Štítek (stránka 1 z 3)

Chickenberg (Berlín)

Kebab v berlínském podniku Chickenberg byl mým třetím kebabem ten den. Pár hodin předtím jsem si pochutnal na legendárním kebabu u Mustafy, pár minut před ním jsem od inspektora Ralfa dostal kousnout naprosto geniálního kebabu z podniku Kottiwood. Dalo by se tedy očekávat, že v téhle recenzi budu hodně, hodně přísný.

No, já jako budu, ale i tak už v úvodu musím říct, že jsem byl v kebabárně Chickenberg extrémně spokojený.

K podniku jsme s kolegy dorazili kolem půl jedné ráno. Uvnitř to vypadalo moc pěkně, interiér připomíná spíše restauraci vyššího standardu, než kebabárnu. I v pokročilou noční hodinu zde bylo perfektně čisto.

Jelikož jsem již byl jemně upraven pár fernety a několika berlínskými ležáky, žoviálně jsem s kebabářem začal konverzovat v turečtině, což se naštěstí setkalo s velmi pozitivním ohlasem. Poté, co jsem téměř vyčerpal svou tureckou slovní zásobu (čítající asi deset vět plus gazilión sprostých slov), jsem přešel do němčiny. Její úroveň obsluha ocenila tím, že radši začala mluvit anglicky.

Každopádně jsem se ale svou lingvistickou ekvilibristikou vetřel obsluze do přízně, takže jsem po chvilce obdržel vskutku překrásný kebab a mohl se odebrati zkonzumovati ho na chodník před provozovnu.

Začnu slabinou (naštěstí jedinou). Houska – byla teplá, ale nebyla vůbec křupavá. V podstatě mi to přišlo, jako kdybych kebab dostal do ohřáté burgerové bulky, samozřejmě větších rozměrů.

Zeleninka byla čerstvá a dobře dochucená. Hlavně jsem ale do kebabu dostal díky mému (krátkému) přátelství s kebabářem neuvěřitelné množství papriček jalapenos. Ale opravdu neuvěřitelné. Šacoval bych to minimálně na dvacet deka jalapenos, a to už se na chuti sakra projeví.

Chuť vyšperkoval výborný feta sýr. Obecně se feta do kebabu hodí víc než klasický balkán, a v mé svaté berlínské kebabové trojici Mustafa’s – Kottiwood – Chickenberg je to vždy právě feta, co vám do kebabu nandají.

To nejlepší jsem si ale nechal na konec. Maso. Nebojím se použít u něj přízviska geniální. Jestliže Mustafu definuje grilovaná zelenina a Kottiwood božská houska, tak Chickenberg exceluje svým dokonalým kuřecím masem. Větší kousky, skvěle dochucené, čerstvé, perfektně propečené. Klobouk dolů prostě.

Napsal jsem, že to nejlepší bylo na Chickenbergu maso. Ano, ale skoro stejně skvělá je cena. 3,5 Eura! Což je, mimochodem, unifikovaná berlínská cena za döner. Člověku nezbývá než kroutit hlavou, když si vzpomene na kebaby v České republice. Kebab tu stojí stejně, ne-li občas více (zdravíme do Checkout Food) a přitom průměrný pražský plat je třikrát menší, než průměrný berlínský. No nic. Chickenburg v Berlíně vřele doporučuji!

Chickenberg, Adalbertstraße 7, Berlín

Istanbul kebab, Prager Strasse (Drážďany)

Kebab v Drážďanech je na našich stránkách doménou recenzenta Ralfa, který pro vás oblast Altstadtu a Prager Strasse zmapoval v recenzích zde, zdezde. Když jsme se ale s přítelkyní jako dvě zcela sociálně nezodpovědná individua vydali nakupovat ruční výrobky bangladéšských děti do Primarku a narazili na pole neorané, čti nezrecenzovanou kebabárnu Istanbul kebab, rozhodl jsem se nerespektovat teritoriální rozdělení a recenzi z výsostné zóny našeho saského zpravodaje sepsat.

K návštěvě mě hned po příjezdu do Drážďan strategicky přesvědčila přítelkyně. Dobře totiž věděla, že s bříškem plným kebabu nebudu klást výrazný odpor ani po několika hodinách intenzivního shopování. Samozřejmě se nemýlila.

Dveře podniku jsme rozrazili těsně před polednem a po mém naivním dotazu, zda můžu platit kartou, se otočili na podpatku a jali se hledat bankomat. Následující události není potřeba popisovat, proto se v čase posuneme o patnáct minut dopředu, do momentu, kdy se už opět u pultu v Istanbul kebabu snažím objednat jeden klasický dürüm a jeden dürüm s ananasem.

Rozhozen skutečností, že všechna moje přání, pronášená němčinou kvalit pozdního Heinricha Heineho, si nechá obsluha dvakrát opakovat, jsem při objednávce fatálně zklamal a přítelkyně se ananasu v kebabu nedočkala. Místo Hawaii dürümu jsem ji objednal Haloumi dürüm se speciálním sýrem.

Bylo nám přislíbeno, že dürümy nám obsluha donese, proto jsme se usadili do boxu a volný čas si vyplnili studiem interiéru. Ten byl v době naší návštěvy čistý a kompletně zaplněný. Istanbul kebab v Drážďanech má uvnitř i malý bar a šipky, takže se nejedná o úplnou klasiku, na kterou jsme zvyklí z Čech. Vybavení je už ale trochu starší a tento typ nábytku nebyl v kurzu ani za časů Petra Kotvalda a Standy Hložka, natož v roce 2017.

Naše rozjímání uťal příchod dvou pěkně macatých dürümů. Pustili jsme se do díla a… fantazie. Nádherně propečená a křupavá placka, jak by také ne, když se propékala v rozpálené peci a ne v nějakém kontaktním elektrickém grilu. Luxusní zelenina, skvěle okořeněná směsí bylinek. Jak je to jednoduché, udělat ze zeleniny přihozením trochy jetele a mateřídoušky gurmánský zážitek, a stejně to 90 procent českých podniků neudělá. Moje chvalozpěvy pokračují i u masa. To je v Istanbul kebabu přímo na rožni obloženo paprikou, která při grilování krásně pouští šťávu na otáčející se masíčko, dávaje mu tak super chuť.

Ani zálivku hanit nebudu, česneková měla správnou chuť, říz i konzistenci. Nemám prostě co vytknout. Kebab jsem si pro sebe objednal ‚extra scharf‘, takže mi ho kebabář poctivě zasypal sušeným chilli a nabídl i zalití Srirachou, což jsem přijal, ale s odstupem zde vidím jedinou slabinu podniku – kdyby byla speciální pálivá omáčka, pro blázny jako jsem já, domácí, to by bylo teprve žůžo.

V nabídce mají samozřejmě i klasickou pálivou zálivku, ale tu jsem si nedal, zálivky na kečupové bázi nemusím.

No a co vlastně přítelkyně a její haloumi dürüm? 4 kusy sýra ne nepodobného slovenským odštiepkom povýšilo její kebab na nebeskou manu. Přítelkyně doslova prohlásila, že se jedná o nejlepší kebab v jejím životě. A nepřeháněla, já o tom musím něco vědět, když jsem jí polovinu sežral.

Při ceně 4, respektive 4,90 € za kus mi nezbývá než jen marně dumat nad tím, proč 9 z 10 pražských, potažmo českých kebabů je při úplně stejné ceně minimálně o jednu, spíš ale o víc tříd horší. Německo – milovníků kebabu ráj.

Istanbul kebab, Prager Str. 3C, 01069 Dresden

Metro Kebab & Pizza Náměstí Republiky (Praha)

To se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přeneseno do kebabové roviny: v poslední době jsem vždy jen chválil a navštěvoval stále lepší a lepší kebabárny, až jsem si sám říkal, že by to čtenáře mohlo přestat bavit, když je to všude super a dokonalé a já nevím, co ještě. No, a ucho se utrhlo.

To jsem takhle jednou byl na konferenci v jednom z pětihvězdičkových hotelů v centru Prahy… A copak bych to byl za kebabového inspektora, abych vám čtenářům nepřinesl recenzi i v tomto časovém pressu? Vynechal jsem jedno jídlo v hotelu a utíkal se najíst kebabu do vestibulu metra Náměstí Republiky (já vůl, ještě teď bych si nafackoval!).

Ono už zvenku to vypadalo podezřele, no, prostě každý den není posvícení, jak se říká, ale odbíhat z konference opakovaně na toaletu… sem už určitě nikdy nepůjdu. Na druhou stranu můžu udělat radost škodolibým čtenářům svým utrpením. Zároveň jsem strmě spadnul z kebabového obláčku zpět na zem a opět si uvědomil, že ne všechny kebabárny mají jen a pouze pozitiva. I když zpětně to hodnotím tak, že u mě proběhla jakási jarní kebabová detoxikace.

Co nabízí:

Jelikož hodnotíme kebabárny, tak nebude zřejmě úplně překvapivé, že v sortimentu mají klasiku döner či dürüm.

Interiér:

Co napsat a neurazit… Na tomto místě bych zřejmě musel hodnotit architekta metra Náměstí Republiky, alébrž se kebabárna nachází ve vestibulu metra a interiér nemá žádný, tedy myšleno před pultem. Za ním se několik metrů prostoru pro zaměstnance nachází, a abych byl upřímný, tak co se týče čistoty a uspořádání vnitřku provozovny, tak vysloveně tragédie to není. Žádné mušky ani jinou havěť jsem na místě nezpozoroval.

Kvalita služeb:

Tak a jsme u jádra pudla, z toho sice maso doufám nebylo, ale žádná galaparáda to i tak nebyla. Pokud to vezmeme popořádku, tak jsem dostal podpulťáka z hrnce, teplota silně nedostačující – kdyby bylo třicet stupňů a já se chtěl osvěžit kebabem namísto zmrzliny, tak si asi nestěžuju, ale takhle… no, prostě maso bylo studené, navíc nedokořeněné (kuřecí varianta, jiná ani nebyla), navíc ho nebylo mnoho.

Zeleninka už měla také své lepší časy za sebou, úplnej provar to nebyl, ale chválit taky není co, navíc nulová originalita nebo jakákoliv nadhodnota. Zelí… navíc nic moc. Dalším v řadě kritérií je houska, která pro změnu připomínala, že se blíží čas výměny pneumatik – tedy byla gumová. Třešnička na dortu – fanfáru, prosím – tamtadadáá – zálivka. Dal jsem si bylinkovou, aby ze mě netáhnul na konferenci česnek, ale ta chuť měla k bylinkám hodně daleko. Hodně se tady ředilo a kýbl bílého vodovitého čehosi neměl prakticky žádnou výraznější chuť.

Občas zachrání nic moc ingredience alespoň veliká porce, že se prostě člověk hezky po česku alespoň přežere, i když mu to moc nechutná, ale tady to zaprvé nechutnalo a zadruhé toho bylo jak pro brabca.

Obsluha:

Za pultem se pohybovalo několik blízkovýchodních týpků, kteří se spíše nějakou hatmatilkou bavili mezi sebou a moc mi po objednávce nevěnovali pozornost, tradiční přívětivost či úsměv jim chyběl. Takže ani tady žádné body nahoru.

Cena hlavních pokrmů:

Döner se sýrem za 80 Kč a dürüm za 100 Kč. Až teď koukám, že tam byl údajně taky sýr, ač ten jsem v chuti opravdu nezaznamenal.

Metro Kebab & Pizza, Vestibul metra Náměstí Republiky, Praha

Sultan Kebab (Ústí nad Labem)

Kebabárnu Sultan kebab naleznete v Pařížské ulici hned vedle čokolaterie Bon Bon. Prakticky ji nelze přehlédout, což mají na svědomí zeleno-červené poutače, jejichž nevalná estetická hodnota by mohla být námětem na diplomovou práci umaštěných studentů místní Fakulty umění a designu.

Pařížská ulice bývala ještě relativně nedávno, před otevřením nákupního centra Forum, jednou z nejvíce pulzujících tepen v Ústí nad Labem. Po vybudování OC Forum se přirozené centrum města přesunulo k obchodnímu centru objímající kostel se šikmou věží, do míst, kde kdysi stávala nová a stará tržnice. Posun centra města směrem od Lidického náměstí.

Proč to zmiňuji? S přemístěním centra života Ústečanů do nově otevřeného obchoďáku, se postupně přesunula i většina obchodů z Pařížské. Obchodní prostory po přestěhovaných krámcích se s větším i menším úspěchem snažily nahradit nové podnikatelské záměry. Jedním z nich byla i kebabárna. Nutno zmínit, že Sultan kebab není prvním pokusem rozjet v Pařížské fast food s touto pochutinou. Pokusů rozjet kebabový byznys na tom samém místě již bylo několik a bohužel všechny měly stejný osud – brzký krach. Před sepsáním této rezence jsem kebabárnu navštívil dvakrát, což jsem nakonec kvitoval, neboť jsem se při druhé návštěvě prakticky jen utvrdil v prvním dojmu, který jsem si odnesl od „sultána“.

Platná a neplatná nabídka

Platná a neplatná nabídka

K samotnému sultánovi tedy. Interiér se prakticky neliší od předchozí kebabárny s pizérií. Její vnitřek je světlý a na první pohled čistý. Při obou mých návštěvách zela kebabárna prázdnotou, z rádia se linuly tóny aktuálních diskotékových fláků a obsluhujícímu kebabáři dělala společnost vždy postarší žena v šátku. Pokaždé jsem si objednal pálivější klasický döner bez sýru za 80,- Kč. Kebabář se vždy tvářil mile, usmíval se a moji objednávku mi vždy ochotně i s příborem donesl až ke stolu, kam jsem se usadil.

Kebabář přede mě postavil talíř s otevřenou houskou. Zpoza hromádky zeleniny na mě vykukovaly pruhy nakrájeného masa. Chvilku jsem vidličkou vyzobával zeleninu, abych poté mohl kebab uchopit do rukou, přitisknout oba jeho cípy k sobě a zakousnout se především do masa. U zeleniny bych vytknul příliš velké kusy. Mohla by být nakrájená jemněji či jako v případě rajčete na tenčí plátky.

Většinou když se zakousnu do housky a křupe, zamlaskám si blahem. V tomto případě jsem měl pocit, že koušu do ztvrdlého rohlíku, který se někdo snažil zachránit tím, že jej ještě nahřál, aby „jako povolil“.

Houska pro mě představovala chuťově nejvýraznější položku na celém kebabu. Bohužel v tom negativním významu. Znamenala pro mě nutné zlo, které jsem především díky hladu musel přetrpět, abych se prokousal až k masu na samém dně kebabu.

Když jsem polknul první sousto s masem a zálivkou neznámého názvu a složení, prakticky jsem dle chuti netušil, že se jedná o maso. Chvilku jsem měl pocit, že žvýkám teplou gumu, ale při dalším kousnutí jsem asi narazil na tu lepší várku a nebylo to až na nějaký chlup, co jsem vytahoval z mezizubní škvírky, zas takový provar. U zálivky ani nevím, co bych měl hodnotit, protože se jednalo o jakousi bílou hustší tekutinu bez výraznější chuti. Celkový dojem z kebabu mohla přebít jeho pálivost, ale bohužel ani na tu nedošlo.

Nemyslím si, že by můj jazyk byl natolik vybíravý, abych na každém jídle hledal nedostatky a byl vůči němu kritický. Natolik si jídla vážím, že občas nad ledacčím přimhouřím oko, ale u Sultána to bohužel nešlo. Nechci říci, že by döner od sultána byl vyloženě nepoživatelný a mohl by sloužit jako náhražka projímadla, to rozhodně ne, ale je to celé takové nijaké, nevýrazné a nedomrlé. Z mého pohledu je největším problémem Sultána skutečnost, že působí hrozně unifikovaně. Ze všeho čiší to, že se jedná o nakoupené zboží ve velkoobchodě bez špetky jakékoli snahy tyto ingredience přetavit v něco originálního.

Sultan kebab, Pařížská 7, Ústí nad Labem

Bistro Lanka (Praha)

Na kebabárnu Bistro Lanka (Praha) jsme dostali doporučení od našich čtenářů – a já sám se tam již drahně měsíců chystal, ale buď jsem dostal hlad na jiném místě a kebabovou závislost si ukojil v již recenzovaných podnicích, nebo jsem dvakrát o sobotě byl nemile překvapen, jelikož Bistro Lanka mělo mít otevřeno, ale realita se lišila… a co vám budu povídat, když jde kebabový inspektor najisto na kebab a je zavřeno, na náladě mu to nepřidá. Popravdě jsem před příchodem do Bistra Lanka měl drobnou pachuť na patře. Ta se však velmi rychle rozpustila a po prvním zakousnutí se mi oči rozzářily blažeností – takhle nějak chutná mana nebeská. Ale k hodnocení až později.

Bistro Lanka má otevírací dobu (tedy na papíře) od 11 do 22 hodin. Z toho je patrné, na jakou sortu lidí cílí. Uvnitř provozovny se v době mé návštěvy pohybovalo hned několik osob typu “bílé límečky”, ke kterým se tedy tak trochu řadím. Nejde jim tedy o opilce, kteří pořvávají ve tři ráno na rohu a dožadují se kebabu u právě zavřeného hladového okna (řadím se samozřejmě i do této skupiny osob a kebab ve tři ráno vždy nadšeně a hlasitě vítám). Co z toho plyne, ptáte se? Rada pro kebabové začátečníky – když má kebabárna otevřeno jen přes den (například velmi dobrá Can Bey či My Way nebo zde u Strossmayeráku), tak je to spíše záruka kvality, přes den za střízliva je přeci jenom člověk více opatrný na to, co pozře, než ve tři ráno po osmi pivech a šesti fernetech, tudíž riziko odfláknutého kebabu se v noci takřka násobí… Nejen o tomto jsme nedávno hovořili v rádiu v Českém rozhlase. Bylo to tedy v angličtině, a pokud by si někdo chtěl poslechnout naše moudra v naší heimat řeči, tak nám dohoďte reportéra. Dík.

Bistro Lanka má ve svém sortimentu klasiku jako  döner (nazývaným zde kebab) a dürüm, variantu v pizza chlebu a tak dále, jako obvykle. Tady nic nového nečekejte (což je dobře).

Interiér

To bylo snad poprvé, kdy jsem viděl patrovou kebabárnu. Objednáte v přízemí a šup do suterénu se uvelebit na pohodlný gauč a pustit se do jídla. Velikost interiéru je zde více než dostatečná, prostě to působí restauračním dojmem. I tak byl každý koutek pečlivě vysmýčen, včetně toalet, stolů, gauče, židlí. Architektonicky také nadstandartní. Nikde milion poutačů a neonů a různých blízkovýchodních blikajících obrazů, ale prostě klasická restaurace bez nějakých komedií na zdech či podlaze.

Kvalita služeb

Volejte sláva a tři dny se radujte! V poslední době jsem měl spíše štěstí všude, kam jsem na kebab zašel. Ale tady to byl po dlouhé době skutečně vrchol, a tudíž jihu odpouštím, že měli v předchozím čase zavřeno. Zaprvé maso – za bedlivého sledování bylo začerstva nakrájeno a to množství (v hlavě se mi usadil husitský pokřik: “nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme”) bylo monstrózní, jak pro těhotného hrocha. Navíc chuťově výtečně vymazlené. Vím, že pro čtenáře musí být až otravné číst jenom chvalozpěvy, ale ono fakt nebylo co vytknout. Houska křupala a prostě chutnala. Překvapivé bylo množství zálivek. Dokonce 6 druhů – úplná novinka křen, jinak česnek, pálivá, kari, rajčatová pikantní a jogurt. Zelenina byla čerstvá a dobře ochucená. Jediná výtka přišla od mé spolustolovnice, jejíž döner byl jednotlivým složením nedobře rozvržen. Jak jsem chválil kebabárnu v Milovicích, že umně naskládají maso, zeleninu a zálivky tak, že v každém kousnutí ochutnáte všechny ingredience, tak tady bylo uspořádání odlišné a narovinu horší. Zprvu kousala jen zeleninu a až tak v polovině döneru se dostala k masu, což už bylo v době, kdy sotva koulela očima. No… teď píšu recenzi poté, co jsme přišli domů a partnerka už čtyři hodiny spokojeně v kebabovém přežraném rauši spí a neví o světě, takže toho bylo taky více než dost, tohle běžně nedělá…

Obsluha

Za kebabpultem se nacházel řezmistr a jedna blondýnka očividně českého původu. Působila trochu protivně, ale bylo to možná jen prostě tvarem obličeje, takže jí to nemůžu tak úplně vytknout. Vyřízení objednávky proběhlo naprosto v pořádku a obsluha nás dokonce nechala válet se v rauši po gauči.

Cena hlavních pokrmů

na Prahu průměr –  döner 85 Kč, dürüm 99 Kč. Množství je však nadprůměrné a o kvalitě již byla řeč.

Bistro Lanka, M. Horákové 513/17, Praha

Queen’s Kebab Vršovice (Praha)

Stejně jako Rosenheim ve filmu Obecná škola musím zvolat: „Povídám, chci do Vršovic!„. Minimálně na tento kebab to platí určitě. To si to takhle inspektor Emperor šinul po pár kouscích v jedné z vršovických náleven směrem k domovu a náhle ho nečekaně vyruší kebabárna, která má navíc v okně napsáno AKCE!. No, co bych to byl za Čecháčka, abych si pro slevu do Queen’s kebab nezašel. Kebab za padíka se jen tak nevidí a po pár pivech bývá hlad jako vlk. Navíc se dle znaku jednalo o nějaký druh franšízy, jelikož velmi dobrou kebabárnu tohoto jména jsme již recenzovali na Žižkově.

Udělal jsem však jednu velkou chybu, ale nikoli ohledně návštěvy kebabárny, tu hodnotím, jak se ostatně níže dočtete, více než pozitivně, ale v případě objednávky jsem se podíval na svůj doprovod, která řekla, že si kebab nedá a že když tak ode mě “ochutná” – a já, já jsem se naivně, jako prvňačka, nechal nalákat jak na sbírku motýlů. Vůbec mi nedošlo, že ochutnat vždy vlastně nenápadně podprahově znamená – sníme to napůl, v tom lepším případě. A inspektor Emperor je taková svébytná osoba… no prostě nemá rád, když mu někdo šahá na jídlo a teda obzvlášť na kebab!

To jen rada pro naše čtenáře, když vám přítelkyně, kamarádka nebo milenka řekne, že ochutná – tak neochutná, ale přijdete o polovinu jídla. Problém je, že pak máte hlad oba. Proč hned na začátku, ženský, neřeknete: „JO, chci taky“. Objednaly by se dvě jídla, v tomto případě kebaby, a všichni by byli spokojení. Samozřejmě jsem si totiž musel po “ochutnání” prvního dürümu objednat dürüm druhý, který jsem si pojistil chilli omáčkou, a tak mi zůstal skoro celý.

Co nabízí:

Nepřekvapí, že döner či dürüm, dále různé saláty a hranolky a falafel menu. Navíc však mají i nabídku hamburgerů – proto i jak dle názvu, tak dle fotografie exteriéru – je provozovna rozdělena do dvou částí.

Interiér:

Interiér Queen’s kebabu byů vkusně a orientálně zařízený, na kebabárnu až nezvykle prostorný. Uvnitř dva stoly a celkem 4 židle, což v době mé návštěvy bylo plně dostačující, a díky nízkému počtu míst k sezení bylo vlastně plno. Všude bylo čisto a žádné octomilky nad zeleninou.

Kvalita služeb:

Po dlouhé době jsem musel porušit svoji obsesi týkající se varianty masa. Kuřecí bohužel nebylo na skladě, a tak jsem chtě nechtě musel vzít za vděk variantou hovězí. Prostě jsem po těch pár pivech měl fakt hlad a hledat další kebabárnu jsem už nechtěl. Pokárání teda nejen za nemožnost objednat si kuřecí variantu, ale že se jednalo o tolik zmiňovaný podpulťák z hrnce. Na druhou stranu s masem panovala spokojenost. Bylo překvapivě krásně teplé, okořeněné a po dlouhé době jsem měl hovězí variantu, která mi chutnala. Maso ani neplavalo v oleji, což bývá u výtažků z hrnce také častý nešvar mezi mistry kebabáři. Vůbec jsem byl s teplotou kebabu spokojený.

Tím se dostáváme k housce, kterou kebabář rozehřál a připravil tak, že by ho z fleku zaměstnal i vrchní pekař Andrej. Ani málo ani moc, houstička na dürüm byla excelentní. Stejně tak musím hodnotit zeleninu, kde se navíc velmi příjemně prolínala chuť kopru s ostatními ingrediencemi, navíc působila čerstvě. V prvním dürümu jsem měl bylinkovo-česnekovou zálivku a česnek ze mě táhnul ještě v metru tak, že si pomalu odsedali lidé. Upíři neměli opět šanci.

V druhém dürümu jsem měl největší část pálivé zálivky, a tedy byl jsem velmi, velmi příjemně překvapen – protože pálila! A to i mě, takové chilli hovado, co si sype Morugu pomalu i na moučník! Takže tady palec nahoru. Celkově se jednalo o vcelku velké porce a tedy když vezmete v potaz to, že kebab v době mé návštěvy stál 59 Kč… tak můžu leda smeknout svůj neviditelný klobouk ze své viditelné skoroplešky.

Obsluha:

Rozhodně se nejednalo o Čecha a komunikace byla malinko problematická. Tedy můj doprovod říkal, že kebabáři nerozuměl jediné slovo a to, že já jsem mu tak nějak rozuměl, bylo dáno jakýmsi vzájemným porozuměním a láskou ke kebabu. Jakoby se ve vzduchu rozléval společný kebabový jazyk, který překonává hranice a jazykové nedorozumění. Tudíž kebaby jsem dostal dle svého přání, navíc mi pan kebabář nabídl zdarma turecký čaj, což jsem po těch pár pivech s díky odmítl, ale plusové body to jsou.

Cena hlavních pokrmů:

Döner za 49 Kč a dürüm za 59 Kč, to snad na Prahu ani nepotřebuje další komentář, navíc porce byla více než dostačující.

Queen’s Kebab a Queen’s Burger, Vršovická 927/56, Praha

Kebab Samuel (Milovice)

Milovice nikdy více, praví název dokumentu z konce 90. Let. Ale nejen v kebaboidním vnímání perspektivy to rozhodně neplatí. Než se dostaneme k samotnému kebabovému obžerství, pojďme si říci několik vět o Milovicích. Většina lidí se v nedávné minulosti tomuto místu spíše obloukem vyhýbala, alébrž se zde usídlila poměrně velká posádka “spřátelených” vojsk (která tady naštěstí nezůstala na věčné časy). Po srpnu 1968 do Vojenského výcvikového prostoru Milovice postupně přišlo odhadem mezi 30 000 – 100 000 sovětských vojáků. Údaje se různí a oficiální čísla nikdo nezveřejnil. Tudíž tohle místo se u Čechů těšilo asi takové popularitě, jako jet v dnešní době na dovolenou do Sýrie. Nic moc. Ivani jsou již naštěstí za kopci (prozatím ještě za několika) a z Milovic se stalo vcelku hezké město. Z výcvikového prostoru je areál, kde lze potkat rozličná zvířata, která jinde na světě pohromadě neuvidíte (stáda zubrů, divokých koní a praturů), a určitě doporučuji návštěvu – klidně to vezměte přes kebab.

Tak a teď pojďme zpět k jádru pudla, chcete-li kebabu. Ten dle chuti nebyl z masa zubrů, divokých koní a praturů – tedy aspoň doufám – což napověděla už na dálku linoucí se libá vůně. Když jsem se úplně vyhladovělý blížil ke kebabárně Kebab Samuel, už tak na 80 metrů mě přes nos praštila takovým způsobem, až jsem zavrávoval a poslintal si bundu. V širším okolí se bohužel scházela dost podivná společnost, byly slyšet různé pokřiky, až jsem se několikrát otáčel, zda je auto pořád na místě, a trochu kontroloval, jestli mám peněženku a mobil po kapsách. Zvenku Kebab Samuel vypadá jako taková polobudka u silnice a teď moment překvapení – ona to je polobudka u silnice. Přesto působí Kebab Samuel sympatickým dojmem a hlavně byla před ním neustále taková fronta, až jsem se zalekl, jestli na mě vůbec něco zbude, a jal se sprintem zařadit mezi čekavší. Fronta na druhou stranu často zvěstuje kvalitu, a tak jsem se těšil o to více.

Co nabízí:

Klasiku döner či dürüm, pak nějaké fastfood pokrmy, ke kterým se nebudu vyjadřovat. Co se kebabu týče, byla na místě i vegetariánská falafel verze. K mému překvapení mimo jídel prodávají i sušené papričky Habanero, což jako chilli závislák kvituji s povděkem. Ještě musím předem zmínit jednu zajímavost – když už jsem se dostal k hladovému oknu a objednával si, co že to chci dovnitř naskládat, všiml jsem si cedule s nápisem vysvětlujícím druhy masa. Kuřecí varianta je překvapivě kuřecí, ale co jsem nečekal, bylo složení hovězí/telecí varianty, která se údajně skládá z ⅓ z kuřecího masa. Jelikož štangle nad grilem vypadala úplně stejně jako v jiných provozovnách, tak předpokládám, že toto “tajné” složení mají takřka všude a jen se tím prostě nechlubí. Což jenom potvrzuje mojí teorii, že samotné kuřecí je jistější a lepší, kdežto ve směsích se schová kde co.

Interiér:

Vzhledem k tomu, že se Kebab Samuel je taková menší dřevěná budka, lze hovořit spíše o exteriéru. Být vlahý jarní večer, hodnotím přilehlé lavičky v parku poměrně pozitivně, navíc by to s kebabem v hubě byla romantika jako prase. O interiéru můžu říci pouze toliko – vypadal skrz okno čistě, špína nikde a pěkně uklizeno.

Kvalita služeb:

Jsme u toho hlavního, a když už jste se dočetli až sem, nebudu vás napínat – s kebabem budete více než spokojeni. Začněme alfou a omegou každého kebabu – tedy masem. Paní a pan kebabmistr jej pěkně začerstva nakrájeli, kořeněnost byla tak akorát a hlavně množství více než nadstandardní. Zklamání se nekonalo ani v případě housky, která hezky křupala a splňovala veškeré podmínky k tomu, abych obsluhu na místě nemusel vyhlásit. Zelenina se hlásila o slovo spíše nenuceně, byla čerstvá, množstevně nadprůměrná a vhodně zapadala do kebabové kompozice.

Proč to píšu, jako kdybych skládal sonet? Protože mám rád řád a pořádek a když vidím, že se kebab dělá pořádně, musím to nějak ocenit. A stejně jako má sonet určitou strukturu, tak by ji skladba kebabu měla mít také. Zjednodušeně – nejde o 14 veršů s logickým členěním, ale o to, že v případě kebabu by na housku měla přijít zálivka, pak trocha masa, pak zelenina, pak případně sýr, pak zase maso a zálivka a navrch případně chilli. No, a přesně tak se zachovala i obsluha v Milovické kebabárně. Za mě palec nahoru. Jo, ještě k sýru – množství jak pro godzillu, zřejmě feta nebo balkán – jak se to všechno promíchalo, tak to šlo jen obtížně určit. V každém případě to kebab vhodně doplnilo.

Co kvituji, je také automatické nepřidání cibule (pouze na přání), která vypadala zvláštně okořeněná, ale já si ji nedal, aby ze mě netáhla. Bohužel jsem tuto skutečnost už ale nedomyslel při objednání zálivky, která obvykle bývá mdlé chuti, ale zde česneková byla česneková a můj dech se konzumací kebabu proměnil v lizárdí a jedovatý, takže upíři ten večer šanci skutečně neměli. Na druhou stranu byly zálivky umístěny v plastových tubách, což působí zvláštně. Přesto se nejednalo o nalitou majonézu či kečup a například na rozdíl od kebabu ve Vršovicích to alespoň byla trochu pevná hmota a ne nalitá voda. Trocha výtky směřuje k sypanému chilli, které tedy moc nepálilo. Na druhou stranu těžko říct, protože v oblasti pálivosti jídel už se neřadím mezi běžné smrtelníky.

Kebab jsem si nechal zabalit s sebou, jelikož byla zima a chtěl jsem ho sníst v autě. Proto se omlouvám za trochu nekvalitní fotky, jinak vypadal kebab výborně, ale klepaly se mi hlady ruce a v autě se zabaleným kebabem žádnou hitparádu nevyfotíte – to jen na moji omluvu.

Obsluha:

Za pultem stála žena (naštěstí ne Jiřina Švorcová) a muž, žádní blízko či dalekovýchodní příchozí, ale oba praví čeští fousci. Paní dost milá a příjemná. Nebyli otrávení, ale sympaťáci, prodávající neohmatala pokrm rukou od peněz, zabalila jej tak, že vůbec neprotekl a že jsem se nepokydal. Nemám, co bych vytkl.

Cena hlavních pokrmů:

Döner za 65 Kč (se sýrem 75 Kč) a dürüm za 80 Kč (se sýrem 90Kč). Tudíž cena podprůměrná a kvalita nadprůměrná.

Kebab Samuel, Armádní 532, Milovice

Mekan Radava (Praha)

Kebabárna Mekan Radava vypadá vcelku nově, ale jak dlouho se na místě nachází, netuším. Zvenku je na první pohled jasné, o co tady kráčí, a proto jsem na Kamenické doslova vyskočil z tramvaje a hurá na průzkum. Navíc se vůně masa linula po chodníku takovým způsobem, že než bys řekl: “prosím jeden dürüm s kuřecím masem, bylinkovou zálivkou a i s cíbou a sním to tady” už sedíte vevnitř a cpete se jak vepřochod.

Abych napsal taky něco rádoby kulturního a zajímavého – v okolí kebabárny se nachází Strossmayerovo náměstí, které je v současnosti zajímavé tím, že to vlastně už žádné náměstí není a kvůli tramvajové síti zcela ztratilo své kouzlo, jelikož je rozdělené ze všech stran (oproti třeba náměstí Míru). No, a okolí zastávky Kamenická je známe zvláště kvůli tomu, že přesně na tomto místě v roce 1973 zabila Olga Hepnarová nákladním vozidlem několik osob. No, a hurá na kebab. Na případné blbé kecy – NE, ti, co prodávají kebaby, nejsou teroristi.

Co nabízí:

Sortiment kebabáren je většinou podobný (zaplať pánbůh) a i Mekan Radava není výjimkou. Tudíž si můžete objednat döner a dürüm či falafel, a to vše buď zabalit do housky, nebo na talíř maso a zeleninu. Maso bylo v době mé návštěvy telecí, vesele se točící nad grilem. Měli i kuřecí, které jsem si objednal, ale k tomu až níže (PODPULŤÁK Z HRNCE).

Interiér:

Asi zatím největší kebabárna. Patrně se zde dříve nacházela restaurace, protože je tady fakt hodně místa na sezení, kde si svoji pochutinu vychutnat. Uvnitř je podnik vcelku vkusně zařízen, nikde žádný bordel a hezky uklizeno, a to jak před, tak za prodejním pultem. V době mé návštěvy se uvnitř nacházelo cca 5 lidí – je vždy dobře, když je poblíž alespoň někdo s kebabem. Být někde sám samotinký neznačí nikdy nic dobrého a kvalita poté bývá často pochybná a celá návštěva pak může mít dohru v podobě opakované bujaré návštěvy toalety horem-dolem. To ale nebyl tento příklad, abych nezaváděl.

Kvalita služeb:

Vezmeme si to pěkně po pořádku. Objednal jsem si dürüm, bylinkovou zálivku,kuřecí maso a cibuli. Houska byla vcelku nevýrazná, ale hezky zapečená a křupavá, hodnotím jako drobný nadprůměr. Bylinková zálivka byla výborná s velkým množstvím kopru, což kvituji natolik, že jsem chvíli takřka stříhal radostí ušima. Zeleninka byla dejme tomu neutrální, vypadala čerstvě a byla vcelku chutná. No, ale pak tu máme maso. To byl, přátelé, bez pardonu, tak trochu průser. Chuťově to sice nebyla úplná katastrofa, kořeněné bylo tak akorát, ale bylo to maso z nějakého hrnce plného omastku a navíc ho nedostatečně ohřáli, takže bylo studené. A… hádejte co… studené maso v kebabu já nerad. Ano, uznávám, že když se nad grilem točí jen telecí verze, chytřejšího by napadlo si ji objednat. Já ale v poslední době nějak této variantě kvůli pochybnostem o kvalitě masa, respektive i dodané mouky, nehovím. Proto jsem zkusil štěstí s kuřecím, i když jsem jaksi mohl čekat, že bude z podpultu. Ještě to samozřejmě mohl být kebab á la Jitrnice, kterou svět neviděl, a točit se na neviditelném grilu a já bych vám o tom teď psal na neviditelném notebooku – ale to se nestalo. Tudíž jsem byl vzhledem ke studenému masu spíše trochu zklamán i z jinak obstojných ingrediencí a velké porce pokrmu. Takhle se jedná o průměr.

Obsluha a cena:

Jeden kluk opálenej a poté jedna běloskvoucí paní, oba velmi milí a snaživí, ale prostě studené maso. Búúúúúúú. Uvnitř měli uklizeno a i když já jsem se ládoval, tak průběžně uklízeli stoly. Nemůžu říci nic špatného, až na to studené maso. Cena hlavních pokrmů – döner za 75 Kč a dürüm za 99 Kč. Na Prahu klasika, a jelikož byla porce spíše větší, tak tady bych problém neviděl.

Mekan Radava, Milady Horákové 37, Praha

Pizza Roma I. P. Pavlova (Praha)

Obsahem recenze podniku Pizza Roma na zastávce I.P. Pavlova mohlo být jediné slovo. Katastrofa. Tohle jediné slovo by totiž naprosto přesně a dostatečně vystihlo kvalitu kebabu, který poloviční kebabárna Pizza Roma servíruje.

Upřímně, recenzi téhle kebabárny jsme se dlouho vyhýbali, protože s ní své zkušenosti máme už z dob, kdy jsme si poznatky z pojídání kebabů nezapisovali do blogýsků na internetu. Věnovat znovu 70 korun za ostudný kebab jen proto, aby mohl napsat recenzi, se nechtělo ani jednomu z našich recenzentů.

Jelikož se ale blíží roční výročí vzniku webu kebabarny.cz, dali jsme si recenzi téhle kebabárny jako takový dáreček k našemu jubileu a vyrazili na něj v kompletní recenzentské sestavě: zprava Emperor, na centru Grylls, levé křídlo Ralfík. A nebo jsme možná šli z hospody a všude jinde už měli zavřeno. Ať si velectěný čtenář sám vydedukuje, jak to vlastně bylo.

Každopádně Grylls si objednal gyros tortillu, Ralfík se neohroženě rozhodl pro gyros housku a stratég Emperor si na poslední chvíli vzpomněl, že vlastně nemá hlad, a že recenzi v Pizza Roma I.P. Pavlova jen nafotí.

Následuje autentický přepis rozhovoru po několika kousnutích do naservírovaných pochutin:

Emperor: „Ty vole, ale vypadá to fakt nechutně obojí jako…“
Grylls: „Humus. Fakt humus.“
Ralf: neartikulovaně vyjadřuje svou nespokojenost huhláním s plnou pusou
Grylls: „To by ses posral, v tý tortille je fakt skoro jen salát a zálivka!“
Emperor: „Kecáš vole, ukaž!“
Ralf: dále neartikulovaně huhlá
Emperor: „No fakt, jen salát a zálivka! Kde je to maso? To bych hezky nenafotil ani zrcadlovkou…“
Ralf: sípe „Jako já snim po pivu cokoliv, na Erasmu jsem dal i měsíc prošlou čabajku, ale tohle je moc!“
Grylls: znechucené říhnutí
Emperor: sune nohy do bezpečné vzdálenosti, aby mu Grylls nepogrcal polobotky

Ale popořadě. Pizza Roma má jen malinký interiér a jíst koupenou pochutinu uvnitř, mezi hromadou lidí čekajících ve frontě na objednání noční svačinky, se asi chce málokomu. I my jsme po obdržení svých „pochutin“ zvolili radši konzumaci na mrazu v bezpečí širokého chodníku před kebabárnou.

Obsluha v kebabárně se řadí k tomu nejhoršímu, co lze v našich kebabových luzích a hájích spatřit. Ano, mohli bychom je omlouvat, že jsou tak neuvěřitelně nepříjemní kvůli tomu, že horko těžko zvládají odbavit noční nápory snackuchtivých zákazníků. Jenže v době naší recenzní návštěvy obsluha kromě hlášek k zákazníkům typu „Uhni vocuď“ stihla i pokřikovat z otevřeného okýnka na procházející skupiny dívek „Heyy, sexy bitches!!“. Nabízí se otázka, jakou má asi umolousaný jouda se „slovanským“ přízvukem úspěšnost, když z okýnka rychlého občerstvění zapatlaný od zálivky a pizza těsta pořvává v jednu ráno na kolemjdoucí ženy, že jsou sexy bičiz. Naši přízeň jako zákazníků si tyto projevy opravdu nezískaly.

Chuť. Co k tomu říct. Masa málo, zelí hodně, trocha zálivky bez výrazné chuti. Nic víc v „kebabu“ není. Jedinou pozitivní věcí, kterou lze v oblasti chuti zmínit, je tortilla. Mají jí ve více variantách, Grylls si dal pálivou a k šoku celé redakce ta tortilla pálila docela solidně. Bohužel však byla studená, protože jí kebabáři zabalenou trochu nepřipekli v kontaktním grilu, jak je v normálních podnicích zvykem.

Druhou (a poslední) pozitivní věcí, která v hodnocení Pizza Roma zazní, je cena. Jednotná částka 70 Kč za tortillu i housku je v Praze rozhodně v té levnější části cenového spektra. Když do rovnice ale zapojíme i chuť, přestává to být taková hitparáda.

Vrcholem našeho rozladění bylo následné pročítání recenzí podniku na serverech typu Yelp či Foursquare. Jak může sakra něco takového někomu chutnat? To ti lidé, hodnotící Pizza Roma pěti hvězdičkami z pěti, v životě neměli kebab? Co by se stalo, kdyby si objednali kebab někde v Berlíně, nebo Ankaře? Vybuchly by jim všechny chuťové pohárky a otevřela se jim pátá dimenze?

Dámy a pánové, za server Kebabárny.cz prohlašujeme, že naše recenzní návštěva podniku Pizza Roma na I.P. Pavlova byla čistou esencí všeho zlého na české kebabové scéně. Kdyby ještě o polovinu zdražili a začali kebab balit do horších tortill, bylo by takové naše malé, soukromé kebabové peklíčko.

Pizza Roma, Jugoslávská 17/6, Praha

Kebab Star Národní třída (Praha)

V další naší vysoce expertní ( 🙂 ) recenzi se podíváme na zoubek kebabárně Kebab Star Národní třída, která se nachází na strategickém místě hned vedle rockového podniku Vagon. Nevím, kolik existuje Vagonů na Národních třídách po celé republice, vedle kterých se nachází stánek s občerstvením, ale dnes se tedy – aby nedošlo k mýlce – bavíme o podniku lokalizovaném v našem hlavním městě.

Do Kebab Star Národní třída jsem zavítal jeden víkendový večer, posilněn několika pivky. Pro kebabárnu by to mohla být obrovská výhoda – co si budeme povídat, stačilo by podat průměrný kuchařský  výkon a moje chuťové buňky, lehce otupělé zlatavým mokem, by byly spokojené, ale takhle to v Kebab Star bohužel nedopadlo.

Většinou mě pořádek/nepořádek v interiéru nechává docela klidným, ale u této provozovny už se musím pozastavit nad tím, jaký bordel tam vládl. Všechny stoly (a většina židlí) pocintané zálivkami, na všech zbytky masa a zeleniny, drobky kam se podíváš. Odpadkový koš zcela přeplněný a co už se do něj nevešlo, přepadávalo na zem. Já beru, že když chudák kebabář nestíhá vydávat dönery v páteční špičce, na úklid moc času nezbyde. Zde se ale obsluha nacházela v počtu tří kusů a to už by si tedy chlapi tu a tam chvilku na setření stolů a vynesení koše najít mohli.

Objednal jsem kuřecí dürüm a pozoroval přípravu. Kdybych býval nepozoroval, odešel jsem s dürümem hovězím. Upozornil jsem na omyl ještě před převzetím a byl mi připraven dürüm s masem podle požadavku, ale bez otráveného obličeje se to neobešlo.

A teď už k samotné chuti. Vezmu to více méně v bodech, číst impresionistické popisy mého nočního dlabance se vám, předpokládám, nechce. Maso – čerstvé, chuťově dostačující průměr, miniaturní porce. Zálivka podprůměr. Neurčitá chuť, přitom by stačilo pár bylinek, trocha snahy a kebab by to vystřelilo do úplně jiných dimenzí. Nářky na zálivku ale píšu v recenzích pravidelně, nejedná se o problém jen tohoto podniku.  Zelenina v pořádku, až na naprosto neuvěřitelné množství cibule. Ta ze mě, myslím, byla cítit ještě po dvou týdnech a dvou litrech Listerinu. Buď se mi obsluha mstila za tu komplikaci s masem, nebo fakt nevím.

Celková chuť kebabu byla jednoduše neakceptovatelná. Přišel jsem si, jako bych jedl cibulovou tortillu s cibulí, cibulovou zálivkou a na vrch extra cibulí. Odcházel jsem zklamaný, a když teď přemýšlím, co o Kebab Star Národní třída napsat pozitivního, tápu. Mají přívětivou otevírací dobu a nacházejí se na perfektním místě pro rychlou noční svačinku po sedmi pivech a jedný zelený ve Vagónu, no. Víc toho dohromady nedám. Stálý zákazník ze mě fakt nebude.

Kebab Star Národní třída,
Národní třída 19, Praha

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑