Archiv rubriky: Recenze kebabáren (page 1 of 15)

Kebab Letenský zámeček (Praha)

Začalo nám léto, pro Čechy tradičně období vysedávání a zevlení na předzahrádkách a zahrádkách hospod a restaurací. Všichni, co se na našem webu scházíme, víme, že po pár pivech pěkně vyhládne a zároveň, že po cestě z takového zahrádkového posezení je pořádný kebab v poctivé kebabárně to nejlepší, co může našince potkat.

Když tedy náš expert na lelkování, inspektor Grylls, v průběhu jednoho ze zmiňovaných vysedávání na zahrádce – konkrétně tedy v obrovské pivní zahradě u Letenského zámečku – zjistil, že kromě krásného výhledu a solidních hajzlíků letenská beer garden nabízí i kebab, bylo jasné, co bude třetímu pivu na stole dělat společníka.

Pro kebab si, stejně jako pro pivo, musíte u Letenského zámečku vyrazit vystát frontu u stánku. Žádné pokřikování od stolu na číšníka ve smyslu „Dvě piva, rundu zelený a třikrát kebab s česnekovou“ se tedy bohužel nekoná. Nikomu to nevyčítám, body nestrhávám, ale představa, představa to je, přátelé, krásná.

No nic, přestaňme snít a vraťme se do, a to říkám rovnou, ne zcela růžové reality. Kebab jde u stánku samozřejmě na dračku, takže můžete očekávat výskyt front. Musím ale uznat, že příprava kebabů dvojici kebabář/kebabářka odsejpala raketovým tempem.

Škodolibě se dá poznamenat – bodejť by ne.

U Letenského zámečku servírují pouze döner. To mi neva, chápu. V nabídce je pouze kuřecí maso. Chápu a dokonce kvituju, lepší než „hovězí“ sekaná. Co proces přípravy nadále zrychluje a co už chápat přestávám, je deset kilo masa nařezaného do foroty do hrnce a katastrofální nabídka zeleniny.

Maso jsem do döneru dostal úplně studené. To je podle mě při třiceti stupních Celsia ve stínu celkem umění. Maso ale navíc mělo opravdu výraznou pachuť a i doma to pak na – vy víte kde – byla solidní divočina. Nevím, možná byl spoluviníkem i ten Gambáč… ale maso prostě totální tragédie. Zeleninová složka kebabu skládající se ze zelí, cibule a množství okurky, běžně dostačujícího na čtyři až pět kebabů, mě upřímně rozesmála. Další mrzení přišlo se zálivkami. Česnek a chilli. Chilli nepálivé, obě zálivky zavodněné jak koleno Andreje Babiše.

No a finálním hřebíčkem do rakve pak byla velikost porce. Kebab u Letenského zámečku stojí 115 korun, to je i na Prahu slušné pálka. Döner ale nejspíš trpěl dwarfismem, nebo já nevím, co to mělo znamenat. Myslím, že kdyby to viděl nějaký kebabmistr s profesní ctí, tak kolegu z Letné z toho stánku regulérně vylíská. Tohle by si vám v normální kebabárně nedovolili prodat ani jako poloviční porci.

Uff, normálně jsem se při psaní naštval skoro stejně, jako když jsem toho dönera jedl. Asi chápete, že co se týče hodnocení, směřujeme do suterénu našeho přehledu českých kebabáren.

Na závěr bych ještě zmínil „interiér“. Jedná se o otevřený stánek, takže tam moc vymyslet nejde, ale místo (Letenský park s krásným výhledem na Vltavu, pražské mosty, palác Ministerstva průmyslu a obchodu a vůbec celou centrální Prahu) je perfektní. Alespoň v téhle kategorii nějaké ty bodíky budou.

Kebab v rámci obří pivní zahrádky je geniálním podnikatelským záměrem. Provedení je ale katastrofální a tak tahle kebabárna radost přinese asi jen majiteli, přepočítávajícímu hromady zlaťáků od kebabuchtivých pivařů.

Kebab Letenský zámeček, Letenské sady, Praha – Letná

Kebab La Familia, Jaroměř

Stará vojenská píseň, oblíbená to u Švejka, praví: „když jsme táhli k Jaroměři, ať si nám to kdo chce věří, zašli jsme si k starý Káče na večeři“. Já se sice nevypravil ke starý Káče, ani se nejednalo o večeři, ale jinak se jedná o veskrze podobný příběh.

Abych to uvedl, byl jsem na dovolené s rodinou na Broumovsku, chodil po horách a spal v Broumovském klášteře.  Až při zpáteční cestě, tedy v neděli, jsem se rozhodl okusit nějaký ten lokální podhorský echt kebab. Broumov – zavřeno. Police nad Metují mimořádně kvůli poruše – zavřeno. Už jsem byl hladovej jak vlk a trochu rozzuřenej, že z výletu ani nepřivezu recenzi, navíc dítě řve v autě a cesta ještě dlouhá, prostě zoufalá situace. Abych vás dlouho nenapínal a jak je již z názvu patrné, tak po těchto peripetiích jsem našel onu manu nebeskou v Jaroměři. Město známé svými kruhovými objezdy a neustálými kolonami má hned u hlavní silnice vcelku epesní kebabovou budku, kde jsem se prostě musel zastavit. A udělal jsem dobře! Opět prosím omluvte snížený počet a kvalitu fotek, na tajňáka z ulice skrz okno toho fakt moc nevyfotíte, tak snad stačí takhle ilustračně.

Název působí trochu neortodoxně a italsky, ale lepší než tisícípátej kebab Istanbul. Co mě však u hladového okna zarazilo (vnitřní část zavřena, koronavirus), že uvnitř není klasický opálenější pán (smí se vlastně ještě napsat mouřenín, když to jako nemyslím vůbec hanlivě?), ale prostě český fousek, věk tak přes padesát, patrně dobře fušující zahraniční konkurenci do řemesla. Po pravdě z tohohle mám většinou obavy, zde však byly liché. Pán byl sympaťák.

Ač jsem stál jen u hladového okna, mohu se vším všudy a objektivně hodnotit i interiér a čistotu. Potřeboval jsem totiž na WC a bylo mi umožněno přes karanténní opatření jít dovnitř. Na budku u silnice je interiér zařízen vkusně a čistě, včetně toalet.

Pojďme ale na to hlavní, objednal jsem si dürüm. Kuřecí maso se pěkně rožnilo na rožni a… tady nastal drobný zádrhel, dostal jsem hrncák, škoda. Přesto ve finále musím kvalitu masa, ochucenost, koření a i relativně čerstvost pochválit. Jen je to škoda, krájet se má začerstva.

Drobný přešlap obsluha napravila, když se mě (stává se vskutku velmi velmi výjimečně) pán zpoza okna zeptal, jak moc chci housku propéct. Super, kéž by se ptal každý. Poručil jsem propéct trochu více, houska pak byla křupavější a vůbec pak působila čerstvým dojmem.

Zálivku jsem si do své porce poručil pálivou a česnekovou. Zde bych rád pochválil ostrou variantu, která super pálila, a tím dokreslovala vyváženou chuť všech ingrediencí; česneková pak bohužel byla dost vágní a nevýrazná. Do porce manželky jsem objednal variantu bylinkovou, což byla velmi dobrá volba. Zálivka měla očividně jogurtový základ, žádná voda, ale pěkně krémová a dobře dochucená.

K zelenině nemám moc co napsat, byla čerstvá, to ano, ale jednalo se o naprosto klasické eurokebabové zelí, nic víc. Obsluhu jsem již výše víceméně chválil a budu pokračovat. Zeptal jsem se, zda mohu platit stravenkami, bylo by řečeno, že žádné nebere, ale že jestli jinak nemám, že udělá výjimku a prostě si za ně půjde nakoupit; očividně dělá na sebe. Vztah k pokrmu je pak vždy jiný. Na zákaznících vám musí záležet, i když máte budku u silnice, kde se většinou staví lidé, co jedou náhodně kolem – avšak i ti se mohou vrátit! A musím říct, že až pojedu příště kolem, tak se určitě opět zastavím. Abych nezapomněl, porce to byla (a za ty peníze, 85 za dürüm!) jak pro prasopsa, funěl jsem pak v autě až do Prahy, a měl co dělat, abych přecpanej neusnul.

Kebab La Familia, Jaroměř

Tasty Döner Kebab, Praha (Břevnov)

V komentářích na Facebooku jste nám dávali hodně najevo, že na recenzi Tasty Döner Kebabu z Břevnova netrpělivě čekáte. A že je pěkný fail, že jsme Tasty ještě nepoctili návštěvou.

Takhle, my už jsme z tohoto místa jednou recenzi dělali, ale to se ještě kebabárna jmenovala MyWay Kebab, a prostě se nám na úplně stejný flek znovu táhnout nechtělo. Jenže náš čtenář, náš pán. Takže servírujeme recenzi Tasty Döner Kebabu a sorry, že to tak trvalo.

A ještě jednu věc si musíme pro začátek říct. Testovací návštěvu jsem absolvoval cca 15 minut po doběhnutí půlmaratonu. Po takové akci by byl do sebe člověk schopný nasoukat celou masovou štangli, jak se tělo zoufale snaží nahradit tuk spálený při něčem, co se dá v našem věku považovat za regulérní pokus o sebevraždu.

Tak ale vzhůru na to. S kolegou jsme objednali každý dürüm s česnekovou zálivkou a sušeným chilli. Měli jsme celkem vysoká očekávání, protože Tasty Döner občas komentátoři na našem Facebooku označují za jednu z pražských topovek.

No, naše staré známé sousloví „maso z hrnce“ vám už asi napovídá, jak to je ve skutečnosti. Takže zatímco jeden kebabmistr zkušeně okrajoval štangli masa a dělal si pod štanglí solidní hromádku čerstvého telecího, druhý kebabmistr ještě zkušeněji  vzal do rukou naběračku/vidlici a nakydal nám do dürümu maso z hrnce. Ach jo. Kolegovi se také vůbec nelíbilo, že se kebabář nezeptal, jestli chceme cibuli. A já mu musím dát za pravdu.

Když se vás obsluha v kebabárně zeptá, jestli chcete ten kebab se vším, a vy jí to potvrdíte, asi byste čekali, že to se vším znamená i cibuli, co? No, ne. Kolega na toto nedopatření po pár kousnutích přišel a nutno říct, že kebabář mu velmi rychle a zkroušeně podal hromádku cibule na alobalu, aby si mohl k jednotlivým soustům kebabu cibuli přikusovat. Což je sice fajn, ale úplně ono to prostě není. 🙂

Chuťově bylo maso relativně ok, šťavnaté, ale samozřejmě z hrnce ne horké, jen vlažné. Kolegovi se ani nelíbil poměr maso versus zelenina, tvrdil, že je v dürümu moc masa. Což zase prr, nebudeme bláznit, za mě byl poměr ideální. Čím víc masa, tím líp.

Před celkovým shrnutím chuti kebabu v Tasty Döner Kebab se ještě zastavím u interiéru. Ten je upřímně celkem nic moc, označil bych možná až jako lehce špinavější, ale přitom dost prázdný. Nedovírají se jim dveře, což v zimně není úplně cool. V době naší návštěvy a 20 minutové konzumace pokrmu u barových stolků jsme byli jedinými návštěvníky. Za tu dobu ani si jeden z dvojice či snad dokonce trojice pracantů nenašel čas na vysypání přetékajícího koše.

Na druhou stranu (neúmyslně) sympaticky pobaví menu, co mají kebabáři v Tasty Döner Kebabu nad hlavami. Menu je rozdělené na jednotlivé sekce (döner, dürüm, talíř) a pod názvem sekce je vždy dopsáno „like in Istanbul„. A protože v tomhle podniku mají celkem široký výběr, dočkáte se zde kromě cedule „Döner like in Istanbul“ i cedule s názvem „Řízek like in Istanbul„. 🙂 A za to jako palec nahoru!

No a jak to tedy je z tou chutí? Nebudu hejtovat, kebab jsem sežral v rekordním tempu, zálivka byla v pohodě, ale na zadek mě prostě tenhle kebab neposadil. Určitě neuděláte chybu, když si tu nějakého toho dürüma či  dönera dopřejete a nikdo vás tu neotráví. Že by ale šlo o pražský top kebab, to opravdu ne. Při naší návštěvě mi trošku chybělo to pověstné kebabové srdíčko, kdy je z pokrmu cítit, že to obsluha dělá ráda a že se podnik snaží kebab připravovat poctivě. A přitom by stačilo tak málo. Čerstvé maso, správně okořeněná, nebo naložená zelenina, nějaká ta neobvyklejší zálivka…

Tasty Döner Kebab, Konecchlumského 672, Praha – Břevnov

Sayf Kebab, Praha

V dnešní recenzi se podíváme do centra Prahy, v podstatě na Václavák. Předmětem našeho odborného přezkoumání se tentokrát stal Sayf Kebab na Můstku.

Sayf Kebab byl v mých očích vždy prototypem turistického kebabu v centru. O zrecenzování jsem tak dlouhou dobu vůbec neuvažoval. Turistické pastičky mi za riskování obvykle nestojí, své zkušenosti s nimi mám, a to nejen z českého rybníčku. Jeden z kamarádů redakce (zdravíme, Happy 🙂 ), se ale dušoval, že Sayf si naší recenzi jednoznačně zaslouží. Hlavním důvodem mělo být, že na Můstku se na štangli točí opravdové a nefalšované jehněčí maso. Já se ale nějaký čas zviklat nenechal. Sayf Kebab totiž na první pohled do světa doslova křičí, že se před ním máte mít na pozoru. Ptáte se jak?

Inu, jedná se o podnik, který v sobě kombinuje kebabárnu, trdelníkárnu (!!!) a šíša bar. A aby toho nebylo málo, otevřeno mají nonstop a dürüm stojí lidových 145 korun. Už mě chápete, no ne?

Ulice Na Můstku se nicméně díky koronaviru poprvé od pádu komunismu stala normálně průchozí bez toho, aby Vás atakoval někdo ze široké palety běžně se zde vyskytujících živočišných druhů: žebráků, falešných mnichů, údajně hluchoněmých rumunek, kapsářů nebo prostě jen tisíců turistů. Řekl jsem si tedy, proč toho nevyužít, neposedět na (bohužel pro Čecha) neobvyklém místě a neochutnat, jaký kebab v Praze v 6 ráno za vůně trdelníku konzumují ožralí Angličané vracející se z Pub Crawlu.

Přestávám žvanit, jdeme recenzovat. Všední den odpoledne, u kebabárny panoval klid, na svůj pokrm čekal jeden zákazník. I tak jsem na mého vysněného jehněčího düruma čekal dobrých pět (spíš deset) minut. Obsluhu se nebojím označit za jednu z těch úplně nejhorších, se kterou jsem se na svých recenzentských toulkách setkal. Ne, že by pokazil objednávku, ale příjemný byl jak preventivní vyšetření prostaty, jestli mi jako rozumíte. Přirovnal bych to k obsluze na all inclusive dovolené Hurghadě, kdy číšník po třech dnech pochopí, že z Vás žádný bakšiš za odnesení špinavého talíře nedostane. Ale zpět do Prahy – nevím, jestli existuje někdo, kdo by ocenil, že ho kebabář zabíjí pohledem, zatímco v líném tempu připravuje objednaný kebab, já to teda nejsem.

Vzhledem k tomu, že týpek se za pultem rozhodně nehodlal při práci zpotit, jsem měl spoustu času na obhlédnutí interiéru. A tady musím chválit. Vnitřek podniku je zařízený moc pěkně, vše bylo dokonale čisté a kromě vůně trdelníku (:-)) se v prostoru před kebabárnou linula i příjemná vůně nějakého arabského kadidla nebo co to bylo. Což se zdá jako maličkost, ale věřte, že dojem z podniku citelně zlepší, když necítíte při konzumaci kebabu blitky, které o pár metrů odložil onen ožralý Angličan z úvodního odstavce recenze. Zahrádku cením také vysoko. Interiér tedy supr.

Co se týče samotného dürüma, objednal jsem si ho s česnekovou a pálivou zálivkou a samozřejmě tedy v jehněčí variantě. Mají i kuřecí, která je o desetikorunu levnější. Zeleniny v kebabu moc nebylo, ale obsluha se automaticky ptala, jestli chci cibuli (bodík nahoru). Zálivky byly kvalitou velmi rozdílné. Zatímco česneková disponovala solidním řízem, vyladěnou chutí a slušnou konzistencí, u pálivé můžu pochválit jen konzistenci, protože byla stejná, jako u česnekové. Pálivá ale vůbec nepálila, takže chuť v ní vlastně žádná nebyla.

Tím jsme vyřídili ty části kebabu, kde se nic extra nedělo. Zbývá nám maso a chleba (či placka, no prostě dürüm, já nevím, jak tomu říkáte vy). Slyšte tedy, že chleba byl naprosto dokonale propečený, tenoučký a luxusně křupavý. Placka nebyla přehnaně velká, takže žádné sousto nebylo suché a dusící – znáte to, jak vám v některých kebabárnách dürüm zabalí do placky o poloměru půl metru, takže se pak na začátku musíte prokousat šesti naskládanými vrstvami placky, abyste se dostali k pokladu uprostřed. Prostě chleba v Sayfu bomba.

No a na závěr jsem si nechal maso – jehněčí šlo do kebabu rovnou ze štangle (a odpozoroval jsem, že kuřecí pro zákazníka přede mnou jakbysmet). Myslím, že je to pravidlo, nepovedlo se mi totiž ani lokalizovat v podniku onen pověstný hrnec. Jednalo se navíc o opravdové maso, žádnou sekanou. Jednoduše pláty masa z ovečky nabodnuté na rožni. Chuťově bych maso v Sayf Kebab neoznačil jako naprostou dokonalost, to, ne. Ale! Je bez debat výborné. Má specifickou chuť jehněčího, ne však přehnaně, je krásně šťavnaté a měkoučké, no prostě – pro kebabového inspektora zvyklého na všelicos čistá radost.

Čekali byste, že v podniku, kde se na štanglích točí především trdelníky, Vám budou servírovat jedno z nejkvalitnějších mas v Praze, bez mouky, bez sóji a dalších podobných vychytávek? Popravdě ani nevím, jestli je jehněčí k dostání ještě v nějaké jiné pražské kebabárně. Myslím, že za tenhle přístup si Sayf zaslouží velikou pochvalu. Po rozborce ingrediencí pojďme udělat zase sborku. Celková chuť kebabu byla super, kebab působil lehce, masově a fakt šťavnatě. Pochutnal jsem si, a jediné, co mě při žvýkání mrzelo, byl ten provar s pálivou omáčkou. Měl jsem si holt poručit i sušené chilli. Tak holt příště.

Sayf Kebab, Na Můstku 383/1, Praha

Kebab House, České Budějovice

Jih Čech byl na naší kebabové mapě dlouhou dobu označován jako terra incognita, nezmapované místo, kde spí lvi. Vydal jsem se tedy do kraje rybníků, kaprů a rovinatých stezek, díky nimž se stala tato oblast vyhledávanou destinací i mezi cyklofašisty. Jaké jiné místo si vybrat pro první recenzi z tohoto kraje, než České Budějovice, že?

V Budějovicích člověka trkne do hlavy, že téměř všichni jezdí na kole. V duchu jsem si říkal, ty „vo*e, to se jim to jezdí, to se jim to na tom kole šolíchá, když tady nemají žádný kopce. Jednou šlápnou do kostitřasu a jsou v Krumlově. Bych jim dal ty ústecký kopce, by čuměli.“ Hlavu jsem zde složil nedaleko historického centra. Stejně těsně jako legíny obepínají ženský zadek, tak i Malše společně Mlýnskou stokou formují siluetu jádra Českých Budějovic. 

Druhý den ráno jsem se probudil s kručejícím žaludkem, který mi vesele oznamoval čas oběda. Ustrojil jsem se a vydal jsem se na blind směrem k Černé věži. Očekával jsem, že v centru bezpochyby narazím na nějaký imbiss s tou osmanskou pochutinou. Moje intuice mě nezklamala. Po několika minutách moje pachové receptory zpozorněly a zaregistrovaly libou a nezaměnitelnou vůni opékané štangle s masem. Rozbušilo se mi srdce, žaludek přestal skučet a nedočkavě jsem zrychlil krok, než jsem rychlochůzí dosáhl cíle, a to kebabárny s fádním názvem Kebab House České Budějovice.

Přistoupil jsem k otevřeným vchodovým dveřím, v nichž byl umístěn provizorní pult s výdejním okenkém, tak aby kebabárna naplnila literu tehdy platného zákona a majitel podniku nemusel být vrchností lynčován na náměstí a potápěn do Samsonovy kašny.

Sympatický kebabář se s úsměvem na tváři zeptal, co si budu přát. Vsadil jsem na klasiku s bylinkovou omáčkou. Pro neznalé greenhorny se jedná o kebab v housce se vším. Pochopitelně jsem si vyžádal, aby byl můj kebab v housce vyšperkován o větší než malé množství pálivých ingrediencí. Jak jsem si poručil, tak jsem i obdržel. To vše za velmi úctyhodných 70 kaček. Za tu cenu smekám klobouček!

Protikoronavirová opatření neumožnila vstoupit do kebabárny, v klidu si zde vychutnat kebab a ohodnotit interiér kebabárny zevnitř. Co jsem však od provizorního okénka (vstupní dveře přehrazené židlí) mohl vidět, byl čistý interiér a útulný prostor ke konzumaci. V den, kdy jsem navštívil toto královské město, nebylo dle ministerského výnosu možné ani strávníkům poskytnout posezení na předzahrádce.

Bohužel jsem se v době smrtící pandemie s kebabem musel odebrat na pěší zónu a zde si najít svoje místo na slunci i s mojí kebabovou radostí. Naštěstí počasí přálo a slunce mi svými paprsky příjemně ozařovalo hladkou pleš na hlavě. Popošel jsem kousek po Lanově třídě směrem k centru a obsadil jednu z volných laviček. Usadil jsem se a začal z alobalu rozbalovat svoji houstičku s masovou náplní. Zde bych na chvilku odbočil, ale jen pozorně čtěte. Ono to s tím souvisí holomci.

Jestliže národním buditelům 18. a 19. století vděčíme za obrodu jazyka českého, tak našemu kolegovi, inspektoru Emperorovi, vděčíme za specializovaný odborný pojem, který rozšířil naši českou kebabovou mluvu. Jedná se o slovíčko eurokebab. Proč se o tom zmiňuji? Pokud objíždíte tu naší zemičku řepkou a strdím oplývající a neváháte si kdekoli objednat kebab, brzy získáte dojem, že snad všichni kebabáři berou housky, maso a zeleninu od jednoho dodavatele a podle toho vypadá i výsledný produkt. Z tohoto důvodu jste pak naprosto unešení, když narazíte na kebabárnu, která svůj produkt alespoň zčásti dělá jinak. Tušíte správně. 

V Kebab Housu v Českých Budějovicích jsem si mohl kebab vychutnat v lahodné houstičke. Krásná, nadýchaná, na povrchu křupavá, uvnitř hezky měkká jako panenské lůno sousedovic pubertální dcery. Musím se přiznat, takhle vymazlenou houstičku jsem naposledy konzumoval v Gemüse Corner Kebab. Za tu houstičku by, Pane vachmajstr, zasloužili ti kluci osmanští pochvalu před nastoupenou jednotkou. 

Pokud se týče dalších ingrediencí kebabu, již první zakousnutí do kebabu dalo tušit, že návštěva Kebab Housu byla trefou do černého. Vše ostatní odpovídalo nastavené laťce. Svěží zelenina přiměřeného množství tvořila v housce opravdu přílohu k masu, nikoli hlavní chod, jak s oblibou podávají náš pokrm mnozí kebabáři. Ti by zasloužili, aby na vlastní kůži byli vystaveni útrpnému právu a zapamatovali se, že tento šejdířský nešvar z celé duše nenávidíme.

Pokud bych se měl vyjádřit k masu, tak zde nemohu nic kritizovat. Při vzpomínce na chuť masa teče autorovi slina z pusy, a to i během sepisování těchto řádků. Křupavé stroužky masa mi vyčarovaly na jazyku chuťový orgasmus, který doplňovalo poklepávání pálivé omáčky na mém patře. Naprosto jedinečný zážitek! Těmito řádky ve čtenářích ovšem nechci vzbudit nepřiměřená a nereálná očekávání od Kebab House v Budějovicích. Možná pozdě holoto, ale mám pro vás jednu radu na závěr: nic nečekejte, objednejte si kebab a nechte se příjemně překvapit. Zde to za mě je sázka na velmi sichrovanou jistotu. ☺ 

Kebab House, Lannova tř. 62, České Budějovice

Istanbul Kebab, Louny

Nouzový stav a výlet do Loun s sebou nese mnohá nebezpečenství, tedy ani ne tak vyplývající z covidu-19, jako z výzvy najít kebabárnu, jež by měla otevřeno. No, nebudu vás dlouho napínat, alébrž píši tuto recenzi, otevřenou kebabárnu jsem našel, ač po mnoha peripetiích. Provozovna Istanbul Kebab v Lounech byla vlastně objevena náhodou, a to za probíhajícího čirého zoufalství, že otevřená kebabárna prostě v Lounech v této pohnuté době nebude, leč byla! Avšak v době – protože mě asi kebabový Bůh zkoušel a já zklamal – kdy jsem již nevěřil, že se toho dne blízkovýchodním pokrmem potěším.

Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Emperor, kebabový inspektor

Vyznačil jsem si v mapách tři místa, kde měla být kebabárna. Všechny byly zavřené, mně bylo do breku a jelikož jsem měl hlad, nebyl jsem úplně nejpříjemnějším společníkem na cesty. Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Pro případ, že žádná provozovna v Lounech nebude mít otevřeno, jsme si z domova přivezli v domácích houstičkách trhané vepřové maso s dresinkem a nakrájenou okurkou, my dietáři! Což byla samozřejmě lahoda a totálně jsem se přežral. Spokojen ze spořádaného vlastního jídla a smuten, že kebab nebyl k mání, se pomalu loudáme k autu, zamačkávám slzu, kdežto najednou, co to vidí oko mé modravé?

Asi deset metrů od parku, kde jsme jedli jídlo z domova: otevřené hladové okno pod obrázkem kebabu! Na můj dotaz, zda Kebab House má skutečně otevřeno, nebo se jedná o fata morganu, jsem byl ujištěn, že skutečně otevřeno mají i v době krize, dokonce až do deseti do večera. Inu asi deset minut po pozření větší než malé porce jídla z domova jsem si povolil opasek u kalhot. Toho bohdá nebude, aby inspektor Emperor z boje utíkal! Jde se objednávat!

Exteriér

Jen bych se zde čtenářům rád omluvil za kvalitu fotek, ale když si objednáváte jídlo skrze okénko na ulici, prostě dobré fotky interiéru nepořídíte, obzvláště když chcete být alespoň trochu nenápadní a nevypadat úplně blbě, proč že si jako všechno fotíme.

Objednal jsem si jeden döner. Pojďme rovnou na maso. Měl jsem velké štěstí, že kebabmistr štagli právě za čerstva okrajoval, a tak jsem měl v kebabu po delší době maso přímo z grilu. Jelikož však maso krájel ještě před mou objednávkou, nedělám si iluze, že přijít o dvacet minut později, mám hrncáka jak vyšitej. Ale štěstí přeje připraveným. Varianta byla dle vzezření pouze hovězí, takže nemělo cenu ptát se na jiné varianty. Relativně jsem spokojen i s okořeněností masa, ale i tak prostě nejsem fanouškem této varianty kebabu a nevěřím jejímu složení a být varianta kuřecí, dám si jistojistě variantu jinou než hovězosojovou. Množství bylo vcelku prasečí a kebab masem přetékal, jestli zde čekáte kritiku, tak to jste na špatné adrese. Čím více masa, tím lépe. Tečka.

Houska byla po opravdu dlouhé době super čerstvá a křupavá a tak akorát ohřátá, nerozpadala se a držela tvar, takže jsem se výjimečně prakticky nepokydal (na kvalitu housky mám dobrý indikátor manželku, k čemu bych její nos tak přirovnal: jak prasátka ve Francii dokážou vyčenichat dobré lanýže, tak manželka spolehlivě rozezná dobrou housku, ve valné většině případů totiž jen vyjí maso a zeleninu a do housky sotva kousne, čímž mě kolenovrta trochu štve, že… no a tady housku jedla a dokonce si sama říkala, že chce do samotné housky kousnout).

Jo, zapomněl bych dodat, ano, jsem buřt, a tak se snažím zhubnout a z toho důvodu jsem se rozhodl objednat jen jeden kebab, o který jsme se podělili. Sežrat oběd z domova a dva kebaby by fakt nešlo.

Druhým velkým plusem byla zálivka, její složení nevím, více bod obsluha níže, ale po několika krknutí po snězení pokrmu jsem odtušil, že se jednalo o česnek a bylinky. Byla jemná a ne příliš výrazná, ale to prosím berte jako plus, hezky to šlo dohromady. Tedy obzvláště proto, že byla svojí konzistencí pěkně hutná. Asi jako kdybych to zakydnul majolkou nebo spíše řeckým jogurtem, ať nejsem za prase. A já fakt nesnáším vodové
dresinky, tady palec nahoru.

Döner

Popis zeleniny začnu chválou za čerstvost, avšak tady pochvaly končí. Jednalo se o naprosto tradiční zeleninu, tzv. eurokebabovou, neboli variace na zelí a zelí, bez jakékoli inovace.

Co bylo u obsluhy zvláštní, že se vůbec na nic neptala, což úplně rád nemám. Jediný dotaz byl, zda chci pálivou, což jsem ku překvapení sebe sama ze sebe vyhrkl, že nikoli (hladová manželka po mém boku a kdyby se do kebabu chtělo zakousnout i takřka roční mládě, tak chilli by asi nebylo to pravé ořechové). Peníze bral do ruky, kterou pak připravoval pokrm, což v dnešní době taky nechcete, nebyl dotaz na cibuli, uklizenost těžko hodnotit, když stojíte na ulici.

Cena za döner byla 80 Kč, což bylo k celkovému množství velmi příznivé.

Istanbul Kebab, Pražská 105, Louny

Inspekční cesta po severním Polsku aneb jak inspektor Emperor objevil zapiekanku

Koronavirus a trochu přehnaná panika z něj se na nás valí ze všech stran,  tak se pojďme na odlehčení podívat na polokebabový cestopis od našich severních sousedů, tedy z Polska.

Co tak dělat v době, kdy jsou hranice zavřené a sedíme doma na zadku bez možnosti se zkebabovat do bezvědomí? Ano, tiše vzpomínat na nejlepší kebaby, které jsme dosud ochutnali a nevědomky si poté slintat na košili a pupek. A během toho zasnění jsem si vzpomněl, že jsem Vám, našim čtenářům, zapomněl popsat jeden z kulinářských hokus-pokusů na téma kebab, který je velmi populární v Polsku.Stejně jako my máme náš slavný chlebíček (že ještě nikoho nenapadlo na to nacpat maso z kebabu, co?), tak v Polsku je velmi populární rychlé občerstvení honosící se jménem zapiekanka, česky prostě zapékanka.

Jedná se o podélně rozříznutou bagetu či veku, na kterou se umístí sýr, zelenina či nejrůznější maso a houby a to se celé zapeče, modří už vědí, že proto onen název zapékanka. Navrch se klasicky zakápne nějaký dresink – a tramtadadá rychlý, prasácký a úplně skvělý pokrm je na světě. No, a proč že to tady celé popisuji? Ano, nebyli by to slovanské národy, které dokáží nenápadně využít tradic jiných a nacpat si je do svých tradičních jídel. Cože jsem to tedy já, filuta, na trhu na severu Polska v Gdaňsku loni objevil (a samozřejmě je to možné sehnat na dalších x tisíc místech po celém Polsku)? No jistě! Zapékanku, v níž bylo nacpané kebabové maso. Trvalo to mé hlavě velmi malou chvilinku (tak asi než premiérovi dojde spojení dotace – profit) a už jsem měl objednáno a lačně vyčkával na pokrm. Udělal jsem si zápisky v diktafonu, které tedy nyní, takřka po roce oprašuji.

Nebudu pokrm popisovat jako klasickou recenzi, to by ani nemělo význam. Moje poznámky byly vcelku jednoduché, slyším své minulé Já slintat blahem a mezi citoslovci hmmm, mlaskmňam zaznívá: „ty vole, to je žrádlo“.

Maso bylo pěkně čerstvé, kuřecí a množství takové, že takřka odpadávaly kousky masa na zem. To bych obrečel, a tudíž jsem jedl velmi opatrně, asi jako když stavíte loď uvnitř lahve, přeci mně nic neupadne, když už jsem za jídlo zaplatil! Žádní mouřeníni za pultem nestáli, prostě blonďatí Poláci s grilem na kebab a štanglí masa. Bageta byla křupavá, ale příjemně, ne tak, že si o ní rozřežete patro. Napuštěná sýrem a kečupem a masem k prasknutí a ono není moc co napsat, prostě jsem chrochtal blahem a po zhltnutí jedné si jak vepř objednal další, zapil to několika místními lahvoni a bylo mi hej.

Ve finále to hlavní, co tímto článkem chtěl básník, prozaik, mentální kouč (to poslední sice nejsem, ale jelikož se tak označuje asi třetina národa, budu se tímto honosit rovněž) a kebabožrout říci, je, že až budete v Polsku, tak zapékanku bez debat musíte ochutnat! Navíc poměr cena výkon je bezkonkurenční. A abych vás cestopisně naladil, přidávám odstavec o tom, co že se to například na severu Polska nachází.

Výlet na sever země, ale i jinam v Polsku, všem vřele doporučuji, například Gdaňsk je nádherné  historické město, Sopoty jako oddechovka na odpoledne rovněž, na plážích směrem k přítoku Visly do moře můžete sbírat jantary (a třeba je vyměnit někde za kebab či zapékanku) a pro ty, co na to mají koule, se pochopitelně vykoupat v Severním moři, zase tak studené to fakt není.

Úplně bych nedoporučil Gdyni, pokud bych měl použít k popisu starý český vousatý vtip, je to takový Bruntál, hezký okolí ale hrozná díra. I když to srovnání kulhá víc než Miloš na hradě. Gdyně je moderní město, což však není úplně nic pro mě, a byla to celkem nuda a Bruntál… je prostě Bruntál. No, a pak jako bonbonek si určitě vychutnejte cestu trajektem na Hel a poloostrov samotný, kde si opět dejte zapékanku s kebabem či čerstvě vyuzenou makrelu. Finální výlet do města Leba a do Slowinski Park Narodowy je už pak skutečně za odměnu (a i tam jsem měl zapékanku a kebab).

Kromě zapékanek jsem se živil, jak fotky napovídají, rovněž množstvím kebabů. A popravdě –  jsou kvalitativně o trochu lepší než ty české. Vtipy o úrovni polské gastronomie a obecně potravin přejděte, je to blbost, a jídlo je v Polsku super. Jen za tento týdenní výlet byly dvě kila nahoře. Ostatně mrkněte na fotky a až to půjde, tak vzhůru na cesty!

Sema Döner, Kreischa

Vzhledem k současné situaci a protikoronavirovým opatřením na hranicích mě zdroj obživy uvěznil v nucené emigraci nedaleko Drážďan v obci jménem Kreischa. Když mezi místními řeknete „Kreischa“ všem okamžitě naskočí místní klinika Bavaria Kreischa. Obec je spíše jen takovým jejím přívěskem a většina místních je zaměstnána na klinice nebo pracuje pro její dodavatele. Pracuje zde i významný počet Čechů, kteří sem z velké části dojíždějí za prací z nedalekého Sudetenlandu.

V Čechách určuje rozdíl mezi totálním zapadákovem, kde chcípl pes, a vesničkou, mou střediskovou, poctivá knajpa a jednota. U našich germánských sousedů se tímto definičním znakem stala kebabárna. Naštěstí i v Kreische se jedna taková nachází a pochopitelně bych se dopustil zločinu proti mé kebabářské cti, pokud bych ji nezrecenzoval, a to nejen pro české pendlery, kteří ji hojně navštěvují.

Kebabárnu Sema Döner nelze minout

Kebabárna Sema Döner leží na hlavním tahu protínající Kreischu ze směru Dresden Prohlis, a to přímo naproti parku. Ten za pěkného počasí vybízí ke kebabové siestě. Ve stínu korun stromů se zde můžete usadit na lavičku u jezírka a zakousnout se do kebabu.

V první fázi přijímání protikoronavirových opatření musel i místní kebabář na jistou dobu uzavřít svůj podnik. Jelikož se jedná o jediné místní bistro, nejen místní tato zpráva zarmoutila. Po několika dnech však Sema Döner opět otevřel a nejen kebabuchtiví dederoni jej vzali ztečí. Nutno dodat, že tento útok probíhal velmi disciplinovaně a ohleduplně.

Kebabář rozdávající radost – tak je to správné, tak to má být.

Ralf, kebabový inspektor

Lidé stojící ve frontě dodržovali předepsaný odstup. Na jejich tvářích bylo možné pozorovat dětskou radost, že si mohou opět dopřát svůj oblíbený pokrm. V tomto momentě byste zde jen stěží pohledali většího hrdinu, než místního kebabáře.

Interiér kebabárny poskytuje k posezení několik boxů. Přes den není většinou v kebabárně natřískáno, takže se nemusíte bát dlouhé čekací doby. Večer je bežné, že se i před podnikem vytváří fronty. To se sem sjíždění i přespolní milovníci kebabu. Sem tam se stane, že si u Semy i přes poledne musíte vystát frontu. Znamená to pak jediné, že v kantýně na místní klinice se dnes podává nějaký blaf a všichni, kdo mohou, utíkají pro oběd sem do kebabárny.

Přes zavěšené plexisklo mezi mnou a kebabářem si zde objednávám standardně klasický kebab se vším a bylinkovou zálivkou za 4 Eura. Nejinak tomu bylo i pro tuto recenzi. Místní kebabáři kmitají jak švýcarské hodinky, jsou vždy milí, usměvaví a uctiví. Když procházíte kolem už z dálky na vás mávají a usmívají se na vás. Dokonalý prozákaznický servis jak z učebnice prodejních dovedností.

Chuť masa není nikterak výrazná a ničím kebab zapamatovatelným neodlišuje od konkurence. Každopádně maso chutná a do každé housky naládoval kebabář poctivou nálož. Vždy si tak vychutnávám, když vidličkou nejprve vyzobu zeleninku a pak mi, jak říká kolega Grylls, zůstane v kebabu jen masová kapsička se zálivkou. Co vám budu povídat, to je žrádlo.

Jogurtová zálivka v kebabu od Semy ve mně vždy svojí jemnou a lehkou chutí vyvolává falešný pocit, že jsem si dal k obědu nějaké zdravé jídlo jako salát, i když je samozřejmě ve skutečnosti opak pravdou. Snažím se být ohleduplný ke svým kolegům, kteří se mnou sdílejí kancelář. Když jdu tedy na oběd a vracím se do kanceláře, neobjednávám si kebab se svým smrtelným kombem, a to česnekovou a pálivou omáčkou.

Odpusťte mi, málem bych zapomněl na jednu podstatnou věc, a to je houska. Zní to zvláštně, ale nejraději mám na kebabu v Sema Döner housku. Miluju zvuk, jak člověku mezi zuby libozvučně křupe a vždy jí kebabář tak nádherně prohřeje, že kdybyste zavřeli oči, mysleli byste si, že zakusujete čerstvě upečený rohlík. Zkrátka lahoda.

Sema Döner, Dresdner Str. 1A, Kreischa, Německo

Ceren Kebab, Wroclaw

Pár týdnů zpátky, to byl svět ještě v pořádku, jsme s manželkou vyrazili na výlet do polské Wroclavi. To je příjemné a klidné město, relativně nedotčené masovým turismem, takže jeho návštěvu (až to zase bude možné, jestli teda vůbec někdy) doporučuji.

Jak je to u nás kebabárenských inspektorů zvykem, součástí itineráře každého výletu je i návštěva místní kebabárny. Nejinak tomu samozřejmě bylo v tomto případě. Po pětiminutovém průzkumu trhu, provedeném ještě na palubě Flixbus busu, jsem pro recenzi vybral kebabárnu Ceren Kebab.

Ta mi padla do oka jednak nápisem Gemüse Kebab (znalci už vědí) a jednak luxusními instagramovými videi z přípravy kebabu (které polský kebabárenský social media manager zkopíroval i na google mapy, aby pomocí nich nalákal do podniku i zpátečníky, co nemají Instagram (např. mě) – no a jak je vidět, úspěšně).

Ceren Kebab byl uvnitř pojatý v moderním hipster stylu, s polštářky na opření a květinami a já po dlouhé době dávám v recenzi plný počet bodů za interiér a čistotu. Takto by to mělo vypadat! Objednali jsme jeden kebab v kombinaci česneková a mangová zálivka plus sýr haloumi navíc, druhý kebab v klasickém kombu česnek – chilli.

Musím říct, že příprava trvala relativně dlouhou dobu. Mladý kebabář se totiž s kebabem vysloveně mazlil. Maso pěkně čerstvé skrojil ze štangle, houstičku potřel máslem a propekl dokřupava, na talíři vytvořil moderní čmáranici ze zálivky…

… ale čekání se vyplatilo. Jak můžete vidět na fotkách, kebaby vypadaly nádherně. A co se týče chuti, tak tam musí rozhodčí zvednout nad hlavu samé desítky. Kebab byl kromě masa a čerstvé zeleniny naplněn také zeleninou pečenou (proto to Gemüse v názvu), přesně jako u Mustafy nebo celkem nově i v Praze v Podolí. Pečená zeleninka byla zcela luxusní a já křičím „ANO, ANO, tahle to má vypadat!“

Maso bylo kuřecí a domnívám se, že se nejednalo o polotovar, ale pěkně podomácku připravenou štangli, která kombinovala prsní a stehenní řízky. Česneková zálivka měla nadprůměrný říz (krkal jsem jí až do večera), mangová zálivka se ukázala jako vynikající nápad, a doufám, že ho okouká i nějaká česká kebabárna.

Když vezmu v potaz, že jeden kebab stál i s nápojem dle výběru (já bral půlitrový ledový čaj) třináct zlotých, což je v přepočtu, pokud se nepletu, 78 korun (!!!), tak tu dámy a pánové máme výslednou známku, která Ceren Kebabu ve Wroclawi zajistí v našem žebříčku místo hodně vysoko.

Takže – až zákeřný virus opustí Evropu a my zas budeme moc svobodně vyrazit i dál než do zaměstnání, návštěvu tohodle podniku setsakramentsky doporučujeme!!

(Jo a mimochodem ta chilli zálivka nijak extra nepálila.)

Ceren Kebab, Szewska 29, Wrocław

Saray kebab (Kladno)

Výlety s rodinou musím začít plánovat podle toho, kde jsem ještě nerecenzoval novou kebabárnu. Z tohoto důvodu jsem se vydal do „malebného“ města Kladna, kde jsem v samotném centru objevil pro mě dosud neznámou provozovnu. Jen na začátek bych se zmínil o Kladně, proč vůbec má smysl se tam vydávat, samozřejmě mimo kebabu a Jardy Jágra (kterého tam stejně nepotkáte). No je to takové podivné retro, beta verze Ostravska, řekl bych. Prostě to hornictví v regionu působí na mentalitu obyvatel a já mám tuhle upřímnost a částečný všeuprdelismus celkem rád. Mrkněte třeba v Libušíně na hornický skanzen Mayrau no a pak to jděte zajíst do nějaké z kebabáren ve městě. Mně do oka padla provozovna Saray Kebab.

Otevírací doba

Je už pro ranní ptáčata, co nemohou dospat, i pro studenty, co se o velké přestávce vyplíží oknem ven, aby si mohli již od deváté hodiny ranní nacpat ústa kebabem. Otevřeno pak mají až do půlnoci a o víkendu od 11 do 5 hodin ráno následujícího dne. Neboli mají otevřeno prakticky kdykoliv, a to po pravdě nikdy nevěstí nic dobrého.

Interiér

Je na jednu stranu typicky kebabárenský, prostě pult s výhledem na zeleninu a omáčky, za ním se rožní maso a kmitá obsluha, na druhou stranu je výzdoba před pultem zajímavá, orientální a čistá. Pro pobavení si přečtěte text, patrně úryvek z koránu, který je v blízkosti dveří. Jsou zde dva zrcadlové texty, jeden zřejmě turečtina a druhý čeština, ovšem za použití překladu Google Translator, je to neuvěřitelný slátanina a komedie (což je ostatně korán a jakákoliv další náboženská kniha také…), bohužel jsem omylem fotografii smazal, ale aspoň máte další důvod pro návštěvu této kebabárny. V televizi jim běžela během mé návštěvy nějaká turecká hovadina, ale lepší než záběry Erdogana a jeho počínání v Sýrii.

Samotný pokrm

Objednal jsem si jeden dürüm a jeden döner. Bohužel jsou zde označeni pojmem tortila a sandwich, a já se ptám jako proč? Co je tohle za módu? To jsou jako Češi úplně blbý a nejsou schopni si zapamatovat dva výrazy? Jako vždy začněme masem. V obou případech jsem chtěl kuřecí maso a, světe div se, v neděli cca v půl druhé jsem dostal do obou jídel maso krásně začerstva nakrájené! Úplně jsem z toho skákal metr radostí do vzduchu, protože to, co by mělo být normou, se děje tak v jednom z deseti případů.

Množství masa v kebabu bylo tak akorát, v döneru vlastně extra hodně za tu cenu, ale o tom až níže. Bohužel nebylo naskládané tak, aby na konci tvořilo onu legendární kapsičku, a i když bylo začerstva nakrájené, tak bohužel nebylo extra dobře okořeněné a dochucené. Uznávám, že díky neustálému pojídaní chilli je ze mě dost hovado, co má poslední dva fungující chuťové pohárky, ale tady bych se nebál s kořením přidat na výrazu.

Houska – a to pozor – na döner byla domácí, velmi překvapivé! Měli i klasickou housku, co mají všude jinde, ale chtěl jsem vyzkoušet domácí, která byla sice o kapínek tvrdší, ale chuťově dobrá a zajímavá, jakákoliv inovace se cení! Teda gumové medvídky do kebabu zatím nechci, ale co není, může být. Houska na dürüm byla výborná, jen trochu studená, ale to neberu jako negativum, prostě je březen, jím kebab venku a je zima, takže prostě rychle stydne.

Co se zeleniny týče, byla to klasika, ale čerstvá klasika, navíc jako bonus jsou v ceně černé olivy, což je super. Jinak salát a červené a bílé zelí. Měl jsem trochu prdíky, viník je patrně tento. Omáčky musím hodnotit separátně. Měl jsem pálivou, kterou byla potřena houska na dürüm, a teda ta pálila ukázkově, fakt paráda.

Druhá byla bylinková a to bylo bohužel asi největší zklamání. Chuťově naprosto nevýrazná a jen taková hmota, která však sráží celkový výsledný dojem, protože právě kombinace všeho dohromady a zakousnutí se do toho musí způsobit onen slastný dojem, a když jedna ingredience prakticky není, je to škoda. Abych nezapomněl, v ceně byl sýr! Taky ne příliš častá záležitost.

Obsluha

Klobouk dolů před zdvořilostí a celkově velmi dobrým chováním k zákazníkům, navíc čerstvě nakrájené maso, ukázka různých housek, jen mohla být kapsička a lépe okořeněné maso a zálivky, tudíž by to chtělo si s tím víc vyhrát. Uvnitř měli krásně čisto.

Cena

No a tady jsem jako kolenovrt zajásal. Dürüm za 99 Kč a malý döner za 69 Kč. Hlavně ten döner opravdu nebyl malý a za 69 Kč se jednalo o naprosto plnohodnotné jídlo. Ceny tedy více než příznivé. Dürüm mohl sice být trochu větší, tohle byla prasečí a nikoli ultraprasečí porce, ale za 99 Kč myslím že dostatečné.

Saray Kebab, Gorkého 589, Kladno

« Older posts

© 2020 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑