Štítek (stránka 1 z 3)

Antalya Kebab (Děčín)

Při návštěvě Děčína jsem při poledním pátrání po nějaké té obědové stravě narazil na kebabárnu nedaleko vlakového nádráží, prakticky v centru města, Kebab Antalya. Šrumec na ulici před okénkem kebabárny naznačoval, že se jedná o oblíbený fastfood. Otázka, na níž jsem si chtěl sám odpovědět, zněla: Je to zapříčiněno frekventovanou lokalitou, nebo spíše kvalitou kebabu?

Kručící žaludek vysílal intenzivní signály, že s hledáním odpovědi nemám příliš dlouho otálet. Prošel jsem kolem postávajících osob dychtivě čekajících před kebabárnou na svoji objednávku a vešel do kebabárny. Nevymýšlel jsem nic nového a poručil si svojí klasiku: velký kebab se vším a hodně, hodně pálivý. Zaplatil jsem 70,- Kč, což je za velký kebab více než příznivá cena.

Svoje sedací ústrojí jsem uvelebil do koženkového boxu a prohlížel si bohatou nabídku místního podniku. Ne, že bych byl vyloženě cíťa na hygienu a přehnaně si potrpěl na čistotu, ale když se usadíte do sedačky, kolem vás poletují mouchy a na mastném ubruse před vámi vidíte přilepené zaschlé zbytky masa po předchozích návštěvnících, říkáte si, že by občas neuškodilo jen vlhkým hadrem otřít stoly. No nic, co se dá dělat.

Za pár minut mi obsluha donesla misku s kebabem a svoji pozornost jsem mohl upřít na důležitější předměty než je mastný ubrus. Vidličkou jsem z housky nejprve vybral zeleninu. Klasika – jemně nakrájené zelí, salát plus nějaká ta okurka a na vrch plátek rajčete. Paráda. Po vyzobání zeleniny jsem si kebab vzal do ruky, přimáčkl oba cípy housky k sobě a zakousl se do ní. Jemně křupavá kůrka, prostě tak akorát, ne moc, teplá. Nakrájenými stroužky masa byla houska vystlána dostatečně, na to si rozhodně nemohu stěžovat. Chuťově maso ničím nezaujalo, čímž nechci říci, že se nedalo jíst, to vůbec ne. Klasické standardní maso z nakoupeného polotovaru, s nímž se setkáte v drtivé většině kebabáren. Jen mě trochu mrzelo, že nebylo ničím okořeněné, upravené tak, aby mělo „nějakou“ chuť.

Zálivka pálila snad jen vizuálně, pohledem. Při konzumaci kebabu bohužel nebyla vúbec cítit a chuťové buňky ani lehce nepošolíchala, nic, prostě vůbec nic. Škoda. Byl jsem nucen si do kebabu vysypat zbytky pálivé směsi ze dna kořenky, jež ležela přede mnou na stole. A ani to popravdě moc nepomohlo… Chuťově se jednalo o ničím extra výjimečný klasický kebab, který neurazil a porce mě zasytila více než dostatečně. Až tak, že jsem měl chuť rozepnout si knoflík u kalhot.

Za těch necelých dvacet minut, které jsem strávil v kebabárně Antalya jsem napočítal okolo 20 zákazníků, které kmitající kebabář obsloužil. Z toho usuzuji, že se patrně jedná o oblíbenou místní kebabárnu. Na otázku, jež jsem si položil v úvodu bych odpověděl asi následovně. V Kebabu Antalya Děčín se sice nedočkáte žádného kebabového zázraku, ale dostatečně uspokojíte chuť na kebab za rozumnou cenu. Kvalitou se jedná o lehký nadprůměr.

Antalya kebab, Prokopa Holého 812/10, Děčín

Pizzeria Na Náměstí (Česká Kamenice)

Kebabopizzerie v České Kamenici je skutečně veledílo. Příště bych se raději mlátil kladivem do přirození nebo si do zadku strkal rezavý rozžhavený drát, a to podotýkám, že nejsem masochista a tohle fakt rád nemám. Snad všechny nejhorší kebabové noční můry se zhmotnily v tomto podniku.

To si takhle třetí den kráčíte divočinou od Německa přes Česko, Saské Švýcarsko, Pravčickou bránu přes Jetřichovice do Lužických hor, jste úplně nadšen, hrozně smrdíte a před odjezdem zpět do civilizace si říkáte: “Že bych si já kujón i na dovolené dal kebab, který náhodou na náměstí vidím, a zachoval si tak svoji kebabovou čest?” No, byla to chyba. Veliká. Už jen fakt, že se to jmenuje Pizzeria, mě mohl a měl varovat.

Už při příchodu jsem byl natolik roztřesen, že jsem nebyl schopen fotit, tak se omlouvám a musí stačit dvě fotografie. I to stačí a je to vypovídající, stejně už tam doufám nikdo nepůjde.

Co nabízí: tak dle názvu pizzu a pak oba druhy kebabu.

Interiér: Taková malá špeluňka, čistota žádná sláva, nebyl jsem tedy zcela střízliv, přesto jsem bordel zaznamenal. Venku je stolek a tři židle a taky koš, což je dost podstatná součást exteriéru.

Samotný pokrm: Tak začněme pěkně od podlahy. Maso. I když to je trochu eufemismus, chuť masa jsem vlastně necítil. Objednal jsem si hovězí variantu, jiná totiž nebyla. Odhadem byla 80 % mouka a zbytek zřejmě nějaká rozemletá kopyta a něco takového. Maso bylo studené, chuť naprosto žádná, koření nulové a navíc nakrájené na široké kusy jak sekaná. Oukej, pro nejvíc hladovějícího člověka na světě se dá najít i plus – množství masa či hmoty bylo obrovské. Dále houska – dal jsem si placku a byla studená, měkká, trhala se a navíc to mistr jaksi neuměl zabalit, a tak se mě všechen ten sajrajt valil ven na kalhoty. Tomu navíc napomohly omáčky, které byly tak hrozně zředěné vodou, že neměly vůbec žádnou chuť. Zelenina – čti jen zelí – už zažila také lepší časy.

Obsluha: Pochází z Makedonie, a když bych měl hodnotit jeho ochotu poradit, kde sehnat v 9 večer flašku ferneta, dostal by 10 z 10. Bohužel jsem chtěl kebab a to není silná stránka pana prodávajícího.

Cena hlavních pokrmů: Ceny super levné, ale upřímně bych si raději připlatil a dostal něco poživatelného. Dürüm za 80 Kč a döner za 70 Kč.

Pizzeria Na Náměstí, Náměstí Míru 70, Česká Kamenice

Next Gyros III. (Most)

Před nějakou dobou jsem se ocitl kolem oběda v Mostě. Co bych to byl za inspektora, kdybych toho okamžitě nechtěl využít k získání další recenze. Provedl jsem internetovou rešerši a lokalizoval kebabárnu Next Gyros III.. Ten den však bylo zavřeno a já tak propadl depresi (částečně i z toho, jak depresivně působí město Most). Hlad jsme s přítelkyní ukojili na terásce místního KFC, obklopeni puchem moči, a já za recenzentskou snahou v Mostě udělal tlustou čáru.

Osud tomu však chtěl, že jsem se do Mostu po pár týdnech dostal kolem oběda znovu, kebabárna Next Gyros III. byla otevřená a já tak s drobným zpožděním mohl s mou drahou polovičkou provést inspekční návštěvu.

Kebabárna je umístěna v typickém komunistickém sektorovém centru na kraji Mostu. Hned vedle se nachází Hospoda Ponorka, které se podíval na zub kolega Pohlreich v pořadu Ano, šéfe.

Interiér je vyveden v dost ošklivé svítivě zelené barvě značky Shrek, jak se můžete přesvědčit na přiložených fotkách. Ta ale na chuť kebabu vliv nemá, takže to přejdu. Ne úplně tradiční rozložení pultu a boxů na sezení mému mozku detektiva napovídá, že dříve tu byl asi nějaký bar. V době naší návštěvy byl interiér čistý, skoro až vycíděný, takže zde určitě pochvala.

Komunikace s obsluhou proběhla bez problému, objednán byl jeden döner a jeden kebab salát. Obojí s vepřovým masem, které ve svých recenzích chválí inspektor Emperor. Druhou variantou byla strouhankovo-hovězí sekaná, které na našem webu v poslední době nemůžeme moc přijít na chuť.

Cena mě trochu zaskočila, nechci se dotknout Mostu, ale v takovém městě bych čekal trochu jinou cenu, než 100 Kč za dürüm. To jsou peníze, které jsem ochotný dát za dürüma v centru Prahy, ne na periferii Mostu. Kebab salát za 80 Kč, servírovaný v malinké misce, mě svou cenovkou také příliš nepotěšil.

V nabídce byly 2 zálivky, kečupový typ a majolkový typ, takže žádná velká snaha kebabářů se na poli zálivek neodehrává. Po obdržení naší objednávky (maso šlo do jídel pěkně začerstva z grilu, díky!) jsme zasedli a zahájili konzumaci. Přítelkyně byla jídlem vysloveně zklamaná, kromě extrémní slanosti (balkánský sýr plus hodně slané maso) neměl její salát žádnou chuť.

U mého döneru se žádná tragédie neodehrála, což mohlo být způsobené tím, že jsem po našem německém kebabovém roadtripu měsíc neměl kebab a fakt už jsem na něj měl chuť. Vepřové maso v kebabu bylo dobře kořeněné a chuťově je určitě minimálně o úroveň výš, než hovězí sekaná. Bylo slanější, ale houska to neutralizovala, takže cajk. A propos – houska. Křupavá, teplá, prostě jak má být.

Se zeleninou to bylo slabší, vždy se musím smát, když vidím české kebabáře, jak opatrně nabírají jeden pláteček nakrájeného rajčete a dvě mini kostičky okurky, aby z té jedné hadovky za 15 korun obsloužili zákazníky za celý den.

Naše stolování kulturně obohatila rodinka sedící u vedlejšího stolu, k níž se radši nebudu vyjadřovat – ale to je asi v Mostě bohužel normální, když jsem se tak díval na skladbu lidí na ulicích.

Döner mě rozhodně neurazil a nebýt salátu, který si objednala přítelkyně, hodnotil bych lehce nadprůměrně. Takhle to bude jen průměr. Po pár pivech někde v hospodě v okolí je ale tenhle typ kebabu přesně to, co v pátek nebo sobotu večer člověk potřebuje. Díky za to!

Next Gyros III., Lipová 819/16, Most

Guli Kebab (Plzeň)

Inspektor Emperor se poprvé rozhodl pro výlet do hlavního města piva. Primárně, aby se podíval na přehlídku oslav osvobození, sekundárně, aby ochutnal pár místních piv a třeba naučil řídit Davida Limberského, terciárně ,aby ochutnal další z řady místních kebabů.

Musím hned na úvod poznamenat, že jsem byl z města velmi příjemně překvapen. Spousta zeleně, historie – a piva. Pochopitelně, existuje zde přímá úměra – čím více piv, tím hezčí město.

Jak je vidět z přiložených fotografií, vojenská přehlídka byla perfektní. Návštěva pivovaru také splnila svůj účel a objevil jsem dokonce bar, kde mají decku rumu s kolou za dvacku, což snad není ani možné. Ochutnat jsem se neodvážil.

Ale pojďme k tomu hlavnímu, proč patrně tento report čtete, tedy ke kebabu. Byl vlahý májový den a ke kebabu zval hrdliččin hlas. No, dobře, byl to hlas hladové přítelkyně. Díky šikovné poloze kebabárny jsme si zakoupenou svačinku mohli vychutnat v přilehlém parku a pak hurá na pivo.

Co nabízí: döner a dürüm a hranolky a podobné věci jako kebab na talíř.

Interiér: Vcelku vkusně zařízený, nepřeplácaný, čistý a s možností posadit se. K mému překvapení se nad barovými stoličkami vyjímá zrcadlo, asi aby zákazníci mohli při pojídání sami sebe pozorovat, což vlastně do jisté míry chápu, koukat při jídle na něco tak hezkého jako jsem já, no kdo by to nechtěl. Ještě více se mi líbil exteriér, kebabárna vypadá neorientálně, žádné blikající komedie. Za mě palec nahoru.

Kvalita služeb: A jsme u toho hlavního. Pojďme od píky – maso. Dostali jsem bohužel podpulťák, ale ohřál se. Varianta byla hovězí, protože jsem si lehounce pod vlivem zapomněl objednat jinou variantu. Určitě mohla být lépe ochucena. Já byl tedy vcelku spokojen, ale přítelkyně celkem remcala (ostatní inspektoři ji dali potají přezdívku „kebabová paní Göringová,“ ale teda  až takový vepř a transvestita já nejsem). Množství bylo dostatečné.

Příjemná byla čerstvá zeleninka, avšak s žádnou novinkou. Kéž by se tak naučili nacpat občas do kebabu kopr nebo něco podobného. Houska bez větších připomínek, křupala, dobře držela tvar. Zálivky taktéž bez připomínek. Pálivá skutečně pálila a měla příjemný dojezd a z česnekové jsem cítil česnek. Což bych normálně ani nezmiňoval, ale v poslední době jsem měl spíše smůlu a omáčky mi chutnali jako obarvená voda. Celková kombinace všech zainteresovaných komponent do sebe vkusně zapadala, přítelkyni teda döner až tak nechutnal, já byl vcelku spokojen.

Obsluha: Rozuměla mé objednávce, kebab dobře zabalila, měla uvnitř čisto a uklizeno a porce byla dostatečná. Není co vytknout až na porci z hrnce.

Cena hlavních pokrmů: döner za 69 Kč a dürüm za 85 Kč. Pro mě jako už polopražáka (to pomalu nejde z pusy) super ceny a tedy poměr cena – výkon parádní.

Celkové hodnocení: Lehce nadprůměrný kebab za podprůměrnou cenu. Pokud máte cestu kolem, kebabárně se určitě nevyhýbejte.

Guli Kebab V.G. V.S., Pražská 21, Plzeň

Antalya Kebab, Nusle (Praha)

Máme za sebou už téměř 70 recenzí a přiznám se, někdy už je to recenzování celkem řehole. Dnes to ale není ten případ. Recenze kebabárny Antalya kebab Nusle totiž vznikla tak, že jsem vyrazil na pivo do mnou neprobádaných zákoutí Prahy a co čert nechtěl, vedle hospody se zhmotnila kebabárna. Po pěti pivech se člověk k návštěvě a konzumaci opravdu přemlouvat nemusí.

Toliko úvod. Do Antalya kebabu jsem vstoupil v pátek kolem 23. hodiny. Uvítal mě relativně malý interiér se solidně vyhlížejícím mobiliářem. Pár barových stolků a židlí asi ve špičce stačit nebude, ale je to dobrý (a novotou svítící) základ.

Obsluha mi návštěvu zpříjemnila hned několika způsoby. V průběhu přípravy kebabu se různě kymácela, tancovala a prozpěvovala. To sice není úplně klasické chování pracovníka, zvlášť v podniku, kde neservírují alkohol – v hospodě je naopak nakalený vrchní taková česká klasika. Ale což, při našem kebabovém bádání už jsme zažili leccos a zpívající a tancující kebabář opravdu nepatří mezi to nejhorší.

Co už mě úplně nepotěšilo, byl fakt, že jsem si objednal döner se sýrem, po těch pivech jsem, co vám budu povídat, na ten sýr měl obzvlášť chuť… a kebabář na něj v rytmu tance zapomněl. Musím ale říct, že o podvod se nejednalo, protože účtovaná mi byla cena za döner bez sýra. A propos – cena. Ta je pod pražským průměrem, za klasik döner zde chtějí 75 korun a klasik dürüm si cení na 89 Kč.

Vrcholným číslem obsluhy, zpříjemňujícím mou návštěvu, však byl kousek, který jsem ještě nikdy předtím v kebabárně neviděl. Uprostřed přípravy mého dönera se kebabárnou začal rychle rozšiřovat smrad pálícího se plastu a najednou šup – a byla tma. Úplná, totální tma, kterou prořezávalo jen tlumené světlo z plamenů, opékajících maso. Úplná romantika u táboráku, jen místo špekáčku se nad třepotajícím ohněm opékalo 10 kilo kuřecího masa.

Abych to nyní zmatenému čtenáři vysvětlil. V kebabárně patrně začala hořet lednička, či kýho vejra, a ta vyhodila pojistky. Pohled na ve tmě se točící maso však pohladil mou pivy rozbouřenou duši a vznikly i celkem pěkné fotky.

Byl to v podstatě kulturní zážitek. Kolega recenzent Emperor kvůli kultůře chodí před kebabem do galerií. To však nyní považuji, po té co mě v Nuslích seznámili s konceptem Kebabový kabaret, za ztrátu času.

K samotnému kebabu, který jsem v Antalya kebab Nusle dostal. Döner byl velikostně zcela průměrný,  množství masa také odpovídalo klasické porci. Maso mi do kebabu bylo kydnuto z hrnce vedle grilu. Bylo teplé a vzhledem k tomu, že jsem měl docela naváto, jsem to na chuti upřímně ani nepoznal. Principielně mě ale servírovaní masa z hrnce štve.

Co se týče zeleniny, jako už několikrát v mých recenzích musím kvitovat, že kurděje se mi určitě vyhnou, poněvadž zelí jsem měl v kebabu tolik, že by s ním Kolumbus dokázal svou posádku krmit celou cestu do „Indie“ a ještě by zbylo na zpáteční cestu. Naopak s rajčaty a okurkou se šetřilo, jako by šlo o třicetiletou whiskey někde v Íránu.

Zálivku jsem si dal bylinkovou, jednalo se o úplný standard, nebyla tedy cítit ani jedna bylinka. Pánové kebabáři, víte, že ten kopr fakt není tak moc drahý? Mohli byste ho do té bylinkové občas taky prsknout!

Celkově jsem odcházel relativně spokojený. Kebab z Antalye v Nuslích rozhodně nebyl výstavním kouskem a něčím, za čím byste museli za střízliva cestovat až z Černého Mostu nebo Průhonic. Na druhou stranu, po pivku se jednalo o dobrou svačinku, na které nebylo skoro nic vyloženě špatně. Při ceně jednoho Big Macu vždycky dobrý deal.

Antalya kebab Nusle, Nuselská 36, Praha

Istanbul Kebab (Náchod)

Takhle si jedete na Broumovsko k příbuzným a říkáte si, přeci nemůžu ochudit naše čtenáře o další recenzi z neprobádaných končin. No, a po krásném výletu na Ostaš, nakoupením poličanu, uheráku a dalších super bio zdravých potravin v Polici nad Metují se u příbuzných přežerete hodobožový kachny s knedlama takovým způsobem, že sotva koulíte očima… Přesto si vnitřně říkáte, že jste slíbili recenzi. No, a po cca dvou hodinách od snězení čtvrtky kachny se při cestě zpět ku Praze stavíte v Náchodě (mimochodem krásné město a stojí za návštěvu), protože tady prý mají nadprůměrný kebab. A co se nestalo? Ještě v kachním deliriu jsem si objednal dürüm a hned jak jsem viděl, co Mistr kebabář na housky nakládá, začaly se mi podlamovat kolena: množství bylo jak pro Halinu Pawlowskou! Dostanu se k tomu níže v textu.

Co nabízí: Istanbul kebab má ve svém sortimentu prostě kebab (a tak to má být). Variantu nabízejí  döner a dürüm plus nějaké zamíchané maso se zeleninou pod názvem salát.

Interiér:  Není příliš prostorný, a kdyby bylo uvnitř víc lidí, tak by se asi jen složitě vyhýbali. To ale není vůbec zásadní výtka. Uvnitř stojí jeden malý pultík pro případ jídla tzv. na stojáka na místě. Kvituji také strohost podniku, žádná přeplácanost a zbytečná pestrobarevnost. Nejsme na Matějské. K čistotě nemám, co bych vytknul, vše vypadalo čistě a prostor za pultem působil upraveně. Jelikož se hned před kebabárnou nacházejí lavičky s krásným výhledem na zámek, musím pro tentokrát zahrnout do hodnocení i exteriér, kde jsem se na lavičce tak přežral, že jsem v deliriu byl schopen jen s vyplazeným jazykem zírat na zámek a slintat si na košili.

Kvalita služeb: Alfa a omega je vždy maso. Hned na začátku musí bohužel padnout výtka, jelikož se konal podpulťák a maso nebylo začerstva nakrájené. Na druhou stranu jeho skladování neprobíhalo někde v oleji a díky následnému ohřátí celého pokrmu na grilu tak bylo i pěkně teplé. Většinou bývá maso trochu přesolené, to se zde také nekonalo, možná mohlo být jen o trochu více okořeněné. Přeci jen mám už tak sotva dva poslední chuťové pohárky, inu záliba v chilli má svá úskalí. Jo, a maso bylo ve vepřové variantě, což jsem měl již několikrát, a musím říct, že je to asi nejlepší možná verze, a až blízkovýchodní kebabáři pochopí, že prasátka jsou ve skutečnosti dokonalá pochutina a žádná špína, bude líp.

K množství: podívejte se na fotky, byla to neskutečná nálož. Kebab byl širší než moje ruka, a to arciže nejsem žádnej kulturista, ale úplně rachitickou postavou také nedisponuji, což je ostatně při zálibě v požírání kebabů týden co týden takřka vyloučeno. Dále si na paškál vezmeme zeleninu, která byla sice čerstvá a chuťově vyvážená, ale na druhou stranu žádná zvláštní vychytávka (jako například kopr). Množství lehce podprůměrné, ale důvodem je, že tam bylo takové množství masa, že se tam prostě nevešla. Takže je to vlastně dobře. Zálivku jsem si objednal bylinkovou. Vzhledem k pojídání brutálně pálivých jídel jsem měl v poslední době trochu propálené vnitřnosti, a tak si chtě nechtě dávám pauzu a díky tomu ochutnávám i pro mě méně obvyklé zálivky. Zdejší bohužel nebyla příliš výrazná a spíš trochu vodová, což představovalo asi největší minus celého kebabu. Opak lze říci o housce, která dokonale křupala, byla teplá a fakt výborná. Samozřejmě v kombinaci s tou půlkou prasete, co Mistr kebabář zabalil dovnitř. Navíc když se připočte ta sežraná kachna před kebabem… No, řízení na Prahu pak bylo náročné.

Obsluha:  Pan kebabmistr je příjemný chlapík neznámého původu, který se mnou vtipkoval a navíc dürüm nožem rozdělil. Tím nevědomky dal nahlédnout do skrytu duše kebabu (tj. hromady masa) a tedy také umožnil, aby tak ¼ pokrmu snědla spolurecenzentka. Jediná výtka putuje k podpulťáku a k slabší zálivce.

Cena hlavních pokrmů: Nádhera –  döner za 70 Kč, dürüm 80 Kč. To je úplně neskutečná cena, když se vezme v potaz množství. Poměr cena/výkon patrně jedna z nejlepších, kde jsem se dosud zbuřtil. Chuť by mohla být v určitých aspektech trochu lepší, ale kdo si chce za málo peněz pěkně nacpat nácka… není co řešit.

Istanbul Kebab, Karlovo nám. 842, 547 01 Náchod

Istanbul kebab (Teplice)

Z deníku recenzenta Gryllse: Po nějakém čase jsem opět zavítal do Teplic v Čechách, a protože kebabový inspektor ve mě se prostě nezapře, střihl jsem si neplánovaně jednu inspekční návštěvu. Ta proběhla opět ve čtvrti Trnovany, se kterou mám od minula dobré kebabové zkušenosti – kebabárna Hollywood rozhodně nezklamala. Tentokrát jsem rozrazil dveře podniku Istabul kebab Teplice, který se od Hollywoodu nachází asi padesát metrů, v pro mě nezvyklý víkendový čas cca jedné hodiny po půlnoci. A jak to dopadlo?

Vzali jsme to s mým milovaným doprovodem z gruntu. Objednávka zněla „jeden kebab talíř s hranolkama, zeleninu si nechte“ a jeden klasický döner. Obojí v kuřecí variantě. Obsluha vypadala již celkem rozespale a štangle s masem se netočily, gril byl studený – to bývá často dost výrazné varování a pro slabší žaludky i signál k útěku. My jsme ale zasedli a jali se čekat. Chuti prostě neporučíš. Alespoň jsme měli dostatek času prostudovat interiér.

Istanbul kebab Teplice v tomto aspektu, co si budeme povídat, dost zaostává. Vše je zašlé, trochu špinavé, nevzhledné. Záchod byl mimo provoz. Celý vnitřek podniku již opravdu z plných plic křičí po rekonstrukci. Člověk se i trochu bojí, co na talíř (a do ruky) dostane, když tak pozoruje stěny, které na vymalování čekají cca od doby, kdy z výrobní linky v Mladé Boleslavi sjela první Škoda Felicia.

Zhruba po deseti minutách ale dorazilo jídlo, takže jsme zanechali počítání pavouků v rozích interiéru a pustili se do kebabů. Zde bych se chtěl jako obvykle omluvit za kvalitu fotografií, holt můj mobil focení fakt nemusí a dává to hlasitě najevo.

První pohled ukázal, že naše předchozí obavy o úroveň jídla by mohly být zbytečné. Monstrózní porce, maso čerstě propečené a nakrájené, žádná přihřátá podpultovka z kastrolu, hranolky jakbysmet rovnou z friťáku. Estetika kebab talíře by tedy mohla být lepší, ale nedělejme ze sebe zas nějaký hogofogo.

První zakousnutí a… úsměvy na tváři. Istanbul kebab Teplice umí. Nebudu tu teď řešit zeleninu nebo housku (a hranolky), to prostě bylo v pořádku, ale zaměřím se na maso. To byl totální luxus a musím říct, že lepší maso jsem v Čechách (kromě Mangalu v Praze, samozřejmě) opravdu neměl! Bylo kořeněné, perfektně připravené a vůbec – prostě chutnalo. Zálivka byla v Istanbul kebab taky ok (Hollywood jí ale má lepší).

Ještě se vrátím k velikosti porce. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem nedojedl döner, protože už jsem prostě nemohl. A to i přes to, že ingredience byly do housky naskládané tak, že na konci vznikla pověstná masová kapsička, kde do sebe ládujete už jen samé maso a trochu housky.

Návštěvu Istanbulu v Teplicích tedy mohu s klidným svědomím doporučit. Kolegové o pár metrů vedle mají dobrý kebab a krásný interiér, tady dostanete jen ten dobrý kebab, ale pokud si ho vezmete do ruky sebou, na interiéru asi nesejde.

Istanbul kebab Teplice, Masarykova třída 58, Teplice

Manni Kebabish (Praha)

Dnes Vám přinášíme reportáž z podniku Manni Kebabish u Karlova náměstí v Praze, který zatím našemu recenzentskému peru nepochopitelně unikal. Jedná se přitom o jednu z opravdu tradičních kebabáren, jež si pamatujeme už z našich dřevních kebabových let před cca 15 lety. Předem se omlouváme za kvalitu fotografií, neboť recenzent disponuje telefonem, jehož schopnost zachycovat čočkou svět kolem něj kolísá kdesi na úrovni prvních pokusů Nicephóre Niépceho. Teď už ale zastavme příval sebemrskačství a vrhněme se na recenzi.

Objednávka proběhla relativně v poklidu. Obsluha sice češtinu očividně na úrovni C2 neovládala, ale rukama nohama jsme se dohodli a dostal jsem zhruba, co jsem chtěl. Drobné škobrtnutí nastalo jen v sektoru zálivek. Kebabář mi totiž chtěl do hovězího dürüma nacpat všechny zálivky, co byly na skladě, a příliš nerozuměl mým protestům.

Usmlouval jsem to naštěstí jen na bylinkovou a pálivou. Bylinková zálivka byla spíš zředěná majonéza, za tu Manni Kebabish body navíc nezíská. Pálivá byla příjemně ostrá a hlavně se jednalo o úplně jiný styl omáčky, než je v ČR obvyklé – nasekané sušené chilli a semínka naložená v oleji. Žádné spojení kečupu a čínské pálivé omáčky se tentokrát nekonalo.

Pálivá zálivka na olejovém základu nicméně má své nevýhody – ano, uhodli jste, kebab byl opravdu neuvěřitelně mastný. Před touto recenzí jsem si nakázal téměř dvouměsíční kebabový půst, takže jsem při prvním průniku zuby do dürüma prožíval poctivou kebabovou slast, ale v půlce kebabu už jsem byl dost přemaštěný a ke konci to bylo fakt na hraně. Na oleji, co z kebabu vykapal, by šikovný kuchař dokázal usmažit minimálně dvě kila hranolek.

Maso šlo v Manni Kebabish do dürüma pěkně z grilu, takže teplota i konzistence v cajku. Měl jsem chuť na kravičku, takže jsem dal klasickou hovězí sekanou, ke které lze stěží napsat něco objevného. Chutná prostě všude stejně, čeští kebabáři tohle maso snad všichni do jednoho berou od stejného severočeského výrobce.

Velkým zklamáním byla pro mě zelenina, nabídka byla velmi chudá a chuťově nic extra. Přitom Manni Kebabish je docela velký podnik, s velkým odbytem a pestrou nabídkou dalších jídel, kde bych čekal něco víc, než přeschlý salát a rajče s okurkou.

Interiér nepatří mezi nejpříjemnější, ale je celkem vzdušný a v době mé návštěvy bylo předpisově čisto. Jen už to tam mají dost omšelé.

Za cenu 95 Kč jsem dostal průměrný produkt, ze kterého už si po recenzích desítek kebabáren na zadek nesednu, ale o propadák se nejednalo. A perlička na závěr – kuřecí i hovězí dürüm byl za 95 korun, ale míchaný už za 115. Zajímavé. 🙂

Manni Kebabish, Odborů 3, Praha

Kebab Bistro Libeň (Praha)

Kebab Bistro (Praha)

Exteriér

Do téhle Kebabárny jsem se chystal zajít snad už od července, ale nějak to časově a pracovně nevycházelo. Musím však říci, že kdo si počká, ten se dočká. Jak jsem se k provozovně blížil, úplně jsem nadšením neoplýval. Okolí kebabárny se totiž jeví omšele a i exteriér kebabárny působí trochu nenápadně. Na druhou stranu pořád lepší tohle než neonové poutače a já nevím co ještě. Nejedu přece do Las Vegas, i když pojídání kebabu sem tam ruletu připomíná, někdy i ruskou.

Co nabízí

Překvapivě klasicky kebab, a to ve variantě v tortille nebo v tureckém chlebu (pojmy döner a dürüm zde nevedou). Možná je i vegetariánská varianta, ale kvůli tomu já opravdu do kebabáren nechodím.

Interiér

Tady by mohli kluci ještě trochu zapracovat. Bohužel pokud bych měl něco vytknout, tak je to právě interiér. Ten totiž jaksi vlastně není – uvnitř je místo cca 1 x 2 metry a jeden pidi stoleček a oprýskaná omítka. Musím však podotknout, že jsem bedlivě sledoval, jaká je čistota za pultem na druhé straně barikády a nenašel jsem nic, co bych mohl vytknout. A pokud má největší výtka směřuje k oprýskané zdi a nikoli k samotnému pokrmu… Stokrát raději prominu tuto takřka banalitu, než pokažený kebab, s jakým se člověk občas setká jinde. Nikoliv však tady. Přesto, že bych si uvnitř radši sednul a vychutnal si kebab v klídku, tak to jaksi není možné, což je škoda.

Kvalita služeb

Volejte sláva a tři dny se radujte! Po dlouhé době super kebab, kde pomalu nemám, co bych vytknul. Maso pěkně za čerstva nakrájené, krásně teplé a dobře okořeněné. Jedná se o vepřovou variantu, jen houšť s touto vcelku novinkou, jež je lepší než ta hovězí šlichta, co všude nabízejí. Navíc to množství! No, nacpete se slušně. Tak trochu hodně muziky za málo peněz, kdybych to měl nějak popsat. Chleba byl křupavý jak ve variantě chléb, tak tortilla. Zelenina byla opravdu čerstvá a ochucená přesně podle mého gusta. Popravdě si nepamatuji, že bych se dosud setkal s lepší zeleninou. Samozřejmě jsem mohl mít zrovna štěstí, že právě začali novou várku, ale na to se historie neptá. V době mé návštěvy byla prostě výborná. Bylinková omáčka byla také na velmi obstojné úrovni. Chilli teda moc nepálilo, ale to bych neměl pánům kebabářům za zlé. Zrovna jsem totiž ve fázi pojídání zásob Trinidad Moruga Scorpion, takže moje chuťové pohárky v tuhle chvíli jen tak něco nepopálí.

Obsluha

Co jsem tak pochytil a na zbytek se poptal, tak obsluha pochází snad z Ukrajiny. Mladý kebabmistr byl usměvavý a přišlo mi, že dělá svoji práci s radostí. Navíc mi dal věrnostní kartičku, že když sním 9 kebabů, další mám zadax. Milé. Vše udělal pěkně rychle a za čerstva.

Cena hlavních pokrmů

V chlebu za 75 Kč a v tortille za 85 Kč. Na Prahu super, navíc když vezmu v potaz výsledné množství, totalní spokojenost.

Kebab Bistro (Praha)

Zenklova 460/86, Praha

Istanbul kebab Stodolní (Ostrava)

Poprvé v životě jsem se vydal do Ostravy. Musím se přiznat, že jsem měl dosud, zřejmě pod vlivem médií, o tomto regionu spíše negativní představy. Ale opak je pravdou. Ostrava, a zvláště její okolí, je v současnosti plné zeleně a cyklostezky kolem Odry a Ostravice vás zavedou vlastně kamkoliv. Jak do Dolní oblasti Vítkovic (viz foto Bolt Tower), která má neskutečný genius loci a každému návštěvníkovi Ostravy doporučuji sem zajít, tak zajet si na haldu Ema, kde se také dozvídáme spoustu zajímavostí o historii Ostravy. Například, že tento region byl za Rakouska Uherska nejvíce postižen alkoholismem. A to nás přímo zavádí na, v dnešní době slavnou, Stodolní ulici.

Inspektor Emperor však není alkoholik ale kebaboholik, tudíž jeho důvod návštěvy byl jasný (ale pivo jsem si dal samozřejmě taky). Stodolní patrně ožívá až dlouho po setmění, protože když jsem se v okolí potuloval kolem osmé hodiny večerní, tak jsem si připadal jak na Divokém západě. Jen ten chuchvalec prachu přede mnou na ulici chyběl. Protože jinak byla ulice liduprázdná a i kebabové provozovny se teprve probouzely k životu. Přesto už ulice libě voněla rožněným masem. Vybral jsem si provozovnu Istanbul kebab Stodolní na samém začátku světoznámé ulice, protože jsem měl hlad a už nešlo dále otálet. Kebab zavelel: „Najdi mě a sněz mě“.

Co nabízí: Kebab v tortille a kebab v křupavé housce, klasické pojmy dürüm a döner se zde nevedou. Plus další věci jako hamburgery a párky v rohlíku, a já nevím co všechno, ale to mě nezajímá.

Interiér: Tady mohu těžko něco hodnotit, leda tak interiér za pultem, kde se na pohled krásně rožnilo kuřecí maso na kebab. A co jsem tak koukal po zemi a do všech zákoutích, už jsem teda viděl i čistější provozovny. V zákoutích je vidět načatý pytlík brambůrků nebo mnoho PET lahví pod stolem.

Kvalita služeb: Maso úžasně vypadalo, a to i v tortille nebo v housce, a co tedy chválím, že bylo pěkně čerstvě nařezané rovnou z grilu. Takže se žádný studený podpulťák nekonal. Jen bylo maso bohužel moc slané, ale tak jsme na Stodolní, prostě to má motivovat k tomu, jít si dát pár škopků opodál – a kdo pivo nepije, má smůlu. Houska byla trošičku gumová, ale nikterak výrazně. Zeleniny bylo celkem málo a nechutnala zrovna nejčerstvěji. Hlavně bílé a červené zelí trochu hořklo v puse. Rajče bez výhrad. Dresink pálivý spolu s kari byl dobrý, bylinkový můžu taky pochválit. Množství bylo trochu menší, než jsem zvyklý. Druhý den se žádná katastrofa v prostorách toalety nekonala, takže z tohohle úhlu pohledu taky caik.

Obsluha: K mému překvapení se za pultem objevila dvě stvoření světlejší barvy pleti, než bývá v těchto místech obvyklé. Tedy Češky. A už od pohledu bylo vidět, že mají tuto činnost prostě jako své povolání, necítil jsem, že by tomu dávaly to správné srdíčko. To se prostě pozná. Neříkám, že svojí práci nějak odflákly, to ne. Ale prostě z nich nevyřazovala ta láska k řemeslu. Je mi jasné, že to může být spoustě lidem jedno, ale já považuji to, jak se obsluha při objednávce chová za velmi důležitou součást rituálu kebabování.

Cena: kebab v tortille za 90 Kč a kebab v křupavé housce za 80 Kč. Takový průměr. Na druhou stranu na Ostravu je to cena trochu vyšší, ale prostě jsme na Stodolní a bez peněz do téhle ulice nelez (a pokud mluvíš jak Pražák, tak radši taky ne).

Istanbul kebab Stodolní, Stodolní 834/7, Ostrava

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑