Když byl před třemi lety v Ústí nad Labem otevřen Maidum, první kebabárna s masem připravovaným na dřevěném uhlí, jednalo se o svěží vánek mezi místními „eurokebabárnami“. Z tohoto důvodu jsem popadl za pačesy první příležitost, abych navštívil jejich novou pobočku v Teplicích. Kebab Maidum se nachází v centru Teplic, přímo naproti Krušnohorskému divadlu, kousek od Císařských lázní a přilehlého parku, a to v prostorách bývalé prvorepublikové banky.
Podnik lze ovšem snadno přehlédnout, jelikož z ulice na něj upozorňuje pouze jedno „áčko“ s textem napsaným křídou. Pár desítek metrů před kebabárnou ale můžete cítit linoucí se vůni opékaného masa, která vás spolehlivě dovede na místo činu. Interiér kebabárny je prostorný a přední čtvercová místnost poskytuje posezení zhruba pro tucet kebabuchtivých strávníků. Pult pro přípravu jídla s grilem se pak nachází v zadní nudli. Pokud se posadíte ke stolu a porozhlédnete kolem sebe, nazbavíte se dojmu, že se podnik v současných prostorách teprve zabydluje a chybí to tu krapet dozdobit. Jen je škoda, že při hezkém počasí podnik nenabízí venkovní posezení. Zahrádka by teplickému Maidumu slušela.
Z nabídky jsem zvolil telecí dürüm za 140,- Kč. V porovnání s konkurencí se cena za kebab nachází v nadprůměrných relacích. Při objednávání jsem nemohl spustit svůj pohled od štangle masa otáčející se na automatickém rožni. Za okamžik jsem měl kebab před sebou na stole a mohl se do něj zakousnout a milá, blesková a ochotná obsluha mi popřála dobrou chuť.
Propečená horká placka křupala přesně tak, jak jsem z ústeckého Maidumu zvyklý. Zeleninovou přílohu tvořila klasická kombinace zelí, rajčat, cibule a hlavně beraních rohů. Nedalo se jí nic vytknout. Za pozornost stálo hlavně telecí maso. Při objednávání se mnou trochu zmítaly obavy z tohoto kroku do neznáma, protože většinou rád sázím na jistotu. Naštěstí se moje obavy rozptýlily po prvním zakousnutí se do dürümu. Dokonale propečené maso mi lahodně křupalo v puse a pálivá omáčka v kombinaci s beraními rohy mi pořásně „vypálily červa“.
Dürümu se nedalo nic zásadního vytknout. Nestává se mi to moc často, ale musím se přiznat k tomu, že jsem nebyl schopný dojíst celý kebab a moje kababářská čest utrpěla menší kaňku.
Po dlouhé době usedám k psaní recenze. To víte, narození dítěte nějaký čas sebere, ale zdatně vychovávám dalšího kebabžrouta. Takže k jádru pudla, i když kebab z pudla bych asi nejedl. V druhé polovině září jsme podnikli rodinný výlet na Kokořínsko, vřele doporučuji – většina cest i s kočárem sjízdná. No, a v rámci této exkurze po Máchově kraji jsme zavítali také do Mělníka, kde se v té době konalo vinobraní = celá Praha vyrazila na výlet a bylo tady tolik lidí, že se snad i ty blbý trdelníky u silnice prodaly. Po prohlídce města a hradeb a soutoku Vltavy s Labem a po několika burčácích jsem v dáli zavětřil tu známou a neodolatelnou chuť kebabu. Neměl jsem ho snad čtyři měsíce!
V samém srdci města zřel jsem krásu nesmírnou a jal se vběhnout přímo k pultíku a poroučel jsem, co do sebe nacpu. No, a jelikož jsem dlouho u objednávkového pultíku na kebab nestál, byl jsem nervózní jak studentík na prvním větším rande před bonusem. A taky jsem to pak trochu podělal, o tom níže.
Exteriér
Interiér
Interiér 2
Otevírací doba: od osmi ráno do půlnoci. Jako kdo si jde v osm ráno dát kebab? To se jako najde ještě větší hovado než my, recenzenti? Že snídá kebab? To musím někdy vyzkoušet! Kávičku, větrník a dürüm jak noha od stolu. Ráno dělá den.
Interiér: Hele, jako tak nějak na pohodu, extra nepřeplácáno, místa na sezení bylo dost a překvapivě i přes probíhající vinobraní bylo uvnitř provozovny čisto. Za pultem to taky svištělo a zde nemám de facto co vytknout.
Samotný pokrm: Tady se dostáváme k bodu mého pokaženého výběru. Jelikož jsem ze všech kebabáren zvyklý, že cokoliv navíc je za příplatek, a to Emperor nerad, nahlas jsem odmítl do dürümu porci sýra – kdo mohl tušit, že je to v ceně! Navíc když je to napsané nad pultem písmem jak kráva… No, nervozita udělala své a měl jsem prostě dürüm bez bonusu. Příště lépe číst, co si člověk objednává, a ne vběhnout dovnitř a s jazykem na vestě zakřičet DÜRÜM! a ani se nepodívat po ceně či možných ingrediencích.
Začněme masem, tady jsem se taky jako profík nepředvedl, alébrž jsem výběr masa nechal na obsluze. Varianta teda byla telecí – ale! I přes relativní frmol kvůli vinobraní jsem dostal maso čerstvě nakrájené. Pecka. Navíc velmi dobře ochucené! Hele, vlastně nevím, jestli je tahle recenze ta nejobjektivnější na světě ze všech, jelikož když jíte kebab po takové době asi by vám chutnaly i nastříhané sandále se zelím, nebo jsem taky mohl mít štěstí, protože mi kebab fakt chutnal. Zelenina sice žádná inovativní nebyla, přesto byla čerstvá, a to je kolikrát lepší, než tam mít sice kopr a olivy, které však pamatují Platona, jak je trhal ze stromu. Houska byla parádně propečená a křupavá, nic víc a nic míň. Zálivku jsem si objednal chilli, které i relativně pálilo, což je na mě co říct – kebab jsem měl totiž pár dní po “sklizni” vlastních pekelných papriček Moruga, druhá zálivka byl česnek – a jelikož manželka na pokebabový polibek reagovala „táhne z tebe česnek“, tak tam asi byl. Jo, a abych nezapomněl, tak množství bylo více než dostatečné, chvíli jsem po jeho pozření škytal a musel jej spláchnout několika pivy, jak se na správném českém vinobraní sluší a patří. A poslední důležitý aspekt recenze – i přes několik burčáků, pak kebab a následně pár piv jsem se neposral, takže kvalita pokrmu zaručena.
Omáčky a zelenina
Dürüm
Obsluha: Má absolutorium. Vinobraní v plném proudu, davy lidí a vše stíhali s úsměvem na tváři. Jen mě vlastně mohli upozornit, že sýr je v základní ceně pokrmu! Ale jinak paráda.
Cena za dürüm 90 Kč a 75 Kč za döner je dost na pohodu, když se vezme v potaz, že je to i se sýrem (teda ne pro mě, neboť za blbost se platí).
Za poslední měsíc jsme obdrželi asi deset doporučení a žádostí o recenzi kebabárny Gemüse Corner v Podolí. Nevíme tedy, kolik jich poslali fanoušci a kolik majitelé :-), což nám ale rozhodně nezabránilo se na kebabárnu mrknout v naší recenzi. Gemüse Corner Kebab totiž už v názvu slibuje inspiraci německým kebabem nejvyšší třídy, tedy berlínským Mustafa’s Gemüse Kebabem. Mustafu jsme poctivě proklepli v rámci kebabového roadtripu po Německu a i po letech se drží na druhé příčce našeho žebříčku, čítajícího v tuto chvíli již kolem stopadesáti kebabáren.
Laťku si tedy podolský Gemüse Corner Kebab nastavil hodně vysoko. Ale – slovy Svatopluka Čecha – malý ten, kdo zná jen malý cíl.
Kebabárna se nachází na tramvajové zastávce Dvorce, v dřevěné boudičce na rohu rušné křižovatky. Už když jsem k podniku přicházel, překvapilo mě, jak jsou okolní lavičky obšancované lidmi, konzumujícími naší oblíbenou blízkovýchodní pochutinu. Což si vykládám jako důkaz dvou věcí. Jednak že kšeft majiteli celkem jede a také že miniaturní posezení před kebabárnou ve složení jeden stolek a čtyři židle současnému zájmu rozhodně nedostačuje.
Budka na křižovatce
„Fasáda“
Gemüse Corner Kebab má v nabídce döner, dürüm a kebab box, vše v normálním nebo XL provedení, a pouze kuřecí maso (šeptanda praví, že si zde maso připravují sami a nepoužívají průmyslový polotovar). Jako správní mileniáni majitelé nabízejí i vegetariánskou verzi kebabu s haloumi sýrem. Toť celá, jednoduchá a přehledná nabídka. Chválím, není třeba vymýšlet tam, kde to není třeba. Já jsem pro recenzi zvolil döner, kolega strategicky dürüm, abychom diverzifikovali testovací vzorek. A dostáváme se k tomu, jaký vlastně tenhle kebab je. Přátelé, řekněme si hned:
Máme tu nového krále pražských kebabů.
Gemüse Corner Kebab opravdu připravuje kebab v nefalšovaném berlínském Mustafa stylu. Prim zde přesně jako u Mustafy hraje pečená zelenina. Největší parádu dělají pečené brambory a lilek. Potom se přihodí nálož již namíchaného salátu, který obsahuje kromě obvyklých podezřelých typu mrkev, rajče, okurka i čekanku a – pokud mě mé botanické znalosti nezradily – polníček?
Kuřecí maso
Příprava
Döner a dürüm
Zálivky jsou v nabídce tři, bylinková, česneková, pálivá. Já zvolil kombinaci pálivé a česnekové, příjemný klučina za pultem říkal, že klasicky servírují do kebabu od každé trochu. Zálivkám nemám moc co vytknout, pálivá byla dobrá, ale potěšilo by mě, kdyby jí borci připravili mnohem pálivější. Česnek jsem krkal ještě cca 3 hodiny poté, což je takový můj standard, když je česneková zálivka akorát česneková.
Až překvapivě málo prostoru budu v recenzi věnovat masu – tomu do Mustafy ještě kus chybí, protože štangli masa nemá Gemüse Corner Kebab proloženou paprikou a rajčetem. Zelenina je jen zapíchlá navrchu štangle. Maso je ale dobré a čerstvé. Přiznám se, že jsem nezaregistroval, jestli mi bylo skrojeno rovnou z grilu, nebo přicestovalo z hrnce. Měl jsem totiž oči navrch hlavy a hypnotizoval pečenou zeleninu.
Všechny vyjmenované ingredience obsluha hodila do méně obvyklé kebabové housky, nikoliv klasického tureckého chleba se sezamovými semínky. Zaskočilo mě, že houska byla dost mastná, úplně neznám důvod, zvlášť když housku v Gemüse Corner Kebab nepředpékají na grilu.
Celý výtvor byl navrch zasypán vynikajícím, ale opravdu skvostným sýrem feta a pěkně po tureckém způsobu zakápnut citrónem. To kebabu dodává čerstvost a šmrnc.
Přátelé a kamarádi, kebaboví nadšenci, konečně máme po letech v Praze kebabárnu, která zcela vybočuje klasické české kebabové produkci.
Pivko z Oseka
Studie dürümu
Studie döneru
Celková chuť byla opravdu skvostná. Kebaboví nadšenci, kteří už si vystáli legendární frontu u Mustafy, při kebabu z Gemüse Corner v Podolí nostalgicky zaslzí. I když zatím není dokonalý, je jejich kebab ve stejné lize, jako berlínské těžké váhy. Pochválit musím i obsluhu, která kebabem očividně žije, a nabídku nápojů. Pivko z Oseka, limonády z Berlína a ayran bůh ví odkud – no není to nádhera? Super, jen tak dál.
Na závěr formou otevřeného dopisu shrnu, na čem by měli v Podolí ještě zapracovat, aby se stali stálicí a bezkonkurenční hvězdou pražské kebabové scény:
Pánové, studená houska na döner mi celkem vadí, ale je to nic proti pořádně nepropečenému arabskému chlebu u dürüma! Proč? Chuť masa víc vylaďte – ládujte při přípravě masové štangle do masa i vrstvy zeleniny, prosím. Maso za každou cenu skrajujte z grilu až po objednání, ne do foroty. K citronům na pokapání si doplňte sušené chilli a, jestli nechci moc, i mátu. Pak to bude totální bomba.
Relativně klidnou hladinu rybníčku pražských kebabáren rozvířila v tomto roce kebabárna Street Kebab mezi Palmovkou a Balabenkou. Tedy takhle, nových kebabáren vzniká v Praze spousta a mám pocit, že si budeme muset najmout pěkných pár brigádníků, abychom je všechny vůbec prošli. Jenže Street Kebab nás nezaujal tím, že vznikl, on nás dostal chutí kebabu.
No nebudu napínat, jdeme recenzovat. Do podniku jsem se dostavil na sobotní oběd. Uvnitř moc neposedíte (jakože vůbec), jedná se o miniaturní kebabárnu, kde host moc zázemí nemá. Musím ocenit originální a i celkem kvalitní branding a grafiku, žádné plameny na červeném podkladu se zde nekonají.
Kebabárna
Hovězí nádhera
Příprava
Při vstupu do kebabárny jsem měl jasný plán: kuřecí maso, česneková zálivka, dürüm. Pak to ale přišlo – sdělil jsem objednávku, když tu pořádně zaostřím na štangle a nestačím se divit – oni nabízejí telecí, které není rozšmelcované do sekané? Jakože telecí z kusů masa, naskládaných na sobě, jako to vídáme u kuřecího?
Stopnul jsem objednávku a začal se zvědavě vyptávat. Kebabář mi řekl, že opravdu zkoušejí telecí maso, které je fakt masem. Ale že se musí omluvit, že je o dvacku dražší, než je napsáno v jídeláku, protože má mnohem vyšší nákupní cenu. Tohle mi pak v průběhu přípravy dürümu s omluvou zopakoval asi šestkrát.
Dürüm s tímhle luxusním masem vyšel na 110 korun, což si myslím, že je na Prahu a s přihlédnutím ke kvalitě surovin úplně v pohodě. Dürüm jsem spořádal před podnikem v autě pěkně za tepla, abych neponechal nic náhodě.
Dürüm v ruce a puse
Dürüm v ruce
Vlastní rozvoz
Když začnu tím nejobyčejnějším, tedy pšeničnou plackou (dürüm mimochodem v turečtině znamená pšeničná placka, nikoliv rohlík, jak se vám bude snažit nakukat překladač Google) – neurazila. Propečená byla do křupava. Nic moc víc od ní asi čekat nejde. Zeleninka se povedla, byla v podobě salátků a ochucená. Zálivce taky nemám moc, co vytknout. Byla česneková tak akorát, což já rád, protože sice oceňuju chuť česneku, ale ne, když ho krkám ještě sedm hodin po konzumaci.
V hlavní roli nicméně ve Street Kebabu zazářilo telecí maso. Bylo z hrnce (je to zajímavé, být vlastně kebabovým pamětníkem a vzpomínat na časy, kdy maso z hrnce servírovalo jen deset procent těch nejhorších kebabáren na trhu), ale musím uznat, že na chuti se to zásadně neprojevilo. Protože ta byla prostě a jednoduše slastná. Maso bylo výborně kořeněné, masité (sic! – není smutné, že tohle vůbec musím psát?), se skvělou masovou texturou.
Celkově jsem si na dürümu extrémně pošušňal a k domovu se odebral neřkuli s očima navrch hlavy.
Jenže – vyslal jsem do Street Kebabu o měsíc později zvěda a vypadá to, že lepší telecí maso se neuchytilo, protože při druhé návštěvě v nabídce nebylo. Což by mě tedy opravdu mrzelo. Určitě bych také měl zmínit, že ač Street Kebab rozváží, bere objednávky po telefonu a funguje na Dáme jídlo, ceny jsou jiné, než když si objednáte na prodejně – a tím jiné myslím katastrofálně vysoké. Ostatně, přesvědčte se sami na jejich webovkách.
Prostě a jednoduše – zkuste někdy zajít a udělejte si názor sami. A budeme rádi, když nám dáte vědět, jak to je s tím telecím.
Istanbul kebab v Jindřichově Hradci se mi připletl do cesty při trávení dovolené v blízkých lesích. Nebo připletl. Měl jsem chuť na kebab, zagooglil, zjistil, že se nejspíš jedná o jediné zařízení tohoto druhu v tomto městě a svěřil se do rukou navigaci Waze. Takže o připletení se do cesty se asi zas tak úplně nejednalo.
Istanbul kebab se nachází v centru Jinřichova Hradce, poblíž centrálního náměstí. Provozovna jako taková nenabízí žádné posezení, ale zase má připravená podél stěny a výlohy malé barové pulty, kde lze krmě zhltnout na místě, abyste si nezacintali interiér vozu.
Exteriér
Detail zelí 😀
Dürüm
Manželka si objednala kebab talíř, já dürüm. Za pultem se zrovna zaučoval nový pracovník české národnosti, dozorován přísným okem (nejspíše) majitele, kluka opálenýho (mimochodem začínám se s ohledem na současnou hyperkorektní dobu obávat, že nám brzy nějaký neziskovkař napíše, že to naše označení „kucí opálený“ je rasistické a xenofobní).
Zaučující se pán byl v rámci možností (přeci jenom, nacházíme se ve fastfoodu na malém městě, ne ve fair trade kavárně na Letné) slušný a příjemný. O (nejspíš) majiteli se to říct nedá, nás si nevšímal, ale na nového kolegu byl celkem hnusný.
Naší objednávku jsme chtěli sníst na místě, což obsluha vyřešila tím, že kebab talíř stejně umístila do polystyrenového boxu a dürüm mi podala do ruky. Začal jsem se dožadovat nějakého talíře, což k mému překvapení způsobilo o obsluhy překvapení ještě větší, než to mé. Očividně jsem byl první v historii kebabárny, který by si rád při jídle dürüm na chvilku odložil, třeba aby si otevřel plechovku s pitím a napil se. Můj zcela nestandardní požadavek se vyřešit nepodařilo, takže jsem si dürüm odkládal na polystyren k manželce.
K nakousnutí
Dürüm
Kebab talíř
Chuťově kebabu ale nemám zas až tolik co vytknout, respektive, o úplný průser se nejednalo. Maso měli jen jednoho druhu, naštěstí kuřecí a ne hovězí sekanou, což kvituji. Dostali jsme ho čerstvě skrojené z grilu, což jsem upřímně v podniku této úrovně na tomto místě snad ani nečekal. Maso tedy vůbec nedrželo pohromadě a rozpadalo se na podivné prvočinitele, ale chuť byla v toleranci. Česneková zálivka hodně silná, což mě potěšilo. Hranolky v kebab talíři byly smažené v oleji, který ve friťáku přežíval snad už od doby, kdy se zde – nejspíš – narodil Adam Michna z Otradovic (1600 – 1676). Zelenina naprosto klasická, bez špetky invence. Měl jsem hlad jako prase, takže jsem dürüm zhltl asi za minutu a cítil se na druhý, ale objektivně se jednalo o solidní porci.
Kdybych to měl shrnout, myslím, že jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Malou kebabárnu na malém městě, vyrábějící zcela průměrný kebab, nijak nevybočující z řady. Těžko ale budete jako majitel cítit potřebu nějaké invence a inovací, když vaší jedinou konkurencí bude stánek s klobásami na zimáku a vietnamské bistro za rohem. Navíc, i průměrný kebab je pořád dobrý kebab. A o tom to celé je.
Plán pořídit si novější vůz mě zavedl opět do Rakovníka. Zkušenost s místním autobazarem byla příšerná, ale o to příjemnější překvapení se mi dostalo v další z místních kebabáren. Na to, že Rakovník není extra velkoměsto, je zde hned několik kebabových provozoven, z čehož se mi radostí tetelí knír, vousy i zbytek vlasů.
Tedy zvláště po návštěvě Sultan Döner Kebabu, který je, a to prozradím hned na začátku, suverénně nejlepší kebabárnou ve městě. Dokonce se odvažuji tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších kebabáren, ve kterých jsem za poslední rok byl. Jo a jinak tu dvojku v názvu má proto, že provozovna Sultan Kebab se nachází v Kladně a vlastní ji stejný majitel. Nutno dodat, že žák zde očividně předběhl svého učitele. Kladenská kebabárna byla lehce nadprůměrná, ale rakovnický Sultán Solimán, vládce náš, slunce naše jasné (abych si pomohl přirovnáním z pohádky Lotrando a Zubejda), je zde jasným vítězem.
Exteriér
Interiér
štangle a muž za pultem
Otevírací doba: Obvykle od 10 do 22, jen o víkendu do půlnoci. Tudíž vysloveně necílí na opilce, kteří v půl čtvrté ráno jsou schopni pozřít i velbloudí trus s majonézou a malinami. Já osobně byl na inspekci kolem oběda ve všední den. Musím říci, že za dobu mé přítomnosti se dveře prakticky netrhly, což je vždy také dobrý indikátor kvality.
Interiér: Naprostá spokojenost – velký, prostorný, uklizený a čistý. Navíc nepřeplácaný a ta možnost si v klidu sníst kebab u stolu, kde se hned nemačkáte s dalšími kebabu chtivými zákazníky, je prostě super. Vyjma kebabárny Can Bey v Praze v Ječné, která je v podzemí de facto i hospodou a považuji ji za nejlepší kebabárnu v ČR, jsem nikde lepší interiér nezaznamenal. Body nahoru pro Sultan v Rakovníku. A že už jsem se těch kebabů za poslední léta něco najedl.
Samotný pokrm: Objednal jsem si klasický döner, v základní ceně navíc se sýrem (kolenovrtové volejte třikrát hurá). Po pravdě vám nenapíši, jaké jsem si objednal maso. Je mi to líto, ale recenzi píši po několika dnech a moje poznámky jsou: “krásně propečené, čerstvě nakrájené, výborně ochucené a množství jak pro vepře.” Určitě se nejedná o hovězí, ale co tak koukám na fotografie, možná to nebyla ani klasická kuřecí varianta, ale právě vepřová. Až pojedu příště kolem, svoji chybu napravím. No, nic to nemění na tom, že maso bylo fakt výborné a to množství takové, že jsem nemohl (já?!!) porci pomalu dojíst. Ke konci jsem škytal jak přecpané batole poté, co ho odpojí od matčina prsu.
Zálivky a zelenina
Döner
Zelenina nebyla příliš inovativní, tedy variace zelí, ale byla rozhodně čerstvá a křupavá a také dobře dochucená. Zálivku jsem zvolil bylinkovou. To jsem vám totiž v poslední době zjistil, že ty jemné nuance kopru v zálivkách výborně hrajou dohromady s masem a houskou a zeleninou a vůbec je to super filharmonie, ideálně když si pokrm pocukrujete chilli papričkami. To už pak vůbec nemá chybu a je to gastroorgasmický zážitek. Houska čerstvá a křupavá a vevnitř vše naskládáno tak, že na konci zbyla masová kapsička, po které jsem se notnou chvíli olizoval až za ušima.
Obsluha: Vše pochopili, všude měli čisto a uměli kebab poskládat k mé naprosté spokojenosti. Tady je svět ještě v pořádku.
Cena hlavních pokrmů: dürüm se sýrem 95 kč a döner se sýrem 75 Kč. Když vezmu v potaz velikost porce, tak poměr cena výkon geniální a nejlepší, co snad může být. Za 75 Kč se nacpat k prasknutí a co je hlavní, nacpat se dobře.
Inspektorování nás již zavedlo na mnohá místa, avšak město Jana Žižky mezi nimi dosud chybělo. Náhodou jsem projížděl okolo, když jsem dostal ten spásný nápad Tábor prozkoumat, a taky nějak přirozeně najít kebabárnu a najíst se.
Teda popravdě když jsme jeli kolem po dálnici, partnerka na mě v autě vyhrkla, že je v Táboře muzeum čokolády a marcipánu, takže jsem neměl na výběr. Procházka historickým centrem, výstup na věž, no, byl jsem Táborem mile překvapen. Pak jsem se však ocitl na dostřel od kebabárny. Žádná vozová hradba před ní nebyla, a tak jsme vstoupili dovnitř.
Exteriér
Maso
Menu
Interiér: První dojem byl více než pozitivní. Interiér byl zajímavý, neotřelý a hezký. Navíc v kebabárně bylo tolik místa, jako už jsem dlouho neviděl. Vše působilo čistě, zrovna někdo šmejdil utěrkou po stole právě odcházivších návštěvníků. Navíc se zde nacházela supr zahrádka s krásným výhledem. A žvejkat si kebab v hezkém prostředí s výhledem? To chceš.
Kvalita služeb: Objednali jsme si jeden dürüm a jeden falafel kebab (měli jen hovězí variantu, kterou ani já ani partnerka nemusíme, ona to vyřešila falafelem, já, jako recenzent, jsem chtě nechtě do této často nastavované kaše jít musel). Bohužel netuším, zda se jednalo o “hrncák” nebo bylo maso čerstvě nakrájené.
Po objednávce jsme si šli sednout na zahrádku. Pokrm nám byl donesen na dřevěném prkýnku, což jsem ještě nezažil a působilo to rozhodně honosněji, než když vám donesou kebab v alobalu. Za tohle palec nahoru. No, ale to hlavní nás přeci jen teprve čekalo. Takže jdeme na rozborku kebabu.
V dürümu mohlo být určitě více masa, měl jsem hlad. Navíc jeho kvalita také nebyla zrovna zázračná a s dochucením si tady moc nevyhráli. Ocenil bych zeleninu, ve které se objevila mrkev, paprika, okurka. Bylinková zálivka byla ale také málo dochucená. Ono obecně celý kebab byl takový nemasný neslaný. Houska totiž byla dost připálená a to celkovému dojmu nepřidá. K tomu jsem měl po snědení porce pořád trochu hlad, a to inspektor Emperor nerad.
Interiér
Dürüm
Na zkus
Jo, a taky mému hodnocení nepřidalo, že si na zastřešenou zahrádku s výhledem přisedla nějaká skupina primitivních buranů, rodina blbů na výletě. Píši to takhle vulgárně z toho důvodu, že jsem dosti militantní nekuřák a tahle vypečená rodinka si v klidu zapálila a všechen kouř nám šel pod nos, což teda při jídle fakt nesnáším… Trochu nechápu, že tam mají povolené kouření, když to mají pod střechou.
Obsluha: Donesla, co jsme požadovali, měla čisto, ale co se pokrmu týče, obávám se, že do toho nedávají to potřebné srdíčko. Jinak vám prostě nedají připálenou housku a tak dále. Tudíž s utěrkou to umí, ještě by to chtělo zapracovat s vařečkou.
Cena hlavních pokrmů: Když vezmu v potaz prostředí a situování kebabárny a velikost podniku, není 100 Kč za dürüm zase tak moc, ale když si tyto aspekty odmyslím a připočtu velikost a kvalitu porce, je 100 Kč až moc.
Original Döner Kebab House, nám. F. Křižíka 2840, Tábor
Kebabový stánek – či spíše okénko – umístěné v podchodu pod magistrálou vedle nově zrekonstruovaného Národního muzea už jsme na našem webu recenzovali. A co si budeme povídat, nadšení jsme úplně nebyli, jak se můžete přesvědčit v naší původní recenzi. Od té doby ale nějaký čas uběhl a v místě se otočilo několik nových pronajímatelů. Ti poslední, kteří stánek přejmenovali na Kebab & falafelova! to vzali z gruntu, včetně modernizace interiéru, a tak jsme si řekli, že by nebylo od věci se na staronový kebab pod magistrálou podívat znovu.
Menu a odběr
Zálivky
Zeleninka
Dnes začneme zostra, bez obvyklých úvodních příběhů. Výše zmíněná modernizace interiéru spočívá z poloviny v instalaci obrazovky, na které je promítáno menu a sem tam nějaký ten lákavě vypadající kebábek. Druhou polovinu modernizace pak představuje změna barevného schématu z klasické kebabové rudé na více moderní ekologicky působící zeleno-bílou kombinaci. Nebudu dělat Zagorku, podle mě se tahle změna povedla, v zaplivaném podchodě najednou kebabárna působí tak nějak kredibilněji.
V klasickém odpoledním shonu jsem si objednal jeden döner s česnekovou zálivkou a kuřecím masem. Čekání na zprocesování objednávky mi zpříjemnil zadarmo věnovaný falafel, který jsem měl, přiznávám, v hubě poprvé a jako nebylo to vůbec špatné. I když… Maso je maso, o tom žádná.
Na grilu se točila hovězí sekaná a kuřecí maso a co tak koukám, když chodím okolo, nebylo to výjimkou, takže na výběr je a to je dobře. Zklamal mě snad již klasický přesun masa z přihřívacího hrnce do kebabu a okamžité dokrájení masa ze štangle a jeho vložení do hrnce. Já to maso CHCI ČERSTVÝ, sakra!
Obsluhu hodnotím jako lehce nadprůměrnou. Když se na vás borec tváří, jako že by vám nejradši z poza pultu jednu vyťal, ale pak vám dá zadarmo falafel, tak mi přijde, že se to tak nějak vzájemně vyruší do průměru. A protože, jak říkám, falafel byl dobrej, vyšel mi z toho pro kebabáře lehký nadprůměr.
Obdržený kebab jsem vynesl do relativního klidu za magistrálu, kde jsem ho zdokumentoval a rychlostí somálského adolescenta sežral.
Štangle na grilu, maso v hrnci
Döner kebab
Postupně – houska dobrá, křupavá, není to ten klasický turecký chleba německé provenience. Maso, ač z hrnce chuťově obstálo a bylo ho i slušné množství. Co mě poslalo do kolen, byla zelenina. Konečně, konečně někdo pochopil, že je potřeba zeleninu pořádně ochutit. Zelenina z Kebab & falafelova! byla naložená v octu s cukrem či co a bylo to cítit při každém soustu. Super, palec nahoru, zlatý bludišťák atd.! Zálivka také nezklamala, sice jí trochu upozadila chuť zeleniny, ale vůbec to nebyl problém.
Všechny ingredience dohromady perfektně fungovaly a já měl po delší době pocit, že si dávám kebab, který připravili lidé, kteří tomu trochu rozumí a chtějí, aby to chutnalo dobře. Domů jsem odcházel mocinky spokojený. Kebabárnu Kebab & falafelova! Vám můžu s klidem doporučit.
Pracovní povinnosti mě povolaly na sever Německa do přístavního města Hamburk. Při té příležitosti jsem se snažil spojit povinnou návštěvu vykřičené námořnické čtvrti St. Pauli s ochutnávkou toho nejlepšího, co zdejší kebabáři servírují zdejším Fritzům. Pročetl jsem si několik názorů zdejších döner-expertů a v mapě vztyčil vlaječku do místa, kde se nachází podnik Mr. Kebab, který se těší vřelým hodnocením. Co štěstěna nechtěla, navíc mi do St. Pauli jel z druhého okraje centra města přímý spoj, takže jsem po check-inu na hotelu vyrazil vstříc kebabovému dobrodružství v St. Pauli.
Vystoupil jsem na zastávce, prošel se přes místní „matějskou“ pouť a okolo stadionu místního St. Pauli hrající stejně jako jeho úhlavní městský rival HSV druhou německou bundesligu. HSV její kvalitu zakusil poprvé ve své více než stoleté historii. Ale nechme fotbal fotbalem. Statečnost s níž jsem bez jakéhokoli zastavení procházel okolo stánků s cukrovou vatou, svařákem, bratwurstem a všelijakými sladkostí hraničila se sebeobětováním křesťanského mučedníka. Neměl bych opomenout zmínit, že do St. Pauli jsem se dostal již za tmy a moje orientace nebyla zrovna na úrovni indiánského stopaře z kmene Sioxů.
Dorazil jsem na místo, kde se měla nacházet kebabárna Mr. Kebab, ale jak jsem koukal, tak jsem koukal, ale na jejím místě, kde se měla nacházet kebabárna, se nacházel podnik zcela jiného druhu. Můj smutek ovšem netrval dlouho. Z vedlejšího podniku se ulicí linula vůně opékaného masa. V duchu jsem si řekl: „s*át na to, mám hlad, jdu sem“. Skončil jsem tedy u pultíku konkurenčního podniku s názvem Pauli Döner.
Kebabové zátiší
***** náckové
Sankt Pauli
Již před vstupem bylo z ulice vidět osazenstvo podniku, kterou tvořila skupinka teenagerů blízkovýchodního vzezření doplněná o několik místních aktivistů s levicovými názory, mikinami St. Pauli a řetězy na teplácích. Jelikož nejsem ani arabského vzezření a tyto módní doplňky vyřadil z šatníku někdy na druhém stupni základní školy, asi tři mikrosekundy jsem zaváhal, zda-li vstoupit, ale poté žaludek přísným hlasem zavelel a já jednal. Objednal jsem si hovězí kebab v „klasické“ housce a k tomu na zapití malinovýho Fritze.
Kebabář při práci
Interiér
Při čekání jsem ihned pochopil, že pro místní jsem tak trochu exot, protože všichni zákazníci patřili mezi blízké přátele místního kebabáře, kterému hádám, že teprve loňské léto zmizelo z obličeje akné. Tato nechtěná pozornost mi ztěžovala fotodokumentaci interiéru, ale jako správný kebabový inspektor jsem si poradil. Interiér nebyl kdovíjak honosně zařízen, ovšem nabízel dostatek místa k sezení, tak i úrovně stolování a čistoty. Po několika minutách jsem měl na stole svůj hovězí kebab s chilli a česnekovou omáčkou.
Kebabáček hambáček
Pojď k taťkovi
První věc, která mě lehce zaskočila, byla houska, ale to bylo spíše to, jak dlouho jsem nebyl u sousedů v Německu, a že jen v tuzemských luzích a hájích se v 99% kebab podává v trojúhelníkové housce. Tato byla kulatá, propečená tak akorát a trošku mi její vnitřní část chutnala po housce, do níž vám v mekáči udělají cheeseburger. Zeleninovou složky kebabu tvořilo několik listů salátů, rajčata, cibule, okurka, takový ten český standart.
Na samotný konec jsem si nechal maso. To bylo propečeno dokonale na skus a po zakousnutí do něj se samo jako mořská pěna rozplývalo na mém jazyce. Nevím, jestli to bylo tím, že se jednalo o poctivé hovězí a nikoli o českou sekanou, ale chuťově jsem z kebabu cítil hovězí tataráček! Musím říct, že maso mě opravdu vystřelilo do kebabové ligy mistrů. Pravda, jen ono, ale i to stačilo na dokonalý gurmánský zážitek! 😊
Pozorní čtenáři už na našem webu podnik Best Kebab Brno zaznamenali, a to v této recenzi. Tehdy se kebabáři z Veveří nabídkou masa z hrnce moc nepředvedli, nicméně mohlo se jednat o náhodu, a proto jsem se po měsíci do Best Kebabu vydal znovu, tentokrát s odhodláním koupit si kebab za každou cenu.
Dveře kebabárny jsem rozrazil jednoho pondělního poledne. Čas oběda, v Best Kebabu byl ve vzduchu cítit hlad a nedočkavost čekajících zákazníků a já byl okamžitě přivítán zvučným hlasem místního kebabmistra. Ještě než jsem stihl vyslovit objednávku, už se ptal: „Máte hlad, nebo chuť?“ No tak samozřejmě že jsem na kebab měl chuť, to mám vždycky, a hlad jakbysmet. Pohledem jsem zkontroloval, že se na grilu točí a opéká jak hovězí, tak především minule absentující kuřecí maso a s uspokojením si tak objednal kuřecí dürüm.
Exteriér
Obsluha v akci
Aj jalapenos mají
Jaký byl můj šok, když kebabmistr vzal do ruky místo nože naběračku a místo toho, aby se vydal ke štangli masa, si to namířil k hrnci umístěném v ohřívači. Přátelé, já se toho čerstvě skrojeného masa z grilu kromě CanBeye už asi v žádné jiné kebabárně prostě nedočkám. Za těch pár let, co web Kebabarny.cz děláme, kebabáři neuvěřitelně zlenivěli a z masa z hrnce se stal standard. Škoda.
Z letargie způsobené pozorováním transportu masa z hrnce do mého kebabu mě vytrhl až dotaz evidentně dobře naladěného kebabáře. Otázku „Dáme vitamíny?“ jsem si přeložil tak, že jsem dotazován na to, zda chci do dürümu zeleninu, což jsem samozřejmě chtěl a to i s náloží cibule. Pak se mě kebabmistr zeptal, jestli nechci i něco navíc a co vám budu povídat, papričky jalapenos se neodmítají.
Převzal jsem připravený kebab a usadil se u barového sezení podél stěn kebabárny. Nevím, jestli to je nějaké brněnské specifikum, ale stejně jako v Kurském kebabu na Lidické jsou i zde v Best kebabu podél všech stěn zrcadla, takže se při žranici můžete oddávat pozorování sebe sama. No, alespoň v mém případě to úplně pěkný pohled není a možná bych ocenil, kdybych mohl místo na sebe prostě je čučet do zdi.
Dürüm – Best kebab, Brnocof
Dürüm – Best kebab, Brno
Dürüm – Best kebab, Brno
Nyní už se ale dostávám k tomu hlavnímu, k chuti. Když začnu od toho nejdůležitějšího, tj. masa, tak musím říct, že bylo navzdory potrápení v hrnci docela teplé, šťavnaté a dobře ochucené, takže katastrofa se nekonala. Tortilla byla propečená krásně dokřupava, to se chlapcům a děvčeti z Best kebab Brno povedlo, trochu horší to ale bylo s česnekovou zálivkou, která nebyla úplně výrazná. Pálivé koření mi taky ponožky na nohou nerolovalo, a to ho tu dokonce zájemcům prodávají zvlášť v pytlících.
Když to ale všechno shrnu dohromady, musím říct, že jsem si celkem pochutnal. Možná to tedy bylo tím, že jsem byl vyhládlý jak nepřítel lidu po dvou letech v gulagu a mohl jsem tak mít trochu zastřené smysly, ale po konzumaci jsem se z podniku Best Kebab vyvalil spokojený a v dobré náladě. Možná tomu pomohlo i hlasité přání zbytku krásného dne, kterým mě kebabář při odchodu počastoval, nevím, co ale vím, je, že kdybych pracoval někde poblíž, kroužil bych pravidelně v poledne kolem Best kebabu jako vosa kolem meruňkové kofoly.
