Štítek (stránka 1 z 5)

Il Kebabbaro (Bergamo)

Člověk si jede do Itálie odfrknout od práce, stresu, ale zároveň po našem kebabovém roadtripu po východním Německu také od této blízkovýchodní pochutiny. No, a co čert nechtěl, byli jsme v Bergamu ubytováni cca 20 metrů od kebabárny Il Kebbabaro, a navíc trochu po větru a k tomu mě kebabáři zvětřili ještě před ubytováním, významně na mě pohlédli a pak mi radili, kudy domů. No, a ta vůně! Modří už vědí. Jako dost to vonělo. Není asi překvapení, že cca dvacet minut po ubytování už jsme se ládovali kebabem, který tedy opravdu v původním plánu výletu nebyl.

Abych nepopisoval jako pokaždé jen kebab, na což dojde tak jako tak níže, rád bych našim čtenářům doporučil i výlet do Bergama, kam z České republiky létá hned několik nízkonákladovek a prodloužený víkend nepřijde zase na tak extra moc peněz. Většina turistů má Bergamo zaškatulkované právě jen a pouze jako přestupní stanici do další destinace, ať už letecké či jiné. Obvykle všichni hned po příletu vyráží do Milána a kdo má rád fronty, miliony lidí, bordel, předražené butiky, klucí hodně opálený a podobně, měl by tam skutečně vyrazit. Kdo má naopak rád historická centra a přírodu, měl by se na Milán klidně vykašlat, ani stadion AC a Interu za to nestojí.

Bergamo je naprosto super, na pohodu se dá po městě pohybovat pěšky, případně existuje na místě MHD, které jezdí přesně načas (pro mě šok na Itálii) a sem tam nějaký předražený butik je i tady a všude kolem je příroda, nedaleko i Lago di Garda, nějaké ferraty a podobně. A samozřejmě všude pizza, dobré víno, restaurace a hlavně – zmrzliny. Co se jejich množství týče, tak jsem si připadal jak v Německu, jen tentokrát to obr množství, co jsem pozřel, byly právě gelato, snad 8 jich bylo, zase mi začaly skákat pneumatiky. Přesto prostě zase musím recenzovat kebab a cpát ho do sebe hned po příletu. Prase.

Co nabízí: Döner a dürüm, mají k tomu nějaké místní názvy bohužel už si to přesně nepamatuji, klasický kebab byl kebbabaro a pak měli ještě nějaký menší, který zněl sice romanticky nějak il kebabinho, ale chci se najíst a nekoukám po roztomilém názvu s příběhem. Nejsem v Krymské.

Interiér: Zcela dostačující a trochu netypický, tím myslím barevnou kombinací interiéru, která nebyla jako vždy červená a svíticí, ale byla do oranžova. Uvnitř pár stolků a barových židliček, čisto jak před tak za pultem. Takže ordnung jak má být.

Samotný pokrm: Objednali jsme si kebab v housce, tedy kebbabaro, varianta kuřecí, výborně okořeněné maso, to jsem slintal blahem a připadal si jak v Německu. Zelenina takřka klasická, možná trochu jiný salát ála jako od babičky mně bylo řečeno spolustolovnicí, oni kluci vůbec působili tak nějak domácky a na pohodu. Super bylinková zálivka, příjemně pálila pálivá, tak akorát, druhý den bez bolesti.  Do kebabárny chodí i pronajímatel bytu, kde jsme přebývali, a chválí ji, ostatně na místě bylo hned několik místních a nikoliv turistů. To vždy potěší. Celkem jsem si pochutnal a porce byla více než dostatečná, na druhou stranu jsem teď buřt a zvládl bych i více.

Obsluha: Kluci patrně z Pákistánu, relativně jsme si rozuměli, i když trochu v angličtině tápali, ale zase jsem se naučil nové italské slovíčko, které zní cipolla, česky cibule. Jelikož onion kebabářům nic neříkalo, tak jsem si pro sebe zamumlal „ty vole cibule já nevím jak tě to říct“ a hned jsme si porozuměli. Maso nakrájené začerstva, není co vytknout.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm ani nevím a döner (kebabbaro) za 3,5 eura, klasika.

Il Kebbabaro, Via G. Camozzi 152, 241 21 Bergamo, Itálie

]

Kebab u kulturáku (Ústí nad Labem)

Po pár měsících, co se Kebab Maidum přestěhoval na předmostí mezi Benešův most a hlavní ústecké nádraží, byla na totožném místě otevřena nová kebabárna s výstižným názvem Kebab u kulturáku.

Tato skutečnost nemohla ujít mojí pozornosti, a proto jsem se rozhodl ji co nejdříve po otevření navštívit. Když jsem pak s přáteli procházel kolem, z výlohy nás zval k návštěvě rozsvícený nápis “OPEN”, jenž nemůže chybět v žádné vietnamské večerce. Ještě před samotnou návštěvou jsme se však rozhodli posedět v nedaleké Šenkovně, abychom nějakým tím pivem povzbudili své chuťové buňky a apetit.

V porovnání s Maidumem noví nájemci přemalovali zdi na červeno, přidali nějaký ten stolek se židličkou, orientální lampičky a celkově se snažili o to, aby vnitřní prostory získaly blízkovýchodní nádech. Kamarád glosoval interiér kebabárny slovy: “si tady přijdu jak v nějakým bordelu v Hanoji”. Když jsem se rozhlédl kolem dokola, musel jsem mu sice dát částečně za pravdu, ale interiér Kebabu u kulturáku  objektivně poskytuje možnost příjemného posezení v čistém prostředí, a to jak vevnitř, tak i venku na terase. 

Při vstupu jsem ihned zaregistroval, že (mimo prostor) Kebab u kulturáku navázal na Maidum i způsobem úpravy masa. Na grilu se v horizontální poloze otáčela štangle s hovězím masem. Oproti Maidumu ovšem nebyla již zdálky cítí libá vůně grilujícího se masa. Z nabídky jsem vybral klasický döner kebab se vším za 80,- Kč. Opět jsem obsluze zdůraznil, že lpím na extra pálivé příchuti mé objednávky. Jídlo jsme si přáteli vzali s sebou a snědli jej cestou za dalším pivem U Vlastence.

Jak nám chutnalo? Přátelé si narozdíl ode mně objednali dürüm a oběma šmakovalo jako dvěma vepříkům. A já? Vidličkou jsem za chůze nejprve vydlabával zeleninu. Houska byla napěchována červeným zelím, cibulí, salátem, rajčaty, kuřicí a salátovou okurkou. Více než pestrá nabídka na ústecké poměry. Bohužel – houska studená, jako srdce mojí poslední expřítelkyně, u mě rozhodně nezabodovala.

I když do housky kebabář vměstnal nadprůměrné množství masa, nakrájené plátky hovězího masa byly vlažné jako pysky holky v kómatu. Ačkoli maso se v kebabárně opékalo na otevřeném ohni jako v Maidumu, nevyznačovalo se nějakou zvláštní vůní. Je to škoda, protože pokud se týče chuti, maso sice nebylo ničím speciální, ale chuťově byste mu vytkli málo co.

Bílou zálivku jsem nedokázal specifikovat. Bohužel se jedná o rozšířený kebabárenský nešvar. Tak tam fláknem bílou zálivku, i když totálně bez chuti, hlavně ať to aspoň vypadá. Rád bych ovšem do výšin vychválil vynikající pálivou omáčku. Trvalo notnou chvíli, než pivo uhasilo oheň v mém krku. Bravo! Tleskám! Ačkoli jsem před konzumací kebabu vypil několik piv, porce mě dostatečně zasytila. Jinak se většinou po konzumaci několika piv stanu Otesánkem, který v sobě odšpuntoval džina, a sežral bych na co přijdu.  S velikostí porce jsem byl maximálně spokojen.

Kebab u kulturáku potvrzuje rčení, že když dva dělají to samé, výsledek není často totožný. Nestačí okopírovat nápad, připravovat kebab na  otevřeném ohni, abyste byli úspěšní a proudili k vám davy zákazníků, jako k Mustafovi, což je nezpochybnitelně vlhký sen každého kebabáře. Musíte tomu fotbalovou terminologií dát trochu toho srdíčka. No uvidíme, jak bude Kebab u kulturáku pokračovat. Možná po čase získají dostatečné know how a dočkáme se zde stejně dobrého kebabu jako v Maidumu u hlavního nádraží. Do té doby je můj verdikt následující: lehounlince nadprůměrný kebab s vynikající (pálivou) omáčkou, porce více než dostatečná. Na velikost porce bych ovšem do budoucna tolik nespoléhal, protože to je běžná finta většiny nových kebabáren, jak přetáhnout konkurenci zákazníky.

Kebab u kulturáku, Velká Hradební 231/17, Ústí nad Labem

Maidum kebab (Ústí nad Labem)

Recenzi na kebabárnu Maidum v Ústí nad Labem, připravující kebab na otevřeném ohni, jste si už u nás na webu přečíst mohli, a to skoro okamžitě po jejím slavnostním otevření v březnu 2016. Náš severočeský specialista, inspektor Ralf, do Maidumu totiž naběhl hned v první den ostrého provozu odpoledne. A pak ještě jednou večer. A pak ještě jednou v noci…

Co si budeme povídat. Když i zkušený inspektor, jakým Ralf bezesporu je, podlehne svodům kebabárny v jeden den hned třikrát, nemohl Maidum Ústí nad Labem dostat jiné hodnocení, než téměř absolutní.

Navnaděni Ralfovo reportáží, vydali se i zbylí členové naší redakce v následujících týdnech a měsících několikrát do Maidumu v očekávání labužnického zážitku. Bohužel se však inspektoři Grylls i Emperor ve čtyřech z pěti návštěv spálili, což je celkem rozhněvalo. Když už na netu čtete o kebabárně s téměř perfektním hodnocením, očekáváte perfektní kebab. Jenže většinou jsme od nerudné obsluhy dostali jen hodně malou porci masa, jednou maso totálně nepropečené, jednou se nás paní za pultem pokusila okrást.

Maidum kebab pak byl víc zavřený než otevřený a nám po pravdě sešel z mysli. A dostáváme se do současnosti. Září 2017, Maidum kebab Ústí nad Labem znovu otevírá, tentokrát na rohu mezi ústeckým nádražím a střekovským mostem.

Rozhodl jsem se – hlavně tedy kvůli tomu, že byla sobota, tři čtvrtě na dvě odpoledne a já strávil celé dopoledne hladový v autě – že se v novém Maidumu zkusím zastavit na oběd. Po pokusu zaparkovat poblíž, kdy mi automat sežral 16 korun a nedal lístek, jsem se nasupeně odebral do auta a začal hledat, kudy se dostat na záchytné parkoviště pod ústeckým nádražím. To se mi po pár minutách povedlo, parkoviště je dokonce zadarmo, a co čert nechtěl, východ z něj vede přímo ke dveřím kebabárny. Náhoda, nebo osud?

Konec dlouhých úvodů a zbytečných plků, pojďme recenzovat. V kebabárně jsem byl v době mé návštěvy jediným hostem, obsluhoval mě pravděpodobně jeden z majitelů. Co se týče interiéru, tam si Maidum kebab opravdu hodně polepšil, zvlášť ve velikosti a pohodlnosti sezení. Mobiliář (čti židle a stoly) sice nic extra, ale nají se tu v pohodě dvě desítky stolovníků. Čistota stolů byla v pořádku, jen zadní zeď, kam křídou mohou psát vzkazy návštěvníci, se mi moc nelíbila.

Na grilu (a tím myslím opravdu na grilu, na opravdovém ohni, na dřevěném uhlí) se točila klasická hovězí sekaná. V Maidumu na rožeň napichují i opravdové telecí a také kuřecí, ale v době mé návštěvy se prostě pekla hovězí strouhanková klasika.

Objednal jsem si dürüm s bylinkovou zálivkou a pořádnou porcí sušeného drceného chilli. Po obržení pokrmu jsem zasedl a … začal koncert. Takhle rychle jsem snad kebab v životě neslupl! Mezi obřími kousanci, kterými jsem svůj dürüm likvidoval, se mi hlavou honila slova jako genialita, dokonalost, grandióznost, boží požehnání a tak podobně. Bez přehánění jsem si v tu chvíli byl jist, že lepší kebab jsem v Čechách prostě nejedl. Pojďme si to rozebrat do detailu.

Začneme tím nejdůležitějším, masem. Již mnohokrát jste mohli v mých recenzích nebo recenzích kolegy Emperora číst, že jsme přestali jíst takzvané hovězí nebo telecí maso, které nabízí české kebabárny. Půlka maso, půlka strouhanka, nějak nám to přestalo chutnat. V Maidumu si ho dát musel, když jiné neměli. Přátelé, nevěřili byste, co s tím hnusným strouhankovým masem udělá opravdový oheň na opravdovém grilu. Musím upřímně říct, že v Čechách jsem lepší maso nikdy neměl! A to jsem prošel pěkných pár kebabáren. Ta vůně, ta vůně! Bomba, jasných 10 bodů z 10 a jedeme dál. Zelenina mě potěšila, složení sice česká kebabárenská klasika, ale vylepšená o nějakou tu bylinku a to je hned znát.

Zálivku jsem si objednal , jak už bylo řečeno, netypicky bylinkovou (jinak kopu za Tým Česnek) a ač byla chuťově výborná, jednalo se asi o nejslabší část kebabu, hlavně kvůli tomu, že byla hodně řídká. Pořád ale o kilometr lepší, než je český průměr, abychom si rozuměli.

Sušené chilli mě celkem šokovalo – ono to pálilo! To se mi a mé propálené puse, zvyklé na konzumaci různých Moruga Scorpionů a Carolina Reaperů v kebabárnách moc nestává… Prostě a jednoduše, v přestěhovaném Maidumu jsem zažil něco jako severočeský kebabový zázrak.

Nyní přichází okamžik, kdy musím převést mou návštěvu na body a nějak shrnout, co vás v Maidum kebab v Ústí nad Labem vlastně čeká. Takhle – když si odmyslím kebabové speciality, jako je například restaurace Mangal na Václaváku, je Maidum kebab (když trefíte dobrou obsluhu) v současné době asi nejlepší kebabárnou v České republice (a otestovali jsme jich zatím přes 80!). Ta chuť masa, pečeného na otevřeném ohni, je jednoduše geniální. Kdybychom před časem s kolegy nevyzkoušeli berlínské podniky Mustafa’s a Kottiwood, skoro bych i řekl, že Maidum kebab je chuťově nejlepším kebabem ve střední Evropě.

Takže pražáci – sedněte do auta nebo vlaku a těch 90 kilometrů si do Maidumu zajeďte. Je to blíž než do Berlína a SAKRA se to vyplatí.

Maidum kebab, U nádraží 1300/1, 405 02 Ústí nad Labem

Pizzeria U Tahira (Děčín)

Po čase jsem vytáhl kotvu a navštívil kebabárnu i v jiném městě, tentokráte v Děčíně. Vzpomněl jsem si na tipy místních domorodců a vydal se do kebabárny na pravý břeh Labe k Tahirovi. U Tahira se mi potvrdilo ono známé, do třetice všeho dobrého a zlého. V tomto případě naštěstí do třetice všeho dobrého. Ale nebudu předbíhat. Ačkoli jsem tuto děčínskou kebabárnu navštívil v minulosti již dvakrát, nikdy jsem se bohužel nedokopal k tomu, napsat z mojí návštěvy recenzi. Až nyní.

Kebabárna se nachází kousek od děčínské knihovny. Před jejím vstupem se nachází hnědým plotem ohrazené venkovní posezení. Mimo kebabu se Pizzeria U Tahira specializuje i na pizzu (překvapení!) a saláty. Při první návštěvě jsem se této kombinace lehce obával, neboť často se v podnicích, jež nabízejí ke kebabu ještě pizzy, langoše, nebo smažáky, dočkáte kebabu nevalné chuti, který vám dokáže řádně pročistit střeva. Když jsem stál u pultu a objednal si normální kebab s kuřecím masem, byl jsem již klidný. Kebabárnou se linula vůně grilujícícho se masa. Ta okamžitě rozehnala rodící se mráček pochybností. Moje objednávka v hodnotě 80,- Kč byla bleskově vyřízena během pár okamžiků.

Samotná kebabárna U Tahira se vyznačuje čistotou a na první letmý pohled vypadá udržovaně. Na interiéru ovšem není ani moc co hodnotit, neurazí, ale ani nenadchne. Plusem je jednoznačně možnost posezení i uvnitř kebabárny. Dojem ovšem mírně kazí umístění výrobků, o jejichž kvalitě by se dalo pochybovat, přímo před zraky zákazníka. Např. kečup značky Clever asi dává tušit nejen, kde majitel nakupuje suroviny a polotovary na kebab či pizzu, ale i to, jakou cenovou relaci nejspíše preferuje… (ano, tu nejnižší).

Vyjímečně jsem kebab nesnědl hned v kebabárně, ale nechal si jej zabalit a snědl na nedalekém rogalu u břehu Labe. Plastovou vidličkou jsem opět vyzobával nejprve zeleninu. Salátovka, rajče, bílé a červené zelí, salát. Nebylo co vytknout. Teplá křupavá houska v sobě skrývala více než bohatou porci masa, jehož chuť se nevyznačevala ničím speciálním oproti jiným kebabárnám. Maso bylo chutné, propečené a příjemné na skus. I když jsem se dožadoval velmi pálivé omáčky, kebab pálil, ale bohužel nikoli s takovou intenzitou, jak jsem očekával. Ovšem to bylo jediné zklamání. Co se týče chuti, nemohl jsem si na nic stěžovat. Spokojeně jsem dojedl celý kebab a zapil jej plechovkovým pivem a spokojeně se rozvalil na lavičce.

Pizzeria U Tahira, K. Čapka 809/2, 405 02 Děčín

Mr. Kebab & Pizza (Praha)

Nebudeme chodit okolo horké kaše, tenhle kebab patří spíš do koše. Toť konec mému básnickému střevu na úvod. Připadám si občas jako masochista, cpát do sebe takový blafy, tenhle fakt nešel skoro pozřít. Takže zde máme recenzi kebabárny aneb to mi ho teda vyndej.

Začněme však od začátku, dostali jsme darem od kamaráda vouchery na kebab, kterými se obvykle začínající (ale i skomírající) kebabárna chce dostat do povědomí zákazníků. Tady to ale bylo setsakramentsky šlápnutí vedle a byl to děs a běs. Dalo by se vulgárně říci, že kebab stál úplně za hovno a nebyla úplná sranda jej pozřít, pardon za sprostý výraz, abych ospravedlnil svoji jinak arciže vytříbenou mluvu, budu Vás, milí čtenáři, edukovat v etymologii výrazů hovno a sranda, k dnešnímu tématu se to báječně hodí.

Slovo hovno je vlastně zkráceninou slov HOVězí lejNO, které by možná chutnalo i lépe, než co mi nasypal frajer nekebabář do housky. Slovo sranda, jak může je vidět, pochází ze slov srát nebo lépe řečeno posrat se. Původně totiž značilo legraci, že se někdo posral, prostě sranda. Sníst tu hrůzu sranda nebyla, ale pak doma to sranda v původním významu byla.

Jinak je to prostě budka u kulaťáku, ani vám nebudu přesně psát lokaci, obloukem se jí vyhněte a radši mazejte jinam.

Nakonec drobná úprava slavného textu z filmu Asterix a překvapení pro Cézara: Tak si zapiš za uši, že do téhle kebabárny nikdy nevlezeš. Rozumíš, debile jeden zelenej?! Podívej se – ze všech kebabáren v Praze je tahle nejhorší. Nikdy tam nelez, kreténe. Jsou to krvelačné bestie, odporné příšery, barbaři a divoši, lumpové, surovci a bezcitný hovada.

Co nabízí: Döner a dürüm. Dál asi pizzu, nevím a nezajímal jsem se.

Interiér: Jedná se o špinavou budku u kulaťáku při výlezu z metra na Evropské, takže interiér kde nic tu nic. Co se týče toho za pultem, tak mám silné výhrady i zde. Čistota pánovi moc neříká a celkově vše omšelé a takové nijaké hnusné odporné.

Samotný pokrm:  Objednali jsme si jak döner, tak dürüm, housky obě naprosto studené jak z lednice a chuťově odporné. Maso dobře okořeněné, ale bylo z hrnce a jediné, co na celém kebabu můžu pochválit, je právě koření masa, které jinak bylo naprosto katastrofální úrovně, nějaké odřezky a šlachy z hrnce, kůže a navíc i maso bylo úplně studené. Zelenina prostě zelí – starý, oschlý, hnusný, tvrdý kusy a k tomu cibule. Relativně normální dresink, který v porovnání s tím ostatním vyčníval, byl česnekový a pálivý (což mě klasicky nepálil). Navíc toho celkově bylo hrozně málo. I z fotografií je patrné, že frajer do placky zabalil pár odkrojků, starý zelí s cibulí a nazdar bazar. Vzhledem ke kvalitě je snad i dobře, že množství bylo menší než malé a i to jsem částečně – což se mně stalo snad poprvé v životě – vyhodil do popelnice. I tak jsem doma několikrát navštívil onu místnost, kam chodí i pan král sám, a ta mísa si to za rámeček nedá.

Obsluha: Úplně hrozně pomalá a marná, jedině pokud se mělo jednat o chráněnou dílnu, tak beru své výtky zpět. Větší pravděpodobnost však je, že byl prostě úplně mimo. Vůbec do toho nedával to kebabárenské srdíčko, což prostě správný milovník kebabů pozná. Doufám, že si milá zlatá obsluha šmahem najde nějaké jiné zaměstnání.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 85 Kč a döner za 75 Kč. Cena sice dobrá, ale vzhledem ke kvalitě je to úplně jedno a i za dvacku by to bylo drahé.

Vítězné náměstí, 160 00  Praha

Döner am Ring (Magdeburg)

My tři kluci kebabárenští inspektoři už jsme s kebabem zažili spoustu specialitek. Kebabárnu na benzínce ale ještě ne. Na tu jsme si museli zajet na návštěvu do německého Magdeburgu. Recenzovat jsem musel bohužel já, za potulených úsměvů obou mých inspektorských kolegů.

Exteriér kebabárny Döner am Ring připomíná trochu takovou tu klasickou skleněnou prodejnu aut. Té asi nešly kšefty, a proto zde po jejím krachu vznikla, jak jinak, kebabárna. Když už někde ani tráva neroste, tam se objeví kebabárna. A když zkrachuje i ta kebabárna, můžete budovu rovnou zbourat, protože se tam nemůže uživit naprosto nic.

Interiér podniku je velmi prostorný. V době mé návštěvy dokonale vycíděný… a prázdný. Kebabáři tam z nudy asi pořád leští stoly. Obsluha byla z mé návštěvy vysloveně nadšená, myslím, že jsem mohl být prvním zákazníkem nejen ten den, ale i týden (byla sobota).

Objednal jsem extra pálivý döner, připlatil za verzi se sýrem (trochu změna oproti Berlínu, kde je sýr skoro vždy v ceně) a zasedl. A hned se chytil za hlavu, protože jsem si chtěl objednat dürüma. No co, poperu se s (za posledních cca 30 hodin již pátým) dönerem.

Kebabář donesl výsledek svého snažení. No, byla to pěkná porcička (alespoň to tak na první pohled vypadalo). Zakousl jsem se a jal se vnímat jednotlivé chuťové nuance.

Houska byla sice opečená, ale ne úplně dokonale, takže to při jejím ukusování zrovna moc nekřupalo. Žádný sezam nebo tak něco se nekonal. Prostě neurazila, ale ani náhodou nezaujala.

Přiobjednaného sýra bylo za 50 centů, co toto vylepšení stálo, opravdu požehnaně. Jednalo se ale o klasický balkán, feta mi ke kebabu pasuje víc (a nepíšu to poprvé).

Kebabář mi döner zalil všemi zálivkami, kterými disponoval, což je vždy humus. Cítíte pak všechno možné, jen ne nějakou dobrou chuť. Prostě jako když Hund a Katze vařili die Torte.

Masa zase nakonec až tolik v kebabu nebylo, i když se to tak na začátku tvářilo. Borec totiž kebab připravil způsobem, který osobně nesnáším, a to sice, že nejdřív do kebabu nandal zeleninu a pak teprve nasypal na tu horu zeleniny maso. Kebab pak na talíři vypadá, jako pěkný cvlada, ale je to jen zdání. A navíc kebab pak nemá legendární kapsičku.

Zeleninová složka kebabu sestávala z klasické variace „Kurděje se mi vyhnou obloukem“, tedy bílé zelí, fialové zelí, cibule, jedna kostička okurky, jeden plátek rajčete.

Vzhledem ke stavu mého žaludku a střev (jak říkám, byl to pátý döner během třiceti hodin) jsem ukousal něco housky, vyjedl maso se sýrem, ochutnal trochu zeleniny (čti: zelí) a zbytek nechal.

Kolegové inspektoři to tedy nesouhlasně komentovali, ale já byl neoblomný.

Kebab se v tu chvíli zdál podprůměrný, mohlo to ale být tím, že už jsme za sebou měli solidní kebabovou žranici a některé opravdu vynikající dönery.

Možná, když člověk jede v autě po okruhu kolem Magdeburgu a dostane nepřekonatelnou chuť na kebab, benzínková kebabárna Döner am Ring ho potěší nadprůměrně, za mě se ale o nic, o čem bych chtěl psát do Bravíčka, nejednalo.

Döner am Ring, Brenneckestraße 32, Magdeburg, Německo

Urkesh Grillrestaurant (Magdeburg)

Návštevu tohoto podniku jsem absolvoval v rámci našeho kebabového supertahu Německem. Po příjezdu do Magdeburgu ihned po ubytování vyrážíme do města, nejsme tu na dovolené. Já osobně jsem se cítil dost plnej a představa, že mám dát téhož dne ještě další dva kebaby, abychom dodrželi dohodnuté tempo, se mi zdála nepředstavitelná. Jubilejní pátý kebab se však blížil (Urkesh kebab Magdeburg) a poté měl přijít nařadu i šestý, ale nepředbíhejme.

Začínám mít rozšířené zorničky a nepřítomný výraz. Myslím, že mám kus kuřecího na plicích. Ale jako správný kebabový voják v poli se vydávám na steč! Navíc po mém ustavičném remcání, že ze tří kebabů mám vždy ten nejhorší, jsem dostal privilegium. Byla řada na mě ochutnat údajně nejlepší kebab ve městě – Urkesh Grillrestaurant Magdeburg. Asi po čtyrech kilometrech jsme dorazili před brány, vrata, vstupní dveře a už jsem si to hrnul dovnitř. Pokud chcete vědět něco dalšího o městě na Labi, zabruste do našeho popisu cesty.

Co nabízí: Dönerdürüm, navíc asi milion různých vychytávek kolem kebabu, něco na grilu a zřejmě i nějakou tu pizzu. Dokonce i variantu dürüm v pizza chlebu, jak jistě znáte také z pražské kebabárny na Štěpánské s názvem Can Bey.

Interiér: Tady poprvé si zaslouží Urkesh kebab Magdeburg absolutorium. Jak kdybych se ocitl v Gaudího parku někde v Barceloně, případně jak kdyby interiér namaloval Salvator Dalí, chyběli jen sloni a hodiny. Žluté protáhlé krápníky ze stropu, takřka umělecké dílo. Všude čisto. Paráda. Jo a žádná červená svítivá barva a neony a tyhle komedie.

Samotný pokrm: Objednal jsem si kuřecí se sýrem, patrně feta. Sýra ale nebylo moc. Byl sice trochu zamotanej dovnitř pokrmu a nebyl hned vidět, ale byl tam, přesto ho mohlo a mělo být být více. Na první pohled bylo vidět, že se jedná o kusy kuřete, pěkně začerstva nakrájené, výborně okořeněné a navíc s kouskem papriky co se grilovala na štangli a kapala šťávu na maso, nádhera. A ještě jedna věta k masu – bylo ho fakt kotel! Tak půlka kuřete, což bych normálně kvitoval s povděkem, u pátého kebabu za den a půl jsem však měl co dělat, abych pokrm zvládl do sebe nasoukat.

Poručil jsem si pálivou a česnekovou zálivku, takřka tradičně. Sice jsem chtěl velmi pálivé, ale buď na to obsluha zapomněla, nebo mám už totálně plechovou hubu a nic necítím. Co se týče zeleniny, byla čerstvá, hodně zelí (jak červeného tak bílého), navíc tam byla petržel, která dokonala souznívala s ostatním a pozdvihla chuť ostatního o stupeň výše. Celkově to byl velmi nadprůměrný kebab, sotva se valim, bylo toho hrozně moc a připadám si jak Pučmeloun.

Obsluha: Až na lehké nedorozumění co se pálivosti týče nemám co vytknout, vše pochopili, přinesli, nepokazili, za čerstva nakrájeli. Navíc měli uvnitř pořádek.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 5 euro a döner za 4 eura, se sýrem za 4,70 eura. Chtěl jsem trochu změnu a tak jsem si dopřál. Opět zřejmě platí – dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Urkesh Grillrestaurant, Leipziger Str. 10A, 39112 Magdeburg, Německo

Holl Kebab (Chabařovice)

Tak dlouhou dobu si inspektor Ralf brousil zuby na kebabárnu v Chabařovicích, až o ně za pomoci zubní víly přišel a musel si nechat udělat nové. S novou kousací aparaturou se okamžitě vydal do Chabařovic otestovat kebabárnu Holl Kebab Chabařovice na zdejším náměstí. Ta se nachází naproti autobusové zastávce (ze směru od Ústí). Pokud byste ji přeci jen přehlédli, pro jistotu na silnici stojí omšelý a asi prokopnutý poutač. Křídou napsaný vzkaz láká kolemjdoucí na kebab od 40,- Kč.

Z pestré nabídky Holl Kebabu jsem zvolil tradiční kebab v tureckém chlebu za pětašedesát kaček. Pokud jde o maso zvolil jsem mix. V nabídce mě zaujaly dvě kebabové variace a kombinace “made in Czech republic“  – kebab v bagetě či smažený sýr v tureckém chlebu. Velmi úsporně oděná mladá dívka krev a mlíko se otočila k rožním, ke mně zády. Tím mi ukázala jak velkou část jejího sedacího ústrojí není schopný pojmout její letní model minikraťásků.

Pozornost jsem bleskově přemístil jiným směrem. Moje oči si zvídavě prohlížely interiér kebabárny. Nemohl jsem si pomoci. Genius loci tohoto místa ve mně evokoval pocit stánku s langošema kdesi na Mácháči nebo ve Starých Splavech, jež spojuje jakási kombinace retra, omšelosti, neuspořádanosti a úžasu nad tím, jak je možné tak nehodící se věci a vybavení umístit do jednoho společného prostoru.

Samotná kebabárna není moc přívětivá pro konzumaci na místě, neboť, mimo pultu umístěném na levé zdi pro konzumaci na stojáka, si nemůžete svůj kebab vychutnat v sedě u stolku, a to ani venku před kebabárnou. Ovšem nesmím zmínit skutečnost, že kebabárna působila čistě, uklizeně. Tolik z rubriky „šmejdění po kebabárně“. Nyní k tomu podstatnému.

Poté, co mi slečna podala kebab s talířem, jsem se pustil do svého zavedeného rituálu. Než jsem se zakousl do kebabu, nejprve jsem vidličkou vyzobal většinu zeleniny, aby mi poté, když vezmu kebab do rukou, nevypadla jeho polovina kamsi na zem. Co říci k zelenině? V kebabu jí moc nebylo, a to jak počtem druhů zeleniny (zelí, cibule, salát), tak jejím množstvím.  V porovnání s poměrem masa to ovšem nebylo vůbec negativum. Právě naopak!

Kebab jsou uchopil do rukou a zakousl se do něj. První věc, která mi ihned prolétla hlavou byla obzvláště silná houska. Její kůrka se vyznačovala lehkou křupavostí a vnějšek zas měkkostí na skus. Kuřecímu maso se nevyznačovalo žádnou speciální nebo vyjímečnou chutí. Jednalo se o takový kebabový standard. Tvrdší hovězí nakrájené na slabší plátky jsem hůře rozkousával. Byl jsem velmi mile překvapen skvělou chutí kebabu, pod níž byla podepsána především skvělá bylinková zálivka. Třešnička na dortu v podobě pálivé omáčky mi musela vypálit i toho posledního červa v mojí dutině ústní, jelikož i přes konzumaci několika nápojů, jsem i po zhruba hodině měl pocit, že bych si pouhým dechem mohl odpálit cigaretu.

Pokud bych měl hodnotit celkový umělecký dojem z kebabu, tak bych bych konstatoval, že kebab sice trochu působí tak, že je dělán po domácku metodou a lá Jirka Babica, tím ovšem neříkám, že by byl oproti unifikovaným kebabárnám, v nichž se používají ty samé polotovary a kebab chutná naprosto stejně, horší. Výsledek je zcela opačný. Navíc se mi málokdy stalo, že bych měl problém sníst porci kebabu. U Holl Kebabu se mi to po dlouhé době přihodilo.

Holl Kebab, Husovo náměstí 33, 40317 Chabařovice

Imren Grill (Berlín)

Imren Grill na berlínské Boppstrasse jsme navštívili v rámci našeho kebabového roadtripu po Německu. Jelikož se jednalo teprve o můj druhý kebab na zmíněné akci a vzhledem k pověsti, která podnik provází na internetu, jsem se na kebab z této provozovny hodně těšil.

Interiér: Ne zrovna útulný. Připomíná spíše nemocniční jídelnu. Před podnikem byla celkem příjemná zahrádka, která ale byla plná, takže jsem pro svou konzumaci musel volit neutěšený prostor uvnitř. Některé stoly byly celkem špinavé po předchozích zákaznících. Moc jsem se tu necítil.

Co nabízí: Nabídka je perfektní. Od klasického dönera a dürüma přes tureckou pizzu (lahmacun) a pěkný Adana kebab až po typickou tureckou grilovačku na šavlích – kuřecí maso, jehněčí kotletky a tak dále. Maso ale vypadalo klasicky „turecky“, a protože jsem v Turecku díky jedné epizodě s mouchami a masem v kebabu za týden zhubl 7 kilo, dbal jsem svých rozsáhlých zkušeností a nepouštěl se do žádných větších akcí. Objednal jsem si kuřecí döner.

Obsluha: No, objednaný kuřecí döner se díky obsluze změnil na döner (nejspíš) telecí. Nejednalo se ale o klasickou českou sekanou, nýbrž o opravdové hovězí maso, a protože jsem ještě neochutnal, s borci za pultem jsem to neřešil.

Obsluha nepůsobila zrovna dvakrát příjemně a dokonce se nás pokusila zkasírovat nadvakrát. Platili jsme při obdržení kebabu a pak jsme byli k vysolení eur vyzváni znovu při odchodu. Tuto nabídku jsme s díky odmítli. Obsluha tedy jakože nic moc.

Chuť: Tak a dostáváme se k jádru pudla. A to skoro doslova. To kuřecí maso, co bylo asi „telecí“, mi přišlo jako ze psa, a to při nejlepším. Naprosto nepoživatelné, gumové, nemožné rozkousat (a to mám kromě tří osmiček všechny zuby!). Chuťově mě katapultovalo někam na grilovačku do osady na východním Slovensku. Maso – tragédie.

Zálivky my byly naservírovány dvě, kečupová a jogurtová. Na množství se nešetřilo, ale jejich chuť byla hodně mdlá a nepřebila hrůznou pachuť masa. Zeleniny se do kebabu moc nedostalo a hlavně, žádná zeleninová hitparáda se nekonala. Salát, rajče, trocha zelí a nazdar.

Jediné, co trochu zachraňovalo celkový dojem z kebabu a důstojnost kebabárny Imren Grill, byla houska. Křupavá, propečená, chuťově bezproblémová.

Imren Grill, Boppstrasse 10, Berlín – Německo

Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice)

Na periferii města Ústí nad Labem směrem na Děčín se nachází čtvrť Neštěmice. Zde inspektor Ralf narazil na kebabárnu prozaicky pojmenovanou Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice). Ta se nachází mezi dvěmi hospodami v areálu bývalého obchodního centra Květ vybudovaného v 80. letech.

Při vstupu do kebabárny okamžitě zjistíte, že se toho tady za těch třicet let moc nezměnilo. Interiéru kebabárny dominuje červenozelená barevná kombinace a vyšperkované reklamní nápisy “KEBAB“ z lesklé červené izolepy. Kebabárna na mě působila dojmem, že veškeré její vybavení tvoří rekvizity z normalizačního seriálu o šéfkuchaři Svatoplukovi Kuřátkovi.

Velmi důvtipně jsou na zemi rozmístěny samolepky se stopami, jež vedou k pultu. Tato vychytávka zřejmě novému zákazníkovi okamžitě pomůže se v novém prostředí zorientovat a nezabloudit od dveří k pultu, což je zhruba  metry. Podle osazenstva vedlejší hospody Sonáta a sousedního sportbaru ostatně soudím, že estetický dojem z kebabárny je pro zdejší zákazníky asi stejně důležitý jako současná politická situace v Zambezi.

Kebabárna rozhodně nepůsobí dojmem, že by se zde trhly dveře. Byl jsem jediným zákazníkem a zlověstné ticho v kebabárně v táhlých intervalech sporadicky prořezával zvuk větráku. Když se objevila obsluha, holohlavý muž s vizáží nájemného zabijáka, nesmělým hlasem jsem si objednal velký kebab, kuřecí, jelikož se jednalo o jediný druh masa k dispozici. Zatímco kebabář připravoval moji objednávku, nenápadně jsem se kochal bizardností tohoto prostoru, zkoumal nabídku kebabárny (pizzy, saláty) a ostražitě pořizoval fotodokumentaci. Připadal jsem si trošku jako Borat v židovským baráku.  

Poručil jsem si velmi pálivé a obsluha reagovala, tak jak to mám na základě svých zkušeností nejraději – pousmála se a řekla: „vážně?“ To je vždy příslib slastného pálivého džihádu, jež vám po dobu konzumace vaší pochoutky bude okupovat každou chuťovou buňku.

Zaplatil jsem 80 kaček. Tož sice není bůhvíjaká vysoká cena, ovšem na periferii Ústí by přece jen člověk čekal nižší cenovou hladinu. Štrádoval jsem si to do protějšího parčíku a s dychtivým výrazem loveckého psa se moje zuby zakusovaly jako dvě rypadla hlouběji a hlouběji do kebabu.

No a co říci k samotnému kebabu? Houska byla silnější, teplejší, ne příliš křupavá, ale příjemně nadýchaná jako pocukrovaný centr od Karla Poborského. Zelenině jsem neměl moc co vytknout, nebylo ji příliš mnoho, aby nezabírala příliš místa v housce masu. Ano, to si nechám líbit. Maso nebylo příliš chuťově výrazné jako třeba v ústeckém Maidumu, což ovšem nutně neznamená, že by bylo špatné. Nikoli bezvýznamné plus spočívá ve více než uspokojivé porci masa. Zálivka klasická jogurtová, taková nijaká jako herní styl českého fotbalového nároďáku.  Ovšem co pro mě byla opravdová třešnička na onom pomyslném dortu, bylo pálivé koření, které většinu standardních surovin v kebabu chuťově katapultovalo minimálně o jednu úroveň výše.

Kebab OC Květ, Seifertova 4, Ústí nad Labem – Neštěmice

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑