Ralf

Ralf

senior kebabárenský inspektor at Kebabárny.cz
Když se v patnácti letech rozhodoval, co dál dělat, otevření si stánku s kebabempro něj byla jasná volba. Vize hlavního kebabáře s několika pikolíky pro něj byla stejně lákavá jako pro jiné děti kariéra fotbalisty, popeláře, zpěvačky nebo modelky. Bohužel zůstalo u přání a nakonec skončil s bílým límečkem v kanceláři, který si občas v rámci pauzy na oběd skočí pro kebab zatímco nostalgicky vzpomíná na svůj neuskutečněný dětský sen a promrhaný talent kebabáře. Preferuje ostřejší kebab, který mu v dutině ústní provede menší džihád, a to v kombinaci s klasickým či zázvorovým pivem. Během víkendu jej v brzkých ranních hodinách můžete potkat v ústeckých kebabárnách. Často navštěvuje kebabárny i u sousedů v Sasku.
Ralf

Jiří Bartoška kdesi prohlásil, že dvě nejdepresivnější města jsou Ústí nad Labem a východní Berlín. Dovolil bych si tuto dvojici doplnit o město Most. Panelák kam se podíváš, zbytky socialismu 80. let tu na člověka dýchají z každého nároží. To vše umocněno skladbou obyvatelstva, tak tragicky typickou pro větší města v celém Ústeckém kraji. Jak to tak ovšem bývá, nejen cesty Páně, ale i služební cesty jsou nevyzpytatelné a jedna z nich mě zavedla do Mostu. A když už jsem byl tady, navštívit nějakou zdejší kebabárnu pro mě byla hotová věc. Nad výběrem jsem nějak nedumal. Prostě jsem byl rozhodnutý zastavit se v první kebabárně, která mi přijde do rány.

Z dáli jsem zaregistroval prosklenou budovu polepenou obrázky kebabu a plamenů. Onou kebabárnu se stal Next Gyros. Jinou pobočku této kebabárny s pořadovým číslem III před časem hodnotil můj kolega Grylls (recenze zde). Obsluhu tvořila trojice sympatických a kmitajících mládežníků, z nichž dva byli kluci opálený. Ani jsem se nepodíval na tabuli s nabídkou jídel, rovnou jsem si objednal normální kebab a zaplatil 80,- Kč. S kolegou jsme byli vyzváni, ať si sedneme, že nám jídlo donesou za chvilku. Jak bylo řečeno, tak se také stalo. Interiér kebabárny poskytuje dostatek prostoru i ke konzumaci u jednoho ze stolů přímo v kebabárně. Zvolil jsem stůl vlevo na jakémsi vyvýšeném balkonu, z něhož jsem bedlivě sledoval přípravu svého jídla.

Kebabář junior přede mne postavil talíř s příborem. Pohled na rozevřenou housku napěchovanou masem a zeleninou, jež byly přelity bílou zálivkou a posypány pálivým kořením, ve mně opět vyvolaly pocit, že se dívám na vzývající ženský klín. Po chvilce mi ovšem v mysli vytanul jiný obraz. To není ženský klín, to je otevřený zobák toho uřvaného žabáka ze seriálu Sezame, otevři se. Konec filosofování, řekl jsem si.  Byl jsem již značně vyhladovělý. Do kebabu jsem se pustil se značnou vervou a odložil veškeré zásady společenské etikety dle Gutha-Jarkovského.

Nahřátá silná houska chutnala jako čerstvě rozpečný rohlík. A to já rád! Se zeleninou to bylo ovšem horší. Jednalo se prakticky jen o salát a červené zelí, nic víc, nic míň. Sice chápu, že jsem si neobjednal caesar salát nebo jakýkoli jiný zeleninový salát, ale dva druhy zeleniny bez jakékoli chuti mi přijdou bez urážky jako velmi chudá příloha. Silnější plátky masa, jimiž byla vystlaná spodní část housky, jsem musel v puse doslova přežvýkat, aby je moje trávicí ústrojí mohlo dále zpracovat. Bohužel se maso nevyznačovalo jakoukoli chutí. Pokud bych zavřel oči, asi bych ani nevěděl, že právě koušu maso. Bílá zálivka prosakující do housky by z mého pohledu v kebabu nemusela ani být. Prakticky opět bez chuti. Jak tomu občas bývá, jedinou chuťově výraznější složkou kebabu bylo pálivé koření.

Člověku je občas smutno, že musí být kritický a neseká jednu pochvalnou recenzi za druhou, ale v tomto případě to jinak nešlo. Ne, že by Next Gyros byl vyloženě špatný, ale marně jsem hledal, co bych na kebabu mohl vypíchnout a pochválit. Jedna věc mě vlastně napadá. Množství. Vydatná porce mě dostatečně zasytila a já pak celou cestu do Ústí jen spokojeně trávil.

Next Gyros I, tř. Budovatelů 1353/108a, Most