Štítek (stránka 1 z 9)

Istanbul Kebab Arbesovo náměstí (Praha)

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Dali jsme si s inspektorem Gryllsem sraz v blízkosti kebabárny, abychom si předali tajný kontraband (čti chilli papričky vlastní produkce) a s námi na inspekci byla také paní Göringová. Předávka proběhla, to byl ostatně asi poslední klad následujících minut. Okolí Arbesáku nepůsobí věru epesním dojmem. Jen za pár minut, co jsme hovořili před kebabárnou, se v jejím okolí vyskytlo mnoho podivných individuí, která povětšinou zapadla do herny, která se nachází hned vedle kebabárny. Jak reklama na Svět neúspěšných. Nejlepší byly dvě obstarší „Rumunky“ při těle, které si před kebabárnou přerozdělovaly lup z obchoďáku Nový Smíchov, jenž šly do herny udat. Pokud bych věděl, jaká bída na nás čeká uvnitř, koupil bych si od Aranky dvě trička a pelášil do zaječích. Tak už chodím kolem horké kaše tudíž zpět ke kebabu.

Co nabízí: Döner a dürüm, dále pizzu, saláty, hranolky a další zbytečné komedie.

Interiér: S vybavením kebabárny jsem měl asi nejmenší problém. Vcelku hezky orientálně laděný nepřeplácaný vnitřek, pár stolků a židlí. Není to Alkron, ale na prodejnu rychlého občerstvení zcela dostačující. Ani zvenku nesvítí dvacet poutačů a šipek a podobně. V době našeho průzkumu navíc obsluha čistila podlahu a i za pultem to vypadalo vesměs čistě.

Samotný pokrm: Tak a jsem u játra pudla. Započněmež masem. Nacházelo se v hrnci, ač bylo kuřecí, tak dochucené nebylo nějak zvlášť dobře, navíc bylo studené. Tudíž velký palec dolů. Nejkritičtější musím být k housce. Ačkoli jsem ochutnal obě varianty, tak obě stály za exkrement. Zvláště dürüm kvůli ní chutnal jak guma od Zetoru. Jediné plus bylo, že jsem si uvědomil, že je třeba vyměnit letní pneumatiky. Zelenina zcela fádní a bez nápadu, navíc toho bylo vcelku málo. Zálivka bez výraznější chuti a popravdě jsme museli kořenit vlastním chilli.

Celkově množství bylo velmi nedostačující. Jelikož nabírám sádlo na zimu, tak jsem si musel dát doma ještě druhou a třetí večeři. Navíc jako bonus byl dürüm tak blbě zabalený, že se vybryndal na talíř a do rukou, a zvláště inspektor Grylls z toho byl v sedmém nebi, cituji: “Ty vole, tak tohle jsem ještě nezažil.”

Obsluha: Žena kolem padesátky pocházející patrně z oblasti postsovětských republik. Více jí však slušelo v rukou koště při úklidu, nežli chleba a jednotlivé ingredience. Naštvala mě hned, jak začala vyndávat nakrájené maso z hrnce, přestože se za ní rožnil krásný kus na špalku. Variantu hrnec chápu jedině v době nátřesku restaurace, kdy obsluha nestíhá, ale tady nebyl ve frontě mimo nás nikdo. Kebabáři by si měli uvědomit, že tenhle hrnec tlačenici před pultem nevyvolá. Vyvolá možná tak tlačenici o několik hodin později na toaletě, a to nechceš. Navíc se pokusila chtěně / nechtěně Gryllse okrást o deset korun. Vzhledem k jeho kolenovrství ten jeho pohled zabíjel. Může být ráda, že žije. Musím však pochválit, že na rozdíl od jiných kebabáren si po každé objednávce umyla ruce, to se často nevidí.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 89 Kč a döner za 79 Kč. Ceny nejsou závratné, ale to ani kvalita.

Istanbul Kebab Arbesovo náměstí, Štefánikova 296/37, Praha

Next Gyros (Most)

Jiří Bartoška kdesi prohlásil, že dvě nejdepresivnější města jsou Ústí nad Labem a východní Berlín. Dovolil bych si tuto dvojici doplnit o město Most. Panelák kam se podíváš, zbytky socialismu 80. let tu na člověka dýchají z každého nároží. To vše umocněno skladbou obyvatelstva, tak tragicky typickou pro větší města v celém Ústeckém kraji. Jak to tak ovšem bývá, nejen cesty Páně, ale i služební cesty jsou nevyzpytatelné a jedna z nich mě zavedla do Mostu. A když už jsem byl tady, navštívit nějakou zdejší kebabárnu pro mě byla hotová věc. Nad výběrem jsem nějak nedumal. Prostě jsem byl rozhodnutý zastavit se v první kebabárně, která mi přijde do rány.

Z dáli jsem zaregistroval prosklenou budovu polepenou obrázky kebabu a plamenů. Onou kebabárnu se stal Next Gyros. Jinou pobočku této kebabárny s pořadovým číslem III před časem hodnotil můj kolega Grylls (recenze zde). Obsluhu tvořila trojice sympatických a kmitajících mládežníků, z nichž dva byli kluci opálený. Ani jsem se nepodíval na tabuli s nabídkou jídel, rovnou jsem si objednal normální kebab a zaplatil 80,- Kč. S kolegou jsme byli vyzváni, ať si sedneme, že nám jídlo donesou za chvilku. Jak bylo řečeno, tak se také stalo. Interiér kebabárny poskytuje dostatek prostoru i ke konzumaci u jednoho ze stolů přímo v kebabárně. Zvolil jsem stůl vlevo na jakémsi vyvýšeném balkonu, z něhož jsem bedlivě sledoval přípravu svého jídla.

Kebabář junior přede mne postavil talíř s příborem. Pohled na rozevřenou housku napěchovanou masem a zeleninou, jež byly přelity bílou zálivkou a posypány pálivým kořením, ve mně opět vyvolaly pocit, že se dívám na vzývající ženský klín. Po chvilce mi ovšem v mysli vytanul jiný obraz. To není ženský klín, to je otevřený zobák toho uřvaného žabáka ze seriálu Sezame, otevři se. Konec filosofování, řekl jsem si.  Byl jsem již značně vyhladovělý. Do kebabu jsem se pustil se značnou vervou a odložil veškeré zásady společenské etikety dle Gutha-Jarkovského.

Nahřátá silná houska chutnala jako čerstvě rozpečný rohlík. A to já rád! Se zeleninou to bylo ovšem horší. Jednalo se prakticky jen o salát a červené zelí, nic víc, nic míň. Sice chápu, že jsem si neobjednal caesar salát nebo jakýkoli jiný zeleninový salát, ale dva druhy zeleniny bez jakékoli chuti mi přijdou bez urážky jako velmi chudá příloha. Silnější plátky masa, jimiž byla vystlaná spodní část housky, jsem musel v puse doslova přežvýkat, aby je moje trávicí ústrojí mohlo dále zpracovat. Bohužel se maso nevyznačovalo jakoukoli chutí. Pokud bych zavřel oči, asi bych ani nevěděl, že právě koušu maso. Bílá zálivka prosakující do housky by z mého pohledu v kebabu nemusela ani být. Prakticky opět bez chuti. Jak tomu občas bývá, jedinou chuťově výraznější složkou kebabu bylo pálivé koření.

Člověku je občas smutno, že musí být kritický a neseká jednu pochvalnou recenzi za druhou, ale v tomto případě to jinak nešlo. Ne, že by Next Gyros byl vyloženě špatný, ale marně jsem hledal, co bych na kebabu mohl vypíchnout a pochválit. Jedna věc mě vlastně napadá. Množství. Vydatná porce mě dostatečně zasytila a já pak celou cestu do Ústí jen spokojeně trávil.

Next Gyros I, tř. Budovatelů 1353/108a, Most

Alibaba Kebab (Plzeň)

Po čase se ztracený syn alias kebabárenský inspektor Ralf objevil u své druhé půlky rodiny v Plzni. Samozřejmě jsem této příležitosti využil, abych opět otestoval nějakou lokální kebabárnu, podělil se o svoji zkušenost s ostatními a opět ty medaile přivezl. Tentokrát padla volba na Kebab Alibaba v městské části Doubravka. Volba je asi špatné slovo. Prostě jsem se v sobotu dopoledne probudil s menší kocovinkou, vyšel jsem z domu a v okamžiku, kdy jsem zabouchl vchodové dveře, mě hned praštil do očí nápis Kebab Alibaba. Poté už jsem šel prakticky poslepu jen podle vůně, jež se zlehka linula do umorousaného sobotního dopoledne.

Nejistým zemanovským krokem ovšem ale bez hůlky a podpory bodyguardů jsem vstoupil k Alibabovi do jeskyně, tedy kebabárny. Jedná se vlastně o takovou menší nepojízdnou maringotku, ale zase čistou a útulnou. Předpokládám, že většina zákazníků si bere kebab s sebou a jen drtivý zlomek jej konzumuje u Alibaby. Něco ve stylu “kebab to go”. Na vnitřních prostorech kebabárny toho ani nebylo moc co hodnotit. Musím, ale uznat, že vše bylo vypulírované a naleštěné jak v Jantarové komnatě. Nešlo přehlédnout hordy nastrouhaného bílého a červeného zelí, salátu, cibule či papriček. Ty byly vzorově s geometrickou pravidelností navršeny v jednotlivých kyblíčcích za pultem.

Jít do kebabárny během dopoledne může být stejné riziko, jako jít do bordelu ještě za světla. V obou případech jste si sice vědomi toho, že ten timing není úplně ideální, jdete pak do rizika, že očekávaný požitek nebude tak vyšperkovaný, jako když předtím poladíte formu nějakým tím pivkem, zelenou a rumem na straně jedné. Na straně druhé poskytnete kebabářovi, respektive bordelmamá, přiměřený čas na to, aby se maso zahřálo na provozní teplotu a aby jej prošpikovala ta správná.  Pro obé radovánky zkrátka platí, že když musíš, tak prostě musíš, a to bez ohledu na denní dobu. Já prostě musel. Sorry jako.

Velmi příjemná a ochotná obsluha mě obskakovala jako stará Škopková Blaženy chtivého doktůrka. S ohledem na skutečnost, ze můj žaludek byl na vodě a za hodinu mě čekalo knedlo, zelo vepřo, nechtěl jsem se pouštět do žádných větších akcí a objednal si malý kebab. Abych nepochodil jako Pražák na Moravě při návštěvě vinného sklepa, zopakoval jsem si s Izerem lekce plzeňské hantýrky. Když jsem posléze byl dotázán jaké maso si přeji, ukázal jsem na štangli a zeptal se: copa to tu máte? “Kuřecí, pane,” odvětil kebabář. “Tak to si dám tuto” a ukázal jsem opět na tu samou štangli.

Ano, rozumím tomu, co znamená malý, ale při pohledu na uzounký trojúhelníček, se mi málem vehnaly do očí slzy. Naštěstí moje tělo vynakládalo veškerou energii k tomu, aby mě udrželo ve vertikální poloze, takže na slzy naštěstí nedošlo. Nicméně velikost housky se dá srovnat jen s velikostí poprsí Keiry Knightley. No nic, vysolil jsem 54,- Kč, tedy 60,-, šest korun jsem nechal jako dýško za to příjemné obskakovaní a odebral se do atria OC Doubravka pochutnat si.

Naštěstí se vším to nebylo tak tragické jako s velikostí housky. Klasicky jsem nejprve vidličkou vydlabal nutné zlo – zeleninku, než jsem se dostal ke zlaté žíle – masu. Zelenině nebylo co vytknout, čerstvá, svěží a nebylo jí v housce zbytečně moc. Pokud se týče masa, mohlo jej být v housce o kropet více, chuťově jemné a na skus, tak akorát. Nebyla to žádná podrážka, ale ani žádná křupavá, přismahlá kůrka, prostě zlatý střed. Z mého pohledu bych vyzdvihl hlavně zálivku. Vzhledem k tomu, že jsem neměl zrovna v plánu návštívit Pamelu, zvolil jsem česnekovou a k tomu extra „tuto“ pálivé. Zálivka mi protáhla dutiny krční jako panák slivovičky a její chuť mi na jazyku zanechávala příjemný pálivý ocásek. To jestli řetízkovala, jsem bohužel nezjistil.

Kebab Alibaba, Masarykova 75, Doubravka, Plzeň

Il Kebabbaro (Bergamo)

Člověk si jede do Itálie odfrknout od práce, stresu, ale zároveň po našem kebabovém roadtripu po východním Německu také od této blízkovýchodní pochutiny. No, a co čert nechtěl, byli jsme v Bergamu ubytováni cca 20 metrů od kebabárny Il Kebbabaro, a navíc trochu po větru a k tomu mě kebabáři zvětřili ještě před ubytováním, významně na mě pohlédli a pak mi radili, kudy domů. No, a ta vůně! Modří už vědí. Jako dost to vonělo. Není asi překvapení, že cca dvacet minut po ubytování už jsme se ládovali kebabem, který tedy opravdu v původním plánu výletu nebyl.

Abych nepopisoval jako pokaždé jen kebab, na což dojde tak jako tak níže, rád bych našim čtenářům doporučil i výlet do Bergama, kam z České republiky létá hned několik nízkonákladovek a prodloužený víkend nepřijde zase na tak extra moc peněz. Většina turistů má Bergamo zaškatulkované právě jen a pouze jako přestupní stanici do další destinace, ať už letecké či jiné. Obvykle všichni hned po příletu vyráží do Milána a kdo má rád fronty, miliony lidí, bordel, předražené butiky, klucí hodně opálený a podobně, měl by tam skutečně vyrazit. Kdo má naopak rád historická centra a přírodu, měl by se na Milán klidně vykašlat, ani stadion AC a Interu za to nestojí.

Bergamo je naprosto super, na pohodu se dá po městě pohybovat pěšky, případně existuje na místě MHD, které jezdí přesně načas (pro mě šok na Itálii) a sem tam nějaký předražený butik je i tady a všude kolem je příroda, nedaleko i Lago di Garda, nějaké ferraty a podobně. A samozřejmě všude pizza, dobré víno, restaurace a hlavně – zmrzliny. Co se jejich množství týče, tak jsem si připadal jak v Německu, jen tentokrát to obr množství, co jsem pozřel, byly právě gelato, snad 8 jich bylo, zase mi začaly skákat pneumatiky. Přesto prostě zase musím recenzovat kebab a cpát ho do sebe hned po příletu. Prase.

Co nabízí: Döner a dürüm, mají k tomu nějaké místní názvy bohužel už si to přesně nepamatuji, klasický kebab byl kebbabaro a pak měli ještě nějaký menší, který zněl sice romanticky nějak il kebabinho, ale chci se najíst a nekoukám po roztomilém názvu s příběhem. Nejsem v Krymské.

Interiér: Zcela dostačující a trochu netypický, tím myslím barevnou kombinací interiéru, která nebyla jako vždy červená a svíticí, ale byla do oranžova. Uvnitř pár stolků a barových židliček, čisto jak před tak za pultem. Takže ordnung jak má být.

Samotný pokrm: Objednali jsme si kebab v housce, tedy kebbabaro, varianta kuřecí, výborně okořeněné maso, to jsem slintal blahem a připadal si jak v Německu. Zelenina takřka klasická, možná trochu jiný salát ála jako od babičky mně bylo řečeno spolustolovnicí, oni kluci vůbec působili tak nějak domácky a na pohodu. Super bylinková zálivka, příjemně pálila pálivá, tak akorát, druhý den bez bolesti.  Do kebabárny chodí i pronajímatel bytu, kde jsme přebývali, a chválí ji, ostatně na místě bylo hned několik místních a nikoliv turistů. To vždy potěší. Celkem jsem si pochutnal a porce byla více než dostatečná, na druhou stranu jsem teď buřt a zvládl bych i více.

Obsluha: Kluci patrně z Pákistánu, relativně jsme si rozuměli, i když trochu v angličtině tápali, ale zase jsem se naučil nové italské slovíčko, které zní cipolla, česky cibule. Jelikož onion kebabářům nic neříkalo, tak jsem si pro sebe zamumlal „ty vole cibule já nevím jak tě to říct“ a hned jsme si porozuměli. Maso nakrájené začerstva, není co vytknout.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm ani nevím a döner (kebabbaro) za 3,5 eura, klasika.

Il Kebbabaro, Via G. Camozzi 152, 241 21 Bergamo, Itálie

]

Kebab u kulturáku (Ústí nad Labem)

Po pár měsících, co se Kebab Maidum přestěhoval na předmostí mezi Benešův most a hlavní ústecké nádraží, byla na totožném místě otevřena nová kebabárna s výstižným názvem Kebab u kulturáku.

Tato skutečnost nemohla ujít mojí pozornosti, a proto jsem se rozhodl ji co nejdříve po otevření navštívit. Když jsem pak s přáteli procházel kolem, z výlohy nás zval k návštěvě rozsvícený nápis “OPEN”, jenž nemůže chybět v žádné vietnamské večerce. Ještě před samotnou návštěvou jsme se však rozhodli posedět v nedaleké Šenkovně, abychom nějakým tím pivem povzbudili své chuťové buňky a apetit.

V porovnání s Maidumem noví nájemci přemalovali zdi na červeno, přidali nějaký ten stolek se židličkou, orientální lampičky a celkově se snažili o to, aby vnitřní prostory získaly blízkovýchodní nádech. Kamarád glosoval interiér kebabárny slovy: “si tady přijdu jak v nějakým bordelu v Hanoji”. Když jsem se rozhlédl kolem dokola, musel jsem mu sice dát částečně za pravdu, ale interiér Kebabu u kulturáku  objektivně poskytuje možnost příjemného posezení v čistém prostředí, a to jak vevnitř, tak i venku na terase. 

Při vstupu jsem ihned zaregistroval, že (mimo prostor) Kebab u kulturáku navázal na Maidum i způsobem úpravy masa. Na grilu se v horizontální poloze otáčela štangle s hovězím masem. Oproti Maidumu ovšem nebyla již zdálky cítí libá vůně grilujícího se masa. Z nabídky jsem vybral klasický döner kebab se vším za 80,- Kč. Opět jsem obsluze zdůraznil, že lpím na extra pálivé příchuti mé objednávky. Jídlo jsme si přáteli vzali s sebou a snědli jej cestou za dalším pivem U Vlastence.

Jak nám chutnalo? Přátelé si narozdíl ode mně objednali dürüm a oběma šmakovalo jako dvěma vepříkům. A já? Vidličkou jsem za chůze nejprve vydlabával zeleninu. Houska byla napěchována červeným zelím, cibulí, salátem, rajčaty, kuřicí a salátovou okurkou. Více než pestrá nabídka na ústecké poměry. Bohužel – houska studená, jako srdce mojí poslední expřítelkyně, u mě rozhodně nezabodovala.

I když do housky kebabář vměstnal nadprůměrné množství masa, nakrájené plátky hovězího masa byly vlažné jako pysky holky v kómatu. Ačkoli maso se v kebabárně opékalo na otevřeném ohni jako v Maidumu, nevyznačovalo se nějakou zvláštní vůní. Je to škoda, protože pokud se týče chuti, maso sice nebylo ničím speciální, ale chuťově byste mu vytkli málo co.

Bílou zálivku jsem nedokázal specifikovat. Bohužel se jedná o rozšířený kebabárenský nešvar. Tak tam fláknem bílou zálivku, i když totálně bez chuti, hlavně ať to aspoň vypadá. Rád bych ovšem do výšin vychválil vynikající pálivou omáčku. Trvalo notnou chvíli, než pivo uhasilo oheň v mém krku. Bravo! Tleskám! Ačkoli jsem před konzumací kebabu vypil několik piv, porce mě dostatečně zasytila. Jinak se většinou po konzumaci několika piv stanu Otesánkem, který v sobě odšpuntoval džina, a sežral bych na co přijdu.  S velikostí porce jsem byl maximálně spokojen.

Kebab u kulturáku potvrzuje rčení, že když dva dělají to samé, výsledek není často totožný. Nestačí okopírovat nápad, připravovat kebab na  otevřeném ohni, abyste byli úspěšní a proudili k vám davy zákazníků, jako k Mustafovi, což je nezpochybnitelně vlhký sen každého kebabáře. Musíte tomu fotbalovou terminologií dát trochu toho srdíčka. No uvidíme, jak bude Kebab u kulturáku pokračovat. Možná po čase získají dostatečné know how a dočkáme se zde stejně dobrého kebabu jako v Maidumu u hlavního nádraží. Do té doby je můj verdikt následující: lehounlince nadprůměrný kebab s vynikající (pálivou) omáčkou, porce více než dostatečná. Na velikost porce bych ovšem do budoucna tolik nespoléhal, protože to je běžná finta většiny nových kebabáren, jak přetáhnout konkurenci zákazníky.

Kebab u kulturáku, Velká Hradební 231/17, Ústí nad Labem

Maidum kebab (Ústí nad Labem)

Recenzi na kebabárnu Maidum v Ústí nad Labem, připravující kebab na otevřeném ohni, jste si už u nás na webu přečíst mohli, a to skoro okamžitě po jejím slavnostním otevření v březnu 2016. Náš severočeský specialista, inspektor Ralf, do Maidumu totiž naběhl hned v první den ostrého provozu odpoledne. A pak ještě jednou večer. A pak ještě jednou v noci…

Co si budeme povídat. Když i zkušený inspektor, jakým Ralf bezesporu je, podlehne svodům kebabárny v jeden den hned třikrát, nemohl Maidum Ústí nad Labem dostat jiné hodnocení, než téměř absolutní.

Navnaděni Ralfovo reportáží, vydali se i zbylí členové naší redakce v následujících týdnech a měsících několikrát do Maidumu v očekávání labužnického zážitku. Bohužel se však inspektoři Grylls i Emperor ve čtyřech z pěti návštěv spálili, což je celkem rozhněvalo. Když už na netu čtete o kebabárně s téměř perfektním hodnocením, očekáváte perfektní kebab. Jenže většinou jsme od nerudné obsluhy dostali jen hodně malou porci masa, jednou maso totálně nepropečené, jednou se nás paní za pultem pokusila okrást.

Maidum kebab pak byl víc zavřený než otevřený a nám po pravdě sešel z mysli. A dostáváme se do současnosti. Září 2017, Maidum kebab Ústí nad Labem znovu otevírá, tentokrát na rohu mezi ústeckým nádražím a střekovským mostem.

Rozhodl jsem se – hlavně tedy kvůli tomu, že byla sobota, tři čtvrtě na dvě odpoledne a já strávil celé dopoledne hladový v autě – že se v novém Maidumu zkusím zastavit na oběd. Po pokusu zaparkovat poblíž, kdy mi automat sežral 16 korun a nedal lístek, jsem se nasupeně odebral do auta a začal hledat, kudy se dostat na záchytné parkoviště pod ústeckým nádražím. To se mi po pár minutách povedlo, parkoviště je dokonce zadarmo, a co čert nechtěl, východ z něj vede přímo ke dveřím kebabárny. Náhoda, nebo osud?

Konec dlouhých úvodů a zbytečných plků, pojďme recenzovat. V kebabárně jsem byl v době mé návštěvy jediným hostem, obsluhoval mě pravděpodobně jeden z majitelů. Co se týče interiéru, tam si Maidum kebab opravdu hodně polepšil, zvlášť ve velikosti a pohodlnosti sezení. Mobiliář (čti židle a stoly) sice nic extra, ale nají se tu v pohodě dvě desítky stolovníků. Čistota stolů byla v pořádku, jen zadní zeď, kam křídou mohou psát vzkazy návštěvníci, se mi moc nelíbila.

Na grilu (a tím myslím opravdu na grilu, na opravdovém ohni, na dřevěném uhlí) se točila klasická hovězí sekaná. V Maidumu na rožeň napichují i opravdové telecí a také kuřecí, ale v době mé návštěvy se prostě pekla hovězí strouhanková klasika.

Objednal jsem si dürüm s bylinkovou zálivkou a pořádnou porcí sušeného drceného chilli. Po obržení pokrmu jsem zasedl a … začal koncert. Takhle rychle jsem snad kebab v životě neslupl! Mezi obřími kousanci, kterými jsem svůj dürüm likvidoval, se mi hlavou honila slova jako genialita, dokonalost, grandióznost, boží požehnání a tak podobně. Bez přehánění jsem si v tu chvíli byl jist, že lepší kebab jsem v Čechách prostě nejedl. Pojďme si to rozebrat do detailu.

Začneme tím nejdůležitějším, masem. Již mnohokrát jste mohli v mých recenzích nebo recenzích kolegy Emperora číst, že jsme přestali jíst takzvané hovězí nebo telecí maso, které nabízí české kebabárny. Půlka maso, půlka strouhanka, nějak nám to přestalo chutnat. V Maidumu si ho dát musel, když jiné neměli. Přátelé, nevěřili byste, co s tím hnusným strouhankovým masem udělá opravdový oheň na opravdovém grilu. Musím upřímně říct, že v Čechách jsem lepší maso nikdy neměl! A to jsem prošel pěkných pár kebabáren. Ta vůně, ta vůně! Bomba, jasných 10 bodů z 10 a jedeme dál. Zelenina mě potěšila, složení sice česká kebabárenská klasika, ale vylepšená o nějakou tu bylinku a to je hned znát.

Zálivku jsem si objednal , jak už bylo řečeno, netypicky bylinkovou (jinak kopu za Tým Česnek) a ač byla chuťově výborná, jednalo se asi o nejslabší část kebabu, hlavně kvůli tomu, že byla hodně řídká. Pořád ale o kilometr lepší, než je český průměr, abychom si rozuměli.

Sušené chilli mě celkem šokovalo – ono to pálilo! To se mi a mé propálené puse, zvyklé na konzumaci různých Moruga Scorpionů a Carolina Reaperů v kebabárnách moc nestává… Prostě a jednoduše, v přestěhovaném Maidumu jsem zažil něco jako severočeský kebabový zázrak.

Nyní přichází okamžik, kdy musím převést mou návštěvu na body a nějak shrnout, co vás v Maidum kebab v Ústí nad Labem vlastně čeká. Takhle – když si odmyslím kebabové speciality, jako je například restaurace Mangal na Václaváku, je Maidum kebab (když trefíte dobrou obsluhu) v současné době asi nejlepší kebabárnou v České republice (a otestovali jsme jich zatím přes 80!). Ta chuť masa, pečeného na otevřeném ohni, je jednoduše geniální. Kdybychom před časem s kolegy nevyzkoušeli berlínské podniky Mustafa’s a Kottiwood, skoro bych i řekl, že Maidum kebab je chuťově nejlepším kebabem ve střední Evropě.

Takže pražáci – sedněte do auta nebo vlaku a těch 90 kilometrů si do Maidumu zajeďte. Je to blíž než do Berlína a SAKRA se to vyplatí.

Maidum kebab, U nádraží 1300/1, 405 02 Ústí nad Labem

Pizzeria U Tahira (Děčín)

Po čase jsem vytáhl kotvu a navštívil kebabárnu i v jiném městě, tentokráte v Děčíně. Vzpomněl jsem si na tipy místních domorodců a vydal se do kebabárny na pravý břeh Labe k Tahirovi. U Tahira se mi potvrdilo ono známé, do třetice všeho dobrého a zlého. V tomto případě naštěstí do třetice všeho dobrého. Ale nebudu předbíhat. Ačkoli jsem tuto děčínskou kebabárnu navštívil v minulosti již dvakrát, nikdy jsem se bohužel nedokopal k tomu, napsat z mojí návštěvy recenzi. Až nyní.

Kebabárna se nachází kousek od děčínské knihovny. Před jejím vstupem se nachází hnědým plotem ohrazené venkovní posezení. Mimo kebabu se Pizzeria U Tahira specializuje i na pizzu (překvapení!) a saláty. Při první návštěvě jsem se této kombinace lehce obával, neboť často se v podnicích, jež nabízejí ke kebabu ještě pizzy, langoše, nebo smažáky, dočkáte kebabu nevalné chuti, který vám dokáže řádně pročistit střeva. Když jsem stál u pultu a objednal si normální kebab s kuřecím masem, byl jsem již klidný. Kebabárnou se linula vůně grilujícícho se masa. Ta okamžitě rozehnala rodící se mráček pochybností. Moje objednávka v hodnotě 80,- Kč byla bleskově vyřízena během pár okamžiků.

Samotná kebabárna U Tahira se vyznačuje čistotou a na první letmý pohled vypadá udržovaně. Na interiéru ovšem není ani moc co hodnotit, neurazí, ale ani nenadchne. Plusem je jednoznačně možnost posezení i uvnitř kebabárny. Dojem ovšem mírně kazí umístění výrobků, o jejichž kvalitě by se dalo pochybovat, přímo před zraky zákazníka. Např. kečup značky Clever asi dává tušit nejen, kde majitel nakupuje suroviny a polotovary na kebab či pizzu, ale i to, jakou cenovou relaci nejspíše preferuje… (ano, tu nejnižší).

Vyjímečně jsem kebab nesnědl hned v kebabárně, ale nechal si jej zabalit a snědl na nedalekém rogalu u břehu Labe. Plastovou vidličkou jsem opět vyzobával nejprve zeleninu. Salátovka, rajče, bílé a červené zelí, salát. Nebylo co vytknout. Teplá křupavá houska v sobě skrývala více než bohatou porci masa, jehož chuť se nevyznačevala ničím speciálním oproti jiným kebabárnám. Maso bylo chutné, propečené a příjemné na skus. I když jsem se dožadoval velmi pálivé omáčky, kebab pálil, ale bohužel nikoli s takovou intenzitou, jak jsem očekával. Ovšem to bylo jediné zklamání. Co se týče chuti, nemohl jsem si na nic stěžovat. Spokojeně jsem dojedl celý kebab a zapil jej plechovkovým pivem a spokojeně se rozvalil na lavičce.

Pizzeria U Tahira, K. Čapka 809/2, 405 02 Děčín

Mr. Kebab & Pizza (Praha)

Nebudeme chodit okolo horké kaše, tenhle kebab patří spíš do koše. Toť konec mému básnickému střevu na úvod. Připadám si občas jako masochista, cpát do sebe takový blafy, tenhle fakt nešel skoro pozřít. Takže zde máme recenzi kebabárny aneb to mi ho teda vyndej.

Začněme však od začátku, dostali jsme darem od kamaráda vouchery na kebab, kterými se obvykle začínající (ale i skomírající) kebabárna chce dostat do povědomí zákazníků. Tady to ale bylo setsakramentsky šlápnutí vedle a byl to děs a běs. Dalo by se vulgárně říci, že kebab stál úplně za hovno a nebyla úplná sranda jej pozřít, pardon za sprostý výraz, abych ospravedlnil svoji jinak arciže vytříbenou mluvu, budu Vás, milí čtenáři, edukovat v etymologii výrazů hovno a sranda, k dnešnímu tématu se to báječně hodí.

Slovo hovno je vlastně zkráceninou slov HOVězí lejNO, které by možná chutnalo i lépe, než co mi nasypal frajer nekebabář do housky. Slovo sranda, jak může je vidět, pochází ze slov srát nebo lépe řečeno posrat se. Původně totiž značilo legraci, že se někdo posral, prostě sranda. Sníst tu hrůzu sranda nebyla, ale pak doma to sranda v původním významu byla.

Jinak je to prostě budka u kulaťáku, ani vám nebudu přesně psát lokaci, obloukem se jí vyhněte a radši mazejte jinam.

Nakonec drobná úprava slavného textu z filmu Asterix a překvapení pro Cézara: Tak si zapiš za uši, že do téhle kebabárny nikdy nevlezeš. Rozumíš, debile jeden zelenej?! Podívej se – ze všech kebabáren v Praze je tahle nejhorší. Nikdy tam nelez, kreténe. Jsou to krvelačné bestie, odporné příšery, barbaři a divoši, lumpové, surovci a bezcitný hovada.

Co nabízí: Döner a dürüm. Dál asi pizzu, nevím a nezajímal jsem se.

Interiér: Jedná se o špinavou budku u kulaťáku při výlezu z metra na Evropské, takže interiér kde nic tu nic. Co se týče toho za pultem, tak mám silné výhrady i zde. Čistota pánovi moc neříká a celkově vše omšelé a takové nijaké hnusné odporné.

Samotný pokrm:  Objednali jsme si jak döner, tak dürüm, housky obě naprosto studené jak z lednice a chuťově odporné. Maso dobře okořeněné, ale bylo z hrnce a jediné, co na celém kebabu můžu pochválit, je právě koření masa, které jinak bylo naprosto katastrofální úrovně, nějaké odřezky a šlachy z hrnce, kůže a navíc i maso bylo úplně studené. Zelenina prostě zelí – starý, oschlý, hnusný, tvrdý kusy a k tomu cibule. Relativně normální dresink, který v porovnání s tím ostatním vyčníval, byl česnekový a pálivý (což mě klasicky nepálil). Navíc toho celkově bylo hrozně málo. I z fotografií je patrné, že frajer do placky zabalil pár odkrojků, starý zelí s cibulí a nazdar bazar. Vzhledem ke kvalitě je snad i dobře, že množství bylo menší než malé a i to jsem částečně – což se mně stalo snad poprvé v životě – vyhodil do popelnice. I tak jsem doma několikrát navštívil onu místnost, kam chodí i pan král sám, a ta mísa si to za rámeček nedá.

Obsluha: Úplně hrozně pomalá a marná, jedině pokud se mělo jednat o chráněnou dílnu, tak beru své výtky zpět. Větší pravděpodobnost však je, že byl prostě úplně mimo. Vůbec do toho nedával to kebabárenské srdíčko, což prostě správný milovník kebabů pozná. Doufám, že si milá zlatá obsluha šmahem najde nějaké jiné zaměstnání.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 85 Kč a döner za 75 Kč. Cena sice dobrá, ale vzhledem ke kvalitě je to úplně jedno a i za dvacku by to bylo drahé.

Vítězné náměstí, 160 00  Praha

Döner am Ring (Magdeburg)

My tři kluci kebabárenští inspektoři už jsme s kebabem zažili spoustu specialitek. Kebabárnu na benzínce ale ještě ne. Na tu jsme si museli zajet na návštěvu do německého Magdeburgu. Recenzovat jsem musel bohužel já, za potulených úsměvů obou mých inspektorských kolegů.

Exteriér kebabárny Döner am Ring připomíná trochu takovou tu klasickou skleněnou prodejnu aut. Té asi nešly kšefty, a proto zde po jejím krachu vznikla, jak jinak, kebabárna. Když už někde ani tráva neroste, tam se objeví kebabárna. A když zkrachuje i ta kebabárna, můžete budovu rovnou zbourat, protože se tam nemůže uživit naprosto nic.

Interiér podniku je velmi prostorný. V době mé návštěvy dokonale vycíděný… a prázdný. Kebabáři tam z nudy asi pořád leští stoly. Obsluha byla z mé návštěvy vysloveně nadšená, myslím, že jsem mohl být prvním zákazníkem nejen ten den, ale i týden (byla sobota).

Objednal jsem extra pálivý döner, připlatil za verzi se sýrem (trochu změna oproti Berlínu, kde je sýr skoro vždy v ceně) a zasedl. A hned se chytil za hlavu, protože jsem si chtěl objednat dürüma. No co, poperu se s (za posledních cca 30 hodin již pátým) dönerem.

Kebabář donesl výsledek svého snažení. No, byla to pěkná porcička (alespoň to tak na první pohled vypadalo). Zakousl jsem se a jal se vnímat jednotlivé chuťové nuance.

Houska byla sice opečená, ale ne úplně dokonale, takže to při jejím ukusování zrovna moc nekřupalo. Žádný sezam nebo tak něco se nekonal. Prostě neurazila, ale ani náhodou nezaujala.

Přiobjednaného sýra bylo za 50 centů, co toto vylepšení stálo, opravdu požehnaně. Jednalo se ale o klasický balkán, feta mi ke kebabu pasuje víc (a nepíšu to poprvé).

Kebabář mi döner zalil všemi zálivkami, kterými disponoval, což je vždy humus. Cítíte pak všechno možné, jen ne nějakou dobrou chuť. Prostě jako když Hund a Katze vařili die Torte.

Masa zase nakonec až tolik v kebabu nebylo, i když se to tak na začátku tvářilo. Borec totiž kebab připravil způsobem, který osobně nesnáším, a to sice, že nejdřív do kebabu nandal zeleninu a pak teprve nasypal na tu horu zeleniny maso. Kebab pak na talíři vypadá, jako pěkný cvlada, ale je to jen zdání. A navíc kebab pak nemá legendární kapsičku.

Zeleninová složka kebabu sestávala z klasické variace „Kurděje se mi vyhnou obloukem“, tedy bílé zelí, fialové zelí, cibule, jedna kostička okurky, jeden plátek rajčete.

Vzhledem ke stavu mého žaludku a střev (jak říkám, byl to pátý döner během třiceti hodin) jsem ukousal něco housky, vyjedl maso se sýrem, ochutnal trochu zeleniny (čti: zelí) a zbytek nechal.

Kolegové inspektoři to tedy nesouhlasně komentovali, ale já byl neoblomný.

Kebab se v tu chvíli zdál podprůměrný, mohlo to ale být tím, že už jsme za sebou měli solidní kebabovou žranici a některé opravdu vynikající dönery.

Možná, když člověk jede v autě po okruhu kolem Magdeburgu a dostane nepřekonatelnou chuť na kebab, benzínková kebabárna Döner am Ring ho potěší nadprůměrně, za mě se ale o nic, o čem bych chtěl psát do Bravíčka, nejednalo.

Döner am Ring, Brenneckestraße 32, Magdeburg, Německo

Urkesh Grillrestaurant (Magdeburg)

Návštevu tohoto podniku jsem absolvoval v rámci našeho kebabového supertahu Německem. Po příjezdu do Magdeburgu ihned po ubytování vyrážíme do města, nejsme tu na dovolené. Já osobně jsem se cítil dost plnej a představa, že mám dát téhož dne ještě další dva kebaby, abychom dodrželi dohodnuté tempo, se mi zdála nepředstavitelná. Jubilejní pátý kebab se však blížil (Urkesh kebab Magdeburg) a poté měl přijít nařadu i šestý, ale nepředbíhejme.

Začínám mít rozšířené zorničky a nepřítomný výraz. Myslím, že mám kus kuřecího na plicích. Ale jako správný kebabový voják v poli se vydávám na steč! Navíc po mém ustavičném remcání, že ze tří kebabů mám vždy ten nejhorší, jsem dostal privilegium. Byla řada na mě ochutnat údajně nejlepší kebab ve městě – Urkesh Grillrestaurant Magdeburg. Asi po čtyrech kilometrech jsme dorazili před brány, vrata, vstupní dveře a už jsem si to hrnul dovnitř. Pokud chcete vědět něco dalšího o městě na Labi, zabruste do našeho popisu cesty.

Co nabízí: Dönerdürüm, navíc asi milion různých vychytávek kolem kebabu, něco na grilu a zřejmě i nějakou tu pizzu. Dokonce i variantu dürüm v pizza chlebu, jak jistě znáte také z pražské kebabárny na Štěpánské s názvem Can Bey.

Interiér: Tady poprvé si zaslouží Urkesh kebab Magdeburg absolutorium. Jak kdybych se ocitl v Gaudího parku někde v Barceloně, případně jak kdyby interiér namaloval Salvator Dalí, chyběli jen sloni a hodiny. Žluté protáhlé krápníky ze stropu, takřka umělecké dílo. Všude čisto. Paráda. Jo a žádná červená svítivá barva a neony a tyhle komedie.

Samotný pokrm: Objednal jsem si kuřecí se sýrem, patrně feta. Sýra ale nebylo moc. Byl sice trochu zamotanej dovnitř pokrmu a nebyl hned vidět, ale byl tam, přesto ho mohlo a mělo být být více. Na první pohled bylo vidět, že se jedná o kusy kuřete, pěkně začerstva nakrájené, výborně okořeněné a navíc s kouskem papriky co se grilovala na štangli a kapala šťávu na maso, nádhera. A ještě jedna věta k masu – bylo ho fakt kotel! Tak půlka kuřete, což bych normálně kvitoval s povděkem, u pátého kebabu za den a půl jsem však měl co dělat, abych pokrm zvládl do sebe nasoukat.

Poručil jsem si pálivou a česnekovou zálivku, takřka tradičně. Sice jsem chtěl velmi pálivé, ale buď na to obsluha zapomněla, nebo mám už totálně plechovou hubu a nic necítím. Co se týče zeleniny, byla čerstvá, hodně zelí (jak červeného tak bílého), navíc tam byla petržel, která dokonala souznívala s ostatním a pozdvihla chuť ostatního o stupeň výše. Celkově to byl velmi nadprůměrný kebab, sotva se valim, bylo toho hrozně moc a připadám si jak Pučmeloun.

Obsluha: Až na lehké nedorozumění co se pálivosti týče nemám co vytknout, vše pochopili, přinesli, nepokazili, za čerstva nakrájeli. Navíc měli uvnitř pořádek.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 5 euro a döner za 4 eura, se sýrem za 4,70 eura. Chtěl jsem trochu změnu a tak jsem si dopřál. Opět zřejmě platí – dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Urkesh Grillrestaurant, Leipziger Str. 10A, 39112 Magdeburg, Německo

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑