Kategorie (stránka 1 z 2)

Steinhofen Pizza Gyros

Stává se, že si občas napíšu nákupní seznam, ale většinou si jej stejně zapomenu vzít na nákup sebou. Nezřídka tak bloumám po supermarketu jak Maďar v kukuřici a čekám na to, co mi padne do rány. Tak tomu bylo i při mém nákupu v německém Kauflandu. Tentokrát se během popojíždění s nákupním vozíkem mezi chladícími boxy můj pohled zastavil na krabici s nápisem Steinhofen Pizza Gyros. Ano, hned mi hlavou probleskla otázka „Co to je za klauni?“, kterou ovšem okamžitě vystřídala zvědavost, jak taková klauniáda může asi chutnat?

Pizza a gyros? To, že Němci mají specifické chutě, jsem zaregistroval již při prvním kontaktu s tamnější pornoprodukcí. Pokud jde o jídlo a pití,  jejich chutě a kombinace člověku často připomínají vaření dortu pejska s kočičkou. Podobné obavy jsem měl ale i před ochutnáním německých specialit jako Colaweizen (cola a pivo) nebo Kiba (višňový džus s banánovým), nad nimiž jsem původně kroutil hlavou. Následně mi ovšem zachutnaly.

Jelikož reaguji na vše, co má jakoukoli souvislost s kebabem/gyrosem slintáním jako Pavlovův pes, problém, co bude k dnes k večeři, byl vyřešen. Krabici jsem vložil do vozíku a bezohledně si mezi německými důchodci prorážel cestu k pokladně. Pokud jde o cenu, ta byla více než příznivá, 1,99 Euro (dle aktuálního kurzu tedy 52,- Kč).

Pizza Gyros příprava

Po příjezdu domů jsem se okamžitě s dychtivostí dítěte rozbalujícího vánoční dárky pustil do otevírání krabice a přípravy pizza gyrosu. Návod na přípravu nevypadal vůbec komplikovaně. Otevřít krabici, vyndat pizzu z obalu, vložit do trouby na 12 až 14 minut při 220 °C. Pizza Gyros jsem dal do trouby a oněch zhruba 14 minut jsem pak očima hypnotizoval rozmrzající pizzu a pročítal si složení pizza gyrosu: vepřové maso, cibule, sýr, olivy a marinované feferonky. V okamžiku, kdy maso dostalo tu správnou barvu a okraje pizzy lehce nahnědly, vzal jsem chňapku, vytáhl ji z trouby, položil na talíř a nakrájel.

Jak chutná?

Přikročme k tomu nejdůležitějším.  Jak může chutnat pizza za 2 Eura z Kauflandu, navíc z jejich řady K-Classic? Kombinace nízké ceny a kauflanďácké značky nebude asi nic moc, říkáte si, co? Těsto se nevymykalo standardní zamražené pizze z krabice, prostě klasika na níž jste zvyklí. Sýr i přes dobu strávenou v mikrovlnce byl svěží a skvěle doplňoval chuť masa. U masa mě překvapila nadstandardní porce. Navíc maso opravdu chutnalo jako gyros a nejednalo se třeba o nějaké odřezky z prasečích předkožek. U něj jsem kupodivu nezaznamenal výraznější rozdíl oproti masu z klasické kebabárny.

Pokud bych měl shrnout celkový dojem z Steinhofen Pizza Gyrosu, tak bych každému rozhodně doporučil, ať jej vyzkouší. Příznivá cena, rychlá, nenáročná příprava a porce člověka dostatečně zasytí. Teď jdu vyběhat těch 885 kalorií a zároveň si udělat v žaludku místo a chuť na další kebab! Sportu zdar a kebabu zvlášť!

Pizza Gyros

„Mustafa’s Gemüse Kebap“ expanduje do Mnichova

Nejznámější kebabárna v Německu, Mustafa’s Gemüse Kebap, otevírá po Berlíně novou filiálku v Mnichově. Tato zpráva vyvolala na sociálních sítích neskutečný rozruch.

První Berlíňan, který jde do Mnichova

Co se stalo? Proslulá berlínská kebabárna oznámila na svém facebookovém profilu, že bude otevírat novou pobočku v Mnichově. V místních novinách se následujcí den objevily tučné titulky: „Mustafa přichází do Mnichova“.

Proč tolik humbuku?

Mustafa’s Gemüse Kebap je nejslavnější kebabárnou v celém Německu. Pro ilustraci uvedeme, že např. zakladatel společnosti Tesla, Elon Musk, se v září 2015 nejprve zastavil právě u Mustafy na Mehringdammu v Berlínské čtvrti Kreuzberg, tedy dříve než se setkal s německým vicekancléřem Gabrielem. I kroky samotných autorů tohoto webu vedly při inspekci po berlínských kebabárnách nejprve k Mustafovi. Více v našem cestopise.

Zpráva o filiálce v Mnichově vyvolává tři otázky. Zaprvé: Kde a kdy otevírá Mustafa v Mnichově? Za druhé: Jak se stal nejslavnější kebabárnou v Německu? Za třetí: Jak moc je dobrý kebab u Mustafy?

První odpověď zní: 3. srpen 2017, Karlsplatz 21-24, Mnichov. Pro druhou odpověď se musíme vrátit v čase, abychom tento poprask pochopili, a to konkrétně do roku 2006, kdy muž jménem Tarik Kara otevřel kebabárnu v berlínském Kreuzbergu. Stalo se tak právě v době, kdy dva studenti marketingu založili vlastní agenturu s názvem DOJO.

Nově založená agentura DOJO zoufale hledala své první zákazníky. Shodou náhod se Mustafa’s Gemüse Kebab nacházel na cestě do práce Joachima Bosse a Dominica Czajy. Tedy oněm dvěma výše zmíněným studentům. Napadlo je oslovit majitele Tarika Karu s nabídkou svých služeb. a ten jejich nabídku přijal.

Joachim Bosse a Dominic Czaja - "Mustafa's Gemüse Kebap" expanduje do Mnichova

Joachim Bosse a Dominic Czaja

Döner je již od 80. let nejen symbolem integrace, ale zevšedněl i v německé popkultuře. Krátký výběr: motta Döner macht schöner!, Také náckové jí döner! (Auch Nazis essen Döner!), populární zpěváci jako Petr Fox či Tim Toupet zpívají o kebabu, kebabárnách. Kancléřka Merkelová pózující s nožem u grilovacího rožně je pak pouze pomyslnou třešničkou na dortu ilustrující oblibu a symboliku tohoto pokrmu u našich západních sousedů.

Zrození legendy Mustafa’s Gemüse Kebap

V samotném Berlíně se nachází více než 1300 kebabáren. Jak se prosadit v této konkurenci? „Udělat ze zcela obyčejné kebabárny tu nejlepší v Německu? To byla obrovská výzva“, říká Czaja. Jak tedy Joachim Bosse a Dominic Czaja dosáhli toho, že se Mustafa’s Gemüse Kebap stal takovým fenoménem mezi kebabárnami? Především v roce 2006 byl internet ještě relativně novinkou. Rozhodli se vsadit právě na něj. Mustafovi vytvořili stylové webovky s animacemi, jaké svět u kebabárny dosud neviděl. Z Tarika Kary se stal Mustafa s image kebabového hipstera.  Důležitým faktorem stojícím za úspěchem Mustafy byly především sociální sítě, a to především facebook. Ten pak organicky šířil zvěsti o „nejlepším kebabu“, o kebabárně, před níž ve dne v noci můžete spatřit nekonečně dlouhou frontu.

To je tedy background vzniku slávy Mustafovy kebabárny. Příběh jak z učebnice marketingu, chtělo by se říci. V roce 2011 ještě následoval kinospot u Claus-Hipp-Manier. Výsledkem byly davy místních i zahraničních turistů proudících k Mustafovi. Stěží byste našli blog o berlínské gastroscéně nebo cestovního průvodce, který by vám nedoporučoval navštívit na Mehringdammu Mustafu. Výmluvné je hodnocení Tripadvisoru: „Nejlepší kebab v Německu.“

Úspěšnou marketingovou kampaní propagující Mustafa’s Gemüse Kebap si tato nově vzniklá reklamní agentura vydobila své místo na slunci. Mustafa’s Gemüse Kebap představuje pro DOJO dodnes jednu z nejdůležitějších referencí. Odkaz na kampaň reklamní agentury DOJO naleznete zde.

K Mustafovi neodmyslitelně patří dlouhá fronta lidí čekajících na svůj kebab. Z tohoto důvodu se „Mustafa’s Gemüse Kebab“ mezi místními nazývá také „kebabárnou s frontou“. Člověku čekajícímu frontu u Mustafy, se nejenom s časem stráveným ve frontě zvyšuje hlad, ale přímo úměrně i radostné očekávání. Obecně tedy řečeno: hype.

Zbývá jen zodpovědět otázku, jak chutná? Odpověď Vám poskytne recenze inspektora Emperora.

Zatímco se fronta u Mustafy vůbec nezmenšuje, v Mnichově se začíná pomalu tvořit. Na Mustafův facebook napsala jedna z obyvatelek bavorské metropole, že „se jde již postavit do fronty“. A co vy? Už v ní také stojíte?

Zápisky z cesty kebabových inspektorů po východním Německu

V polovině května se vaši oblíbení kebaboví inspektoři vydali do Německa s jediným cílem. Sníst za víkend dvacet kebabů a pořádně tak rozšířit množství zahraničních recenzí na našem webu. Nyní předkládáme detailní zprávu o tom, jak vlastně tenhle šílený kebabový výlet probíhal. Upozorňujeme, že je to opravdu dlouhé. 🙂

Pátek 19. 5. 2017

cca 7 hodin ráno Všichni tři inspektoři vstávají ve svých bydlištích a jemně snídají. Inspektoři Emperor a Grylls se vydávají z centra Prahy směrem k německým hranicím. Vládne dobrá nálada. Ve vzduchu visí téměř hmatatelná předtucha monstrózního množství snědených kebabů.

08:50 Grylls s Emperorem přijíždějí do Ústí nad Labem, kde jim inspektor Ralf oznamuje, že nás vypekla autopůjčovna a nemáme čím jet. Atmosféra by se dala krájet a naštvanost inspektorů dosahuje nebeských výšin. Padají návrhy na kastraci či atentát. Inspektor Grylls vysypává z kapsy zrcátka, barevná sklíčka a další cetky, které měl pro obyvatele severočeské metropole připravené, a zlostně po nich dupe.

09:50 Máme auto. Po mnohých peripetiích jsme sehnali zřejmě poslední volné auto ze všech krušnohorských autopůjčoven a vyrážíme vstříc kebabovému dobrodružství do Německa. Nálada se silně zlepšuje, trudomyslnost je na ústupu a v útrobách naší klimatizované Octavie třetí generace se začíná nesměle ozývat kručení v břiše.

13:20 Jsme v Berlíně. Filuta Ralf na poslední chvíli změnil rezervovaný hotel (za což si vyslechl několik nepěkných slovíček), ale jako zázrakem nevědomky zvolil hotel vzdálený cca 200 metrů od nejlepšího kebabu na světě – Mustafova Geműse Kebabu. Tímto Ralf dostává pochvalu před nastoupenou jednotkou, pacholek jeden. Po pár drincích mizíme do města. Nejsme tu na dovolené. Kručení v břiše již nelze přeslechnout, naprosto bez problému přehlušuje hluk pátečního berlínského provozu.

14:30 Mustafa’s Geműse Kebab. Mana nebeská, jak si ostatně můžete přečíst v recenzi. Ve zkratce – symfonie chuti, kebabový orgasmus. Emperor si dokonce poslintal košili. Po pivu zakoupeném v blízké večerce se endorfiny vyvalily takový způsobem, že zažíváme stavy ne nepodobné bájné nirváně. Kebabové počítadlo ukazuje číslici tři.

Po návštěvě Mustafy, kde jsme kebab museli ochutnat všichni, jsme se rozhodli rozprostřít své síly a vždy v každé kebabárně dávat jen jediný kebab. To mělo nevýhodu – dva zbývající inspektoři museli vždy nečinně přihlížet ládování a chrochtání svého kolegy. Inspektor Grylls vytipoval na základě online rekognoskace terénu 15 nejlepších kebabů v Berlíně a naše inspektorské trio projevilo vůli vyzkoušet jich z tohoto seznamu co nejvíc.

15:30 Berlín – památky. Vyrážíme na obhlídku, samozřejmě pěšky – musíme vypotit první kebab, udělat si v prostor na další a hlavně, všichni tři jsme lakomé skety a nebudeme platit skoro 3 eura za MHD! Vždyť za to už je skoro kebab! Památky v tomto spisu řešit nebudeme. Jako hezký, ale byli jsme tam kvůli kebabu.

Jelikož si kolega Grylls neustále stěžoval na bolesti nohou, museli jsme často zastavovat a povalovat se po parcích. Zajímavá situace nastala v parku naproti Reichstagu, kde jsme vychutnávali siestu. Vykázal nás policista, že tam, kde ležíme, leží také mrtví vojáci. OK, omluva, ale prosím vás, kde jako v Berlíně neleží mrtví vojáci?

17:30 Druhé kolo odstartovalo. Nejkratší slámku si vytáhl inspektor Ralf. Co si budeme povídat, první kebaby se v našich bříškách ještě ani nezačaly rozkládat, takže Ralfík z toho, že jde první na řadu, zrovna radost neměl. Okýnko u podjezdu, které na Ralfa vyšlo, také nevypadalo moc lákavě. Ralf usedl na lavičku před kebabárnou a s oroseným čelem a lahváčem v ruce bojoval s dönerem. Jeho boj byl tak epický, že jsme se stali centrem pozornosti kolemjdoucích kravaťáků, zevlů, hipíků a šikmookých turistů. Ralf se s kebabem popral statečně a pokořil ho. Bohužel pak zhruba hodinu vyčerpáním vůbec nemluvil. První slova jsme z něj dostali až po té, co jsme mu poskytli první pomoc, o které bude řeč později.

18:00 Prostřední slámku si vytáhl Emperor, a tudíž vyhrál kebab v té části Kreuzbergu, kde jsme byli zřejmě jediní trochu světlejší. Emperor se narozdíl od Ralfa údajně na kebab těšil, přeci jen jsme se dostali do opravdu velmi „autentické“ části Berlína, kde i dopravní značky jsou psány v jazyce Farsí, což slibovalo pětihvězdičkový blízkovýchodní kebabový zážitek.

Kebabárna poblíž zastávky metra Neuköln s názvem Imren Grill byla neuvěřitelným semeništěm podivných individuí. Naše snahy o vyfocení kebabárny zvenčí byly velmi nahlas konfrontovány, že takhle teda ne a tady fotit nebudete, vy ku*vy udavačský. Emperor se pokusil vyfotit i interiér kebabárny, ale nadávky zesílily za únosnou míru. Už jsme se viděli s odřízlou hlavou a Grylls přísahal, že mu jen těsně kolem ucha proletěl Korán, co po něm jeden z kebabářů hodil. Zařadili jsme radši zpátečku. A jak se dočtete v recenzi, Emperor si ani moc nepošmáknul.

18:15 Závěr druhého kola kebabů, na řadě je inspektor Grylls. Kebabárna, strategicky umístěná mezi modlitebnou a sídlem německého zastoupení firmy Explosia Pardubice, podle staženého průvodce slibovala ultimátní kebabový zážitek. Jmenovala se stejně, jako ta Emperorova, tedy Imren Grill. No – inspektor Grylls po cestě z Německa prohlásil, že horší kebab v Německu nikdo nikdy sníst nemohl. Kebabové počítadlo je na číslici šest.

18:30 Ralfíkovo mlčení utnul rázný zásah inspektora Emperora. Vidíc, že zastávka v marketu Rewe a nákup dalších lahváčů Ralfově stavu nepomáhá, otevřel Emperor krabičku poslední záchrany a Ralfíka probral pár panáky ferneta. Neobešlo se to ovšem bez nehody. Ralfík si pocintal své bílé polo a okamžitě se stal terčem posměchu obou kolegů. Grylls zase několika panáky fernetu (bez pocintání) léčil své uťapkané nohy a Emperor fernetem zoceloval nervy, těžce zkoušené Gryllsovými stížnostmi na uťapkanost a Ralfovým mlčením. Po celé placatici se nálada v týmu znatelně zvedla.

19:30 Návrat do hotelu a příprava na třetí kolo. Spočívala ve ztrestání větší části alkoholových zásob z domova, plus pár místních piv. Nebudeme to prodlužovat, vypili jsme toho víc než dost a díky tomu se nám do hlav vkradly myšlenky na další kebab, což bylo přesně to, co jsme potřebovali.

23:30 Jdeme objevovat noční Berlín, spíše tedy kebabárny poblíž stanice Kottbusser Tor. Paradoxně čím více jsme byli pod vlivem, tím více jsme byli opatrní a začali si najednou kupovat jízdenky na MHD. Je možné sebekriticky říci, že naše objektivita v tuto noční hodinu nejspíš nebyla právě příkladná. Například jsme cca půl hodiny chodili kolem dokola jednoho kruháče, než jsme si uvědomili, že chodíme stále dokola. Ačkoli měl v krvi nejvyšší hodnotu alkoholu, této skutečnosti si jako první všiml Ralfík, který začal chození na kruháči sabotovat. Prý nejsme žádní křečci, abychom běhali v nějakém kole bez cíle.

Ralfova sabotáž měla i prozaičtější důvod – potřeboval si odskočit na malou. Sotva si ale v temném zákoutí rozepnul poklopec, z dáli uslyšel zbylé inspektory, jak na něj volají. Nejprve si pomyslel, že jde zas o nějaký vtípek a nepřikládal tomu význam, ale pak zpozoroval několik policistů, kteří se blížili k němu. Zatáhl si zip na poklopci, dopnul knoflík u kalhot a nasadil nechápající výraz (který mu jde opravdu dobře, pozn. redakce). Když k němu policisté dokráčeli, vyslechl si něco o možné pokutě, ale jeho umolousaný vzhled zřejmě policisty přesvědčil, že z tohodle ptáčka nedostanou ani euro, a tak vyvázl bez trestu.

Aby toho nebylo málo, Ralf si kromě úniku před pokutou vylosoval i nejlépe hodnocenou kebabárnu v okolí, Kottiwood. Ok, měl štěstí, ale frajer si obsluze klidně řekne, že rád zaplatí víc, ať mu toho dají MÁLO, že nemá moc hlad. Jako kde to jsme? Patrně jeden z nejlepších kebabů ve sluneční soustavě s dokonalým ječmínkovým chlebem a on chce menší porci? Je on vůbec kebabový inspektor?

Zbylí dva inspektoři byli v tu chvíli opravdu rozpálení doběla. Ralf, který se s takovým vztekem patrně ještě nikdy nesetkal, dal oběma inspektorům pořádně kousnout. To situaci paradoxně ještě zhoršilo, protože ten kebab byl tak vynikající, že spustil v Gryllsovi a Emperorovi opravdovou závist.

Naštěstí kebab, který dostal inspektor Grylls v kebabárně Chickenberg o chvíli později, alespoň část jeho závisti odstranil. Po komunikaci v turečtině se totiž Gryllsovi podařilo vetřít obsluze do přízně a vymámit z ní obří nálož nakládaných jalapenos papriček do kebabu, což se na chuti podepsalo velmi pozitivně.

Na Emperora připadl až třetí kebab, suverénně nejhorší z noční šichty. Všichni jsme si nakalení poručili sehr, aber sehr scharf, což v tomto případě znamenalo kýbl sušených papriček, trochu pot a ráno po probuzení i skoro krev a slzy.

01:30 Scéna před Mustafa kebabem. Grylls s Emperorem zákeřně zakázali Ralfíkovi vystát si zhruba dvěstěhlavou frontu a dát si tak po cestě na hotel čtvrtý kebab. Stejně by si to nepamatoval a ráno by jen skučel, že už žádnej kebab jíst nechce. Patrně v jejich chování hrála roli ukřivděnost, protože Ralfovi neustále připomínali, že měl luxusní kebab v Kotiwoodu a oni ne. Ralf svůj žal musel zapít na hotelové recepci třemi pivy.

Sobota 20. 5. 2017

09:50 Probuzení v Berlíně, snídaně a odjezd. Po opakovaném vyřešení „toaletních záležitostí“ z včerejšího dne jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím.

11:20 Návštěva vily, v níž se odehrála nechvalně proslulá konference ve Wannsee. Krásné jezero a okolí. Vila pak zde jako memento připomíná rozhodnutí o tzv. konečném řešení v průběhu druhé světové války. Jelikož Ralfík nevyřešil určité věci v Berlíně, začal být poměrně nevrlý a konečné řešení své včerejší kebabové otázky provedl právě v této vile. Počasí je krásné a nálada a chuť na kebab se vracejí.

12:55 Postupim. Cíl je jasný, dát tři kebaby a trochu se podívat po městě. Škudlilství se nám opět nevyplácí. Nechtěli jsme platit zaparkování, proto jsme auto zanechali trochu dále od centra. Jelikož jen za pátek jsme každý nachodili půlmaraton (přesněji řečeno dokonce 24 kilometrů), žehrání na uťapkané nožičky nabírá na síle.

U některých jedinců nabírá na síle i smrad z bot, ale o tom níže. Město si žije oproti Berlínu svým líným a takřka venkovským životem, naštěstí kebabů je v centru dost. Když Ralf inspektorům sděluje své dojmy ze sobotní Postupimi, popisuje ji jako Roudnici nad Labem, kam zrovna přijel cirkus a všichni pobudové z blízkých i vzdálených dědin jej přišli očumovat na náměstí.

Město i tři kebaby na hlavní kebabové ulici lze spláchnout slovy „neurazí, nenadchne“. Vzhledem k narůstající únavě kvůli neustálému chození se inspektoři dohodli, že vynechají město Brandenburg an der Havel a pojedou rovnou do hotelu v Magdeburgu, kde je čekají další kebaby. Kebabové počítadlo ukazuje číslo dvanáct.

16:00 Díky obavám z Umwelt zóny, kam se nesmí bez zelené nálepky, kterou jsme neměli, jsme parkovali a měli hotel na periferii města (popis z Bookingu.com – čilá, pulzující obchodní čtvrť nedaleko centra). V Berlíně jsme na Umwelt zóny vykašlali a prošlo to – poučení pro příště.

Při check-inu jsme dostali jeden jednolůžák a jeden dvoulůžák. O rozmístění jsme spravedlivě soutěžili ve hře kámen, nůžky, papír. Emperor prohrál na celé čáře. Střihnout si o pokoje navrhl Grylls, který si dělal největší zálusk na jednolůžák, ovšem celou hru ve finále ovládl Ralf. Tomu se Gryllse zželelo a přenechal mu svou trofej. Zhrzený Emperor si pak odfrkl, že bude muset kámen, nůžky, papír trénovat. Na první soustředění do italského Bergama má odjet někdy tento měsíc.

Emperor tak byl nucen sdílet pokoj s Ralfem a následně si oddělit postele (jelikož klauni v hotelu dali našim inspektorům postele k sobě a i když nás pojí společná láska ke kebabům, tak tam naše pouto končí). Házíme zavazadla na pokoje a několika panáčky slavíme úspěšný přesun do Magdenburgu.

16:55 Vyrážíme na další pěší pochod za kebabem. První kousek, Ralfíkův, se nacházel 50 metrů od hotelu. Ralf ho snědl v příjemné multikulturní atmosféře, kdy v kebabárně seděli tři vyjukaní inspektoři a cca 70 členů místní komunity. Zbylé kebaby ale byly opět šeredně daleko.

Emperor šel štěstíčku trochu naproti, u předcházejících kebabů remcal ostošest, a tak mu Grylls naivně přepustil údajně nejlepší kebab ve městě, Urkesh Grillrestaurant, který byl další na řadě. Emperor dostal (po půl hodině chůze) pěknou porci masa a pochutnal si, ačkoliv mez sousty tvrdil, že mu ještě nevytrávilo z Postupimi.

Přímo antickou tragédii si ale v Magdenburgu prožil inspektor Grylls. Po další půl hodině chůze, kdy jsme už v podstatě opustili město, mu došlo, že přibližující se tečka na mapě, ukazující další naplánovanou kebabárnu, označuje čerpací stanici na městském okruhu v dáli. A opravdu. Po příchodu na benzinu jsme zjistili, že se nejspíš jedná o pilotní provozovnu ojedinělého konceptu „načepuj a sežer dürüm.“

Emperor z Ralfem se pro jistotu nachvilku vzdálili nakoupit lahváče, neboť smát se v tu chvíli před zoufalým Gryllsem znamenalo vysokou šanci fyzické inzultace. Kebabář z radosti, že dorazil ten den nejspíš jediný zákazník, nakydal Gryllsovi do kebabu veškeré dnes upečené maso. Tentokrát mu tím moc radosti neudělal. Grylls kebab nedojedl a vysloužil si veřejné odsouzení.

19:30 Návrat na hotel. Všichni jsme dostali porce, se kterou by měl problém i Bud Spencer v dobách své největší slávy. Začíná nefalšované remcání a existencionální pochyby, jestli my těch dvacet kebabů vůbec dáme.

Naštěstí alkohol situaci trochu uklidnil. Obzvláště dobrou náladu vytvořila flaška Zelené, která vyšla 0,7l na 3 EUR, z čehož měli radost všichni. Včetně prodavačky v supermarketu, protože takhle nadšená a svítící očka asi už dlouho neviděla.

Z čeho měli minimálně dva inspektoři ze tří o poznání menší radost, byl závan z bot a nohou inspektora Ralfa. To bys blil, Milane. To je, jak když zapomenete romadur v tašce se špinavým prádlem na konci fotbalové sezóny a objevíte ho koncem července. Padl návrh jednak na uříznutí Ralfových nohou a druhá na relax večer s několika lahvemi alkoholu, saunou a že se pak uvidí, jestli vyrazíme do města na další dávku.

00:30 Stále nejsme schopni do sebe nacpat další kebab. Částečně i díky intoxikaci necháváme zbývající kebaby na nedělní ráno a poledne. Jen se zapotíme o trochu více, než jsme předpokládali. Po druhém dni jsme na čísle 15 a je patrné, že naše tempo zpomaluje. Po prvním dni bylo kebabů 9.

Neděle 21.5.2017

09:00 Ráno moudřejší večera. Noční pesimismus, že už na další kebab nemáme síly, je pryč a jsme opět odhodláni dostat se na číslo 20 a splnit náš tak trochu bláznivý úkol. Po zabalení vyrážíme do centra Magdeburgu za kebaby a památkami.

11:00 Postupně do sebe ve třech kebabárnách tlačíme první dnešní kebaby. Jde to až překvapivě snadno, tedy až na kolegu Gryllse. Dűrum opět nedojedl a byl znovu terčem posměchu. Tentokrát je ovšem na jeho obranu nutno poznamenat, že žádný člen naší skupinky takhle obrovský dűrum v životě neviděl. Představte si stehno Heleny Růžičkové. Tak asi tak. Maso bylo navíc trochu jeté, takže pohled na Gryllse, snažícího se do sebe nacpat dvě kila prošlého masa za přísného dohledu Ralfíka s Emperorem, stál za to – no prostě pokračování Gryllsovy tragédie z předchozího dne. Po prohlédnutí centra a místního dómu, parků a krásné řeky Labe se vydáváme na poslední štaci do Lipska.

14:20 Jsme v Lipsku s plánem dát každý poslední kebab a pokořit tak bájnou hranici dvaceti kebabů. Ještě v Magdeburgu na hotelu vybral Emperora tři kebabárny v centru města. Ale ouha. Kde nic, tu nic. Bloudíme po centru města, kolem hlavního nádraží a snad ve všech přilehlých uličkách a začínáme být trochu nervózní. Kebabárny nikde a ani nevidíme jediného člověka, který by do sebe cpal döner či dűrum. Marně hledáme přes hodinu a půl, opět se dostáváme na hranici nachozeného půlmaratonu a tudíž máme za celý víkend v nohách více jak maraton. Kebab však nikde.

16:00 Smutní a zlomení se vracíme k autu. Dvacet kebabů nebude, ale tak i 18 je přece hezký výkon – tak nějak si omlouváme lipské selhání. Toto město se všem inspektorům zapsalo do paměti hodně černým písmem. Vrcholem celé absurdní situace bylo, že když jsme vyjížděli z Lipska a díky času vrácení auta se již nemohli zastavovat, objevili jsme čtvrť plnou kebabáren. Jako naschvál a jako kdyby nám kebabový bůh nepřál. Inu,  cesta inspektora jest cestou trnitou.

17:30 Projíždíme kolem Drážďan. V autě panuje ponurá atmosféra. Nejhorší je, že, jak občas auto poskočí po drobných výmolech, nepěkně se nám po tomto víkendu třepotají břuchy a máme pocit, že máme tak trojky prsa. Pohled na poskakující pupky na dálnici nepatří mezi nejpěknější.

Pak ale vymyslí Ralf s Gryllsem naprosto ďábelský plán. Prostě vrátíme auto o hodinu později a sjíždíme z dálnice těsně před čárou do města Pirna. A hádejte co? Ano! Mají zde kebabárnu. Ano, byla otevřená. Ano, všichni jsme si poručili kebabový talíř s hranolkami, aby byla nějaká změna. Plácáme se po ramenou. Cíl je splněn, takřka na úkor vlastního zdraví. Kebabové počítadlo se zastavuje na čísle dvacet jedna.

19:00 Vracíme se do Ústí nad Labem. Přežraní k prasknutí a každý s pár kilogramy navíc. Kam příště? Jedině snad do Istanbulu, kebabové Mekky. V brzké době očekávejte na Kickstarteru spuštění kampaně na financování naší další cesty.

Doslov

Co říci závěrem? Jsou to čtyři týdny od našeho výletu a chuť na kebab už se pomalu začíná vracet. V průběhu cesty jsme došli k sebemrskačským myšlenkám, že jsme hrozná prasata a že co jsme za tenhle víkend udělali, nám naše těla jen tak neodpustí.

V týdnu po návratu ale byli Emperor s Ralfíkem nezávisle na sobě darovat krev a v obou případech byli lékaři naprosto unešení ze skoro zázračného vylepšení všech myslitelných indexů a hodnot. Takže pointa celého cestopisu může být jen jediná: Přátelé, jezte kebab. Je dobrý pro vaše zdraví v jakémkoliv množství. A to máme lékařsky potvrzeno!

Anglická kebabárna zdrojem nákazy tyfem?

Tyfus je potenciálně smrtelné onemocnění způsobené bakterií Salmonella Typhi, která se vyskytuje v krvi a vnitřnostech těch, kteří onemocněním trpí. Jedná se o bakteriální infekci přenášenou potravou nebo vodou, která přišla do kontaktu s močí nebo stolicí infikovaných lidí.

Po tomto edukativním úvodním odstavci si asi většina z nás při příští návštěvě kebabárny dá pozor, jestli pokašlávající kebabář za pultem má umyté ruce a na nich ideálně hygienické rukavice. Narozdíl od tří teenagerů ve městečku Newport v jižním Walesu, kteří tohle evidentně neřešili. Po návštěvě Samova kebabu v Newportu pak lehli do postelí v místní královské nemocnici, neboť kromě kebabu si (nejspíš) ve zmíněném podniku pořídili i výše zmíněný tyfus.

Jestli s nimi na pokoji v nemocnici leží i majitel Sam, sice nevíme, ale víme, že po návštěvě hygieny Sam podnik „prozatím“ a „dobrovolně“ uzavřel. Jedná se o první větší rozšíření tyfu ve Velké Británii od roku 1992.

A pak že návštěva kebabárny není žádná exotika a dobrodrůžo!

Opilé ženě naúčtovali za kebab 23 tisíc!

Taky si rádi v sobotu večer vyrazíte na pár škopků, jak se říká na Moravě (Google překladač nespouštějte, znamená to na pár piv :-))? Nebo do sebe s kamarády v parku lusknete krabici vína a vyrazíte do víru nočního města? Či pohodlně usazení v křeslech v cigar clubu distingovaně pohovoříte u láhve náctileté whisky?

My v redakci webu Kebabárny.cz známe všechny vyjmenované možnosti a můžeme tak potvrdit, že ve všech případech je tou nejlepší tečkou za víkendovým večerem poctivý kebab na stojáka na noční ulici před kebabárnou.

Kromě nás (a pravděpodobně i vás) to takhle má nastavené i devatenáctiletá Abby Richardsová z Wrexhamu s kamarádkami. Ta si v sobotu večer (přesněji tedy už v neděli, v solidní 3 hodiny ranní) objednala místním Kebab Hausu kebab talíř s hranolkami v ceně 170 korun.

Místo činu - Central Kebab House ve Wexhalu

Místo činu – Central Kebab House ve Wexhalu

Jelikož už neměla na zaplacení celé částky v hotovosti (večer se očividně vydařil), chtěla polovinu zaplatit cash a polovinu kartou. Kebabář Abby vyhověl, ta zadala pin a obdržela objednávku a účet. Jestli se jí svět před očima nemotal před tím, o čemž celkem pochybujeme, zamotal se jí určitě při pohledu na účtenku. Na ní se skvěla částka v přepočtu 23 tisíc korun. Jedna z kamarádek Abby z toho byla tak v šoku, že rovnou v kebabárně zapomněla i svojí peněženku.

Majitel kebabárny Rush Yaman se po upozornění údajně pokoušel peníze vrátit, ale nešlo mu to. Dívka z kebabárny tedy skutečně odešla sice s plným břichem, ale o 23 tisíc korun lehčí.

K vrácení peněz nakonec došlo druhý den a protože se Abby nechala slyšet, že „kebab byl naprosto skvělý“, končíme dnešní příběh v podstatě happy endem.

Jistě všichni víme, že alespoň polovina všech prodaných kebabů je zkonzumována pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek. To nemá cenu skrývat a není to žádná ostuda. A protože v podnapilém stavu má člověk mnohdy potíže s vlastní stabilitou, natož s udržením předmětů v rukou vyžadujícím jemnou motoriku, je nasnadě, že spousta kebabů dnes a denně putuje místo do úst na zem.

Ano, těžko si představit větší tragédii a smutnější pohled, než který chudý student vrhá ve dvě ráno po šesti pivech a jednom fernetu na kebab rozmázlý na mokrých dlažebních kostkách Národní třídy. Většina lidí si ale zachová určitou důstojnost a odkráčí (mnohdy s brekem) vstříc domovu a instantní čínské polévce.

Ne však hrdina dnešního videa. Tenhle  Angličan vám ukáže, jak se v případě, že se extra pálivý hovězí kebab talíř s česnekovou zálivkou rozmázne po zemi, zachovat, pokud tedy neznáte slovo sebeúcta.

Příjemné pokoukání přejí kebabárny.cz.

Jako muž zcela bez nervů se projevil kebabář uvnitř bistra Egyptian Kebab House ve městě Christchurch na Novém Zélandu. Zatímco se do kebabárny vloupal černě oděný lupič a požadoval vydání finančního obnosu, prodavač jej zcela ignoroval a nadále vyřizoval objednávku hladového zákazníka. Sám k tomu dodává: “Já nejsem hrdina. Jenom jsem zůstal klidný, a to on nečekal. Jsem podnikatel, ještě jsem nedokončil objednávku a obsloužit zákazníka je pro mě priorita.”

Co k tomu dodat. Milovníkům kebabů srdce zaplesá a tamní kebabmistr musí mít nervy ze železa. Lupič byl naprostou ignorací natolik zaskočen, že z místa utekl. Video z bezpečnostní kamery se dostalo na YouTube:

Ve svém okolí je nyní považován za hrdinu a zákazníci se mu jen hrnou. Od nás si zaslouží velký palec nahoru. Nebudeme psát, že jen více podobných kebabářů, protože přepadávání fastfoodových provozoven nikomu nepřejeme, ale to, že zákazník má být na prvním místě, by pro kebabáře mělo být alfou a omegou jejich práce.

Chtěl omáčku navíc, vymlátil kebab

„Zhruba ve tři čtvrtě na devět večer přistoupili ke stánku s rychlým občerstvením tři muži a chtěli si koupit malý kebab. Jeden z nich, 33letý cizinec, žádal omáčku navíc, avšak odmítl ji zaplatit. Nejdříve mezi ním a prodavačem došlo ke slovní rozepři, následně zákazník uchopil naběračku a chtěl se obsloužit sám. Prodavač však na nic nečekal a jednání drzého hosta chtěl zarazit,“ popsali policisté v tiskové zprávě incident, který se odehrál v úterý 21. června 2016 v Plzni na Americké třídě.

Mladí páni byli s menu velmi nespokojeni a to dali opravdu značně najevo. Začali jednak bít starého prodavače a pak také demolovat stánek i vystavené zboží.

Roztřesený starý prodavač nám později ukazoval krk s patrnými otisky prstů od toho, jak ho jeden z mladíků snad i škrtil a vysvětloval nám, že musel útočníka dokonce i kousnout, aby ho pustil.

Na obranu prodavače vyběhlo několik mužů, kteří část útočníků zahnali a s jedním se ještě prali, když se na místo přiřítila první hlídka policie a útočníka zpacifikovala.

Vzápětí na místo přijížděly další policejní hlídky, jak OHS, dopravní policie tak i policisté z místního obvodního oddělení a konflikt definitivně ukončili.

Zajištěného pachatele, pravděpodobně Slováka, policisté odvezli a roztřeseného prodavače na místě ošetřili záchranáři.

Policisté ještě naše informace doplnili o to, že zajištěný útočník byl pod vlivem alkoholu a to 1,76 promile, takže noc strávil na protialkoholní záchytné stanici.

Policisté případ zatím kvalifikovali jako přestupek proti majetku a občanskému soužití a útočníkovi hrozí pokuta až dvacet tisíc korun.

Převzato z webu www.krimi-plzen.cz

Pořezaný muž přežil díky improvizovanému obvazu z kebabu

James Hobs, třicetisedmiletý otec tří dětí z městečka Highbridge z kraje Somerset v deštivé Velké Británii, si jednoho večera koupil kebab a poté se cestou domů zastavil u souseda Jamieho Edneyho, aby s ním „prodiskutoval“ možnost, že jeho životní partnerka sdílí za jeho zády s vykutáleným sousedem lože.

Edney, vidíc v kukátku nasupeného Hobse, otevřel dveře až poté, co se do kuchyně zaběhl ozbrojit nožem. Hobs však nože nedbal a jal se na Edneyho zaútočit. Zda to bylo oním zakoupeným kebabem, není ze záznamu soudního jednání zřejmé, nicméně i kdyby tomu tak nebylo, hvězdná chvilka kebabu přijde za okamžik. Při potyčce totiž ozbrojený soused našemu milovníkovi kebabu nožem zasadil velmi silnou ránu do krku, což Hobse paralyzovalo. Aby zastavil vodopád krve, přitiskl ještě nerozbalený kebab ke krku, kolem kterého ho anatomicky vytvaroval.

Takto kebabem „ošetřený“ vydržel při vědomí až do příjezdu záchranky. Po odejmutí kebabu bylo k zacelení rány zapotřebí 27 stehů. Zasahující lékař u soudu konstatoval, že pochoutka za tři libry a čtyřicet centů toho dne v Highbridge zachránila lidský život. Osud kebabu – záchranáře nám znám není.

7 fíglů, které by měl každý milovník kebabu znát

Víte, jak to udělat, aby vám z kebabu nevypadla polovina masa na zem nebo jak spolehlivě poznat, že kebab bude katastrofální, aniž byste do něj kousli? Pokud ne, přinášíme Vám tipy insidera, který se kolem kebabu pohybuje již 15 let. A pokud ano, schválně se podívejte, jestli znáte a využíváte všech 7 kebabových fíglů, které jsme dnes dali dohromady.

Fígl č. 1

Kebab vždy zabalit!

Kebab vždy zabalit!

Kebab vždy zabalit!

Pokud holdujete klasickému döneru v housce, a to na stojáka před kebabárnou, už jste se asi setkali s tou nepříjemnou situací, kdy půlka obsahu vaší vytoužené noční svačinky vypadne z housky na zem ještě před prvním kousnutím. Asi se shodneme, že se jedná o velmi, velmi nepříjemnou záležitost. Řešení je přitom úplně jednoduché: Kebab si vždy nechte zabalit, i když víte, že se do něj po dvou krocích od hladového okýnka okamžitě zakousnete. Kebabář housku pěkně zmáčkne a zabalí do většího kusu alobalu, takže nejen, že si pak snázeji nacpete kebab do pusy a budete odměněni kompletním soustem s houskou, zeleninou, zálivkou i masem, ale navíc vám alobal bude sloužit jako záchranná síť, díky které už ani kousek masa nepřijde nazmar (čti nespadne na zem).

Fígl č. 2

O cibuli si řekněte

O cibuli si řekněte

O cibuli si řekněte

K chuti kebabu neodmyslitelně patří i  trocha lehce pikantní cibule. Snadno se ale může stát, že si onu  chuť neužijete úplně, protože Vám kebabář do kebabu cibuli prostě a jednoduše nenaloží. Není to tím, že by byli kebabáři takoví škrti, jak by se mohlo na první pohled zdát. Důvod je prostší – ve Středomoří a na Blízkém východě je kebab velmi populární i jako obědové jídlo, takže se s ohledem na vaše obchodní partnery, spolupracovníky, spolužáky, nebo přítelkyně servíruje v základu bez cibule a tu dostanete až na vyžádání. A protože spousta ze zaměstnanců kebabáren v ČR právě z Blízkého východu pochází, přenáší se tento zvyk pomalu i sem. Pokud tedy máte podezření, že se obsluhující kebabář ještě před týdnem plavil na nafouklé duši v Egejském moři na trase Izmir – Lesbos, přání pochutnat si v kebabu i na cibuli při objednávce raději zdůrazněte.

Fígl č. 3

V neznámé kebabárně v cizině objednejte kuřecí maso

V neznámé kebabárně v cizině objednejte kuřecí maso

V neznámé kebabárně v cizině objednejte kuřecí maso

Pokud chcete na dovolené v cizině ušetřit své tělo brutálního střevního onemocnění, jehož obětí byl po zakoupení kebabu v přepočtu za dvanáct korun od pouličního prodejce v nejmenovaném tuniském velkoměstě i autor těchto řádků, vždy si, pokud je to možné, v neznámém podniku v cizině objednejte kebab ze světlého (tedy kuřecí nebo krůtího) masa. Tento fígl je masivně praktikován domorodci především v Turecku. Pokud jste někdy dovolenkovali na turecké riviéře, určitě jste si všimli velkého množství potulných psů. A pokud jste někdy strávili delší čas v nějakém tureckém velkoměstě, určitě jste si všimli, že obrovské množství potulných psů se tam pohybuje také, ovšem vyjma živých čtvrtí s mnoha rychlými občerstveními, kde naopak psa nespatříte, jak je den dlouhý. To je ale záhada, že? 🙂 Z tohoto důvodu se Turci v rychlých občerstveních vyhýbají takzvanému „dark meat.“ V sekané se totiž typ masa ztratí snázeji, než v plátcích kuřecího.

Fígl č. 4

Nosíte si dürüm domů? Kupte si nakládané feferonky, mátu, petržel a citron

Nosíte si dürüm domů? Kupte si nakládané feferonky, mátu, petržel a citron.

Nosíte si dürüm domů? Kupte si nakládané feferonky, mátu, petržel a citron.

Tentokrát budu stručný. Uvedenou čtyřkombinaci v dostanete ke své objednávce v každé turecké kebabárně a když si každé sousto pokapete citronem a nacpete do něj feferonku, mátu a petržel, povýšíte i průměrný dürüm z náměstí ve Frýdku Místku na nebeskou manu jak vystřiženou z tradiční čtvrti  v Gaziantepu. Zkuste to! Fakt!

Fígl č. 5

Maso z friťáku, pánve nebo mikrovlnky? Otočka a pryč!

Maso z friťáku, pánve nebo mikrovlnky? Otočka a pryč!

Maso z friťáku, pánve nebo mikrovlnky? Otočka a pryč!

Pokud kebabář po obdržení vaší objednávky nevezme do ruky nůž, ale začne se naběračkou přehrabovat v hrnci a vytahovat již nařezané maso, jedno je jisté. Kebab bude katastrofální. V tu chvíli máte jen tři možnosti: 1. Okamžitá otočka a útěk, 2. Konfrontace a trvání si na porci čerstvého masa přímo z rožně. 3. Být zticha a trpět. Již nařezané maso, ohřáté až v okamžiku vaší návštěvy, bude podle způsobu ohřátí buď naprosto vysušené (z pánve, vytažené z pizza pece), nebo totálně mastné (z friťáku), či nepředstavitelně nechutné, pokud ho kebabmistr strčí do mikrovlnky. I to se autorovi za jeho kariéru jednou stalo. Nebrat!

Fígl č. 6

Skamaráďte se s Vaším kebabářem

Zkamaraďte se s Vaším kebabářem

Skamaraďte se s Vaším kebabářem

Protekční porce. Dojídačky masa z grilu po zavíračce. Jemné upozornění, že dnes radši bez zálivky. Možnost vytvořit si kebab vlastníma rukama. Čaj zdarma. Mám pokračovat? 🙂

Bonusový fígl č. 7

Čtěte kebabárny.cz, na kebab jděte na jisto! 🙂

Kebabárny.cz - O kebabu víme vše

Kebabárny.cz – O kebabu víme vše

Pokud víte, že večer jdete/jedete na pivko někam trochu jinam, než do vaší oblíbené hospody, kde je za rohem kebabárna s obsluhou, se kterou si tykáte, zkontrolujte na našich stránkách, jaká je kebabová situace v dané čtrti nebo městě. Poslání naší stránky je jednoduché – zachrátit tolik českých žaludků a střev, jak je jen možné a pokud to budou právě ty vaše, budeme jedině rádi.

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑