z Turecka. Proto jsem měl chvilku brouka v hlavě, ovšem pokud zbystříte a povšimnete si cedulí s názvy okolních ulic, nemusíte být zrovna Hercuile Poirot, abyste pochopili význam tohoto pojmenování. Takže kebabárna se nachází na Žižkově náměstí, v blízkém okolí se nacházejí ulice s názvy jako Táboritská, kazatele a Husova spolužáka Jakoubka ze Stříbra, reformátora Chelčického a nedaleké Husovo náměsí – Žižkov. Hádanka je pomocí indicií rozluštěna, otočte tygří hlavou jako v pevnosti Boyard a peníze můžou padat z pokladnice otce Fura. 🙂

Protože stará lidová moudrost praví, že není dobré pít na lačný žaludek, navštívil jsem kebabárnu Žižkov s kamarádkou ještě před tím, než nás páteční vír nočního života v Chomutově zavál na místní diskotéku Admirál. Vzhledem k vývoji pátečního večera a následným turbulentním událostem připomínající klip od Prodigy, jež vyústily v návrat domů v sedm hodin ráno, nejsem schopný posoudit, do jaké míry kebab posilnil moji alkoholuvzdornost nebo naopak vydráždil moji nezřízenou touhu zabíjet ethanolem šedé buňky mozkové, každopádně díky svým kebabárenským superschopnostem vím naprosto přesně jak kebab chutnal, jak vypadal a i  jakou měl vůni, a proto vám přináším tuto recenzi.

Při vstupu do kebabárny mě mile překvapil na zařízení tohoto druhu vkusně zařízený interiér. Ruku na srdce, do kebabárny člověk většinou nechodí na romantické večeře dobývat srdce princezen nebo žádat svoji drahou polovičku o ruku. Ne, že bych o tom zde uvažoval, jen vždy ocením, když výzdobu kebabárny netvoří všudypřítomné reklamní poutače Coca-Coly a různá pouťová blikátka a podobné serepetičky, které Vám mohou způsobit epileptické záchvaty. Vždy jsem vděčný, když mě kebabárna ušetří podobného kulturního zážitku. Vnitřek kebabárny byl čistý, uklizený a za pultem u grilovacích rožňů jakbysmet. Čerstvá zelenina pečlivě vyskládaná ve fochách za skleněným pultem v kombinaci s vůní masa otáčejícího se na rožni ve mně vyvolala zároveň důvěru i velká očekávání.

Dürüm z kebabu Žižkov v Chomutově evidentně chutnal

Dürüm evidentně chutnal

Jelikož všechna místa u stolů byla obsazena dříve příchozími, kteří si vychutnávali svůj döner, a tak jsme se usadili přímo na „baru“. Ihned jsme byli obslouženi a objednali jsme si dürümdöner. Cenová hladina je v této kebabárně na Ústecký kraj relativně vyšší (dürüm 90,- Kč a klasický döner za 75,-Kč). Zatímco se připravovala naše večerní krmě, sledoval jsem, jak přímo přede mnou na druhé straně barového pultu jeden ze zaměstnanců kebabárny umně dělal těsto na pizzu.

Než by člověk řekl Komotau, měl jsem před sebou na talíři pěkně naditou housku. Jak vidíte na fotkách, vypadala přesně tak, jako kdybyste rozevřeli dokořán ústa žabákovi Kermitovi ze seriálu Sezame otevři se a pokusili se ho udávit nestoudným množstvím masa, po němž by kanula bylinková zálivka. Na malý nepatrný okamžik jsem oněměl úžasem, když jsem spatřil, že mám před sebou kapsu plnou masa, zelenina totiž nebyla vidět a ukrývala se kdesi pod lavinou odřezků masa.

Nebyl důvod otálet, čekat na Godota nebo až zahřmí, a tak jsem vidličkou začal do sebe házet hroudy výtečného masa lehoulince posypaného pálivým kořením. Bylinková zálivka vhodně vyšperkovala chuť již takto lahodného kebabu. Nakonec jsem se až v samotném kornoutu housky dokutal k zelenině, což už byla spíše taková pomyslná třešnička na dortu ukrývající se pod hromadou výtečného masa.

Kebabu se nedalo prakticky nic vytknout. Neměl chybu.

Puchmayerova 1207, Chomutov

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑