Štítek: nejlepší kebab

Kottiwood (Berlín)

Mlsné jazýčky našich inspektorů ochutnaly nespočet kebabů. Od těch nepoživatelných, co by nežral ani Zdenda Škromach, až po ty, o nichž se nám v noci toužebně zdá a jen vzpomínka na ně nám spouští slinu až ke kotníkům. Pravdivost tohoto tvrzení mlčky dosvědčují naše kulatící se břichy a opasky zapnuté na poslední dírce. Do druhé kategorie patří kebabárna Kottiwood v Berlíně.

Exteriér - Kottiwood (Berlín)

Exteriér

Během květnové výpravy do Berlína inspektor Grylls strávil hodiny, ba dokonce dny pečlivou přípravou celé kebabové mise. Se zápalem dominikánského mnicha studujícího Písmo svaté se zahloubal do nekonečných žebříčků a recenzí nejlepších kebabáren v Berlíně a narazil na Kottiwood. Pochopitelně ji inspektor Grylls zakomponoval do svého pečlivě vypracovaného harmonogramu našeho hledání kebabového grálu.

Jak jste mohli číst v cestopise, hledání to bylo tuze náročné a místy i nebezpečné. Začněme pěkně od začátku. Po celém dni testování berlínských kebabů jsme k večeru nabrali kurz kebabárna Kottiwood. Každý z nás již měl v tuto dobu bachor vystlaný několika dönery a začínali jsme na sobě pozorovat první známky únavy. Nemluvě o tom, že se nám kebab vypařoval z každého póru našich těl. Rozhodně jsme nevoněli po konvalinkách.

Inspektor Emperor se svědomitě ujal funkce Panoramixe naší skupinky. Starostlivě sledoval zdravotní stav všech inspektorů a kdykoli, když viděl, že má někdo krizi, vytáhl placatici s kouzelným lektvarem zvaným fernet, který nám pokaždé dodal sílu do sebe narvat další kebab.

I přes výše popsanou Emperovu téměř otcovskou péči jsem byl velice znaven a při pomyšlení, že bych do sebe měl narvat čtvrtý kebab, mě chytaly mdloby. Když jsem kolegům sdělil obavy o svůj zdravotní stav, byl jsem nekompromisně odkázán do patřičných míst s tím, že mise je mise a řada je teď na mě. V tento okamžik jsem ještě vůbec netušil, že recenzování Kottiwoodu bude stejné terno, jako vyhrát v loterii.

Tři kebaboví mušketýři vstoupili do kebabárny Kottiwood. Čisté, útulné prostředí ve dřevě bylo protknuto vůní smažících se hranolek a grilovaného kebabu. Kupodivu jsme v kebabárně byli sami. To mě vyděsilo. Pojal jsem strach, že se bude jednat o hipsterskou kebabárnu, kde je všechno vymazlené, vyvoněné a vystylizované, ale z jídla zde podávaného budete sprintovat na záchod. Naštěstí jsem se pořádně zmýlil.

Interiér - Kottiwood (Berlín)

Interiér

Se zmučeným výrazem a bolestivou vidinou toho, jak do sebe cpu další kebab, jsem si stoupnul k pultu a kebabářovi sdělil svou objednávku: „Ajn dénr mit alem und zérrrr šáárrrrf.“ K tomu jsem ještě potichu dodal: „Aber bitte KLAJNE portion, ich bin šón zat. “ Bohužel tyto slova neunikla šmíráckému slechu inspektora Emperora. Okamžitě, jako sojka práskačka, nahlásil tuto skutečnost veliteli výpravy inspektoru Gryllsovi. Oba pak na kebabáře gestikulovali, ať mi udělá normální porci. Grylls ihned navrhoval mé potrestání tím, že si objednám ještě jeden kebab, který budu muset na místě pod jejich dohledem sníst. Tento trest by se ovšem rovnal rozsudku smrti, smrti předávkováním kebabem. K mému potrestání nakonec nedošlo. Zachránil mě kebab.

Obsluha mi podala kebab, jehož velikost mi radost rozhodně neudělala. Ten jsem ještě zlehka posypal Rambo chilli kořením pro skutečné muže, jak tedy zněl jeho popisek na krabičce s kořením. Kebabářovi jsem zaplatil směšných 3,30 € a odebral se ven na předzahrádku.

Okamžitě mě na kebabu zaujala houska. Nejednalo se o standardní housku, jakou známe z Čech, jejíž tloušťka je cca dva centimetry a narazíte na ni prakticky v každé tuzemské kebabárně. Tato houska byla přibližně trojnásobně silnější a její povrch byl poset chutnými semínky stejně jako Svatováclavská koruna drahokamy. Paralyzující extáze ale nastala, když jsem se do housky zakousnul.

Krasavec

Krasavec

Skvělá chuť teplého masa posypaného vynikajícím sýrem snoubící se s vlažnou zeleninou dokonale podtrhla lehce nahřátá houska. Tento teplotní a chuťový mix mě odstřelil do jiné galaxie. Oba inspektoři vedle mě netrpělivě přešlapovali a čekali, až jim dám kousnout. Podobně jako já se po zakousnutí do kebabu zmohli jen na dlouhé “hmmmm” a euforické výkřiky typu “ty pí*ó“, “ty krávo”, “to je žrádlo”.

 

Chutné maso, jehož kvalita byla totožná s Mustafou, bylo pečlivě vyskládané v housce v množství více než dostatečném. Maso je samozřejmě nejdůležitější ingrediencí kebabu. Aspektem, jenž ale podle nás, kebabárenských inspektorů, dělá rozdíl mezi průměrnou kebabárnou a gastronomickým zážitkem, jsou další složky kebabu, u nichž má kebabář svobodu si vyhrát.

Jdeme do finále - Kottiwood (Berlín)

Jdeme do finále

Tvůrčí svobodu kebabáře u masa omezuje skutečnost, že štangle je často zamrazeným polotovarem dodávaným do mnohých kebabáren. Prostor je pak u omáček, zálivek, zeleniny nebo housky. V Kottiwoodu využili tohoto potenciálu maximálně. Každá ingredience kebabu je perfektně poladěným střípkem a dohromady tvoří dokonalou mozaiku, která vám radostně šolíchá chuťové buňky. Skvělým tahem bylo přidat do zeleninové přílohy papričky jalapeños.

Po tomto zážitku jsme jednomyslně – jako politbyro komunistické strany SSSR – sesadili z trůnu dosavadního krále Mustafa’s Gemüse Kebap a svorně prohlásili Kottiwood jako nejlepší kebab, co jsme kdy pozřeli. Král je mrtev, ať žije král!

Po zbytek večera jsem se stal terčem jízlivých poznámek Emperora a Gryllse směřujících na moji stavovskou kebabárenskou čest, kterou jsem měl zradit tím, že jsem měl tajně požádat o menší porci kebabu. Nic jsem si z toho nedělal, protože jsem věděl, že Grylls i Emperor nemohou překousnout fakt, že jsem to byl já, na koho se usmálo štěstí a měl možnost zrecenzovat Kottiwood.

Když dnes mezi námi, kebabárenskými inspektory, padne slovo “Kottiwood”, musíme při vzpomínce na lahodnou chuť zde podávaného kebabu zamáčknout nostalgickou slzu a po povzdechu ve stylu: “No jo Kottiwood, to je jiná liga, ten by všechny český kebabárny sfouknul jako svíčku,” zaháníme trudné myšlenky pořádným lokem piva. Takové emoce v nás vyvolává kebabárna Kottiwood.

Kottiwood, Reichenberger Str. 175, Berlín

Mustafa’s Gemüse Kebap (Berlín)

Přijedete do Německa (viz náš cestopis) a ubytujete se, jdete se projít a náhodou narazíte na tohle! Teď čtenáře dopředu upozorňuji, že následující řádky budou čistou glorifikací něčeho, co se dá nazvat manou nebeskou. Jen si vzpomenu a mám sliny a slzy na krajíčku (a v lednici v Praze mam tak maximálně utopence). Okamžitě po přečtení všem doporučuji nasednout na vlak, autobus, auto, loď nebo vrtulník a střemhlav přímo do Berlína. Tohle za to prostě stojí!

Slavná Mustafova budka

Obvykle bývá před kebabárnou velmi rušno a fronty dosahují desítek metrů. Asi jsme měli štěstí, jelikož v době naší návštěvy před námi bylo jen pár lidí. A ta vůně… nejen klasicky maso, ale zde i grilovaná zelenina vábí kolemjdoucí jako sirény projíždějící námořníky u řeckých ostrovů, a teda já bych ztroskotal se svou lodí teď a hned.

Co nabízí: Dönerdürüm, proč vymýšlet nějaké komedie, když se můžete soustředit na jedno a to dělat tak dokonale, že vůbec není zapotřebí nabízet kvadrilion kombinací.

Interiér: Co napsat 🙂 Interiér není, jelikož se jedná o budku u metra. Na druhou stranu, když vezmu v potaz neskutečný cvrkot, práci na směny a všudypřítomné fronty, bylo uvnitř uklizeno.

Samotný pokrm: Nemám co vytknout. Možná, jelikož jsem vepř, bych zvládl i větší porci, ale jinak? Kéž by se prašivé české kebabárny alespoň z 30 % vyrovnaly této, navíc cenu mají stejnou, ne-li nižší než některé blafy u nás. A přitom by to nebylo tak těžké. Zakápnout celou porci citronem, dát dovnitř čerstvé bylinky, petržel, kopr, třeba mátu, ogrilovat zeleninu (v případě Mustafy jsem uvnitř kebabu rekogniskoval lilek, okurku, papriku, bramboru), dát navrch výborný balkán nebo fetu, výborně okořenit maso – Mustafa má kuřecí maso – trochu si pohrát se zálivkami a propéct housku. Mustafa prostě naplňuje úplně všechny vaše fantazie. Nejvíc mokré sny jsou přesně o tomhle kebabu, byl přesně takový, jaký jsem si ho vysnil. Dohromady to byla taková harmonie, že bych o kebabu nejraději složil celou symfonii. Kdyby se Mustafův kebab prodával v době Wagnera, jistě by mistr složil nějaký dvacetihodinový opus na toto veledílo. Možná by mělo být zařazeno mezi sedm divů světa.

Obsluha: Mají můj neskonalý obdiv. Tihle klucí opálený se prostě nezastaví a naběhají toho více než MessiRonaldem dohromady. Taky není divu, že se po čase obsluha točí a jede se na etapy. Tito pánové si skutečně zaslouží titul pan kebabmistr a kdybych mohl rozdávat zlaté kebabové medaile, nasypu jim jich tak kýbl.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 4,70 Euro a döner za 3,50 Euro.

Mustafa’s Gemüse Kebap, Mehringdamm 32, 10961 Berlín

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑