Štítek (stránka 1 z 3)

Steinhofen Pizza Gyros

Stává se, že si občas napíšu nákupní seznam, ale většinou si jej stejně zapomenu vzít na nákup sebou. Nezřídka tak bloumám po supermarketu jak Maďar v kukuřici a čekám na to, co mi padne do rány. Tak tomu bylo i při mém nákupu v německém Kauflandu. Tentokrát se během popojíždění s nákupním vozíkem mezi chladícími boxy můj pohled zastavil na krabici s nápisem Steinhofen Pizza Gyros. Ano, hned mi hlavou probleskla otázka „Co to je za klauni?“, kterou ovšem okamžitě vystřídala zvědavost, jak taková klauniáda může asi chutnat?

Pizza a gyros? To, že Němci mají specifické chutě, jsem zaregistroval již při prvním kontaktu s tamnější pornoprodukcí. Pokud jde o jídlo a pití,  jejich chutě a kombinace člověku často připomínají vaření dortu pejska s kočičkou. Podobné obavy jsem měl ale i před ochutnáním německých specialit jako Colaweizen (cola a pivo) nebo Kiba (višňový džus s banánovým), nad nimiž jsem původně kroutil hlavou. Následně mi ovšem zachutnaly.

Jelikož reaguji na vše, co má jakoukoli souvislost s kebabem/gyrosem slintáním jako Pavlovův pes, problém, co bude k dnes k večeři, byl vyřešen. Krabici jsem vložil do vozíku a bezohledně si mezi německými důchodci prorážel cestu k pokladně. Pokud jde o cenu, ta byla více než příznivá, 1,99 Euro (dle aktuálního kurzu tedy 52,- Kč).

Pizza Gyros příprava

Po příjezdu domů jsem se okamžitě s dychtivostí dítěte rozbalujícího vánoční dárky pustil do otevírání krabice a přípravy pizza gyrosu. Návod na přípravu nevypadal vůbec komplikovaně. Otevřít krabici, vyndat pizzu z obalu, vložit do trouby na 12 až 14 minut při 220 °C. Pizza Gyros jsem dal do trouby a oněch zhruba 14 minut jsem pak očima hypnotizoval rozmrzající pizzu a pročítal si složení pizza gyrosu: vepřové maso, cibule, sýr, olivy a marinované feferonky. V okamžiku, kdy maso dostalo tu správnou barvu a okraje pizzy lehce nahnědly, vzal jsem chňapku, vytáhl ji z trouby, položil na talíř a nakrájel.

Jak chutná?

Přikročme k tomu nejdůležitějším.  Jak může chutnat pizza za 2 Eura z Kauflandu, navíc z jejich řady K-Classic? Kombinace nízké ceny a kauflanďácké značky nebude asi nic moc, říkáte si, co? Těsto se nevymykalo standardní zamražené pizze z krabice, prostě klasika na níž jste zvyklí. Sýr i přes dobu strávenou v mikrovlnce byl svěží a skvěle doplňoval chuť masa. U masa mě překvapila nadstandardní porce. Navíc maso opravdu chutnalo jako gyros a nejednalo se třeba o nějaké odřezky z prasečích předkožek. U něj jsem kupodivu nezaznamenal výraznější rozdíl oproti masu z klasické kebabárny.

Pokud bych měl shrnout celkový dojem z Steinhofen Pizza Gyrosu, tak bych každému rozhodně doporučil, ať jej vyzkouší. Příznivá cena, rychlá, nenáročná příprava a porce člověka dostatečně zasytí. Teď jdu vyběhat těch 885 kalorií a zároveň si udělat v žaludku místo a chuť na další kebab! Sportu zdar a kebabu zvlášť!

Pizza Gyros

Döner am Ring (Magdeburg)

My tři kluci kebabárenští inspektoři už jsme s kebabem zažili spoustu specialitek. Kebabárnu na benzínce ale ještě ne. Na tu jsme si museli zajet na návštěvu do německého Magdeburgu. Recenzovat jsem musel bohužel já, za potulených úsměvů obou mých inspektorských kolegů.

Exteriér kebabárny Döner am Ring připomíná trochu takovou tu klasickou skleněnou prodejnu aut. Té asi nešly kšefty, a proto zde po jejím krachu vznikla, jak jinak, kebabárna. Když už někde ani tráva neroste, tam se objeví kebabárna. A když zkrachuje i ta kebabárna, můžete budovu rovnou zbourat, protože se tam nemůže uživit naprosto nic.

Interiér podniku je velmi prostorný. V době mé návštěvy dokonale vycíděný… a prázdný. Kebabáři tam z nudy asi pořád leští stoly. Obsluha byla z mé návštěvy vysloveně nadšená, myslím, že jsem mohl být prvním zákazníkem nejen ten den, ale i týden (byla sobota).

Objednal jsem extra pálivý döner, připlatil za verzi se sýrem (trochu změna oproti Berlínu, kde je sýr skoro vždy v ceně) a zasedl. A hned se chytil za hlavu, protože jsem si chtěl objednat dürüma. No co, poperu se s (za posledních cca 30 hodin již pátým) dönerem.

Kebabář donesl výsledek svého snažení. No, byla to pěkná porcička (alespoň to tak na první pohled vypadalo). Zakousl jsem se a jal se vnímat jednotlivé chuťové nuance.

Houska byla sice opečená, ale ne úplně dokonale, takže to při jejím ukusování zrovna moc nekřupalo. Žádný sezam nebo tak něco se nekonal. Prostě neurazila, ale ani náhodou nezaujala.

Přiobjednaného sýra bylo za 50 centů, co toto vylepšení stálo, opravdu požehnaně. Jednalo se ale o klasický balkán, feta mi ke kebabu pasuje víc (a nepíšu to poprvé).

Kebabář mi döner zalil všemi zálivkami, kterými disponoval, což je vždy humus. Cítíte pak všechno možné, jen ne nějakou dobrou chuť. Prostě jako když Hund a Katze vařili die Torte.

Masa zase nakonec až tolik v kebabu nebylo, i když se to tak na začátku tvářilo. Borec totiž kebab připravil způsobem, který osobně nesnáším, a to sice, že nejdřív do kebabu nandal zeleninu a pak teprve nasypal na tu horu zeleniny maso. Kebab pak na talíři vypadá, jako pěkný cvlada, ale je to jen zdání. A navíc kebab pak nemá legendární kapsičku.

Zeleninová složka kebabu sestávala z klasické variace „Kurděje se mi vyhnou obloukem“, tedy bílé zelí, fialové zelí, cibule, jedna kostička okurky, jeden plátek rajčete.

Vzhledem ke stavu mého žaludku a střev (jak říkám, byl to pátý döner během třiceti hodin) jsem ukousal něco housky, vyjedl maso se sýrem, ochutnal trochu zeleniny (čti: zelí) a zbytek nechal.

Kolegové inspektoři to tedy nesouhlasně komentovali, ale já byl neoblomný.

Kebab se v tu chvíli zdál podprůměrný, mohlo to ale být tím, že už jsme za sebou měli solidní kebabovou žranici a některé opravdu vynikající dönery.

Možná, když člověk jede v autě po okruhu kolem Magdeburgu a dostane nepřekonatelnou chuť na kebab, benzínková kebabárna Döner am Ring ho potěší nadprůměrně, za mě se ale o nic, o čem bych chtěl psát do Bravíčka, nejednalo.

Döner am Ring, Brenneckestraße 32, Magdeburg, Německo

Urkesh Grillrestaurant (Magdeburg)

Návštevu tohoto podniku jsem absolvoval v rámci našeho kebabového supertahu Německem. Po příjezdu do Magdeburgu ihned po ubytování vyrážíme do města, nejsme tu na dovolené. Já osobně jsem se cítil dost plnej a představa, že mám dát téhož dne ještě další dva kebaby, abychom dodrželi dohodnuté tempo, se mi zdála nepředstavitelná. Jubilejní pátý kebab se však blížil (Urkesh kebab Magdeburg) a poté měl přijít nařadu i šestý, ale nepředbíhejme.

Začínám mít rozšířené zorničky a nepřítomný výraz. Myslím, že mám kus kuřecího na plicích. Ale jako správný kebabový voják v poli se vydávám na steč! Navíc po mém ustavičném remcání, že ze tří kebabů mám vždy ten nejhorší, jsem dostal privilegium. Byla řada na mě ochutnat údajně nejlepší kebab ve městě – Urkesh Grillrestaurant Magdeburg. Asi po čtyrech kilometrech jsme dorazili před brány, vrata, vstupní dveře a už jsem si to hrnul dovnitř. Pokud chcete vědět něco dalšího o městě na Labi, zabruste do našeho popisu cesty.

Co nabízí: Dönerdürüm, navíc asi milion různých vychytávek kolem kebabu, něco na grilu a zřejmě i nějakou tu pizzu. Dokonce i variantu dürüm v pizza chlebu, jak jistě znáte také z pražské kebabárny na Štěpánské s názvem Can Bey.

Interiér: Tady poprvé si zaslouží Urkesh kebab Magdeburg absolutorium. Jak kdybych se ocitl v Gaudího parku někde v Barceloně, případně jak kdyby interiér namaloval Salvator Dalí, chyběli jen sloni a hodiny. Žluté protáhlé krápníky ze stropu, takřka umělecké dílo. Všude čisto. Paráda. Jo a žádná červená svítivá barva a neony a tyhle komedie.

Samotný pokrm: Objednal jsem si kuřecí se sýrem, patrně feta. Sýra ale nebylo moc. Byl sice trochu zamotanej dovnitř pokrmu a nebyl hned vidět, ale byl tam, přesto ho mohlo a mělo být být více. Na první pohled bylo vidět, že se jedná o kusy kuřete, pěkně začerstva nakrájené, výborně okořeněné a navíc s kouskem papriky co se grilovala na štangli a kapala šťávu na maso, nádhera. A ještě jedna věta k masu – bylo ho fakt kotel! Tak půlka kuřete, což bych normálně kvitoval s povděkem, u pátého kebabu za den a půl jsem však měl co dělat, abych pokrm zvládl do sebe nasoukat.

Poručil jsem si pálivou a česnekovou zálivku, takřka tradičně. Sice jsem chtěl velmi pálivé, ale buď na to obsluha zapomněla, nebo mám už totálně plechovou hubu a nic necítím. Co se týče zeleniny, byla čerstvá, hodně zelí (jak červeného tak bílého), navíc tam byla petržel, která dokonala souznívala s ostatním a pozdvihla chuť ostatního o stupeň výše. Celkově to byl velmi nadprůměrný kebab, sotva se valim, bylo toho hrozně moc a připadám si jak Pučmeloun.

Obsluha: Až na lehké nedorozumění co se pálivosti týče nemám co vytknout, vše pochopili, přinesli, nepokazili, za čerstva nakrájeli. Navíc měli uvnitř pořádek.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 5 euro a döner za 4 eura, se sýrem za 4,70 eura. Chtěl jsem trochu změnu a tak jsem si dopřál. Opět zřejmě platí – dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Urkesh Grillrestaurant, Leipziger Str. 10A, 39112 Magdeburg, Německo

Holl Kebab (Chabařovice)

Tak dlouhou dobu si inspektor Ralf brousil zuby na kebabárnu v Chabařovicích, až o ně za pomoci zubní víly přišel a musel si nechat udělat nové. S novou kousací aparaturou se okamžitě vydal do Chabařovic otestovat kebabárnu Holl Kebab Chabařovice na zdejším náměstí. Ta se nachází naproti autobusové zastávce (ze směru od Ústí). Pokud byste ji přeci jen přehlédli, pro jistotu na silnici stojí omšelý a asi prokopnutý poutač. Křídou napsaný vzkaz láká kolemjdoucí na kebab od 40,- Kč.

Z pestré nabídky Holl Kebabu jsem zvolil tradiční kebab v tureckém chlebu za pětašedesát kaček. Pokud jde o maso zvolil jsem mix. V nabídce mě zaujaly dvě kebabové variace a kombinace “made in Czech republic“  – kebab v bagetě či smažený sýr v tureckém chlebu. Velmi úsporně oděná mladá dívka krev a mlíko se otočila k rožním, ke mně zády. Tím mi ukázala jak velkou část jejího sedacího ústrojí není schopný pojmout její letní model minikraťásků.

Pozornost jsem bleskově přemístil jiným směrem. Moje oči si zvídavě prohlížely interiér kebabárny. Nemohl jsem si pomoci. Genius loci tohoto místa ve mně evokoval pocit stánku s langošema kdesi na Mácháči nebo ve Starých Splavech, jež spojuje jakási kombinace retra, omšelosti, neuspořádanosti a úžasu nad tím, jak je možné tak nehodící se věci a vybavení umístit do jednoho společného prostoru.

Samotná kebabárna není moc přívětivá pro konzumaci na místě, neboť, mimo pultu umístěném na levé zdi pro konzumaci na stojáka, si nemůžete svůj kebab vychutnat v sedě u stolku, a to ani venku před kebabárnou. Ovšem nesmím zmínit skutečnost, že kebabárna působila čistě, uklizeně. Tolik z rubriky „šmejdění po kebabárně“. Nyní k tomu podstatnému.

Poté, co mi slečna podala kebab s talířem, jsem se pustil do svého zavedeného rituálu. Než jsem se zakousl do kebabu, nejprve jsem vidličkou vyzobal většinu zeleniny, aby mi poté, když vezmu kebab do rukou, nevypadla jeho polovina kamsi na zem. Co říci k zelenině? V kebabu jí moc nebylo, a to jak počtem druhů zeleniny (zelí, cibule, salát), tak jejím množstvím.  V porovnání s poměrem masa to ovšem nebylo vůbec negativum. Právě naopak!

Kebab jsou uchopil do rukou a zakousl se do něj. První věc, která mi ihned prolétla hlavou byla obzvláště silná houska. Její kůrka se vyznačovala lehkou křupavostí a vnějšek zas měkkostí na skus. Kuřecímu maso se nevyznačovalo žádnou speciální nebo vyjímečnou chutí. Jednalo se o takový kebabový standard. Tvrdší hovězí nakrájené na slabší plátky jsem hůře rozkousával. Byl jsem velmi mile překvapen skvělou chutí kebabu, pod níž byla podepsána především skvělá bylinková zálivka. Třešnička na dortu v podobě pálivé omáčky mi musela vypálit i toho posledního červa v mojí dutině ústní, jelikož i přes konzumaci několika nápojů, jsem i po zhruba hodině měl pocit, že bych si pouhým dechem mohl odpálit cigaretu.

Pokud bych měl hodnotit celkový umělecký dojem z kebabu, tak bych bych konstatoval, že kebab sice trochu působí tak, že je dělán po domácku metodou a lá Jirka Babica, tím ovšem neříkám, že by byl oproti unifikovaným kebabárnám, v nichž se používají ty samé polotovary a kebab chutná naprosto stejně, horší. Výsledek je zcela opačný. Navíc se mi málokdy stalo, že bych měl problém sníst porci kebabu. U Holl Kebabu se mi to po dlouhé době přihodilo.

Holl Kebab, Husovo náměstí 33, 40317 Chabařovice

Imren Grill (Berlín)

Imren Grill na berlínské Boppstrasse jsme navštívili v rámci našeho kebabového roadtripu po Německu. Jelikož se jednalo teprve o můj druhý kebab na zmíněné akci a vzhledem k pověsti, která podnik provází na internetu, jsem se na kebab z této provozovny hodně těšil.

Interiér: Ne zrovna útulný. Připomíná spíše nemocniční jídelnu. Před podnikem byla celkem příjemná zahrádka, která ale byla plná, takže jsem pro svou konzumaci musel volit neutěšený prostor uvnitř. Některé stoly byly celkem špinavé po předchozích zákaznících. Moc jsem se tu necítil.

Co nabízí: Nabídka je perfektní. Od klasického dönera a dürüma přes tureckou pizzu (lahmacun) a pěkný Adana kebab až po typickou tureckou grilovačku na šavlích – kuřecí maso, jehněčí kotletky a tak dále. Maso ale vypadalo klasicky „turecky“, a protože jsem v Turecku díky jedné epizodě s mouchami a masem v kebabu za týden zhubl 7 kilo, dbal jsem svých rozsáhlých zkušeností a nepouštěl se do žádných větších akcí. Objednal jsem si kuřecí döner.

Obsluha: No, objednaný kuřecí döner se díky obsluze změnil na döner (nejspíš) telecí. Nejednalo se ale o klasickou českou sekanou, nýbrž o opravdové hovězí maso, a protože jsem ještě neochutnal, s borci za pultem jsem to neřešil.

Obsluha nepůsobila zrovna dvakrát příjemně a dokonce se nás pokusila zkasírovat nadvakrát. Platili jsme při obdržení kebabu a pak jsme byli k vysolení eur vyzváni znovu při odchodu. Tuto nabídku jsme s díky odmítli. Obsluha tedy jakože nic moc.

Chuť: Tak a dostáváme se k jádru pudla. A to skoro doslova. To kuřecí maso, co bylo asi „telecí“, mi přišlo jako ze psa, a to při nejlepším. Naprosto nepoživatelné, gumové, nemožné rozkousat (a to mám kromě tří osmiček všechny zuby!). Chuťově mě katapultovalo někam na grilovačku do osady na východním Slovensku. Maso – tragédie.

Zálivky my byly naservírovány dvě, kečupová a jogurtová. Na množství se nešetřilo, ale jejich chuť byla hodně mdlá a nepřebila hrůznou pachuť masa. Zeleniny se do kebabu moc nedostalo a hlavně, žádná zeleninová hitparáda se nekonala. Salát, rajče, trocha zelí a nazdar.

Jediné, co trochu zachraňovalo celkový dojem z kebabu a důstojnost kebabárny Imren Grill, byla houska. Křupavá, propečená, chuťově bezproblémová.

Imren Grill, Boppstrasse 10, Berlín – Německo

Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice)

Na periferii města Ústí nad Labem směrem na Děčín se nachází čtvrť Neštěmice. Zde inspektor Ralf narazil na kebabárnu prozaicky pojmenovanou Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice). Ta se nachází mezi dvěmi hospodami v areálu bývalého obchodního centra Květ vybudovaného v 80. letech.

Při vstupu do kebabárny okamžitě zjistíte, že se toho tady za těch třicet let moc nezměnilo. Interiéru kebabárny dominuje červenozelená barevná kombinace a vyšperkované reklamní nápisy “KEBAB“ z lesklé červené izolepy. Kebabárna na mě působila dojmem, že veškeré její vybavení tvoří rekvizity z normalizačního seriálu o šéfkuchaři Svatoplukovi Kuřátkovi.

Velmi důvtipně jsou na zemi rozmístěny samolepky se stopami, jež vedou k pultu. Tato vychytávka zřejmě novému zákazníkovi okamžitě pomůže se v novém prostředí zorientovat a nezabloudit od dveří k pultu, což je zhruba  metry. Podle osazenstva vedlejší hospody Sonáta a sousedního sportbaru ostatně soudím, že estetický dojem z kebabárny je pro zdejší zákazníky asi stejně důležitý jako současná politická situace v Zambezi.

Kebabárna rozhodně nepůsobí dojmem, že by se zde trhly dveře. Byl jsem jediným zákazníkem a zlověstné ticho v kebabárně v táhlých intervalech sporadicky prořezával zvuk větráku. Když se objevila obsluha, holohlavý muž s vizáží nájemného zabijáka, nesmělým hlasem jsem si objednal velký kebab, kuřecí, jelikož se jednalo o jediný druh masa k dispozici. Zatímco kebabář připravoval moji objednávku, nenápadně jsem se kochal bizardností tohoto prostoru, zkoumal nabídku kebabárny (pizzy, saláty) a ostražitě pořizoval fotodokumentaci. Připadal jsem si trošku jako Borat v židovským baráku.  

Poručil jsem si velmi pálivé a obsluha reagovala, tak jak to mám na základě svých zkušeností nejraději – pousmála se a řekla: „vážně?“ To je vždy příslib slastného pálivého džihádu, jež vám po dobu konzumace vaší pochoutky bude okupovat každou chuťovou buňku.

Zaplatil jsem 80 kaček. Tož sice není bůhvíjaká vysoká cena, ovšem na periferii Ústí by přece jen člověk čekal nižší cenovou hladinu. Štrádoval jsem si to do protějšího parčíku a s dychtivým výrazem loveckého psa se moje zuby zakusovaly jako dvě rypadla hlouběji a hlouběji do kebabu.

No a co říci k samotnému kebabu? Houska byla silnější, teplejší, ne příliš křupavá, ale příjemně nadýchaná jako pocukrovaný centr od Karla Poborského. Zelenině jsem neměl moc co vytknout, nebylo ji příliš mnoho, aby nezabírala příliš místa v housce masu. Ano, to si nechám líbit. Maso nebylo příliš chuťově výrazné jako třeba v ústeckém Maidumu, což ovšem nutně neznamená, že by bylo špatné. Nikoli bezvýznamné plus spočívá ve více než uspokojivé porci masa. Zálivka klasická jogurtová, taková nijaká jako herní styl českého fotbalového nároďáku.  Ovšem co pro mě byla opravdová třešnička na onom pomyslném dortu, bylo pálivé koření, které většinu standardních surovin v kebabu chuťově katapultovalo minimálně o jednu úroveň výše.

Kebab OC Květ, Seifertova 4, Ústí nad Labem – Neštěmice

„Mustafa’s Gemüse Kebap“ expanduje do Mnichova

Nejznámější kebabárna v Německu, Mustafa’s Gemüse Kebap, otevírá po Berlíně novou filiálku v Mnichově. Tato zpráva vyvolala na sociálních sítích neskutečný rozruch.

První Berlíňan, který jde do Mnichova

Co se stalo? Proslulá berlínská kebabárna oznámila na svém facebookovém profilu, že bude otevírat novou pobočku v Mnichově. V místních novinách se následujcí den objevily tučné titulky: „Mustafa přichází do Mnichova“.

Proč tolik humbuku?

Mustafa’s Gemüse Kebap je nejslavnější kebabárnou v celém Německu. Pro ilustraci uvedeme, že např. zakladatel společnosti Tesla, Elon Musk, se v září 2015 nejprve zastavil právě u Mustafy na Mehringdammu v Berlínské čtvrti Kreuzberg, tedy dříve než se setkal s německým vicekancléřem Gabrielem. I kroky samotných autorů tohoto webu vedly při inspekci po berlínských kebabárnách nejprve k Mustafovi. Více v našem cestopise.

Zpráva o filiálce v Mnichově vyvolává tři otázky. Zaprvé: Kde a kdy otevírá Mustafa v Mnichově? Za druhé: Jak se stal nejslavnější kebabárnou v Německu? Za třetí: Jak moc je dobrý kebab u Mustafy?

První odpověď zní: 3. srpen 2017, Karlsplatz 21-24, Mnichov. Pro druhou odpověď se musíme vrátit v čase, abychom tento poprask pochopili, a to konkrétně do roku 2006, kdy muž jménem Tarik Kara otevřel kebabárnu v berlínském Kreuzbergu. Stalo se tak právě v době, kdy dva studenti marketingu založili vlastní agenturu s názvem DOJO.

Nově založená agentura DOJO zoufale hledala své první zákazníky. Shodou náhod se Mustafa’s Gemüse Kebab nacházel na cestě do práce Joachima Bosse a Dominica Czajy. Tedy oněm dvěma výše zmíněným studentům. Napadlo je oslovit majitele Tarika Karu s nabídkou svých služeb. a ten jejich nabídku přijal.

Joachim Bosse a Dominic Czaja - "Mustafa's Gemüse Kebap" expanduje do Mnichova

Joachim Bosse a Dominic Czaja

Döner je již od 80. let nejen symbolem integrace, ale zevšedněl i v německé popkultuře. Krátký výběr: motta Döner macht schöner!, Také náckové jí döner! (Auch Nazis essen Döner!), populární zpěváci jako Petr Fox či Tim Toupet zpívají o kebabu, kebabárnách. Kancléřka Merkelová pózující s nožem u grilovacího rožně je pak pouze pomyslnou třešničkou na dortu ilustrující oblibu a symboliku tohoto pokrmu u našich západních sousedů.

Zrození legendy Mustafa’s Gemüse Kebap

V samotném Berlíně se nachází více než 1300 kebabáren. Jak se prosadit v této konkurenci? „Udělat ze zcela obyčejné kebabárny tu nejlepší v Německu? To byla obrovská výzva“, říká Czaja. Jak tedy Joachim Bosse a Dominic Czaja dosáhli toho, že se Mustafa’s Gemüse Kebap stal takovým fenoménem mezi kebabárnami? Především v roce 2006 byl internet ještě relativně novinkou. Rozhodli se vsadit právě na něj. Mustafovi vytvořili stylové webovky s animacemi, jaké svět u kebabárny dosud neviděl. Z Tarika Kary se stal Mustafa s image kebabového hipstera.  Důležitým faktorem stojícím za úspěchem Mustafy byly především sociální sítě, a to především facebook. Ten pak organicky šířil zvěsti o „nejlepším kebabu“, o kebabárně, před níž ve dne v noci můžete spatřit nekonečně dlouhou frontu.

To je tedy background vzniku slávy Mustafovy kebabárny. Příběh jak z učebnice marketingu, chtělo by se říci. V roce 2011 ještě následoval kinospot u Claus-Hipp-Manier. Výsledkem byly davy místních i zahraničních turistů proudících k Mustafovi. Stěží byste našli blog o berlínské gastroscéně nebo cestovního průvodce, který by vám nedoporučoval navštívit na Mehringdammu Mustafu. Výmluvné je hodnocení Tripadvisoru: „Nejlepší kebab v Německu.“

Úspěšnou marketingovou kampaní propagující Mustafa’s Gemüse Kebap si tato nově vzniklá reklamní agentura vydobila své místo na slunci. Mustafa’s Gemüse Kebap představuje pro DOJO dodnes jednu z nejdůležitějších referencí. Odkaz na kampaň reklamní agentury DOJO naleznete zde.

K Mustafovi neodmyslitelně patří dlouhá fronta lidí čekajících na svůj kebab. Z tohoto důvodu se „Mustafa’s Gemüse Kebab“ mezi místními nazývá také „kebabárnou s frontou“. Člověku čekajícímu frontu u Mustafy, se nejenom s časem stráveným ve frontě zvyšuje hlad, ale přímo úměrně i radostné očekávání. Obecně tedy řečeno: hype.

Zbývá jen zodpovědět otázku, jak chutná? Odpověď Vám poskytne recenze inspektora Emperora.

Zatímco se fronta u Mustafy vůbec nezmenšuje, v Mnichově se začíná pomalu tvořit. Na Mustafův facebook napsala jedna z obyvatelek bavorské metropole, že „se jde již postavit do fronty“. A co vy? Už v ní také stojíte?

Mustafa’s Gemüse Kebap (Berlín)

Přijedete do Německa a ubytujete se, jdete se projít a náhodou narazíte na tohle! Teď čtenáře dopředu upozorňuji, že následující řádky budou čistou glorifikací něčeho, co se dá nazvat manou nebeskou. Jen si vzpomenu a mám sliny a slzy na krajíčku (a v lednici v Praze mam tak maximálně utopence). Okamžitě po přečtení všem doporučuji nasednout na vlak, autobus, auto, loď nebo vrtulník a střemhlav přímo do Berlína. Tohle za to prostě stojí!

Slavná Mustafova budka

Obvykle bývá před kebabárnou velmi rušno a fronty dosahují desítek metrů. Asi jsme měli štěstí, jelikož v době naší návštěvy před námi bylo jen pár lidí. A ta vůně… nejen klasicky maso, ale zde i grilovaná zelenina vábí kolemjdoucí jako sirény projíždějící námořníky u řeckých ostrovů, a teda já bych ztroskotal se svou lodí teď a hned.

Co nabízí: Döner a dürüm, proč vymýšlet nějaké komedie, když se můžete soustředit na jedno a to dělat tak dokonale, že vůbec není zapotřebí nabízet kvadrilion kombinací.

Interiér: Co napsat 🙂 Interiér není, jelikož se jedná o budku u metra. Na druhou stranu, když vezmu v potaz neskutečný cvrkot, práci na směny a všudypřítomné fronty, bylo uvnitř uklizeno.

Samotný pokrm: Nemám co vytknout. Možná, jelikož jsem vepř, bych zvládl i větší porci, ale jinak? Kéž by se prašivé české kebabárny alespoň z 30 % vyrovnaly této, navíc cenu mají stejnou, ne-li nižší než některé blafy u nás. A přitom by to nebylo tak těžké. Zakápnout celou porci citronem, dát dovnitř čerstvé bylinky, petržel, kopr, třeba mátu, ogrilovat zeleninu (v případě Mustafy jsem uvnitř kebabu rekogniskoval lilek, okurku, papriku, bramboru), dát navrch výborný balkán nebo fetu, výborně okořenit maso – Mustafa má kuřecí maso – trochu si pohrát se zálivkami a propéct housku. Mustafa prostě naplňuje úplně všechny vaše fantazie. Nejvíc mokré sny jsou přesně o tomhle kebabu, byl přesně takový, jaký jsem si ho vysnil. Dohromady to byla toková harmonie, že bych o kebabu nejraději složil celou symfonii. Kdyby se Mustafův kebab prodával v době Wagnera, jistě by mistr složil nějaký dvacetihodinový opus na toto veledílo. Možná by mělo být zařazeno mezi sedm divů světa.

Obsluha: Mají můj neskonalý obdiv. Tihle klucí opálený se prostě nezastaví a naběhají toho více než Messi s Ronaldem dohromady. Taky není divu, že se po čase obsluha točí a jede se na etapy. Tito pánové si skutečně zaslouží titul pan kebabmistr a kdybych mohl rozdávat zlaté kebabové medaile, nasypu jim jich tak kýbl.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 4,70 Euro a döner za 3,50 Euro.

Mustafa’s Gemüse Kebap, Mehringdamm 32, 10961 Berlín

Chickenberg (Berlín)

Kebab v berlínském podniku Chickenberg byl mým třetím kebabem ten den. Pár hodin předtím jsem si pochutnal na legendárním kebabu u Mustafy, pár minut před ním jsem od inspektora Ralfa dostal kousnout naprosto geniálního kebabu z podniku Kottiwood. Dalo by se tedy očekávat, že v téhle recenzi budu hodně, hodně přísný.

No, já jako budu, ale i tak už v úvodu musím říct, že jsem byl v kebabárně Chickenberg extrémně spokojený.

K podniku jsme s kolegy dorazili kolem půl jedné ráno. Uvnitř to vypadalo moc pěkně, interiér připomíná spíše restauraci vyššího standardu, než kebabárnu. I v pokročilou noční hodinu zde bylo perfektně čisto.

Jelikož jsem již byl jemně upraven pár fernety a několika berlínskými ležáky, žoviálně jsem s kebabářem začal konverzovat v turečtině, což se naštěstí setkalo s velmi pozitivním ohlasem. Poté, co jsem téměř vyčerpal svou tureckou slovní zásobu (čítající asi deset vět plus gazilión sprostých slov), jsem přešel do němčiny. Její úroveň obsluha ocenila tím, že radši začala mluvit anglicky.

Každopádně jsem se ale svou lingvistickou ekvilibristikou vetřel obsluze do přízně, takže jsem po chvilce obdržel vskutku překrásný kebab a mohl se odebrati zkonzumovati ho na chodník před provozovnu.

Začnu slabinou (naštěstí jedinou). Houska – byla teplá, ale nebyla vůbec křupavá. V podstatě mi to přišlo, jako kdybych kebab dostal do ohřáté burgerové bulky, samozřejmě větších rozměrů.

Zeleninka byla čerstvá a dobře dochucená. Hlavně jsem ale do kebabu dostal díky mému (krátkému) přátelství s kebabářem neuvěřitelné množství papriček jalapenos. Ale opravdu neuvěřitelné. Šacoval bych to minimálně na dvacet deka jalapenos, a to už se na chuti sakra projeví.

Chuť vyšperkoval výborný feta sýr. Obecně se feta do kebabu hodí víc než klasický balkán, a v mé svaté berlínské kebabové trojici Mustafa’s – Kottiwood – Chickenberg je to vždy právě feta, co vám do kebabu nandají.

To nejlepší jsem si ale nechal na konec. Maso. Nebojím se použít u něj přízviska geniální. Jestliže Mustafu definuje grilovaná zelenina a Kottiwood božská houska, tak Chickenberg exceluje svým dokonalým kuřecím masem. Větší kousky, skvěle dochucené, čerstvé, perfektně propečené. Klobouk dolů prostě.

Napsal jsem, že to nejlepší bylo na Chickenbergu maso. Ano, ale skoro stejně skvělá je cena. 3,5 Eura! Což je, mimochodem, unifikovaná berlínská cena za döner. Člověku nezbývá než kroutit hlavou, když si vzpomene na kebaby v České republice. Kebab tu stojí stejně, ne-li občas více (zdravíme do Checkout Food) a přitom průměrný pražský plat je třikrát menší, než průměrný berlínský. No nic. Chickenburg v Berlíně vřele doporučuji!

Chickenberg, Adalbertstraße 7, Berlín

Antalya Kebab (Praha 6 – Břevnov)

To jsem takhle šel s přítelkyní na čarodějnice na Ladronku a ještě než tam stihl dojít, tak jsem dostal hlad takřka obludných rozměrů, jež bylo zapotřebí okamžitě zahnat. A jelikož již drahně měsíců vím, že se v okolí nachází kebabárna My Way, měla má cesta původně směřovat tam. Bohužel tam bylo kvůli nenažrancům z Ladronky brutálně narváno a fronta až ven. Já jsem ale nechtěl čekat, mně bylo jasné, že porce by tentokrát byla o poznání horší. Když jsem navíc viděl, jak tam pro takovou hordu nenažranců před pultem (ano, jsem trochu vulgární na návštěvníky a vlastně také potencionální čtenáře, alébrž jsem měl hlad jak vlk, tak je to snad pochopitelné), krájí maso tak trochu až do růžového – čti mezi řádky nedostatečně propečeného masa – a to teda pardon! Nebylo pak těžké kebabárnu opustit a vydat se cestou dolů podél tramvajových kolejí, kde jak víme, se na každé tramvajové zastávce nacházejí kebabárny (dva odkazy). No, a copak jsem to já, filuta jeden všemi mastmi mazaný, náhodou nenašel na půli cesty? Novou kebabárnu!

Nikdo uvnitř v době našeho příchodu nebyl, na roštu se krásně rožnilo kuřecí maso a tak jemně na mě líbezně volalo „Hynku, Viléme, Jarmilo (když už máme ten májový předvečer), pojďte mě sežrat!“ Dlouho jsme se nerozmýšleli a než bys řekl demise, už jsem postával uvnitř kebabárny u pultíku. V TV v rohu provozovny tedy mimo nějakých tureckých cajdáků vidím záběry jakýchsi bojovnic, což na neznalého může působit velmi zarážejícím dojmem, co si budeme povídat. No, jednalo se o záběry kurdských milic a bojovnic a nějaké samopaly naaranžované na rozkvetlé jarní louce a teda…. Asi by si měl, kujón jeden, uvědomit, v jaké zemi se nachází a jak jsou tady lidé na muslimy vysloveně pozitivně naladěni, i pokud by se jednalo o smyčku s hudbou z YouTube. Obsluha je překvapivě z Kurdistánu. Kalacha snad pod pultem nemá. Pro neznalé – Kurdové jsou ta část blízkovýchodního konfliktu, která se dá označit za ty lepší mezi všemi těmi špatnými (na druhou stranu ani oni úplní svatouškové nejsou). Ale obraťme list.

Já si chtěl objednat dürüm a moje kebabová Femme fatale döner, samozřejmě ve variantě kuřecí. Dostali jsme variaci zbytků z hrnce a ne čerstvě z grilu a navíc nejen kuřecí ale jakási mišmaš. Jelikož já měl fakt hlad, tak jsem bez brblání začal hltat kebab, moje krutopřísná přítelkyně se rozhodla jednat, protože jí jen kuřecí variantu a šla bez váhání pokrm vrátit, že tohle teda jíst nebude. Kebabář si u mě svou reakcí získal skutečně hodně plusových bodů, jelikož zaprvé uznal okamžitě svojí chybu a udělal úplně nový, čerstvě nakrájený kebab. I mě se optal, jestli s tím mám problém, ale jelikož už jsem měl třetinu dürümu zládovanou a zrovna měl úplně plný chřtán, tak jsem těžko mohl reagovat, že to teda jíst už nebudu. Tudíž když ten čerchmant za pultem viděl, že já s tím problém nemám, tak přišel se super variantou, že než aby původní výtvor vyhodil, tak mi ho zabalí domů. Za prvé jsem měl zadarmo snídani, což bylo jak sen z pohádky Tisíce a jedné noci, kebab ke snídani v devět ráno ještě polonahej ho jíst v posteli? Nádhera! Tam už snad chyběl jenom lahváč… A hlavně jako kolenovrt jsem si mohl říct, jak Béda Trávníček v reklamě na Mountfield, “A mám to zadarmo!” Podrobnosti ohledně kebabu viz níže.

Antalya Kebab má ve svém sortimentu naprostou klasiku jako döner a dürüm a nějaké saláty. Tečka.

Interiér: Až na velmi špatně zvolený YouTube kanál v TV s kalašnikovy a bojujícími Kurdy nemám, co bych vytknul. Dokonce budu spíš chválit. Mám rád imitaci cihel, dřevo a hlavně střídmost a nepřeplácanost. Připadal jsem si jako v příjemném obýváku. Všechno navíc vypadalo zcela čistě, nikde bordel, mušky, špína, a to jak před, tak za pultem.

Kvalita služeb: Započněmež u masa. Jelikož nemám moc rád nekuřecí variantu, vyjma vepřové, nebyl jsem z hovězí či, jaká to byla varianta, příliš nadšen, hlavně proto, že jsem si ji vůbec neobjednal a navíc byla z hrnce. A podpultovkám holduji asi stejně jako dobrovolnému nakopání do rozkroku. Prostě žádná sláva. To bylo patrné hlavně ve srovnání s variantou kuřecí, která byla dokonale dochucena a čerstvě nakrájena z grilu. Nyní se dostáváme asi k nejlepší části kebabu, což byly zálivky: žádná vodová pseudohmota, ale pěkně hustá a hlavně chutná záležitost. A to jsem ochutnal všechny klasické. Česneková byla česneková, pálivá obstojně pálila a bylinková byla bylinková. Teď si tak trochu připadám jako „klakson troubí a stěrače stírají“, ale je zapotřebí zálivky pochválit. Krásně dochucovaly a doplňovaly maso. Zelenina byla zcela průměrná, nic navíc. Čímž nehaním, ale ani nechválím. A zbývá nám chleba, který křupal a působil čerstvě, dokonce to nebylo bláto ani při druhém ohřátí následujícího dne zrána v posteli.

Obsluha: Původem Kurd a díky chybné dodávce objednávky má u mě trochu škraloup, teda má ho i za tu televizi a kurdské bojovnice. Na druhou stranu mi dal vlastně kebab zadax domů, za což má plus.

Cena hlavních pokrmů: Na Prahu i takřka podprůměr – döner 75 Kč, dürüm 90 Kč. Množství je dostatečné, takže za tuto cenu palec nahoru.

Antalya Kebab, Bělohorská 240/81, Praha 6

Starší příspěvky

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑