Štítek

Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice)

Na periferii města Ústí nad Labem směrem na Děčín se nachází čtvrť Neštěmice. Zde inspektor Ralf narazil na kebabárnu prozaicky pojmenovanou Kebab OC Květ (Ústí nad Labem – Neštěmice). Ta se nachází mezi dvěmi hospodami v areálu bývalého obchodního centra Květ vybudovaného v 80. letech.

Při vstupu do kebabárny okamžitě zjistíte, že se toho tady za těch třicet let moc nezměnilo. Interiéru kebabárny dominuje červenozelená barevná kombinace a vyšperkované reklamní nápisy “KEBAB“ z lesklé červené izolepy. Kebabárna na mě působila dojmem, že veškeré její vybavení tvoří rekvizity z normalizačního seriálu o šéfkuchaři Svatoplukovi Kuřátkovi.

Velmi důvtipně jsou na zemi rozmístěny samolepky se stopami, jež vedou k pultu. Tato vychytávka zřejmě novému zákazníkovi okamžitě pomůže se v novém prostředí zorientovat a nezabloudit od dveří k pultu, což je zhruba  metry. Podle osazenstva vedlejší hospody Sonáta a sousedního sportbaru ostatně soudím, že estetický dojem z kebabárny je pro zdejší zákazníky asi stejně důležitý jako současná politická situace v Zambezi.

Kebabárna rozhodně nepůsobí dojmem, že by se zde trhly dveře. Byl jsem jediným zákazníkem a zlověstné ticho v kebabárně v táhlých intervalech sporadicky prořezával zvuk větráku. Když se objevila obsluha, holohlavý muž s vizáží nájemného zabijáka, nesmělým hlasem jsem si objednal velký kebab, kuřecí, jelikož se jednalo o jediný druh masa k dispozici. Zatímco kebabář připravoval moji objednávku, nenápadně jsem se kochal bizardností tohoto prostoru, zkoumal nabídku kebabárny (pizzy, saláty) a ostražitě pořizoval fotodokumentaci. Připadal jsem si trošku jako Borat v židovským baráku.  

Poručil jsem si velmi pálivé a obsluha reagovala, tak jak to mám na základě svých zkušeností nejraději – pousmála se a řekla: „vážně?“ To je vždy příslib slastného pálivého džihádu, jež vám po dobu konzumace vaší pochoutky bude okupovat každou chuťovou buňku.

Zaplatil jsem 80 kaček. Tož sice není bůhvíjaká vysoká cena, ovšem na periferii Ústí by přece jen člověk čekal nižší cenovou hladinu. Štrádoval jsem si to do protějšího parčíku a s dychtivým výrazem loveckého psa se moje zuby zakusovaly jako dvě rypadla hlouběji a hlouběji do kebabu.

No a co říci k samotnému kebabu? Houska byla silnější, teplejší, ne příliš křupavá, ale příjemně nadýchaná jako pocukrovaný centr od Karla Poborského. Zelenině jsem neměl moc co vytknout, nebylo ji příliš mnoho, aby nezabírala příliš místa v housce masu. Ano, to si nechám líbit. Maso nebylo příliš chuťově výrazné jako třeba v ústeckém Maidumu, což ovšem nutně neznamená, že by bylo špatné. Nikoli bezvýznamné plus spočívá ve více než uspokojivé porci masa. Zálivka klasická jogurtová, taková nijaká jako herní styl českého fotbalového nároďáku.  Ovšem co pro mě byla opravdová třešnička na onom pomyslném dortu, bylo pálivé koření, které většinu standardních surovin v kebabu chuťově katapultovalo minimálně o jednu úroveň výše.

Kebab OC Květ, Seifertova 4, Ústí nad Labem – Neštěmice

Sultan Kebab (Ústí nad Labem)

Kebabárnu Sultan kebab naleznete v Pařížské ulici hned vedle čokolaterie Bon Bon. Prakticky ji nelze přehlédout, což mají na svědomí zeleno-červené poutače, jejichž nevalná estetická hodnota by mohla být námětem na diplomovou práci umaštěných studentů místní Fakulty umění a designu.

Pařížská ulice bývala ještě relativně nedávno, před otevřením nákupního centra Forum, jednou z nejvíce pulzujících tepen v Ústí nad Labem. Po vybudování OC Forum se přirozené centrum města přesunulo k obchodnímu centru objímající kostel se šikmou věží, do míst, kde kdysi stávala nová a stará tržnice. Posun centra města směrem od Lidického náměstí.

Proč to zmiňuji? S přemístěním centra života Ústečanů do nově otevřeného obchoďáku, se postupně přesunula i většina obchodů z Pařížské. Obchodní prostory po přestěhovaných krámcích se s větším i menším úspěchem snažily nahradit nové podnikatelské záměry. Jedním z nich byla i kebabárna. Nutno zmínit, že Sultan kebab není prvním pokusem rozjet v Pařížské fast food s touto pochutinou. Pokusů rozjet kebabový byznys na tom samém místě již bylo několik a bohužel všechny měly stejný osud – brzký krach. Před sepsáním této rezence jsem kebabárnu navštívil dvakrát, což jsem nakonec kvitoval, neboť jsem se při druhé návštěvě prakticky jen utvrdil v prvním dojmu, který jsem si odnesl od „sultána“.

Platná a neplatná nabídka

Platná a neplatná nabídka

K samotnému sultánovi tedy. Interiér se prakticky neliší od předchozí kebabárny s pizérií. Její vnitřek je světlý a na první pohled čistý. Při obou mých návštěvách zela kebabárna prázdnotou, z rádia se linuly tóny aktuálních diskotékových fláků a obsluhujícímu kebabáři dělala společnost vždy postarší žena v šátku. Pokaždé jsem si objednal pálivější klasický döner bez sýru za 80,- Kč. Kebabář se vždy tvářil mile, usmíval se a moji objednávku mi vždy ochotně i s příborem donesl až ke stolu, kam jsem se usadil.

Kebabář přede mě postavil talíř s otevřenou houskou. Zpoza hromádky zeleniny na mě vykukovaly pruhy nakrájeného masa. Chvilku jsem vidličkou vyzobával zeleninu, abych poté mohl kebab uchopit do rukou, přitisknout oba jeho cípy k sobě a zakousnout se především do masa. U zeleniny bych vytknul příliš velké kusy. Mohla by být nakrájená jemněji či jako v případě rajčete na tenčí plátky.

Většinou když se zakousnu do housky a křupe, zamlaskám si blahem. V tomto případě jsem měl pocit, že koušu do ztvrdlého rohlíku, který se někdo snažil zachránit tím, že jej ještě nahřál, aby „jako povolil“.

Houska pro mě představovala chuťově nejvýraznější položku na celém kebabu. Bohužel v tom negativním významu. Znamenala pro mě nutné zlo, které jsem především díky hladu musel přetrpět, abych se prokousal až k masu na samém dně kebabu.

Když jsem polknul první sousto s masem a zálivkou neznámého názvu a složení, prakticky jsem dle chuti netušil, že se jedná o maso. Chvilku jsem měl pocit, že žvýkám teplou gumu, ale při dalším kousnutí jsem asi narazil na tu lepší várku a nebylo to až na nějaký chlup, co jsem vytahoval z mezizubní škvírky, zas takový provar. U zálivky ani nevím, co bych měl hodnotit, protože se jednalo o jakousi bílou hustší tekutinu bez výraznější chuti. Celkový dojem z kebabu mohla přebít jeho pálivost, ale bohužel ani na tu nedošlo.

Nemyslím si, že by můj jazyk byl natolik vybíravý, abych na každém jídle hledal nedostatky a byl vůči němu kritický. Natolik si jídla vážím, že občas nad ledacčím přimhouřím oko, ale u Sultána to bohužel nešlo. Nechci říci, že by döner od sultána byl vyloženě nepoživatelný a mohl by sloužit jako náhražka projímadla, to rozhodně ne, ale je to celé takové nijaké, nevýrazné a nedomrlé. Z mého pohledu je největším problémem Sultána skutečnost, že působí hrozně unifikovaně. Ze všeho čiší to, že se jedná o nakoupené zboží ve velkoobchodě bez špetky jakékoli snahy tyto ingredience přetavit v něco originálního.

Sultan kebab, Pařížská 7, Ústí nad Labem

Kebab u Bohemky (Ústí n./L.)

Zná to asi každý. Vzít si v práci dovolenou nebo náhradní volno kvůli tomu, abyste si oběhali úřady, navštívili lékaře, donesli tohle lejstro na jednu zdravotní pojišťovnu, tamto zas na jinou, a tak nějak pročistili Váš „TO DO LIST“ odškrtáváním položek typu „preventivní prohlídka“ a „pojišťovna potvzení.“ To není dvakrát vhodný den pro obědové vysedávání v restauračních zařízeních. Právě v jeden takový den mi padla do oka kebabárna na Mírovém náměstí situovaná v hotelu Bohemia (tzv. Bohemka). Kebab u Bohemky v Ústí i přespolní jen stěží minou. Nachází se v pravém rohu centrálního náměstí, po cestě vedoucí k vlakovému nádraží, v přízemí jedné z dominant města.

Svého času reprezentativní ústecký hotel byl výjimečný i svou architektonickou hodnotou. Dodnes po městě kolují ze současné perspektivy úsměvné historky, kterak se v útrobách hotelu ještě na sklonku devadesátých let scházely špičky místního podsvětí v barevných oblecích s prvními prototypy mobilních telefonů v příručních kufřících. Po půlstoletí hotel funguje jako ubytovna a po rekonstrukci opláštění připomíná zateplený panelák, symbolizující kýč, český nevkus a reklamní bizár ve své nejčistší esenci.

Ve spodní části Bohemky se nachází přistavěný výklenek zvoucí na grilovaná kuřata, ale především, což nás zajímá nejvíce, na kebab. Kebabárnu je prakticky nemožné přehlédnout díky velkoplošné reklamě Coca-Coly, kterou je výklenek důkladně oblepen, podobně jako vyvinutá blondýna ve fitku napíchanými mastodonty. I mozková kapacita průměrného diváka nekonečného seriálu Ulice dostačuje při pohledu na vývěsní štít s menu k dedukci, že provozovatelem této kebabárny bude místní arménská komunita.

Pokud pracujete v centru města a pro kebab do Bohemky se vydáte během pauzy na oběd, při pohledu na osazenstvo nedalekých laviček a autobusových zastávek, tvořené z větší části nepřizpůsobivými, bezdomovci a narkomany, bude vám Ústí připomínat Mordor plný hemžících se skřetů. Bezprostřední okolí kebabového přílepku k Bohemce je ovšem v rámci možností čisté a bez společnosti, jejíž vonný odér vám zkroutí i palce u nohou. Když stojíte u okénka, můžete si všimnout, že prostor, v němž vám obsluha připravuje vaši oblíbenou kalorickou bombu, je pečlivě uklizený a čistý.

Když jsem se postavil do fronty čítající zhruba 7 lidí, byl jsem smířený s tím, že si počkám. Po chvilce jsem ale přišel na řadu a objednal si gyros lavaš v arménském chlebu za 80,- Kč s mixem kuřecího a hovězího masa. Personál kebabárny je pravděpodobně zvyklý na polední nápor a vše kvapem odsýpá, tak jako na lince v Kruppově továrně. Pokud nejste nuceni zkonzumovat kebab přímo na místě, i přesto, že se u kebabárny nacházejí venkovní stolky, doporučujeme nechat si kebab zabalit a vychutnat si jej v kanceláři či v pohodlí domova. Tak jsem ostatně učinil i já.

Zhruba po deseti minutách jsem dorazil domů a s dychtivostí šestiletého dítěte rozbalujícího vánoční dárky pod stromečkem jsem roztrhal alobal a s chutí jsem se pustil do díla. U okénka jsem si všiml, že slečna s masem rozhodně nešetřila, o čemž jsem se přesvědčil hned na první kousnutí. Maso nebylo podávané z hrnce ani z friťáku. S tímto nešvarem se můžete setkat v mnoha kebabárnách i v Ústí. To ovšem nebyl tento případ. Maso bylo nakrájeno přímo ze štangle, v množství více než dostatečném, chuťově bez jakékoli výtky a proloženo čerstvou svěží zeleninou.

Samotná placka byla ještě po příchodu domů teplá a pěkně křupavá. Abych předešel tomu, že se mi po cestě domů z velké části rozmočí kvůli nasáknutí zálivkou, objednal jsem si jej bez ní (nebude předmětem hodnocení).

Tradičně jsem obsluze zdůraznil, že bych rád „extra pálivé“ a po dlouhé době jsem dostal opravdu pálivý kebab. Nejsem adiktolog a nedokáži objektivně posoudit, do jaké míry byl můj kebab skutečně ostřejší a do jaké míry jsem si ve svých chuťových buňkách pravidelnou konzumací výrazně kořeněných jídel vybudoval jistou rezistenci.  Tedy, to co je pro mě mírně pálivé, by možná pro někoho mohlo představovat stejnou výzvu, jako strčit si do pusy hořící bramboru. S kořeněností kebabu jsem ale byl výjimečně nad míru spokojen. Moje pusa poznala středověk a dokonce se to obešlo bez bandy zfetovaných negrů s letlampou. Poté, co jsem dojedl, utřel si prsty a docvaknul zbytek nealkoholického piva z plechovky, jsem si povolil opasek u kalhot, natáhl se na gauč a po vydatném obědě si dopřál zasloužených dvacet minut spánku.

Nenechte se odradit prvním dojmem při pohledu na kebab pod Bohemkou, který může být všelijaký. Pokud se nacházíte v centru města, mohu tuto kebabárnu jednoznačně doporučit. Za své peníze zde dostanete odpovídající kvalitu. V samotném srdci Ústí nad Labem je Kebab pod Bohemkou nejlepší kebabárnou. Díky rychlé obsluze ideální na oběd či svačinku s sebou, když nemáte moc času. 🙂

Kebab u Bohemky

Mírové nám. 2442/6, 400 01 Ústí nad Labem

Kebabistán (Ústí n./L.)

Kebabárna Kebabistán nám nemohla ujít, protože kolem ní projdeme v Ústí nad Labem několikrát během týdne. Jeden konec uličky V Jirchářích, v níž se kebabárna nachází,  představuje hlavní vlakové nádraží, ten druhý pak ulice Hrnčířská směřující do srdce města. Jedná se o značně frekventované místo, kterým v pracovních dnech projdou tisíce Ústečanů i přespolních, kteří do města Páralových Milenců a vrahů dojíždění za prací či studiem. Dříve německy ´Gerbergasse´ získala své dnešní pojmenování V Jirchářích díky tomu, že zde v ranném novověku sídlili jircháři, řemeslníci, zpracovávající kůži roztokem kamence. Jirchářství nahradila pekárna, vinárna, trafika a hlavně kebabárna s názvem Kebabistán.

Rušné místo s davy proudících potenciálních klientů by mohlo skýtat příležitost pro prosperující kebabárnu. Tu díky polepeným oknům, reklamním cedulím nebo blikátkům s nápisy „pizza“ nebo „open“ nepřehlédnete. Navíc mě zaujala tabule s nápisy „velký kebab  a nápoj 55,-„, měl jsem hlad a chuť na kebab, takže nebylo co řešit. Při vstupu do kebabárny člověk nabyde dojmu, že se snad ocitl v záhadném městečku Twin Peaks. Na první letmý pohled se sice jedná o kebabárnu vybavenou novým nábytkem běžným pro zařízení tohoto druhu, když se ovšem zdržíte déle, všimnete si řady bizardností, k nimž se dostanu na řádcích níže.

Už z ulice jsem si při pohledu do kebabárny otevřeným oknem spatřil dva rožně s kuřecím a hovězím masem. Teprve poté, když jsem přistoupil blíže, všiml jsem si, že se neotáčejí a gril je vypnutý. Moje prvotní obavy se potvrdily, když po několika minutách čekání přišla z vedlejší místností lehce zmatená obsluha, která hned po oznámení mojí objednávky „velký, hodně pálivý döner se vším a bylinkovou zálivkou“ začala plnit housku masem z friťáku. Trpce jsem polknul, povolil si kravatu a rozepnul knoflíček na límci, neboť jsem věděl, že mě čeká utprení srovnatelné s utrpením svatého Šebestiánka. O tomto nechutném nešvaru některých českých kebabáren psal inspektor Grylls v článku o 7 fíglech, které by měl znát každý milovník kebabu.

S talířem a plechovkou Mirindy jsem se usadil ke stolku hned u dveří. Většinou se mi moc často nestává, že bych otálel s konzumací kebabu, ale tady jsem se při pohledu na friťák musel hodně přemlouvat. Po chvilce, kterou jsem strávil prohlížením podivností v interiéru kebabárny, jsem se dal do jídla. Houska chutnala, jako bych v puse žvýkal kus gumy. Zelenina ušla, bylinková zálivka byla vlastně taková bílá omáčka prakticky bez chuti a ani té pálivosti jsem se nedočkal. 🙁

Maso? To je bohužel velmi, velmi smutný příběh rozměrů skoro antické tragédie. Člověk by byl schopný přehlédnout sem tam nějakou tu drobnou vadu na kebabové kráse, ale vytáhnout cáry masa z friťáku a naservírovat je bez jakéhokoli studu zákazníkovi zavání minimálně pokusem o úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví. Mluvit o jakékoli chuti v souvislosti s masem by bylo mlácení prázdné slámy. Maso bylo olejem nacucané tak, že olej prosákl až do ubrousku, v němž jsem držel kebab. Myslím, že další komentáře ohledně kvality a chuti masa jsou absolutně zbytečné.

U téhle recenze jsem trpěl hned dvakrát, jednou při samotné návštěvě kebabárny a po druhé, když jsem ji sepisoval. Důvěru moc nevzbuzovala obsluha, která neustále odcházela kamsi do vedlejší místnosti. Když jsem žvýkal svůj kebab, přišel do kebabárny další zákazník, který musel několik minut čekat, než se obsluha vrátila zpět za pult. Zatímco jsem se vidličkou šťoural v kebabu, zaujala mě výzdoba kebabárny. Kladl jsem si otázky, proč je vedle toalet zavěšen obraz s plachetnicí? Má moře, voda v zákazníkové podvědomí navodit pocit, že by si měl odskočit? Proč jsou pod barem vystavené skulptury? A co ten zmatený nemluvný kebabář? Celkově na mě kebabárna působí dojmem, že v ní o kebab asi moc nejde a spíše slouží asi k jiným ekonomickým aktivitám. Pokud jste ovšem fanoušci seriálu Davida Lynche, určitě doporučuji návštěvu této kebabárny, jen bych radil neobjednávat si zde kebab, maximálně pití v plechovce.

Po několika zvláštních zvucích vycházejících z mého břicha, poté co jsem dojedl, mi hlavou probleskla hlavou scéna z filmu Vetřelec, v níž se dere ven z těla vetřelec. Naštěstí při příchodu domů jsem ihned vyprázdnil střeva a s nimi snad i toho vetřelce, který se do mě asi dostal díky masu z fritáku. Jestliže ve filmu Pelíšky se rozmohl nešvar se sprostým slovíčkem „prcat“, oproti tomuto nešvaru s masem z friťáku v kebabárnách se jedná o dětskou malichernost. Smutnou skutečností je to, že jsem se s tímto nešvarem nesetkal v Ústí a blízkém okolí poprvé. Četnost, s níž se vyskytuje, nás pobídla k tomu, abychom vyhlásili válku masu z friťáku v kebabu!

Stop masu z friťáku v kebabu!

Stop masu z friťáku v kebabu!

V Jirchářích 6, Ústí nad Labem

Maidum Kebab (Ústí n./L.)

!!!POZOR!!!

KEBABÁRNA PŘESTĚHOVÁNA DO  ULICE U NÁDRAŽÍ 1300, ÚSTÍ NAD LABEM

(od vlakového nádraží směrem k Benešovu mostu)

V Ústí nad Labem byla v nedávných dnech otevřena nová kebabárna Maidum Kebab, a to na místě přestěhované bageterie Bonviván ve Velké Hradební vedle Domu Kultury. Stejně jako u kebabárny na Masaryčce se jedná o strategickou polohu.  V pracovní týden se potenciální zákazníci mohou rekrutovat především z řad upocených úředníků a frustrovaných úřednic z naproti sídlícího Krajského úřadu a dalších kancelářských krys z nedalekého okolí. O víkendech kebabem bezpochyby nepohrdnou jak alkoholem rozdováněné maminy na tahu z blízkého HP baru, které po půl roce dostaly propustku vypustit páru ve víru velkoměsta, tak hipsteři a umaštění intelektuálové, kteří své existenciální trýzně zahánějí v Café Max, a v neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na ústecké Justiny Biebery, jež před Blue Cafém usrkávajíce krabicové víno vyprávějí ostatním členům gangu rovných kšiltů o strategii, jak z rodičů vymámit kapesné na víkendový tah městem.

Abychom nebyli za úplné nekulturní burany, sluší se připomenout, že logo i název kebabárny Maidum odkazují na stejnojmennou pyramidu postavenou zhruba okolo roku 2600 př. n. l. faraonem Snefru v lokalitě Maidum v Egyptě. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že část personálu má egyptské kořeny. Dle výpisu z ARESu mají podíl ve společnosti Maidum Zizou tři společníci, Čech, Egypťan a Němec. To zní jako velmi silný podnikatelský  tým v oblasti kebabu – znalost českého prostředí, egyptská „receptura“ a know how z fatherlandu moderního kebabu,  Německa. Toliko kulturně-špionážní okénko. Teď již bez vytáček k tomu, oč tu běží – dát si zde kebab, či nedát?

Ještě než po několika drobných schůdcích vystoupáte do kebabárny, neuniknete libé vůni dřevěného uhlí, na němž je maso připravováno. Je to opravdu příjemná vůně, která vám podobně jako sýr Monty JackoviRychlé roty narovná knír a v hypnotickém stavu vás poslepu dovede ke zdroji této vůně. Samotný interiér kebabárny je menší, k sezení jsou k dispozici pouze dva stolky celkem zhruba pro 6-7 lidí maximálně. Prostor obsluhy a pult jsou na první pohled čisté a uklizené. Obsluha sice ne úplně stoprocentně rozuměla česky, ale cením si snahy, srdečnosti a úsměvu na tváři, který tento miniaturní nedostatek přebil. Po chvilce příjemné komunikace v anglickém jazyce se sympatický kebabář představil jako Ali. První objednávka zněla dürüm kebab (85,- Kč).

Za malou chvilku jsem obdržel dürüm kebab s chilli omáčkou. Po několika kousnutích, kdy se moje zuby prokousávaly plackou a zeleninou, která byla velmi svěží a chuťově bez chyby, jsem narazil na zlatou žílu v podobně vynikajícího masa, jehož způsob přípravy není v kebabárně jen cítít, ale poznáte jej i na jeho chuti. Prostě delikatesa, začal jsem slintat jak Pavlovův pes. Chilli omáčka byla velmi jemná a příjemná.

PSX_20160327_114534

Kebab talíř

Po asi dvou hodinách strávených v nedalekém restauračním zařízení mi to nedalo a vrátil jsem se do kebabárny pro další dávku kebabu. Tentokrát jsem si objednal kebab talíř s hranolkami (90,- Kč). Základ jídla ve tvaru pyramidy tvořila zelenina a  vynikající hranolky. U kebab talíře jsem si odvážně poručil „hodně pálivé“ a omáčka byla citelně ostřejší, přesně tak, jak to preferuji. Chuti se nedalo nic vytknout. Nutno dodat, že kupodivu vůči nižší ceně oproti předchozí objednávce (80,- Kč), bylo na talíři podstatně více masa. Po konzumaci kebabu z Maidumu budete sytí, ale nebudete se cítit těžce a že potřebujete dvacet minut minut spánku, prostě tak příjemně a lehce plní.

Tato kebabárna si nasadila laťku asi stejně vysoko jako toho času Sergej Bubka na první rozběh, a to především přípravou masa na dřevěném uhlí, která je na severu Čech opravdu ojedinělá a moc často se v ní v tuzemsku nesetkáte. Kvituji rovněž to, že kebabárna nepodceňuje ani další složky kebabu jako zelenina, která je čerstvá, nebo přílohy jako placky či hranolky, na nichž si rovněž dají záležet. Lze jen doufat, že z kvality služeb nesleví. Je otázkou, zda-li Ústečané ocení kvalitu kompezovanou malinko vyšší cenou a nebudou preferovat levnější variace kebabu, ovšem v nepoměrně nižší kvalitě. Jen čas ukáže, zda-li se jedná z pohledu kebabárny o házení pomyslných perel (ústeckým) sviním. Pevně věřím, že ne. Z mého pohledu momentálně nejlepší kebab k dostání v celém Ústí a širším okolí.

U Nádraží 1300, Ústí nad Labem

Kebab u polikliniky (Ústí nad Labem)

Za nekorunovanou královnu ústeckých kebabáren ja považována kebabárna na „Masaryčce“ nebo rovněž zvaná „kebab u polikliniky“. Když byla nově otevřena, získala si chutným a kvalitním kebabem oblibu u řady Ústečanů. Tato  kebabárna také těží především ze strategického umístění, sice se nenachází přímo v samotném srdci města, spíše bychom řekli v jeho širším centru, a to v lokalitě, na níž se potkávají dvě hlavní trasy směrem do centra – ze studentské čtvrti Klíše a ze Všebořic, Bukova.

Přes den během pracovního týdne zde narazíte na puberťáky s akné, umaštěné vysokoškolské nerdy či kravaťáky v nepadnoucích oblecích, během víkendových nocí kebabrárna profituje z nedaleké diskotéky Družba, na níž se po půlnoci přesouvají samci z nejrůznějších ústeckých podniků, kterým se zatím nepodařilo ulovit partnerku ke kopulaci. Jelikož sem lidé chodí většinou na tzv. pozdní sběr, můžete zde po zaplacení vstupu spatřit na vlastní oči zpětný krok v evoluci, a to transformaci z lovce ve sběrače. Než ovšem lovci klesnou ve vývojovém stadiu do  sběračů, nebo než se z lovené zvěře stanou plody čekající na utržení (rozuměj pasivní objekty sexuálních pudů přítomných subjektů), musí se člověk také občerstvit a co jiného v pátek či sobotu po půlnoci než kebab a kde jinde než tady?

Takže k samotné kebabárně. Její interiér je pro tento druh podniku standardní – reklamní poutače, chladící boxy na pití a pár stolků určených k tomu, abyste si svůj kebab mohli vychutnat přímo na místě. Ne, že bych byl nějaká citlivka, ale prostředí by bezpochyby prospělo, pokud by personál v kebabárně zametl či utřel mastné stolky na nichž se často nacházejí zbytky kebabu po předchozích zákaznících.

Majitele a část obsluhy s kolegy odhadujeme na Pákistánce, ovšem podle přízvuku dalších zaměstnanců, tvoří část personálu i lidé z postsovětských republik, což samozřejmě samo o sobě není problém (to si ovšem nemusí myslet kolegové z Odboru azylové a migrační politiky MV ČR, který sídlí hned naproti), pokud byste často nemuseli několikrát opakovat objednávku a bedlivě pozorovat, zda-li vám kebab dělají tak, jak jste si objednali. Zvolil jsem velký kebab (70,- Kč) se zázvorovým pivem (30,- Kč). Nicméně obsluha byla milá, příjemná a i přes frontu čekajících zákazníků jsem svoji objednávku dostal během několika minut.

Neutuchající hlad mě donutil odložit veškeré zásady etikety Ladislava Špačka a společenské konvence stranou a do kebabu jsem se pustil jako Čingischán plenící dobyté území. Kebab byl vložen do klasické housky, která by sice mohla být o něco teplejší, ale nebylo to nic, co by se nedalo přežít a čím by měl utrpět můj gurmánský prožitek.

Zelenina byla chuťově dobrá, nicméně se jednalo pouze o trochu zelí a salátu. Hledat v kebabu plátek okurky nebo rajčete by byla sisyfovská práce. Na zeleninu v kebabu si potrpím, protože od svého kamaráda jsem si osvojil zdůvodnění, obhajující moji slabost k tomuto údajně „nezdravému“ jídlu před samozvanými naziodborníky na zdravou výživu, kteří mě při každé příležitosti neváhají poučovat o tom, jak je kebab nezdravý. Toto jejich pomýlené konstatování jsem vždy odrážel otázkou: „Jak může být něco, v čem je tolik rozmanitých druhů zeleniny jako je rajče, okurka, salát, zelí, cibule atd. nezdravé? Můžeš mi to vysvělit, hmm?“ Měl jsem štěstí, že nikdo z těchto expertů nebyl poblíž, protože bych proti němu protentokrát neměl žádnou argumentační munici…

Nedostatky ohledně absence několika tradičních složek zeleniny plně vykompenzovaly velmi chutné, dlouhé, široké a šťavnaté pláty masa, na kterých obsluha vůbec nešetřila. Maso bylo opravdu vynikající. S lítostí ovšem musím konstatovat, že to samé se nedá říci o zálivce, která chutí i konzistencí připomínala nejlevnější maxibalení tatarky z hypermarketu obohacené o několik decilitrů H2O. Poté jsem pochopil, proč si zákazník přede mnou objednal kebab, ale důrazně požádal, aby byl bez zálivky – jen maso a zelenina. Tento detail zbytečně kazí celkový dojem z jinak dobrého kebabu stejně jako bílé ponožky u padnoucího tmavého obleku nebo nezletilost vaší sexuální partnerky.

Na samotný závěr mé recenze si nemohu odpustit osobní názor na tuto kebabárnu, jež byl utvořen na základě několikaletého zúčastněho pozorování. Kebabárna na „Masaryčce“ či „u polikliniky“ po svém otevření nasadila laťku hodně vysoko, což způsobilo, že se stala vyhledávaným a úspěšným podnikem. Její úspěch se pokusilo napodobit několik kebabáren, jež otevřely jen o několik metrů dále, ovšem tyto pokusy o vytvoření přímé konkurence měly jepičí život. Dominantní postavení Pizza Kebabu Bella Italia je takové, že ani cena a ani vyšší kvalita sousední kebabárny (jako příklad bych uvedl nedávno uzavřenou pizzerii s kebabem Pomodoro) nezpůsobí odliv stálé klientely. Skromně se domnívám, že provozovatelé jsou si těchto faktorů plně vědomi a hřeší na ně. Zkrátka ví, že zákazníci jim budou chodit stále především díky pověsti, jež si kebabárna vybudovala hned po otevření. Tato pověst o „nejlepším kebabu“ v Ústí nad Labem z mého pohledu již dlouho neodpovídá skutečnosti a je to pro tuto kebabárnu i její zákazníky jednoznačně škoda.  Podle mě se nejlepší kebabárnou v Ústí stal Maidum.

Kebab u poliklinky Ústí nad Labem

Bella Italia, Masarykova 1631/68, Ústí nad Labem

Replay To El Paso (Ústí n./L.)

Když se člověk vyjímečně zrovna nenachází v pátek večer ve víru krajského „velkoměsta“ nad Labem, svým játrům dopřává zaslouženou regeneraci a vrchol pracovního týdne završí doma s knihou, filmem, balením šestnáctek na badoo, třicítek na Tinderu nebo vykonává jinou bohulibou činnost, může nastat nezáviděníhodná situace a to ta, že mu vyhládne a dostane chuť na kebab. Číst dál…

© 2017 Kebabárny.cz

Víc kebabů už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑