Autor: Ralf (stránka 1 z 3)

Next Gyros (Most)

Jiří Bartoška kdesi prohlásil, že dvě nejdepresivnější města jsou Ústí nad Labem a východní Berlín. Dovolil bych si tuto dvojici doplnit o město Most. Panelák kam se podíváš, zbytky socialismu 80. let tu na člověka dýchají z každého nároží. To vše umocněno skladbou obyvatelstva, tak tragicky typickou pro větší města v celém Ústeckém kraji. Jak to tak ovšem bývá, nejen cesty Páně, ale i služební cesty jsou nevyzpytatelné a jedna z nich mě zavedla do Mostu. A když už jsem byl tady, navštívit nějakou zdejší kebabárnu pro mě byla hotová věc. Nad výběrem jsem nějak nedumal. Prostě jsem byl rozhodnutý zastavit se v první kebabárně, která mi přijde do rány.

Z dáli jsem zaregistroval prosklenou budovu polepenou obrázky kebabu a plamenů. Onou kebabárnu se stal Next Gyros. Jinou pobočku této kebabárny s pořadovým číslem III před časem hodnotil můj kolega Grylls (recenze zde). Obsluhu tvořila trojice sympatických a kmitajících mládežníků, z nichž dva byli kluci opálený. Ani jsem se nepodíval na tabuli s nabídkou jídel, rovnou jsem si objednal normální kebab a zaplatil 80,- Kč. S kolegou jsme byli vyzváni, ať si sedneme, že nám jídlo donesou za chvilku. Jak bylo řečeno, tak se také stalo. Interiér kebabárny poskytuje dostatek prostoru i ke konzumaci u jednoho ze stolů přímo v kebabárně. Zvolil jsem stůl vlevo na jakémsi vyvýšeném balkonu, z něhož jsem bedlivě sledoval přípravu svého jídla.

Kebabář junior přede mne postavil talíř s příborem. Pohled na rozevřenou housku napěchovanou masem a zeleninou, jež byly přelity bílou zálivkou a posypány pálivým kořením, ve mně opět vyvolaly pocit, že se dívám na vzývající ženský klín. Po chvilce mi ovšem v mysli vytanul jiný obraz. To není ženský klín, to je otevřený zobák toho uřvaného žabáka ze seriálu Sezame, otevři se. Konec filosofování, řekl jsem si.  Byl jsem již značně vyhladovělý. Do kebabu jsem se pustil se značnou vervou a odložil veškeré zásady společenské etikety dle Gutha-Jarkovského.

Nahřátá silná houska chutnala jako čerstvě rozpečný rohlík. A to já rád! Se zeleninou to bylo ovšem horší. Jednalo se prakticky jen o salát a červené zelí, nic víc, nic míň. Sice chápu, že jsem si neobjednal caesar salát nebo jakýkoli jiný zeleninový salát, ale dva druhy zeleniny bez jakékoli chuti mi přijdou bez urážky jako velmi chudá příloha. Silnější plátky masa, jimiž byla vystlaná spodní část housky, jsem musel v puse doslova přežvýkat, aby je moje trávicí ústrojí mohlo dále zpracovat. Bohužel se maso nevyznačovalo jakoukoli chutí. Pokud bych zavřel oči, asi bych ani nevěděl, že právě koušu maso. Bílá zálivka prosakující do housky by z mého pohledu v kebabu nemusela ani být. Prakticky opět bez chuti. Jak tomu občas bývá, jedinou chuťově výraznější složkou kebabu bylo pálivé koření.

Člověku je občas smutno, že musí být kritický a neseká jednu pochvalnou recenzi za druhou, ale v tomto případě to jinak nešlo. Ne, že by Next Gyros byl vyloženě špatný, ale marně jsem hledal, co bych na kebabu mohl vypíchnout a pochválit. Jedna věc mě vlastně napadá. Množství. Vydatná porce mě dostatečně zasytila a já pak celou cestu do Ústí jen spokojeně trávil.

Next Gyros I, tř. Budovatelů 1353/108a, Most

Alibaba Kebab (Plzeň)

Po čase se ztracený syn alias kebabárenský inspektor Ralf objevil u své druhé půlky rodiny v Plzni. Samozřejmě jsem této příležitosti využil, abych opět otestoval nějakou lokální kebabárnu, podělil se o svoji zkušenost s ostatními a opět ty medaile přivezl. Tentokrát padla volba na Kebab Alibaba v městské části Doubravka. Volba je asi špatné slovo. Prostě jsem se v sobotu dopoledne probudil s menší kocovinkou, vyšel jsem z domu a v okamžiku, kdy jsem zabouchl vchodové dveře, mě hned praštil do očí nápis Kebab Alibaba. Poté už jsem šel prakticky poslepu jen podle vůně, jež se zlehka linula do umorousaného sobotního dopoledne.

Nejistým zemanovským krokem ovšem ale bez hůlky a podpory bodyguardů jsem vstoupil k Alibabovi do jeskyně, tedy kebabárny. Jedná se vlastně o takovou menší nepojízdnou maringotku, ale zase čistou a útulnou. Předpokládám, že většina zákazníků si bere kebab s sebou a jen drtivý zlomek jej konzumuje u Alibaby. Něco ve stylu “kebab to go”. Na vnitřních prostorech kebabárny toho ani nebylo moc co hodnotit. Musím, ale uznat, že vše bylo vypulírované a naleštěné jak v Jantarové komnatě. Nešlo přehlédnout hordy nastrouhaného bílého a červeného zelí, salátu, cibule či papriček. Ty byly vzorově s geometrickou pravidelností navršeny v jednotlivých kyblíčcích za pultem.

Jít do kebabárny během dopoledne může být stejné riziko, jako jít do bordelu ještě za světla. V obou případech jste si sice vědomi toho, že ten timing není úplně ideální, jdete pak do rizika, že očekávaný požitek nebude tak vyšperkovaný, jako když předtím poladíte formu nějakým tím pivkem, zelenou a rumem na straně jedné. Na straně druhé poskytnete kebabářovi, respektive bordelmamá, přiměřený čas na to, aby se maso zahřálo na provozní teplotu a aby jej prošpikovala ta správná.  Pro obé radovánky zkrátka platí, že když musíš, tak prostě musíš, a to bez ohledu na denní dobu. Já prostě musel. Sorry jako.

Velmi příjemná a ochotná obsluha mě obskakovala jako stará Škopková Blaženy chtivého doktůrka. S ohledem na skutečnost, ze můj žaludek byl na vodě a za hodinu mě čekalo knedlo, zelo vepřo, nechtěl jsem se pouštět do žádných větších akcí a objednal si malý kebab. Abych nepochodil jako Pražák na Moravě při návštěvě vinného sklepa, zopakoval jsem si s Izerem lekce plzeňské hantýrky. Když jsem posléze byl dotázán jaké maso si přeji, ukázal jsem na štangli a zeptal se: copa to tu máte? “Kuřecí, pane,” odvětil kebabář. “Tak to si dám tuto” a ukázal jsem opět na tu samou štangli.

Ano, rozumím tomu, co znamená malý, ale při pohledu na uzounký trojúhelníček, se mi málem vehnaly do očí slzy. Naštěstí moje tělo vynakládalo veškerou energii k tomu, aby mě udrželo ve vertikální poloze, takže na slzy naštěstí nedošlo. Nicméně velikost housky se dá srovnat jen s velikostí poprsí Keiry Knightley. No nic, vysolil jsem 54,- Kč, tedy 60,-, šest korun jsem nechal jako dýško za to příjemné obskakovaní a odebral se do atria OC Doubravka pochutnat si.

Naštěstí se vším to nebylo tak tragické jako s velikostí housky. Klasicky jsem nejprve vidličkou vydlabal nutné zlo – zeleninku, než jsem se dostal ke zlaté žíle – masu. Zelenině nebylo co vytknout, čerstvá, svěží a nebylo jí v housce zbytečně moc. Pokud se týče masa, mohlo jej být v housce o kropet více, chuťově jemné a na skus, tak akorát. Nebyla to žádná podrážka, ale ani žádná křupavá, přismahlá kůrka, prostě zlatý střed. Z mého pohledu bych vyzdvihl hlavně zálivku. Vzhledem k tomu, že jsem neměl zrovna v plánu návštívit Pamelu, zvolil jsem česnekovou a k tomu extra „tuto“ pálivé. Zálivka mi protáhla dutiny krční jako panák slivovičky a její chuť mi na jazyku zanechávala příjemný pálivý ocásek. To jestli řetízkovala, jsem bohužel nezjistil.

Kebab Alibaba, Masarykova 75, Doubravka, Plzeň

Kebab u kulturáku (Ústí nad Labem)

Po pár měsících, co se Kebab Maidum přestěhoval na předmostí mezi Benešův most a hlavní ústecké nádraží, byla na totožném místě otevřena nová kebabárna s výstižným názvem Kebab u kulturáku.

Tato skutečnost nemohla ujít mojí pozornosti, a proto jsem se rozhodl ji co nejdříve po otevření navštívit. Když jsem pak s přáteli procházel kolem, z výlohy nás zval k návštěvě rozsvícený nápis “OPEN”, jenž nemůže chybět v žádné vietnamské večerce. Ještě před samotnou návštěvou jsme se však rozhodli posedět v nedaleké Šenkovně, abychom nějakým tím pivem povzbudili své chuťové buňky a apetit.

V porovnání s Maidumem noví nájemci přemalovali zdi na červeno, přidali nějaký ten stolek se židličkou, orientální lampičky a celkově se snažili o to, aby vnitřní prostory získaly blízkovýchodní nádech. Kamarád glosoval interiér kebabárny slovy: “si tady přijdu jak v nějakým bordelu v Hanoji”. Když jsem se rozhlédl kolem dokola, musel jsem mu sice dát částečně za pravdu, ale interiér Kebabu u kulturáku  objektivně poskytuje možnost příjemného posezení v čistém prostředí, a to jak vevnitř, tak i venku na terase. 

Při vstupu jsem ihned zaregistroval, že (mimo prostor) Kebab u kulturáku navázal na Maidum i způsobem úpravy masa. Na grilu se v horizontální poloze otáčela štangle s hovězím masem. Oproti Maidumu ovšem nebyla již zdálky cítí libá vůně grilujícího se masa. Z nabídky jsem vybral klasický döner kebab se vším za 80,- Kč. Opět jsem obsluze zdůraznil, že lpím na extra pálivé příchuti mé objednávky. Jídlo jsme si přáteli vzali s sebou a snědli jej cestou za dalším pivem U Vlastence.

Jak nám chutnalo? Přátelé si narozdíl ode mně objednali dürüm a oběma šmakovalo jako dvěma vepříkům. A já? Vidličkou jsem za chůze nejprve vydlabával zeleninu. Houska byla napěchována červeným zelím, cibulí, salátem, rajčaty, kuřicí a salátovou okurkou. Více než pestrá nabídka na ústecké poměry. Bohužel – houska studená, jako srdce mojí poslední expřítelkyně, u mě rozhodně nezabodovala.

I když do housky kebabář vměstnal nadprůměrné množství masa, nakrájené plátky hovězího masa byly vlažné jako pysky holky v kómatu. Ačkoli maso se v kebabárně opékalo na otevřeném ohni jako v Maidumu, nevyznačovalo se nějakou zvláštní vůní. Je to škoda, protože pokud se týče chuti, maso sice nebylo ničím speciální, ale chuťově byste mu vytkli málo co.

Bílou zálivku jsem nedokázal specifikovat. Bohužel se jedná o rozšířený kebabárenský nešvar. Tak tam fláknem bílou zálivku, i když totálně bez chuti, hlavně ať to aspoň vypadá. Rád bych ovšem do výšin vychválil vynikající pálivou omáčku. Trvalo notnou chvíli, než pivo uhasilo oheň v mém krku. Bravo! Tleskám! Ačkoli jsem před konzumací kebabu vypil několik piv, porce mě dostatečně zasytila. Jinak se většinou po konzumaci několika piv stanu Otesánkem, který v sobě odšpuntoval džina, a sežral bych na co přijdu.  S velikostí porce jsem byl maximálně spokojen.

Kebab u kulturáku potvrzuje rčení, že když dva dělají to samé, výsledek není často totožný. Nestačí okopírovat nápad, připravovat kebab na  otevřeném ohni, abyste byli úspěšní a proudili k vám davy zákazníků, jako k Mustafovi, což je nezpochybnitelně vlhký sen každého kebabáře. Musíte tomu fotbalovou terminologií dát trochu toho srdíčka. No uvidíme, jak bude Kebab u kulturáku pokračovat. Možná po čase získají dostatečné know how a dočkáme se zde stejně dobrého kebabu jako v Maidumu u hlavního nádraží. Do té doby je můj verdikt následující: lehounlince nadprůměrný kebab s vynikající (pálivou) omáčkou, porce více než dostatečná. Na velikost porce bych ovšem do budoucna tolik nespoléhal, protože to je běžná finta většiny nových kebabáren, jak přetáhnout konkurenci zákazníky.

Kebab u kulturáku, Velká Hradební 231/17, Ústí nad Labem

XXXXXXL döner kebab v v Berlíně: nový světový rekord!

Král je mrtev, ať žije král! Rozhlasová stanice 98.8 Kiss FM8 Kiss FM uspořádala v nákupním centru Mall of Berlín pokus o překonání současného rekordu. A povedlo se! Dosavadní australský kebabový král s váhou 413 kilogramů byl svržen z trůnu. Na ten usedl Mega XXXXXXL döner kebab z Berlína. Ten svého předchůdce pokořil o téměř desetikilogramový „chlup“ berlínský  s „gramáží“ 423 kg. Nejtěžší Döner všech dob byl naservírován tento pátek (20. října 2017) v Berlíně.

„Na stole se nacházely suroviny pro přípravu kebabu s celkovou váhou okolo jedné tuny. Avšak během vážení se kebab bohužel probořil, řekl Olaf Kuchenbecker z Německého institutu pro rekordy, jedné z konkurečních organizací ke Guinnesově knize rekordů. Proto musel být obří kebab rozdělen do dvou kusů. Větší kus poté pak překonal dosavadní rekord.

Obří kebab v tradiční housce byl obložen klasickými ingrediencemi – salátem, červeným a bílým zelím. S jakou omáčkou? Bylinky, žádný česnek. „Použili jsme bylinkovou omáčku. Česneková zálivka by v takto velkém množství způsobovala obtěžující zápach. Na obřím kebabu si po oficiálním vážení mohlo pochutnat zhruba 400 přihlížejících diváků. Pokud byste si chtěli podobný kebab připravit třeba na nadcházející rodinnou oslavu, připravte si 130 litrů bylinkové omáčky, 60 kilo červeného a bílého zelí, nebo 30 kilogramů rajčat. Množství masa se kebabárenským inspektorům v době zveřejnění tohoto článku nepodařilo zjistit. Dle našich odhadů si nicméně připravte plně naloženou Avii.

Pizzeria U Tahira (Děčín)

Po čase jsem vytáhl kotvu a navštívil kebabárnu i v jiném městě, tentokráte v Děčíně. Vzpomněl jsem si na tipy místních domorodců a vydal se do kebabárny na pravý břeh Labe k Tahirovi. U Tahira se mi potvrdilo ono známé, do třetice všeho dobrého a zlého. V tomto případě naštěstí do třetice všeho dobrého. Ale nebudu předbíhat. Ačkoli jsem tuto děčínskou kebabárnu navštívil v minulosti již dvakrát, nikdy jsem se bohužel nedokopal k tomu, napsat z mojí návštěvy recenzi. Až nyní.

Kebabárna se nachází kousek od děčínské knihovny. Před jejím vstupem se nachází hnědým plotem ohrazené venkovní posezení. Mimo kebabu se Pizzeria U Tahira specializuje i na pizzu (překvapení!) a saláty. Při první návštěvě jsem se této kombinace lehce obával, neboť často se v podnicích, jež nabízejí ke kebabu ještě pizzy, langoše, nebo smažáky, dočkáte kebabu nevalné chuti, který vám dokáže řádně pročistit střeva. Když jsem stál u pultu a objednal si normální kebab s kuřecím masem, byl jsem již klidný. Kebabárnou se linula vůně grilujícícho se masa. Ta okamžitě rozehnala rodící se mráček pochybností. Moje objednávka v hodnotě 80,- Kč byla bleskově vyřízena během pár okamžiků.

Samotná kebabárna U Tahira se vyznačuje čistotou a na první letmý pohled vypadá udržovaně. Na interiéru ovšem není ani moc co hodnotit, neurazí, ale ani nenadchne. Plusem je jednoznačně možnost posezení i uvnitř kebabárny. Dojem ovšem mírně kazí umístění výrobků, o jejichž kvalitě by se dalo pochybovat, přímo před zraky zákazníka. Např. kečup značky Clever asi dává tušit nejen, kde majitel nakupuje suroviny a polotovary na kebab či pizzu, ale i to, jakou cenovou relaci nejspíše preferuje… (ano, tu nejnižší).

Vyjímečně jsem kebab nesnědl hned v kebabárně, ale nechal si jej zabalit a snědl na nedalekém rogalu u břehu Labe. Plastovou vidličkou jsem opět vyzobával nejprve zeleninu. Salátovka, rajče, bílé a červené zelí, salát. Nebylo co vytknout. Teplá křupavá houska v sobě skrývala více než bohatou porci masa, jehož chuť se nevyznačevala ničím speciálním oproti jiným kebabárnám. Maso bylo chutné, propečené a příjemné na skus. I když jsem se dožadoval velmi pálivé omáčky, kebab pálil, ale bohužel nikoli s takovou intenzitou, jak jsem očekával. Ovšem to bylo jediné zklamání. Co se týče chuti, nemohl jsem si na nic stěžovat. Spokojeně jsem dojedl celý kebab a zapil jej plechovkovým pivem a spokojeně se rozvalil na lavičce.

Pizzeria U Tahira, K. Čapka 809/2, 405 02 Děčín

Steinhofen Pizza Gyros

Stává se, že si občas napíšu nákupní seznam, ale většinou si jej stejně zapomenu vzít na nákup sebou. Nezřídka tak bloumám po supermarketu jak Maďar v kukuřici a čekám na to, co mi padne do rány. Tak tomu bylo i při mém nákupu v německém Kauflandu. Tentokrát se během popojíždění s nákupním vozíkem mezi chladícími boxy můj pohled zastavil na krabici s nápisem Steinhofen Pizza Gyros. Ano, hned mi hlavou probleskla otázka „Co to je za klauni?“, kterou ovšem okamžitě vystřídala zvědavost, jak taková klauniáda může asi chutnat?

Pizza a gyros? To, že Němci mají specifické chutě, jsem zaregistroval již při prvním kontaktu s tamnější pornoprodukcí. Pokud jde o jídlo a pití,  jejich chutě a kombinace člověku často připomínají vaření dortu pejska s kočičkou. Podobné obavy jsem měl ale i před ochutnáním německých specialit jako Colaweizen (cola a pivo) nebo Kiba (višňový džus s banánovým), nad nimiž jsem původně kroutil hlavou. Následně mi ovšem zachutnaly.

Jelikož reaguji na vše, co má jakoukoli souvislost s kebabem/gyrosem slintáním jako Pavlovův pes, problém, co bude k dnes k večeři, byl vyřešen. Krabici jsem vložil do vozíku a bezohledně si mezi německými důchodci prorážel cestu k pokladně. Pokud jde o cenu, ta byla více než příznivá, 1,99 Euro (dle aktuálního kurzu tedy 52,- Kč).

Pizza Gyros příprava

Po příjezdu domů jsem se okamžitě s dychtivostí dítěte rozbalujícího vánoční dárky pustil do otevírání krabice a přípravy pizza gyrosu. Návod na přípravu nevypadal vůbec komplikovaně. Otevřít krabici, vyndat pizzu z obalu, vložit do trouby na 12 až 14 minut při 220 °C. Pizza Gyros jsem dal do trouby a oněch zhruba 14 minut jsem pak očima hypnotizoval rozmrzající pizzu a pročítal si složení pizza gyrosu: vepřové maso, cibule, sýr, olivy a marinované feferonky. V okamžiku, kdy maso dostalo tu správnou barvu a okraje pizzy lehce nahnědly, vzal jsem chňapku, vytáhl ji z trouby, položil na talíř a nakrájel.

Jak chutná?

Přikročme k tomu nejdůležitějším.  Jak může chutnat pizza za 2 Eura z Kauflandu, navíc z jejich řady K-Classic? Kombinace nízké ceny a kauflanďácké značky nebude asi nic moc, říkáte si, co? Těsto se nevymykalo standardní zamražené pizze z krabice, prostě klasika na níž jste zvyklí. Sýr i přes dobu strávenou v mikrovlnce byl svěží a skvěle doplňoval chuť masa. U masa mě překvapila nadstandardní porce. Navíc maso opravdu chutnalo jako gyros a nejednalo se třeba o nějaké odřezky z prasečích předkožek. U něj jsem kupodivu nezaznamenal výraznější rozdíl oproti masu z klasické kebabárny.

Pokud bych měl shrnout celkový dojem z Steinhofen Pizza Gyrosu, tak bych každému rozhodně doporučil, ať jej vyzkouší. Příznivá cena, rychlá, nenáročná příprava a porce člověka dostatečně zasytí. Teď jdu vyběhat těch 885 kalorií a zároveň si udělat v žaludku místo a chuť na další kebab! Sportu zdar a kebabu zvlášť!

Pizza Gyros

Holl Kebab (Chabařovice)

Tak dlouhou dobu si inspektor Ralf brousil zuby na kebabárnu v Chabařovicích, až o ně za pomoci zubní víly přišel a musel si nechat udělat nové. S novou kousací aparaturou se okamžitě vydal do Chabařovic otestovat kebabárnu Holl Kebab Chabařovice na zdejším náměstí. Ta se nachází naproti autobusové zastávce (ze směru od Ústí). Pokud byste ji přeci jen přehlédli, pro jistotu na silnici stojí omšelý a asi prokopnutý poutač. Křídou napsaný vzkaz láká kolemjdoucí na kebab od 40,- Kč.

Z pestré nabídky Holl Kebabu jsem zvolil tradiční kebab v tureckém chlebu za pětašedesát kaček. Pokud jde o maso zvolil jsem mix. V nabídce mě zaujaly dvě kebabové variace a kombinace “made in Czech republic“  – kebab v bagetě či smažený sýr v tureckém chlebu. Velmi úsporně oděná mladá dívka krev a mlíko se otočila k rožním, ke mně zády. Tím mi ukázala jak velkou část jejího sedacího ústrojí není schopný pojmout její letní model minikraťásků.

Pozornost jsem bleskově přemístil jiným směrem. Moje oči si zvídavě prohlížely interiér kebabárny. Nemohl jsem si pomoci. Genius loci tohoto místa ve mně evokoval pocit stánku s langošema kdesi na Mácháči nebo ve Starých Splavech, jež spojuje jakási kombinace retra, omšelosti, neuspořádanosti a úžasu nad tím, jak je možné tak nehodící se věci a vybavení umístit do jednoho společného prostoru.

Samotná kebabárna není moc přívětivá pro konzumaci na místě, neboť, mimo pultu umístěném na levé zdi pro konzumaci na stojáka, si nemůžete svůj kebab vychutnat v sedě u stolku, a to ani venku před kebabárnou. Ovšem nesmím zmínit skutečnost, že kebabárna působila čistě, uklizeně. Tolik z rubriky „šmejdění po kebabárně“. Nyní k tomu podstatnému.

Poté, co mi slečna podala kebab s talířem, jsem se pustil do svého zavedeného rituálu. Než jsem se zakousl do kebabu, nejprve jsem vidličkou vyzobal většinu zeleniny, aby mi poté, když vezmu kebab do rukou, nevypadla jeho polovina kamsi na zem. Co říci k zelenině? V kebabu jí moc nebylo, a to jak počtem druhů zeleniny (zelí, cibule, salát), tak jejím množstvím.  V porovnání s poměrem masa to ovšem nebylo vůbec negativum. Právě naopak!

Kebab jsou uchopil do rukou a zakousl se do něj. První věc, která mi ihned prolétla hlavou byla obzvláště silná houska. Její kůrka se vyznačovala lehkou křupavostí a vnějšek zas měkkostí na skus. Kuřecímu maso se nevyznačovalo žádnou speciální nebo vyjímečnou chutí. Jednalo se o takový kebabový standard. Tvrdší hovězí nakrájené na slabší plátky jsem hůře rozkousával. Byl jsem velmi mile překvapen skvělou chutí kebabu, pod níž byla podepsána především skvělá bylinková zálivka. Třešnička na dortu v podobě pálivé omáčky mi musela vypálit i toho posledního červa v mojí dutině ústní, jelikož i přes konzumaci několika nápojů, jsem i po zhruba hodině měl pocit, že bych si pouhým dechem mohl odpálit cigaretu.

Pokud bych měl hodnotit celkový umělecký dojem z kebabu, tak bych bych konstatoval, že kebab sice trochu působí tak, že je dělán po domácku metodou a lá Jirka Babica, tím ovšem neříkám, že by byl oproti unifikovaným kebabárnám, v nichž se používají ty samé polotovary a kebab chutná naprosto stejně, horší. Výsledek je zcela opačný. Navíc se mi málokdy stalo, že bych měl problém sníst porci kebabu. U Holl Kebabu se mi to po dlouhé době přihodilo.

Holl Kebab, Husovo náměstí 33, 40317 Chabařovice

Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice)

Na periferii města Ústí nad Labem směrem na Děčín se nachází čtvrť Neštěmice. Zde inspektor Ralf narazil na kebabárnu prozaicky pojmenovanou Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice). Ta se nachází mezi dvěmi hospodami v areálu bývalého obchodního centra Květ vybudovaného v 80. letech.

Při vstupu do kebabárny okamžitě zjistíte, že se toho tady za těch třicet let moc nezměnilo. Interiéru kebabárny dominuje červenozelená barevná kombinace a vyšperkované reklamní nápisy “KEBAB“ z lesklé červené izolepy. Kebabárna na mě působila dojmem, že veškeré její vybavení tvoří rekvizity z normalizačního seriálu o šéfkuchaři Svatoplukovi Kuřátkovi.

Velmi důvtipně jsou na zemi rozmístěny samolepky se stopami, jež vedou k pultu. Tato vychytávka zřejmě novému zákazníkovi okamžitě pomůže se v novém prostředí zorientovat a nezabloudit od dveří k pultu, což je zhruba  metry. Podle osazenstva vedlejší hospody Sonáta a sousedního sportbaru ostatně soudím, že estetický dojem z kebabárny je pro zdejší zákazníky asi stejně důležitý jako současná politická situace v Zambezi.

Kebabárna rozhodně nepůsobí dojmem, že by se zde trhly dveře. Byl jsem jediným zákazníkem a zlověstné ticho v kebabárně v táhlých intervalech sporadicky prořezával zvuk větráku. Když se objevila obsluha, holohlavý muž s vizáží nájemného zabijáka, nesmělým hlasem jsem si objednal velký kebab, kuřecí, jelikož se jednalo o jediný druh masa k dispozici. Zatímco kebabář připravoval moji objednávku, nenápadně jsem se kochal bizardností tohoto prostoru, zkoumal nabídku kebabárny (pizzy, saláty) a ostražitě pořizoval fotodokumentaci. Připadal jsem si trošku jako Borat v židovským baráku.  

Poručil jsem si velmi pálivé a obsluha reagovala, tak jak to mám na základě svých zkušeností nejraději – pousmála se a řekla: „vážně?“ To je vždy příslib slastného pálivého džihádu, jež vám po dobu konzumace vaší pochoutky bude okupovat každou chuťovou buňku.

Zaplatil jsem 80 kaček. Tož sice není bůhvíjaká vysoká cena, ovšem na periferii Ústí by přece jen člověk čekal nižší cenovou hladinu. Štrádoval jsem si to do protějšího parčíku a s dychtivým výrazem loveckého psa se moje zuby zakusovaly jako dvě rypadla hlouběji a hlouběji do kebabu.

No a co říci k samotnému kebabu? Houska byla silnější, teplejší, ne příliš křupavá, ale příjemně nadýchaná jako pocukrovaný centr od Karla Poborského. Zelenině jsem neměl moc co vytknout, nebylo ji příliš mnoho, aby nezabírala příliš místa v housce masu. Ano, to si nechám líbit. Maso nebylo příliš chuťově výrazné jako třeba v ústeckém Maidumu, což ovšem nutně neznamená, že by bylo špatné. Nikoli bezvýznamné plus spočívá ve více než uspokojivé porci masa. Zálivka klasická jogurtová, taková nijaká jako herní styl českého fotbalového nároďáku.  Ovšem co pro mě byla opravdová třešnička na onom pomyslném dortu, bylo pálivé koření, které většinu standardních surovin v kebabu chuťově katapultovalo minimálně o jednu úroveň výše.

Kebab OC Květ, Seifertova 4, Ústí nad Labem – Neštěmice

„Mustafa’s Gemüse Kebap“ expanduje do Mnichova

Nejznámější kebabárna v Německu, Mustafa’s Gemüse Kebap, otevírá po Berlíně novou filiálku v Mnichově. Tato zpráva vyvolala na sociálních sítích neskutečný rozruch.

První Berlíňan, který jde do Mnichova

Co se stalo? Proslulá berlínská kebabárna oznámila na svém facebookovém profilu, že bude otevírat novou pobočku v Mnichově. V místních novinách se následujcí den objevily tučné titulky: „Mustafa přichází do Mnichova“.

Proč tolik humbuku?

Mustafa’s Gemüse Kebap je nejslavnější kebabárnou v celém Německu. Pro ilustraci uvedeme, že např. zakladatel společnosti Tesla, Elon Musk, se v září 2015 nejprve zastavil právě u Mustafy na Mehringdammu v Berlínské čtvrti Kreuzberg, tedy dříve než se setkal s německým vicekancléřem Gabrielem. I kroky samotných autorů tohoto webu vedly při inspekci po berlínských kebabárnách nejprve k Mustafovi. Více v našem cestopise.

Zpráva o filiálce v Mnichově vyvolává tři otázky. Zaprvé: Kde a kdy otevírá Mustafa v Mnichově? Za druhé: Jak se stal nejslavnější kebabárnou v Německu? Za třetí: Jak moc je dobrý kebab u Mustafy?

První odpověď zní: 3. srpen 2017, Karlsplatz 21-24, Mnichov. Pro druhou odpověď se musíme vrátit v čase, abychom tento poprask pochopili, a to konkrétně do roku 2006, kdy muž jménem Tarik Kara otevřel kebabárnu v berlínském Kreuzbergu. Stalo se tak právě v době, kdy dva studenti marketingu založili vlastní agenturu s názvem DOJO.

Nově založená agentura DOJO zoufale hledala své první zákazníky. Shodou náhod se Mustafa’s Gemüse Kebab nacházel na cestě do práce Joachima Bosse a Dominica Czajy. Tedy oněm dvěma výše zmíněným studentům. Napadlo je oslovit majitele Tarika Karu s nabídkou svých služeb. a ten jejich nabídku přijal.

Joachim Bosse a Dominic Czaja - "Mustafa's Gemüse Kebap" expanduje do Mnichova

Joachim Bosse a Dominic Czaja

Döner je již od 80. let nejen symbolem integrace, ale zevšedněl i v německé popkultuře. Krátký výběr: motta Döner macht schöner!, Také náckové jí döner! (Auch Nazis essen Döner!), populární zpěváci jako Petr Fox či Tim Toupet zpívají o kebabu, kebabárnách. Kancléřka Merkelová pózující s nožem u grilovacího rožně je pak pouze pomyslnou třešničkou na dortu ilustrující oblibu a symboliku tohoto pokrmu u našich západních sousedů.

Zrození legendy Mustafa’s Gemüse Kebap

V samotném Berlíně se nachází více než 1300 kebabáren. Jak se prosadit v této konkurenci? „Udělat ze zcela obyčejné kebabárny tu nejlepší v Německu? To byla obrovská výzva“, říká Czaja. Jak tedy Joachim Bosse a Dominic Czaja dosáhli toho, že se Mustafa’s Gemüse Kebap stal takovým fenoménem mezi kebabárnami? Především v roce 2006 byl internet ještě relativně novinkou. Rozhodli se vsadit právě na něj. Mustafovi vytvořili stylové webovky s animacemi, jaké svět u kebabárny dosud neviděl. Z Tarika Kary se stal Mustafa s image kebabového hipstera.  Důležitým faktorem stojícím za úspěchem Mustafy byly především sociální sítě, a to především facebook. Ten pak organicky šířil zvěsti o „nejlepším kebabu“, o kebabárně, před níž ve dne v noci můžete spatřit nekonečně dlouhou frontu.

To je tedy background vzniku slávy Mustafovy kebabárny. Příběh jak z učebnice marketingu, chtělo by se říci. V roce 2011 ještě následoval kinospot u Claus-Hipp-Manier. Výsledkem byly davy místních i zahraničních turistů proudících k Mustafovi. Stěží byste našli blog o berlínské gastroscéně nebo cestovního průvodce, který by vám nedoporučoval navštívit na Mehringdammu Mustafu. Výmluvné je hodnocení Tripadvisoru: „Nejlepší kebab v Německu.“

Úspěšnou marketingovou kampaní propagující Mustafa’s Gemüse Kebap si tato nově vzniklá reklamní agentura vydobila své místo na slunci. Mustafa’s Gemüse Kebap představuje pro DOJO dodnes jednu z nejdůležitějších referencí. Odkaz na kampaň reklamní agentury DOJO naleznete zde.

K Mustafovi neodmyslitelně patří dlouhá fronta lidí čekajících na svůj kebab. Z tohoto důvodu se „Mustafa’s Gemüse Kebab“ mezi místními nazývá také „kebabárnou s frontou“. Člověku čekajícímu frontu u Mustafy, se nejenom s časem stráveným ve frontě zvyšuje hlad, ale přímo úměrně i radostné očekávání. Obecně tedy řečeno: hype.

Zbývá jen zodpovědět otázku, jak chutná? Odpověď Vám poskytne recenze inspektora Emperora.

Zatímco se fronta u Mustafy vůbec nezmenšuje, v Mnichově se začíná pomalu tvořit. Na Mustafův facebook napsala jedna z obyvatelek bavorské metropole, že „se jde již postavit do fronty“. A co vy? Už v ní také stojíte?

Antalya Kebab (Děčín)

Při návštěvě Děčína jsem při poledním pátrání po nějaké té obědové stravě narazil na kebabárnu nedaleko vlakového nádráží, prakticky v centru města, Antalya Kebab (Děčín). Šrumec na ulici před okénkem kebabárny naznačoval, že se jedná o oblíbený fastfood. Otázka, na níž jsem si chtěl sám odpovědět, zněla: Je to zapříčiněno frekventovanou lokalitou, nebo spíše kvalitou kebabu?

Kručící žaludek vysílal intenzivní signály, že s hledáním odpovědi nemám příliš dlouho otálet. Prošel jsem kolem postávajících osob dychtivě čekajících před kebabárnou na svoji objednávku a vešel do kebabárny. Nevymýšlel jsem nic nového a poručil si svojí klasiku: velký kebab se vším a hodně, hodně pálivý. Zaplatil jsem 70,- Kč, což je za velký kebab více než příznivá cena.

Svoje sedací ústrojí jsem uvelebil do koženkového boxu a prohlížel si bohatou nabídku místního podniku. Ne, že bych byl vyloženě cíťa na hygienu a přehnaně si potrpěl na čistotu, ale když se usadíte do sedačky, kolem vás poletují mouchy a na mastném ubruse před vámi vidíte přilepené zaschlé zbytky masa po předchozích návštěvnících, říkáte si, že by občas neuškodilo jen vlhkým hadrem otřít stoly. No nic, co se dá dělat.

Za pár minut mi obsluha donesla misku s kebabem a svoji pozornost jsem mohl upřít na důležitější předměty než je mastný ubrus. Vidličkou jsem z housky nejprve vybral zeleninu. Klasika – jemně nakrájené zelí, salát plus nějaká ta okurka a na vrch plátek rajčete. Paráda. Po vyzobání zeleniny jsem si kebab vzal do ruky, přimáčkl oba cípy housky k sobě a zakousl se do ní. Jemně křupavá kůrka, prostě tak akorát, ne moc, teplá. Nakrájenými stroužky masa byla houska vystlána dostatečně, na to si rozhodně nemohu stěžovat. Chuťově maso ničím nezaujalo, čímž nechci říci, že se nedalo jíst, to vůbec ne. Klasické standardní maso z nakoupeného polotovaru, s nímž se setkáte v drtivé většině kebabáren. Jen mě trochu mrzelo, že nebylo ničím okořeněné, upravené tak, aby mělo „nějakou“ chuť.

Zálivka pálila snad jen vizuálně, letmým pohledem. Při konzumaci kebabu bohužel nebyla vůbec cítit a chuťové buňky ani lehce nepošolíchala, nic, prostě vůbec nic. Škoda. Byl jsem nucen si do kebabu vysypat zbytky pálivé směsi ze dna kořenky, jež ležela přede mnou na stole. A ani to popravdě moc nepomohlo… Chuťově se jednalo o ničím extra výjimečný klasický kebab, který neurazil a porce mě zasytila více než dostatečně. Až tak, že jsem měl chuť rozepnout si knoflík u kalhot.

Za těch necelých dvacet minut, které jsem strávil v kebabárně Antalya jsem napočítal okolo 20 zákazníků, které kmitající kebabář obsloužil. Z toho usuzuji, že se patrně jedná o oblíbenou místní kebabárnu. Na otázku, jež jsem si položil v úvodu bych odpověděl asi následovně. V Antalya Kebab (Děčín) se sice nedočkáte žádného kebabového zázraku, ale dostatečně uspokojíte chuť na kebab za rozumnou cenu. Kvalitou se jedná o lehký nadprůměr.

Antalya Kebab, Prokopa Holého 812/10, Děčín

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑