Grylls

Grylls

senior inspektor kebabáren at Kebabarny.cz
S kebabem začínal jako každý český mládenec ve dvě v noci v hladovém okýnku vedle nádraží. Osud ho zavál na nějaký čas trochu dál na východ než do Průhonic, takže kebab ve všech myslitelných formách měl možnost testovat v takříkajíc téměř starozákonní podobě. Ač nedá dopustit na pravý, poctivý Adana kebab, ke spokojenosti mu zcela postačí řemeslně podařené provedení tradičního německého dönera. I při pobytu sto kilometrů od nynější bašty Islámského státu vždy ke kebabu důsledně vyžadoval pivo, a to i přes zděšené pohledy a výhružným šepotem pronášená slova o nutnosti svaté války. Nejinak tedy činí i dnes ve všech koutech ČR.
Grylls

Latest posts by Grylls (see all)

Asi nemá cenu pokoušet se něco skrývat, téhle recenzi by víc než co jiného slušel podtitul „Utrpení kebabového cestovatele“ v Holandském království.

Přitom Amsterdam, hlavní město hříchu celé Evropy, má všechny předpoklady, aby se stalo místem, na které budou všichni kebaboví fanoušci s láskou vzpomínat. Člověk by se totiž domníval, že na místě, kde k minimálně polovině nákupů kebabu dojde pod vlivem alkoholu, marihuany, jejich kombinace či jiných látek, bude i průměrný kebab povýšen vlivem intoxikace na nebeskou manu. To by tu ale ovšem na každém rohu nesměli servírovat tak odfláklé kebaby, že by jim nepomohl ani kamion trávy od českého „poctivého večerkáře“.

K recenzi jsem si (zcela náhodně) vybral kebabárničku „Kebab Corner Amsterdam“ umístěnou strategicky u vstupu do čtvrti červených luceren, takovou, kterých je po centru Amsterdamu vidět desítky. Standardní amsterdamská nabídka podobných míst sestává z kebabu (nazývaným zde šauarma), falafelu, nějakých těch pizz a pizza rohlíků a pak sladkostí. Nejinak tomu bylo zde. Objednal jsem kebab v housce a jali jsme se vyčkávat na vyřízení objednávky u stolku. Čas jsme si krátili pozorováním dalších návštěvníků. Zde již mi v hlavě začalo blikat první varovné světlo. Mou pozornost totiž upoutali ožralí angličtí playboyové v děravých teplákách a sepraných mikinách, kteří se rozhodli za svou týdenní výplatu příslušníka birminghamské Tesco security a skladníka v oddělení zeleniny v témže zařízení Amsterdamu ukázat, jak se kalí v Midlands. Spolu s jakýmsi postiženým arabem se jednalo o jediné, zato však vpravdě vybrané osazenstvo podniku. Jakýkoliv další pokus o analýzu interiéru či návštěvníků mi však byl znemožněn akutním infarktem myokardu, který jsem utrpěl, když jsem spatřil, jakým způsobem se místní kebabmistr jal zpracovávat mou objednávku. Místo nože na ořezávání štangle masa totiž do ruky vzal lžíci, ponořil ji do schovaného hrnce, nabral jakési hnědé boby (bohužel budoucnost ukázala, že se jednalo o mé maso), kydl je na pánev a se šibalským mrknutím mým směrem pánev vložil do pizza pece.

Jelikož jsem již zaplatil pěkných kulatých 5€, nepřipadala pro mně, starého kolenovrta, možnost otočky a útěku (jak při této situaci doporučuji v článku 7 fíglů, které by měl každý milovník kebabu znát) v úvahu a jal jsem se tedy za odříkání otčenáše připravovat na pravý kebabový očistec.

Danteho devátý kruh pekelný se přede mnou zhmotnil za malou chvilku v podobě talířku, jehož podobu si můžete prohlédnout v galerii. Obdržený produkt chutnal – nepřekvapivě – naprosto katastrofálně. Maso (ač se nejednalo o mleté či sekanou) bylo tak zvláštní chuti, že do dnešního dne nedokážu identifikovat, z jakého zvířete pocházelo. Navíc z něj bylo cítit, že nejčerstvější rozhodně není a to opravdu není něco, co by se dalo skrýt skvělou chutí zeleniny či vynikající zálivkou. O to se zde ostatně nikdo ani nepokoušel, protože zelenina byla na talíři zastoupena jedním lístkem salátu a pár kousky rajčete, no a zálivku na kebab pro jistotu nikdo ani nenandal. Po chvíli urputného boje s vlastními chuťovými buňkami jsem se dovtípil, že červená a bílá lahev na stole mají sloužit k lubrikaci pokrmu. Jal jsem se tedy lubrikovat – v bílé lahvi byla čistá majolka a v červené kečup, smíchaný s pálivou čínskou omáčkou.

Že můj psychický stav byl již opravdu na pováženou, lze zdokumentovat tím, že po pár pokusech s různými dávkami z bílé a červené lahvičky jsem pokrm jednoduše vykoupal v obsahu červené lahvičky a rezignujíc na vše jsem zaplnil prázdný žaludek.

Na jazyku mi dlouho, předlouho zůstala hořká pachuť zklamání a opovržení nad kebabářem, který náš milovaný pokrm zprznil a znásilnil do takové podoby, že ho i takový oddaný kebabník, jako jsem já, téměř nedokázal pozřít.

Jak už jsem zmínil v úvodu, v centru Amsterdamu se malé kebabárny podobají jako vejce vejci, a proto se bojím, že u ostatních je úroveň dosti podobná (dokazovat to empiricky jsem se však neodvážil). To mě proto vede k radikálnímu a na našich stránkách bezprecedentnímu doporučení: Pokud v Amsterdamu na kebab nepůjdete skutečně na jisto, do předem prověřené, kvalitní kebabárny, zkuste možná raději fastfood jiný, čerstvý a lokální – stánek s nakládaným herinkem v housce s cibulí a okurkou. My jsme si na vlastní pusu několikanásobně proklepli jeden, stojící v ulici Spui, a řeknu vám, srovnávat to s amsterdamským kebabem je jako srovnávat zralý bifteček z mladého argentinského býčka s talířem asfaltu zasypaným štěrkem.

Kebab Corner Amsterdam, Oudebrugsteeg 6, 1012 JP Amsterdam