Štítek

Next Gyros (Most)

Jiří Bartoška kdesi prohlásil, že dvě nejdepresivnější města jsou Ústí nad Labem a východní Berlín. Dovolil bych si tuto dvojici doplnit o město Most. Panelák kam se podíváš, zbytky socialismu 80. let tu na člověka dýchají z každého nároží. To vše umocněno skladbou obyvatelstva, tak tragicky typickou pro větší města v celém Ústeckém kraji. Jak to tak ovšem bývá, nejen cesty Páně, ale i služební cesty jsou nevyzpytatelné a jedna z nich mě zavedla do Mostu. A když už jsem byl tady, navštívit nějakou zdejší kebabárnu pro mě byla hotová věc. Nad výběrem jsem nějak nedumal. Prostě jsem byl rozhodnutý zastavit se v první kebabárně, která mi přijde do rány.

Z dáli jsem zaregistroval prosklenou budovu polepenou obrázky kebabu a plamenů. Onou kebabárnu se stal Next Gyros. Jinou pobočku této kebabárny s pořadovým číslem III před časem hodnotil můj kolega Grylls (recenze zde). Obsluhu tvořila trojice sympatických a kmitajících mládežníků, z nichž dva byli kluci opálený. Ani jsem se nepodíval na tabuli s nabídkou jídel, rovnou jsem si objednal normální kebab a zaplatil 80,- Kč. S kolegou jsme byli vyzváni, ať si sedneme, že nám jídlo donesou za chvilku. Jak bylo řečeno, tak se také stalo. Interiér kebabárny poskytuje dostatek prostoru i ke konzumaci u jednoho ze stolů přímo v kebabárně. Zvolil jsem stůl vlevo na jakémsi vyvýšeném balkonu, z něhož jsem bedlivě sledoval přípravu svého jídla.

Kebabář junior přede mne postavil talíř s příborem. Pohled na rozevřenou housku napěchovanou masem a zeleninou, jež byly přelity bílou zálivkou a posypány pálivým kořením, ve mně opět vyvolaly pocit, že se dívám na vzývající ženský klín. Po chvilce mi ovšem v mysli vytanul jiný obraz. To není ženský klín, to je otevřený zobák toho uřvaného žabáka ze seriálu Sezame, otevři se. Konec filosofování, řekl jsem si.  Byl jsem již značně vyhladovělý. Do kebabu jsem se pustil se značnou vervou a odložil veškeré zásady společenské etikety dle Gutha-Jarkovského.

Nahřátá silná houska chutnala jako čerstvě rozpečný rohlík. A to já rád! Se zeleninou to bylo ovšem horší. Jednalo se prakticky jen o salát a červené zelí, nic víc, nic míň. Sice chápu, že jsem si neobjednal caesar salát nebo jakýkoli jiný zeleninový salát, ale dva druhy zeleniny bez jakékoli chuti mi přijdou bez urážky jako velmi chudá příloha. Silnější plátky masa, jimiž byla vystlaná spodní část housky, jsem musel v puse doslova přežvýkat, aby je moje trávicí ústrojí mohlo dále zpracovat. Bohužel se maso nevyznačovalo jakoukoli chutí. Pokud bych zavřel oči, asi bych ani nevěděl, že právě koušu maso. Bílá zálivka prosakující do housky by z mého pohledu v kebabu nemusela ani být. Prakticky opět bez chuti. Jak tomu občas bývá, jedinou chuťově výraznější složkou kebabu bylo pálivé koření.

Člověku je občas smutno, že musí být kritický a neseká jednu pochvalnou recenzi za druhou, ale v tomto případě to jinak nešlo. Ne, že by Next Gyros byl vyloženě špatný, ale marně jsem hledal, co bych na kebabu mohl vypíchnout a pochválit. Jedna věc mě vlastně napadá. Množství. Vydatná porce mě dostatečně zasytila a já pak celou cestu do Ústí jen spokojeně trávil.

Next Gyros I, tř. Budovatelů 1353/108a, Most

Steinhofen Pizza Gyros

Stává se, že si občas napíšu nákupní seznam, ale většinou si jej stejně zapomenu vzít na nákup sebou. Nezřídka tak bloumám po supermarketu jak Maďar v kukuřici a čekám na to, co mi padne do rány. Tak tomu bylo i při mém nákupu v německém Kauflandu. Tentokrát se během popojíždění s nákupním vozíkem mezi chladícími boxy můj pohled zastavil na krabici s nápisem Steinhofen Pizza Gyros. Ano, hned mi hlavou probleskla otázka „Co to je za klauni?“, kterou ovšem okamžitě vystřídala zvědavost, jak taková klauniáda může asi chutnat?

Pizza a gyros? To, že Němci mají specifické chutě, jsem zaregistroval již při prvním kontaktu s tamnější pornoprodukcí. Pokud jde o jídlo a pití,  jejich chutě a kombinace člověku často připomínají vaření dortu pejska s kočičkou. Podobné obavy jsem měl ale i před ochutnáním německých specialit jako Colaweizen (cola a pivo) nebo Kiba (višňový džus s banánovým), nad nimiž jsem původně kroutil hlavou. Následně mi ovšem zachutnaly.

Jelikož reaguji na vše, co má jakoukoli souvislost s kebabem/gyrosem slintáním jako Pavlovův pes, problém, co bude k dnes k večeři, byl vyřešen. Krabici jsem vložil do vozíku a bezohledně si mezi německými důchodci prorážel cestu k pokladně. Pokud jde o cenu, ta byla více než příznivá, 1,99 Euro (dle aktuálního kurzu tedy 52,- Kč).

Pizza Gyros příprava

Po příjezdu domů jsem se okamžitě s dychtivostí dítěte rozbalujícího vánoční dárky pustil do otevírání krabice a přípravy pizza gyrosu. Návod na přípravu nevypadal vůbec komplikovaně. Otevřít krabici, vyndat pizzu z obalu, vložit do trouby na 12 až 14 minut při 220 °C. Pizza Gyros jsem dal do trouby a oněch zhruba 14 minut jsem pak očima hypnotizoval rozmrzající pizzu a pročítal si složení pizza gyrosu: vepřové maso, cibule, sýr, olivy a marinované feferonky. V okamžiku, kdy maso dostalo tu správnou barvu a okraje pizzy lehce nahnědly, vzal jsem chňapku, vytáhl ji z trouby, položil na talíř a nakrájel.

Jak chutná?

Přikročme k tomu nejdůležitějším.  Jak může chutnat pizza za 2 Eura z Kauflandu, navíc z jejich řady K-Classic? Kombinace nízké ceny a kauflanďácké značky nebude asi nic moc, říkáte si, co? Těsto se nevymykalo standardní zamražené pizze z krabice, prostě klasika na níž jste zvyklí. Sýr i přes dobu strávenou v mikrovlnce byl svěží a skvěle doplňoval chuť masa. U masa mě překvapila nadstandardní porce. Navíc maso opravdu chutnalo jako gyros a nejednalo se třeba o nějaké odřezky z prasečích předkožek. U něj jsem kupodivu nezaznamenal výraznější rozdíl oproti masu z klasické kebabárny.

Pokud bych měl shrnout celkový dojem z Steinhofen Pizza Gyrosu, tak bych každému rozhodně doporučil, ať jej vyzkouší. Příznivá cena, rychlá, nenáročná příprava a porce člověka dostatečně zasytí. Teď jdu vyběhat těch 885 kalorií a zároveň si udělat v žaludku místo a chuť na další kebab! Sportu zdar a kebabu zvlášť!

Pizza Gyros

Mekan Radava (Praha)

Kebabárna Mekan Radava vypadá vcelku nově, ale jak dlouho se na místě nachází, netuším. Zvenku je na první pohled jasné, o co tady kráčí, a proto jsem na Kamenické doslova vyskočil z tramvaje a hurá na průzkum. Navíc se vůně masa linula po chodníku takovým způsobem, že než bys řekl: “prosím jeden dürüm s kuřecím masem, bylinkovou zálivkou a i s cíbou a sním to tady” už sedíte vevnitř a cpete se jak vepřochod.

Abych napsal taky něco rádoby kulturního a zajímavého – v okolí kebabárny se nachází Strossmayerovo náměstí, které je v současnosti zajímavé tím, že to vlastně už žádné náměstí není a kvůli tramvajové síti zcela ztratilo své kouzlo, jelikož je rozdělené ze všech stran (oproti třeba náměstí Míru). No, a okolí zastávky Kamenická je známe zvláště kvůli tomu, že přesně na tomto místě v roce 1973 zabila Olga Hepnarová nákladním vozidlem několik osob. No, a hurá na kebab. Na případné blbé kecy – NE, ti, co prodávají kebaby, nejsou teroristi.

Co nabízí:

Sortiment kebabáren je většinou podobný (zaplať pánbůh) a i Mekan Radava není výjimkou. Tudíž si můžete objednat döner a dürüm či falafel, a to vše buď zabalit do housky, nebo na talíř maso a zeleninu. Maso bylo v době mé návštěvy telecí, vesele se točící nad grilem. Měli i kuřecí, které jsem si objednal, ale k tomu až níže (PODPULŤÁK Z HRNCE).

Interiér:

Asi zatím největší kebabárna. Patrně se zde dříve nacházela restaurace, protože je tady fakt hodně místa na sezení, kde si svoji pochutinu vychutnat. Uvnitř je podnik vcelku vkusně zařízen, nikde žádný bordel a hezky uklizeno, a to jak před, tak za prodejním pultem. V době mé návštěvy se uvnitř nacházelo cca 5 lidí – je vždy dobře, když je poblíž alespoň někdo s kebabem. Být někde sám samotinký neznačí nikdy nic dobrého a kvalita poté bývá často pochybná a celá návštěva pak může mít dohru v podobě opakované bujaré návštěvy toalety horem-dolem. To ale nebyl tento příklad, abych nezaváděl.

Kvalita služeb:

Vezmeme si to pěkně po pořádku. Objednal jsem si dürüm, bylinkovou zálivku,kuřecí maso a cibuli. Houska byla vcelku nevýrazná, ale hezky zapečená a křupavá, hodnotím jako drobný nadprůměr. Bylinková zálivka byla výborná s velkým množstvím kopru, což kvituji natolik, že jsem chvíli takřka stříhal radostí ušima. Zeleninka byla dejme tomu neutrální, vypadala čerstvě a byla vcelku chutná. No, ale pak tu máme maso. To byl, přátelé, bez pardonu, tak trochu průser. Chuťově to sice nebyla úplná katastrofa, kořeněné bylo tak akorát, ale bylo to maso z nějakého hrnce plného omastku a navíc ho nedostatečně ohřáli, takže bylo studené. A… hádejte co… studené maso v kebabu já nerad. Ano, uznávám, že když se nad grilem točí jen telecí verze, chytřejšího by napadlo si ji objednat. Já ale v poslední době nějak této variantě kvůli pochybnostem o kvalitě masa, respektive i dodané mouky, nehovím. Proto jsem zkusil štěstí s kuřecím, i když jsem jaksi mohl čekat, že bude z podpultu. Ještě to samozřejmě mohl být kebab á la Jitrnice, kterou svět neviděl, a točit se na neviditelném grilu a já bych vám o tom teď psal na neviditelném notebooku – ale to se nestalo. Tudíž jsem byl vzhledem ke studenému masu spíše trochu zklamán i z jinak obstojných ingrediencí a velké porce pokrmu. Takhle se jedná o průměr.

Obsluha a cena:

Jeden kluk opálenej a poté jedna běloskvoucí paní, oba velmi milí a snaživí, ale prostě studené maso. Búúúúúúú. Uvnitř měli uklizeno a i když já jsem se ládoval, tak průběžně uklízeli stoly. Nemůžu říci nic špatného, až na to studené maso. Cena hlavních pokrmů – döner za 75 Kč a dürüm za 99 Kč. Na Prahu klasika, a jelikož byla porce spíše větší, tak tady bych problém neviděl.

Mekan Radava, Milady Horákové 37, Praha

Pizza Roma I. P. Pavlova (Praha)

Obsahem recenze podniku Pizza Roma na zastávce I.P. Pavlova mohlo být jediné slovo. Katastrofa. Tohle jediné slovo by totiž naprosto přesně a dostatečně vystihlo kvalitu kebabu, který poloviční kebabárna Pizza Roma servíruje.

Upřímně, recenzi téhle kebabárny jsme se dlouho vyhýbali, protože s ní své zkušenosti máme už z dob, kdy jsme si poznatky z pojídání kebabů nezapisovali do blogýsků na internetu. Věnovat znovu 70 korun za ostudný kebab jen proto, aby mohl napsat recenzi, se nechtělo ani jednomu z našich recenzentů.

Jelikož se ale blíží roční výročí vzniku webu kebabarny.cz, dali jsme si recenzi téhle kebabárny jako takový dáreček k našemu jubileu a vyrazili na něj v kompletní recenzentské sestavě: zprava Emperor, na centru Grylls, levé křídlo Ralfík. A nebo jsme možná šli z hospody a všude jinde už měli zavřeno. Ať si velectěný čtenář sám vydedukuje, jak to vlastně bylo.

Každopádně Grylls si objednal gyros tortillu, Ralfík se neohroženě rozhodl pro gyros housku a stratég Emperor si na poslední chvíli vzpomněl, že vlastně nemá hlad, a že recenzi v Pizza Roma I.P. Pavlova jen nafotí.

Následuje autentický přepis rozhovoru po několika kousnutích do naservírovaných pochutin:

Emperor: „Ty vole, ale vypadá to fakt nechutně obojí jako…“
Grylls: „Humus. Fakt humus.“
Ralf: neartikulovaně vyjadřuje svou nespokojenost huhláním s plnou pusou
Grylls: „To by ses posral, v tý tortille je fakt skoro jen salát a zálivka!“
Emperor: „Kecáš vole, ukaž!“
Ralf: dále neartikulovaně huhlá
Emperor: „No fakt, jen salát a zálivka! Kde je to maso? To bych hezky nenafotil ani zrcadlovkou…“
Ralf: sípe „Jako já snim po pivu cokoliv, na Erasmu jsem dal i měsíc prošlou čabajku, ale tohle je moc!“
Grylls: znechucené říhnutí
Emperor: sune nohy do bezpečné vzdálenosti, aby mu Grylls nepogrcal polobotky

Ale popořadě. Pizza Roma má jen malinký interiér a jíst koupenou pochutinu uvnitř, mezi hromadou lidí čekajících ve frontě na objednání noční svačinky, se asi chce málokomu. I my jsme po obdržení svých „pochutin“ zvolili radši konzumaci na mrazu v bezpečí širokého chodníku před kebabárnou.

Obsluha v kebabárně se řadí k tomu nejhoršímu, co lze v našich kebabových luzích a hájích spatřit. Ano, mohli bychom je omlouvat, že jsou tak neuvěřitelně nepříjemní kvůli tomu, že horko těžko zvládají odbavit noční nápory snackuchtivých zákazníků. Jenže v době naší recenzní návštěvy obsluha kromě hlášek k zákazníkům typu „Uhni vocuď“ stihla i pokřikovat z otevřeného okýnka na procházející skupiny dívek „Heyy, sexy bitches!!“. Nabízí se otázka, jakou má asi umolousaný jouda se „slovanským“ přízvukem úspěšnost, když z okýnka rychlého občerstvění zapatlaný od zálivky a pizza těsta pořvává v jednu ráno na kolemjdoucí ženy, že jsou sexy bičiz. Naši přízeň jako zákazníků si tyto projevy opravdu nezískaly.

Chuť. Co k tomu říct. Masa málo, zelí hodně, trocha zálivky bez výrazné chuti. Nic víc v „kebabu“ není. Jedinou pozitivní věcí, kterou lze v oblasti chuti zmínit, je tortilla. Mají jí ve více variantách, Grylls si dal pálivou a k šoku celé redakce ta tortilla pálila docela solidně. Bohužel však byla studená, protože jí kebabáři zabalenou trochu nepřipekli v kontaktním grilu, jak je v normálních podnicích zvykem.

Druhou (a poslední) pozitivní věcí, která v hodnocení Pizza Roma zazní, je cena. Jednotná částka 70 Kč za tortillu i housku je v Praze rozhodně v té levnější části cenového spektra. Když do rovnice ale zapojíme i chuť, přestává to být taková hitparáda.

Vrcholem našeho rozladění bylo následné pročítání recenzí podniku na serverech typu Yelp či Foursquare. Jak může sakra něco takového někomu chutnat? To ti lidé, hodnotící Pizza Roma pěti hvězdičkami z pěti, v životě neměli kebab? Co by se stalo, kdyby si objednali kebab někde v Berlíně, nebo Ankaře? Vybuchly by jim všechny chuťové pohárky a otevřela se jim pátá dimenze?

Dámy a pánové, za server Kebabárny.cz prohlašujeme, že naše recenzní návštěva podniku Pizza Roma na I.P. Pavlova byla čistou esencí všeho zlého na české kebabové scéně. Kdyby ještě o polovinu zdražili a začali kebab balit do horších tortill, bylo by takové naše malé, soukromé kebabové peklíčko.

Pizza Roma, Jugoslávská 17/6, Praha

Kebab Star Národní třída (Praha)

V další naší vysoce expertní ( 🙂 ) recenzi se podíváme na zoubek kebabárně Kebab Star Národní třída, která se nachází na strategickém místě hned vedle rockového podniku Vagon. Nevím, kolik existuje Vagonů na Národních třídách po celé republice, vedle kterých se nachází stánek s občerstvením, ale dnes se tedy – aby nedošlo k mýlce – bavíme o podniku lokalizovaném v našem hlavním městě.

Do Kebab Star Národní třída jsem zavítal jeden víkendový večer, posilněn několika pivky. Pro kebabárnu by to mohla být obrovská výhoda – co si budeme povídat, stačilo by podat průměrný kuchařský  výkon a moje chuťové buňky, lehce otupělé zlatavým mokem, by byly spokojené, ale takhle to v Kebab Star bohužel nedopadlo.

Většinou mě pořádek/nepořádek v interiéru nechává docela klidným, ale u této provozovny už se musím pozastavit nad tím, jaký bordel tam vládl. Všechny stoly (a většina židlí) pocintané zálivkami, na všech zbytky masa a zeleniny, drobky kam se podíváš. Odpadkový koš zcela přeplněný a co už se do něj nevešlo, přepadávalo na zem. Já beru, že když chudák kebabář nestíhá vydávat dönery v páteční špičce, na úklid moc času nezbyde. Zde se ale obsluha nacházela v počtu tří kusů a to už by si tedy chlapi tu a tam chvilku na setření stolů a vynesení koše najít mohli.

Objednal jsem kuřecí dürüm a pozoroval přípravu. Kdybych býval nepozoroval, odešel jsem s dürümem hovězím. Upozornil jsem na omyl ještě před převzetím a byl mi připraven dürüm s masem podle požadavku, ale bez otráveného obličeje se to neobešlo.

A teď už k samotné chuti. Vezmu to více méně v bodech, číst impresionistické popisy mého nočního dlabance se vám, předpokládám, nechce. Maso – čerstvé, chuťově dostačující průměr, miniaturní porce. Zálivka podprůměr. Neurčitá chuť, přitom by stačilo pár bylinek, trocha snahy a kebab by to vystřelilo do úplně jiných dimenzí. Nářky na zálivku ale píšu v recenzích pravidelně, nejedná se o problém jen tohoto podniku.  Zelenina v pořádku, až na naprosto neuvěřitelné množství cibule. Ta ze mě, myslím, byla cítit ještě po dvou týdnech a dvou litrech Listerinu. Buď se mi obsluha mstila za tu komplikaci s masem, nebo fakt nevím.

Celková chuť kebabu byla jednoduše neakceptovatelná. Přišel jsem si, jako bych jedl cibulovou tortillu s cibulí, cibulovou zálivkou a na vrch extra cibulí. Odcházel jsem zklamaný, a když teď přemýšlím, co o Kebab Star Národní třída napsat pozitivního, tápu. Mají přívětivou otevírací dobu a nacházejí se na perfektním místě pro rychlou noční svačinku po sedmi pivech a jedný zelený ve Vagónu, no. Víc toho dohromady nedám. Stálý zákazník ze mě fakt nebude.

Kebab Star Národní třída,
Národní třída 19, Praha

Istanbul kebab (Teplice)

Z deníku recenzenta Gryllse: Po nějakém čase jsem opět zavítal do Teplic v Čechách, a protože kebabový inspektor ve mě se prostě nezapře, střihl jsem si neplánovaně jednu inspekční návštěvu. Ta proběhla opět ve čtvrti Trnovany, se kterou mám od minula dobré kebabové zkušenosti – kebabárna Hollywood rozhodně nezklamala. Tentokrát jsem rozrazil dveře podniku Istabul kebab Teplice, který se od Hollywoodu nachází asi padesát metrů, v pro mě nezvyklý víkendový čas cca jedné hodiny po půlnoci. A jak to dopadlo?

Vzali jsme to s mým milovaným doprovodem z gruntu. Objednávka zněla „jeden kebab talíř s hranolkama, zeleninu si nechte“ a jeden klasický döner. Obojí v kuřecí variantě. Obsluha vypadala již celkem rozespale a štangle s masem se netočily, gril byl studený – to bývá často dost výrazné varování a pro slabší žaludky i signál k útěku. My jsme ale zasedli a jali se čekat. Chuti prostě neporučíš. Alespoň jsme měli dostatek času prostudovat interiér.

Istanbul kebab Teplice v tomto aspektu, co si budeme povídat, dost zaostává. Vše je zašlé, trochu špinavé, nevzhledné. Záchod byl mimo provoz. Celý vnitřek podniku již opravdu z plných plic křičí po rekonstrukci. Člověk se i trochu bojí, co na talíř (a do ruky) dostane, když tak pozoruje stěny, které na vymalování čekají cca od doby, kdy z výrobní linky v Mladé Boleslavi sjela první Škoda Felicia.

Zhruba po deseti minutách ale dorazilo jídlo, takže jsme zanechali počítání pavouků v rozích interiéru a pustili se do kebabů. Zde bych se chtěl jako obvykle omluvit za kvalitu fotografií, holt můj mobil focení fakt nemusí a dává to hlasitě najevo.

První pohled ukázal, že naše předchozí obavy o úroveň jídla by mohly být zbytečné. Monstrózní porce, maso čerstě propečené a nakrájené, žádná přihřátá podpultovka z kastrolu, hranolky jakbysmet rovnou z friťáku. Estetika kebab talíře by tedy mohla být lepší, ale nedělejme ze sebe zas nějaký hogofogo.

První zakousnutí a… úsměvy na tváři. Istanbul kebab Teplice umí. Nebudu tu teď řešit zeleninu nebo housku (a hranolky), to prostě bylo v pořádku, ale zaměřím se na maso. To byl totální luxus a musím říct, že lepší maso jsem v Čechách (kromě Mangalu v Praze, samozřejmě) opravdu neměl! Bylo kořeněné, perfektně připravené a vůbec – prostě chutnalo. Zálivka byla v Istanbul kebab taky ok (Hollywood jí ale má lepší).

Ještě se vrátím k velikosti porce. Poprvé v životě se mi stalo, že jsem nedojedl döner, protože už jsem prostě nemohl. A to i přes to, že ingredience byly do housky naskládané tak, že na konci vznikla pověstná masová kapsička, kde do sebe ládujete už jen samé maso a trochu housky.

Návštěvu Istanbulu v Teplicích tedy mohu s klidným svědomím doporučit. Kolegové o pár metrů vedle mají dobrý kebab a krásný interiér, tady dostanete jen ten dobrý kebab, ale pokud si ho vezmete do ruky sebou, na interiéru asi nesejde.

Istanbul kebab Teplice, Masarykova třída 58, Teplice

Palmovka Kebab (Praha)

Pln odhodlání jsem se vydal na další mně dosud neznámé místo v Praze, co se kebabu týče – na Palmovku. Měl jsem v plánu krásný kulturní večer s plným žaludkem kebabu a s následnou návštěvou divadla Pod Palmovkou. Hra Spolupracovníci tak nějak ušla, ale od hodnocení divadelních her tu nejsme. Kebab šeredně nevyšel. Návštěva Palmovka Kebab bylo rozhodnutí zcela špatné. Kebab mi byl doporučen jako výborný, bohužel během mé návštevy se zhmotnily veškeré kebabové chmury a odcházel jsem v náladě, že sem už nikdy. Ale vezmeme to hezky od začátku.

Palmovka kebab nabízí klasiku Döner, Dürüm i s falafelem a hranolky. Nic neobvyklého zde nečekejte, bohužel, ani co se kvality týče.

Interiér: Vcelku malý, přesto se na barovkách najíst dá. Mimochodem důvodem, proč se většině kebabáren nacházejí právě barové židle na úkor normálních je ten, že provozovna poté údajně podléhá jiným  normám a nemusí mít například toaletu pro zákazníky. Čistota by mohla být lepší. Na zemi se občas objevil kus masa nebo zeleniny, stůl také nebyl zrovna sterilní. Dovnitř se vtěsná i větší množství osob, což se v době mé návštevy i stalo.  Doufám, že tato recenze je odežene do kvalitnějších provozoven, protože jsem byl v šoku, jak lidé přicházejí a dobrovolně si nechávají dát do kebabu studené maso odněkud z koše. Třikrát tfuj! Sice se v okolí Palmovky často nacházejí velmi podivné existence, ale že by tamní obyvatelé či návštěvníci měli i takhle podivné chutě?

Kvalita služeb: No slovo kvalita není na místě. Po dlouhé době budu velmi kritický a i několik dní po snědění pokrmu se mně vaří krev. Začínám být alergický na kebabárny, kde musím zaplatit hned po objednání. Začínám si myslet, že je to z jejich strany vychytralost,  po zaplacení už jídlo neodřeknu a nebudu se hádat. Stejná situace nastala i v Palmovka Kebab. Po objednání jsem se patrně zahleděl do výstřihu mé spolustolovnice a v dostatečné míře bedlivě nesledoval obsluhu. Místo kuřecího masa, které bylo objednáno a točilo se na tyči, mně kebabový neumětel za pultem plnil housku, mimochodem podivně rozčvachtanou a studenou bez chuti, masem hovězím (aspoň doufám) a ne z tyče, ale odněkud zespodu z šuplíku a naprosto studené. Vytřeštil jsem oči, ale už bylo pozdě, ptát se, kdo je kdo. Zeleniny bylo málo a ač na pohled přes pult působila velmi dobře, dobrá nebyla. Omáčky byly také trochu bez chuti a ani má oblíbená pálivá, kterou si většinou dávám, když očekávám nedostatky, nekvalitu v housce nenapravila. Přesto jen během mého inspektorování do podniku přišlo dalších cca 6 osob.  Je možné, že jsem měl prostě jen smůlu a tak nějak se sešlo, že bylo uvnitř hodně lidí, došlo jedno maso a zbytek se musel udat a nebo prostě kebabář neměl nejlepší den, ale nesmí to nikdy být na úkor zákazníka. Proto, ač mě byl kebab doporučen, chválen a při mojí návštěvě spolustolovnice kroutila hlavou, že je to tentokrát o mnoho horší, nemohu hodnotit příznivě – kebab musí být za všech okolností stejný a to patrně nebyl.

Obsluha: Jejich původ je mi neznámý, ale doufám, že jim příslušní úředníci neprodlouží výzum a naučí se tam, odkud pocházejí, zač je toho kebab! Že někdo úplně nerozumí, dokážu při složitostech češtiny pochopit. Co však pochopit a prominout nemůžu, je snaha podvést zákazníka. Erdogana na tebe. Když přičteme trochu nepořádek uvnitř, nemám takřka co chválit.

 Cena hlavních pokrmů: Klasika a na Prahu průměr, možná lehce nadprůměr Döner 85 Kč, Dürüm 95 Kč. V cenách Palmovka Kebab výrazněji nevybočuje z řady.

Celkové hodnocení: Maso studené, houska bez chuti, málo zeleniny, vevnitř nepořádek. Že vás to nenalákalo? To je jen dobře. Mě už v Palmovka Kebab nikdo neuvidí a po Praze se nachází mnoho lepších kebabáren, stačí se podívat na naše další recenze na Kebabárny.cz.

Palmovka Kebab, Na žertvách 351/4, Praha

Jordán (Praha)

I když celkově lze oblast Malé Strany v kontextu kebabáren označit za nevlídnou pustinu, skoro až poušť, návštěvu této (široko daleko jediné) kebabové oázy v podobě kebabárny Jordán doporučit nelze.

Malý, celkem moderní a v čistotě udržovaný interiér vás při vstupu na okamžik naladí na vlnu příjemného očekávání, co Vám v ruce přistane za pochutinu, jenže od té chvíle jde vše dosti z kopce.

Kebab z Jordánu Vás totiž příliš nepotěší. Celé je to takové nedochucené, odfláklé a v neposlední řadě studené, už když vám to podávají do ruky. Zeleninová obloha je velmi podprůměrná, téměř až chudá. Zálivku musím zařadit do kategorie ohraničené pojmy špatná a velmi špatná.

Obsluha je nepříjemná, asi jako co si Čech dovoluje na Malostranském náměstí vůbec něco objednávat a zabírat místo ve frontě nějakému turistovi, který dostane ošizené jídlo, bez řečí zacáluje a všem je to fuk, protože stejně znovu nedorazí tak jako tak. Pravidelné fronty složené z celé školní třídy italské omladiny, která se zde zastaví po cestě z Karlova mostu na Hrad mou domněnku jen potvrzuje.

Do Jordánu na kebab ne, leda že máte nezvladatelnou chuť na maso, nedisponujete finančními prostředky na nějaký steak a nezvažujete možnost okusovat si vlastní ruku (zvažte, o moc horší než jejich gyros to nebude). A propos maso – to je překvapivě asi jediným světlým (světlejším) bodem v Jordánu. Mají sice jen kuřecí, ale netypicky kořeněné, skoro bych je až podezříval, že to není kupovaný prefabrikát – moc se mi to ale vzhledem k celkové nízké úrovni nepozdává.

Jordán, Malostranské náměstí 22, Praha 1

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑