Ralf

Ralf

senior kebabárenský inspektor at Kebabárny.cz
Když se v patnácti letech rozhodoval, co dál dělat, otevření si stánku s kebabempro něj byla jasná volba. Vize hlavního kebabáře s několika pikolíky pro něj byla stejně lákavá jako pro jiné děti kariéra fotbalisty, popeláře, zpěvačky nebo modelky. Bohužel zůstalo u přání a nakonec skončil s bílým límečkem v kanceláři, který si občas v rámci pauzy na oběd skočí pro kebab zatímco nostalgicky vzpomíná na svůj neuskutečněný dětský sen a promrhaný talent kebabáře. Preferuje ostřejší kebab, který mu v dutině ústní provede menší džihád, a to v kombinaci s klasickým či zázvorovým pivem. Během víkendu jej v brzkých ranních hodinách můžete potkat v ústeckých kebabárnách. Často navštěvuje kebabárny i u sousedů v Sasku.
Ralf

Za nekorunovanou královnu ústeckých kebabáren ja považována kebabárna na „Masaryčce“ nebo rovněž zvaná „kebab u polikliniky“. Když byla nově otevřena, získala si chutným a kvalitním kebabem oblibu u řady Ústečanů. Tato  kebabárna také těží především ze strategického umístění, sice se nenachází přímo v samotném srdci města, spíše bychom řekli v jeho širším centru, a to v lokalitě, na níž se potkávají dvě hlavní trasy směrem do centra – ze studentské čtvrti Klíše a ze Všebořic, Bukova.

Přes den během pracovního týdne zde narazíte na puberťáky s akné, umaštěné vysokoškolské nerdy či kravaťáky v nepadnoucích oblecích, během víkendových nocí kebabrárna profituje z nedaleké diskotéky Družba, na níž se po půlnoci přesouvají samci z nejrůznějších ústeckých podniků, kterým se zatím nepodařilo ulovit partnerku ke kopulaci. Jelikož sem lidé chodí většinou na tzv. pozdní sběr, můžete zde po zaplacení vstupu spatřit na vlastní oči zpětný krok v evoluci, a to transformaci z lovce ve sběrače. Než ovšem lovci klesnou ve vývojovém stadiu do  sběračů, nebo než se z lovené zvěře stanou plody čekající na utržení (rozuměj pasivní objekty sexuálních pudů přítomných subjektů), musí se člověk také občerstvit a co jiného v pátek či sobotu po půlnoci než kebab a kde jinde než tady?

Takže k samotné kebabárně. Její interiér je pro tento druh podniku standardní – reklamní poutače, chladící boxy na pití a pár stolků určených k tomu, abyste si svůj kebab mohli vychutnat přímo na místě. Ne, že bych byl nějaká citlivka, ale prostředí by bezpochyby prospělo, pokud by personál v kebabárně zametl či utřel mastné stolky na nichž se často nacházejí zbytky kebabu po předchozích zákaznících.

Majitele a část obsluhy s kolegy odhadujeme na Pákistánce, ovšem podle přízvuku dalších zaměstnanců, tvoří část personálu i lidé z postsovětských republik, což samozřejmě samo o sobě není problém (to si ovšem nemusí myslet kolegové z Odboru azylové a migrační politiky MV ČR, který sídlí hned naproti), pokud byste často nemuseli několikrát opakovat objednávku a bedlivě pozorovat, zda-li vám kebab dělají tak, jak jste si objednali. Zvolil jsem velký kebab (70,- Kč) se zázvorovým pivem (30,- Kč). Nicméně obsluha byla milá, příjemná a i přes frontu čekajících zákazníků jsem svoji objednávku dostal během několika minut.

Neutuchající hlad mě donutil odložit veškeré zásady etikety Ladislava Špačka a společenské konvence stranou a do kebabu jsem se pustil jako Čingischán plenící dobyté území. Kebab byl vložen do klasické housky, která by sice mohla být o něco teplejší, ale nebylo to nic, co by se nedalo přežít a čím by měl utrpět můj gurmánský prožitek.

Zelenina byla chuťově dobrá, nicméně se jednalo pouze o trochu zelí a salátu. Hledat v kebabu plátek okurky nebo rajčete by byla sisyfovská práce. Na zeleninu v kebabu si potrpím, protože od svého kamaráda jsem si osvojil zdůvodnění, obhajující moji slabost k tomuto údajně „nezdravému“ jídlu před samozvanými naziodborníky na zdravou výživu, kteří mě při každé příležitosti neváhají poučovat o tom, jak je kebab nezdravý. Toto jejich pomýlené konstatování jsem vždy odrážel otázkou: „Jak může být něco, v čem je tolik rozmanitých druhů zeleniny jako je rajče, okurka, salát, zelí, cibule atd. nezdravé? Můžeš mi to vysvělit, hmm?“ Měl jsem štěstí, že nikdo z těchto expertů nebyl poblíž, protože bych proti němu protentokrát neměl žádnou argumentační munici…

Nedostatky ohledně absence několika tradičních složek zeleniny plně vykompenzovaly velmi chutné, dlouhé, široké a šťavnaté pláty masa, na kterých obsluha vůbec nešetřila. Maso bylo opravdu vynikající. S lítostí ovšem musím konstatovat, že to samé se nedá říci o zálivce, která chutí i konzistencí připomínala nejlevnější maxibalení tatarky z hypermarketu obohacené o několik decilitrů H2O. Poté jsem pochopil, proč si zákazník přede mnou objednal kebab, ale důrazně požádal, aby byl bez zálivky – jen maso a zelenina. Tento detail zbytečně kazí celkový dojem z jinak dobrého kebabu stejně jako bílé ponožky u padnoucího tmavého obleku nebo nezletilost vaší sexuální partnerky.

Na samotný závěr mé recenze si nemohu odpustit osobní názor na tuto kebabárnu, jež byl utvořen na základě několikaletého zúčastněho pozorování. Kebabárna na „Masaryčce“ či „u polikliniky“ po svém otevření nasadila laťku hodně vysoko, což způsobilo, že se stala vyhledávaným a úspěšným podnikem. Její úspěch se pokusilo napodobit několik kebabáren, jež otevřely jen o několik metrů dále, ovšem tyto pokusy o vytvoření přímé konkurence měly jepičí život. Dominantní postavení Pizza Kebabu Bella Italia je takové, že ani cena a ani vyšší kvalita sousední kebabárny (jako příklad bych uvedl nedávno uzavřenou pizzerii s kebabem Pomodoro) nezpůsobí odliv stálé klientely. Skromně se domnívám, že provozovatelé jsou si těchto faktorů plně vědomi a hřeší na ně. Zkrátka ví, že zákazníci jim budou chodit stále především díky pověsti, jež si kebabárna vybudovala hned po otevření. Tato pověst o „nejlepším kebabu“ v Ústí nad Labem z mého pohledu již dlouho neodpovídá skutečnosti a je to pro tuto kebabárnu i její zákazníky jednoznačně škoda.  Podle mě se nejlepší kebabárnou v Ústí stal Maidum.

Kebab u poliklinky Ústí nad Labem

Bella Italia, Masarykova 1631/68, Ústí nad Labem