V polovině května 2017 se vaši oblíbení kebaboví inspektoři vydali do Německa s jediným cílem. Sníst za víkend dvacet kebabů a pořádně tak rozšířit množství zahraničních recenzí na našem webu. Nyní předkládáme detailní zprávu o tom, jak vlastně tenhle šílený kebabový výlet probíhal. Upozorňujeme, že je to opravdu dlouhé. 🙂

Pátek 19. 5. 2017

cca 7 hodin ráno Všichni tři inspektoři vstávají ve svých bydlištích a jemně snídají. Inspektoři Emperor a Grylls se vydávají z centra Prahy směrem k německým hranicím. Vládne dobrá nálada. Ve vzduchu visí téměř hmatatelná předtucha monstrózního množství snědených kebabů.

08:50 Grylls s Emperorem přijíždějí do Ústí nad Labem, kde jim inspektor Ralf oznamuje, že nás vypekla autopůjčovna a nemáme čím jet. Atmosféra by se dala krájet a naštvanost inspektorů dosahuje nebeských výšin. Padají návrhy na kastraci či atentát. Inspektor Grylls vysypává z kapsy zrcátka, barevná sklíčka a další cetky, které měl pro obyvatele severočeské metropole připravené, a zlostně po nich dupe.

09:50 Máme auto. Po mnohých peripetiích jsme sehnali zřejmě poslední volné auto ze všech krušnohorských autopůjčoven a vyrážíme vstříc kebabovému dobrodružství do Německa. Nálada se silně zlepšuje, trudomyslnost je na ústupu a v útrobách naší klimatizované Octavie třetí generace se začíná nesměle ozývat kručení v břiše.

13:20 Jsme v Berlíně. Filuta Ralf na poslední chvíli změnil rezervovaný hotel (za což si vyslechl několik nepěkných slovíček), ale jako zázrakem nevědomky zvolil hotel vzdálený cca 200 metrů od nejlepšího kebabu na světě – Mustafova Geműse Kebabu. Tímto Ralf dostává pochvalu před nastoupenou jednotkou, pacholek jeden. Po pár drincích mizíme do města. Nejsme tu na dovolené. Kručení v břiše již nelze přeslechnout, naprosto bez problému přehlušuje hluk pátečního berlínského provozu.

14:30 Mustafa’s Geműse Kebab. Mana nebeská, jak si ostatně můžete přečíst v recenzi. Ve zkratce – symfonie chuti, kebabový orgasmus. Emperor si dokonce poslintal košili. Po pivu zakoupeném v blízké večerce se endorfiny vyvalily takový způsobem, že zažíváme stavy ne nepodobné bájné nirváně. Kebabové počítadlo ukazuje číslici tři.

Po návštěvě Mustafy, kde jsme kebab museli ochutnat všichni, jsme se rozhodli rozprostřít své síly a vždy v každé kebabárně dávat jen jediný kebab. To mělo nevýhodu – dva zbývající inspektoři museli vždy nečinně přihlížet ládování a chrochtání svého kolegy. Inspektor Grylls vytipoval na základě online rekognoskace terénu 15 nejlepších kebabů v Berlíně a naše inspektorské trio projevilo vůli vyzkoušet jich z tohoto seznamu co nejvíc.

15:30 Berlín – památky. Vyrážíme na obhlídku, samozřejmě pěšky – musíme vypotit první kebab, udělat si v prostor na další a hlavně, všichni tři jsme lakomé skety a nebudeme platit skoro 3 eura za MHD! Vždyť za to už je skoro kebab! Památky v tomto spisu řešit nebudeme. Jako hezký, ale byli jsme tam kvůli kebabu.

Jelikož si kolega Grylls neustále stěžoval na bolesti nohou, museli jsme často zastavovat a povalovat se po parcích. Zajímavá situace nastala v parku naproti Reichstagu, kde jsme vychutnávali siestu. Vykázal nás policista, že tam, kde ležíme, leží také mrtví vojáci. OK, omluva, ale prosím vás, kde jako v Berlíně neleží mrtví vojáci?

17:30 Druhé kolo odstartovalo. Nejkratší slámku si vytáhl inspektor Ralf. Co si budeme povídat, první kebaby se v našich bříškách ještě ani nezačaly rozkládat, takže Ralfík z toho, že jde první na řadu, zrovna radost neměl. Okýnko u podjezdu, které na Ralfa vyšlo, také nevypadalo moc lákavě. Ralf usedl na lavičku před kebabárnou a s oroseným čelem a lahváčem v ruce bojoval s dönerem. Jeho boj byl tak epický, že jsme se stali centrem pozornosti kolemjdoucích kravaťáků, zevlů, hipíků a šikmookých turistů. Ralf se s kebabem popral statečně a pokořil ho. Bohužel pak zhruba hodinu vyčerpáním vůbec nemluvil. První slova jsme z něj dostali až po té, co jsme mu poskytli první pomoc, o které bude řeč později.

18:00 Prostřední slámku si vytáhl Emperor, a tudíž vyhrál kebab v té části Kreuzbergu, kde jsme byli zřejmě jediní trochu světlejší. Emperor se narozdíl od Ralfa údajně na kebab těšil, přeci jen jsme se dostali do opravdu velmi „autentické“ části Berlína, kde i dopravní značky jsou psány v jazyce Farsí, což slibovalo pětihvězdičkový blízkovýchodní kebabový zážitek.

Kebabárna poblíž zastávky metra Neuköln s názvem Imren Grill byla neuvěřitelným semeništěm podivných individuí. Naše snahy o vyfocení kebabárny zvenčí byly velmi nahlas konfrontovány, že takhle teda ne a tady fotit nebudete, vy ku*vy udavačský. Emperor se pokusil vyfotit i interiér kebabárny, ale nadávky zesílily za únosnou míru. Už jsme se viděli s odřízlou hlavou a Grylls přísahal, že mu jen těsně kolem ucha proletěl Korán, co po něm jeden z kebabářů hodil. Zařadili jsme radši zpátečku. A jak se dočtete v recenzi, Emperor si ani moc nepošmáknul.

18:15 Závěr druhého kola kebabů, na řadě je inspektor Grylls. Kebabárna, strategicky umístěná mezi modlitebnou a sídlem německého zastoupení firmy Explosia Pardubice, podle staženého průvodce slibovala ultimátní kebabový zážitek. Jmenovala se stejně, jako ta Emperorova, tedy Imren Grill. No – inspektor Grylls po cestě z Německa prohlásil, že horší kebab v Německu nikdo nikdy sníst nemohl. Kebabové počítadlo je na číslici šest.

18:30 Ralfíkovo mlčení utnul rázný zásah inspektora Emperora. Vidíc, že zastávka v marketu Rewe a nákup dalších lahváčů Ralfově stavu nepomáhá, otevřel Emperor krabičku poslední záchrany a Ralfíka probral pár panáky ferneta. Neobešlo se to ovšem bez nehody. Ralfík si pocintal své bílé polo a okamžitě se stal terčem posměchu obou kolegů. Grylls zase několika panáky fernetu (bez pocintání) léčil své uťapkané nohy a Emperor fernetem zoceloval nervy, těžce zkoušené Gryllsovými stížnostmi na uťapkanost a Ralfovým mlčením. Po celé placatici se nálada v týmu znatelně zvedla.

19:30 Návrat do hotelu a příprava na třetí kolo. Spočívala ve ztrestání větší části alkoholových zásob z domova, plus pár místních piv. Nebudeme to prodlužovat, vypili jsme toho víc než dost a díky tomu se nám do hlav vkradly myšlenky na další kebab, což bylo přesně to, co jsme potřebovali.

23:30 Jdeme objevovat noční Berlín, spíše tedy kebabárny poblíž stanice Kottbusser Tor. Paradoxně čím více jsme byli pod vlivem, tím více jsme byli opatrní a začali si najednou kupovat jízdenky na MHD. Je možné sebekriticky říci, že naše objektivita v tuto noční hodinu nejspíš nebyla právě příkladná. Například jsme cca půl hodiny chodili kolem dokola jednoho kruháče, než jsme si uvědomili, že chodíme stále dokola. Ačkoli měl v krvi nejvyšší hodnotu alkoholu, této skutečnosti si jako první všiml Ralfík, který začal chození na kruháči sabotovat. Prý nejsme žádní křečci, abychom běhali v nějakém kole bez cíle.

Ralfova sabotáž měla i prozaičtější důvod – potřeboval si odskočit na malou. Sotva si ale v temném zákoutí rozepnul poklopec, z dáli uslyšel zbylé inspektory, jak na něj volají. Nejprve si pomyslel, že jde zas o nějaký vtípek a nepřikládal tomu význam, ale pak zpozoroval několik policistů, kteří se blížili k němu. Zatáhl si zip na poklopci, dopnul knoflík u kalhot a nasadil nechápající výraz (který mu jde opravdu dobře, pozn. redakce). Když k němu policisté dokráčeli, vyslechl si něco o možné pokutě, ale jeho umolousaný vzhled zřejmě policisty přesvědčil, že z tohodle ptáčka nedostanou ani euro, a tak vyvázl bez trestu.

Aby toho nebylo málo, Ralf si kromě úniku před pokutou vylosoval i nejlépe hodnocenou kebabárnu v okolí, Kottiwood. Ok, měl štěstí, ale frajer si obsluze klidně řekne, že rád zaplatí víc, ať mu toho dají MÁLO, že nemá moc hlad. Jako kde to jsme? Patrně jeden z nejlepších kebabů ve sluneční soustavě s dokonalým ječmínkovým chlebem a on chce menší porci? Je on vůbec kebabový inspektor?

Zbylí dva inspektoři byli v tu chvíli opravdu rozpálení doběla. Ralf, který se s takovým vztekem patrně ještě nikdy nesetkal, dal oběma inspektorům pořádně kousnout. To situaci paradoxně ještě zhoršilo, protože ten kebab byl tak vynikající, že spustil v Gryllsovi a Emperorovi opravdovou závist.

Naštěstí kebab, který dostal inspektor Grylls v kebabárně Chickenberg o chvíli později, alespoň část jeho závisti odstranil. Po komunikaci v turečtině se totiž Gryllsovi podařilo vetřít obsluze do přízně a vymámit z ní obří nálož nakládaných jalapenos papriček do kebabu, což se na chuti podepsalo velmi pozitivně.

Na Emperora připadl až třetí kebab, suverénně nejhorší z noční šichty. Všichni jsme si nakalení poručili sehr, aber sehr scharf, což v tomto případě znamenalo kýbl sušených papriček, trochu pot a ráno po probuzení i skoro krev a slzy.

01:30 Scéna před Mustafa kebabem. Grylls s Emperorem zákeřně zakázali Ralfíkovi vystát si zhruba dvěstěhlavou frontu a dát si tak po cestě na hotel čtvrtý kebab. Stejně by si to nepamatoval a ráno by jen skučel, že už žádnej kebab jíst nechce. Patrně v jejich chování hrála roli ukřivděnost, protože Ralfovi neustále připomínali, že měl luxusní kebab v Kotiwoodu a oni ne. Ralf svůj žal musel zapít na hotelové recepci třemi pivy.

Sobota 20. 5. 2017

09:50 Probuzení v Berlíně, snídaně a odjezd. Po opakovaném vyřešení „toaletních záležitostí“ z včerejšího dne jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím.

11:20 Návštěva vily, v níž se odehrála nechvalně proslulá konference ve Wannsee. Krásné jezero a okolí. Vila pak zde jako memento připomíná rozhodnutí o tzv. konečném řešení v průběhu druhé světové války. Jelikož Ralfík nevyřešil určité věci v Berlíně, začal být poměrně nevrlý a konečné řešení své včerejší kebabové otázky provedl právě v této vile. Počasí je krásné a nálada a chuť na kebab se vracejí.

12:55 Postupim. Cíl je jasný, dát tři kebaby a trochu se podívat po městě. Škudlilství se nám opět nevyplácí. Nechtěli jsme platit zaparkování, proto jsme auto zanechali trochu dále od centra. Jelikož jen za pátek jsme každý nachodili půlmaraton (přesněji řečeno dokonce 24 kilometrů), žehrání na uťapkané nožičky nabírá na síle.

U některých jedinců nabírá na síle i smrad z bot, ale o tom níže. Město si žije oproti Berlínu svým líným a takřka venkovským životem, naštěstí kebabů je v centru dost. Když Ralf inspektorům sděluje své dojmy ze sobotní Postupimi, popisuje ji jako Roudnici nad Labem, kam zrovna přijel cirkus a všichni pobudové z blízkých i vzdálených dědin jej přišli očumovat na náměstí.

Město i  všechny tři kebaby (tenhle i další dva) na hlavní kebabové ulici lze spláchnout slovy „neurazí, nenadchne“. Vzhledem k narůstající únavě kvůli neustálému chození se inspektoři dohodli, že vynechají město Brandenburg an der Havel a pojedou rovnou do hotelu v Magdeburgu, kde je čekají další kebaby. Kebabové počítadlo ukazuje číslo dvanáct.

16:00 Díky obavám z Umwelt zóny, kam se nesmí bez zelené nálepky, kterou jsme neměli, jsme parkovali a měli hotel na periferii města (popis z Bookingu.com – čilá, pulzující obchodní čtvrť nedaleko centra). V Berlíně jsme na Umwelt zóny vykašlali a prošlo to – poučení pro příště.

Při check-inu jsme dostali jeden jednolůžák a jeden dvoulůžák. O rozmístění jsme spravedlivě soutěžili ve hře kámen, nůžky, papír. Emperor prohrál na celé čáře. Střihnout si o pokoje navrhl Grylls, který si dělal největší zálusk na jednolůžák, ovšem celou hru ve finále ovládl Ralf. Tomu se Gryllse zželelo a přenechal mu svou trofej. Zhrzený Emperor si pak odfrkl, že bude muset kámen, nůžky, papír trénovat. Na první soustředění do italského Bergama má odjet někdy tento měsíc.

Emperor tak byl nucen sdílet pokoj s Ralfem a následně si oddělit postele (jelikož klauni v hotelu dali našim inspektorům postele k sobě a i když nás pojí společná láska ke kebabům, tak tam naše pouto končí). Házíme zavazadla na pokoje a několika panáčky slavíme úspěšný přesun do Magdenburgu.

16:55 Vyrážíme na další pěší pochod za kebabem. První kousek, Ralfíkův, se nacházel 50 metrů od hotelu. Ralf ho snědl v příjemné multikulturní atmosféře, kdy v kebabárně seděli tři vyjukaní inspektoři a cca 70 členů místní komunity. Zbylé kebaby ale byly opět šeredně daleko.

Emperor šel štěstíčku trochu naproti, u předcházejících kebabů remcal ostošest, a tak mu Grylls naivně přepustil údajně nejlepší kebab ve městě, Urkesh Grillrestaurant, který byl další na řadě. Emperor dostal (po půl hodině chůze) pěknou porci masa a pochutnal si, ačkoliv mez sousty tvrdil, že mu ještě nevytrávilo z Postupimi.

Přímo antickou tragédii si ale v Magdenburgu prožil inspektor Grylls. Po další půl hodině chůze, kdy jsme už v podstatě opustili město, mu došlo, že přibližující se tečka na mapě, ukazující další naplánovanou kebabárnu, označuje čerpací stanici na městském okruhu v dáli. A opravdu. Po příchodu na benzinu jsme zjistili, že se nejspíš jedná o pilotní provozovnu ojedinělého konceptu „načepuj a sežer dürüm.“

Emperor z Ralfem se pro jistotu nachvilku vzdálili nakoupit lahváče, neboť smát se v tu chvíli před zoufalým Gryllsem znamenalo vysokou šanci fyzické inzultace. Kebabář z radosti, že dorazil ten den nejspíš jediný zákazník, nakydal Gryllsovi do kebabu veškeré dnes upečené maso. Tentokrát mu tím moc radosti neudělal. Grylls kebab nedojedl a vysloužil si veřejné odsouzení.

19:30 Návrat na hotel. Všichni jsme dostali porce, se kterou by měl problém i Bud Spencer v dobách své největší slávy. Začíná nefalšované remcání a existencionální pochyby, jestli my těch dvacet kebabů vůbec dáme.

Naštěstí alkohol situaci trochu uklidnil. Obzvláště dobrou náladu vytvořila flaška Zelené, která vyšla 0,7l na 3 EUR, z čehož měli radost všichni. Včetně prodavačky v supermarketu, protože takhle nadšená a svítící očka asi už dlouho neviděla.

Z čeho měli minimálně dva inspektoři ze tří o poznání menší radost, byl závan z bot a nohou inspektora Ralfa. To bys blil, Milane. To je, jak když zapomenete romadur v tašce se špinavým prádlem na konci fotbalové sezóny a objevíte ho koncem července. Padl návrh jednak na uříznutí Ralfových nohou a druhá na relax večer s několika lahvemi alkoholu, saunou a že se pak uvidí, jestli vyrazíme do města na další dávku.

00:30 Stále nejsme schopni do sebe nacpat další kebab. Částečně i díky intoxikaci necháváme zbývající kebaby na nedělní ráno a poledne. Jen se zapotíme o trochu více, než jsme předpokládali. Po druhém dni jsme na čísle 15 a je patrné, že naše tempo zpomaluje. Po prvním dni bylo kebabů 9.

Neděle 21.5.2017

09:00 Ráno moudřejší večera. Noční pesimismus, že už na další kebab nemáme síly, je pryč a jsme opět odhodláni dostat se na číslo 20 a splnit náš tak trochu bláznivý úkol. Po zabalení vyrážíme do centra Magdeburgu za kebaby a památkami.

11:00 Postupně do sebe ve třech kebabárnách tlačíme první dnešní kebaby. Jde to až překvapivě snadno, tedy až na kolegu Gryllse. Dűrum opět nedojedl a byl znovu terčem posměchu. Tentokrát je ovšem na jeho obranu nutno poznamenat, že žádný člen naší skupinky takhle obrovský dűrum v životě neviděl. Představte si stehno Heleny Růžičkové. Tak asi tak. Maso bylo navíc trochu jeté, takže pohled na Gryllse, snažícího se do sebe nacpat dvě kila prošlého masa za přísného dohledu Ralfíka s Emperorem, stál za to – no prostě pokračování Gryllsovy tragédie z předchozího dne. Po prohlédnutí centra a místního dómu, parků a krásné řeky Labe se vydáváme na poslední štaci do Lipska.

14:20 Jsme v Lipsku s plánem dát každý poslední kebab a pokořit tak bájnou hranici dvaceti kebabů. Ještě v Magdeburgu na hotelu vybral Emperora tři kebabárny v centru města. Ale ouha. Kde nic, tu nic. Bloudíme po centru města, kolem hlavního nádraží a snad ve všech přilehlých uličkách a začínáme být trochu nervózní. Kebabárny nikde a ani nevidíme jediného člověka, který by do sebe cpal döner či dűrum. Marně hledáme přes hodinu a půl, opět se dostáváme na hranici nachozeného půlmaratonu a tudíž máme za celý víkend v nohách více jak maraton. Kebab však nikde.

16:00 Smutní a zlomení se vracíme k autu. Dvacet kebabů nebude, ale tak i 18 je přece hezký výkon – tak nějak si omlouváme lipské selhání. Toto město se všem inspektorům zapsalo do paměti hodně černým písmem. Vrcholem celé absurdní situace bylo, že když jsme vyjížděli z Lipska a díky času vrácení auta se již nemohli zastavovat, objevili jsme čtvrť plnou kebabáren. Jako naschvál a jako kdyby nám kebabový bůh nepřál. Inu,  cesta inspektora jest cestou trnitou.

17:30 Projíždíme kolem Drážďan. V autě panuje ponurá atmosféra. Nejhorší je, že, jak občas auto poskočí po drobných výmolech, nepěkně se nám po tomto víkendu třepotají břuchy a máme pocit, že máme tak trojky prsa. Pohled na poskakující pupky na dálnici nepatří mezi nejpěknější.

Pak ale vymyslí Ralf s Gryllsem naprosto ďábelský plán. Prostě vrátíme auto o hodinu později a sjíždíme z dálnice těsně před čárou do města Pirna. A hádejte co? Ano! Mají zde kebabárnu. Ano, byla otevřená. Ano, všichni jsme si poručili kebabový talíř s hranolkami, aby byla nějaká změna. Plácáme se po ramenou. Cíl je splněn, takřka na úkor vlastního zdraví. Kebabové počítadlo se zastavuje na čísle dvacet jedna.

19:00 Vracíme se do Ústí nad Labem. Přežraní k prasknutí a každý s pár kilogramy navíc. Kam příště? Jedině snad do Istanbulu, kebabové Mekky. V brzké době očekávejte na Kickstarteru spuštění kampaně na financování naší další cesty.

Doslov

Co říci závěrem? Jsou to čtyři týdny od našeho výletu a chuť na kebab už se pomalu začíná vracet. V průběhu cesty jsme došli k sebemrskačským myšlenkám, že jsme hrozná prasata a že co jsme za tenhle víkend udělali, nám naše těla jen tak neodpustí.

V týdnu po návratu ale byli Emperor s Ralfíkem nezávisle na sobě darovat krev a v obou případech byli lékaři naprosto unešení ze skoro zázračného vylepšení všech myslitelných indexů a hodnot. Takže pointa celého cestopisu může být jen jediná: Přátelé, jezte kebab. Je dobrý pro vaše zdraví v jakémkoliv množství. A to máme lékařsky potvrzeno!