Štítek (stránka 1 z 5)

Antalya Kebab (Praha 6 – Břevnov)

To jsem takhle šel s přítelkyní na čarodějnice na Ladronku a ještě než tam stihl dojít, tak jsem dostal hlad takřka obludných rozměrů, jež bylo zapotřebí okamžitě zahnat. A jelikož již drahně měsíců vím, že se v okolí nachází kebabárna My Way, měla má cesta původně směřovat tam. Bohužel tam bylo kvůli nenažrancům z Ladronky brutálně narváno a fronta až ven. Já jsem ale nechtěl čekat, mně bylo jasné, že porce by tentokrát byla o poznání horší. Když jsem navíc viděl, jak tam pro takovou hordu nenažranců před pultem (ano, jsem trochu vulgární na návštěvníky a vlastně také potencionální čtenáře, alébrž jsem měl hlad jak vlk, tak je to snad pochopitelné), krájí maso tak trochu až do růžového – čti mezi řádky nedostatečně propečeného masa – a to teda pardon! Nebylo pak těžké kebabárnu opustit a vydat se cestou dolů podél tramvajových kolejí, kde jak víme, se na každé tramvajové zastávce nacházejí kebabárny (dva odkazy). No, a copak jsem to já, filuta jeden všemi mastmi mazaný, náhodou nenašel na půli cesty? Novou kebabárnu!

Nikdo uvnitř v době našeho příchodu nebyl, na roštu se krásně rožnilo kuřecí maso a tak jemně na mě líbezně volalo „Hynku, Viléme, Jarmilo (když už máme ten májový předvečer), pojďte mě sežrat!“ Dlouho jsme se nerozmýšleli a než bys řekl demise, už jsem postával uvnitř kebabárny u pultíku. V TV v rohu provozovny tedy mimo nějakých tureckých cajdáků vidím záběry jakýchsi bojovnic, což na neznalého může působit velmi zarážejícím dojmem, co si budeme povídat. No, jednalo se o záběry kurdských milic a bojovnic a nějaké samopaly naaranžované na rozkvetlé jarní louce a teda…. Asi by si měl, kujón jeden, uvědomit, v jaké zemi se nachází a jak jsou tady lidé na muslimy vysloveně pozitivně naladěni, i pokud by se jednalo o smyčku s hudbou z YouTube. Obsluha je překvapivě z Kurdistánu. Kalacha snad pod pultem nemá. Pro neznalé – Kurdové jsou ta část blízkovýchodního konfliktu, která se dá označit za ty lepší mezi všemi těmi špatnými (na druhou stranu ani oni úplní svatouškové nejsou). Ale obraťme list.

Já si chtěl objednat dürüm a moje kebabová Femme fatale döner, samozřejmě ve variantě kuřecí. Dostali jsme variaci zbytků z hrnce a ne čerstvě z grilu a navíc nejen kuřecí ale jakási mišmaš. Jelikož já měl fakt hlad, tak jsem bez brblání začal hltat kebab, moje krutopřísná přítelkyně se rozhodla jednat, protože jí jen kuřecí variantu a šla bez váhání pokrm vrátit, že tohle teda jíst nebude. Kebabář si u mě svou reakcí získal skutečně hodně plusových bodů, jelikož zaprvé uznal okamžitě svojí chybu a udělal úplně nový, čerstvě nakrájený kebab. I mě se optal, jestli s tím mám problém, ale jelikož už jsem měl třetinu dürümu zládovanou a zrovna měl úplně plný chřtán, tak jsem těžko mohl reagovat, že to teda jíst už nebudu. Tudíž když ten čerchmant za pultem viděl, že já s tím problém nemám, tak přišel se super variantou, že než aby původní výtvor vyhodil, tak mi ho zabalí domů. Za prvé jsem měl zadarmo snídani, což bylo jak sen z pohádky Tisíce a jedné noci, kebab ke snídani v devět ráno ještě polonahej ho jíst v posteli? Nádhera! Tam už snad chyběl jenom lahváč… A hlavně jako kolenovrt jsem si mohl říct, jak Béda Trávníček v reklamě na Mountfield, “A mám to zadarmo!” Podrobnosti ohledně kebabu viz níže.

Antalya Kebab má ve svém sortimentu naprostou klasiku jako döner a dürüm a nějaké saláty. Tečka.

Interiér: Až na velmi špatně zvolený YouTube kanál v TV s kalašnikovy a bojujícími Kurdy nemám, co bych vytknul. Dokonce budu spíš chválit. Mám rád imitaci cihel, dřevo a hlavně střídmost a nepřeplácanost. Připadal jsem si jako v příjemném obýváku. Všechno navíc vypadalo zcela čistě, nikde bordel, mušky, špína, a to jak před, tak za pultem.

Kvalita služeb: Započněmež u masa. Jelikož nemám moc rád nekuřecí variantu, vyjma vepřové, nebyl jsem z hovězí či, jaká to byla varianta, příliš nadšen, hlavně proto, že jsem si ji vůbec neobjednal a navíc byla z hrnce. A podpultovkám holduji asi stejně jako dobrovolnému nakopání do rozkroku. Prostě žádná sláva. To bylo patrné hlavně ve srovnání s variantou kuřecí, která byla dokonale dochucena a čerstvě nakrájena z grilu. Nyní se dostáváme asi k nejlepší části kebabu, což byly zálivky: žádná vodová pseudohmota, ale pěkně hustá a hlavně chutná záležitost. A to jsem ochutnal všechny klasické. Česneková byla česneková, pálivá obstojně pálila a bylinková byla bylinková. Teď si tak trochu připadám jako „klakson troubí a stěrače stírají“, ale je zapotřebí zálivky pochválit. Krásně dochucovaly a doplňovaly maso. Zelenina byla zcela průměrná, nic navíc. Čímž nehaním, ale ani nechválím. A zbývá nám chleba, který křupal a působil čerstvě, dokonce to nebylo bláto ani při druhém ohřátí následujícího dne zrána v posteli.

Obsluha: Původem Kurd a díky chybné dodávce objednávky má u mě trochu škraloup, teda má ho i za tu televizi a kurdské bojovnice. Na druhou stranu mi dal vlastně kebab zadax domů, za což má plus.

Cena hlavních pokrmů: Na Prahu i takřka podprůměr – döner 75 Kč, dürüm 90 Kč. Množství je dostatečné, takže za tuto cenu palec nahoru.

Antalya Kebab, Bělohorská 240/81, Praha 6

Antalya Kebab, Nusle (Praha)

Máme za sebou už téměř 70 recenzí a přiznám se, někdy už je to recenzování celkem řehole. Dnes to ale není ten případ. Recenze kebabárny Antalya kebab Nusle totiž vznikla tak, že jsem vyrazil na pivo do mnou neprobádaných zákoutí Prahy a co čert nechtěl, vedle hospody se zhmotnila kebabárna. Po pěti pivech se člověk k návštěvě a konzumaci opravdu přemlouvat nemusí.

Toliko úvod. Do Antalya kebabu jsem vstoupil v pátek kolem 23. hodiny. Uvítal mě relativně malý interiér se solidně vyhlížejícím mobiliářem. Pár barových stolků a židlí asi ve špičce stačit nebude, ale je to dobrý (a novotou svítící) základ.

Obsluha mi návštěvu zpříjemnila hned několika způsoby. V průběhu přípravy kebabu se různě kymácela, tancovala a prozpěvovala. To sice není úplně klasické chování pracovníka, zvlášť v podniku, kde neservírují alkohol – v hospodě je naopak nakalený vrchní taková česká klasika. Ale což, při našem kebabovém bádání už jsme zažili leccos a zpívající a tancující kebabář opravdu nepatří mezi to nejhorší.

Co už mě úplně nepotěšilo, byl fakt, že jsem si objednal döner se sýrem, po těch pivech jsem, co vám budu povídat, na ten sýr měl obzvlášť chuť… a kebabář na něj v rytmu tance zapomněl. Musím ale říct, že o podvod se nejednalo, protože účtovaná mi byla cena za döner bez sýra. A propos – cena. Ta je pod pražským průměrem, za klasik döner zde chtějí 75 korun a klasik dürüm si cení na 89 Kč.

Vrcholným číslem obsluhy, zpříjemňujícím mou návštěvu, však byl kousek, který jsem ještě nikdy předtím v kebabárně neviděl. Uprostřed přípravy mého dönera se kebabárnou začal rychle rozšiřovat smrad pálícího se plastu a najednou šup – a byla tma. Úplná, totální tma, kterou prořezávalo jen tlumené světlo z plamenů, opékajících maso. Úplná romantika u táboráku, jen místo špekáčku se nad třepotajícím ohněm opékalo 10 kilo kuřecího masa.

Abych to nyní zmatenému čtenáři vysvětlil. V kebabárně patrně začala hořet lednička, či kýho vejra, a ta vyhodila pojistky. Pohled na ve tmě se točící maso však pohladil mou pivy rozbouřenou duši a vznikly i celkem pěkné fotky.

Byl to v podstatě kulturní zážitek. Kolega recenzent Emperor kvůli kultůře chodí před kebabem do galerií. To však nyní považuji, po té co mě v Nuslích seznámili s konceptem Kebabový kabaret, za ztrátu času.

K samotnému kebabu, který jsem v Antalya kebab Nusle dostal. Döner byl velikostně zcela průměrný,  množství masa také odpovídalo klasické porci. Maso mi do kebabu bylo kydnuto z hrnce vedle grilu. Bylo teplé a vzhledem k tomu, že jsem měl docela naváto, jsem to na chuti upřímně ani nepoznal. Principielně mě ale servírovaní masa z hrnce štve.

Co se týče zeleniny, jako už několikrát v mých recenzích musím kvitovat, že kurděje se mi určitě vyhnou, poněvadž zelí jsem měl v kebabu tolik, že by s ním Kolumbus dokázal svou posádku krmit celou cestu do „Indie“ a ještě by zbylo na zpáteční cestu. Naopak s rajčaty a okurkou se šetřilo, jako by šlo o třicetiletou whiskey někde v Íránu.

Zálivku jsem si dal bylinkovou, jednalo se o úplný standard, nebyla tedy cítit ani jedna bylinka. Pánové kebabáři, víte, že ten kopr fakt není tak moc drahý? Mohli byste ho do té bylinkové občas taky prsknout!

Celkově jsem odcházel relativně spokojený. Kebab z Antalye v Nuslích rozhodně nebyl výstavním kouskem a něčím, za čím byste museli za střízliva cestovat až z Černého Mostu nebo Průhonic. Na druhou stranu, po pivku se jednalo o dobrou svačinku, na které nebylo skoro nic vyloženě špatně. Při ceně jednoho Big Macu vždycky dobrý deal.

Antalya kebab Nusle, Nuselská 36, Praha

Metro Kebab & Pizza Náměstí Republiky (Praha)

To se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přeneseno do kebabové roviny: v poslední době jsem vždy jen chválil a navštěvoval stále lepší a lepší kebabárny, až jsem si sám říkal, že by to čtenáře mohlo přestat bavit, když je to všude super a dokonalé a já nevím, co ještě. No, a ucho se utrhlo.

To jsem takhle jednou byl na konferenci v jednom z pětihvězdičkových hotelů v centru Prahy… A copak bych to byl za kebabového inspektora, abych vám čtenářům nepřinesl recenzi i v tomto časovém pressu? Vynechal jsem jedno jídlo v hotelu a utíkal se najíst kebabu do vestibulu metra Náměstí Republiky (já vůl, ještě teď bych si nafackoval!).

Ono už zvenku to vypadalo podezřele, no, prostě každý den není posvícení, jak se říká, ale odbíhat z konference opakovaně na toaletu… sem už určitě nikdy nepůjdu. Na druhou stranu můžu udělat radost škodolibým čtenářům svým utrpením. Zároveň jsem strmě spadnul z kebabového obláčku zpět na zem a opět si uvědomil, že ne všechny kebabárny mají jen a pouze pozitiva. I když zpětně to hodnotím tak, že u mě proběhla jakási jarní kebabová detoxikace.

Co nabízí:

Jelikož hodnotíme kebabárny, tak nebude zřejmě úplně překvapivé, že v sortimentu mají klasiku döner či dürüm.

Interiér:

Co napsat a neurazit… Na tomto místě bych zřejmě musel hodnotit architekta metra Náměstí Republiky, alébrž se kebabárna nachází ve vestibulu metra a interiér nemá žádný, tedy myšleno před pultem. Za ním se několik metrů prostoru pro zaměstnance nachází, a abych byl upřímný, tak co se týče čistoty a uspořádání vnitřku provozovny, tak vysloveně tragédie to není. Žádné mušky ani jinou havěť jsem na místě nezpozoroval.

Kvalita služeb:

Tak a jsme u jádra pudla, z toho sice maso doufám nebylo, ale žádná galaparáda to i tak nebyla. Pokud to vezmeme popořádku, tak jsem dostal podpulťáka z hrnce, teplota silně nedostačující – kdyby bylo třicet stupňů a já se chtěl osvěžit kebabem namísto zmrzliny, tak si asi nestěžuju, ale takhle… no, prostě maso bylo studené, navíc nedokořeněné (kuřecí varianta, jiná ani nebyla), navíc ho nebylo mnoho.

Zeleninka už měla také své lepší časy za sebou, úplnej provar to nebyl, ale chválit taky není co, navíc nulová originalita nebo jakákoliv nadhodnota. Zelí… navíc nic moc. Dalším v řadě kritérií je houska, která pro změnu připomínala, že se blíží čas výměny pneumatik – tedy byla gumová. Třešnička na dortu – fanfáru, prosím – tamtadadáá – zálivka. Dal jsem si bylinkovou, aby ze mě netáhnul na konferenci česnek, ale ta chuť měla k bylinkám hodně daleko. Hodně se tady ředilo a kýbl bílého vodovitého čehosi neměl prakticky žádnou výraznější chuť.

Občas zachrání nic moc ingredience alespoň veliká porce, že se prostě člověk hezky po česku alespoň přežere, i když mu to moc nechutná, ale tady to zaprvé nechutnalo a zadruhé toho bylo jak pro brabca.

Obsluha:

Za pultem se pohybovalo několik blízkovýchodních týpků, kteří se spíše nějakou hatmatilkou bavili mezi sebou a moc mi po objednávce nevěnovali pozornost, tradiční přívětivost či úsměv jim chyběl. Takže ani tady žádné body nahoru.

Cena hlavních pokrmů:

Döner se sýrem za 80 Kč a dürüm za 100 Kč. Až teď koukám, že tam byl údajně taky sýr, ač ten jsem v chuti opravdu nezaznamenal.

Metro Kebab & Pizza, Vestibul metra Náměstí Republiky, Praha

Bistro Lanka (Praha)

Na kebabárnu Bistro Lanka (Praha) jsme dostali doporučení od našich čtenářů – a já sám se tam již drahně měsíců chystal, ale buď jsem dostal hlad na jiném místě a kebabovou závislost si ukojil v již recenzovaných podnicích, nebo jsem dvakrát o sobotě byl nemile překvapen, jelikož Bistro Lanka mělo mít otevřeno, ale realita se lišila… a co vám budu povídat, když jde kebabový inspektor najisto na kebab a je zavřeno, na náladě mu to nepřidá. Popravdě jsem před příchodem do Bistra Lanka měl drobnou pachuť na patře. Ta se však velmi rychle rozpustila a po prvním zakousnutí se mi oči rozzářily blažeností – takhle nějak chutná mana nebeská. Ale k hodnocení až později.

Bistro Lanka má otevírací dobu (tedy na papíře) od 11 do 22 hodin. Z toho je patrné, na jakou sortu lidí cílí. Uvnitř provozovny se v době mé návštěvy pohybovalo hned několik osob typu “bílé límečky”, ke kterým se tedy tak trochu řadím. Nejde jim tedy o opilce, kteří pořvávají ve tři ráno na rohu a dožadují se kebabu u právě zavřeného hladového okna (řadím se samozřejmě i do této skupiny osob a kebab ve tři ráno vždy nadšeně a hlasitě vítám). Co z toho plyne, ptáte se? Rada pro kebabové začátečníky – když má kebabárna otevřeno jen přes den (například velmi dobrá Can Bey či My Way nebo zde u Strossmayeráku), tak je to spíše záruka kvality, přes den za střízliva je přeci jenom člověk více opatrný na to, co pozře, než ve tři ráno po osmi pivech a šesti fernetech, tudíž riziko odfláknutého kebabu se v noci takřka násobí… Nejen o tomto jsme nedávno hovořili v rádiu v Českém rozhlase. Bylo to tedy v angličtině, a pokud by si někdo chtěl poslechnout naše moudra v naší heimat řeči, tak nám dohoďte reportéra. Dík.

Bistro Lanka má ve svém sortimentu klasiku jako  döner (nazývaným zde kebab) a dürüm, variantu v pizza chlebu a tak dále, jako obvykle. Tady nic nového nečekejte (což je dobře).

Interiér

To bylo snad poprvé, kdy jsem viděl patrovou kebabárnu. Objednáte v přízemí a šup do suterénu se uvelebit na pohodlný gauč a pustit se do jídla. Velikost interiéru je zde více než dostatečná, prostě to působí restauračním dojmem. I tak byl každý koutek pečlivě vysmýčen, včetně toalet, stolů, gauče, židlí. Architektonicky také nadstandartní. Nikde milion poutačů a neonů a různých blízkovýchodních blikajících obrazů, ale prostě klasická restaurace bez nějakých komedií na zdech či podlaze.

Kvalita služeb

Volejte sláva a tři dny se radujte! V poslední době jsem měl spíše štěstí všude, kam jsem na kebab zašel. Ale tady to byl po dlouhé době skutečně vrchol, a tudíž jihu odpouštím, že měli v předchozím čase zavřeno. Zaprvé maso – za bedlivého sledování bylo začerstva nakrájeno a to množství (v hlavě se mi usadil husitský pokřik: “nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme”) bylo monstrózní, jak pro těhotného hrocha. Navíc chuťově výtečně vymazlené. Vím, že pro čtenáře musí být až otravné číst jenom chvalozpěvy, ale ono fakt nebylo co vytknout. Houska křupala a prostě chutnala. Překvapivé bylo množství zálivek. Dokonce 6 druhů – úplná novinka křen, jinak česnek, pálivá, kari, rajčatová pikantní a jogurt. Zelenina byla čerstvá a dobře ochucená. Jediná výtka přišla od mé spolustolovnice, jejíž döner byl jednotlivým složením nedobře rozvržen. Jak jsem chválil kebabárnu v Milovicích, že umně naskládají maso, zeleninu a zálivky tak, že v každém kousnutí ochutnáte všechny ingredience, tak tady bylo uspořádání odlišné a narovinu horší. Zprvu kousala jen zeleninu a až tak v polovině döneru se dostala k masu, což už bylo v době, kdy sotva koulela očima. No… teď píšu recenzi poté, co jsme přišli domů a partnerka už čtyři hodiny spokojeně v kebabovém přežraném rauši spí a neví o světě, takže toho bylo taky více než dost, tohle běžně nedělá…

Obsluha

Za kebabpultem se nacházel řezmistr a jedna blondýnka očividně českého původu. Působila trochu protivně, ale bylo to možná jen prostě tvarem obličeje, takže jí to nemůžu tak úplně vytknout. Vyřízení objednávky proběhlo naprosto v pořádku a obsluha nás dokonce nechala válet se v rauši po gauči.

Cena hlavních pokrmů

na Prahu průměr –  döner 85 Kč, dürüm 99 Kč. Množství je však nadprůměrné a o kvalitě již byla řeč.

Bistro Lanka, M. Horákové 513/17, Praha

Checkout Food Francouzská (Praha)

Na zrecenzování kebabáren v pražských Vršovicích jsme se v posledních týdnech vrhli s takovým nadšením, jako Jindra Forejt po lajně koksu na vyrýsovaného prostituta. Podniky na Vršovickém náměstí i na Vršovické ulici už jsou za námi, kebabárna Checkout Food před námi.

Nachází se na velmi strategickém místě ve Francouzské ulici, kousek od zastávky tramvaje a vstupu do místa s nejvyšší koncentrací fousatých dřevorubců hmotnostní kategorie do 49 kilogramů a biodívek s česneky v podpaží v Praze, tedy Krymské ulice. Jestli je o žaludky pražských hipsterů dobře postaráno, zjistíme v dnešní recenzi. Na kebabárnu Checkout Food  se nám opět sešlo několik doporučení a žádostí o zrecenzování, proto jsem v jeden páteční večer rozrazil dveře podniku se značnou nedočkavostí.

První, co mě při vstupu trochu zarazilo, bylo provedení interiéru. Ten se rozhodně vymyká zavedenému standardu českých kebabárem, nejsem si ale jistý, jestli bych to označil za klad, či zápor.

Relativně velký prostor skýtá kvůli nepraktickému dispozičnímu řešení pouze minimum místa na sezení. Ještě, že jsem na recenzi dorazil vozem, a mohl se tak s kebabem bleskově přesunout do zázemí vlastního bytu, jinak bych byl nucen pochutinu spořádat na stojáka před podnikem. Moderně pojatá výzdoba interiéru v sobě kombinuje surfové prkno a bílé dlaždičky jak z Formanova Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Lehce vyveden z míry jsem pak selhal při objednávce a poručil si do kebabu pálivou omáčku na kečupové bázi, což normálně vzhledem k hluboce zakořeněnému odporu ke kečupu nedělám. V nabídce již byl jen jeden další typ zálivky, bohužel ale nevím, jestli to byla bylinková nebo spíš česneková. Maso bylo v době mé návštěvy pouze hovězí, i když kuřecí asi (podle zbytků na noži u prázdného druhého grilu) taky mívají.

Rekapitulace – objednán dürüm (zde nazývaný wrap) s pálivou omáčkou a hovězím masem, bez jakýchkoliv potíží. Obsluha česky mluví jako když bičem mrská, což mě vede ke geniální dedukci svou odvážností a bystrostí připomínající myšlenkové pochody Sherlocka Holmese – jsou to Češi.

„Můj“ kebabář s čapkou se s vervou  pustil do práce. Vše měl hotové velmi rychle a wrap krásně zapekl, jak se v kebabárnách na úrovni sluší a patří, ale má nálada už v tu dobu byla na bodu mrazu. Množství masa, které do mého kebabu totiž přišlo, bylo už na zběžný pohled přes pult pod kebabářovy ruce opravdu malé a i ta tortilla se mi zdá nějaká zcvrklá… no nic, zaplatit a rychle domů jíst.

Rozbaluji, zakusuji. Chuťově je kebab kvalitní, a to jak masem, tak překvapivě i zálivkou. Ta sice pálí jen tak příjemně, symbolicky, ale je velmi dobře dochucená. Množství cibule v kebabu je ideální, nepřehlušuje vše ostatní. Tortilla placka je chuťově také super, není to klasická placka používaná ve většině kebabáren, ale pocitově kvalitnější verze a navíc pěkně křupe. Dávám si dalších pár chutných kousů a … kebab je pryč. Sedím za stolem a přemýšlím, kde se stala chyba. Právě jsem snědl kebab za 99 korun a přitom mám stále hlad jak starý Roubíček v Treblince v roce 1941.

Řečeno bez  zbytečných kudrlinek – kebab wrap v Checkout food je vysloveně malý. Zaprvé – používají zde menší tortillu, než je zvykem. Zadruhé – wrap balí trochu jiným postupem, kde ho skoro nestlačí, aby byl vevnitř „nadýchaný“. Zatřetí – množství masa v testovaném vzorku bylo druhé nejmenší, co jsem kdy v Praze měl. Méně masa mi naservírovala jen nechvalně známá gyrosárna Pizza Roma. Při velikosti porce, kterou jsem dostal, by wrapu seděla cenovka alespoň o 20 korun nižší. To ale od podniku, který se nestydí si za kebab talíř říct naprosto nehorázných 160 korun, nejspíš čekat nemůžeme.

Až se tedy třeba budete vracet z rande s vaším novým veganským objevem, tj. večeře při svíčkách v restauraci s příznačným názvem Plevel, v Checkout food si můžete spravit chuť. Jeden kebab ale při jejich porcích na zahnání hladu určitě stačit nebude.

P. S. Tato recenze byla autorem napsána za popíjení zaručeně ne fair trade kávy v triku ze známého oděvního řetězce vykořisťujícího bangladéšské děti. Zdravím do Krymské.

Checkout Food, Francouzská 240/76, Praha

Döner kebab Vršovické náměstí (Praha)

Málokdy se nám stane, že bychom se sešli všichni tři hlavní recenzenti a otestovali nějakou tu kebabárnu společně. Pokud mě paměť neklame, poštěstilo se nám to vlastně jen v případě kebabu na Pavláku (sdílení bolesti prý totiž bolest tiší) a právě nyní, při návštěvě podniku Döner kebab  Vršovické náměstí.

Na tenhle vršovický kebab se nám sešlo několik doporučení, a tak jsme se jednoho březnového odpoledne natěšeně vyhrnuli z tramvaje a v očekávání věcí příštích se od zastávky Ruská hnali do zmíněného podniku. Mimochodem, jestli víte o nějakém výborném kebabu, určitě nám dejte vědět přes náš kontaktní formulář, rádi ho otestujeme na vlastní ústa.

Döner kebab & gyros na Vršovickém náměstí vypadá dost nově a uvnitř nás překvapil prostorným a velmi pěkným interiérem. Klasická kombinace umakart/dlaždičky se zde rozhodně nekoná. Za vzhled podniku a jeho čistotu si místní kebabáři zaslouží pochválit.

Při objednání jsme se projevili jako banda tvrdohlavých pánů středního věku (což koneckonců jsme), a místo toho, abychom si každý objednali něco jiného a mohli tak zrecenzovat celou nabídku kebabárny, jsme si všichni tři poručili naše oblíbené kombo dürüm – kuřecí maso – cibule – česneková zálivka – chilli koření. Na druhou stranu jsme se ale potom dokonale shodli na přednostech a nedostatcích servírovaného pokrmu, takže výsledek téhle recenzentské návštěvy je možné tesat do kamene.

Verdikt je následující: Placka byla krásně propečená, kebabář jí v grilu nechal docela dlouhou dobu a na chuti se to projevilo velmi pozitivně. Zelenina splnila svůj účel, tj. nikoho neurazila a nebyla zkažená ani plesnivá. Kuřecí maso v pořádku, žádné vytažení z hrnce neproběhlo, hezky z rožně šup do kebabu, tak to máme rádi.

Zklamala nás česneková zálivka. Nijak extra česneková nebyla, bylo jí málo a navíc její konzistence připomínala spíše vodu než zálivku. Tady Döner kebab & gyros Vršovické náměstí ztrácí zbytečně spoustu bodů. Zálivka je po mase druhou nejdůležitější ingrediencí v kebabu a odfláknout jí, to se na výsledné chuti celého pokrmu dost podepíše.

Jestli jsme všichni dostali málo zálivky, tak s cibulí na nás kebabáři rozhodně nešetřili. Což bohužel nebylo k prospěchu věci, protože v kombinaci s lehce podprůměrnou porcí masa to znamenalo, že celé obvyklé spektrum kebabových chutí se zde smrsklo do dvojboje placka – cibule.

Chuťově jsme tedy odcházeli celkem zklamaní (ačkoliv vyhladovělý recenzent Ralf prohlašoval, že by tam klidně prsknul ještě jeden kousek, cibule necibule), což nás upřímně docela mrzí, protože co se týče servisu a přístupu kebabářů k zákazníkovi, jednalo se skoro o to nejlepší, co jsme při našich kebabových výpravách zažili.

Prosíme bychom – trochu více masa a pořádně si vyhrát se zálivkami. Pak to bude super.

Döner kebab & gyros, Vršovické náměstí 1012/4, Praha

Queen’s Kebab Vršovice (Praha)

Stejně jako Rosenheim ve filmu Obecná škola musím zvolat: „Povídám, chci do Vršovic!„. Minimálně na tento kebab to platí určitě. To si to takhle inspektor Emperor šinul po pár kouscích v jedné z vršovických náleven směrem k domovu a náhle ho nečekaně vyruší kebabárna, která má navíc v okně napsáno AKCE!. No, co bych to byl za Čecháčka, abych si pro slevu do Queen’s kebab nezašel. Kebab za padíka se jen tak nevidí a po pár pivech bývá hlad jako vlk. Navíc se dle znaku jednalo o nějaký druh franšízy, jelikož velmi dobrou kebabárnu tohoto jména jsme již recenzovali na Žižkově.

Udělal jsem však jednu velkou chybu, ale nikoli ohledně návštěvy kebabárny, tu hodnotím, jak se ostatně níže dočtete, více než pozitivně, ale v případě objednávky jsem se podíval na svůj doprovod, která řekla, že si kebab nedá a že když tak ode mě “ochutná” – a já, já jsem se naivně, jako prvňačka, nechal nalákat jak na sbírku motýlů. Vůbec mi nedošlo, že ochutnat vždy vlastně nenápadně podprahově znamená – sníme to napůl, v tom lepším případě. A inspektor Emperor je taková svébytná osoba… no prostě nemá rád, když mu někdo šahá na jídlo a teda obzvlášť na kebab!

To jen rada pro naše čtenáře, když vám přítelkyně, kamarádka nebo milenka řekne, že ochutná – tak neochutná, ale přijdete o polovinu jídla. Problém je, že pak máte hlad oba. Proč hned na začátku, ženský, neřeknete: „JO, chci taky“. Objednaly by se dvě jídla, v tomto případě kebaby, a všichni by byli spokojení. Samozřejmě jsem si totiž musel po “ochutnání” prvního dürümu objednat dürüm druhý, který jsem si pojistil chilli omáčkou, a tak mi zůstal skoro celý.

Co nabízí:

Nepřekvapí, že döner či dürüm, dále různé saláty a hranolky a falafel menu. Navíc však mají i nabídku hamburgerů – proto i jak dle názvu, tak dle fotografie exteriéru – je provozovna rozdělena do dvou částí.

Interiér:

Interiér Queen’s kebabu byů vkusně a orientálně zařízený, na kebabárnu až nezvykle prostorný. Uvnitř dva stoly a celkem 4 židle, což v době mé návštěvy bylo plně dostačující, a díky nízkému počtu míst k sezení bylo vlastně plno. Všude bylo čisto a žádné octomilky nad zeleninou.

Kvalita služeb:

Po dlouhé době jsem musel porušit svoji obsesi týkající se varianty masa. Kuřecí bohužel nebylo na skladě, a tak jsem chtě nechtě musel vzít za vděk variantou hovězí. Prostě jsem po těch pár pivech měl fakt hlad a hledat další kebabárnu jsem už nechtěl. Pokárání teda nejen za nemožnost objednat si kuřecí variantu, ale že se jednalo o tolik zmiňovaný podpulťák z hrnce. Na druhou stranu s masem panovala spokojenost. Bylo překvapivě krásně teplé, okořeněné a po dlouhé době jsem měl hovězí variantu, která mi chutnala. Maso ani neplavalo v oleji, což bývá u výtažků z hrnce také častý nešvar mezi mistry kebabáři. Vůbec jsem byl s teplotou kebabu spokojený.

Tím se dostáváme k housce, kterou kebabář rozehřál a připravil tak, že by ho z fleku zaměstnal i vrchní pekař Andrej. Ani málo ani moc, houstička na dürüm byla excelentní. Stejně tak musím hodnotit zeleninu, kde se navíc velmi příjemně prolínala chuť kopru s ostatními ingrediencemi, navíc působila čerstvě. V prvním dürümu jsem měl bylinkovo-česnekovou zálivku a česnek ze mě táhnul ještě v metru tak, že si pomalu odsedali lidé. Upíři neměli opět šanci.

V druhém dürümu jsem měl největší část pálivé zálivky, a tedy byl jsem velmi, velmi příjemně překvapen – protože pálila! A to i mě, takové chilli hovado, co si sype Morugu pomalu i na moučník! Takže tady palec nahoru. Celkově se jednalo o vcelku velké porce a tedy když vezmete v potaz to, že kebab v době mé návštěvy stál 59 Kč… tak můžu leda smeknout svůj neviditelný klobouk ze své viditelné skoroplešky.

Obsluha:

Rozhodně se nejednalo o Čecha a komunikace byla malinko problematická. Tedy můj doprovod říkal, že kebabáři nerozuměl jediné slovo a to, že já jsem mu tak nějak rozuměl, bylo dáno jakýmsi vzájemným porozuměním a láskou ke kebabu. Jakoby se ve vzduchu rozléval společný kebabový jazyk, který překonává hranice a jazykové nedorozumění. Tudíž kebaby jsem dostal dle svého přání, navíc mi pan kebabář nabídl zdarma turecký čaj, což jsem po těch pár pivech s díky odmítl, ale plusové body to jsou.

Cena hlavních pokrmů:

Döner za 49 Kč a dürüm za 59 Kč, to snad na Prahu ani nepotřebuje další komentář, navíc porce byla více než dostačující.

Queen’s Kebab a Queen’s Burger, Vršovická 927/56, Praha

Abyi kebab, Švandovo divadlo (Praha)

Z pražské Malé Strany máme zatím recenzí jako šafránu. Přesněji, recenzi máme jednu jedinou – kebabárny Jordán, což není žádná hitparáda. To mě, jako člověka, který na Malé Straně tráví většinu dne, trochu (hodně) mrzelo. Proto, když jsem jednou při nočním přemisťování z knajpy do knajpy narazil vedle Švandova divadla na novou kebabárnu s názvem Abyi, ihned jsem si do svého kebabového deníčku zapsal urgentní úkol s nejvyšší prioritou.

Když jsem se po několika týdnech takhle v poledne blížil k podniku, nemohl jsem z hlavy dostat pocit, že ochutnám autentický kebab z jednoho z arabských emirátů (asi v mém hladovém mozku vznikla přesmyčka Abyi kebab = Abu Dhabi kebab). To byl samozřejmě omyl, ale autentické kuchyně jsem se přeci jenom dočkal – Abyi kebab provozují Turkméni, takže došlo i na nějakou tu turkmenskou dobrotu. Ale od začátku.

Abyi kebab vedle Švadnova divadla je kebabárna, která zvenčí nevypadá extra lákavě (žádný Pasha kebab při pohledu z ulice opravdu není). Oprýskaná omítka, od pohledu malinký vnitřní prostor. Uvnitř mě ale překvapil naprosto dokonale vycíděný interiér. Na čistotu tu očividně dbají. Kebabárna je uvnitř opravdu miniaturní, ale i tak se sem vešel barový pult a pár židlí, kde je možno zkonzumovat kebab v případě nepřízně počasí.

Po rychlém obhlédnutí situace jsem si objednal hovězí dürüm (jiné maso k dispozici nebylo). Došlo na klasického hrncáka, kterého na našem webu tak milujeme. Pro nové čtenáře – maso do kebabu nebylo čerstvě skrojeno z rožně, ale napatláno do kebabu z vedle stojícího hrnce. Tentokrát se to ale na chuti nijak výrazně neprojevilo, takže budu shovívavý.

Po pravdě, důvod pro shovívavost mám ještě jeden. Milý a usměvavý kebabář mi do dürümu začal sázet tak neuvěřitelnou porci masa, že jsem chvílemi zapomínal polykat sliny. Po každém přidání dalšího masa na tu nebohou placku jsem si říkal, že to už snad musí být vše a že tohle už snad ani nepůjde zabalit. Kebabář ale pro jistotu do dürümu ještě další čtvrt kila masa přidal. Asi se bál, že jsem z hygieny nebo finančáku, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Zelenina v kebabu byla standardní, oceňuji však, že mi kebabář nabídl možnost přihodit do kebabu černé a zelené olivy gratis, což jsem v šoku odmítl. Zasypal proto kebab alespoň nadstandardním množstvím sýra.

Chuťově byl kebab naprosto v pořádku, vše se krásně propojilo do směsice chutí, kterou máme tak rádi. Česneková zálivka byla opravdu česneková. Pálivá zas tolik nepálila. Nechci to ale hodnotit jako selhání, protože mám, stejně jako můj kolega recenzent Emperor, dost posunuté vnímání toho, co lze považovat za pálivé a co ne. Doma si do jídla poctivě kydám Carolina Reaper mash.

Kebab byl v podstatě k nesnědení, porce z Abyi kebab uspokojí i zhuleného vysokoškoláka, co poslední týden přežíval na čínských polévkách a desítce Gambrinusu. Po dojedení mě přepadl příjemný pocit blaženosti (aka akutní odkrvení mozku) a měl jsem co dělat, abych si v práci nedobrovolně trochu neschrupl.  Abyi kebab na Smíchově (nebo Malé Straně?) má mé doporučení.

Jo, abych nezapomněl, co jsem na začátku nakousl. Servírují i různé turkménské dobroty, já měl masovou lavaš kapsičku, která vůbec nebyla špatná. Ale co si budeme povídat – Kebab is love, kebab is life.

Abyi kebab, Štefánikova 5/59a, Praha

Choco Kebab (Praha)

Skutečnost, že Praha na jedné straně nabízí mladým a důvěřivým junákům z maloměsta nepřeberné množství lákadel, jakými jsou třeba 57 biografů nebo náruživé blondýnky á la Evička tričko, a současně na straně druhé zde téměř na každém rohu číhá nebezpečenství, jsem věděl od té doby, co jsem shlédnul filmy Vesničko má střediskováBony a klid. Ovšem dokud se sami nespálíte, neuvěříte, že plotna opravdu pálí. Znáte to, člověk se musí poučit.

Co nabízí

A právě takové nezapomenutelné poučení se mi přihodilo během nedávné návštěvy naší stověžaté matičky. Při svých toulkách Prahou, přímo uprostřed pulzující ulice Na Příkopě, jsem narazil na neodolatelné lákadlo – Choco Kebab. „Čokoládovej kebab? Co to ku*va je? To musím okamžitě vyzkoušet!“ Jako typická kavka jsem skočil na vábničku a se zvídavým výrazem přicupital ke stánku. Ze šrajtofle vytáhl nekřesťanské peníze za čokokebab. Tedy, přesněji řečeno, jsem vlastně vytáhl jednoho Učitele národů. Za Choco Kebab jsem platil 150,- Kč. Ano, opakuji, stopadesátkorunčeských. Říkám si, no jo, Příkopy, tady člověk musí počítat s vyšší cenou, a když už jsem v tý Praze, tak se holt plácnu přes kapsu.

Kvalita služeb

Postarší žena připomínající Marfušu nejen vzhledem, ruským přízvukem, ale i vytříbeným chováním, zinkasovala již vzpomínaných 150,- Kč a ani nezabučela. Kráva. Poté se dala do díla. Nejprve si připravila palačinku, na ní rozetřela nějakou levnou náhražku Nutelly a poté škrabkou nakrájela plátky čokolády napíchlé na tyči, připomínající klasický kebabárenský rožeň. Bohužel tento rožeň se jaksi netočil a neměl hořák. Palačinku poté tato paní, příjemná asi jako opar na hubě, vytvarovala do jakési otevřené obálky, do níž přisypala několik malin, vložila do krabičky a s výrazem říkajícím cosi ve stylu „ať už jdu do prdele“ mi výtvor předala. Vzal jsem si tedy box s čokokebabem a šel do prdele směrem k Obecnímu domu.

Ušel jsem několik kroků a začal jsem se plastovou lžičkou dlabat v čokokebabu, tedy vlastně palačince, která toho má s kebabem asi tolik společného jako Severní Korea s demokracií. Ono vlastně ani není moc co hodnotit, jelikož, co vlastně hodnotit na palačince s troškou čokolády a několika malinami? Zkrátka palačinka. Nechutnala špatně, přesto mi na jazyku zůstávala nepříjemná pachuť toho, že jsem nalítnul na takovou ptákovinu. Útěchou mi bylo to, že to nebyl první případ a ani zdaleka ne poslední.

Závěr

Kebab nejen v Čechách táhne a celkově se mu daří, a když se něčemu daří, tak lidé inklinují k tomu, to buď okopírovat nebo na tom nejrozmanitějšími způsoby parazitovat. Zářným případem je Choco Kebab. S kebabem má společného jen to, že se čokoláda seškrabává z kolmo postavené tyče. Trochu málo, ale odhaduju, že díky žádané lokalitě a slovu kebab v názvu se takových naivních kavek, jako jsem byl já, chytne na tuto ptákovinu celkem dost.

Cena

Cena je největším špatným vtipem u tohoto ruského stánku. 150,- Kč za palačinku s trochou čokolády průměrné chuti?

Choco Kebab, Na Příkopě, Praha

Kebab Star & Pizza Dejvice (Praha)

Představte si, že strávíte celý den v Národní galerii jen o čokoládičkách zastrkaných po kapsách. Zde jste občas značně vyvedeni z míry z toho, co lze ještě považovat za moderní umění (viz foto).

Národní galerie, prej umění

Národní galerie, prej umění

Zde vsuvka: Národní galerie je ale výborné místo, kam by čas od času měl zajít každý, protože mimo rádoby moderního umění typu, že „když se tam vydělám do rohu, budu asi slavnej„, se zde objevuje celá řada skutečně nádherných děl jak původem z České republiky, tak ze zahraničí. Někteří umělci by se ale měli poučit ze slavného citátu Davida Listera z Červeného trpaslíka: “Nebudeš slavnej, protože umíš hovno” a na své varianty umění raději rezignovat.

No, ale zpět k našemu příběhu – po prohlídce, kdy máte hlad jako tygr a snědl byste prase i s rohama, se vydáváte do dosud neprobádaných kebabových končin v Dejvicích, kousek od stanice tramvaje Zelená. Já a moje ještě hladovější (a tudíž nevrlá) společnost jsme vystoupili už na Hradčanské, a jelikož všechny potkavší kebabárny již byly buď zrecenzované (tahletahle), nebo zavřené, tak to byla vskutku epesní procházka. Jak jsme se však přibližovali k cíli, tak na nás už z dálky svítil neon podniku Kebab Star & Pizza Dejvice. Připadal jsem si jak ve filmu Světáci a v tamní písni: “když kebab do noci zazáří neonem, není mi pomoci, já slyším, pojď honem” nebo tak nějak to tam bylo. V každém případě bylo otevřeno a my hladoví jak vlci se vrhli dovnitř a jali se ochutnávat.

Zde bych ještě rád rozvinul myšlenku, která na první pohled s kebabem možná nesouvisí, ale ruku na kebab, kdo z vás občas po kebabu nedostane chuť na sladkou tečku? No, a jsme u (vědecky potvrzené) teorie tzv. dezertního žaludku. Ten se nachází v břišní dutině většiny z nás, a i když je hlavní žaludek už zcela plný, například kebabem, tak dezertní žaludek je stále prázdný a není problém do něj vecpat větší než malé množství dortů. Píši to zde proto, že přesně to se v onen vlahý pozdně zimní večer stalo a po kebabu a dortu a návratu domů jsem jen spokojeně upadnul do postele a nechal si zdát o létajících kobercích a zemi za sedmero kebaby.

Co nabízí

Kebab Star & Pizza Dejvice nabízí klasiku döner, dürüm i s falafelem a hranolkami, nějaké ty saláty a v posledním a zcela zanedbatelném případě i pizzu. Zrecenzovali jsme i jeho kolegy Kebab Star na Národní tříděKebab Star u Bílé Labutě. Že by kebabová franšíza?

Interiér

Moje nejoblíbenější barva je červená, takže tímhle u mě kebabárna vždy zaboduje. Čím už zapůsobí méně, je, že se uvnitř nacházejí jen tři stolky A to to to to je vše, přátelé! Tády dády dády dá dá dadá dá. Rozhodně by mohli mít vnitřek lépe uspořádaný a ne mít u lednice asi 300 plastových lahví s ledovým čajem. I za barem to vypadalo trochu chaoticky, leč vcelku čistě.

Kvalita služeb

Začněme popořádku – maso měli ve variantně telecí a, pozor, vepřové, které jsme se rozhodli ochutnat, a již po několikáté, kdy jsem vepřovou variantu ochutnal, jsem byl nadšen. S povděkem kvituji, že mistr kebabář vše čerstvě nakrájel, většího množství masa se nebál – inu, zelenina je teď drahá. Maso přitom výborně okořenil. Chuťově maso rozhodně nadprůměr. Leč nutno podotknout, že jsem měl takový hlad, že bych snědl i polobotku. Dále si na paškál vezmeme zeleninu, zde jsem byl velmi příjemně překvapen neortodoxní olivou uvnitř dürümu a jinak k salátu žádné výhrady. Zálivku jsem měl česnekovou, skutečně po česneku voněla, což také nebývá pravidlem, a pak pálivou. Zde, protože jsem uvyklý na Mordor pálivosti největšího kalibru, jsem byl zklamán. Nepálilo mě to vůbec, což ale neznamená, že pro běžné smrtelníky by to nemuselo být pikantní až příliš. Houska byla dokřupava zapečená a nemám, co bych jí vytknul.

Obsluha

Za barem se nacházeli dva blízkovýchodní kebabáři a před pultem jedna pomocnice původu neznámého. Jelikož jsem měřič lebečních indexů nechal doma, ani jsem po něm nepátral. Trochu se mezi sebou hádali či spolu jen hlučně hovořili a zřejmě se snažili o nějaké sblížení ve třech, až zaženou přítele dotyčné, což jsem vypozoroval z telefonátu, ale také se mohli bavit o úplně jiných věcech a třeba chtěli čistit koberce. Co se přípravy kebabu týče, byli usměvaví a bylo vidět, že to není jejich první kebab v životě. Já už hlady šilhal, takže si to pamatuji jen matně, ale moji objednávku vyřešili, než bys řekl Schummacher. A hlavně množství bylo více než vydatné.

Cena

Na Prahu průměr, možná i lepší podprůměr –  döner 79 Kč, dürüm 89 Kč.

Kebab Star & Pizza Dejvice, Jugoslávských partyzánů 1087/19, Praha

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑