Vzhledem k současné situaci a protikoronavirovým opatřením na hranicích mě zdroj obživy uvěznil v nucené emigraci nedaleko Drážďan v obci jménem Kreischa. Když mezi místními řeknete „Kreischa“ všem okamžitě naskočí místní klinika Bavaria Kreischa. Obec je spíše jen takovým jejím přívěskem a většina místních je zaměstnána na klinice nebo pracuje pro její dodavatele. Pracuje zde i významný počet Čechů, kteří sem z velké části dojíždějí za prací z nedalekého Sudetenlandu.
V Čechách určuje rozdíl mezi totálním zapadákovem, kde chcípl pes, a vesničkou, mou střediskovou, poctivá knajpa a jednota. U našich germánských sousedů se tímto definičním znakem stala kebabárna. Naštěstí i v Kreische se jedna taková nachází a pochopitelně bych se dopustil zločinu proti mé kebabářské cti, pokud bych ji nezrecenzoval, a to nejen pro české pendlery, kteří ji hojně navštěvují.
Kebabárna Sema Döner leží na hlavním tahu protínající Kreischu ze směru Dresden Prohlis, a to přímo naproti parku. Ten za pěkného počasí vybízí ke kebabové siestě. Ve stínu korun stromů se zde můžete usadit na lavičku u jezírka a zakousnout se do kebabu.
V první fázi přijímání protikoronavirových opatření musel i místní kebabář na jistou dobu uzavřít svůj podnik. Jelikož se jedná o jediné místní bistro, nejen místní tato zpráva zarmoutila. Po několika dnech však Sema Döner opět otevřel a nejen kebabuchtiví dederoni jej vzali ztečí. Nutno dodat, že tento útok probíhal velmi disciplinovaně a ohleduplně.
Kebabář rozdávající radost – tak je to správné, tak to má být.
Ralf, kebabový inspektor
Lidé stojící ve frontě dodržovali předepsaný odstup. Na jejich tvářích bylo možné pozorovat dětskou radost, že si mohou opět dopřát svůj oblíbený pokrm. V tomto momentě byste zde jen stěží pohledali většího hrdinu, než místního kebabáře.
Interiér kebabárny poskytuje k posezení několik boxů. Přes den není většinou v kebabárně natřískáno, takže se nemusíte bát dlouhé čekací doby. Večer je bežné, že se i před podnikem vytváří fronty. To se sem sjíždění i přespolní milovníci kebabu. Sem tam se stane, že si u Semy i přes poledne musíte vystát frontu. Znamená to pak jediné, že v kantýně na místní klinice se dnes podává nějaký blaf a všichni, kdo mohou, utíkají pro oběd sem do kebabárny.
Přes zavěšené plexisklo mezi mnou a kebabářem si zde objednávám standardně klasický kebab se vším a bylinkovou zálivkou za 4 Eura. Nejinak tomu bylo i pro tuto recenzi. Místní kebabáři kmitají jak švýcarské hodinky, jsou vždy milí, usměvaví a uctiví. Když procházíte kolem už z dálky na vás mávají a usmívají se na vás. Dokonalý prozákaznický servis jak z učebnice prodejních dovedností.
Chuť masa není nikterak výrazná a ničím kebab zapamatovatelným neodlišuje od konkurence. Každopádně maso chutná a do každé housky naládoval kebabář poctivou nálož. Vždy si tak vychutnávám, když vidličkou nejprve vyzobu zeleninku a pak mi, jak říká kolega Grylls, zůstane v kebabu jen masová kapsička se zálivkou. Co vám budu povídat, to je žrádlo.
Jogurtová zálivka v kebabu od Semy ve mně vždy svojí jemnou a lehkou chutí vyvolává falešný pocit, že jsem si dal k obědu nějaké zdravé jídlo jako salát, i když je samozřejmě ve skutečnosti opak pravdou. Snažím se být ohleduplný ke svým kolegům, kteří se mnou sdílejí kancelář. Když jdu tedy na oběd a vracím se do kanceláře, neobjednávám si kebab se svým smrtelným kombem, a to česnekovou a pálivou omáčkou.
Odpusťte mi, málem bych zapomněl na jednu podstatnou věc, a to je houska. Zní to zvláštně, ale nejraději mám na kebabu v Sema Döner housku. Miluju zvuk, jak člověku mezi zuby libozvučně křupe a vždy jí kebabář tak nádherně prohřeje, že kdybyste zavřeli oči, mysleli byste si, že zakusujete čerstvě upečený rohlík. Zkrátka lahoda.
