Tag: Urkesh

Imren Grill Karl Marx Strasse (Berlin)

Už tak kilometr od kebabárny Imren Grill jsem se cítil značně „orientálně“. Mezi řádky čti, že bílé muže by tady pohledal. Ještě více mezi řádky, že jsem se cítil značně nesvůj a jak na východě Turecka. Když se postupnými kroky blížíte k místu, kde už i nápisy jsou pouze v turečtině, tak když nic jiného, očekáváte sakra ten nejvíc nejlepší a autentickej kebab pod sluncem.

Ještě že jsem kebabárnu vyfotil relativně zpovzdálí. Stalo se mi totiž poprvé, že když jsem se snažil fotit v blízkosti kebabárny, neřkuli uvnitř, byl jsem velmi ostře vykázán, že tedy fotografování ani omylem a úplně přívětivě se pánové za pultem netvářili. Při lepším zaměstnávají nějaké lidi načerno (jak trefné) a chtějí se vyhnout placení daní, při horším jsem právě objevil spící buňku Islámského státu. Někteří se dost ostře tvářili a nic bych za to nedal, že tak měsíc zpátky pobíhali s kalašnikovy někde po Sýrii.

Co nabízí: Döner a dürüm a dalších milion specialit, které nebyl čas a vzhledem k přístupu obsluhy ani chuť vyzkoušet.

Interiér: Relativně malý a úplně zaplněný zdejšími mouřeníny. Čistotu za pultem jsem jaksi neměl čas plně prozkoumat, jelikož jsem musel Imren Grill hbitě opustit, ale problém bych zde neviděl, vše vypadalo v pořádku.

Samotný pokrm: Šel jsem na tuto adresu po Mustafovi, který nastavil laťku úplně nejvýš, ale nebudu je omlouvat, bylo to zklamání. Maso hovězí nebo telecí, tedy alespoň se za něj vydávalo, podle chuti těžko říct, ale oproti klasické paštice v Čechách to byly na sebe naskládané kusy masa nad grilem. Překvapivě bylo však maso po okrájení studené! Okořenění dejme tomu dostatečné.

Zálivka česneková a pálivá, ale bylo jí zoufale málo a jen na jednom místě, takže tři čtvrtě kebabu se mi lepilo na patro a celé to působilo zcela vysušeně. Houska díky nedostatečnému prolití zálivkou také suchá a tvrdá. Zelenina úplná klasika jako v Čechách (rajče, zelí, cibule). Celkové množství větší než třeba u Mustafy, ale kvalitativně o poznání horší. Až na konci, když se vše prolnulo, byl kebab obstojnej a chuťově do sebe vše zapadlo, jen by to chtělo tak o půllitr zálivky víc, nejsme u suchánků.

Obsluha: Jak již bylo zmíněno výše, děs a běs a bída. K mé inzultaci sice nedošlo, ale v kebabárně Imren Grill jsem se cítil asi tak komfortně, jako Jesse Owens na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Kebab jsem sice dostal, ale rozškrábal jsem si ústa natolik, až jsem musel použít fernet za zotavení.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 4,50 eur a döner za 3,50 eur.

Imren Grill Karl-Marx-Straße 75, 12043 Berlin, Německo

Döner am Ring (Magdeburg)

My tři kluci kebabárenští inspektoři už jsme s kebabem zažili spoustu specialitek. Kebabárnu na benzínce ale ještě ne. Na tu jsme si museli zajet na návštěvu do německého Magdeburgu. Recenzovat jsem musel bohužel já, za potulených úsměvů obou mých inspektorských kolegů.

Exteriér kebabárny Döner am Ring připomíná trochu takovou tu klasickou skleněnou prodejnu aut. Té asi nešly kšefty, a proto zde po jejím krachu vznikla, jak jinak, kebabárna. Když už někde ani tráva neroste, tam se objeví kebabárna. A když zkrachuje i ta kebabárna, můžete budovu rovnou zbourat, protože se tam nemůže uživit naprosto nic.

Interiér podniku je velmi prostorný. V době mé návštěvy dokonale vycíděný… a prázdný. Kebabáři tam z nudy asi pořád leští stoly. Obsluha byla z mé návštěvy vysloveně nadšená, myslím, že jsem mohl být prvním zákazníkem nejen ten den, ale i týden (byla sobota).

Objednal jsem extra pálivý döner, připlatil za verzi se sýrem (trochu změna oproti Berlínu, kde je sýr skoro vždy v ceně) a zasedl. A hned se chytil za hlavu, protože jsem si chtěl objednat dürüma. No co, poperu se s (za posledních cca 30 hodin již pátým) dönerem.

Kebabář donesl výsledek svého snažení. No, byla to pěkná porcička (alespoň to tak na první pohled vypadalo). Zakousl jsem se a jal se vnímat jednotlivé chuťové nuance.

Houska byla sice opečená, ale ne úplně dokonale, takže to při jejím ukusování zrovna moc nekřupalo. Žádný sezam nebo tak něco se nekonal. Prostě neurazila, ale ani náhodou nezaujala.

Přiobjednaného sýra bylo za 50 centů, co toto vylepšení stálo, opravdu požehnaně. Jednalo se ale o klasický balkán, feta mi ke kebabu pasuje víc (a nepíšu to poprvé).

Kebabář mi döner zalil všemi zálivkami, kterými disponoval, což je vždy humus. Cítíte pak všechno možné, jen ne nějakou dobrou chuť. Prostě jako když Hund a Katze vařili die Torte.

Masa zase nakonec až tolik v kebabu nebylo, i když se to tak na začátku tvářilo. Borec totiž kebab připravil způsobem, který osobně nesnáším, a to sice, že nejdřív do kebabu nandal zeleninu a pak teprve nasypal na tu horu zeleniny maso. Kebab pak na talíři vypadá, jako pěkný cvlada, ale je to jen zdání. A navíc kebab pak nemá legendární kapsičku.

Zeleninová složka kebabu sestávala z klasické variace „Kurděje se mi vyhnou obloukem“, tedy bílé zelí, fialové zelí, cibule, jedna kostička okurky, jeden plátek rajčete.

Vzhledem ke stavu mého žaludku a střev (jak říkám, byl to pátý döner během třiceti hodin) jsem ukousal něco housky, vyjedl maso se sýrem, ochutnal trochu zeleniny (čti: zelí) a zbytek nechal.

Kolegové inspektoři to tedy nesouhlasně komentovali, ale já byl neoblomný.

Kebab se v tu chvíli zdál podprůměrný, mohlo to ale být tím, že už jsme za sebou měli solidní kebabovou žranici a některé opravdu vynikající dönery.

Možná, když člověk jede v autě po okruhu kolem Magdeburgu a dostane nepřekonatelnou chuť na kebab, benzínková kebabárna Döner am Ring ho potěší nadprůměrně, za mě se ale o nic, o čem bych chtěl psát do Bravíčka, nejednalo.

Döner am Ring, Brenneckestraße 32, Magdeburg, Německo

Urkesh Grillrestaurant (Magdeburg)

Návštevu tohoto podniku jsem absolvoval v rámci našeho kebabového supertahu Německem. Po příjezdu do Magdeburgu ihned po ubytování vyrážíme do města, nejsme tu na dovolené. Já osobně jsem se cítil dost plnej a představa, že mám dát téhož dne ještě další dva kebaby, abychom dodrželi dohodnuté tempo, se mi zdála nepředstavitelná. Jubilejní pátý kebab se však blížil (Urkesh kebab Magdeburg) a poté měl přijít nařadu i šestý, ale nepředbíhejme.

Začínám mít rozšířené zorničky a nepřítomný výraz. Myslím, že mám kus kuřecího na plicích. Ale jako správný kebabový voják v poli se vydávám na steč! Navíc po mém ustavičném remcání, že ze tří kebabů mám vždy ten nejhorší, jsem dostal privilegium. Byla řada na mě ochutnat údajně nejlepší kebab ve městě – Urkesh Grillrestaurant Magdeburg. Asi po čtyrech kilometrech jsme dorazili před brány, vrata, vstupní dveře a už jsem si to hrnul dovnitř. Pokud chcete vědět něco dalšího o městě na Labi, zabruste do našeho popisu cesty.

Co nabízí: Dönerdürüm, navíc asi milion různých vychytávek kolem kebabu, něco na grilu a zřejmě i nějakou tu pizzu. Dokonce i variantu dürüm v pizza chlebu, jak jistě znáte také z pražské kebabárny na Štěpánské s názvem Can Bey.

Interiér: Tady poprvé si zaslouží Urkesh kebab Magdeburg absolutorium. Jak kdybych se ocitl v Gaudího parku někde v Barceloně, případně jak kdyby interiér namaloval Salvator Dalí, chyběli jen sloni a hodiny. Žluté protáhlé krápníky ze stropu, takřka umělecké dílo. Všude čisto. Paráda. Jo a žádná červená svítivá barva a neony a tyhle komedie.

Samotný pokrm: Objednal jsem si kuřecí se sýrem, patrně feta. Sýra ale nebylo moc. Byl sice trochu zamotanej dovnitř pokrmu a nebyl hned vidět, ale byl tam, přesto ho mohlo a mělo být být více. Na první pohled bylo vidět, že se jedná o kusy kuřete, pěkně začerstva nakrájené, výborně okořeněné a navíc s kouskem papriky co se grilovala na štangli a kapala šťávu na maso, nádhera. A ještě jedna věta k masu – bylo ho fakt kotel! Tak půlka kuřete, což bych normálně kvitoval s povděkem, u pátého kebabu za den a půl jsem však měl co dělat, abych pokrm zvládl do sebe nasoukat.

Poručil jsem si pálivou a česnekovou zálivku, takřka tradičně. Sice jsem chtěl velmi pálivé, ale buď na to obsluha zapomněla, nebo mám už totálně plechovou hubu a nic necítím. Co se týče zeleniny, byla čerstvá, hodně zelí (jak červeného tak bílého), navíc tam byla petržel, která dokonala souznívala s ostatním a pozdvihla chuť ostatního o stupeň výše. Celkově to byl velmi nadprůměrný kebab, sotva se valim, bylo toho hrozně moc a připadám si jak Pučmeloun.

Obsluha: Až na lehké nedorozumění co se pálivosti týče nemám co vytknout, vše pochopili, přinesli, nepokazili, za čerstva nakrájeli. Navíc měli uvnitř pořádek.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 5 euro a döner za 4 eura, se sýrem za 4,70 eura. Chtěl jsem trochu změnu a tak jsem si dopřál. Opět zřejmě platí – dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Urkesh Grillrestaurant, Leipziger Str. 10A, 39112 Magdeburg, Německo

© 2018 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑