Rubrika: Mixér (stránka 1 z 2)

McDonald’s zkřížil burger s kebabem

Byla doba, kdy se McDonald´s chtěl prezentovat jako zdravý fastfood a chtěl být přitažlivý i pro zákazníky vyznávající zdravý životní styl. Pak se vrátil k tomu, co umí nejlépe – burgery s hovězím masem. No a nyní McDonald´s rozšířil svou nabídku o něco nového, co by mohlo potěšit nás, milovníky kebabu: kebab hamburger.

Náš kebab burger se oficiálně jmenuje Pita Mac a složen je z pita chleba a placky masa Společnost McDonald’s tvrdí, že je maso čerstvě odřezáno z kebabového špízu, ale tomu se po zhlédnutí reklamního videa trochu zdráháme věřit. Kromě toho by měl Pita Mac obsahovat „pálivou kebabovou omáčku“, cibuli a tsatsiky.

Je „Pita Mac“ skutečně nový?
Ne. V pobočkách společnosti McDonald´s na Blízkém východě existuje léta podobný produkt nazývaný McArabia. Zákazníci si jej mohou objednat s hovězím nebo kuřecím masem. K dispozici jsou také verze s kořeněným köfte nebo sýrem halloumi.

Pita Mac si zatím můžete u McDonald´s objednat pouze v Německu. Osobně vzhledem k jinému složení české společnosti neočekáváme, že by společnost nabízela tento produkt i na našem území, ale třeba nás překvapí.

Fosfáty v kebabu, aneb o co vlastně šlo

Milovníky kebabu mohla zhruba přede dvěma týdny vyděsit zpráva o možném zákazu kebabu. Mohly za to fosfáty v kebabu. Se zprávou jako první v tuzemsku přispěchal bulvární Blesk. Následující den se článek na totožné téma objevil na stránkách MF Dnes a za dva dny tato zpráva zaplavila prakticky všechny největší zpravodajské servery. Bombastické palcové titulky div neohlašovaly konec kebabu v celé Evropské unii, aby v dnešních dnech novináři mohli čtenáře informovat o tom, že ve středu,  13. prosince, Evropský parlament přehlasoval návrh Evropské komise a kebab je zachráněn. Patří se dodat, že hlasování bylo velmi těsné. K potřebným 376 hlasům, tedy nutné absolutní většině, chyběly pouze tři hlasy.

Döner kebab - Druhy kebabu

Döner kebab

O co vlastně šlo?

Bohužel sedmou velmoc nenapadlo oslovit odborníky na slovo vzaté (ano tušíte správně, nás kebabárenské inspektory), aby jim poskytli fundované vyjádření k této kebabárenské pseudoaféře. O co vlasně šlo? Ještě než kebabář začne ze štangle nožem odkrajovat plátky masa, je maso do kebabárny dodáno jako hluboce zamrazený polotovar. Tento polotovar obsahuje mimo masa ještě několik přísad a jednou z nich je fosfát. Proč se ale do kebabu přidává fosfát? Jeho funkce spočívá ve schopnosti vázat v mase vodu a také mu dodat při tepelném zpracování chuť a šťavnatost.

Štangle masa - Fosfáty v kebabu

Štangle masa

Jelikož pro hluboce zamražené maso neexistuje jednotná evropská legislativa, dělá si každá země, co uzná za vhodné. Například v Německu, kde se během dne prodá cca 500 tun kebabu, v zemi, která je známá silnou ochranou spotřebitele, je používání fosfátů povolené, oproti tomu u nás nebo v Řecku není používání fosfátů v zamraženém mase povolené. Evropská komise chtěla zacelit tuto mezeru v zákonech a vyslovila se pro to, aby se fosfáty v hluboce zmraženém mase směly používat.

Kdo za koho kope

Evropský parlament

Evropský parlament

Proti schválení se v jednotném šiku napříč kontinentem postavila levice a zelení. Oba tábory se odvolávaly na možná zdravotní rizika spojená s fosfáty a jejich konzumací. Zdravotní rizika ovšem nikdo dosud neprokázal. Odpůrci chtěli počkat až do výsledků studie, která by potvrdila jejich nezávadnost. Její výsledky by byly ovšem známy až na konci příštího roku. Co by si do té doby měl milovník kebabu nebo provozovatel kebabárny počít, jsme se bohužel od odpůrců nikde nedočetli.

Zajímalo by nás, jak by levice a zelení postupovali, pokud by zákaz fosfátů prohlasovali a toto maso by se nemohlo v kebárnách používat. V Německu by došlo k nefalšovanému kebabovému black outu. Protože prakticky všechny kebabárny v Německu používají maso obsahující fosfáty, musely by zavřít nebo ze dne na den se přešaltovat na jinou obchodní činnost. Samozřejmě druhý den by se tito kebabáři hlásili na úřadech práce. Podle odhadů kebabový průmysl zaměstnává 200 tisíc lidí. Jen si to představte… O dopadu na německou makroekonomiku nemluvě.

Kebabář

Paradoxním na veškerém dění ohledně kebabu je autor podnětu. Kupodivu to není Brusel, ale samotná Česká republika. Tuto skutečnost potvrdil ředitel státní veterinární správy Zbyněk Semerád: „Podnětem pro řešení fosfátů je asi Česká republika, protože my jsme v roce 2015 zařali kontrolovat stravovací zařízení a na výrobky jsme se začali dívat stejně jako na jiné produkty živočišného původu. Takže ten podnět šel z České republiky, protože kebab není uveden na seznamu polotovarů, kde se polyfosfáty mohou použávat.“ Zdroj zde.

Vo co komu de?

Pavel Poc (ČSSD) a Kateřina Konečná (KSČM)

Pavel Poc (ČSSD) a Kateřina Konečná (KSČM)

Podle europoslance Pavla Poce (ČSSD) „výjimku můžete udělit jen tehdy, pokud na základě vědeckých důkazů ta látka nepředstavuje ohrožení spotřebitele. A ty důkazy zatím nemáme“ (zdroj zde). Dodáváme, že Kateřina Konečná (KSČM) hlasovala stejně jako její levicový kolega, tedy pro zákaz fosfátů.

Kebab

My se ptáme pana Poce, jestli by nebylo logičtější požadovat zákaz fosfátů v situaci, kdy budou důkazy o jeho potenciálním ohrožení spotřebitele než naopak? Proč oba výše zmínění poslanci nebojují proti zákazu prodeje tabáku, alkoholu, sladkostí nebo bůčku, jež prokazatelně představující ohrožení spotřebitele? Zde dodáme, že fosfát je přídáván i do slazených nápojů či cukrovinek. Až potkáte pana Poce nebo  paní Konečnou, pozvěte je prosím na kebab a zeptejte se jich, kolik znají lidí, jimž konzumace kababu způsobila zdravotní potíže.

Navzdory této eurohujerské snaze být papežštější než papež si můžeme i nadále pochutnávat na kebabu, ovšem důrazně varujeme všechny podobné eurohujery a trotly jako Poce nebo Konečnou, aby nám na kebab nesahali!!!

Reprezentant Německa Timo Werner šel po zápase Ligy mistrů na kebab s fanoušky soupeře

Fotbalista týmu RB Leipzig a německý reprezentant Timo Wener nebyl ještě před týdnem u tureckých fanoušků zrovna dvakrát oblíbený. Vše změnila jedna fotografie, která odhaluje, že po zápase Ligy mistrů proti Besiktasi Istanbul navštívil kebabárnu v Lipsku.

Na facebooku se objevila společná fotografie fanoušků Besiktase s hvězdou německé Bundesligy. Byla pořízena v kebabárně Ali Baba.

„Dříve nám ve Stuttgartu dávali k obědu i kebab“, řekl samotný Werner, jenž svůj způsob životosprávy nechce opustit ani v novém klubu. „V Lipsku máme nám v tréninkovém centru nabízejí různá jídla: veganská, bezlepková, bez laktózy, tak jako tradiční plnohodnotné jídlo“, dodal Werner.

My jen dodáme, že po zápase musel mít Werner opravdu velký hlad.

Ne fotbal, ale kebab spojuje! 🙂

 

Za kebabem v adventních Drážďanech

Především v adventním období čelí Drážďany nájezdům českých turistů, kteří v tomto čase zabíjejí dvě mouchy jednou ranou: návštěvu adventních trhů spojenou se svařákem a bratwurstem + plenění obchodů na Prager Straße. Pokud se vám bude zajídat štola, bratwurst vám bude lézt ušima a začnou se vám sbíhat sliny na kebab, pak na následujících řádcích najdete několik tipů na kebabárny v srdci saské metropole.

Centrum Galerie

Nalijme si čistého vína. Nebudeme a nechceme našim čtenářům mazat pálivou chilli omáčku kolem huby. Ty nejlepší klasické kebabárny až na jednu výjímku (Istanbul kebab) nenajdete v centru Drážďan, ale ve čtvrti Neustadt. Při sepisování těchto řádků ovšem vycházíme z toho, že v Drážďanech se budete primárně pohybovat především v centru na ose Hlavní nádraží – Prager Straße – Striezelmarkt/Altmarkt. Z tohoto důvodu náš text není koncipován jako seznam nejlepších kebabáren v Drážďanech, ale spíše jako seznam doporučení, kde mezi nekonečnými davy lidí najdete kebabárnu, kde se bez obav můžete zakousnout do vaší oblíbené pochoutky.

 

Prager Straße, pohled od Karstadtu

Předpokládejme, že do Drážďan vyrazíte vlakem nebo budete poblíž hlavního nádraží parkovat a budete pěšky směřovat přes Prager Straße na Striezelmarkt. Zde začneme našeho kebabového průvodce po Drážďanech. Z hlavního nádraží pokračujte přes Wiener Platz kolem Kugel Hausu (obchodní dům s kupolovitou střechou po levé straně) na Prager Straße. Po zhruba 200 metrech za hotelem Pullman se ulice rozšiřuje a zde na vás čekají první vánoční trhy, a pokud se do Drážďan vydáváte v pátek nebo o víkendu, bohužel také první větší davy lidí. Důležitější však je skutečnost, že po levé straně za TK Maxxem se nalézá první kebabová oáza obklíčená bratwursty a vánočním cukrovím.

Istanbul kebab

Ta se nazývá Istanbul kebab a nejedná se o ledajakou kebabárnu. Když inspektor Grylls navštívil Istanbul kebab musel z Reichu okamžitě poslat do hlavního stanu kebabárenských inspektorů depeši o svém gastronomickém orgasmu. I pro inspektora Ralfa představuje Istanbul kebab sázku na jistotu. Tato kebabárna si dlouhodobě drží vysoký standart. Recenzi si můžete přečíst zde.

Abu Sofian

Imbiss Abu Sofian, Dresden

Imbiss Abu Sofian

Na promenádě u fontánek nabízejí tři válcovité budky několik tipů fastfoodového občerstvení a ano, jedním z nich je kebabárna Abu Sofian. Ta je především v létě oblíbenou základnou inspektora Ralfa, neboť zde můžete očekávat hromadu masa za velmi přívětivou cenu. Navíc při slunečném počasí se s kebabem lze usadit do jedné z laviček a při zakusování kebabu oko svlažit pohledem na kolemjdoucí dámy.

Center Döner

Center Döner

Vydejme se ale dále, a to směrem k Mekce všech nákupuchtivých návštěvníků Drážďan – Primarku. Ještě před nákupní galerií Centrum, v níž se nachází pobočka výše zmíněného irského řetěce, můžete své choutky na kebab ukojit v kebabárně s názvem Center Döner. Ta se nachází za koncem bloku paneláků po pravé straně u UFA Kino. Zde si sice nepochutnáte tolik jako v předcházejících kebabárnách, ale nejedná se zas o úplný propadák a navíc si při tom ťapkání po trzích a nákupech můžete v klidu posadit a vyklepat nohy.

Pokračujeme dále po Prager Strasse kolem nákupní galerie Centrum, Karstadtu směrem k Altmarkt Galerie a Striezelmarktu. Za Karstadtem mezi autobusovými zastávkami se nachází menší kabebárna, která vám z dáli může připomínat spíše trafiku. Tu jsme ještě nepodrobili inspekci, ale když šel naposledy inspektor Ralf kolem, zaujala ho libá vůně masa a velmi příznivá cena. Ovšem za kvalitu pokrmu nemůžeme dávat ruce do ohně.

Olivia Kumpir & Kebab

Přecházíme ulici a nacházíme se u Altmarkt Galerie kousek od Striezelmarktu. V samotném nákupním centru můžeme vřele doporučit kebabárnu Olivia Kumpir & Kebab. Ačkoli cena kebabu zde osciluje lehce pod hranicí 10,- Euro, určitě nebudete této částky litovat. Jedná se spíše o „restauraci“ v nákupním centru, kde Vám naservírují kebab. Jídlo si zde můžete vychutnat v čistém a světlém prostředí. Zdejší kebab je typický skvělou chutí a zejména lehkostí. Přestože do sebe nasoukáte hromady masa, cítíte se lehce. Rovněž na základě naší recenze jednoznačně doporučujeme.

Babos Dönerpoint

Kebabárny.cz - O kebabu víme vše

Poslední kebabárnou v blízkosti Striezelmarktu je kebabárna Babos Dönerpoint. Tu naleznete rovněž v Altmarktgalerie, ale nikoli v samotném nákupním centru. Musíte jej opustit východem směřujícím ke Zwingeru. Zde se nachází filiálka stejnojmené sítě Babos Dönerpoint. Kvalita kebabu je zde opravdu nadstandardní, ovšem častým terčem kritiky zde bývá arogantní chování zaměstnanců. Naše detailnější zkušenosti s touto kebabárnou naleznete zde.

Pokud máte pro nás další tipy na kebabárny v Drážďanech, neváhejte se nám ozvat či nám zaslat své postřehy ideálně s fotografií! 🙂

 

TOP 10 nejlepších kebabů v Praze

Podniky prodávající námi milovaný kebab začaly v poslední době růst jako houby po dešti a nikdo z toho nemůže mít větší radost, než my, redaktoři a inspektoři webu Kebabárny.cz. Jen v samotné Praze se může nyní, na konci roku 2017, nacházet odhadem až kolem stovky kebabáren. Která je ale nejlepší? Na to se můžete podívat v našem dnešním přehledu TOP 10 kebabů v Praze, který jsme pro Vás dali dohromady na základě našich pravidelných inspekcí. Pojďme se tedy bez dlouhých řečí vydat po jednotlivých stupíncích našeho žebříčku až do kebabového nebe.

10. Super kebab Limuzská

Super Döner Kebab Limuzská

Pohled na trafiku..eh, pardon, kebabárnu.. zvenčí

Naší cestu začneme v Praze 10. Na desátém místě se umístila miniaturní kebabárna na zastávce MHD Limuzská. Z klasické unimo buňky tu servírují až překvapivě solidní kebab. Pravda, v zimě (a ani za studených letních večerů) se tu moc neohřejete, protože interiér jaksi neexistuje. Kebab budete muset spořádat mezi dalšími cestujícími osobami, čekajícími na autobus. Zde koupená svačinka ale chutná velmi slušně a tak nějaké to nepohodlí určitě snesete. Celou naší recenzi hledejte tady.

9. Arslan kebab Anděl 

Döner kebab, Arslan Praha

Döner kebab, Arslan Praha

O Arslanu jsme si mohli před pár lety přečíst, že tam s oblibou chodí na döner turecký velvyslanec a že je to možná nejlepší kebabárna v Praze. No, velvyslanec už není velvyslancem a pro nás Arslan určitě nejlepší kebab v Praze neservíruje, i když do TOP 10 samozřejmě patří. Detaily o Arslan kebab najdete v naší recenzi.

8. Kebab House Bělehradská

Kebab House Bělehradská, Praha

Kebab House na Praze 2 má na pražské kebabové scéně také své jméno. K dispozici jsou čtyři zálivky, dva druhy masa a poctivě odvedená práce kebabářů. Trochu nám v této kebabárně chybí takové to pověstné kebabové srdíčko, ale třeba kebab maxi uspokojí i hodně hladového vinohradského poutníka. Pokud tedy není vegan. No, je z toho osmé místo. Recenze zde.

7. Kebab Star & Pizza Dejvice

Exteriér -Exteriér - Kebab Star & Pizza Dejvice

Exteriér

Kebab Star & Pizza je v podstatě kebabovým řetězcem, jehož pobočky najdete po celé Praze, do naší top desítky se ale probojoval zástupce jediný, a to dejvický (naopak třeba pobočka na Národní třídě u nás celkem propadla). V Dejvicích je všechno v pořádku a nám tu chutnalo. Specialitou je vepřové maso a olivy (ostatní pražští kebabáři na zelenině většinou šetří). Shrnuto a podrženo, sedmé místo v našem žebříčku. Celou recenzi najdete tady.

6. Abiy kebab

Obrovským překvapením pro nás je miniaturní kebabárna na rozmezí Malé Strany a Smíchova, Abiy kebab. Naše srdce si získala naprosto neuvěřitelnými porcemi a příjemným personálem. Větší kebab v Praze neseženete, což je skutečnost, která tuto kebabárnu vynesla až na šesté místo. Jak napsal ve své recenzi náš inspektor Grylls: „Porce z Abiy uspokojí i zhuleného vysokoškoláka, co poslední týden přežíval na čínských polívkách a desítce Gambrinusu.“ Recenze zde. A my jedeme dál, před námi je páté místo:

5. Queen’s kebab Žižkov

Queen´s Kebab Žižkov

Jsme na pátém místě a tady už se začínáme přibližovat opravdové pražské kebabové elitě. Pobočka Queen’s kebabu na Žižkově má pěkný, i když malinký interiér, ke kebabu dostanete turecký čaj zdarma a hlavně, chuť kebabu tu mají zatraceně vychytanou. Přidávají do našeho milovaného pokrmu různé bylinky, a třeba kopr v něm funguje zatraceně dobře! Celá recenze je k přečtení zde.

4. Queen’s kebab Vršovice

Exteriér - Queen's kebab Vršovice

Exteriér

Že pánové v Queen’s kebab umějí, dokazuje i čtvrtá příčka, kde se umístila sestřička žižkovského Queen’s. Kopr v zelenině je prostě super a náš inspektor Emperor byl z návštěvy ve Vršovicích tak unešený, že jim zde dokonce odpustil, že maso nedostal čerstvě skrojené z grilu, ale z hrnce! Turecký čajík zdarma pak jen pojistil výslednou čtvrtou pozici v našem žebříčku. Recenze zde.

3. MyWay kebab Břevnov

MyWay Döner Kebab, Praha - Břevnov

MyWay Döner Kebab, Praha – Břevnov

Veliká porce, širší nabídka zeleniny, než jen obligátní česká kebabová zeleninová svatá trojice zelí – okurka – rajče. Pořádná nálož sýra a výborná chuť. MyWay na Břevnově se na pražské kebabové scéně etabloval hodně rychle a na vysoké pozici v našem žebříčku je zaslouženě. V poslední době se ale kebabovými kuloáry šíří zvěsti o změnách v MyWay, tak doufáme, že to nebude k horšímu, abychom nemuseli upravovat naší recenzi.

2. Bistro Lanka 

Stříbrná medaile putuje na Strossmayerovo náměstí. Bistro Lanka je spíše než rychlým občerstvením už takovou poloviční kebabovou restaurací. K usednutí a konzumaci zve veliký, čistý a pohodlný interiér. Naloženu dostanete obří porci čerstvého masa, vybrat si můžete dokonce ze šesti různých zálivek! Nevíme tedy, jestli někdy budeme zkoušet jejich specialitu – zálivku křenovou – ale pokud je někdo kebabový divoch a rebel, může nám napsat, jak to chutná ☺ Celou recenzi Bistra Lanka si můžete samozřejmě přečíst také u nás na webu (odkaz na recenzi). A kdo se stává naším vítězem a může se pyšnit titulem nejlepší kebab v Praze podle odborného webu Kebabárny.cz?

1. Can Bey

Ano, na nejlepší kebab v Praze léta páně 2017 musíte do Ječné ulice. Kebabárna Can Bey je pražskou kebabovou legendou, a to naprosto právem. Mezi největší přednosti patří nejširší nabídka zeleniny v pražských kebabových luzích a hájích (no posuďte sami – bylinky, černé a zelené olivy, kukuřice, dva druhy zelí, salát, mrkev, rajče, okurka – kdo z vás to má, přátelé?) a také stoprocentní čerstvost masa – tady maso z hrnce opravdu nedostanete. V Can Bey podávají až neobvykle vyrovnané výkony, takže se nebojíme si tam dávat obchodní schůzky a poskytovat rozhovory o kebabu do rádia. Ve špičce tu mají opravdu hodně plno, ale rychleji, než v Can Bey, kebab snad ani dostat nemůžete. V podvečer tu kmitá často až pětice zručných kebabářů a práce jim jde tak hezky od ruky, že je pro kebabového nadšence potěšením i jen sledovat ten crkot za pultem. My do Ječné ulice posíláme veliký palec nahoru a hlavně prosbu, ať udrží nasazenou laťku i nadále. No a vy si celou recenzi nejlepšího kebabu v Praze můžete přečíst u nás na Kebabárny.cz, webu pro opravdové milovníky kebabu.

XXXXXXL döner kebab v Berlíně: nový světový rekord!

Král je mrtev, ať žije král! Rozhlasová stanice 98.8 Kiss FM8 Kiss FM uspořádala v nákupním centru Mall of Berlín pokus o překonání současného rekordu. A povedlo se! Dosavadní australský kebabový král s váhou 413 kilogramů byl svržen z trůnu. Na ten usedl Mega XXXXXXL döner kebab z Berlína. Ten svého předchůdce pokořil o téměř desetikilogramový „chlup“ berlínský  s „gramáží“ 423 kg. Nejtěžší Döner všech dob byl naservírován tento pátek (20. října 2017) v Berlíně.

„Na stole se nacházely suroviny pro přípravu kebabu s celkovou váhou okolo jedné tuny. Avšak během vážení se kebab bohužel probořil, řekl Olaf Kuchenbecker z Německého institutu pro rekordy, jedné z konkurečních organizací ke Guinnesově knize rekordů. Proto musel být obří kebab rozdělen do dvou kusů. Větší kus poté pak překonal dosavadní rekord.

Obří kebab v tradiční housce byl obložen klasickými ingrediencemi – salátem, červeným a bílým zelím. S jakou omáčkou? Bylinky, žádný česnek. „Použili jsme bylinkovou omáčku. Česneková zálivka by v takto velkém množství způsobovala obtěžující zápach. Na obřím kebabu si po oficiálním vážení mohlo pochutnat zhruba 400 přihlížejících diváků. Pokud byste si chtěli podobný kebab připravit třeba na nadcházející rodinnou oslavu, připravte si 130 litrů bylinkové omáčky, 60 kilo červeného a bílého zelí, nebo 30 kilogramů rajčat. Množství masa se kebabárenským inspektorům v době zveřejnění tohoto článku nepodařilo zjistit. Dle našich odhadů si nicméně připravte plně naloženou Avii.

 

Steinhofen Pizza Gyros

Stává se, že si občas napíšu nákupní seznam, ale většinou si jej stejně zapomenu vzít na nákup sebou. Nezřídka tak bloumám po supermarketu jak Maďar v kukuřici a čekám na to, co mi padne do rány. Tak tomu bylo i při mém nákupu v německém Kauflandu. Tentokrát se během popojíždění s nákupním vozíkem mezi chladícími boxy můj pohled zastavil na krabici s nápisem Steinhofen Pizza Gyros. Ano, hned mi hlavou probleskla otázka „Co to je za klauni?“, kterou ovšem okamžitě vystřídala zvědavost, jak taková klauniáda může asi chutnat?

Pizza a gyros? To, že Němci mají specifické chutě, jsem zaregistroval již při prvním kontaktu s tamnější pornoprodukcí. Pokud jde o jídlo a pití,  jejich chutě a kombinace člověku často připomínají vaření dortu pejska s kočičkou. Podobné obavy jsem měl ale i před ochutnáním německých specialit jako Colaweizen (cola a pivo) nebo Kiba (višňový džus s banánovým), nad nimiž jsem původně kroutil hlavou. Následně mi ovšem zachutnaly.

Jelikož reaguji na vše, co má jakoukoli souvislost s kebabem/gyrosem slintáním jako Pavlovův pes, problém, co bude k dnes k večeři, byl vyřešen. Krabici jsem vložil do vozíku a bezohledně si mezi německými důchodci prorážel cestu k pokladně. Pokud jde o cenu, ta byla více než příznivá, 1,99 Euro (dle aktuálního kurzu tedy 52,- Kč).

Pizza Gyros příprava

Po příjezdu domů jsem se okamžitě s dychtivostí dítěte rozbalujícího vánoční dárky pustil do otevírání krabice a přípravy pizza gyrosu. Návod na přípravu nevypadal vůbec komplikovaně. Otevřít krabici, vyndat pizzu z obalu, vložit do trouby na 12 až 14 minut při 220 °C. Pizza Gyros jsem dal do trouby a oněch zhruba 14 minut jsem pak očima hypnotizoval rozmrzající pizzu a pročítal si složení pizza gyrosu: vepřové maso, cibule, sýr, olivy a marinované feferonky. V okamžiku, kdy maso dostalo tu správnou barvu a okraje pizzy lehce nahnědly, vzal jsem chňapku, vytáhl ji z trouby, položil na talíř a nakrájel.

Jak chutná?

Přikročme k tomu nejdůležitějším.  Jak může chutnat pizza za 2 Eura z Kauflandu, navíc z jejich řady K-Classic? Kombinace nízké ceny a kauflanďácké značky nebude asi nic moc, říkáte si, co? Těsto se nevymykalo standardní zamražené pizze z krabice, prostě klasika na níž jste zvyklí. Sýr i přes dobu strávenou v mikrovlnce byl svěží a skvěle doplňoval chuť masa. U masa mě překvapila nadstandardní porce. Navíc maso opravdu chutnalo jako gyros a nejednalo se třeba o nějaké odřezky z prasečích předkožek. U něj jsem kupodivu nezaznamenal výraznější rozdíl oproti masu z klasické kebabárny.

Pokud bych měl shrnout celkový dojem z Steinhofen Pizza Gyrosu, tak bych každému rozhodně doporučil, ať jej vyzkouší. Příznivá cena, rychlá, nenáročná příprava a porce člověka dostatečně zasytí. Teď jdu vyběhat těch 885 kalorií a zároveň si udělat v žaludku místo a chuť na další kebab! Sportu zdar a kebabu zvlášť!

Pizza Gyros

„Mustafa’s Gemüse Kebap“ expanduje do Mnichova

Nejznámější kebabárna v Německu, Mustafa’s Gemüse Kebap, otevírá po Berlíně novou filiálku v Mnichově. Tato zpráva vyvolala na sociálních sítích neskutečný rozruch.

První Berlíňan, který jde do Mnichova

Co se stalo? Proslulá berlínská kebabárna oznámila na svém facebookovém profilu, že bude otevírat novou pobočku v Mnichově. V místních novinách se následujcí den objevily tučné titulky: „Mustafa přichází do Mnichova“.

Proč tolik humbuku?

Mustafa’s Gemüse Kebap je nejslavnější kebabárnou v celém Německu. Pro ilustraci uvedeme, že např. zakladatel společnosti Tesla, Elon Musk, se v září 2015 nejprve zastavil právě u Mustafy na Mehringdammu v Berlínské čtvrti Kreuzberg, tedy dříve než se setkal s německým vicekancléřem Gabrielem. I kroky samotných autorů tohoto webu vedly při inspekci po berlínských kebabárnách nejprve k Mustafovi. Více v našem cestopise.

Zpráva o filiálce v Mnichově vyvolává tři otázky. Zaprvé: Kde a kdy otevírá Mustafa v Mnichově? Za druhé: Jak se stal nejslavnější kebabárnou v Německu? Za třetí: Jak moc je dobrý kebab u Mustafy?

První odpověď zní: 3. srpen 2017, Karlsplatz 21-24, Mnichov. Pro druhou odpověď se musíme vrátit v čase, abychom tento poprask pochopili, a to konkrétně do roku 2006, kdy muž jménem Tarik Kara otevřel kebabárnu v berlínském Kreuzbergu. Stalo se tak právě v době, kdy dva studenti marketingu založili vlastní agenturu s názvem DOJO.

Nově založená agentura DOJO zoufale hledala své první zákazníky. Shodou náhod se Mustafa’s Gemüse Kebab nacházel na cestě do práce Joachima Bosse a Dominica Czajy. Tedy oněm dvěma výše zmíněným studentům. Napadlo je oslovit majitele Tarika Karu s nabídkou svých služeb. a ten jejich nabídku přijal.

Joachim Bosse a Dominic Czaja - "Mustafa's Gemüse Kebap" expanduje do Mnichova

Joachim Bosse a Dominic Czaja

Döner je již od 80. let nejen symbolem integrace, ale zevšedněl i v německé popkultuře. Krátký výběr: motta Döner macht schöner!, Také náckové jí döner! (Auch Nazis essen Döner!), populární zpěváci jako Petr Fox či Tim Toupet zpívají o kebabu, kebabárnách. Kancléřka Merkelová pózující s nožem u grilovacího rožně je pak pouze pomyslnou třešničkou na dortu ilustrující oblibu a symboliku tohoto pokrmu u našich západních sousedů.

Zrození legendy Mustafa’s Gemüse Kebap

V samotném Berlíně se nachází více než 1300 kebabáren. Jak se prosadit v této konkurenci? „Udělat ze zcela obyčejné kebabárny tu nejlepší v Německu? To byla obrovská výzva“, říká Czaja. Jak tedy Joachim Bosse a Dominic Czaja dosáhli toho, že se Mustafa’s Gemüse Kebap stal takovým fenoménem mezi kebabárnami? Především v roce 2006 byl internet ještě relativně novinkou. Rozhodli se vsadit právě na něj. Mustafovi vytvořili stylové webovky s animacemi, jaké svět u kebabárny dosud neviděl. Z Tarika Kary se stal Mustafa s image kebabového hipstera.  Důležitým faktorem stojícím za úspěchem Mustafy byly především sociální sítě, a to především facebook. Ten pak organicky šířil zvěsti o „nejlepším kebabu“, o kebabárně, před níž ve dne v noci můžete spatřit nekonečně dlouhou frontu.

To je tedy background vzniku slávy Mustafovy kebabárny. Příběh jak z učebnice marketingu, chtělo by se říci. V roce 2011 ještě následoval kinospot u Claus-Hipp-Manier. Výsledkem byly davy místních i zahraničních turistů proudících k Mustafovi. Stěží byste našli blog o berlínské gastroscéně nebo cestovního průvodce, který by vám nedoporučoval navštívit na Mehringdammu Mustafu. Výmluvné je hodnocení Tripadvisoru: „Nejlepší kebab v Německu.“

Úspěšnou marketingovou kampaní propagující Mustafa’s Gemüse Kebap si tato nově vzniklá reklamní agentura vydobila své místo na slunci. Mustafa’s Gemüse Kebap představuje pro DOJO dodnes jednu z nejdůležitějších referencí. Odkaz na kampaň reklamní agentury DOJO naleznete zde.

K Mustafovi neodmyslitelně patří dlouhá fronta lidí čekajících na svůj kebab. Z tohoto důvodu se „Mustafa’s Gemüse Kebab“ mezi místními nazývá také „kebabárnou s frontou“. Člověku čekajícímu frontu u Mustafy, se nejenom s časem stráveným ve frontě zvyšuje hlad, ale přímo úměrně i radostné očekávání. Obecně tedy řečeno: hype.

Zbývá jen zodpovědět otázku, jak chutná? Odpověď Vám poskytne recenze inspektora Emperora.

Zatímco se fronta u Mustafy vůbec nezmenšuje, v Mnichově se začíná pomalu tvořit. Na Mustafův facebook napsala jedna z obyvatelek bavorské metropole, že „se jde již postavit do fronty“. A co vy? Už v ní také stojíte?

Zápisky z cesty kebabových inspektorů po východním Německu

V polovině května 2017 se vaši oblíbení kebaboví inspektoři vydali do Německa s jediným cílem. Sníst za víkend dvacet kebabů a pořádně tak rozšířit množství zahraničních recenzí na našem webu. Nyní předkládáme detailní zprávu o tom, jak vlastně tenhle šílený kebabový výlet probíhal. Upozorňujeme, že je to opravdu dlouhé. 🙂

Pátek 19. 5. 2017

cca 7 hodin ráno Všichni tři inspektoři vstávají ve svých bydlištích a jemně snídají. Inspektoři Emperor a Grylls se vydávají z centra Prahy směrem k německým hranicím. Vládne dobrá nálada. Ve vzduchu visí téměř hmatatelná předtucha monstrózního množství snědených kebabů.

08:50 Grylls s Emperorem přijíždějí do Ústí nad Labem, kde jim inspektor Ralf oznamuje, že nás vypekla autopůjčovna a nemáme čím jet. Atmosféra by se dala krájet a naštvanost inspektorů dosahuje nebeských výšin. Padají návrhy na kastraci či atentát. Inspektor Grylls vysypává z kapsy zrcátka, barevná sklíčka a další cetky, které měl pro obyvatele severočeské metropole připravené, a zlostně po nich dupe.

09:50 Máme auto. Po mnohých peripetiích jsme sehnali zřejmě poslední volné auto ze všech krušnohorských autopůjčoven a vyrážíme vstříc kebabovému dobrodružství do Německa. Nálada se silně zlepšuje, trudomyslnost je na ústupu a v útrobách naší klimatizované Octavie třetí generace se začíná nesměle ozývat kručení v břiše.

13:20 Jsme v Berlíně. Filuta Ralf na poslední chvíli změnil rezervovaný hotel (za což si vyslechl několik nepěkných slovíček), ale jako zázrakem nevědomky zvolil hotel vzdálený cca 200 metrů od nejlepšího kebabu na světě – Mustafova Geműse Kebabu. Tímto Ralf dostává pochvalu před nastoupenou jednotkou, pacholek jeden. Po pár drincích mizíme do města. Nejsme tu na dovolené. Kručení v břiše již nelze přeslechnout, naprosto bez problému přehlušuje hluk pátečního berlínského provozu.

14:30 Mustafa’s Geműse Kebab. Mana nebeská, jak si ostatně můžete přečíst v recenzi. Ve zkratce – symfonie chuti, kebabový orgasmus. Emperor si dokonce poslintal košili. Po pivu zakoupeném v blízké večerce se endorfiny vyvalily takový způsobem, že zažíváme stavy ne nepodobné bájné nirváně. Kebabové počítadlo ukazuje číslici tři.

Po návštěvě Mustafy, kde jsme kebab museli ochutnat všichni, jsme se rozhodli rozprostřít své síly a vždy v každé kebabárně dávat jen jediný kebab. To mělo nevýhodu – dva zbývající inspektoři museli vždy nečinně přihlížet ládování a chrochtání svého kolegy. Inspektor Grylls vytipoval na základě online rekognoskace terénu 15 nejlepších kebabů v Berlíně a naše inspektorské trio projevilo vůli vyzkoušet jich z tohoto seznamu co nejvíc.

15:30 Berlín – památky. Vyrážíme na obhlídku, samozřejmě pěšky – musíme vypotit první kebab, udělat si v prostor na další a hlavně, všichni tři jsme lakomé skety a nebudeme platit skoro 3 eura za MHD! Vždyť za to už je skoro kebab! Památky v tomto spisu řešit nebudeme. Jako hezký, ale byli jsme tam kvůli kebabu.

Jelikož si kolega Grylls neustále stěžoval na bolesti nohou, museli jsme často zastavovat a povalovat se po parcích. Zajímavá situace nastala v parku naproti Reichstagu, kde jsme vychutnávali siestu. Vykázal nás policista, že tam, kde ležíme, leží také mrtví vojáci. OK, omluva, ale prosím vás, kde jako v Berlíně neleží mrtví vojáci?

17:30 Druhé kolo odstartovalo. Nejkratší slámku si vytáhl inspektor Ralf. Co si budeme povídat, první kebaby se v našich bříškách ještě ani nezačaly rozkládat, takže Ralfík z toho, že jde první na řadu, zrovna radost neměl. Okýnko u podjezdu, které na Ralfa vyšlo, také nevypadalo moc lákavě. Ralf usedl na lavičku před kebabárnou a s oroseným čelem a lahváčem v ruce bojoval s dönerem. Jeho boj byl tak epický, že jsme se stali centrem pozornosti kolemjdoucích kravaťáků, zevlů, hipíků a šikmookých turistů. Ralf se s kebabem popral statečně a pokořil ho. Bohužel pak zhruba hodinu vyčerpáním vůbec nemluvil. První slova jsme z něj dostali až po té, co jsme mu poskytli první pomoc, o které bude řeč později.

18:00 Prostřední slámku si vytáhl Emperor, a tudíž vyhrál kebab v té části Kreuzbergu, kde jsme byli zřejmě jediní trochu světlejší. Emperor se narozdíl od Ralfa údajně na kebab těšil, přeci jen jsme se dostali do opravdu velmi „autentické“ části Berlína, kde i dopravní značky jsou psány v jazyce Farsí, což slibovalo pětihvězdičkový blízkovýchodní kebabový zážitek.

Kebabárna poblíž zastávky metra Neuköln s názvem Imren Grill byla neuvěřitelným semeništěm podivných individuí. Naše snahy o vyfocení kebabárny zvenčí byly velmi nahlas konfrontovány, že takhle teda ne a tady fotit nebudete, vy ku*vy udavačský. Emperor se pokusil vyfotit i interiér kebabárny, ale nadávky zesílily za únosnou míru. Už jsme se viděli s odřízlou hlavou a Grylls přísahal, že mu jen těsně kolem ucha proletěl Korán, co po něm jeden z kebabářů hodil. Zařadili jsme radši zpátečku. A jak se dočtete v recenzi, Emperor si ani moc nepošmáknul.

18:15 Závěr druhého kola kebabů, na řadě je inspektor Grylls. Kebabárna, strategicky umístěná mezi modlitebnou a sídlem německého zastoupení firmy Explosia Pardubice, podle staženého průvodce slibovala ultimátní kebabový zážitek. Jmenovala se stejně, jako ta Emperorova, tedy Imren Grill. No – inspektor Grylls po cestě z Německa prohlásil, že horší kebab v Německu nikdo nikdy sníst nemohl. Kebabové počítadlo je na číslici šest.

18:30 Ralfíkovo mlčení utnul rázný zásah inspektora Emperora. Vidíc, že zastávka v marketu Rewe a nákup dalších lahváčů Ralfově stavu nepomáhá, otevřel Emperor krabičku poslední záchrany a Ralfíka probral pár panáky ferneta. Neobešlo se to ovšem bez nehody. Ralfík si pocintal své bílé polo a okamžitě se stal terčem posměchu obou kolegů. Grylls zase několika panáky fernetu (bez pocintání) léčil své uťapkané nohy a Emperor fernetem zoceloval nervy, těžce zkoušené Gryllsovými stížnostmi na uťapkanost a Ralfovým mlčením. Po celé placatici se nálada v týmu znatelně zvedla.

19:30 Návrat do hotelu a příprava na třetí kolo. Spočívala ve ztrestání větší části alkoholových zásob z domova, plus pár místních piv. Nebudeme to prodlužovat, vypili jsme toho víc než dost a díky tomu se nám do hlav vkradly myšlenky na další kebab, což bylo přesně to, co jsme potřebovali.

23:30 Jdeme objevovat noční Berlín, spíše tedy kebabárny poblíž stanice Kottbusser Tor. Paradoxně čím více jsme byli pod vlivem, tím více jsme byli opatrní a začali si najednou kupovat jízdenky na MHD. Je možné sebekriticky říci, že naše objektivita v tuto noční hodinu nejspíš nebyla právě příkladná. Například jsme cca půl hodiny chodili kolem dokola jednoho kruháče, než jsme si uvědomili, že chodíme stále dokola. Ačkoli měl v krvi nejvyšší hodnotu alkoholu, této skutečnosti si jako první všiml Ralfík, který začal chození na kruháči sabotovat. Prý nejsme žádní křečci, abychom běhali v nějakém kole bez cíle.

Ralfova sabotáž měla i prozaičtější důvod – potřeboval si odskočit na malou. Sotva si ale v temném zákoutí rozepnul poklopec, z dáli uslyšel zbylé inspektory, jak na něj volají. Nejprve si pomyslel, že jde zas o nějaký vtípek a nepřikládal tomu význam, ale pak zpozoroval několik policistů, kteří se blížili k němu. Zatáhl si zip na poklopci, dopnul knoflík u kalhot a nasadil nechápající výraz (který mu jde opravdu dobře, pozn. redakce). Když k němu policisté dokráčeli, vyslechl si něco o možné pokutě, ale jeho umolousaný vzhled zřejmě policisty přesvědčil, že z tohodle ptáčka nedostanou ani euro, a tak vyvázl bez trestu.

Aby toho nebylo málo, Ralf si kromě úniku před pokutou vylosoval i nejlépe hodnocenou kebabárnu v okolí, Kottiwood. Ok, měl štěstí, ale frajer si obsluze klidně řekne, že rád zaplatí víc, ať mu toho dají MÁLO, že nemá moc hlad. Jako kde to jsme? Patrně jeden z nejlepších kebabů ve sluneční soustavě s dokonalým ječmínkovým chlebem a on chce menší porci? Je on vůbec kebabový inspektor?

Zbylí dva inspektoři byli v tu chvíli opravdu rozpálení doběla. Ralf, který se s takovým vztekem patrně ještě nikdy nesetkal, dal oběma inspektorům pořádně kousnout. To situaci paradoxně ještě zhoršilo, protože ten kebab byl tak vynikající, že spustil v Gryllsovi a Emperorovi opravdovou závist.

Naštěstí kebab, který dostal inspektor Grylls v kebabárně Chickenberg o chvíli později, alespoň část jeho závisti odstranil. Po komunikaci v turečtině se totiž Gryllsovi podařilo vetřít obsluze do přízně a vymámit z ní obří nálož nakládaných jalapenos papriček do kebabu, což se na chuti podepsalo velmi pozitivně.

Na Emperora připadl až třetí kebab, suverénně nejhorší z noční šichty. Všichni jsme si nakalení poručili sehr, aber sehr scharf, což v tomto případě znamenalo kýbl sušených papriček, trochu pot a ráno po probuzení i skoro krev a slzy.

01:30 Scéna před Mustafa kebabem. Grylls s Emperorem zákeřně zakázali Ralfíkovi vystát si zhruba dvěstěhlavou frontu a dát si tak po cestě na hotel čtvrtý kebab. Stejně by si to nepamatoval a ráno by jen skučel, že už žádnej kebab jíst nechce. Patrně v jejich chování hrála roli ukřivděnost, protože Ralfovi neustále připomínali, že měl luxusní kebab v Kotiwoodu a oni ne. Ralf svůj žal musel zapít na hotelové recepci třemi pivy.

Sobota 20. 5. 2017

09:50 Probuzení v Berlíně, snídaně a odjezd. Po opakovaném vyřešení „toaletních záležitostí“ z včerejšího dne jsme vyrazili vstříc novým dobrodružstvím.

11:20 Návštěva vily, v níž se odehrála nechvalně proslulá konference ve Wannsee. Krásné jezero a okolí. Vila pak zde jako memento připomíná rozhodnutí o tzv. konečném řešení v průběhu druhé světové války. Jelikož Ralfík nevyřešil určité věci v Berlíně, začal být poměrně nevrlý a konečné řešení své včerejší kebabové otázky provedl právě v této vile. Počasí je krásné a nálada a chuť na kebab se vracejí.

12:55 Postupim. Cíl je jasný, dát tři kebaby a trochu se podívat po městě. Škudlilství se nám opět nevyplácí. Nechtěli jsme platit zaparkování, proto jsme auto zanechali trochu dále od centra. Jelikož jen za pátek jsme každý nachodili půlmaraton (přesněji řečeno dokonce 24 kilometrů), žehrání na uťapkané nožičky nabírá na síle.

U některých jedinců nabírá na síle i smrad z bot, ale o tom níže. Město si žije oproti Berlínu svým líným a takřka venkovským životem, naštěstí kebabů je v centru dost. Když Ralf inspektorům sděluje své dojmy ze sobotní Postupimi, popisuje ji jako Roudnici nad Labem, kam zrovna přijel cirkus a všichni pobudové z blízkých i vzdálených dědin jej přišli očumovat na náměstí.

Město i tři kebaby na hlavní kebabové ulici lze spláchnout slovy „neurazí, nenadchne“. Vzhledem k narůstající únavě kvůli neustálému chození se inspektoři dohodli, že vynechají město Brandenburg an der Havel a pojedou rovnou do hotelu v Magdeburgu, kde je čekají další kebaby. Kebabové počítadlo ukazuje číslo dvanáct.

16:00 Díky obavám z Umwelt zóny, kam se nesmí bez zelené nálepky, kterou jsme neměli, jsme parkovali a měli hotel na periferii města (popis z Bookingu.com – čilá, pulzující obchodní čtvrť nedaleko centra). V Berlíně jsme na Umwelt zóny vykašlali a prošlo to – poučení pro příště.

Při check-inu jsme dostali jeden jednolůžák a jeden dvoulůžák. O rozmístění jsme spravedlivě soutěžili ve hře kámen, nůžky, papír. Emperor prohrál na celé čáře. Střihnout si o pokoje navrhl Grylls, který si dělal největší zálusk na jednolůžák, ovšem celou hru ve finále ovládl Ralf. Tomu se Gryllse zželelo a přenechal mu svou trofej. Zhrzený Emperor si pak odfrkl, že bude muset kámen, nůžky, papír trénovat. Na první soustředění do italského Bergama má odjet někdy tento měsíc.

Emperor tak byl nucen sdílet pokoj s Ralfem a následně si oddělit postele (jelikož klauni v hotelu dali našim inspektorům postele k sobě a i když nás pojí společná láska ke kebabům, tak tam naše pouto končí). Házíme zavazadla na pokoje a několika panáčky slavíme úspěšný přesun do Magdenburgu.

16:55 Vyrážíme na další pěší pochod za kebabem. První kousek, Ralfíkův, se nacházel 50 metrů od hotelu. Ralf ho snědl v příjemné multikulturní atmosféře, kdy v kebabárně seděli tři vyjukaní inspektoři a cca 70 členů místní komunity. Zbylé kebaby ale byly opět šeredně daleko.

Emperor šel štěstíčku trochu naproti, u předcházejících kebabů remcal ostošest, a tak mu Grylls naivně přepustil údajně nejlepší kebab ve městě, Urkesh Grillrestaurant, který byl další na řadě. Emperor dostal (po půl hodině chůze) pěknou porci masa a pochutnal si, ačkoliv mez sousty tvrdil, že mu ještě nevytrávilo z Postupimi.

Přímo antickou tragédii si ale v Magdenburgu prožil inspektor Grylls. Po další půl hodině chůze, kdy jsme už v podstatě opustili město, mu došlo, že přibližující se tečka na mapě, ukazující další naplánovanou kebabárnu, označuje čerpací stanici na městském okruhu v dáli. A opravdu. Po příchodu na benzinu jsme zjistili, že se nejspíš jedná o pilotní provozovnu ojedinělého konceptu „načepuj a sežer dürüm.“

Emperor z Ralfem se pro jistotu nachvilku vzdálili nakoupit lahváče, neboť smát se v tu chvíli před zoufalým Gryllsem znamenalo vysokou šanci fyzické inzultace. Kebabář z radosti, že dorazil ten den nejspíš jediný zákazník, nakydal Gryllsovi do kebabu veškeré dnes upečené maso. Tentokrát mu tím moc radosti neudělal. Grylls kebab nedojedl a vysloužil si veřejné odsouzení.

19:30 Návrat na hotel. Všichni jsme dostali porce, se kterou by měl problém i Bud Spencer v dobách své největší slávy. Začíná nefalšované remcání a existencionální pochyby, jestli my těch dvacet kebabů vůbec dáme.

Naštěstí alkohol situaci trochu uklidnil. Obzvláště dobrou náladu vytvořila flaška Zelené, která vyšla 0,7l na 3 EUR, z čehož měli radost všichni. Včetně prodavačky v supermarketu, protože takhle nadšená a svítící očka asi už dlouho neviděla.

Z čeho měli minimálně dva inspektoři ze tří o poznání menší radost, byl závan z bot a nohou inspektora Ralfa. To bys blil, Milane. To je, jak když zapomenete romadur v tašce se špinavým prádlem na konci fotbalové sezóny a objevíte ho koncem července. Padl návrh jednak na uříznutí Ralfových nohou a druhá na relax večer s několika lahvemi alkoholu, saunou a že se pak uvidí, jestli vyrazíme do města na další dávku.

00:30 Stále nejsme schopni do sebe nacpat další kebab. Částečně i díky intoxikaci necháváme zbývající kebaby na nedělní ráno a poledne. Jen se zapotíme o trochu více, než jsme předpokládali. Po druhém dni jsme na čísle 15 a je patrné, že naše tempo zpomaluje. Po prvním dni bylo kebabů 9.

Neděle 21.5.2017

09:00 Ráno moudřejší večera. Noční pesimismus, že už na další kebab nemáme síly, je pryč a jsme opět odhodláni dostat se na číslo 20 a splnit náš tak trochu bláznivý úkol. Po zabalení vyrážíme do centra Magdeburgu za kebaby a památkami.

11:00 Postupně do sebe ve třech kebabárnách tlačíme první dnešní kebaby. Jde to až překvapivě snadno, tedy až na kolegu Gryllse. Dűrum opět nedojedl a byl znovu terčem posměchu. Tentokrát je ovšem na jeho obranu nutno poznamenat, že žádný člen naší skupinky takhle obrovský dűrum v životě neviděl. Představte si stehno Heleny Růžičkové. Tak asi tak. Maso bylo navíc trochu jeté, takže pohled na Gryllse, snažícího se do sebe nacpat dvě kila prošlého masa za přísného dohledu Ralfíka s Emperorem, stál za to – no prostě pokračování Gryllsovy tragédie z předchozího dne. Po prohlédnutí centra a místního dómu, parků a krásné řeky Labe se vydáváme na poslední štaci do Lipska.

14:20 Jsme v Lipsku s plánem dát každý poslední kebab a pokořit tak bájnou hranici dvaceti kebabů. Ještě v Magdeburgu na hotelu vybral Emperora tři kebabárny v centru města. Ale ouha. Kde nic, tu nic. Bloudíme po centru města, kolem hlavního nádraží a snad ve všech přilehlých uličkách a začínáme být trochu nervózní. Kebabárny nikde a ani nevidíme jediného člověka, který by do sebe cpal döner či dűrum. Marně hledáme přes hodinu a půl, opět se dostáváme na hranici nachozeného půlmaratonu a tudíž máme za celý víkend v nohách více jak maraton. Kebab však nikde.

16:00 Smutní a zlomení se vracíme k autu. Dvacet kebabů nebude, ale tak i 18 je přece hezký výkon – tak nějak si omlouváme lipské selhání. Toto město se všem inspektorům zapsalo do paměti hodně černým písmem. Vrcholem celé absurdní situace bylo, že když jsme vyjížděli z Lipska a díky času vrácení auta se již nemohli zastavovat, objevili jsme čtvrť plnou kebabáren. Jako naschvál a jako kdyby nám kebabový bůh nepřál. Inu,  cesta inspektora jest cestou trnitou.

17:30 Projíždíme kolem Drážďan. V autě panuje ponurá atmosféra. Nejhorší je, že, jak občas auto poskočí po drobných výmolech, nepěkně se nám po tomto víkendu třepotají břuchy a máme pocit, že máme tak trojky prsa. Pohled na poskakující pupky na dálnici nepatří mezi nejpěknější.

Pak ale vymyslí Ralf s Gryllsem naprosto ďábelský plán. Prostě vrátíme auto o hodinu později a sjíždíme z dálnice těsně před čárou do města Pirna. A hádejte co? Ano! Mají zde kebabárnu. Ano, byla otevřená. Ano, všichni jsme si poručili kebabový talíř s hranolkami, aby byla nějaká změna. Plácáme se po ramenou. Cíl je splněn, takřka na úkor vlastního zdraví. Kebabové počítadlo se zastavuje na čísle dvacet jedna.

19:00 Vracíme se do Ústí nad Labem. Přežraní k prasknutí a každý s pár kilogramy navíc. Kam příště? Jedině snad do Istanbulu, kebabové Mekky. V brzké době očekávejte na Kickstarteru spuštění kampaně na financování naší další cesty.

Doslov

Co říci závěrem? Jsou to čtyři týdny od našeho výletu a chuť na kebab už se pomalu začíná vracet. V průběhu cesty jsme došli k sebemrskačským myšlenkám, že jsme hrozná prasata a že co jsme za tenhle víkend udělali, nám naše těla jen tak neodpustí.

V týdnu po návratu ale byli Emperor s Ralfíkem nezávisle na sobě darovat krev a v obou případech byli lékaři naprosto unešení ze skoro zázračného vylepšení všech myslitelných indexů a hodnot. Takže pointa celého cestopisu může být jen jediná: Přátelé, jezte kebab. Je dobrý pro vaše zdraví v jakémkoliv množství. A to máme lékařsky potvrzeno!

Anglická kebabárna zdrojem nákazy tyfem?

Tyfus je potenciálně smrtelné onemocnění způsobené bakterií Salmonella Typhi, která se vyskytuje v krvi a vnitřnostech těch, kteří onemocněním trpí. Jedná se o bakteriální infekci přenášenou potravou nebo vodou, která přišla do kontaktu s močí nebo stolicí infikovaných lidí.

Po tomto edukativním úvodním odstavci si asi většina z nás při příští návštěvě kebabárny dá pozor, jestli pokašlávající kebabář za pultem má umyté ruce a na nich ideálně hygienické rukavice. Narozdíl od tří teenagerů ve městečku Newport v jižním Walesu, kteří tohle evidentně neřešili. Po návštěvě Samova kebabu v Newportu pak lehli do postelí v místní královské nemocnici, neboť kromě kebabu si (nejspíš) ve zmíněném podniku pořídili i výše zmíněný tyfus.

Jestli s nimi na pokoji v nemocnici leží i majitel Sam, sice nevíme, ale víme, že po návštěvě hygieny Sam podnik „prozatím“ a „dobrovolně“ uzavřel. Jedná se o první větší rozšíření tyfu ve Velké Británii od roku 1992.

A pak že návštěva kebabárny není žádná exotika a dobrodrůžo!

Starší příspěvky:

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑