Kategorie (stránka 1 z 2)

Il Kebabbaro (Bergamo)

Člověk si jede do Itálie odfrknout od práce, stresu, ale zároveň po našem kebabovém roadtripu po východním Německu také od této blízkovýchodní pochutiny. No, a co čert nechtěl, byli jsme v Bergamu ubytováni cca 20 metrů od kebabárny Il Kebbabaro, a navíc trochu po větru a k tomu mě kebabáři zvětřili ještě před ubytováním, významně na mě pohlédli a pak mi radili, kudy domů. No, a ta vůně! Modří už vědí. Jako dost to vonělo. Není asi překvapení, že cca dvacet minut po ubytování už jsme se ládovali kebabem, který tedy opravdu v původním plánu výletu nebyl.

Abych nepopisoval jako pokaždé jen kebab, na což dojde tak jako tak níže, rád bych našim čtenářům doporučil i výlet do Bergama, kam z České republiky létá hned několik nízkonákladovek a prodloužený víkend nepřijde zase na tak extra moc peněz. Většina turistů má Bergamo zaškatulkované právě jen a pouze jako přestupní stanici do další destinace, ať už letecké či jiné. Obvykle všichni hned po příletu vyráží do Milána a kdo má rád fronty, miliony lidí, bordel, předražené butiky, klucí hodně opálený a podobně, měl by tam skutečně vyrazit. Kdo má naopak rád historická centra a přírodu, měl by se na Milán klidně vykašlat, ani stadion AC a Interu za to nestojí.

Bergamo je naprosto super, na pohodu se dá po městě pohybovat pěšky, případně existuje na místě MHD, které jezdí přesně načas (pro mě šok na Itálii) a sem tam nějaký předražený butik je i tady a všude kolem je příroda, nedaleko i Lago di Garda, nějaké ferraty a podobně. A samozřejmě všude pizza, dobré víno, restaurace a hlavně – zmrzliny. Co se jejich množství týče, tak jsem si připadal jak v Německu, jen tentokrát to obr množství, co jsem pozřel, byly právě gelato, snad 8 jich bylo, zase mi začaly skákat pneumatiky. Přesto prostě zase musím recenzovat kebab a cpát ho do sebe hned po příletu. Prase.

Co nabízí: Döner a dürüm, mají k tomu nějaké místní názvy bohužel už si to přesně nepamatuji, klasický kebab byl kebbabaro a pak měli ještě nějaký menší, který zněl sice romanticky nějak il kebabinho, ale chci se najíst a nekoukám po roztomilém názvu s příběhem. Nejsem v Krymské.

Interiér: Zcela dostačující a trochu netypický, tím myslím barevnou kombinací interiéru, která nebyla jako vždy červená a svíticí, ale byla do oranžova. Uvnitř pár stolků a barových židliček, čisto jak před tak za pultem. Takže ordnung jak má být.

Samotný pokrm: Objednali jsme si kebab v housce, tedy kebbabaro, varianta kuřecí, výborně okořeněné maso, to jsem slintal blahem a připadal si jak v Německu. Zelenina takřka klasická, možná trochu jiný salát ála jako od babičky mně bylo řečeno spolustolovnicí, oni kluci vůbec působili tak nějak domácky a na pohodu. Super bylinková zálivka, příjemně pálila pálivá, tak akorát, druhý den bez bolesti.  Do kebabárny chodí i pronajímatel bytu, kde jsme přebývali, a chválí ji, ostatně na místě bylo hned několik místních a nikoliv turistů. To vždy potěší. Celkem jsem si pochutnal a porce byla více než dostatečná, na druhou stranu jsem teď buřt a zvládl bych i více.

Obsluha: Kluci patrně z Pákistánu, relativně jsme si rozuměli, i když trochu v angličtině tápali, ale zase jsem se naučil nové italské slovíčko, které zní cipolla, česky cibule. Jelikož onion kebabářům nic neříkalo, tak jsem si pro sebe zamumlal „ty vole cibule já nevím jak tě to říct“ a hned jsme si porozuměli. Maso nakrájené začerstva, není co vytknout.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm ani nevím a döner (kebabbaro) za 3,5 eura, klasika.

Il Kebbabaro, Via G. Camozzi 152, 241 21 Bergamo, Itálie

]

Döner am Ring (Magdeburg)

My tři kluci kebabárenští inspektoři už jsme s kebabem zažili spoustu specialitek. Kebabárnu na benzínce ale ještě ne. Na tu jsme si museli zajet na návštěvu do německého Magdeburgu. Recenzovat jsem musel bohužel já, za potulených úsměvů obou mých inspektorských kolegů.

Exteriér kebabárny Döner am Ring připomíná trochu takovou tu klasickou skleněnou prodejnu aut. Té asi nešly kšefty, a proto zde po jejím krachu vznikla, jak jinak, kebabárna. Když už někde ani tráva neroste, tam se objeví kebabárna. A když zkrachuje i ta kebabárna, můžete budovu rovnou zbourat, protože se tam nemůže uživit naprosto nic.

Interiér podniku je velmi prostorný. V době mé návštěvy dokonale vycíděný… a prázdný. Kebabáři tam z nudy asi pořád leští stoly. Obsluha byla z mé návštěvy vysloveně nadšená, myslím, že jsem mohl být prvním zákazníkem nejen ten den, ale i týden (byla sobota).

Objednal jsem extra pálivý döner, připlatil za verzi se sýrem (trochu změna oproti Berlínu, kde je sýr skoro vždy v ceně) a zasedl. A hned se chytil za hlavu, protože jsem si chtěl objednat dürüma. No co, poperu se s (za posledních cca 30 hodin již pátým) dönerem.

Kebabář donesl výsledek svého snažení. No, byla to pěkná porcička (alespoň to tak na první pohled vypadalo). Zakousl jsem se a jal se vnímat jednotlivé chuťové nuance.

Houska byla sice opečená, ale ne úplně dokonale, takže to při jejím ukusování zrovna moc nekřupalo. Žádný sezam nebo tak něco se nekonal. Prostě neurazila, ale ani náhodou nezaujala.

Přiobjednaného sýra bylo za 50 centů, co toto vylepšení stálo, opravdu požehnaně. Jednalo se ale o klasický balkán, feta mi ke kebabu pasuje víc (a nepíšu to poprvé).

Kebabář mi döner zalil všemi zálivkami, kterými disponoval, což je vždy humus. Cítíte pak všechno možné, jen ne nějakou dobrou chuť. Prostě jako když Hund a Katze vařili die Torte.

Masa zase nakonec až tolik v kebabu nebylo, i když se to tak na začátku tvářilo. Borec totiž kebab připravil způsobem, který osobně nesnáším, a to sice, že nejdřív do kebabu nandal zeleninu a pak teprve nasypal na tu horu zeleniny maso. Kebab pak na talíři vypadá, jako pěkný cvlada, ale je to jen zdání. A navíc kebab pak nemá legendární kapsičku.

Zeleninová složka kebabu sestávala z klasické variace „Kurděje se mi vyhnou obloukem“, tedy bílé zelí, fialové zelí, cibule, jedna kostička okurky, jeden plátek rajčete.

Vzhledem ke stavu mého žaludku a střev (jak říkám, byl to pátý döner během třiceti hodin) jsem ukousal něco housky, vyjedl maso se sýrem, ochutnal trochu zeleniny (čti: zelí) a zbytek nechal.

Kolegové inspektoři to tedy nesouhlasně komentovali, ale já byl neoblomný.

Kebab se v tu chvíli zdál podprůměrný, mohlo to ale být tím, že už jsme za sebou měli solidní kebabovou žranici a některé opravdu vynikající dönery.

Možná, když člověk jede v autě po okruhu kolem Magdeburgu a dostane nepřekonatelnou chuť na kebab, benzínková kebabárna Döner am Ring ho potěší nadprůměrně, za mě se ale o nic, o čem bych chtěl psát do Bravíčka, nejednalo.

Döner am Ring, Brenneckestraße 32, Magdeburg, Německo

Urkesh Grillrestaurant (Magdeburg)

Návštevu tohoto podniku jsem absolvoval v rámci našeho kebabového supertahu Německem. Po příjezdu do Magdeburgu ihned po ubytování vyrážíme do města, nejsme tu na dovolené. Já osobně jsem se cítil dost plnej a představa, že mám dát téhož dne ještě další dva kebaby, abychom dodrželi dohodnuté tempo, se mi zdála nepředstavitelná. Jubilejní pátý kebab se však blížil (Urkesh kebab Magdeburg) a poté měl přijít nařadu i šestý, ale nepředbíhejme.

Začínám mít rozšířené zorničky a nepřítomný výraz. Myslím, že mám kus kuřecího na plicích. Ale jako správný kebabový voják v poli se vydávám na steč! Navíc po mém ustavičném remcání, že ze tří kebabů mám vždy ten nejhorší, jsem dostal privilegium. Byla řada na mě ochutnat údajně nejlepší kebab ve městě – Urkesh Grillrestaurant Magdeburg. Asi po čtyrech kilometrech jsme dorazili před brány, vrata, vstupní dveře a už jsem si to hrnul dovnitř. Pokud chcete vědět něco dalšího o městě na Labi, zabruste do našeho popisu cesty.

Co nabízí: Dönerdürüm, navíc asi milion různých vychytávek kolem kebabu, něco na grilu a zřejmě i nějakou tu pizzu. Dokonce i variantu dürüm v pizza chlebu, jak jistě znáte také z pražské kebabárny na Štěpánské s názvem Can Bey.

Interiér: Tady poprvé si zaslouží Urkesh kebab Magdeburg absolutorium. Jak kdybych se ocitl v Gaudího parku někde v Barceloně, případně jak kdyby interiér namaloval Salvator Dalí, chyběli jen sloni a hodiny. Žluté protáhlé krápníky ze stropu, takřka umělecké dílo. Všude čisto. Paráda. Jo a žádná červená svítivá barva a neony a tyhle komedie.

Samotný pokrm: Objednal jsem si kuřecí se sýrem, patrně feta. Sýra ale nebylo moc. Byl sice trochu zamotanej dovnitř pokrmu a nebyl hned vidět, ale byl tam, přesto ho mohlo a mělo být být více. Na první pohled bylo vidět, že se jedná o kusy kuřete, pěkně začerstva nakrájené, výborně okořeněné a navíc s kouskem papriky co se grilovala na štangli a kapala šťávu na maso, nádhera. A ještě jedna věta k masu – bylo ho fakt kotel! Tak půlka kuřete, což bych normálně kvitoval s povděkem, u pátého kebabu za den a půl jsem však měl co dělat, abych pokrm zvládl do sebe nasoukat.

Poručil jsem si pálivou a česnekovou zálivku, takřka tradičně. Sice jsem chtěl velmi pálivé, ale buď na to obsluha zapomněla, nebo mám už totálně plechovou hubu a nic necítím. Co se týče zeleniny, byla čerstvá, hodně zelí (jak červeného tak bílého), navíc tam byla petržel, která dokonala souznívala s ostatním a pozdvihla chuť ostatního o stupeň výše. Celkově to byl velmi nadprůměrný kebab, sotva se valim, bylo toho hrozně moc a připadám si jak Pučmeloun.

Obsluha: Až na lehké nedorozumění co se pálivosti týče nemám co vytknout, vše pochopili, přinesli, nepokazili, za čerstva nakrájeli. Navíc měli uvnitř pořádek.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 5 euro a döner za 4 eura, se sýrem za 4,70 eura. Chtěl jsem trochu změnu a tak jsem si dopřál. Opět zřejmě platí – dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Urkesh Grillrestaurant, Leipziger Str. 10A, 39112 Magdeburg, Německo

Imren Grill (Berlín)

Imren Grill na berlínské Boppstrasse jsme navštívili v rámci našeho kebabového roadtripu po Německu. Jelikož se jednalo teprve o můj druhý kebab na zmíněné akci a vzhledem k pověsti, která podnik provází na internetu, jsem se na kebab z této provozovny hodně těšil.

Interiér: Ne zrovna útulný. Připomíná spíše nemocniční jídelnu. Před podnikem byla celkem příjemná zahrádka, která ale byla plná, takže jsem pro svou konzumaci musel volit neutěšený prostor uvnitř. Některé stoly byly celkem špinavé po předchozích zákaznících. Moc jsem se tu necítil.

Co nabízí: Nabídka je perfektní. Od klasického dönera a dürüma přes tureckou pizzu (lahmacun) a pěkný Adana kebab až po typickou tureckou grilovačku na šavlích – kuřecí maso, jehněčí kotletky a tak dále. Maso ale vypadalo klasicky „turecky“, a protože jsem v Turecku díky jedné epizodě s mouchami a masem v kebabu za týden zhubl 7 kilo, dbal jsem svých rozsáhlých zkušeností a nepouštěl se do žádných větších akcí. Objednal jsem si kuřecí döner.

Obsluha: No, objednaný kuřecí döner se díky obsluze změnil na döner (nejspíš) telecí. Nejednalo se ale o klasickou českou sekanou, nýbrž o opravdové hovězí maso, a protože jsem ještě neochutnal, s borci za pultem jsem to neřešil.

Obsluha nepůsobila zrovna dvakrát příjemně a dokonce se nás pokusila zkasírovat nadvakrát. Platili jsme při obdržení kebabu a pak jsme byli k vysolení eur vyzváni znovu při odchodu. Tuto nabídku jsme s díky odmítli. Obsluha tedy jakože nic moc.

Chuť: Tak a dostáváme se k jádru pudla. A to skoro doslova. To kuřecí maso, co bylo asi „telecí“, mi přišlo jako ze psa, a to při nejlepším. Naprosto nepoživatelné, gumové, nemožné rozkousat (a to mám kromě tří osmiček všechny zuby!). Chuťově mě katapultovalo někam na grilovačku do osady na východním Slovensku. Maso – tragédie.

Zálivky my byly naservírovány dvě, kečupová a jogurtová. Na množství se nešetřilo, ale jejich chuť byla hodně mdlá a nepřebila hrůznou pachuť masa. Zeleniny se do kebabu moc nedostalo a hlavně, žádná zeleninová hitparáda se nekonala. Salát, rajče, trocha zelí a nazdar.

Jediné, co trochu zachraňovalo celkový dojem z kebabu a důstojnost kebabárny Imren Grill, byla houska. Křupavá, propečená, chuťově bezproblémová.

Imren Grill, Boppstrasse 10, Berlín – Německo

Mustafa’s Gemüse Kebap (Berlín)

Přijedete do Německa a ubytujete se, jdete se projít a náhodou narazíte na tohle! Teď čtenáře dopředu upozorňuji, že následující řádky budou čistou glorifikací něčeho, co se dá nazvat manou nebeskou. Jen si vzpomenu a mám sliny a slzy na krajíčku (a v lednici v Praze mam tak maximálně utopence). Okamžitě po přečtení všem doporučuji nasednout na vlak, autobus, auto, loď nebo vrtulník a střemhlav přímo do Berlína. Tohle za to prostě stojí!

Slavná Mustafova budka

Obvykle bývá před kebabárnou velmi rušno a fronty dosahují desítek metrů. Asi jsme měli štěstí, jelikož v době naší návštěvy před námi bylo jen pár lidí. A ta vůně… nejen klasicky maso, ale zde i grilovaná zelenina vábí kolemjdoucí jako sirény projíždějící námořníky u řeckých ostrovů, a teda já bych ztroskotal se svou lodí teď a hned.

Co nabízí: Döner a dürüm, proč vymýšlet nějaké komedie, když se můžete soustředit na jedno a to dělat tak dokonale, že vůbec není zapotřebí nabízet kvadrilion kombinací.

Interiér: Co napsat 🙂 Interiér není, jelikož se jedná o budku u metra. Na druhou stranu, když vezmu v potaz neskutečný cvrkot, práci na směny a všudypřítomné fronty, bylo uvnitř uklizeno.

Samotný pokrm: Nemám co vytknout. Možná, jelikož jsem vepř, bych zvládl i větší porci, ale jinak? Kéž by se prašivé české kebabárny alespoň z 30 % vyrovnaly této, navíc cenu mají stejnou, ne-li nižší než některé blafy u nás. A přitom by to nebylo tak těžké. Zakápnout celou porci citronem, dát dovnitř čerstvé bylinky, petržel, kopr, třeba mátu, ogrilovat zeleninu (v případě Mustafy jsem uvnitř kebabu rekogniskoval lilek, okurku, papriku, bramboru), dát navrch výborný balkán nebo fetu, výborně okořenit maso – Mustafa má kuřecí maso – trochu si pohrát se zálivkami a propéct housku. Mustafa prostě naplňuje úplně všechny vaše fantazie. Nejvíc mokré sny jsou přesně o tomhle kebabu, byl přesně takový, jaký jsem si ho vysnil. Dohromady to byla toková harmonie, že bych o kebabu nejraději složil celou symfonii. Kdyby se Mustafův kebab prodával v době Wagnera, jistě by mistr složil nějaký dvacetihodinový opus na toto veledílo. Možná by mělo být zařazeno mezi sedm divů světa.

Obsluha: Mají můj neskonalý obdiv. Tihle klucí opálený se prostě nezastaví a naběhají toho více než Messi s Ronaldem dohromady. Taky není divu, že se po čase obsluha točí a jede se na etapy. Tito pánové si skutečně zaslouží titul pan kebabmistr a kdybych mohl rozdávat zlaté kebabové medaile, nasypu jim jich tak kýbl.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 4,70 Euro a döner za 3,50 Euro.

Mustafa’s Gemüse Kebap, Mehringdamm 32, 10961 Berlín

Chickenberg (Berlín)

Kebab v berlínském podniku Chickenberg byl mým třetím kebabem ten den. Pár hodin předtím jsem si pochutnal na legendárním kebabu u Mustafy, pár minut před ním jsem od inspektora Ralfa dostal kousnout naprosto geniálního kebabu z podniku Kottiwood. Dalo by se tedy očekávat, že v téhle recenzi budu hodně, hodně přísný.

No, já jako budu, ale i tak už v úvodu musím říct, že jsem byl v kebabárně Chickenberg extrémně spokojený.

K podniku jsme s kolegy dorazili kolem půl jedné ráno. Uvnitř to vypadalo moc pěkně, interiér připomíná spíše restauraci vyššího standardu, než kebabárnu. I v pokročilou noční hodinu zde bylo perfektně čisto.

Jelikož jsem již byl jemně upraven pár fernety a několika berlínskými ležáky, žoviálně jsem s kebabářem začal konverzovat v turečtině, což se naštěstí setkalo s velmi pozitivním ohlasem. Poté, co jsem téměř vyčerpal svou tureckou slovní zásobu (čítající asi deset vět plus gazilión sprostých slov), jsem přešel do němčiny. Její úroveň obsluha ocenila tím, že radši začala mluvit anglicky.

Každopádně jsem se ale svou lingvistickou ekvilibristikou vetřel obsluze do přízně, takže jsem po chvilce obdržel vskutku překrásný kebab a mohl se odebrati zkonzumovati ho na chodník před provozovnu.

Začnu slabinou (naštěstí jedinou). Houska – byla teplá, ale nebyla vůbec křupavá. V podstatě mi to přišlo, jako kdybych kebab dostal do ohřáté burgerové bulky, samozřejmě větších rozměrů.

Zeleninka byla čerstvá a dobře dochucená. Hlavně jsem ale do kebabu dostal díky mému (krátkému) přátelství s kebabářem neuvěřitelné množství papriček jalapenos. Ale opravdu neuvěřitelné. Šacoval bych to minimálně na dvacet deka jalapenos, a to už se na chuti sakra projeví.

Chuť vyšperkoval výborný feta sýr. Obecně se feta do kebabu hodí víc než klasický balkán, a v mé svaté berlínské kebabové trojici Mustafa’s – Kottiwood – Chickenberg je to vždy právě feta, co vám do kebabu nandají.

To nejlepší jsem si ale nechal na konec. Maso. Nebojím se použít u něj přízviska geniální. Jestliže Mustafu definuje grilovaná zelenina a Kottiwood božská houska, tak Chickenberg exceluje svým dokonalým kuřecím masem. Větší kousky, skvěle dochucené, čerstvé, perfektně propečené. Klobouk dolů prostě.

Napsal jsem, že to nejlepší bylo na Chickenbergu maso. Ano, ale skoro stejně skvělá je cena. 3,5 Eura! Což je, mimochodem, unifikovaná berlínská cena za döner. Člověku nezbývá než kroutit hlavou, když si vzpomene na kebaby v České republice. Kebab tu stojí stejně, ne-li občas více (zdravíme do Checkout Food) a přitom průměrný pražský plat je třikrát menší, než průměrný berlínský. No nic. Chickenburg v Berlíně vřele doporučuji!

Chickenberg, Adalbertstraße 7, Berlín

Istanbul kebab, Prager Strasse (Drážďany)

Kebab v Drážďanech je na našich stránkách doménou recenzenta Ralfa, který pro vás oblast Altstadtu a Prager Strasse zmapoval v recenzích zde, zdezde. Když jsme se ale s přítelkyní jako dvě zcela sociálně nezodpovědná individua vydali nakupovat ruční výrobky bangladéšských děti do Primarku a narazili na pole neorané, čti nezrecenzovanou kebabárnu Istanbul kebab, rozhodl jsem se nerespektovat teritoriální rozdělení a recenzi z výsostné zóny našeho saského zpravodaje sepsat.

K návštěvě mě hned po příjezdu do Drážďan strategicky přesvědčila přítelkyně. Dobře totiž věděla, že s bříškem plným kebabu nebudu klást výrazný odpor ani po několika hodinách intenzivního shopování. Samozřejmě se nemýlila.

Dveře podniku jsme rozrazili těsně před polednem a po mém naivním dotazu, zda můžu platit kartou, se otočili na podpatku a jali se hledat bankomat. Následující události není potřeba popisovat, proto se v čase posuneme o patnáct minut dopředu, do momentu, kdy se už opět u pultu v Istanbul kebabu snažím objednat jeden klasický dürüm a jeden dürüm s ananasem.

Rozhozen skutečností, že všechna moje přání, pronášená němčinou kvalit pozdního Heinricha Heineho, si nechá obsluha dvakrát opakovat, jsem při objednávce fatálně zklamal a přítelkyně se ananasu v kebabu nedočkala. Místo Hawaii dürümu jsem ji objednal Haloumi dürüm se speciálním sýrem.

Bylo nám přislíbeno, že dürümy nám obsluha donese, proto jsme se usadili do boxu a volný čas si vyplnili studiem interiéru. Ten byl v době naší návštěvy čistý a kompletně zaplněný. Istanbul kebab v Drážďanech má uvnitř i malý bar a šipky, takže se nejedná o úplnou klasiku, na kterou jsme zvyklí z Čech. Vybavení je už ale trochu starší a tento typ nábytku nebyl v kurzu ani za časů Petra Kotvalda a Standy Hložka, natož v roce 2017.

Naše rozjímání uťal příchod dvou pěkně macatých dürümů. Pustili jsme se do díla a… fantazie. Nádherně propečená a křupavá placka, jak by také ne, když se propékala v rozpálené peci a ne v nějakém kontaktním elektrickém grilu. Luxusní zelenina, skvěle okořeněná směsí bylinek. Jak je to jednoduché, udělat ze zeleniny přihozením trochy jetele a mateřídoušky gurmánský zážitek, a stejně to 90 procent českých podniků neudělá. Moje chvalozpěvy pokračují i u masa. To je v Istanbul kebabu přímo na rožni obloženo paprikou, která při grilování krásně pouští šťávu na otáčející se masíčko, dávaje mu tak super chuť.

Ani zálivku hanit nebudu, česneková měla správnou chuť, říz i konzistenci. Nemám prostě co vytknout. Kebab jsem si pro sebe objednal ‚extra scharf‘, takže mi ho kebabář poctivě zasypal sušeným chilli a nabídl i zalití Srirachou, což jsem přijal, ale s odstupem zde vidím jedinou slabinu podniku – kdyby byla speciální pálivá omáčka, pro blázny jako jsem já, domácí, to by bylo teprve žůžo.

V nabídce mají samozřejmě i klasickou pálivou zálivku, ale tu jsem si nedal, zálivky na kečupové bázi nemusím.

No a co vlastně přítelkyně a její haloumi dürüm? 4 kusy sýra ne nepodobného slovenským odštiepkom povýšilo její kebab na nebeskou manu. Přítelkyně doslova prohlásila, že se jedná o nejlepší kebab v jejím životě. A nepřeháněla, já o tom musím něco vědět, když jsem jí polovinu sežral.

Při ceně 4, respektive 4,90 € za kus mi nezbývá než jen marně dumat nad tím, proč 9 z 10 pražských, potažmo českých kebabů je při úplně stejné ceně minimálně o jednu, spíš ale o víc tříd horší. Německo – milovníků kebabu ráj.

Istanbul kebab, Prager Str. 3C, 01069 Dresden

Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany)

Kebabárna Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany) se nachází v nákupním centru Altmarkt Galerie v samotném srdci Drážďan. Naleznete ji v suterému tohoto obchodního centra. Nicméně ve změti nákupních uliček, eskalátorů je příliš snadné zabloudit. Pokud do nákupního centra vstoupíte hlavním vchodem ze směru od Pragerstrasse, Karstadu či nádraží, projděte okolo Zary, sjeďte po eskalátorech o patro níže, jděte stále rovně, na konci chodby zahněte vlevo a na samotném druhém konci po levé straně na vás vykoukne tato kebabárna (viz mapka). Cesta se může zdát strastiplná a namáhavá, ale za to úsilí to opravdu stojí.

Kebabárna nabízí širokou paletu kebabů včetně vegetariánských variant. Obsluhující personál je příjemný, ochotný a když Vás prozradí váš český přízvuk, snaží se alespoň prohodit pár českých slovíček a komunikovat s vámi česky. Což člověka potěší, neboť kdy jste naposledy třeba v ústeckém obchodním centru Forum potkali prodavačku, která by s úsměvem komunikovala německy nebo anglicky? Ovšem na nějaké to vybavování obsluha nemá příliš času vzhledem k neustálým příchozím zákazníkům. Prostředí je čisté a průběžně důkladně uklízené personálem.

V Oliverii se můžete usadit i k několika stolkům a jídlo si zde v klidu vychutnat, a to mimo nákupní shon. I když si zvolíte klasický kebab v housce za 3,50 €, doporučuji konzumaci u stolku v kebabárně. Spíše než kebabovou klasiku bych doporučoval zvolit o něco málo dražší kebab talíř, který si můžete sami nakombinovat z nejrůznějších salátů a příloh. Výhodou konzumace přímo v Oliveirii je skutečnost, že jídlo dostanete na talíř, na nějž se vejde podstatně větší porce než do krabičky při variantě „mitnehmen“. Cenově se Oliveria rozhodně vyplatí. Oproti ostatním fasfoodům v Altmarktu odsud budete odcházet skutečně s plným břichem a finančně Vás jídlo s příborem u stolu vyjde mnohem levněji než v kamenných restauracích v Drážďanech, kde se v průměru pohybuje od 12 € výše.

Maso je křupavé, propečené a obsluha jím rozhodně nešetří. Maso bylo nakrájeno pěkně na jemné menší kousky. Na jazyku se doslova rozplývalo a snad jen nějaký permanentně nespokojený kverulant by mu mohl něco vyčítat. Hranolky byly pěkně křupavé, nebyly nasáklé olejem a ani přesolené. A rajčatový salát? Chutný, čerstvý a osvěžující. Bez chybičky.

Jsem si jistý, že z Oliverii budete odcházet sytí a nebudete po několika málo krocích hledat v nákupním centru masážní křesla, kam byste se mohli na poctivého dvacijáše, abyste vytrávili svoji svačinku. Za mě osobně se jedná o jeden z nejlepších kebabů v Drážďanech, v samotném centru určitě.

Oliveria Kumpir & Kebab (Drážďany)

Altmarkt Galerie, Webergasse 1, Drážďany

Babos Dönerpoint (Drážďany)

Po nějakém čase jsme se vydali opět do Drážďan za nákupy, kulturou, ale také za dobrým kebabem. Tentokrát jsme vyzkoušeli Babos Dönerpoint poblíž hojně frekventovaného nákupního centra.

Kebabárna Babos Dönerpoint se nachází v ulici Wallstrasse. Ta z levé strany obepíná nákupní centrum Altmarkt Galerie a vede ke Zwingeru na Postplatz. Pokud se stejně jako moje maličkost budete nacházet v nákupní galerii Altmarkt, nejsnáze se ke kebabárně dostanete tak, že projdete kolem SportSchecku a u obchodu Sächsische Zeitung odbočíte vlevo a vyjdete ven z nákupního centra. Pak už to ke kebabárně máte jen co by kamenem Stephan Hawking dohodil.

Interiér kebabárny a samotný prostor, kde vám připravují vaší oblíbenou svačinku, vypadal na první pohled čistě a uklizeně. Ačkoli si v kebabárně můžete vybrat z velmi košaté nabídky, uchýlili jsme po chvilce vybírání a rozhodování pro klasiku – obyčejný dürüm za 4,20 €. Cena je na místní poměry více než přívětivá, neboť v restauracích či fast foodech v nákupní galerii si nejlevnější obědové jídlo zaplatíte přibližně dvojnásobek.

Během krátké chvilky jsme byla objednávka hotová S jídlem se můžete usadit buď k některému stolku přímo v kebabárně, nebo pokud k tomu bude slunečné počasí vybízet, lze využít i venkovního posezení ve stínu a s kebabem v ústech spokojeně sledovat švitoření  kolem vás. 🙂

Usadili jsme se do křesílka a zakousli se do dürümu. Křupavá tenká houska byla napěchována směsí ještě křupavějšího a lahodného masa, které se rozplývalo na jazyku, svěží zeleniny a lehké jogurtové zálivky. Nebyl bych to já, abych si neporučil „sehrrr šárf bitte!“ a tentokrát jsem byl velmi spokojen. Pálivé koření dodalo celkové chuti dürümu na pronikavosti a výraznosti. Nemohl jsem (a ani jsem nechtěl) prakticky nic vytknout. Obědová svačinka mě dostatečně zasytila na odpolední plenění obchodních butiků (a mé kreditní karty).

Babos Dönerpoint můžeme s klidným svědomím doporučit všem, které v centru DrážĎan přepadne hlad a kteří budou hledat nějakou lacinou a sytou alternativu k restauracím a fast foodům.

Babos Dönerpoint (Drážďany)

Wallstraße 11, Altstadt, 01067 Dresden

Wrap City Kebab (Londýn)

To se takhle jednou kebabový inspektor se svojí družinou, dobře družkou, vydal za ušetřené peníze za malou louži. Mimochodem vážení čtenáři, neskrytě vás žádám, ať občas kliknete na nějakou tu reklamu a zvýšíte tím šanci, že si ještě v budoucnu přečtete nějakou tu recenzi ze zahraničí. A to chcete.

Při toulání historickou částí Londýna – mimochodem narazit zde na kebab je stejně pravděpodobné jako hledat prd ve vířivce – jednomu vyhládne. Patrně kvůli nájmům se zde mnoho kebabmistrů nevyskytuje a člověk musí o pár ulic dále. Ale kdo hledá, najde. Vezměme to však od začátku. V zemi anglických gentlemanů a ctihodných dam jsem se rozhodl strávit čtyři dny a v plánu bylo ochutnat jak pravou anglickou snídani a místní pivo (viz přiložené fotografie), tak tradiční anglické jídlo (Fish and chips – viz další fotografie), tak hlavně zcela úplně naprosto a především ochutnat kebab. Přeci kolik kebabů ochutnáš, tolikrát jsi člověkem. Navíc pak můžu působit v recenzích více světácky a můžu si odškrtnout další zemi, ve které jsem blízkovýchodní pochutinu ochutnal. Ostatně proto se do zahraničí jezdí. Možná by stálo za to, otevřít si (SPOILER ALERT – poz. redakce) cestovku za kebabovým poznáním.

Podruhé se vrátím na začátek. Abych mohl kebab lépe ohodnotit, musel jsem vyzkoušet i již výše popsané pokrmy. Abych správně pochopil veškerá specifika a nuance anglické stravy. Z tradiční anglické snídaně jsem měl výborné pocity. Dle mého naprosto ideální strava po prohýřené noci a jako životabudič a postkocovinoidní probouzeč. Pěkná porce a k tomu tradiční anglický ležák, který by porazil koně. Ono dostat do sebe v devět ráno pintu piva, které má 8 % alkoholu, není pro každého, ale v kombinaci se slaninou, fazolkami,  vajíčky, klobásou, žampionem, něčím jako opečeným jelitem a bramborou to byl velmi vhodný krok do nového dne a svět se hned zdál veselejší.

Poněkud rozporuplné pocity jsem měl z tradičního anglického jídla fish and chips. Na jednu stranu super hranolky, na druhou stranu ryba byla prakticky bez chuti. Můj názor je, že vezmou filet z ryby a hodí ho do mouky a pak prásk s ním do oleje a hurá tady máš, drahý hoste, tu naší bezva krmi. Takže žádnej chuťovej šlágr a orgasmus se nekonal.

Po projití si všech důležitých památek v centru Londýna během druhého dne už na mě a můj doprovod dolehl hlad tak obrovský, že by mohl hory přenášet. A tu se s vámi musím podělit o jednu, pro mě zcela novou věc. To, že funguje či začíná fungovat něco jako internet věcí, je mi známo. Že však strejda Google ví, že jsem se před odjezdem koukal v Londýně po nějakém kebabu a dokáže mě tento dotaz připomenout a implementovat do mé offline mapy v mobilu, to pro mě bylo překvapením. Tudíž otevřu si v mobilu mapu, a ne abych viděl, kde je jaká památka, hlavní, co mi Google připomíná je, kde je Wrap City Kebab. Tudíž jsem rád, že i Google ví, co je v Londýně podstatné, žádný Big Ben, Parlament, Westminsterské opatství či Tower, ale kebab!

Co nabízí: Tak překvapivě kebab. A to obě klasické varianty, tedy jak hovězí, tak kuřecí, a jak döner, tak dürüm. Navíc zde měli shish kebab, leč ten jsem neochutnal. Jako přílohu můžete mít klasicky hranolky.

Interiér: Malý, ale jelikož jsme předchozích asi 7 hodin strávili na nohou, tak jsme ani malým prostorem s malými židlemi nepohrdli. V zadní části podniku to nepříliš dobře zavánělo, na druhou stranu jsem viděl obsluhu, jak každý stolek pečlivě otřela saponátem, což chválím. Po straně byl vidět v části pro personál trochu bordel a naházené páté přes deváté. Tím nemyslím potraviny. Maso se vzorně rožnilo a zelenina se na nás usmívala na pultu.

Kvalita služeb:  Popravdě jsem měl již takový hlad, že bych snědl snad, jak se říká, vola i s rohama, přesto jsem se těšil na kebab a jak se postupně objednaná porce zvětšovala a zvětšovala a zvětšovala, věděl jsem, že tady je svět ještě v pořádku. Do obrovského pita chleba se jal kebabmaister ládovat vskutku nadpozemské množství nakrájeného masa. Osobně odhaduji, že v každé porci byla tak dobrá polovina kuřete. Zde jsem mimochodem objevil další z rozdílů oproti českým kebabům – maso bylo nakrájené na dost velké kusy. Pak je zde takřka nejdůležitější faktor. Tou je chuť masa, a na té panovala drobná neshoda s mojí spolustolovnicí. Kuřecí bylo vonět po kuřeti, což se tak často nestává. Důvody můžou být hned dva. Můj názor byl, že se prostě jednalo o kvalitní maso (tomu napovídá i fakt, že jsem se po něm nepo…). Druhá verze byla, že zde maso může být už déle, čemuž ale osobně nevěřím, vypadalo čerstvě a kebabmister ho pěkně začerstva nakrájel, žádná podpultovka někde z mikrovlnky. Druhým velmi příjemným překvapením bylo množství zeleniny, tolik zelí a mrkve a okurky a rajčat kolikrát nemají ani v Albertu, kam chodím pro snídani, a tady jsem to měl pěkně všechno na jednom talíři. Navíc byla část příjemně fermentovaná ve sladkokyselém nálevu. Já si navíc řekl o nějaké ty extra feferonky, což nebyl úplně nejlepší nápad, ale k tomu se dostaneme. Omáčky byly na výběr česneková a pálivá. Na rozdíl od mé společnice jsem si opět zvolil metodu pálivou a v kombinaci s množstvím feferonek, a že omáčka pálivá byla sakra pálivá… No nebudu vás napínat, ráno moje pozadí poznalo takřka středověk a objevily se i slzičky štěstí (neplést s kuličkami štěstí z pořadu Hip Hap Hop, tady na mě totiž nečekala šeková knížka se stokorunami, ale krev, pot a slzy jak říkal Winston Churchill a mimochodem teď mně došlo, kde na to volební heslo přišel – opět za to mohl kebab!) Houska byla také křupavá a čerstvá, prostě vše, jak má být, a kebabu nebylo takřka co vytknout. Takových jen houšť a velmi bych kvitoval něco podobného v České republice.

Obsluha: Velmi milá, dovolila mi fotit, co se mi zlíbí, dovolila nám umýt si ruce v jejich privátním prostoru. Jejich původ mi není znám, ale předpokládám, že rodilí Angličané to tedy nebyli, ale dle mého to nebyli ani Pákistánci, spíše to byli klucí opálení z Turecka.

Cena hlavních pokrmů: Stejně jako kolega Grylls, se i já považuji za dosti kolenovrtoidní osobu. Proto nějaká komparace s cenami v České republice, natož snaha o přepočet a dle toho se v Londýně najíst – bez šance. Döner i dürüm za 6 liber. Na druhou stranu byla porce takřka obědovečeří, tudíž vlastně cena super. A jelikož se kebab nenachází zase tak daleko od centra a jen pár ulic vedle Buckinghamského paláce a v blízkosti stanice Victoria, je cena optimální.

Wrap City Kebab, 318 Vauxhall Bridge Rd, Westminster, London

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑