Archiv rubriky: Recenze kebabáren (page 1 of 14)

Gemüse Corner Kebab Podolí (Praha)

Za poslední měsíc jsme obdrželi asi deset doporučení a žádostí o recenzi kebabárny Gemüse Corner v Podolí. Nevíme tedy, kolik jich poslali fanoušci a kolik majitelé :-), což nám ale rozhodně nezabránilo se na kebabárnu mrknout v naší recenzi. Gemüse Corner Kebab totiž už v názvu slibuje inspiraci německým kebabem nejvyšší třídy, tedy berlínským Mustafa’s Gemüse Kebabem. Mustafu jsme poctivě proklepli v rámci kebabového roadtripu po Německu a i po letech se drží na druhé příčce našeho žebříčku, čítajícího v tuto chvíli již kolem stopadesáti kebabáren.

Laťku si tedy podolský Gemüse Corner Kebab nastavil hodně vysoko. Ale – slovy Svatopluka Čecha – malý ten, kdo zná jen malý cíl.

Kebabárna se nachází na tramvajové zastávce Dvorce, v dřevěné boudičce na rohu rušné křižovatky. Už když jsem k podniku přicházel, překvapilo mě, jak jsou okolní lavičky obšancované lidmi, konzumujícími naší oblíbenou blízkovýchodní pochutinu. Což si vykládám jako důkaz dvou věcí. Jednak že kšeft majiteli celkem jede a také že miniaturní posezení před kebabárnou ve složení jeden stolek a čtyři židle současnému zájmu rozhodně nedostačuje.

Gemüse Corner Kebab má v nabídce döner, dürüm a kebab box, vše v normálním nebo XL provedení, a pouze kuřecí maso (šeptanda praví, že si zde maso připravují sami a nepoužívají průmyslový polotovar). Jako správní mileniáni majitelé nabízejí i vegetariánskou verzi kebabu s haloumi sýrem. Toť celá, jednoduchá a přehledná nabídka. Chválím, není třeba vymýšlet tam, kde to není třeba. Já jsem pro recenzi zvolil döner, kolega strategicky dürüm, abychom diverzifikovali testovací vzorek. A dostáváme se k tomu, jaký vlastně tenhle kebab je. Přátelé, řekněme si hned:

Máme tu nového krále pražských kebabů.

Gemüse Corner Kebab opravdu připravuje kebab v nefalšovaném berlínském Mustafa stylu. Prim zde přesně jako u Mustafy hraje pečená zelenina. Největší parádu dělají pečené brambory a lilek. Potom se přihodí nálož již namíchaného salátu, který obsahuje kromě obvyklých podezřelých typu mrkev, rajče, okurka i čekanku a – pokud mě mé botanické znalosti nezradily – polníček?

Zálivky jsou v nabídce tři, bylinková, česneková, pálivá. Já zvolil kombinaci pálivé a česnekové, příjemný klučina za pultem říkal, že klasicky servírují do kebabu od každé trochu. Zálivkám nemám moc co vytknout, pálivá byla dobrá, ale potěšilo by mě, kdyby jí borci připravili mnohem pálivější. Česnek jsem krkal ještě cca 3 hodiny poté, což je takový můj standard, když je česneková zálivka akorát česneková.

Až překvapivě málo prostoru budu v recenzi věnovat masu – tomu do Mustafy ještě kus chybí, protože štangli masa nemá Gemüse Corner Kebab proloženou paprikou a rajčetem. Zelenina je jen zapíchlá navrchu štangle. Maso je ale dobré a čerstvé. Přiznám se, že jsem nezaregistroval, jestli mi bylo skrojeno rovnou z grilu, nebo přicestovalo z hrnce. Měl jsem totiž oči navrch hlavy a hypnotizoval pečenou zeleninu.

Všechny vyjmenované ingredience obsluha hodila do méně obvyklé kebabové housky, nikoliv klasického tureckého chleba se sezamovými semínky. Zaskočilo mě, že houska byla dost mastná, úplně neznám důvod, zvlášť když housku v Gemüse Corner Kebab nepředpékají na grilu.

Celý výtvor byl navrch zasypán vynikajícím, ale opravdu skvostným sýrem feta a pěkně po tureckém způsobu zakápnut citrónem. To kebabu dodává čerstvost a šmrnc.

Přátelé a kamarádi, kebaboví nadšenci, konečně máme po letech v Praze kebabárnu, která zcela vybočuje klasické české kebabové produkci.

Celková chuť byla opravdu skvostná. Kebaboví nadšenci, kteří už si vystáli legendární frontu u Mustafy, při kebabu z Gemüse Corner v Podolí nostalgicky zaslzí. I když zatím není dokonalý, je jejich kebab ve stejné lize, jako berlínské těžké váhy. Pochválit musím i obsluhu, která kebabem očividně žije, a nabídku nápojů. Pivko z Oseka, limonády z Berlína a ayran bůh ví odkud – no není to nádhera? Super, jen tak dál.

Na závěr formou otevřeného dopisu shrnu, na čem by měli v Podolí ještě zapracovat, aby se stali stálicí a bezkonkurenční hvězdou pražské kebabové scény:

Pánové, studená houska na döner mi celkem vadí, ale je to nic proti pořádně nepropečenému arabskému chlebu u dürüma! Proč? Chuť masa víc vylaďte – ládujte při přípravě masové štangle do masa i vrstvy zeleniny, prosím. Maso za každou cenu skrajujte z grilu až po objednání, ne do foroty. K citronům na pokapání si doplňte sušené chilli a, jestli nechci moc, i mátu. Pak to bude totální bomba.

Gemüse Corner Kebab , Podolské nábřeží, Praha

Street Kebab (Praha)

Relativně klidnou hladinu rybníčku pražských kebabáren rozvířila v tomto roce kebabárna Street Kebab mezi Palmovkou a Balabenkou. Tedy takhle, nových kebabáren vzniká v Praze spousta a mám pocit, že si budeme muset najmout pěkných pár brigádníků, abychom je všechny vůbec prošli. Jenže Street Kebab nás nezaujal tím, že vznikl, on nás dostal chutí kebabu.

No nebudu napínat, jdeme recenzovat. Do podniku jsem se dostavil na sobotní oběd. Uvnitř moc neposedíte (jakože vůbec), jedná se o miniaturní kebabárnu, kde host moc zázemí nemá. Musím ocenit originální a i celkem kvalitní branding a grafiku, žádné plameny na červeném podkladu se zde nekonají.

Při vstupu do kebabárny jsem měl jasný plán: kuřecí maso, česneková zálivka, dürüm. Pak to ale přišlo – sdělil jsem objednávku, když tu pořádně zaostřím na štangle a nestačím se divit – oni nabízejí  telecí, které není rozšmelcované do sekané? Jakože telecí z kusů masa, naskládaných na sobě, jako to vídáme u kuřecího?

Stopnul jsem objednávku a začal se zvědavě vyptávat. Kebabář mi řekl, že opravdu zkoušejí telecí maso, které je fakt masem. Ale že se musí omluvit, že je o dvacku dražší, než je napsáno v jídeláku, protože má mnohem vyšší nákupní cenu. Tohle mi pak v průběhu přípravy dürümu s omluvou zopakoval asi šestkrát.

Dürüm s tímhle luxusním masem vyšel na 110 korun, což si myslím, že je na Prahu a s přihlédnutím ke kvalitě surovin úplně v pohodě. Dürüm jsem spořádal před podnikem v autě pěkně za tepla, abych neponechal nic náhodě.

Když začnu tím nejobyčejnějším, tedy pšeničnou plackou (dürüm mimochodem v turečtině znamená pšeničná placka, nikoliv rohlík, jak se vám bude snažit nakukat překladač Google) – neurazila. Propečená byla do křupava. Nic moc víc od ní asi čekat nejde. Zeleninka se povedla, byla v podobě salátků a ochucená. Zálivce taky nemám moc, co vytknout. Byla česneková tak akorát, což já rád, protože sice oceňuju chuť česneku, ale ne, když ho krkám ještě sedm hodin po konzumaci.

V hlavní roli nicméně ve Street Kebabu zazářilo telecí maso. Bylo z hrnce (je to zajímavé, být vlastně kebabovým pamětníkem a vzpomínat na časy, kdy maso z hrnce servírovalo jen deset procent těch nejhorších kebabáren na trhu), ale musím uznat, že na chuti se to zásadně neprojevilo. Protože ta byla prostě a jednoduše slastná. Maso bylo výborně kořeněné, masité (sic! – není smutné, že tohle vůbec musím psát?), se skvělou masovou texturou.

Celkově jsem si na dürümu extrémně pošušňal a k domovu se odebral neřkuli s očima navrch hlavy.

Jenže –  vyslal jsem do Street Kebabu o měsíc později zvěda a vypadá to, že lepší telecí maso se neuchytilo, protože při druhé návštěvě v nabídce nebylo. Což by mě tedy opravdu mrzelo. Určitě bych také měl zmínit, že ač Street Kebab rozváží, bere objednávky po telefonu a funguje na Dáme jídlo, ceny jsou jiné, než když si objednáte na prodejně – a tím jiné myslím katastrofálně vysoké. Ostatně, přesvědčte se sami na jejich webovkách.

Prostě a jednoduše – zkuste někdy zajít a udělejte si názor sami. A budeme rádi, když nám dáte vědět, jak to je s tím telecím.

Street Kebab, Sokolovská 364/202, Praha

Istanbul Kebab (Jindřichův Hradec)

Istanbul kebab v Jindřichově Hradci se mi připletl do cesty při trávení dovolené v blízkých lesích. Nebo připletl. Měl jsem chuť na kebab, zagooglil, zjistil, že se nejspíš jedná o jediné zařízení tohoto druhu v tomto městě a svěřil se do rukou navigaci Waze. Takže o připletení se do cesty se asi zas tak úplně nejednalo.

Istanbul kebab se nachází v centru Jinřichova Hradce, poblíž centrálního náměstí. Provozovna jako taková nenabízí žádné posezení, ale zase má připravená podél stěny a výlohy malé barové pulty, kde lze krmě zhltnout na místě, abyste si nezacintali interiér vozu.

Manželka si objednala kebab talíř, já dürüm. Za pultem se zrovna zaučoval nový pracovník české národnosti, dozorován přísným okem (nejspíše) majitele, kluka opálenýho (mimochodem začínám se s ohledem na současnou hyperkorektní dobu obávat, že nám brzy nějaký neziskovkař napíše, že to naše označení „kucí opálený“ je rasistické a xenofobní).

Zaučující se pán byl v rámci možností (přeci jenom, nacházíme se ve fastfoodu na malém městě, ne ve fair trade kavárně na Letné) slušný a příjemný. O (nejspíš) majiteli se to říct nedá, nás si nevšímal, ale na nového kolegu byl celkem hnusný.

Naší objednávku jsme chtěli sníst na místě, což obsluha vyřešila tím, že kebab talíř stejně umístila do polystyrenového boxu a dürüm mi podala do ruky. Začal jsem se dožadovat nějakého talíře, což k mému překvapení způsobilo o obsluhy překvapení ještě větší, než to mé. Očividně jsem byl první v historii kebabárny, který by si rád při jídle dürüm na chvilku odložil, třeba aby si otevřel plechovku s pitím a napil se. Můj zcela nestandardní požadavek se vyřešit nepodařilo, takže jsem si dürüm odkládal na polystyren k manželce.

Chuťově kebabu ale nemám zas až tolik co vytknout, respektive, o úplný průser se nejednalo. Maso měli jen jednoho druhu, naštěstí kuřecí a ne hovězí sekanou, což kvituji. Dostali jsme ho čerstvě skrojené z grilu, což jsem upřímně v podniku této úrovně na tomto místě snad ani nečekal. Maso tedy vůbec nedrželo pohromadě a rozpadalo se na podivné prvočinitele, ale chuť byla v toleranci. Česneková zálivka hodně silná, což mě potěšilo. Hranolky v kebab talíři byly smažené v oleji, který ve friťáku přežíval snad už od doby, kdy se zde – nejspíš – narodil Adam Michna z Otradovic (1600 – 1676). Zelenina naprosto klasická, bez špetky invence. Měl jsem hlad jako prase, takže jsem dürüm zhltl asi za minutu a cítil se na druhý, ale objektivně se jednalo o solidní porci.

Kdybych to měl shrnout, myslím, že jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Malou kebabárnu na malém městě, vyrábějící zcela průměrný kebab, nijak nevybočující z řady. Těžko ale budete jako majitel cítit potřebu nějaké invence a inovací, když vaší jedinou konkurencí bude stánek s klobásami na zimáku a vietnamské bistro za rohem. Navíc, i průměrný kebab je pořád dobrý kebab. A o tom to celé je.

Istanbul Kebab, Klášterská 79, Jindřichův Hradec

Sultan Döner Kebab 2 (Rakovník)

Plán pořídit si novější vůz mě zavedl opět do Rakovníka. Zkušenost s místním autobazarem byla příšerná, ale o to příjemnější překvapení se mi dostalo v další z místních kebabáren. Na to, že Rakovník není extra velkoměsto, je zde hned několik kebabových provozoven, z čehož se mi radostí tetelí knír, vousy i zbytek vlasů.

Tedy zvláště po návštěvě Sultan Döner Kebabu, který je, a to prozradím hned na začátku, suverénně nejlepší kebabárnou ve městě. Dokonce se odvažuji tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších kebabáren, ve kterých jsem za poslední rok byl. Jo a jinak tu dvojku v názvu má proto, že provozovna Sultan Kebab se nachází v Kladně a vlastní ji stejný majitel. Nutno dodat, že žák zde očividně předběhl svého učitele. Kladenská kebabárna byla lehce nadprůměrná, ale rakovnický Sultán Solimán, vládce náš, slunce naše jasné (abych si pomohl přirovnáním z pohádky Lotrando a Zubejda), je zde jasným vítězem.

Otevírací doba: Obvykle od 10 do 22, jen o víkendu do půlnoci. Tudíž vysloveně necílí na opilce, kteří v půl čtvrté ráno jsou schopni pozřít i velbloudí trus s majonézou a malinami. Já osobně byl na inspekci kolem oběda ve všední den. Musím říci, že za dobu mé přítomnosti se dveře prakticky netrhly, což je vždy také dobrý indikátor kvality.

Interiér: Naprostá spokojenost – velký, prostorný, uklizený a čistý. Navíc nepřeplácaný a ta možnost si v klidu sníst kebab u stolu, kde se hned nemačkáte s dalšími kebabu chtivými zákazníky, je prostě super. Vyjma kebabárny Can Bey v Praze v Ječné, která je v podzemí de facto i hospodou a považuji ji za nejlepší kebabárnu v ČR, jsem nikde lepší interiér nezaznamenal. Body nahoru pro Sultan v Rakovníku. A že už jsem se těch kebabů za poslední léta něco najedl.

Samotný pokrm: Objednal jsem si klasický döner, v základní ceně navíc se sýrem (kolenovrtové volejte třikrát hurá). Po pravdě vám nenapíši, jaké jsem si objednal maso. Je mi to líto, ale recenzi píši po několika dnech a moje poznámky jsou: “krásně propečené, čerstvě nakrájené, výborně ochucené a množství jak pro vepře.” Určitě se nejedná o hovězí, ale co tak koukám na fotografie, možná to nebyla ani klasická kuřecí varianta, ale právě vepřová. Až pojedu příště kolem, svoji chybu napravím. No, nic to nemění na tom, že maso bylo fakt výborné a to množství takové, že jsem nemohl (já?!!) porci pomalu dojíst. Ke konci jsem škytal jak přecpané batole poté, co ho odpojí od matčina prsu.

Zelenina nebyla příliš inovativní, tedy variace zelí, ale byla rozhodně čerstvá a křupavá a také dobře dochucená. Zálivku jsem zvolil bylinkovou. To jsem vám totiž v poslední době zjistil, že ty jemné nuance kopru v zálivkách výborně hrajou dohromady s masem a houskou a zeleninou a vůbec je to super filharmonie, ideálně když si pokrm pocukrujete chilli papričkami. To už pak vůbec nemá chybu a je to gastroorgasmický zážitek. Houska čerstvá a křupavá a vevnitř vše naskládáno tak, že na konci zbyla masová kapsička, po které jsem se notnou chvíli olizoval až za ušima.

Obsluha: Vše pochopili, všude měli čisto a uměli kebab poskládat k mé naprosté spokojenosti. Tady je svět ještě v pořádku.

Cena hlavních pokrmů: dürüm se sýrem 95 kč a döner se sýrem 75 Kč. Když vezmu v potaz velikost porce, tak poměr cena výkon geniální a nejlepší, co snad může být. Za 75 Kč se nacpat k prasknutí a co je hlavní, nacpat se dobře.

Sultan Döner Kebab 2, Na Sekyře 100, Rakovník

Original Döner Kebab House (Tábor)

Inspektorování nás již zavedlo na mnohá místa, avšak město Jana Žižky mezi nimi dosud chybělo. Náhodou jsem projížděl okolo, když jsem dostal ten spásný nápad Tábor prozkoumat, a taky nějak přirozeně najít kebabárnu a najíst se.

Teda popravdě když jsme jeli kolem po dálnici, partnerka na mě v autě vyhrkla, že je v Táboře muzeum čokolády a marcipánu, takže jsem neměl na výběr. Procházka historickým centrem, výstup na věž, no, byl jsem Táborem mile překvapen. Pak jsem se však ocitl na dostřel od kebabárny. Žádná vozová hradba před ní nebyla, a tak jsme vstoupili dovnitř.

Interiér: První dojem byl více než pozitivní. Interiér byl zajímavý, neotřelý a hezký. Navíc v kebabárně bylo tolik místa, jako už jsem dlouho neviděl. Vše působilo čistě, zrovna někdo šmejdil utěrkou po stole právě odcházivších návštěvníků. Navíc se zde nacházela supr zahrádka s krásným výhledem. A žvejkat si kebab v hezkém prostředí s výhledem? To chceš.

Kvalita služeb:  Objednali jsme si jeden dürüm a jeden falafel kebab (měli jen hovězí variantu, kterou ani já ani partnerka nemusíme, ona to vyřešila falafelem, já, jako recenzent, jsem chtě nechtě do této často nastavované kaše jít musel). Bohužel netuším, zda se jednalo o “hrncák” nebo bylo maso čerstvě nakrájené.

Po objednávce jsme si šli sednout na zahrádku. Pokrm nám byl donesen na dřevěném prkýnku, což jsem ještě nezažil a působilo to rozhodně honosněji, než když vám donesou kebab v alobalu. Za tohle palec nahoru. No, ale to hlavní nás přeci jen teprve čekalo. Takže jdeme na rozborku kebabu.

V dürümu mohlo být určitě více masa, měl jsem hlad. Navíc jeho kvalita také nebyla zrovna zázračná a s dochucením si tady moc nevyhráli. Ocenil bych zeleninu, ve které se objevila mrkev, paprika, okurka. Bylinková zálivka byla ale také málo dochucená. Ono obecně celý kebab byl takový nemasný neslaný. Houska totiž byla dost připálená a to celkovému dojmu nepřidá. K tomu jsem měl po snědení porce pořád trochu hlad, a to inspektor Emperor nerad.

Jo, a taky mému hodnocení nepřidalo, že si na zastřešenou zahrádku s výhledem přisedla nějaká skupina primitivních buranů, rodina blbů na výletě. Píši to takhle vulgárně z toho důvodu, že jsem dosti militantní nekuřák a tahle vypečená rodinka si v klidu zapálila a všechen kouř nám šel pod nos, což teda při jídle fakt nesnáším… Trochu nechápu, že tam mají povolené kouření, když to mají pod střechou.

Obsluha: Donesla, co jsme požadovali, měla čisto, ale co se pokrmu týče, obávám se, že do toho nedávají to potřebné srdíčko. Jinak vám prostě nedají připálenou housku a tak dále. Tudíž s utěrkou to umí, ještě by to chtělo zapracovat s vařečkou.

Cena hlavních pokrmů: Když vezmu v potaz prostředí a situování kebabárny a velikost podniku, není 100 Kč za dürüm zase tak moc, ale když si tyto aspekty odmyslím a připočtu velikost a kvalitu porce, je 100 Kč až moc.

Original Döner Kebab House, nám. F. Křižíka 2840, Tábor

Kebab & falafelova! (Praha)

Kebabový stánek – či spíše okénko – umístěné v podchodu pod magistrálou vedle nově zrekonstruovaného Národního muzea už jsme na našem webu recenzovali. A co si budeme povídat, nadšení jsme úplně nebyli, jak se můžete přesvědčit v naší původní recenzi.  Od té doby ale nějaký čas uběhl a v místě se otočilo několik nových pronajímatelů. Ti poslední, kteří stánek přejmenovali na Kebab & falafelova! to vzali z gruntu, včetně modernizace interiéru, a tak jsme si řekli, že by nebylo od věci se na staronový kebab pod magistrálou podívat znovu.

Dnes začneme zostra, bez obvyklých úvodních příběhů. Výše zmíněná modernizace interiéru spočívá z poloviny v instalaci obrazovky, na které je promítáno menu a sem tam nějaký ten lákavě vypadající kebábek. Druhou polovinu modernizace pak představuje změna barevného schématu z klasické kebabové rudé na více moderní ekologicky působící zeleno-bílou kombinaci. Nebudu dělat Zagorku, podle mě se tahle změna povedla, v zaplivaném podchodě najednou kebabárna působí tak nějak kredibilněji.

V klasickém odpoledním shonu jsem si objednal jeden döner s česnekovou zálivkou a kuřecím masem. Čekání na zprocesování objednávky mi zpříjemnil zadarmo věnovaný falafel, který jsem měl, přiznávám, v hubě poprvé a jako nebylo to vůbec špatné. I když… Maso je maso, o tom žádná.

Na grilu se točila hovězí sekaná a kuřecí maso a co tak koukám, když chodím okolo, nebylo to výjimkou, takže na výběr je a to je dobře. Zklamal mě snad již klasický přesun masa z přihřívacího hrnce do kebabu a okamžité dokrájení masa ze štangle a jeho vložení do hrnce. Já to maso CHCI ČERSTVÝ, sakra!

Obsluhu hodnotím jako lehce nadprůměrnou. Když se na vás borec tváří, jako že by vám nejradši z poza pultu jednu vyťal, ale pak vám dá zadarmo falafel, tak mi přijde, že se to tak nějak vzájemně vyruší do průměru. A protože, jak říkám, falafel byl dobrej, vyšel mi z toho pro kebabáře lehký nadprůměr.

Obdržený kebab jsem vynesl do relativního klidu za magistrálu, kde jsem ho zdokumentoval a rychlostí somálského adolescenta sežral.

Postupně – houska dobrá, křupavá, není to ten klasický turecký chleba německé provenience. Maso, ač z hrnce chuťově obstálo a bylo ho i slušné množství. Co mě poslalo do kolen, byla zelenina. Konečně, konečně někdo pochopil, že je potřeba zeleninu pořádně ochutit. Zelenina z Kebab & falafelova! byla naložená v octu s cukrem či co a bylo to cítit při každém soustu. Super, palec nahoru, zlatý bludišťák atd.! Zálivka také nezklamala, sice jí trochu upozadila chuť zeleniny, ale vůbec to nebyl problém.

Všechny ingredience dohromady perfektně fungovaly a já měl po delší době pocit, že si dávám kebab, který připravili lidé, kteří tomu trochu rozumí a chtějí, aby to chutnalo dobře. Domů jsem odcházel mocinky spokojený. Kebabárnu Kebab & falafelova! Vám můžu s klidem doporučit.

Kebab & falafelova!, Legerova 57/75, Praha

Pauli Döner (Hamburk)

Pracovní povinnosti mě povolaly na sever Německa do přístavního města Hamburk. Při té příležitosti jsem se snažil spojit povinnou návštěvu vykřičené námořnické čtvrti St. Pauli s ochutnávkou toho nejlepšího, co zdejší kebabáři servírují zdejším Fritzům. Pročetl jsem si několik názorů zdejších döner-expertů a v mapě vztyčil vlaječku do místa, kde se nachází podnik Mr. Kebab, který se těší vřelým hodnocením. Co štěstěna nechtěla, navíc mi do St. Pauli jel z druhého okraje centra města přímý spoj, takže jsem po check-inu na hotelu vyrazil vstříc kebabovému dobrodružství v St. Pauli.

Vystoupil jsem na zastávce, prošel se přes místní „matějskou“ pouť a okolo stadionu místního St. Pauli hrající stejně jako jeho úhlavní městský rival HSV druhou německou bundesligu. HSV její kvalitu zakusil poprvé ve své více než stoleté historii. Ale nechme fotbal fotbalem. Statečnost s níž jsem bez jakéhokoli zastavení procházel okolo stánků s cukrovou vatou, svařákem, bratwurstem a všelijakými sladkostí hraničila se sebeobětováním křesťanského mučedníka. Neměl bych opomenout zmínit, že do St. Pauli jsem se dostal již za tmy a moje orientace nebyla zrovna na úrovni indiánského stopaře z kmene Sioxů.

Dorazil jsem na místo, kde se měla nacházet kebabárna Mr. Kebab, ale jak jsem koukal, tak jsem koukal, ale na jejím místě, kde se měla nacházet kebabárna, se nacházel podnik zcela jiného druhu. Můj smutek ovšem netrval dlouho. Z vedlejšího podniku se ulicí linula vůně opékaného masa. V duchu jsem si řekl: „s*át na to, mám hlad, jdu sem“. Skončil jsem tedy u pultíku konkurenčního podniku s názvem Pauli Döner.

Již před vstupem bylo z ulice vidět osazenstvo podniku, kterou tvořila skupinka teenagerů blízkovýchodního vzezření doplněná o několik místních aktivistů s levicovými názory, mikinami St. Pauli a řetězy na teplácích. Jelikož nejsem ani arabského vzezření a tyto módní doplňky vyřadil z šatníku někdy na druhém stupni základní školy, asi tři mikrosekundy jsem zaváhal, zda-li vstoupit, ale poté žaludek přísným hlasem zavelel a já jednal. Objednal jsem si hovězí kebab v „klasické“ housce a k tomu na zapití malinovýho Fritze.

Při čekání jsem ihned pochopil, že pro místní jsem tak trochu exot, protože všichni zákazníci patřili mezi blízké přátele místního kebabáře, kterému hádám, že teprve loňské léto zmizelo  z obličeje akné. Tato nechtěná pozornost mi ztěžovala fotodokumentaci interiéru, ale jako správný kebabový inspektor jsem si poradil. Interiér nebyl kdovíjak honosně zařízen, ovšem nabízel dostatek místa k sezení, tak i úrovně stolování a čistoty. Po několika minutách jsem měl na stole svůj hovězí kebab s chilli a česnekovou omáčkou.

První věc, která mě lehce zaskočila, byla houska, ale to bylo spíše to, jak dlouho jsem nebyl u sousedů v Německu, a že jen v tuzemských luzích a hájích se v 99% kebab podává v trojúhelníkové housce. Tato byla kulatá, propečená tak akorát a trošku mi její vnitřní část chutnala po housce, do níž vám v mekáči udělají cheeseburger. Zeleninovou složky kebabu tvořilo několik listů salátů, rajčata, cibule, okurka, takový ten český standart.

Na samotný konec jsem si nechal maso. To bylo propečeno dokonale na skus a po zakousnutí do něj se samo jako mořská pěna rozplývalo na mém jazyce. Nevím, jestli to bylo tím, že se jednalo o poctivé hovězí a nikoli o českou sekanou, ale chuťově jsem z kebabu cítil hovězí tataráček! Musím říct, že maso mě opravdu vystřelilo do kebabové ligy mistrů. Pravda, jen ono, ale i to stačilo na dokonalý gurmánský zážitek! 😊

Pauli Döner, Wohlwillstraße 53, Hamburk

Best Kebab (Brno)

Pozorní čtenáři už na našem webu podnik Best Kebab Brno zaznamenali, a to v této recenzi. Tehdy se kebabáři z Veveří nabídkou masa z hrnce moc nepředvedli, nicméně mohlo se jednat o náhodu, a proto jsem se po měsíci do Best Kebabu vydal znovu, tentokrát s odhodláním koupit si kebab za každou cenu.

Dveře kebabárny jsem rozrazil jednoho pondělního poledne. Čas oběda, v Best Kebabu byl ve vzduchu cítit hlad a nedočkavost čekajících zákazníků a já byl okamžitě přivítán zvučným hlasem místního kebabmistra. Ještě než jsem stihl vyslovit objednávku, už se ptal: „Máte hlad, nebo chuť?“ No tak samozřejmě že jsem na kebab měl chuť, to mám vždycky, a hlad jakbysmet. Pohledem jsem zkontroloval, že se na grilu točí a opéká jak hovězí, tak především minule absentující kuřecí maso a s uspokojením si tak objednal kuřecí dürüm.

Jaký byl můj šok, když kebabmistr vzal do ruky místo nože naběračku a místo toho, aby se vydal ke štangli masa, si to namířil k hrnci umístěném v ohřívači. Přátelé, já se toho čerstvě skrojeného masa z grilu kromě CanBeye už asi v žádné jiné kebabárně prostě nedočkám. Za těch pár let, co web Kebabarny.cz děláme, kebabáři neuvěřitelně zlenivěli a z masa z hrnce se stal standard. Škoda.

Z letargie způsobené pozorováním transportu masa z hrnce do mého kebabu mě vytrhl až dotaz evidentně dobře naladěného kebabáře. Otázku „Dáme vitamíny?“ jsem si přeložil tak, že jsem dotazován na to, zda chci do dürümu zeleninu, což jsem samozřejmě chtěl a to i s náloží cibule. Pak se mě kebabmistr zeptal, jestli nechci i něco navíc a co vám budu povídat, papričky jalapenos se neodmítají.

Převzal jsem připravený kebab a usadil se u barového sezení podél stěn kebabárny. Nevím, jestli to je nějaké brněnské specifikum, ale stejně jako v Kurském kebabu na Lidické jsou i zde v Best kebabu podél všech stěn zrcadla, takže se při žranici můžete oddávat pozorování sebe sama. No, alespoň v mém případě to úplně pěkný pohled není a možná bych ocenil, kdybych mohl místo na sebe prostě je čučet do zdi.

Nyní už se ale dostávám k tomu hlavnímu, k chuti. Když začnu od toho nejdůležitějšího, tj. masa, tak musím říct, že bylo navzdory potrápení v hrnci docela teplé, šťavnaté a dobře ochucené, takže katastrofa se nekonala. Tortilla byla propečená krásně dokřupava, to se chlapcům a děvčeti z Best kebab Brno povedlo, trochu horší to ale bylo s česnekovou zálivkou, která nebyla úplně výrazná. Pálivé koření mi taky ponožky na nohou nerolovalo, a to ho tu dokonce zájemcům prodávají zvlášť v pytlících.

Když to ale všechno shrnu dohromady, musím říct, že jsem si celkem pochutnal. Možná to tedy bylo tím, že jsem byl vyhládlý jak nepřítel lidu po dvou letech v gulagu a mohl jsem tak mít trochu zastřené smysly, ale po konzumaci jsem se z podniku Best Kebab vyvalil spokojený a v dobré náladě. Možná tomu pomohlo i hlasité přání zbytku krásného dne, kterým mě kebabář při odchodu počastoval, nevím, co ale vím, je, že kdybych pracoval někde poblíž, kroužil bych pravidelně v poledne kolem Best kebabu jako vosa kolem meruňkové kofoly.

Best Kebab, Veveří 474/36, 602 00 Brno

Stanboli Döner kebab (Příbram)

Dříve jsem dělával spousty výletů kvůli různým národním parkům, přírodním pamětihodnostem, hradům či zámkům. Nyní se to naprosto otočilo a dělám výlety kvůli kebabům a až posléze si kolem nacházím různé zajímavosti. Abych udělal recenzi i cestopisně zajímavou, tak v Příbrami a jejím okolí bych vám rád rozhodně doporučil navštívit památník Vojna. To je vám takové místo, kam ty svině komunistický zavírali v padesátých letech politické vězně. A pranic si tento areál nezadá s koncentrákama, které používali o pár let dříve nacisté. On i nápis nad branou “prací ke svobodě” vypovídá o tom, že komunisté hajzlové byli, jsou a budou. Toť má politická vsuvka a teď zpět.

Přímo v Příbrami je poté Svatá Hora, což byla teda velká paráda a fakt doporučuji všem. A právě na jejím úpatí se poté nachází to hlavní, kebabárna Stanboli. A jsme doma. Klasická vůně v ulici. A copak to nevidí oko mé modravé? Zrovna zavážejí mražené štangle kebabu (viz foto). Musím upozadit myšlenky na zločin a zcizení auta plného kebabu a jde se dovnitř.

Interiér: Velmi vkusný, nepřeplácaný, navíc jednotlivé boxíky laděné do červena, což je moje nejoblíbenější barva. Cítil jsem se jako doma. Všude čisto. Kéž by takhle vypadaly všechny kebabárny.

Kvalita služeb:  Hele, nebudu lhát, normálně mně teče slina po bradě jen při psaní recenze. To jen tak pro začátek. Objednali jsme si jeden döner (pro dva lidi) a stejně jsme odcházeli nacpaný, jak kdybychom snědli i Karkulku a myslivce a babičku i s Boženou Němcovou. Maso kuřecí, bohužel z hrnce, ale tak dokonale dochucené, dokořeněné a teplé, a působilo čerstvě, že v hrnci dle mého dlouho nepobylo. Houska byla trošičku měkčí, než by bylo bývalo zdrávo, ale mohlo to být i tím, že byla naplněna ne zplna, ale že obsah kebabu natolik přetékal (představte si sedět Halinu Pawlowskou na barové sedačce, tak kebab působil, jen teda více čerstvě a sexy), že jsem musel snad deset minut vyjídat obsah vidličkou, než šla houska trochu ohnout, abych se do ní mohl zabořit jak kuna do kurníku.

Protože jíst kebab vidličkou nemám rád, se přiznám, je to podobné u burgerů – když si objednám burger či kebab, tak se to prostě nejí po kouskách, ale pěkně všechny chutě se musí prolnout dohromady, abych měl plnou hubu úplně všeho a ideálně se i pokydat. Prostě okusit vše zároveň. Maso, zeleninu, housku, zálivku. Tím se dostáváme k dalším ingrediencím. Bylinková zálivka byla také dobře dochucená, zeleniny byl také kopec, převážně variace na zelí, přesto čerstvé. Dohromady kebab par excellence.

Obsluha: Uměla krásně poskládat kebab dohromady, totálně obrovská porce. A ta kapsička jak ze žurnálu? Navíc fakt sympaťáci. Body nahoru.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 85 Kč s touhle velikostí? Navíc naprosto výbornej?  Najedli jsme se dva a byli úplně přecpaný. Poměr cena/ výkon/ kvalita -nepřekonatelná.

Stanboli Döner kebab, Lázeňská 22, Příbram II

Kassan Kebab (Trutnov)

Náhoda tomu chtěla, že jsme se ocitli v Trutnově (jsem sám, komu se pořád plete Trutnov a Turnov?), místu spjatém s Václavem Havlem (díky nedalekému Hrádečku) či s festivalem Trutnoff (který skončil). Takže už vlastně není ve městě vůbec nic. Ale to bych kecal. Ty okolní panoramata, naučné stezky po okolních kopcích, hezky strukturované náměstí. Tohle všechno paráda. To, že je v každé ulici jedna až dvě herny, už je menší paráda, ale tak hlavně, že se má Ivo Valenta a jemu podobní dobře a že mohou nadále ožebračovat lidi, kteří je poté ještě zvolí do senátu. Zpět ke kebabu. Ani jsme na něj cíleně nešli, prostě jsme měli hlad a kebabárna Kassan Kebab se před námi zjevila jako fata morgana.

Zde vsuvka o podivných návštěvnících, kteří se v kebabárně objevili chvíli po nás. Jedna lochneska ve středních letech a nějaký pán, hubený, který musel obsluze několikrát zopakovat, že je vegan  (proč se tímhle musí lidi pořád chlubit??) a nejvtipnější bylo, že ona nejedla vepřové maso a on logicky nic (rozuměj maso a sýr). Tudíž si paní objednala chleba a salát a pán jen zeleninu na talíř a chilli zálivku a jali se jíst svůj pokrm pod staženou prasečí kůži na zdi (!). Proč, proboha, chodí podobní lidé do kebabárny? Co jako uvnitř čekali? Gauguinovy nahé Tahiťanky? Shakespearův neobjevený sonet? Jo, a měli ponožky v sandálech, úplně mně zlepšili náladu.

Interiér: Variace na téma jak implementovat kebabárnu na české prostředí. Na stěně visí kůže z divočáka. Kolem nějaké obrazy ze severu Iráku (i když podle obsluhy se jedná o Istanbul, kde však žádné hory v okolí jaksi nejsou, takže nás někdo mate).

Kvalita služeb:  Objednali jsme si dürüm a salát s masem (druhé nehodnotím). Maso měli jen vepřové, ale! Sice z hrnce, tentokrát odpouštím, protože bylo krásně teplé a super dochucené, kéž by se všichni dohromady vykašlali na nějaký náboženství a že nežerou vepřové maso, protože to jde tak krásně dohromady v tom kebabu. To byla pohádka jak o Bajajovi. V mé porci bylo jen trochu zeleniny, tedy spíše zelí, pak úplně monstrózní nejvíc největší množství masa. Takže velmi rád promíjím nedostatek zeleniny na úkor masa.

Od Emperora fakt nikdy neuslyšíte, že v kebabu bylo až moc masa. Zálivka bylinková, trochu tekutější a taková neurazí, nenadchne, chilli zálivka pak krásně pálila a byly to fakt namletý kousky papriček, fakt paráda, a ne žádnej vylitej kečup z Makra. Houska průměr, dobře ohřátá a křupavá, navíc teplá a hlavně neprosakovala omáčkou a monstr porcí masa a držela tvar, což může být i tím, že v ní bylo půl vepře.

Obsluha: Úplně v pohodě. Sice neví, kde je Istanbul, ale klasicky kluk opálenej, nic nepokazil a dokázal si poradit i s objednávkou těch dvou podivínů. Jen kebab z hrnce, ale bylo vidět, že byla doba oběda a měl se co ohánět, takže si krájel do foroty chvíli předem. Navíc se nebojí vepřového. Sláva.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 90 Kč, na tu porci fakt velká paráda. Škytal jsem spokojeností tak půl hodiny po jídle.

Celkové hodnocení: Vepřové v kebabu a výborné. Třikrát hurá, navíc cena více než příznivá. Šup tam.

Kassan Kebab, Nádražní 189, Trutnov

« Starší příspěvky

© 2019 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑