Štítek (stránka 1 z 5)

Antalya Kebab (Děčín)

Při návštěvě Děčína jsem při poledním pátrání po nějaké té obědové stravě narazil na kebabárnu nedaleko vlakového nádráží, prakticky v centru města, Kebab Antalya. Šrumec na ulici před okénkem kebabárny naznačoval, že se jedná o oblíbený fastfood. Otázka, na níž jsem si chtěl sám odpovědět, zněla: Je to zapříčiněno frekventovanou lokalitou, nebo spíše kvalitou kebabu?

Kručící žaludek vysílal intenzivní signály, že s hledáním odpovědi nemám příliš dlouho otálet. Prošel jsem kolem postávajících osob dychtivě čekajících před kebabárnou na svoji objednávku a vešel do kebabárny. Nevymýšlel jsem nic nového a poručil si svojí klasiku: velký kebab se vším a hodně, hodně pálivý. Zaplatil jsem 70,- Kč, což je za velký kebab více než příznivá cena.

Svoje sedací ústrojí jsem uvelebil do koženkového boxu a prohlížel si bohatou nabídku místního podniku. Ne, že bych byl vyloženě cíťa na hygienu a přehnaně si potrpěl na čistotu, ale když se usadíte do sedačky, kolem vás poletují mouchy a na mastném ubruse před vámi vidíte přilepené zaschlé zbytky masa po předchozích návštěvnících, říkáte si, že by občas neuškodilo jen vlhkým hadrem otřít stoly. No nic, co se dá dělat.

Za pár minut mi obsluha donesla misku s kebabem a svoji pozornost jsem mohl upřít na důležitější předměty než je mastný ubrus. Vidličkou jsem z housky nejprve vybral zeleninu. Klasika – jemně nakrájené zelí, salát plus nějaká ta okurka a na vrch plátek rajčete. Paráda. Po vyzobání zeleniny jsem si kebab vzal do ruky, přimáčkl oba cípy housky k sobě a zakousl se do ní. Jemně křupavá kůrka, prostě tak akorát, ne moc, teplá. Nakrájenými stroužky masa byla houska vystlána dostatečně, na to si rozhodně nemohu stěžovat. Chuťově maso ničím nezaujalo, čímž nechci říci, že se nedalo jíst, to vůbec ne. Klasické standardní maso z nakoupeného polotovaru, s nímž se setkáte v drtivé většině kebabáren. Jen mě trochu mrzelo, že nebylo ničím okořeněné, upravené tak, aby mělo „nějakou“ chuť.

Zálivka pálila snad jen vizuálně, pohledem. Při konzumaci kebabu bohužel nebyla vúbec cítit a chuťové buňky ani lehce nepošolíchala, nic, prostě vůbec nic. Škoda. Byl jsem nucen si do kebabu vysypat zbytky pálivé směsi ze dna kořenky, jež ležela přede mnou na stole. A ani to popravdě moc nepomohlo… Chuťově se jednalo o ničím extra výjimečný klasický kebab, který neurazil a porce mě zasytila více než dostatečně. Až tak, že jsem měl chuť rozepnout si knoflík u kalhot.

Za těch necelých dvacet minut, které jsem strávil v kebabárně Antalya jsem napočítal okolo 20 zákazníků, které kmitající kebabář obsloužil. Z toho usuzuji, že se patrně jedná o oblíbenou místní kebabárnu. Na otázku, jež jsem si položil v úvodu bych odpověděl asi následovně. V Kebabu Antalya Děčín se sice nedočkáte žádného kebabového zázraku, ale dostatečně uspokojíte chuť na kebab za rozumnou cenu. Kvalitou se jedná o lehký nadprůměr.

Antalya kebab, Prokopa Holého 812/10, Děčín

Pizzeria Na Náměstí (Česká Kamenice)

Kebabopizzerie v České Kamenici je skutečně veledílo. Příště bych se raději mlátil kladivem do přirození nebo si do zadku strkal rezavý rozžhavený drát, a to podotýkám, že nejsem masochista a tohle fakt rád nemám. Snad všechny nejhorší kebabové noční můry se zhmotnily v tomto podniku.

To si takhle třetí den kráčíte divočinou od Německa přes Česko, Saské Švýcarsko, Pravčickou bránu přes Jetřichovice do Lužických hor, jste úplně nadšen, hrozně smrdíte a před odjezdem zpět do civilizace si říkáte: “Že bych si já kujón i na dovolené dal kebab, který náhodou na náměstí vidím, a zachoval si tak svoji kebabovou čest?” No, byla to chyba. Veliká. Už jen fakt, že se to jmenuje Pizzeria, mě mohl a měl varovat.

Už při příchodu jsem byl natolik roztřesen, že jsem nebyl schopen fotit, tak se omlouvám a musí stačit dvě fotografie. I to stačí a je to vypovídající, stejně už tam doufám nikdo nepůjde.

Co nabízí: tak dle názvu pizzu a pak oba druhy kebabu.

Interiér: Taková malá špeluňka, čistota žádná sláva, nebyl jsem tedy zcela střízliv, přesto jsem bordel zaznamenal. Venku je stolek a tři židle a taky koš, což je dost podstatná součást exteriéru.

Samotný pokrm: Tak začněme pěkně od podlahy. Maso. I když to je trochu eufemismus, chuť masa jsem vlastně necítil. Objednal jsem si hovězí variantu, jiná totiž nebyla. Odhadem byla 80 % mouka a zbytek zřejmě nějaká rozemletá kopyta a něco takového. Maso bylo studené, chuť naprosto žádná, koření nulové a navíc nakrájené na široké kusy jak sekaná. Oukej, pro nejvíc hladovějícího člověka na světě se dá najít i plus – množství masa či hmoty bylo obrovské. Dále houska – dal jsem si placku a byla studená, měkká, trhala se a navíc to mistr jaksi neuměl zabalit, a tak se mě všechen ten sajrajt valil ven na kalhoty. Tomu navíc napomohly omáčky, které byly tak hrozně zředěné vodou, že neměly vůbec žádnou chuť. Zelenina – čti jen zelí – už zažila také lepší časy.

Obsluha: Pochází z Makedonie, a když bych měl hodnotit jeho ochotu poradit, kde sehnat v 9 večer flašku ferneta, dostal by 10 z 10. Bohužel jsem chtěl kebab a to není silná stránka pana prodávajícího.

Cena hlavních pokrmů: Ceny super levné, ale upřímně bych si raději připlatil a dostal něco poživatelného. Dürüm za 80 Kč a döner za 70 Kč.

Pizzeria Na Náměstí, Náměstí Míru 70, Česká Kamenice

Next Gyros III. (Most)

Před nějakou dobou jsem se ocitl kolem oběda v Mostě. Co bych to byl za inspektora, kdybych toho okamžitě nechtěl využít k získání další recenze. Provedl jsem internetovou rešerši a lokalizoval kebabárnu Next Gyros III.. Ten den však bylo zavřeno a já tak propadl depresi (částečně i z toho, jak depresivně působí město Most). Hlad jsme s přítelkyní ukojili na terásce místního KFC, obklopeni puchem moči, a já za recenzentskou snahou v Mostě udělal tlustou čáru.

Osud tomu však chtěl, že jsem se do Mostu po pár týdnech dostal kolem oběda znovu, kebabárna Next Gyros III. byla otevřená a já tak s drobným zpožděním mohl s mou drahou polovičkou provést inspekční návštěvu.

Kebabárna je umístěna v typickém komunistickém sektorovém centru na kraji Mostu. Hned vedle se nachází Hospoda Ponorka, které se podíval na zub kolega Pohlreich v pořadu Ano, šéfe.

Interiér je vyveden v dost ošklivé svítivě zelené barvě značky Shrek, jak se můžete přesvědčit na přiložených fotkách. Ta ale na chuť kebabu vliv nemá, takže to přejdu. Ne úplně tradiční rozložení pultu a boxů na sezení mému mozku detektiva napovídá, že dříve tu byl asi nějaký bar. V době naší návštěvy byl interiér čistý, skoro až vycíděný, takže zde určitě pochvala.

Komunikace s obsluhou proběhla bez problému, objednán byl jeden döner a jeden kebab salát. Obojí s vepřovým masem, které ve svých recenzích chválí inspektor Emperor. Druhou variantou byla strouhankovo-hovězí sekaná, které na našem webu v poslední době nemůžeme moc přijít na chuť.

Cena mě trochu zaskočila, nechci se dotknout Mostu, ale v takovém městě bych čekal trochu jinou cenu, než 100 Kč za dürüm. To jsou peníze, které jsem ochotný dát za dürüma v centru Prahy, ne na periferii Mostu. Kebab salát za 80 Kč, servírovaný v malinké misce, mě svou cenovkou také příliš nepotěšil.

V nabídce byly 2 zálivky, kečupový typ a majolkový typ, takže žádná velká snaha kebabářů se na poli zálivek neodehrává. Po obdržení naší objednávky (maso šlo do jídel pěkně začerstva z grilu, díky!) jsme zasedli a zahájili konzumaci. Přítelkyně byla jídlem vysloveně zklamaná, kromě extrémní slanosti (balkánský sýr plus hodně slané maso) neměl její salát žádnou chuť.

U mého döneru se žádná tragédie neodehrála, což mohlo být způsobené tím, že jsem po našem německém kebabovém roadtripu měsíc neměl kebab a fakt už jsem na něj měl chuť. Vepřové maso v kebabu bylo dobře kořeněné a chuťově je určitě minimálně o úroveň výš, než hovězí sekaná. Bylo slanější, ale houska to neutralizovala, takže cajk. A propos – houska. Křupavá, teplá, prostě jak má být.

Se zeleninou to bylo slabší, vždy se musím smát, když vidím české kebabáře, jak opatrně nabírají jeden pláteček nakrájeného rajčete a dvě mini kostičky okurky, aby z té jedné hadovky za 15 korun obsloužili zákazníky za celý den.

Naše stolování kulturně obohatila rodinka sedící u vedlejšího stolu, k níž se radši nebudu vyjadřovat – ale to je asi v Mostě bohužel normální, když jsem se tak díval na skladbu lidí na ulicích.

Döner mě rozhodně neurazil a nebýt salátu, který si objednala přítelkyně, hodnotil bych lehce nadprůměrně. Takhle to bude jen průměr. Po pár pivech někde v hospodě v okolí je ale tenhle typ kebabu přesně to, co v pátek nebo sobotu večer člověk potřebuje. Díky za to!

Next Gyros III., Lipová 819/16, Most

Guli Kebab (Plzeň)

Inspektor Emperor se poprvé rozhodl pro výlet do hlavního města piva. Primárně, aby se podíval na přehlídku oslav osvobození, sekundárně, aby ochutnal pár místních piv a třeba naučil řídit Davida Limberského, terciárně ,aby ochutnal další z řady místních kebabů.

Musím hned na úvod poznamenat, že jsem byl z města velmi příjemně překvapen. Spousta zeleně, historie – a piva. Pochopitelně, existuje zde přímá úměra – čím více piv, tím hezčí město.

Jak je vidět z přiložených fotografií, vojenská přehlídka byla perfektní. Návštěva pivovaru také splnila svůj účel a objevil jsem dokonce bar, kde mají decku rumu s kolou za dvacku, což snad není ani možné. Ochutnat jsem se neodvážil.

Ale pojďme k tomu hlavnímu, proč patrně tento report čtete, tedy ke kebabu. Byl vlahý májový den a ke kebabu zval hrdliččin hlas. No, dobře, byl to hlas hladové přítelkyně. Díky šikovné poloze kebabárny jsme si zakoupenou svačinku mohli vychutnat v přilehlém parku a pak hurá na pivo.

Co nabízí: döner a dürüm a hranolky a podobné věci jako kebab na talíř.

Interiér: Vcelku vkusně zařízený, nepřeplácaný, čistý a s možností posadit se. K mému překvapení se nad barovými stoličkami vyjímá zrcadlo, asi aby zákazníci mohli při pojídání sami sebe pozorovat, což vlastně do jisté míry chápu, koukat při jídle na něco tak hezkého jako jsem já, no kdo by to nechtěl. Ještě více se mi líbil exteriér, kebabárna vypadá neorientálně, žádné blikající komedie. Za mě palec nahoru.

Kvalita služeb: A jsme u toho hlavního. Pojďme od píky – maso. Dostali jsem bohužel podpulťák, ale ohřál se. Varianta byla hovězí, protože jsem si lehounce pod vlivem zapomněl objednat jinou variantu. Určitě mohla být lépe ochucena. Já byl tedy vcelku spokojen, ale přítelkyně celkem remcala (ostatní inspektoři ji dali potají přezdívku „kebabová paní Göringová,“ ale teda  až takový vepř a transvestita já nejsem). Množství bylo dostatečné.

Příjemná byla čerstvá zeleninka, avšak s žádnou novinkou. Kéž by se tak naučili nacpat občas do kebabu kopr nebo něco podobného. Houska bez větších připomínek, křupala, dobře držela tvar. Zálivky taktéž bez připomínek. Pálivá skutečně pálila a měla příjemný dojezd a z česnekové jsem cítil česnek. Což bych normálně ani nezmiňoval, ale v poslední době jsem měl spíše smůlu a omáčky mi chutnali jako obarvená voda. Celková kombinace všech zainteresovaných komponent do sebe vkusně zapadala, přítelkyni teda döner až tak nechutnal, já byl vcelku spokojen.

Obsluha: Rozuměla mé objednávce, kebab dobře zabalila, měla uvnitř čisto a uklizeno a porce byla dostatečná. Není co vytknout až na porci z hrnce.

Cena hlavních pokrmů: döner za 69 Kč a dürüm za 85 Kč. Pro mě jako už polopražáka (to pomalu nejde z pusy) super ceny a tedy poměr cena – výkon parádní.

Celkové hodnocení: Lehce nadprůměrný kebab za podprůměrnou cenu. Pokud máte cestu kolem, kebabárně se určitě nevyhýbejte.

Guli Kebab V.G. V.S., Pražská 21, Plzeň

Anglická kebabárna zdrojem nákazy tyfem?

Tyfus je potenciálně smrtelné onemocnění způsobené bakterií Salmonella Typhi, která se vyskytuje v krvi a vnitřnostech těch, kteří onemocněním trpí. Jedná se o bakteriální infekci přenášenou potravou nebo vodou, která přišla do kontaktu s močí nebo stolicí infikovaných lidí.

Po tomto edukativním úvodním odstavci si asi většina z nás při příští návštěvě kebabárny dá pozor, jestli pokašlávající kebabář za pultem má umyté ruce a na nich ideálně hygienické rukavice. Narozdíl od tří teenagerů ve městečku Newport v jižním Walesu, kteří tohle evidentně neřešili. Po návštěvě Samova kebabu v Newportu pak lehli do postelí v místní královské nemocnici, neboť kromě kebabu si (nejspíš) ve zmíněném podniku pořídili i výše zmíněný tyfus.

Jestli s nimi na pokoji v nemocnici leží i majitel Sam, sice nevíme, ale víme, že po návštěvě hygieny Sam podnik „prozatím“ a „dobrovolně“ uzavřel. Jedná se o první větší rozšíření tyfu ve Velké Británii od roku 1992.

A pak že návštěva kebabárny není žádná exotika a dobrodrůžo!

Antalya Kebab, Nusle (Praha)

Máme za sebou už téměř 70 recenzí a přiznám se, někdy už je to recenzování celkem řehole. Dnes to ale není ten případ. Recenze kebabárny Antalya kebab Nusle totiž vznikla tak, že jsem vyrazil na pivo do mnou neprobádaných zákoutí Prahy a co čert nechtěl, vedle hospody se zhmotnila kebabárna. Po pěti pivech se člověk k návštěvě a konzumaci opravdu přemlouvat nemusí.

Toliko úvod. Do Antalya kebabu jsem vstoupil v pátek kolem 23. hodiny. Uvítal mě relativně malý interiér se solidně vyhlížejícím mobiliářem. Pár barových stolků a židlí asi ve špičce stačit nebude, ale je to dobrý (a novotou svítící) základ.

Obsluha mi návštěvu zpříjemnila hned několika způsoby. V průběhu přípravy kebabu se různě kymácela, tancovala a prozpěvovala. To sice není úplně klasické chování pracovníka, zvlášť v podniku, kde neservírují alkohol – v hospodě je naopak nakalený vrchní taková česká klasika. Ale což, při našem kebabovém bádání už jsme zažili leccos a zpívající a tancující kebabář opravdu nepatří mezi to nejhorší.

Co už mě úplně nepotěšilo, byl fakt, že jsem si objednal döner se sýrem, po těch pivech jsem, co vám budu povídat, na ten sýr měl obzvlášť chuť… a kebabář na něj v rytmu tance zapomněl. Musím ale říct, že o podvod se nejednalo, protože účtovaná mi byla cena za döner bez sýra. A propos – cena. Ta je pod pražským průměrem, za klasik döner zde chtějí 75 korun a klasik dürüm si cení na 89 Kč.

Vrcholným číslem obsluhy, zpříjemňujícím mou návštěvu, však byl kousek, který jsem ještě nikdy předtím v kebabárně neviděl. Uprostřed přípravy mého dönera se kebabárnou začal rychle rozšiřovat smrad pálícího se plastu a najednou šup – a byla tma. Úplná, totální tma, kterou prořezávalo jen tlumené světlo z plamenů, opékajících maso. Úplná romantika u táboráku, jen místo špekáčku se nad třepotajícím ohněm opékalo 10 kilo kuřecího masa.

Abych to nyní zmatenému čtenáři vysvětlil. V kebabárně patrně začala hořet lednička, či kýho vejra, a ta vyhodila pojistky. Pohled na ve tmě se točící maso však pohladil mou pivy rozbouřenou duši a vznikly i celkem pěkné fotky.

Byl to v podstatě kulturní zážitek. Kolega recenzent Emperor kvůli kultůře chodí před kebabem do galerií. To však nyní považuji, po té co mě v Nuslích seznámili s konceptem Kebabový kabaret, za ztrátu času.

K samotnému kebabu, který jsem v Antalya kebab Nusle dostal. Döner byl velikostně zcela průměrný,  množství masa také odpovídalo klasické porci. Maso mi do kebabu bylo kydnuto z hrnce vedle grilu. Bylo teplé a vzhledem k tomu, že jsem měl docela naváto, jsem to na chuti upřímně ani nepoznal. Principielně mě ale servírovaní masa z hrnce štve.

Co se týče zeleniny, jako už několikrát v mých recenzích musím kvitovat, že kurděje se mi určitě vyhnou, poněvadž zelí jsem měl v kebabu tolik, že by s ním Kolumbus dokázal svou posádku krmit celou cestu do „Indie“ a ještě by zbylo na zpáteční cestu. Naopak s rajčaty a okurkou se šetřilo, jako by šlo o třicetiletou whiskey někde v Íránu.

Zálivku jsem si dal bylinkovou, jednalo se o úplný standard, nebyla tedy cítit ani jedna bylinka. Pánové kebabáři, víte, že ten kopr fakt není tak moc drahý? Mohli byste ho do té bylinkové občas taky prsknout!

Celkově jsem odcházel relativně spokojený. Kebab z Antalye v Nuslích rozhodně nebyl výstavním kouskem a něčím, za čím byste museli za střízliva cestovat až z Černého Mostu nebo Průhonic. Na druhou stranu, po pivku se jednalo o dobrou svačinku, na které nebylo skoro nic vyloženě špatně. Při ceně jednoho Big Macu vždycky dobrý deal.

Antalya kebab Nusle, Nuselská 36, Praha

Istanbul Kebab (Náchod)

Takhle si jedete na Broumovsko k příbuzným a říkáte si, přeci nemůžu ochudit naše čtenáře o další recenzi z neprobádaných končin. No, a po krásném výletu na Ostaš, nakoupením poličanu, uheráku a dalších super bio zdravých potravin v Polici nad Metují se u příbuzných přežerete hodobožový kachny s knedlama takovým způsobem, že sotva koulíte očima… Přesto si vnitřně říkáte, že jste slíbili recenzi. No, a po cca dvou hodinách od snězení čtvrtky kachny se při cestě zpět ku Praze stavíte v Náchodě (mimochodem krásné město a stojí za návštěvu), protože tady prý mají nadprůměrný kebab. A co se nestalo? Ještě v kachním deliriu jsem si objednal dürüm a hned jak jsem viděl, co Mistr kebabář na housky nakládá, začaly se mi podlamovat kolena: množství bylo jak pro Halinu Pawlowskou! Dostanu se k tomu níže v textu.

Co nabízí: Istanbul kebab má ve svém sortimentu prostě kebab (a tak to má být). Variantu nabízejí  döner a dürüm plus nějaké zamíchané maso se zeleninou pod názvem salát.

Interiér:  Není příliš prostorný, a kdyby bylo uvnitř víc lidí, tak by se asi jen složitě vyhýbali. To ale není vůbec zásadní výtka. Uvnitř stojí jeden malý pultík pro případ jídla tzv. na stojáka na místě. Kvituji také strohost podniku, žádná přeplácanost a zbytečná pestrobarevnost. Nejsme na Matějské. K čistotě nemám, co bych vytknul, vše vypadalo čistě a prostor za pultem působil upraveně. Jelikož se hned před kebabárnou nacházejí lavičky s krásným výhledem na zámek, musím pro tentokrát zahrnout do hodnocení i exteriér, kde jsem se na lavičce tak přežral, že jsem v deliriu byl schopen jen s vyplazeným jazykem zírat na zámek a slintat si na košili.

Kvalita služeb: Alfa a omega je vždy maso. Hned na začátku musí bohužel padnout výtka, jelikož se konal podpulťák a maso nebylo začerstva nakrájené. Na druhou stranu jeho skladování neprobíhalo někde v oleji a díky následnému ohřátí celého pokrmu na grilu tak bylo i pěkně teplé. Většinou bývá maso trochu přesolené, to se zde také nekonalo, možná mohlo být jen o trochu více okořeněné. Přeci jen mám už tak sotva dva poslední chuťové pohárky, inu záliba v chilli má svá úskalí. Jo, a maso bylo ve vepřové variantě, což jsem měl již několikrát, a musím říct, že je to asi nejlepší možná verze, a až blízkovýchodní kebabáři pochopí, že prasátka jsou ve skutečnosti dokonalá pochutina a žádná špína, bude líp.

K množství: podívejte se na fotky, byla to neskutečná nálož. Kebab byl širší než moje ruka, a to arciže nejsem žádnej kulturista, ale úplně rachitickou postavou také nedisponuji, což je ostatně při zálibě v požírání kebabů týden co týden takřka vyloučeno. Dále si na paškál vezmeme zeleninu, která byla sice čerstvá a chuťově vyvážená, ale na druhou stranu žádná zvláštní vychytávka (jako například kopr). Množství lehce podprůměrné, ale důvodem je, že tam bylo takové množství masa, že se tam prostě nevešla. Takže je to vlastně dobře. Zálivku jsem si objednal bylinkovou. Vzhledem k pojídání brutálně pálivých jídel jsem měl v poslední době trochu propálené vnitřnosti, a tak si chtě nechtě dávám pauzu a díky tomu ochutnávám i pro mě méně obvyklé zálivky. Zdejší bohužel nebyla příliš výrazná a spíš trochu vodová, což představovalo asi největší minus celého kebabu. Opak lze říci o housce, která dokonale křupala, byla teplá a fakt výborná. Samozřejmě v kombinaci s tou půlkou prasete, co Mistr kebabář zabalil dovnitř. Navíc když se připočte ta sežraná kachna před kebabem… No, řízení na Prahu pak bylo náročné.

Obsluha:  Pan kebabmistr je příjemný chlapík neznámého původu, který se mnou vtipkoval a navíc dürüm nožem rozdělil. Tím nevědomky dal nahlédnout do skrytu duše kebabu (tj. hromady masa) a tedy také umožnil, aby tak ¼ pokrmu snědla spolurecenzentka. Jediná výtka putuje k podpulťáku a k slabší zálivce.

Cena hlavních pokrmů: Nádhera –  döner za 70 Kč, dürüm 80 Kč. To je úplně neskutečná cena, když se vezme v potaz množství. Poměr cena/výkon patrně jedna z nejlepších, kde jsem se dosud zbuřtil. Chuť by mohla být v určitých aspektech trochu lepší, ale kdo si chce za málo peněz pěkně nacpat nácka… není co řešit.

Istanbul Kebab, Karlovo nám. 842, 547 01 Náchod

Istanbul kebab, Prager Strasse (Drážďany)

Kebab v Drážďanech je na našich stránkách doménou recenzenta Ralfa, který pro vás oblast Altstadtu a Prager Strasse zmapoval v recenzích zde, zdezde. Když jsme se ale s přítelkyní jako dvě zcela sociálně nezodpovědná individua vydali nakupovat ruční výrobky bangladéšských děti do Primarku a narazili na pole neorané, čti nezrecenzovanou kebabárnu Istanbul kebab, rozhodl jsem se nerespektovat teritoriální rozdělení a recenzi z výsostné zóny našeho saského zpravodaje sepsat.

K návštěvě mě hned po příjezdu do Drážďan strategicky přesvědčila přítelkyně. Dobře totiž věděla, že s bříškem plným kebabu nebudu klást výrazný odpor ani po několika hodinách intenzivního shopování. Samozřejmě se nemýlila.

Dveře podniku jsme rozrazili těsně před polednem a po mém naivním dotazu, zda můžu platit kartou, se otočili na podpatku a jali se hledat bankomat. Následující události není potřeba popisovat, proto se v čase posuneme o patnáct minut dopředu, do momentu, kdy se už opět u pultu v Istanbul kebabu snažím objednat jeden klasický dürüm a jeden dürüm s ananasem.

Rozhozen skutečností, že všechna moje přání, pronášená němčinou kvalit pozdního Heinricha Heineho, si nechá obsluha dvakrát opakovat, jsem při objednávce fatálně zklamal a přítelkyně se ananasu v kebabu nedočkala. Místo Hawaii dürümu jsem ji objednal Haloumi dürüm se speciálním sýrem.

Bylo nám přislíbeno, že dürümy nám obsluha donese, proto jsme se usadili do boxu a volný čas si vyplnili studiem interiéru. Ten byl v době naší návštěvy čistý a kompletně zaplněný. Istanbul kebab v Drážďanech má uvnitř i malý bar a šipky, takže se nejedná o úplnou klasiku, na kterou jsme zvyklí z Čech. Vybavení je už ale trochu starší a tento typ nábytku nebyl v kurzu ani za časů Petra Kotvalda a Standy Hložka, natož v roce 2017.

Naše rozjímání uťal příchod dvou pěkně macatých dürümů. Pustili jsme se do díla a… fantazie. Nádherně propečená a křupavá placka, jak by také ne, když se propékala v rozpálené peci a ne v nějakém kontaktním elektrickém grilu. Luxusní zelenina, skvěle okořeněná směsí bylinek. Jak je to jednoduché, udělat ze zeleniny přihozením trochy jetele a mateřídoušky gurmánský zážitek, a stejně to 90 procent českých podniků neudělá. Moje chvalozpěvy pokračují i u masa. To je v Istanbul kebabu přímo na rožni obloženo paprikou, která při grilování krásně pouští šťávu na otáčející se masíčko, dávaje mu tak super chuť.

Ani zálivku hanit nebudu, česneková měla správnou chuť, říz i konzistenci. Nemám prostě co vytknout. Kebab jsem si pro sebe objednal ‚extra scharf‘, takže mi ho kebabář poctivě zasypal sušeným chilli a nabídl i zalití Srirachou, což jsem přijal, ale s odstupem zde vidím jedinou slabinu podniku – kdyby byla speciální pálivá omáčka, pro blázny jako jsem já, domácí, to by bylo teprve žůžo.

V nabídce mají samozřejmě i klasickou pálivou zálivku, ale tu jsem si nedal, zálivky na kečupové bázi nemusím.

No a co vlastně přítelkyně a její haloumi dürüm? 4 kusy sýra ne nepodobného slovenským odštiepkom povýšilo její kebab na nebeskou manu. Přítelkyně doslova prohlásila, že se jedná o nejlepší kebab v jejím životě. A nepřeháněla, já o tom musím něco vědět, když jsem jí polovinu sežral.

Při ceně 4, respektive 4,90 € za kus mi nezbývá než jen marně dumat nad tím, proč 9 z 10 pražských, potažmo českých kebabů je při úplně stejné ceně minimálně o jednu, spíš ale o víc tříd horší. Německo – milovníků kebabu ráj.

Istanbul kebab, Prager Str. 3C, 01069 Dresden

Metro Kebab & Pizza Náměstí Republiky (Praha)

To se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přeneseno do kebabové roviny: v poslední době jsem vždy jen chválil a navštěvoval stále lepší a lepší kebabárny, až jsem si sám říkal, že by to čtenáře mohlo přestat bavit, když je to všude super a dokonalé a já nevím, co ještě. No, a ucho se utrhlo.

To jsem takhle jednou byl na konferenci v jednom z pětihvězdičkových hotelů v centru Prahy… A copak bych to byl za kebabového inspektora, abych vám čtenářům nepřinesl recenzi i v tomto časovém pressu? Vynechal jsem jedno jídlo v hotelu a utíkal se najíst kebabu do vestibulu metra Náměstí Republiky (já vůl, ještě teď bych si nafackoval!).

Ono už zvenku to vypadalo podezřele, no, prostě každý den není posvícení, jak se říká, ale odbíhat z konference opakovaně na toaletu… sem už určitě nikdy nepůjdu. Na druhou stranu můžu udělat radost škodolibým čtenářům svým utrpením. Zároveň jsem strmě spadnul z kebabového obláčku zpět na zem a opět si uvědomil, že ne všechny kebabárny mají jen a pouze pozitiva. I když zpětně to hodnotím tak, že u mě proběhla jakási jarní kebabová detoxikace.

Co nabízí:

Jelikož hodnotíme kebabárny, tak nebude zřejmě úplně překvapivé, že v sortimentu mají klasiku döner či dürüm.

Interiér:

Co napsat a neurazit… Na tomto místě bych zřejmě musel hodnotit architekta metra Náměstí Republiky, alébrž se kebabárna nachází ve vestibulu metra a interiér nemá žádný, tedy myšleno před pultem. Za ním se několik metrů prostoru pro zaměstnance nachází, a abych byl upřímný, tak co se týče čistoty a uspořádání vnitřku provozovny, tak vysloveně tragédie to není. Žádné mušky ani jinou havěť jsem na místě nezpozoroval.

Kvalita služeb:

Tak a jsme u jádra pudla, z toho sice maso doufám nebylo, ale žádná galaparáda to i tak nebyla. Pokud to vezmeme popořádku, tak jsem dostal podpulťáka z hrnce, teplota silně nedostačující – kdyby bylo třicet stupňů a já se chtěl osvěžit kebabem namísto zmrzliny, tak si asi nestěžuju, ale takhle… no, prostě maso bylo studené, navíc nedokořeněné (kuřecí varianta, jiná ani nebyla), navíc ho nebylo mnoho.

Zeleninka už měla také své lepší časy za sebou, úplnej provar to nebyl, ale chválit taky není co, navíc nulová originalita nebo jakákoliv nadhodnota. Zelí… navíc nic moc. Dalším v řadě kritérií je houska, která pro změnu připomínala, že se blíží čas výměny pneumatik – tedy byla gumová. Třešnička na dortu – fanfáru, prosím – tamtadadáá – zálivka. Dal jsem si bylinkovou, aby ze mě netáhnul na konferenci česnek, ale ta chuť měla k bylinkám hodně daleko. Hodně se tady ředilo a kýbl bílého vodovitého čehosi neměl prakticky žádnou výraznější chuť.

Občas zachrání nic moc ingredience alespoň veliká porce, že se prostě člověk hezky po česku alespoň přežere, i když mu to moc nechutná, ale tady to zaprvé nechutnalo a zadruhé toho bylo jak pro brabca.

Obsluha:

Za pultem se pohybovalo několik blízkovýchodních týpků, kteří se spíše nějakou hatmatilkou bavili mezi sebou a moc mi po objednávce nevěnovali pozornost, tradiční přívětivost či úsměv jim chyběl. Takže ani tady žádné body nahoru.

Cena hlavních pokrmů:

Döner se sýrem za 80 Kč a dürüm za 100 Kč. Až teď koukám, že tam byl údajně taky sýr, ač ten jsem v chuti opravdu nezaznamenal.

Metro Kebab & Pizza, Vestibul metra Náměstí Republiky, Praha

Sultan Kebab (Ústí nad Labem)

Kebabárnu Sultan kebab naleznete v Pařížské ulici hned vedle čokolaterie Bon Bon. Prakticky ji nelze přehlédout, což mají na svědomí zeleno-červené poutače, jejichž nevalná estetická hodnota by mohla být námětem na diplomovou práci umaštěných studentů místní Fakulty umění a designu.

Pařížská ulice bývala ještě relativně nedávno, před otevřením nákupního centra Forum, jednou z nejvíce pulzujících tepen v Ústí nad Labem. Po vybudování OC Forum se přirozené centrum města přesunulo k obchodnímu centru objímající kostel se šikmou věží, do míst, kde kdysi stávala nová a stará tržnice. Posun centra města směrem od Lidického náměstí.

Proč to zmiňuji? S přemístěním centra života Ústečanů do nově otevřeného obchoďáku, se postupně přesunula i většina obchodů z Pařížské. Obchodní prostory po přestěhovaných krámcích se s větším i menším úspěchem snažily nahradit nové podnikatelské záměry. Jedním z nich byla i kebabárna. Nutno zmínit, že Sultan kebab není prvním pokusem rozjet v Pařížské fast food s touto pochutinou. Pokusů rozjet kebabový byznys na tom samém místě již bylo několik a bohužel všechny měly stejný osud – brzký krach. Před sepsáním této rezence jsem kebabárnu navštívil dvakrát, což jsem nakonec kvitoval, neboť jsem se při druhé návštěvě prakticky jen utvrdil v prvním dojmu, který jsem si odnesl od „sultána“.

Platná a neplatná nabídka

Platná a neplatná nabídka

K samotnému sultánovi tedy. Interiér se prakticky neliší od předchozí kebabárny s pizérií. Její vnitřek je světlý a na první pohled čistý. Při obou mých návštěvách zela kebabárna prázdnotou, z rádia se linuly tóny aktuálních diskotékových fláků a obsluhujícímu kebabáři dělala společnost vždy postarší žena v šátku. Pokaždé jsem si objednal pálivější klasický döner bez sýru za 80,- Kč. Kebabář se vždy tvářil mile, usmíval se a moji objednávku mi vždy ochotně i s příborem donesl až ke stolu, kam jsem se usadil.

Kebabář přede mě postavil talíř s otevřenou houskou. Zpoza hromádky zeleniny na mě vykukovaly pruhy nakrájeného masa. Chvilku jsem vidličkou vyzobával zeleninu, abych poté mohl kebab uchopit do rukou, přitisknout oba jeho cípy k sobě a zakousnout se především do masa. U zeleniny bych vytknul příliš velké kusy. Mohla by být nakrájená jemněji či jako v případě rajčete na tenčí plátky.

Většinou když se zakousnu do housky a křupe, zamlaskám si blahem. V tomto případě jsem měl pocit, že koušu do ztvrdlého rohlíku, který se někdo snažil zachránit tím, že jej ještě nahřál, aby „jako povolil“.

Houska pro mě představovala chuťově nejvýraznější položku na celém kebabu. Bohužel v tom negativním významu. Znamenala pro mě nutné zlo, které jsem především díky hladu musel přetrpět, abych se prokousal až k masu na samém dně kebabu.

Když jsem polknul první sousto s masem a zálivkou neznámého názvu a složení, prakticky jsem dle chuti netušil, že se jedná o maso. Chvilku jsem měl pocit, že žvýkám teplou gumu, ale při dalším kousnutí jsem asi narazil na tu lepší várku a nebylo to až na nějaký chlup, co jsem vytahoval z mezizubní škvírky, zas takový provar. U zálivky ani nevím, co bych měl hodnotit, protože se jednalo o jakousi bílou hustší tekutinu bez výraznější chuti. Celkový dojem z kebabu mohla přebít jeho pálivost, ale bohužel ani na tu nedošlo.

Nemyslím si, že by můj jazyk byl natolik vybíravý, abych na každém jídle hledal nedostatky a byl vůči němu kritický. Natolik si jídla vážím, že občas nad ledacčím přimhouřím oko, ale u Sultána to bohužel nešlo. Nechci říci, že by döner od sultána byl vyloženě nepoživatelný a mohl by sloužit jako náhražka projímadla, to rozhodně ne, ale je to celé takové nijaké, nevýrazné a nedomrlé. Z mého pohledu je největším problémem Sultána skutečnost, že působí hrozně unifikovaně. Ze všeho čiší to, že se jedná o nakoupené zboží ve velkoobchodě bez špetky jakékoli snahy tyto ingredience přetavit v něco originálního.

Sultan kebab, Pařížská 7, Ústí nad Labem

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑