Archiv pro štítek: Alibaba

TOP 5 nejlepších kebabů v Plzni

Po našem žebříčku TOP 10 nejlepších kebabů v Praze jsme se rozhodli sestavit další, a to z města piva a fotbalu. Počet kebabáren v Plzni odhadujeme zhruba na třicítku. Položili jsme si pochopitelnou otázku: která je nejlepší? Odpovědí je náš žebříček TOP 5 kebabů v Plzni. Sestavili jsme jej na základě pravidelně nepravidelných inspekcí ve městě Spejbla a Hurvínka.

Konec otálení, jdeme na to, holoto!

5. Kebab u Tuzexu

Naši kebabovou epopej zahájíme kousek od plzeňské Západočeské univerzity. Co by odtud David Limberský po dvou plzních autem dořídil, se nachází Kebab u Tuzexu. Jedná se o klasickou kebabárnu, jejíž ohromnou devizou je poměr ceny a výkonu. Ačkoli zde nemůžete uplatnit bony, zdejší velmi příjemná obsluha vám za solidní cenu připraví kebab, který uspokojí kdejakého hladovce. Velká porce ovšem neznamená, že by chuťově zdejší kebab pokulhával, to rozhodně ne! Obšírněji se s Kebabem u Tuzexu můžete seznámit zde.

4. Pizza & Kebab – Kurdský Kebab

Kurdský Kebab, Plzeň

Bramborovou medaili obsadil na našich pomyslných kebabárenských stupních vítězů podnik s kurdskými majiteli nesoucí název Pizza & Kebab. Najdete jej na rušné Americké třídě, jedné z tepen pulzujícího nočního života v Plzni. Zejména při nočních tazích městem a pijatikách oceníte dlouhou otevírací dobu kebabárny. Nebojte se ale, kebabárna necílí primárně na opilé zákazníky, jenž by si pochutnali i na podrážce od bot zalité Primalexem. Chutného kebabu se zde dočkáte i za „bílého“ dne, kterak popsal i náš inspektor ve své recenzi.

3. Alibaba kebab

Na bronzové příčce se umístil Alibaba kebab. Za touto kebabárnou se musíte vydat do čtvrti Doubravka, a to konkrétně do stejnojmenného obchodního centra. Na několika metrech se zde tísní nenápadná kebabárna pojmenovaná podle známého loupežníka. Nebojte se, nečeká zde na vaši peněženku tlupa loupežníků. Právě naopak. Očekávejte zde jemné masíčko vytuněné vynikajícími zálivkami. Alibaba kebab v Doubravce je slovy klasika taková malá velká kebabárna, jak obšírněji popsal ve své recenzi zde náš inspektor Ralf.

2. Bosfor Kebab

Blížíme se do cílové rovinky. Na úctyhodnou druhou pozici vyneslo hodnocení našeho inspektora kebabárnu Bosfor. Za ní se musíte vydat na Klatovskou třídu. Zdejší kebabář v minulosti spolupracoval s Kebabem u Tuzexu (naše číslo pět v žebříčku). Své zkušenosti evidentně úspěšně zúročil. Výborná chuť kebabu umocňuje neuvěřitelně vstřícný a proklientský přístup obsluhy, z níž by si některé kebabárny mohly vzít příklad. PS. Náš inspektor ve své recenzi tohoto podniku doporučuje použít fígl číslo šest z našeho manuálu pro milovníky a milovnice kebabu. Finišujeme!

1. Antalya Kebab

Za královnou plzeňských kebabáren se musíte vydat do Palackého ulice k plzeňské synagoze. „Tuta“ kebabárna, dle slov našeho inspektora, „vyčnívá mezi kebabárnami v Plzni stejně jako Usain Bolt mezi jinými sprintery zbytku světa“. Antalya Kebab vyniká nejen svým restauračním vzezřením poskytující cca 25 míst k sezení, širokou nabídkou kebabových specialit, ale především chutným hovězím masem. Čistý interiér i kmitající a milá obsluha zvýrazňují výše uvedené kvality podniku. Zdravíme do Palackého ulice a doufáme, že laťku udrží i nadále stejně vysoko! Vy, milí čtenáři, si můžete celou recenzi podniku můžete přečíst zde na Kebabárny.cz, webu pro opravdové milovníky kebabu.

Alibaba Kebab (Roudnice nad Labem)

Aktualizováno: Tahle kebabárna už je zavřená.

Služební cestu do Prahy jsem si zpestřil zastávkou na obědový kebab v Roudnici. V této oblasti se na naší kebabové mapce dosud skvěl nápis „tady žijí lvi“. Rozhodl jsem se dosud neznámé teritorium zmapovat a do navigace zadal adresu nejbližší místní kebabárny. Onou vyvolenou se stala kebabárna Alibaba Kebab.

Zhruba sto metrů za kebabárnou jsem zaparkoval auto a vyšel vstříc pověstnému kebabovému štěstíčku. Brblající zvuk motorů chvátajících aut na rušné ulici sem tam prořízlo zakvičení vytuněného šrotu joudů z nedalekých vesnic, kteří museli dát celé Roudnici najevo, že si burani jedou do Lidlu pro lahváče a rohlíky. Absence výraznější reklamy způsobila, že jsem Alibaba Kebab asi dvakrát minul.

Kdyžmě zradil zrak, čich mě nezklamal. Jako Monty Jack jsem tedy následoval jemnou vůni kebabu razící si cestu v odéru výfukových plynů až jsem konečně dosáhl svého cíle.

Vešel jsem do kebabárny a nevím, z čeho jsem byl více konsternovaný. Jestli z indické výzdoby a slonů vlevo, friťáků uprostřed, které bohužel jakoby spolu s Landou řvaly „žádný schovávačky!“, anebo ze srdíček a výzdoby, která by se vyjímala spíše u nějaké ezopiče vedle terapeutického gauče či v čajovně. To vše usazeno v místnosti připomínající dlaždicemi a chladem bývalou masnu, do níž se pravděpodobně skrze hvězdnou bránu dostali sloni, aby svoje bytí završili tím, že skončí v tlačence. Nebo v mém kebabu?

Po chvilce netrpělivého přešlapování se rozhrnula záclonka a ze zadní místnosti vyběhla postarší paní, evidentně překvapená, že do podniku přišel zákazník. Objednal jsem si klasický kebab a tradičně zdůraznil, že bych si přál velmi pálivý. Na paní se mi líbila její firemní bunda s nápisem podniku na zádech. Připomínala mi sportovní bundy členů boxerských týmu s tím rozdílem, že místo slov Rocky, Apollo nebo Ivan Drago se mezi jejími lopatkami vyjímal nápis Alibaba Kebab.

Na chvilku si odběhla opět do vedlejší místnosti za dítětem, které pravděpodobně hlídala. Poté se dala do práce. Příjemně překvapila tím, že se obloukem vyhnula friťákům. To jsem si z plna plic oddechl. Do housky skrajovala maso z jediné štangle, která se tak trochu točila/netočila ve stylu princezny Koloběžky. Sledoval jsem jak z tenounlinké štangle masa odpadávaly pláty masa. Zaujalo mě, že byly vidět jednotlivé vrstvy kuřecího masa o tloušťce zhruba 2 palce, což naznačovalo, že dostanu do housky opravdu maso a nikoli mix masa, kostí, peří a kdovíčeho ještě. To mě po prvním šoku z kebabárny trochu zvedlo náladu.

Za pár okamžiků jsem svou objednávku svíral v ruce a přemýšlel, kde se naobědvám. Do auta daleko, židle a stoly v kebabárně žádné, tak jsem se postavil k pultu u zdi.

Říkáse, že člověk jí i očima. Pokud by to platilo i u Alibaba Kebabu, asi bych váhal, zda-li budu vůbec jíst. Mocné zvolání mého žaludku mi ale připomnělo, že bych měl doplnit benzín do svojí nádrže, a tak jsem se zakousl do slaboučké housky, která měla co dělat, aby v sobě udržela veškerý obsah. Chatrnou konzistenci alespoň mírně vynahrazovala její křupavá chuť.

Mezi přílohami se ve většině nacházela cibule, salát s nějakými kousky trávy, jež přes můj první přezíravý pohled chuťově obzvláštnily chuť podávaného pokrmu. U zeleniny ani nebylo moc co hodnotit. V tomto případě se jednalo o nutné zlo, které sice neurazilo, ale i díky absenci jakékoli pestrosti – např. rajče, okurka, atd. ani rozhodně nenadchlo.

Nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – masu. Obsluha s masem šetřila asi tak, jako kdyby nás okupovali Němci a maso bylo opět příděl. Na straně druhé, maso bylon nakrájené tak, že jsem se zakusoval do velkých celistvých kousků masa jako v KFC a chuťově velmi mile překvapilo. Bohužel jak jsem se před chvilkou zmínil, v housce se ho nacházelo velmi poskrovnu.

Pokud bych měl hodnotit zálivku, zpočátku jsem byl zděšen tím, že paní bere do ruku jakousi červenou tubu připomínající barvou i tvarem „ARO“ kečup z Makra. V ten moment jsem si říkal, že tohle bude vážně prů*er. Naštěstí obal od této gurmánské značky kečupu byl použit pouze jako dávkovač. Omáčka byla domácí a chuťově se vyznačovala jemně pálivým ocáskem.

Během pěti minut jsem dojedl a bohužel okamžitě začal přemýšlet, jestli se zastavím ještě na benzínce něco sníst. V poměru k ceně 80,- Kč jsem dostal opravdu velmi chabou porci jídla, spíše takovou přesnídávku. To, že jsem po konzumaci kebabu marně hledal odpadkový koš, kam bych vyhodil papírovou kapsu na housku s nápisem „BURGER“ a papír z dávkovače na toaletách, který jsem obdržel jako ubrousek, jsem již bral jen jako třešničku na pomyslném dortu v této kebabárně.

Při odchodu z Alibaba Kebabu jsem očekával, že někdo vyskočí zpoza rohu a začne se smát na celé kolo a křičet „skrytá kamera!“, anebo že se probudím a zjistím, že to byl nějaký sen stylizovaný do atmosféry filmů Davida Lynche. Takový Alibaba kebab v městečku Twin Peaks.

Alibaba Kebab, třída T. G. Masaryka 942, Roudnice nad Labem

Alibaba Kebab (Plzeň)

Po čase se ztracený syn alias kebabárenský inspektor Ralf objevil u své druhé půlky rodiny v Plzni. Samozřejmě jsem této příležitosti využil, abych opět otestoval nějakou lokální kebabárnu, podělil se o svoji zkušenost s ostatními a opět ty medaile přivezl. Tentokrát padla volba na Kebab Alibaba v městské části Doubravka. Volba je asi špatné slovo. Prostě jsem se v sobotu dopoledne probudil s menší kocovinkou, vyšel jsem z domu a v okamžiku, kdy jsem zabouchl vchodové dveře, mě hned praštil do očí nápis Kebab Alibaba. Poté už jsem šel prakticky poslepu jen podle vůně, jež se zlehka linula do umorousaného sobotního dopoledne.

Nejistým zemanovským krokem ovšem ale bez hůlky a podpory bodyguardů jsem vstoupil k Alibabovi do jeskyně, tedy kebabárny. Jedná se vlastně o takovou menší nepojízdnou maringotku, ale zase čistou a útulnou. Předpokládám, že většina zákazníků si bere kebab s sebou a jen drtivý zlomek jej konzumuje u Alibaby. Něco ve stylu “kebab to go”. Na vnitřních prostorech kebabárny toho ani nebylo moc co hodnotit. Musím, ale uznat, že vše bylo vypulírované a naleštěné jak v Jantarové komnatě. Nešlo přehlédnout hordy nastrouhaného bílého a červeného zelí, salátu, cibule či papriček. Ty byly vzorově s geometrickou pravidelností navršeny v jednotlivých kyblíčcích za pultem.

Jít do kebabárny během dopoledne může být stejné riziko, jako jít do bordelu ještě za světla. V obou případech jste si sice vědomi toho, že ten timing není úplně ideální, jdete pak do rizika, že očekávaný požitek nebude tak vyšperkovaný, jako když předtím poladíte formu nějakým tím pivkem, zelenou a rumem na straně jedné. Na straně druhé poskytnete kebabářovi, respektive bordelmamá, přiměřený čas na to, aby se maso zahřálo na provozní teplotu a aby jej prošpikovala ta správná.  Pro obé radovánky zkrátka platí, že když musíš, tak prostě musíš, a to bez ohledu na denní dobu. Já prostě musel. Sorry jako.

Velmi příjemná a ochotná obsluha mě obskakovala jako stará Škopková Blaženy chtivého doktůrka. S ohledem na skutečnost, ze můj žaludek byl na vodě a za hodinu mě čekalo knedlo, zelo vepřo, nechtěl jsem se pouštět do žádných větších akcí a objednal si malý kebab. Abych nepochodil jako Pražák na Moravě při návštěvě vinného sklepa, zopakoval jsem si s Izerem lekce plzeňské hantýrky. Když jsem posléze byl dotázán jaké maso si přeji, ukázal jsem na štangli a zeptal se: copa to tu máte? “Kuřecí, pane,” odvětil kebabář. “Tak to si dám tuto” a ukázal jsem opět na tu samou štangli.

Ano, rozumím tomu, co znamená malý, ale při pohledu na uzounký trojúhelníček, se mi málem vehnaly do očí slzy. Naštěstí moje tělo vynakládalo veškerou energii k tomu, aby mě udrželo ve vertikální poloze, takže na slzy naštěstí nedošlo. Nicméně velikost housky se dá srovnat jen s velikostí poprsí Keiry Knightley. No nic, vysolil jsem 54,- Kč, tedy 60,-, šest korun jsem nechal jako dýško za to příjemné obskakovaní a odebral se do atria OC Doubravka pochutnat si.

Naštěstí se vším to nebylo tak tragické jako s velikostí housky. Klasicky jsem nejprve vidličkou vydlabal nutné zlo – zeleninku, než jsem se dostal ke zlaté žíle – masu. Zelenině nebylo co vytknout, čerstvá, svěží a nebylo jí v housce zbytečně moc. Pokud se týče masa, mohlo jej být v housce o kropet více, chuťově jemné a na skus, tak akorát. Nebyla to žádná podrážka, ale ani žádná křupavá, přismahlá kůrka, prostě zlatý střed. Z mého pohledu bych vyzdvihl hlavně zálivku. Vzhledem k tomu, že jsem neměl zrovna v plánu návštívit Pamelu, zvolil jsem česnekovou a k tomu extra „tuto“ pálivé. Zálivka mi protáhla dutiny krční jako panák slivovičky a její chuť mi na jazyku zanechávala příjemný pálivý ocásek. To jestli řetízkovala, jsem bohužel nezjistil.

Kebab Alibaba, Masarykova 75, Doubravka, Plzeň

© 2019 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑