Grylls

Grylls

senior inspektor kebabáren at Kebabarny.cz
S kebabem začínal jako každý český mládenec ve dvě v noci v hladovém okýnku vedle nádraží. Osud ho zavál na nějaký čas trochu dál na východ než do Průhonic, takže kebab ve všech myslitelných formách měl možnost testovat v takříkajíc téměř starozákonní podobě. Ač nedá dopustit na pravý, poctivý Adana kebab, ke spokojenosti mu zcela postačí řemeslně podařené provedení tradičního německého dönera. I při pobytu sto kilometrů od nynější bašty Islámského státu vždy ke kebabu důsledně vyžadoval pivo, a to i přes zděšené pohledy a výhružným šepotem pronášená slova o nutnosti svaté války. Nejinak tedy činí i dnes ve všech koutech ČR.
Grylls

Latest posts by Grylls (see all)

Letní, ospalé víkendové odpoledne roku 2016. V Praze panuje vedro, horký vzduch se ani nehne. Jak již je mým dobrým zvykem, využil jsem těchto podmínek k posezení s kebabem (k čemu jinému, že, jinak bychom o tom nepsal na těchto stránkách). Tentokrát jsem si na paškál vzal tureckou a balkánskou restauraci Sofram kebab na rohu Rumunské a Londýnské ulice.

Automaticky jsem, vzhledem ke slovu restaurace v názvu podniku, čekal něco trochu víc hogo fogo, než bych předpokládal třeba v nějakém kebab okénku v špinavém podchodu, ale to jsem se tedy docela spletl. Nicméně, nepředbíhejme.

Restaurace Sofram kebab disponuje velmi pěkným a vzdušným interiérem a ještě pěknější předzahrádkou. Vzhledem k umístění na rohu Rumunské ulice (pražští automobilisté již vědí) je ale posezení na ní nejspíše příjemné jen o víkendu, kdy je zde malý provoz. Ve všední den, kdy kolem zahrádky projede odhadem dvě stě aut za minutu, už to taková hitparáda nebude.

Tak ale dost planých řečí. Dorazil jsem do podniku, objednal a jal se čekat na zahrádce, kde jsem si naplánoval konzumaci. Kebabář, cizinec, mé objednávce rozuměl bez problému a na požadavek „hodně pálivej“ zareagoval zcela nestandardně vložením čerstvých jalapenos papriček do kebabu. Za to má plusové body nahoru, jednalo se o jeden ze světlých momentů mé návštěvy. Objednaný döner byl jinak kuřecí, maso mi do něj přiletělo z hrnce zbytků, protože na rožni se právě začínala točit zcela syrová nová štangle hovězího. Zeleninová obsluha byla klasická, pálivá omáčka na kečupové bázi docela řídká (složení odhaduji na kečup, vodu a pálivou čínskou omáčku).

Tolik vizuální ohledání předmětu doličného, pojďme se do něj zakousnout. Obrovským zklamáním byla zcela studená, nepropečená houska. Takhle tedy ne! Maso, ač se jednalo – jak už víte – o odřezky z kastrolu, chuťově špatné nebylo, nebylo ale ani skvělé. Prostě průměr. Dalším zklamáním byla chuť zálivky, vysloveně podprůměrná. Sakra, kebabáři, na čem jiném chcete nahánět snadné body, než na zálivce? To je takový problém, dát si na ní trochu záležet? Zelenina byla chuťově v rychtiku, jalapenos hodnotím jako zajímavé a fungující zpestření.

Radost mi neudělala ani velikost porce, kterou shovívavě označím za „málo ambiciózní.“ Ačkoliv cenově se jednalo o trochu lepší zprávu, než kterou vám kebabář po objednání sdělí ve většině pražských kebabáren, z Sofram kebab jsem odcházel celkem rozmrzelý. Člověku totiž na náladě nepřidá ani, když dvě třetiny zahrádky okupují vegetující kamarádi majitelů. Na chuti kebabu i dalších ingrediencích, které jsou potřeba pro uvaření výborné kebabárny, je v Sofram kebab ještě nutné dost zapracovat.

Sofram kebab,
Rumunská 26, Praha