Emperor

Emperor

senior kebabárenský inspektor at Kebabárny.cz
Podobně jako ostatní, získal své první životní zkušenosti a zároveň lásku na celý život kolem třetí hodiny ráno po větším než malém množství alkoholu. Měl několikaměsíční zkušenost s pobytem v západní Osmanské říši (čti Německo), kde ochutnal mnoho druhů kebabů. Tato pochutina zde byla doslova na každém rohu. Padaly na něj a do něj ze shora, zboku a občas se zdálo, že i ze spodu (to když znaven spadl na postel a kebab si vychutnal v leže). Záliba v kebabech mu zůstala, i když se zapojil coby bílý límeček či rolák do pracovního procesu v hlavním městě Böhmen. Vzhledem k dlouholeté pěstitelské zálibě v chilli papričkách preferuje spíše pálivější omáčku a jelikož se bojí upírů, nepohrdne ani česnekovou omáčkou. Jako patriot vše zapijí pivem.
Emperor

Latest posts by Emperor (see all)

Milovice nikdy více, praví název dokumentu z konce 90. Let. Ale nejen v kebaboidním vnímání perspektivy to rozhodně neplatí. Než se dostaneme k samotnému kebabovému obžerství, pojďme si říci několik vět o Milovicích. Většina lidí se v nedávné minulosti tomuto místu spíše obloukem vyhýbala, alébrž se zde usídlila poměrně velká posádka “spřátelených” vojsk (která tady naštěstí nezůstala na věčné časy). Po srpnu 1968 do Vojenského výcvikového prostoru Milovice postupně přišlo odhadem mezi 30 000 – 100 000 sovětských vojáků. Údaje se různí a oficiální čísla nikdo nezveřejnil. Tudíž tohle místo se u Čechů těšilo asi takové popularitě, jako jet v dnešní době na dovolenou do Sýrie. Nic moc. Ivani jsou již naštěstí za kopci (prozatím ještě za několika) a z Milovic se stalo vcelku hezké město. Z výcvikového prostoru je areál, kde lze potkat rozličná zvířata, která jinde na světě pohromadě neuvidíte (stáda zubrů, divokých koní a praturů), a určitě doporučuji návštěvu – klidně to vezměte přes kebab.

Tak a teď pojďme zpět k jádru pudla, chcete-li kebabu. Ten dle chuti nebyl z masa zubrů, divokých koní a praturů – tedy aspoň doufám – což napověděla už na dálku linoucí se libá vůně. Když jsem se úplně vyhladovělý blížil ke kebabárně Kebab Samuel, už tak na 80 metrů mě přes nos praštila takovým způsobem, až jsem zavrávoval a poslintal si bundu. V širším okolí se bohužel scházela dost podivná společnost, byly slyšet různé pokřiky, až jsem se několikrát otáčel, zda je auto pořád na místě, a trochu kontroloval, jestli mám peněženku a mobil po kapsách. Zvenku Kebab Samuel vypadá jako taková polobudka u silnice a teď moment překvapení – ona to je polobudka u silnice. Přesto působí Kebab Samuel sympatickým dojmem a hlavně byla před ním neustále taková fronta, až jsem se zalekl, jestli na mě vůbec něco zbude, a jal se sprintem zařadit mezi čekavší. Fronta na druhou stranu často zvěstuje kvalitu, a tak jsem se těšil o to více.

Co nabízí:

Klasiku döner či dürüm, pak nějaké fastfood pokrmy, ke kterým se nebudu vyjadřovat. Co se kebabu týče, byla na místě i vegetariánská falafel verze. K mému překvapení mimo jídel prodávají i sušené papričky Habanero, což jako chilli závislák kvituji s povděkem. Ještě musím předem zmínit jednu zajímavost – když už jsem se dostal k hladovému oknu a objednával si, co že to chci dovnitř naskládat, všiml jsem si cedule s nápisem vysvětlujícím druhy masa. Kuřecí varianta je překvapivě kuřecí, ale co jsem nečekal, bylo složení hovězí/telecí varianty, která se údajně skládá z ⅓ z kuřecího masa. Jelikož štangle nad grilem vypadala úplně stejně jako v jiných provozovnách, tak předpokládám, že toto “tajné” složení mají takřka všude a jen se tím prostě nechlubí. Což jenom potvrzuje mojí teorii, že samotné kuřecí je jistější a lepší, kdežto ve směsích se schová kde co.

Interiér:

Vzhledem k tomu, že se Kebab Samuel je taková menší dřevěná budka, lze hovořit spíše o exteriéru. Být vlahý jarní večer, hodnotím přilehlé lavičky v parku poměrně pozitivně, navíc by to s kebabem v hubě byla romantika jako prase. O interiéru můžu říci pouze toliko – vypadal skrz okno čistě, špína nikde a pěkně uklizeno.

Kvalita služeb:

Jsme u toho hlavního, a když už jste se dočetli až sem, nebudu vás napínat – s kebabem budete více než spokojeni. Začněme alfou a omegou každého kebabu – tedy masem. Paní a pan kebabmistr jej pěkně začerstva nakrájeli, kořeněnost byla tak akorát a hlavně množství více než nadstandardní. Zklamání se nekonalo ani v případě housky, která hezky křupala a splňovala veškeré podmínky k tomu, abych obsluhu na místě nemusel vyhlásit. Zelenina se hlásila o slovo spíše nenuceně, byla čerstvá, množstevně nadprůměrná a vhodně zapadala do kebabové kompozice.

Proč to píšu, jako kdybych skládal sonet? Protože mám rád řád a pořádek a když vidím, že se kebab dělá pořádně, musím to nějak ocenit. A stejně jako má sonet určitou strukturu, tak by ji skladba kebabu měla mít také. Zjednodušeně – nejde o 14 veršů s logickým členěním, ale o to, že v případě kebabu by na housku měla přijít zálivka, pak trocha masa, pak zelenina, pak případně sýr, pak zase maso a zálivka a navrch případně chilli. No, a přesně tak se zachovala i obsluha v Milovické kebabárně. Za mě palec nahoru. Jo, ještě k sýru – množství jak pro godzillu, zřejmě feta nebo balkán – jak se to všechno promíchalo, tak to šlo jen obtížně určit. V každém případě to kebab vhodně doplnilo.

Co kvituji, je také automatické nepřidání cibule (pouze na přání), která vypadala zvláštně okořeněná, ale já si ji nedal, aby ze mě netáhla. Bohužel jsem tuto skutečnost už ale nedomyslel při objednání zálivky, která obvykle bývá mdlé chuti, ale zde česneková byla česneková a můj dech se konzumací kebabu proměnil v lizárdí a jedovatý, takže upíři ten večer šanci skutečně neměli. Na druhou stranu byly zálivky umístěny v plastových tubách, což působí zvláštně. Přesto se nejednalo o nalitou majonézu či kečup a například na rozdíl od kebabu ve Vršovicích to alespoň byla trochu pevná hmota a ne nalitá voda. Trocha výtky směřuje k sypanému chilli, které tedy moc nepálilo. Na druhou stranu těžko říct, protože v oblasti pálivosti jídel už se neřadím mezi běžné smrtelníky.

Kebab jsem si nechal zabalit s sebou, jelikož byla zima a chtěl jsem ho sníst v autě. Proto se omlouvám za trochu nekvalitní fotky, jinak vypadal kebab výborně, ale klepaly se mi hlady ruce a v autě se zabaleným kebabem žádnou hitparádu nevyfotíte – to jen na moji omluvu.

Obsluha:

Za pultem stála žena (naštěstí ne Jiřina Švorcová) a muž, žádní blízko či dalekovýchodní příchozí, ale oba praví čeští fousci. Paní dost milá a příjemná. Nebyli otrávení, ale sympaťáci, prodávající neohmatala pokrm rukou od peněz, zabalila jej tak, že vůbec neprotekl a že jsem se nepokydal. Nemám, co bych vytkl.

Cena hlavních pokrmů:

Döner za 65 Kč (se sýrem 75 Kč) a dürüm za 80 Kč (se sýrem 90Kč). Tudíž cena podprůměrná a kvalita nadprůměrná.

Kebab Samuel, Armádní 532, Milovice