Štítek

Guli Kebab (Plzeň)

Inspektor Emperor se poprvé rozhodl pro výlet do hlavního města piva. Primárně, aby se podíval na přehlídku oslav osvobození, sekundárně, aby ochutnal pár místních piv a třeba naučil řídit Davida Limberského, terciárně ,aby ochutnal další z řady místních kebabů.

Musím hned na úvod poznamenat, že jsem byl z města velmi příjemně překvapen. Spousta zeleně, historie – a piva. Pochopitelně, existuje zde přímá úměra – čím více piv, tím hezčí město.

Jak je vidět z přiložených fotografií, vojenská přehlídka byla perfektní. Návštěva pivovaru také splnila svůj účel a objevil jsem dokonce bar, kde mají decku rumu s kolou za dvacku, což snad není ani možné. Ochutnat jsem se neodvážil.

Ale pojďme k tomu hlavnímu, proč patrně tento report čtete, tedy ke kebabu. Byl vlahý májový den a ke kebabu zval hrdliččin hlas. No, dobře, byl to hlas hladové přítelkyně. Díky šikovné poloze kebabárny jsme si zakoupenou svačinku mohli vychutnat v přilehlém parku a pak hurá na pivo.

Co nabízí: döner a dürüm a hranolky a podobné věci jako kebab na talíř.

Interiér: Vcelku vkusně zařízený, nepřeplácaný, čistý a s možností posadit se. K mému překvapení se nad barovými stoličkami vyjímá zrcadlo, asi aby zákazníci mohli při pojídání sami sebe pozorovat, což vlastně do jisté míry chápu, koukat při jídle na něco tak hezkého jako jsem já, no kdo by to nechtěl. Ještě více se mi líbil exteriér, kebabárna vypadá neorientálně, žádné blikající komedie. Za mě palec nahoru.

Kvalita služeb: A jsme u toho hlavního. Pojďme od píky – maso. Dostali jsem bohužel podpulťák, ale ohřál se. Varianta byla hovězí, protože jsem si lehounce pod vlivem zapomněl objednat jinou variantu. Určitě mohla být lépe ochucena. Já byl tedy vcelku spokojen, ale přítelkyně celkem remcala (ostatní inspektoři ji dali potají přezdívku „kebabová paní Göringová,“ ale teda  až takový vepř a transvestita já nejsem). Množství bylo dostatečné.

Příjemná byla čerstvá zeleninka, avšak s žádnou novinkou. Kéž by se tak naučili nacpat občas do kebabu kopr nebo něco podobného. Houska bez větších připomínek, křupala, dobře držela tvar. Zálivky taktéž bez připomínek. Pálivá skutečně pálila a měla příjemný dojezd a z česnekové jsem cítil česnek. Což bych normálně ani nezmiňoval, ale v poslední době jsem měl spíše smůlu a omáčky mi chutnali jako obarvená voda. Celková kombinace všech zainteresovaných komponent do sebe vkusně zapadala, přítelkyni teda döner až tak nechutnal, já byl vcelku spokojen.

Obsluha: Rozuměla mé objednávce, kebab dobře zabalila, měla uvnitř čisto a uklizeno a porce byla dostatečná. Není co vytknout až na porci z hrnce.

Cena hlavních pokrmů: döner za 69 Kč a dürüm za 85 Kč. Pro mě jako už polopražáka (to pomalu nejde z pusy) super ceny a tedy poměr cena – výkon parádní.

Celkové hodnocení: Lehce nadprůměrný kebab za podprůměrnou cenu. Pokud máte cestu kolem, kebabárně se určitě nevyhýbejte.

Guli Kebab V.G. V.S., Pražská 21, Plzeň

Kurdský Kebab (Plzeň)

Recenze podniku Kurdský Kebab je pro mě tak trochu srdcovkou. Podnik v Americké ulici byl prvním, který jsem jako čerstvý vysokoškolský student navštívil při jedné z nočních pitek a objevil tak kouzlo kebabu jako takového. Dříve ještě nesl název Kebabistan. Byla to příjemná změna oproti standardnímu stravování, které jsem v rámci programu „Pivní úsporám“ na vysoké škole praktikoval a které bylo nutričně vyvážené maximálně tak různými druhy výrobních salámů, juniorů, popřípadě luxusnějšího gothaje tak, abych mohl ušetřené finance investovat do nočních poutí a lákadel západočeské metropole. A kebab mezi lákadla od té doby rozhodně patří.

Na začátku roku 2015 se podniku ujali Kurdové, kteří převzali štafetu po německo-tureckých provozovatelích. Jak už bylo řečeno, současný název profláklé kebabové provozovny je Kurdský Kebab. Říkám profláklé vzhledem k umístění, Americká je živá ulice, v jejímž okolí je celá řada klubů, hospod a jiných podniků, což svádí k nočnímu kebabování. Podle nepodložených informací a drbů je Kurdský Kebab oblíbený také mezi slovanskými (pseudo)bijci, kteří navštěvují protější hudební klub bronzového slavíka z roku 2015.

Teď už ale k věci. Do očí bijící marketing je poznávacím znakem každého rychlého občerstvení. Kurdský Kebab láká své zákazníky a zákaznice červenými, již z dálky viditelnými poutači. Jedná se o kebabárnu restauračního typu, kde je přibližně dvacet míst k sezení. Oproti předchozím letům se interiér zútulnil a působí mnohem čistěji a minimalisticky. To v zásadě znamená, že se ztrácí fastfoodový styl a cítíte se spíše jako v příjemné restauraci. Tomu dopomáhá i milá obsluha.

Kurdský kebab nabízí obyčejný kebab v chlebu, dürum, kebab na talíři, kebab v boxu a několik druhů salátů. Nabídka tedy není ničím výjimečná nebo inovativní, na druhou stranu s poctivou kebab kuchyní můžeme udělat radost i se standardní nabídkou bez dalších inovací.

Já jsem v rámci své inspekční návštěvy ochutnal k obědu „Kebab na talíři malý“ za osmdesát korun, v pozdních večerních hodinách pak ještě klasický dürum za sedmdesát pět korun, což byla na výloze propagovaná akce, standardní cena je devadesát korun.

Ceny v podniku jsou na můj vkus o něco vyšší (pokud nepočítáme časté akce), než by bylo zdrávo. Kebab na talíři byl dobrý, rozhodně oceňuji ostřejší chuť hranolek, které byly ochuceny chilli, s čímž se jen tak nepotkáte. Problém byl trochu ve vizuálním vzezření jídla na talíři, který byl hluboký a kebab trochu ztrácel na atraktivitě a stávala se z něj spíše hrouda hranolek, pod kterými byl přikryt celý poklad v podobě (sic!) velké porce kuřecího masa a dalších ingrediencí (cibule, okurka, rajčata, bílé a červené zelí + tři druhy omáček – kari, česnek a chilli). Dohromady člověka celý mix neurazil, ale ani vysloveně nenadchl, což byl případ i večerního dürumu. Rád bych poskytnul podrobnosti i k němu, ale to, že jsem ho otestoval, vím jen z fotky z telefonu, kterou jsem v inspekčně-alkoholovém módu vyfotil, omlouvám se.

Lokalita i interiér restaurace má velký potenciál, proto je škoda, že se vše tak trochu ztrácí v prezentaci jídla, které není samo o sobě vůbec špatné, ale poněkud méně zapamatovatelné a chybí onen výmluvný „wow“ efekt, který přišel v Antalaya Kebabu v Palackého ulici – typově podobně laděné kebabárně. Trochu se tomu divím, protože při převzetí noví provozovatelé oživili facebookové stránky Kurdského Kebabu  a sdílené fotky rozhodně ukazovaly, že se bude na co těšit.

Kurdský kebab, Americká 20, Plzeň

Chtěl omáčku navíc, vymlátil kebab

„Zhruba ve tři čtvrtě na devět večer přistoupili ke stánku s rychlým občerstvením tři muži a chtěli si koupit malý kebab. Jeden z nich, 33letý cizinec, žádal omáčku navíc, avšak odmítl ji zaplatit. Nejdříve mezi ním a prodavačem došlo ke slovní rozepři, následně zákazník uchopil naběračku a chtěl se obsloužit sám. Prodavač však na nic nečekal a jednání drzého hosta chtěl zarazit,“ popsali policisté v tiskové zprávě incident, který se odehrál v úterý 21. června 2016 v Plzni na Americké třídě.

Mladí páni byli s menu velmi nespokojeni a to dali opravdu značně najevo. Začali jednak bít starého prodavače a pak také demolovat stánek i vystavené zboží.

Roztřesený starý prodavač nám později ukazoval krk s patrnými otisky prstů od toho, jak ho jeden z mladíků snad i škrtil a vysvětloval nám, že musel útočníka dokonce i kousnout, aby ho pustil.

Na obranu prodavače vyběhlo několik mužů, kteří část útočníků zahnali a s jedním se ještě prali, když se na místo přiřítila první hlídka policie a útočníka zpacifikovala.

Vzápětí na místo přijížděly další policejní hlídky, jak OHS, dopravní policie tak i policisté z místního obvodního oddělení a konflikt definitivně ukončili.

Zajištěného pachatele, pravděpodobně Slováka, policisté odvezli a roztřeseného prodavače na místě ošetřili záchranáři.

Policisté ještě naše informace doplnili o to, že zajištěný útočník byl pod vlivem alkoholu a to 1,76 promile, takže noc strávil na protialkoholní záchytné stanici.

Policisté případ zatím kvalifikovali jako přestupek proti majetku a občanskému soužití a útočníkovi hrozí pokuta až dvacet tisíc korun.

Převzato z webu www.krimi-plzen.cz

Alanya Kebab (Plzeň)

Při svém putování po naší malebné vlasti jsem se vydal do Plzně. Města piva, Diskopříběhu, fotbalových mistrů, vyhlášeného night clubu, ale i stánků s kebabem. Při své kebabárenské misi jsem musel vzít v potaz, že Plzeňsko je již rajónem jiného inspektora (Obi Wana Kebabiho). Nechtěl jsem lézt kolegovi do zelí, a tak jsem se vydal do centra hledat nějakou ještě nerecenzovanou kebabárnu. Do rány mi tak padl Alanya Kebab Plzeň. Ovšem nepředbíhejme.

Hledání mě přivedlo nejprve na plzeňské Náměstí Republiky. Naivně jsem očekával, že přímo v samém srdci města narazím na nějakou kebabárnu. Mýlil jsem se. Zapálil jsem si cigaretu, sedl si na lavičku a pozoroval švitoření na náměstí. Když ani po půl hodině nikdo nepřebíhal nahatý náměstí jako v Diskopříběhu, zklamaně jsem odešel, že se zkusím jen tak na blind projít a možná mi nějaká kebabárna cestou cvrnkne do nosu jako tři oříšky čeledínu Vinckovi z Popelky.

Když jsem vkročil do jedné z kolmých ulic, do nichž se v každém cípu rozbíhá Náměstí republiky, již z dáli mě upoutal rudý neonový nápis KEBAB. Neváhal jsem ani minutu a okamžitě jsem se vydal tímto směrem. Jestliže Gatsby věřil v nějaké zelené světlo symbolizující jeho lásku k Daisy, já věřím na červené světlo symbolizující moje kebabové obžerství (pardon tedy lásku ke kebabu), říkal jsem si cestou.

Při vstupu do Alanya Kebabu jsem měl být ostražitější a hned si povšimnout toho, že gril je vypnutý a štangle s masem se neotáčejí.  No, nevadí, všimnul jsem si později. Přesněji řečeno v momentě, když jsem měl již zaplaceno za klasický kebab (ten jsem si tradičně poručil opět trochu pálivější) a slečna začala housku ládovat masem odkudsi z podpultu. Ne každé podpultové zboží je zrovna výhra v loterii, což jsem poznal za malý moment na vlastní žaludek.

S tácem jsem se poslušně usadil u stolečku v kebabárně a pustil se do jídla. Když mi kebabář(ka) naservíruje kebab v otevřené housce, zpravidla se ji na první pokus snažím uchopit oběma rukama, sevřít a zakousnout se do ní. V drtivé většině je tento můj první pokus marný, protože kvůli tomu, jak je houska napěchovaná zeleninou a masem, začne mi zelí, salát nebo kusy mrtvých zvířátek vypadávat z housky. Poté odkládám kebab zpět na talíř, vidličkou z něj trochu vyzobu a zkouším jej znovu sníst rukama. To ovšem nebyl tento případ.

Housku jsem uchopil oběma rukama, oba její cípy přitiskl k sobě a pustil se do jídla. Okamžitě mi došlo, že dnes to asi na vydatnou kebabovou porci nevypadá, což umocnil pohled na sevřenou housku v mých rukou, která připomínala spíše toust než tradiční turecký pokrm. Housce se nedalo nic moc vytknout, jednalo se o standardní polotovar, do něhož vám dají kebab v drtivé většině kebabáren. Ovšem obsah housky, to už je jiný příběh.

Hlavní ingredience kebabu, maso, bylo vlastně gumové cosi, bez chuti a vlažné v množství více než malém, což s odstupem času musím asi kvitovat. Většina kebabáren se snaží alespoň menši porci nakrájeného masa v kebabu zamaskovat zvýšenou dávkou zeleniny, aby se to prostě v té housce nějak „ztratilo“. V Alanya kebabu si s tím moc hlavu nedělají. Pokud by to z fotografií nebylo dostatečně patrné, přidávám pro jistotu ještě slovní popis zeleniny. Tu v kebabu tvořilo nějaké to zelí, pár stroužů mrkvičky pro lepší zrak a několik kousíčků salátu pro lepší trávení. Omáčka bez jakékoli chuti a nepálivé rádoby pálivé koření dokreslovaly výsledný prachbídný dojem z této kebabárny. Nejen množstvím, ale i chutí se jednalo o podprůměrný kebab, dá-li se vůbec o jakékoli chuti hovořit.

Nechci spekulovat jakou vypovídající hodnotu má skutečnost, že během mé návštěvy Alanya kebabu jsem byl jejím jediným návštěvníkem. Možná jsem přišel v nepříliš frekventovaný čas a měl jsem jen smůlu/štěstí, že jsem si kebab mohl vychutnat pouze v mé úžasné společnosti. Ovšem i tato věc z mého pohledu podtrhává úroveň nabízených služeb v této kebabárně.

Jestliže jste dočetli až sem, chtěl bych vám říci, že pro mě nebylo vůbec lehké dokopat se k sepsání této recenze, protože bych mnohem raději pěl oslavné ódy na nějaký podnik s vynikajícím kebabem, než být kritický, protože na to si jídla a především kebabu příliš vážím. 🙂

Pokud bych se měl zpětně ohlédnout za touto plzeňskou kebabárnou, musím s lítostí říci, že jediným pozitivem byla milá, usměvavá obsluha. Ovšem přeci také night club nehodnotíte podle toho, jak na vás byl milý vyhazovač u vstupu, ale podle kvality poskytovaných služeb, za kterými jste přišli. Nicméně Alanya kebab se do mé paměti navždy zapíše jako kebabárna, kde jsem si uvědomil, že kebab při jistém způsobu naaranžování může vypadat jako ženský pohlavní orgán po coitu (a možná tak i chutnat).

PS. Po sepsání této recenze jsem narazil na hodnocení tohoto podniku na slevomatu a překvapilo mě po mé zkušensoti jeho vysoké hodnocení. Možná byla chyba, že jsme neměl slevový kupón, nebo jsem prostě přišel ve špatnou chvíli. 🙁

Alanya Kebab Plzeň

Rooseveltova 9, Plzeň 3

Bosfor Kebab (Plzeň)

Kde se zjevil, tu se v Plzni zjevil Bosfor Kebab. Provozovna mě doslova praštila do očí na Klatovské třídě blízko tramvajové zastávky Chodské náměstí. Sám jsem musel chvíli přemýšlet, jestli jsem si jí nějakou dobu nevšiml, nebo se skutečně jedná o kebabárnu zbrusu novou, i přes tradiční červený a ohnivý exteriér.

Bosfor Kebab byl skutečně v době mé návštěvy otevřený teprve čtvrtý den. To bylo vidět hlavně na interiéru, který působil poněkud prázdně a doslova vykřikoval: „Přidejte sem židličky a stoly! Místa je tu spousta!“ Na druhou stranu bylo všechno nové, čisté a bylo vidět, že se provozovatel soustředil hlavně na funkčnost celého baru. Říkám baru, protože jsem se v rámci přátelské diskuze dozvěděl, že se skutečně do interiéru nakoupí barové židličky a vysoké stolky. Důvodem je prý legislativa, která v provozovnách s určitou výškou židlí a stolů nařizuje zřízení sociálního zařízení. V případě vysokých barových židlí není potřeba zřizovat žádné sociální zařízení. Zní to trochu monthypythonovsky, ale nebuďme hned švihle chodícími kverulanty či kverulantkami nadávající na státní zásahy do svobodného podnikání. Svou logiku to na druhou stranu má, nejspíš…

Nesmírně přátelský, milý a otevřený kebabář z Bosforu není v Plzni úplným nováčkem a v minulosti spoluprovozoval i dříve recenzovaný Kebab u Tuzexu. Jestliže moji kolegové hovořili o fíglech, které by měl každý milovník a milovnice kebabu znát, tak fígl číslo šest můžu rozhodně doporučit v Bosforu. Věřte, že jsem v Plzni zatím nenašel kamarádštější a vstřícnější přístup. Kebabář je tak trochu orientálnějším Víťou Jakoubkem z filmu Vrať se do hrobu, kterého perfektně ztvárnil Milan Steindler. Působí jako neuvěřitelný dobrák a člověk by si s ním nejradši sednul, dal pivo a přikusoval dürum.

V nabídce kebabárny nehledejte nějaké složitosti nebo novinky, Bosfor Kebab v Plzni se soustředí na mainstreamovou nabídku s klasickým kebabem v chlebu, dürumem, kebabem na talíři nebo několika druhy salátu. Já si objednal Classic dürum za devadesát korun, ceny mi přišly trochu schizofrenní – na jednu stranu levnější dürum nebo kebab v chlebu, ale kebab talíře o něco dražší. Mnou testovaný Classic dürum byl ale výborný, hlavně ostrý, čemuž dopomohlo dosypání sušených chilli papriček. Mix masa, zelí, salátů, cibule ale i rajčat byl samozřejmostí a kvituji nepřehnaně velkou porci masa, která mi dodala potřebnou energii (sbalenou na cesty) pro zbytek dne. Upřímně si nejsem jistý jen omáčkami, jedna z nabídky byla chilli-pálivá, druhá nejspíš kari a třetí bylinková, ale kebab do ohně bych za to nedal.

Bosfor Kebab, Klatovská třída 62, Plzeň

Antalya Kebab (Plzeň)

Antalya Kebab vyčnívá mezi kebabárnami v Plzni stejně jako Usain Bolt mezi jinými sprintery zbytku světa. Nejde jen o výhodnou polohu provozovny, která se nachází v Palackého ulici na Sadech Pětatřicátníků, což je hlavní dopravní uzel pivovarského města, ve kterém zuří tuhý konkurenční a cenový boj mezi dalšími stánky kebabu, pizzy a jinými restauračními zařízeními. Jde také o celkové vzezření kebabího podniku. Jestliže hovoříme o typicky fastfoodovském stylu ostatních kebabáren v okolí (Kebab u Tuzexu, Kebab v boudě naproti), tak Antalya Kebab vyniká typicky restauračním vzhledem – nepřehlédnutelný modrý exteriér, interiér laděný do středomořského až orientálního hávu a klientela, která je z velké části tvořena tureckou menšinou žijící v Plzni (zjištěno zúčastněným i nezúčastněným pozorováním, bohužel bez tvrdých statistických dat).

Interiér kebabárny je příjemný a čistý, četná obsluha je rychlá a milá jak ve výdejním okénku, tak v samotné restauraci, kde je odhadem 20 – 25 míst k sezení. Výběr je pestrý, bohatý a opravdu se spíše blíží restauraci nežli rychlému občerstvení tak, jak jej známe. Můžeme ochutnat standardní kebab v tureckém chlebu, dürüm (tortila), döner boxy, ale také lahmacun (turecká verze pizzy) nebo sigara boregi (listové těsto plněné sýrem a petrželkou). Dokonce si můžeme vybrat i nabídky sladkých dezertů (baklava, burma, sobiyet nebo bülbül) nebo snídaní (toasty, sucuk, omeleta).

Rozhodl jsem se využít nabídky sestaveného menu s nápojem, v mém případě to bylo malé „Hranolky menu“ za 110 Kč a rozhodně jsem nelitoval. Ceny jsou sice o něco málo vyšší než v jiných plzeňských kebabích podnicích, ale kvalita rozhodně přebíjí veškeré možné pochyby o kebabí kráse. Dostalo se mi výtečného mixu jehněčího a kuřecího masa s pikantní omáčkou, hranolkami  a vše bylo doplněného bílým a červeným zelím, rajčaty, okurkou a cibulí. Rád bych zdůraznil, že jehněčí maso rozhodně nepůsobilo jako většina jehněčího z plzeňských provozoven, které se v Německu namele, napíchá se na tyč, zmrazí a pak se rozváží do dalších států vozy, které bývaly v době své největší slávy Family Frost rozvozy a za zvuku melodie přinášely, stejně jako Tereza Pergnerová, radost do našich domácností devadesátých let.

Podtrženo a sečteno – Antalya Kebab splňuje dle mého názoru vysoké nároky i legendami opředených kebabích mnichů žijících v oblasti Kurdistánu v přísném celibátu (stejně jako jejich otcové a otcové jejich otců) a jejichž největším potěšením je kvalitně připravený a skvěle ochucený kebab. Tímto hodnocením bych ho zařadil mezi to nejlepší, co můžeme s ohledem na kebab v Plzni najít.

Palackého 70/1, Plzeň

Kebab u Tuzexu (Plzeň)

„Kebab u Tuzexu“ je rohová provozovna v Palackého a Puškinovy ulice v úzkém centru města Plzně. Poloha je velmi výhodná vzhledem k vyšší koncentraci lidí ať už studujících, kteří mají v blízkosti několik budov Západočeské univerzity spolu s menzou, ale také pracujících, kteří v těsné blízkosti obývají několik kancelářských či administrativních budov. O výhodě této polohy svědčí kromě jiného také velká konkurence ať už v podobě dalších kebabáren/pizzerií a nebo standardních restaurací a bister.

Kebab u Tuzexu je na první pohled nepřehlédnutelná provozovna, která láká do všech směrů červeno­jídelními poutači a člověk pohybující se v centru města se jí nevyhne. Samotná provozovna je opravdu malá až těsná a nenabízí žádná místa k sezení a v podstatě je pohodlnější při nákupu využít spíše venkovní okénko než se mačkat uvnitř, což se stane, pokud počet zákazníků či zákaznic překročí číslo tři nebo jedna, pokud by tím jedním byl George R. R. Martin hledající inspiraci pro další díl Hry o trůny.

Interiér působí tedy lehce stísněně, na druhou stranu Kebab u Tuzexu nemá ambici stát se restaurací s Michelinskou hvězdou a opravdu soustředí svou pozornost spíše fastfoodovým nadšencům a nadšenkyním, kteří se potřebují občerstvit při cestě, popřípadě doma, a nikoli v samotné kebabárně. Nabídka provozovny je ve všech ohledech standardní, můžeme zde nalézt klasický kebab v tureckém chlebu, dürum, döner box, kebab talíře s hranolky, rýží nebo nudlemi, ale také těstovinové, kuskusové nebo zelné saláty.

Přestože je nabídka méně nápaditá, v kategorii poměru cena/výkon můžou být fanynky a fanoušci kebabu nadšeni, protože minimálně mnou objednaný malý dürum splňuje veškerá očekávání, která do něj může (nejen!) vyhladovělý člověk vložit za svých sedmdesát korun. Příjemná obsluha s úsměvem přijímá objednávku, na výběr jsou dva druhy masa – kuřecí a telecí. K objednanému mixu masa v tortile přijdou ještě základní suroviny, ať už je to výběr ze salátů, zelí, cibule, sýr nebo tři možné druhy omáček (česneko­bylinková, chilli­pálivá a jedna, bohužel, neidentifikovatelná).

Chuťově vyrovnaný dürum působí na první pohled obyčejně, ale uvnitř skýtá bohatou směsici chutí a nálad, jež nepřehlušuje ani zbytečně moc cibule (rozmáhající se nešvar) či masa, které by své další chuťové souputníky ubíjeli a stavěli je na druhou kolej. Dokonale vyváženou chuť sráží snad jen málo pálivá omáčka, které by větší říz nejen slušel, ale samotný dürum by tak mohl vystřelit člověka do lahodných kebabových výšin. V tomto případě člověk zůstal v kebabovém základním táboře s Pavlem Bémem spíše než na kebabovém vrcholu, ale i přesto je spokojený velmi dobrým chuťovým výhledem.

Palackého 87/13, 301 00 Plzeň – ­Jižní Předměstí

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑