Autor: Ralf (stránka 1 z 2)

Steinhofen Pizza Gyros

Stává se, že si občas napíšu nákupní seznam, ale většinou si jej stejně zapomenu vzít na nákup sebou. Nezřídka tak bloumám po supermarketu jak Maďar v kukuřici a čekám na to, co mi padne do rány. Tak tomu bylo i při mém nákupu v německém Kauflandu. Tentokrát se během popojíždění s nákupním vozíkem mezi chladícími boxy můj pohled zastavil na krabici s nápisem Steinhofen Pizza Gyros. Ano, hned mi hlavou probleskla otázka „Co to je za klauni?“, kterou ovšem okamžitě vystřídala zvědavost, jak taková klauniáda může asi chutnat?

Pizza a gyros? To, že Němci mají specifické chutě, jsem zaregistroval již při prvním kontaktu s tamnější pornoprodukcí. Pokud jde o jídlo a pití,  jejich chutě a kombinace člověku často připomínají vaření dortu pejska s kočičkou. Podobné obavy jsem měl ale i před ochutnáním německých specialit jako Colaweizen (cola a pivo) nebo Kiba (višňový džus s banánovým), nad nimiž jsem původně kroutil hlavou. Následně mi ovšem zachutnaly.

Jelikož reaguji na vše, co má jakoukoli souvislost s kebabem/gyrosem slintáním jako Pavlovův pes, problém, co bude k dnes k večeři, byl vyřešen. Krabici jsem vložil do vozíku a bezohledně si mezi německými důchodci prorážel cestu k pokladně. Pokud jde o cenu, ta byla více než příznivá, 1,99 Euro (dle aktuálního kurzu tedy 52,- Kč).

Pizza Gyros příprava

Po příjezdu domů jsem se okamžitě s dychtivostí dítěte rozbalujícího vánoční dárky pustil do otevírání krabice a přípravy pizza gyrosu. Návod na přípravu nevypadal vůbec komplikovaně. Otevřít krabici, vyndat pizzu z obalu, vložit do trouby na 12 až 14 minut při 220 °C. Pizza Gyros jsem dal do trouby a oněch zhruba 14 minut jsem pak očima hypnotizoval rozmrzající pizzu a pročítal si složení pizza gyrosu: vepřové maso, cibule, sýr, olivy a marinované feferonky. V okamžiku, kdy maso dostalo tu správnou barvu a okraje pizzy lehce nahnědly, vzal jsem chňapku, vytáhl ji z trouby, položil na talíř a nakrájel.

Jak chutná?

Přikročme k tomu nejdůležitějším.  Jak může chutnat pizza za 2 Eura z Kauflandu, navíc z jejich řady K-Classic? Kombinace nízké ceny a kauflanďácké značky nebude asi nic moc, říkáte si, co? Těsto se nevymykalo standardní zamražené pizze z krabice, prostě klasika na níž jste zvyklí. Sýr i přes dobu strávenou v mikrovlnce byl svěží a skvěle doplňoval chuť masa. U masa mě překvapila nadstandardní porce. Navíc maso opravdu chutnalo jako gyros a nejednalo se třeba o nějaké odřezky z prasečích předkožek. U něj jsem kupodivu nezaznamenal výraznější rozdíl oproti masu z klasické kebabárny.

Pokud bych měl shrnout celkový dojem z Steinhofen Pizza Gyrosu, tak bych každému rozhodně doporučil, ať jej vyzkouší. Příznivá cena, rychlá, nenáročná příprava a porce člověka dostatečně zasytí. Teď jdu vyběhat těch 885 kalorií a zároveň si udělat v žaludku místo a chuť na další kebab! Sportu zdar a kebabu zvlášť!

Pizza Gyros

Holl Kebab (Chabařovice)

Tak dlouhou dobu si inspektor Ralf brousil zuby na kebabárnu v Chabařovicích, až o ně za pomoci zubní víly přišel a musel si nechat udělat nové. S novou kousací aparaturou se okamžitě vydal do Chabařovic otestovat kebabárnu Holl Kebab Chabařovice na zdejším náměstí. Ta se nachází naproti autobusové zastávce (ze směru od Ústí). Pokud byste ji přeci jen přehlédli, pro jistotu na silnici stojí omšelý a asi prokopnutý poutač. Křídou napsaný vzkaz láká kolemjdoucí na kebab od 40,- Kč.

Z pestré nabídky Holl Kebabu jsem zvolil tradiční kebab v tureckém chlebu za pětašedesát kaček. Pokud jde o maso zvolil jsem mix. V nabídce mě zaujaly dvě kebabové variace a kombinace “made in Czech republic“  – kebab v bagetě či smažený sýr v tureckém chlebu. Velmi úsporně oděná mladá dívka krev a mlíko se otočila k rožním, ke mně zády. Tím mi ukázala jak velkou část jejího sedacího ústrojí není schopný pojmout její letní model minikraťásků.

Pozornost jsem bleskově přemístil jiným směrem. Moje oči si zvídavě prohlížely interiér kebabárny. Nemohl jsem si pomoci. Genius loci tohoto místa ve mně evokoval pocit stánku s langošema kdesi na Mácháči nebo ve Starých Splavech, jež spojuje jakási kombinace retra, omšelosti, neuspořádanosti a úžasu nad tím, jak je možné tak nehodící se věci a vybavení umístit do jednoho společného prostoru.

Samotná kebabárna není moc přívětivá pro konzumaci na místě, neboť, mimo pultu umístěném na levé zdi pro konzumaci na stojáka, si nemůžete svůj kebab vychutnat v sedě u stolku, a to ani venku před kebabárnou. Ovšem nesmím zmínit skutečnost, že kebabárna působila čistě, uklizeně. Tolik z rubriky „šmejdění po kebabárně“. Nyní k tomu podstatnému.

Poté, co mi slečna podala kebab s talířem, jsem se pustil do svého zavedeného rituálu. Než jsem se zakousl do kebabu, nejprve jsem vidličkou vyzobal většinu zeleniny, aby mi poté, když vezmu kebab do rukou, nevypadla jeho polovina kamsi na zem. Co říci k zelenině? V kebabu jí moc nebylo, a to jak počtem druhů zeleniny (zelí, cibule, salát), tak jejím množstvím.  V porovnání s poměrem masa to ovšem nebylo vůbec negativum. Právě naopak!

Kebab jsou uchopil do rukou a zakousl se do něj. První věc, která mi ihned prolétla hlavou byla obzvláště silná houska. Její kůrka se vyznačovala lehkou křupavostí a vnějšek zas měkkostí na skus. Kuřecímu maso se nevyznačovalo žádnou speciální nebo vyjímečnou chutí. Jednalo se o takový kebabový standard. Tvrdší hovězí nakrájené na slabší plátky jsem hůře rozkousával. Byl jsem velmi mile překvapen skvělou chutí kebabu, pod níž byla podepsána především skvělá bylinková zálivka. Třešnička na dortu v podobě pálivé omáčky mi musela vypálit i toho posledního červa v mojí dutině ústní, jelikož i přes konzumaci několika nápojů, jsem i po zhruba hodině měl pocit, že bych si pouhým dechem mohl odpálit cigaretu.

Pokud bych měl hodnotit celkový umělecký dojem z kebabu, tak bych bych konstatoval, že kebab sice trochu působí tak, že je dělán po domácku metodou a lá Jirka Babica, tím ovšem neříkám, že by byl oproti unifikovaným kebabárnám, v nichž se používají ty samé polotovary a kebab chutná naprosto stejně, horší. Výsledek je zcela opačný. Navíc se mi málokdy stalo, že bych měl problém sníst porci kebabu. U Holl Kebabu se mi to po dlouhé době přihodilo.

Holl Kebab, Husovo náměstí 33, 40317 Chabařovice

Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice)

Na periferii města Ústí nad Labem směrem na Děčín se nachází čtvrť Neštěmice. Zde inspektor Ralf narazil na kebabárnu prozaicky pojmenovanou Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice). Ta se nachází mezi dvěmi hospodami v areálu bývalého obchodního centra Květ vybudovaného v 80. letech.

Při vstupu do kebabárny okamžitě zjistíte, že se toho tady za těch třicet let moc nezměnilo. Interiéru kebabárny dominuje červenozelená barevná kombinace a vyšperkované reklamní nápisy “KEBAB“ z lesklé červené izolepy. Kebabárna na mě působila dojmem, že veškeré její vybavení tvoří rekvizity z normalizačního seriálu o šéfkuchaři Svatoplukovi Kuřátkovi.

Velmi důvtipně jsou na zemi rozmístěny samolepky se stopami, jež vedou k pultu. Tato vychytávka zřejmě novému zákazníkovi okamžitě pomůže se v novém prostředí zorientovat a nezabloudit od dveří k pultu, což je zhruba  metry. Podle osazenstva vedlejší hospody Sonáta a sousedního sportbaru ostatně soudím, že estetický dojem z kebabárny je pro zdejší zákazníky asi stejně důležitý jako současná politická situace v Zambezi.

Kebabárna rozhodně nepůsobí dojmem, že by se zde trhly dveře. Byl jsem jediným zákazníkem a zlověstné ticho v kebabárně v táhlých intervalech sporadicky prořezával zvuk větráku. Když se objevila obsluha, holohlavý muž s vizáží nájemného zabijáka, nesmělým hlasem jsem si objednal velký kebab, kuřecí, jelikož se jednalo o jediný druh masa k dispozici. Zatímco kebabář připravoval moji objednávku, nenápadně jsem se kochal bizardností tohoto prostoru, zkoumal nabídku kebabárny (pizzy, saláty) a ostražitě pořizoval fotodokumentaci. Připadal jsem si trošku jako Borat v židovským baráku.  

Poručil jsem si velmi pálivé a obsluha reagovala, tak jak to mám na základě svých zkušeností nejraději – pousmála se a řekla: „vážně?“ To je vždy příslib slastného pálivého džihádu, jež vám po dobu konzumace vaší pochoutky bude okupovat každou chuťovou buňku.

Zaplatil jsem 80 kaček. Tož sice není bůhvíjaká vysoká cena, ovšem na periferii Ústí by přece jen člověk čekal nižší cenovou hladinu. Štrádoval jsem si to do protějšího parčíku a s dychtivým výrazem loveckého psa se moje zuby zakusovaly jako dvě rypadla hlouběji a hlouběji do kebabu.

No a co říci k samotnému kebabu? Houska byla silnější, teplejší, ne příliš křupavá, ale příjemně nadýchaná jako pocukrovaný centr od Karla Poborského. Zelenině jsem neměl moc co vytknout, nebylo ji příliš mnoho, aby nezabírala příliš místa v housce masu. Ano, to si nechám líbit. Maso nebylo příliš chuťově výrazné jako třeba v ústeckém Maidumu, což ovšem nutně neznamená, že by bylo špatné. Nikoli bezvýznamné plus spočívá ve více než uspokojivé porci masa. Zálivka klasická jogurtová, taková nijaká jako herní styl českého fotbalového nároďáku.  Ovšem co pro mě byla opravdová třešnička na onom pomyslném dortu, bylo pálivé koření, které většinu standardních surovin v kebabu chuťově katapultovalo minimálně o jednu úroveň výše.

Kebab OC Květ, Seifertova 4, Ústí nad Labem – Neštěmice

„Mustafa’s Gemüse Kebap“ expanduje do Mnichova

Nejznámější kebabárna v Německu, Mustafa’s Gemüse Kebap, otevírá po Berlíně novou filiálku v Mnichově. Tato zpráva vyvolala na sociálních sítích neskutečný rozruch.

První Berlíňan, který jde do Mnichova

Co se stalo? Proslulá berlínská kebabárna oznámila na svém facebookovém profilu, že bude otevírat novou pobočku v Mnichově. V místních novinách se následujcí den objevily tučné titulky: „Mustafa přichází do Mnichova“.

Proč tolik humbuku?

Mustafa’s Gemüse Kebap je nejslavnější kebabárnou v celém Německu. Pro ilustraci uvedeme, že např. zakladatel společnosti Tesla, Elon Musk, se v září 2015 nejprve zastavil právě u Mustafy na Mehringdammu v Berlínské čtvrti Kreuzberg, tedy dříve než se setkal s německým vicekancléřem Gabrielem. I kroky samotných autorů tohoto webu vedly při inspekci po berlínských kebabárnách nejprve k Mustafovi. Více v našem cestopise.

Zpráva o filiálce v Mnichově vyvolává tři otázky. Zaprvé: Kde a kdy otevírá Mustafa v Mnichově? Za druhé: Jak se stal nejslavnější kebabárnou v Německu? Za třetí: Jak moc je dobrý kebab u Mustafy?

První odpověď zní: 3. srpen 2017, Karlsplatz 21-24, Mnichov. Pro druhou odpověď se musíme vrátit v čase, abychom tento poprask pochopili, a to konkrétně do roku 2006, kdy muž jménem Tarik Kara otevřel kebabárnu v berlínském Kreuzbergu. Stalo se tak právě v době, kdy dva studenti marketingu založili vlastní agenturu s názvem DOJO.

Nově založená agentura DOJO zoufale hledala své první zákazníky. Shodou náhod se Mustafa’s Gemüse Kebab nacházel na cestě do práce Joachima Bosse a Dominica Czajy. Tedy oněm dvěma výše zmíněným studentům. Napadlo je oslovit majitele Tarika Karu s nabídkou svých služeb. a ten jejich nabídku přijal.

Joachim Bosse a Dominic Czaja - "Mustafa's Gemüse Kebap" expanduje do Mnichova

Joachim Bosse a Dominic Czaja

Döner je již od 80. let nejen symbolem integrace, ale zevšedněl i v německé popkultuře. Krátký výběr: motta Döner macht schöner!, Také náckové jí döner! (Auch Nazis essen Döner!), populární zpěváci jako Petr Fox či Tim Toupet zpívají o kebabu, kebabárnách. Kancléřka Merkelová pózující s nožem u grilovacího rožně je pak pouze pomyslnou třešničkou na dortu ilustrující oblibu a symboliku tohoto pokrmu u našich západních sousedů.

Zrození legendy Mustafa’s Gemüse Kebap

V samotném Berlíně se nachází více než 1300 kebabáren. Jak se prosadit v této konkurenci? „Udělat ze zcela obyčejné kebabárny tu nejlepší v Německu? To byla obrovská výzva“, říká Czaja. Jak tedy Joachim Bosse a Dominic Czaja dosáhli toho, že se Mustafa’s Gemüse Kebap stal takovým fenoménem mezi kebabárnami? Především v roce 2006 byl internet ještě relativně novinkou. Rozhodli se vsadit právě na něj. Mustafovi vytvořili stylové webovky s animacemi, jaké svět u kebabárny dosud neviděl. Z Tarika Kary se stal Mustafa s image kebabového hipstera.  Důležitým faktorem stojícím za úspěchem Mustafy byly především sociální sítě, a to především facebook. Ten pak organicky šířil zvěsti o „nejlepším kebabu“, o kebabárně, před níž ve dne v noci můžete spatřit nekonečně dlouhou frontu.

To je tedy background vzniku slávy Mustafovy kebabárny. Příběh jak z učebnice marketingu, chtělo by se říci. V roce 2011 ještě následoval kinospot u Claus-Hipp-Manier. Výsledkem byly davy místních i zahraničních turistů proudících k Mustafovi. Stěží byste našli blog o berlínské gastroscéně nebo cestovního průvodce, který by vám nedoporučoval navštívit na Mehringdammu Mustafu. Výmluvné je hodnocení Tripadvisoru: „Nejlepší kebab v Německu.“

Úspěšnou marketingovou kampaní propagující Mustafa’s Gemüse Kebap si tato nově vzniklá reklamní agentura vydobila své místo na slunci. Mustafa’s Gemüse Kebap představuje pro DOJO dodnes jednu z nejdůležitějších referencí. Odkaz na kampaň reklamní agentury DOJO naleznete zde.

K Mustafovi neodmyslitelně patří dlouhá fronta lidí čekajících na svůj kebab. Z tohoto důvodu se „Mustafa’s Gemüse Kebab“ mezi místními nazývá také „kebabárnou s frontou“. Člověku čekajícímu frontu u Mustafy, se nejenom s časem stráveným ve frontě zvyšuje hlad, ale přímo úměrně i radostné očekávání. Obecně tedy řečeno: hype.

Zbývá jen zodpovědět otázku, jak chutná? Odpověď Vám poskytne recenze inspektora Emperora.

Zatímco se fronta u Mustafy vůbec nezmenšuje, v Mnichově se začíná pomalu tvořit. Na Mustafův facebook napsala jedna z obyvatelek bavorské metropole, že „se jde již postavit do fronty“. A co vy? Už v ní také stojíte?

Antalya Kebab (Děčín)

Při návštěvě Děčína jsem při poledním pátrání po nějaké té obědové stravě narazil na kebabárnu nedaleko vlakového nádráží, prakticky v centru města, Antalya Kebab (Děčín). Šrumec na ulici před okénkem kebabárny naznačoval, že se jedná o oblíbený fastfood. Otázka, na níž jsem si chtěl sám odpovědět, zněla: Je to zapříčiněno frekventovanou lokalitou, nebo spíše kvalitou kebabu?

Kručící žaludek vysílal intenzivní signály, že s hledáním odpovědi nemám příliš dlouho otálet. Prošel jsem kolem postávajících osob dychtivě čekajících před kebabárnou na svoji objednávku a vešel do kebabárny. Nevymýšlel jsem nic nového a poručil si svojí klasiku: velký kebab se vším a hodně, hodně pálivý. Zaplatil jsem 70,- Kč, což je za velký kebab více než příznivá cena.

Svoje sedací ústrojí jsem uvelebil do koženkového boxu a prohlížel si bohatou nabídku místního podniku. Ne, že bych byl vyloženě cíťa na hygienu a přehnaně si potrpěl na čistotu, ale když se usadíte do sedačky, kolem vás poletují mouchy a na mastném ubruse před vámi vidíte přilepené zaschlé zbytky masa po předchozích návštěvnících, říkáte si, že by občas neuškodilo jen vlhkým hadrem otřít stoly. No nic, co se dá dělat.

Za pár minut mi obsluha donesla misku s kebabem a svoji pozornost jsem mohl upřít na důležitější předměty než je mastný ubrus. Vidličkou jsem z housky nejprve vybral zeleninu. Klasika – jemně nakrájené zelí, salát plus nějaká ta okurka a na vrch plátek rajčete. Paráda. Po vyzobání zeleniny jsem si kebab vzal do ruky, přimáčkl oba cípy housky k sobě a zakousl se do ní. Jemně křupavá kůrka, prostě tak akorát, ne moc, teplá. Nakrájenými stroužky masa byla houska vystlána dostatečně, na to si rozhodně nemohu stěžovat. Chuťově maso ničím nezaujalo, čímž nechci říci, že se nedalo jíst, to vůbec ne. Klasické standardní maso z nakoupeného polotovaru, s nímž se setkáte v drtivé většině kebabáren. Jen mě trochu mrzelo, že nebylo ničím okořeněné, upravené tak, aby mělo „nějakou“ chuť.

Zálivka pálila snad jen vizuálně, letmým pohledem. Při konzumaci kebabu bohužel nebyla vůbec cítit a chuťové buňky ani lehce nepošolíchala, nic, prostě vůbec nic. Škoda. Byl jsem nucen si do kebabu vysypat zbytky pálivé směsi ze dna kořenky, jež ležela přede mnou na stole. A ani to popravdě moc nepomohlo… Chuťově se jednalo o ničím extra výjimečný klasický kebab, který neurazil a porce mě zasytila více než dostatečně. Až tak, že jsem měl chuť rozepnout si knoflík u kalhot.

Za těch necelých dvacet minut, které jsem strávil v kebabárně Antalya jsem napočítal okolo 20 zákazníků, které kmitající kebabář obsloužil. Z toho usuzuji, že se patrně jedná o oblíbenou místní kebabárnu. Na otázku, jež jsem si položil v úvodu bych odpověděl asi následovně. V Antalya Kebab (Děčín) se sice nedočkáte žádného kebabového zázraku, ale dostatečně uspokojíte chuť na kebab za rozumnou cenu. Kvalitou se jedná o lehký nadprůměr.

Antalya Kebab, Prokopa Holého 812/10, Děčín

Sultan Kebab (Ústí nad Labem)

Kebabárnu Sultan kebab naleznete v Pařížské ulici hned vedle čokolaterie Bon Bon. Prakticky ji nelze přehlédout, což mají na svědomí zeleno-červené poutače, jejichž nevalná estetická hodnota by mohla být námětem na diplomovou práci umaštěných studentů místní Fakulty umění a designu.

Pařížská ulice bývala ještě relativně nedávno, před otevřením nákupního centra Forum, jednou z nejvíce pulzujících tepen v Ústí nad Labem. Po vybudování OC Forum se přirozené centrum města přesunulo k obchodnímu centru objímající kostel se šikmou věží, do míst, kde kdysi stávala nová a stará tržnice. Posun centra města směrem od Lidického náměstí.

Proč to zmiňuji? S přemístěním centra života Ústečanů do nově otevřeného obchoďáku, se postupně přesunula i většina obchodů z Pařížské. Obchodní prostory po přestěhovaných krámcích se s větším i menším úspěchem snažily nahradit nové podnikatelské záměry. Jedním z nich byla i kebabárna. Nutno zmínit, že Sultan kebab není prvním pokusem rozjet v Pařížské fast food s touto pochutinou. Pokusů rozjet kebabový byznys na tom samém místě již bylo několik a bohužel všechny měly stejný osud – brzký krach. Před sepsáním této rezence jsem kebabárnu navštívil dvakrát, což jsem nakonec kvitoval, neboť jsem se při druhé návštěvě prakticky jen utvrdil v prvním dojmu, který jsem si odnesl od „sultána“.

Platná a neplatná nabídka

Platná a neplatná nabídka

K samotnému sultánovi tedy. Interiér se prakticky neliší od předchozí kebabárny s pizérií. Její vnitřek je světlý a na první pohled čistý. Při obou mých návštěvách zela kebabárna prázdnotou, z rádia se linuly tóny aktuálních diskotékových fláků a obsluhujícímu kebabáři dělala společnost vždy postarší žena v šátku. Pokaždé jsem si objednal pálivější klasický döner bez sýru za 80,- Kč. Kebabář se vždy tvářil mile, usmíval se a moji objednávku mi vždy ochotně i s příborem donesl až ke stolu, kam jsem se usadil.

Kebabář přede mě postavil talíř s otevřenou houskou. Zpoza hromádky zeleniny na mě vykukovaly pruhy nakrájeného masa. Chvilku jsem vidličkou vyzobával zeleninu, abych poté mohl kebab uchopit do rukou, přitisknout oba jeho cípy k sobě a zakousnout se především do masa. U zeleniny bych vytknul příliš velké kusy. Mohla by být nakrájená jemněji či jako v případě rajčete na tenčí plátky.

Většinou když se zakousnu do housky a křupe, zamlaskám si blahem. V tomto případě jsem měl pocit, že koušu do ztvrdlého rohlíku, který se někdo snažil zachránit tím, že jej ještě nahřál, aby „jako povolil“.

Houska pro mě představovala chuťově nejvýraznější položku na celém kebabu. Bohužel v tom negativním významu. Znamenala pro mě nutné zlo, které jsem především díky hladu musel přetrpět, abych se prokousal až k masu na samém dně kebabu.

Když jsem polknul první sousto s masem a zálivkou neznámého názvu a složení, prakticky jsem dle chuti netušil, že se jedná o maso. Chvilku jsem měl pocit, že žvýkám teplou gumu, ale při dalším kousnutí jsem asi narazil na tu lepší várku a nebylo to až na nějaký chlup, co jsem vytahoval z mezizubní škvírky, zas takový provar. U zálivky ani nevím, co bych měl hodnotit, protože se jednalo o jakousi bílou hustší tekutinu bez výraznější chuti. Celkový dojem z kebabu mohla přebít jeho pálivost, ale bohužel ani na tu nedošlo.

Nemyslím si, že by můj jazyk byl natolik vybíravý, abych na každém jídle hledal nedostatky a byl vůči němu kritický. Natolik si jídla vážím, že občas nad ledacčím přimhouřím oko, ale u Sultána to bohužel nešlo. Nechci říci, že by döner od sultána byl vyloženě nepoživatelný a mohl by sloužit jako náhražka projímadla, to rozhodně ne, ale je to celé takové nijaké, nevýrazné a nedomrlé. Z mého pohledu je největším problémem Sultána skutečnost, že působí hrozně unifikovaně. Ze všeho čiší to, že se jedná o nakoupené zboží ve velkoobchodě bez špetky jakékoli snahy tyto ingredience přetavit v něco originálního.

Sultan kebab, Pařížská 7, Ústí nad Labem

Choco Kebab (Praha)

Skutečnost, že Praha na jedné straně nabízí mladým a důvěřivým junákům z maloměsta nepřeberné množství lákadel, jakými jsou třeba 57 biografů nebo náruživé blondýnky á la Evička tričko, a současně na straně druhé zde téměř na každém rohu číhá nebezpečenství, jsem věděl od té doby, co jsem shlédnul filmy Vesničko má střediskováBony a klid. Ovšem dokud se sami nespálíte, neuvěříte, že plotna opravdu pálí. Znáte to, člověk se musí poučit.

Co nabízí

A právě takové nezapomenutelné poučení se mi přihodilo během nedávné návštěvy naší stověžaté matičky. Při svých toulkách Prahou, přímo uprostřed pulzující ulice Na Příkopě, jsem narazil na neodolatelné lákadlo – Choco Kebab. „Čokoládovej kebab? Co to ku*va je? To musím okamžitě vyzkoušet!“ Jako typická kavka jsem skočil na vábničku a se zvídavým výrazem přicupital ke stánku. Ze šrajtofle vytáhl nekřesťanské peníze za čokokebab. Tedy, přesněji řečeno, jsem vlastně vytáhl jednoho Učitele národů. Za Choco Kebab jsem platil 150,- Kč. Ano, opakuji, stopadesátkorunčeských. Říkám si, no jo, Příkopy, tady člověk musí počítat s vyšší cenou, a když už jsem v tý Praze, tak se holt plácnu přes kapsu.

Kvalita služeb

Postarší žena připomínající Marfušu nejen vzhledem, ruským přízvukem, ale i vytříbeným chováním, zinkasovala již vzpomínaných 150,- Kč a ani nezabučela. Kráva. Poté se dala do díla. Nejprve si připravila palačinku, na ní rozetřela nějakou levnou náhražku Nutelly a poté škrabkou nakrájela plátky čokolády napíchlé na tyči, připomínající klasický kebabárenský rožeň. Bohužel tento rožeň se jaksi netočil a neměl hořák. Palačinku poté tato paní, příjemná asi jako opar na hubě, vytvarovala do jakési otevřené obálky, do níž přisypala několik malin, vložila do krabičky a s výrazem říkajícím cosi ve stylu „ať už jdu do prdele“ mi výtvor předala. Vzal jsem si tedy box s čokokebabem a šel do prdele směrem k Obecnímu domu.

Ušel jsem několik kroků a začal jsem se plastovou lžičkou dlabat v čokokebabu, tedy vlastně palačince, která toho má s kebabem asi tolik společného jako Severní Korea s demokracií. Ono vlastně ani není moc co hodnotit, jelikož, co vlastně hodnotit na palačince s troškou čokolády a několika malinami? Zkrátka palačinka. Nechutnala špatně, přesto mi na jazyku zůstávala nepříjemná pachuť toho, že jsem nalítnul na takovou ptákovinu. Útěchou mi bylo to, že to nebyl první případ a ani zdaleka ne poslední.

Závěr

Kebab nejen v Čechách táhne a celkově se mu daří, a když se něčemu daří, tak lidé inklinují k tomu, to buď okopírovat nebo na tom nejrozmanitějšími způsoby parazitovat. Zářným případem je Choco Kebab. S kebabem má společného jen to, že se čokoláda seškrabává z kolmo postavené tyče. Trochu málo, ale odhaduju, že díky žádané lokalitě a slovu kebab v názvu se takových naivních kavek, jako jsem byl já, chytne na tuto ptákovinu celkem dost.

Cena

Cena je největším špatným vtipem u tohoto ruského stánku. 150,- Kč za palačinku s trochou čokolády průměrné chuti?

Choco Kebab, Na Příkopě, Praha

Twister House (Praha)

Kebabárna Twister House se nachází na Evropské ulici v Dejvicích přímo naproti sídlu PPF banky. Omšelá výloha a interiér zaflusané normalizační závodní jídelny rozhodně nejsou těmi lákadly, které by vás přiměly k návštěvě této kebabárny. Ovšem pro mě to byla výzva. První dojem často klame, i když se ho člověk nikdy tak úplně nemůže zbavit. Několikrát se mi stalo, že ne moc vábný exteriér v sobě skrýval gastronomický svatý grál.

Řekl jsem si, proč to nezkusit. Mohu být jen mile překvapený, navíc jsem měl hlad, neměl moc času a tak trochu pospíchal, takže Twister House mi byl na ráně jako nametená šestnáctka nadrženému tělocvikáři.

Co nabízí

Sortiment je u této kebabárnu atypický – sendviče, panini, hamburgery nebo saláty. Název Twister House nechává tušit, že se nebude jednat o tradiční kebabárnu, což se potvrdilo hned při objednávce. Objednal jsem si hovězí kebab. V okamžiku, kdy jsem viděl obsluhu vytahovat placku na dürüm, upozornil jsem, že bych dostal rád kebab do housky. Postarší kebabář s cizím dialektem mi slušnou češtinou a lítostí v hlase odpověděl, že housky na kebab zatím nemají, jen placky. Nu což, tak jsem si tedy dal dürüm.

Interiér

Interiér je nejslabší stránka této kebabárny. V kebabárně se nenachází žádné židle ani stolky. Pravá a levá zeď je lemována dlouhými pulty, u nichž si můžete na stojáka vychutnat svůj kebab. Vnitřní prostory na vás působ dojmem, že tak od 90. let se zde na nic nesáhlo. Na druhou stranu nejsme recenzenti interiéru, bytoví architekti, nenatáčíme pořad Šumné kebabárny a co se týče hlavního předmětu našeho zájmu, kebabu a jeho chutě, interiér kebabárny, pokud není provoněn jako jako pisoár hospody IV. cenové kategorie o páteční noci, hraje zanedbatelnou roli.

Kvalita služeb

Tradičně jsem si objednal pálivý kebab v placce se vším včetně zeleniny, cibule atd. a nechal zalít česnekovou zálivkou, jejíž aroma se linulo po celé kebabárně. Zaplatil jsem 89.- káblí usměvavé Arménce (?) a hnal se k pultíku u stěny. Rychle jsem roztrhal alobal, v němž byl kebab zabalený, a zakousnul se do křupavé housky. Po několika skousnutích jsem polknul a moje chutové buňky zaplavila příjemně pálivá chuť kebabu a zeleniny. Začněme tím nejmín podstatným – zeleninou. Zde většinou není moc co hodnotit, pokud vám do housky nebo placky nenacpou cosi zralého maximálně na kompost, nesmrdí to, je to čerstvé, nemáte co vytknout, prostě zelenina. Samotná placka sice nebyla žádný výstřelek vysoké gastronomie, ale byla krásně voňavá, křupavá a chutná. Zálivka byla poctivá a jen z přičuchnutí k pokrmu bylo hned zřejmé, čím je maso zalito. Obsluhu jsem musel pochválit za pálivost, která byla tak akorát dle mého gusta a znáte to, proti gustu žádný dišputát. Na samotném masu kebabář rozhodně nešetřil a jeho chuti se nedalo nic vytknout. Maso bylo krásně křupavé a bylo ho dost. Co si přát víc?

Obsluha a cena

Dva starší cizinci a jedna mladší sympatická cizinka.Všichni milí, usměvaví, s dobrou náladou a tak to má být! :-)Cena hlavních pokrmů – dürüm za 89 Kč. Na pražské poměry zřejmě standardní cena. Porce bohatě zasytila můj kručící žaludek, takže zde jsem problém opravdu neviděl.

Twister House, Evropská 26, Praha

Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany)

Kebabárna Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany) se nachází v nákupním centru Altmarkt Galerie v samotném srdci Drážďan. Naleznete ji v suterému tohoto obchodního centra. Nicméně ve změti nákupních uliček, eskalátorů je příliš snadné zabloudit. Pokud do nákupního centra vstoupíte hlavním vchodem ze směru od Pragerstrasse, Karstadu či nádraží, projděte okolo Zary, sjeďte po eskalátorech o patro níže, jděte stále rovně, na konci chodby zahněte vlevo a na samotném druhém konci po levé straně na vás vykoukne tato kebabárna (viz mapka). Cesta se může zdát strastiplná a namáhavá, ale za to úsilí to opravdu stojí.

Kebabárna nabízí širokou paletu kebabů včetně vegetariánských variant. Obsluhující personál je příjemný, ochotný a když Vás prozradí váš český přízvuk, snaží se alespoň prohodit pár českých slovíček a komunikovat s vámi česky. Což člověka potěší, neboť kdy jste naposledy třeba v ústeckém obchodním centru Forum potkali prodavačku, která by s úsměvem komunikovala německy nebo anglicky? Ovšem na nějaké to vybavování obsluha nemá příliš času vzhledem k neustálým příchozím zákazníkům. Prostředí je čisté a průběžně důkladně uklízené personálem.

V Oliverii se můžete usadit i k několika stolkům a jídlo si zde v klidu vychutnat, a to mimo nákupní shon. I když si zvolíte klasický kebab v housce za 3,50 €, doporučuji konzumaci u stolku v kebabárně. Spíše než kebabovou klasiku bych doporučoval zvolit o něco málo dražší kebab talíř, který si můžete sami nakombinovat z nejrůznějších salátů a příloh. Výhodou konzumace přímo v Oliveirii je skutečnost, že jídlo dostanete na talíř, na nějž se vejde podstatně větší porce než do krabičky při variantě „mitnehmen“. Cenově se Oliveria rozhodně vyplatí. Oproti ostatním fasfoodům v Altmarktu odsud budete odcházet skutečně s plným břichem a finančně Vás jídlo s příborem u stolu vyjde mnohem levněji než v kamenných restauracích v Drážďanech, kde se v průměru pohybuje od 12 € výše.

Maso je křupavé, propečené a obsluha jím rozhodně nešetří. Maso bylo nakrájeno pěkně na jemné menší kousky. Na jazyku se doslova rozplývalo a snad jen nějaký permanentně nespokojený kverulant by mu mohl něco vyčítat. Hranolky byly pěkně křupavé, nebyly nasáklé olejem a ani přesolené. A rajčatový salát? Chutný, čerstvý a osvěžující. Bez chybičky.

Jsem si jistý, že z Oliverii budete odcházet sytí a nebudete po několika málo krocích hledat v nákupním centru masážní křesla, kam byste se mohli na poctivého dvacijáše, abyste vytrávili svoji svačinku. Za mě osobně se jedná o jeden z nejlepších kebabů v Drážďanech, v samotném centru určitě.

Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany)

Altmarkt Galerie, Webergasse 1, Drážďany

Babos Dönerpoint (Drážďany)

Po nějakém čase jsme se vydali opět do Drážďan za nákupy, kulturou, ale také za dobrým kebabem. Tentokrát jsme vyzkoušeli Babos Dönerpoint poblíž hojně frekventovaného nákupního centra.

Kebabárna Babos Dönerpoint se nachází v ulici Wallstrasse. Ta z levé strany obepíná nákupní centrum Altmarkt Galerie a vede ke Zwingeru na Postplatz. Pokud se stejně jako moje maličkost budete nacházet v nákupní galerii Altmarkt, nejsnáze se ke kebabárně dostanete tak, že projdete kolem SportSchecku a u obchodu Sächsische Zeitung odbočíte vlevo a vyjdete ven z nákupního centra. Pak už to ke kebabárně máte jen co by kamenem Stephan Hawking dohodil.

Interiér kebabárny a samotný prostor, kde vám připravují vaší oblíbenou svačinku, vypadal na první pohled čistě a uklizeně. Ačkoli si v kebabárně můžete vybrat z velmi košaté nabídky, uchýlili jsme po chvilce vybírání a rozhodování pro klasiku – obyčejný dürüm za 4,20 €. Cena je na místní poměry více než přívětivá, neboť v restauracích či fast foodech v nákupní galerii si nejlevnější obědové jídlo zaplatíte přibližně dvojnásobek.

Během krátké chvilky jsme byla objednávka hotová S jídlem se můžete usadit buď k některému stolku přímo v kebabárně, nebo pokud k tomu bude slunečné počasí vybízet, lze využít i venkovního posezení ve stínu a s kebabem v ústech spokojeně sledovat švitoření  kolem vás. 🙂

Usadili jsme se do křesílka a zakousli se do dürümu. Křupavá tenká houska byla napěchována směsí ještě křupavějšího a lahodného masa, které se rozplývalo na jazyku, svěží zeleniny a lehké jogurtové zálivky. Nebyl bych to já, abych si neporučil „sehrrr šárf bitte!“ a tentokrát jsem byl velmi spokojen. Pálivé koření dodalo celkové chuti dürümu na pronikavosti a výraznosti. Nemohl jsem (a ani jsem nechtěl) prakticky nic vytknout. Obědová svačinka mě dostatečně zasytila na odpolední plenění obchodních butiků (a mé kreditní karty).

Babos Dönerpoint můžeme s klidným svědomím doporučit všem, které v centru DrážĎan přepadne hlad a kteří budou hledat nějakou lacinou a sytou alternativu k restauracím a fast foodům.

Babos Dönerpoint (Drážďany)

Wallstraße 11, Altstadt, 01067 Dresden

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑