Author: Ralf (page 1 of 4)

McDonald’s zkřížil burger s kebabem

Byla doba, kdy se McDonald´s chtěl prezentovat jako zdravý fastfood a chtěl být přitažlivý i pro zákazníky vyznávající zdravý životní styl. Pak se vrátil k tomu, co umí nejlépe – burgery s hovězím masem. No a nyní McDonald´s rozšířil svou nabídku o něco nového, co by mohlo potěšit nás, milovníky kebabu: kebab hamburger.

Náš kebab burger se oficiálně jmenuje Pita Mac a složen je z pita chleba a placky masa Společnost McDonald’s tvrdí, že je maso čerstvě odřezáno z kebabového špízu, ale tomu se po zhlédnutí reklamního videa trochu zdráháme věřit. Kromě toho by měl Pita Mac obsahovat „pálivou kebabovou omáčku“, cibuli a tsatsiky.

Je „Pita Mac“ skutečně nový?
Ne. V pobočkách společnosti McDonald´s na Blízkém východě existuje léta podobný produkt nazývaný McArabia. Zákazníci si jej mohou objednat s hovězím nebo kuřecím masem. K dispozici jsou také verze s kořeněným köfte nebo sýrem halloumi.

Pita Mac si zatím můžete u McDonald´s objednat pouze v Německu. Osobně vzhledem k jinému složení české společnosti neočekáváme, že by společnost nabízela tento produkt i na našem území, ale třeba nás překvapí.

Hawler Kebab (Lovosice)

Nedávno jsme obdrželi tip od rodinného příslušníka jednoho z kebabárenských inspektorů na Hawler Kebab v Lovosicích. Protože to mám do Lovosic, co by kostelníkův syn kamenem dohodil, nebyl důvod otálet s návštěvou podniku. Nadstandardní hodnocení kebabárny na webu ve mně navíc vzbudilo vysoká očekávání o kvalitě kebabu. Nemohl jsem se dočkat, až se zde do něj zakousnu. Zapnul jsem tedy výstražné majáčky a frčel do Lovosic.

Hawler Kebab najdete v centru Lovosic přímo naproti Městskému úřadu. Na inspekci jsem se vydal v poledne a na osazenstvu kebabárny bylo na první pohled znát, že se jedná o oblíbené obědové místo nejen kancelářských krys z protějšího městského úřadu, ale i proletariátu z blízkého okolí.

Poté, co si mě po nějaké době přešlapování u pultíku všimla obsluha, co mě sotva pozdravila, objednal jsem si hodně pálivý hovězí kebab se všemi omáčkami (tj. bylinková, česneková a pálivá). Adjektivum pálivý jsem pro jistotu zopakoval ještě jednou. Přežvykující paní za pultem kývla na znamení přijmutí mé objednávky. Na první pohled bylo znát, že jí práce vyložené baví…

Sedl jsem si ke stolku a v mezičase, kdy jsem čekal na kebab, jsem si se zájmem prohlížel prostory kebabárny. Interiér snoubí prvky botanické zahrady a zasedací místnosti. Co bych ovšem vyzdvihl a pochválil, je možnost si zde ke kebabu objednat točené pivo. Na to člověk jen tak nenatrefí.

Po chvilce mi obsluha přinesla kebab. Rychle jsem vidličkou vyzobal přepadávající zeleninu. Zeleninovou přílohu tvořily dva druhy zelí a salát s kousky mrkve.

Po prvním zakousnutí do kebabu mě zaujala houska. Nebyl to ten druh, který dostanete v drtivé většině kebabáren. Škoda jen, že housku obsluha před naplněním jednotlivými ingrediencemi alespoň nenahřála. Mohla celkový dojem z kebabu pozvednout o úroveň výš.

Hovězí maso pro mě představovalo zklamání. Jak jsem asi mohl čekat, jednalo se o klasickou sekanou. Navíc napůl studenou. U chuti masa ani nevím, co mám hodnotit, jelikož se jednalo o hnědou gumovou hmotu vhodnou leda tak na takovéto „domácí žvýkání“.

Svůj pohled jsem obrátil směrem k otáčející se štangli na plynové grilu a vše mi ihned došlo. Gril byl zaplý snad na úsporný režim a jediným smyslem, proč byl vůbec v chodu bylo „udržení provozní teploty masa“.

Zálivky se nevyznačovaly jakoukoli výraznější chutí. Možná to bylo způsobeno tím, že se chuťové činitele jednotlivých omáček vzájemně neutralizovaly. Ale vážně. Asi bych neřekl ani popel, kdybych nezdůraznil hned dvakrát, že chci pálivý kebab. Jak asi tušíte, kebab pálil asi jako dětská jablečná přesnídávka.

Hawler Kebab, Osvoboditelů 1191, Lovosice

Kebab House (Chomutov)

Pracovní povinnosti mě po čase závaly opět do Chomutova. Předstírat celý den pozornost při pohledu na nesmyslné tabulky v Excelu člověka náramně znaví. Pokud vás navíc úsporná firemní politika nechá celý den sušit hubu u okoralých chlebíčků, věřte mi, že vám pořádně vyhládne. Žaludek řval jako lev ze znělky jednoho filmového studia. Po několika chvílích se přidali i další kolegové. Tato kakofonie prázdných žaludků rozléhající se zasedačkou ohlásila konec porady podobně jako siréna konec hokejového mače. Během jednoho z vysvobozujících úprků z porady na toaletu, jsem si při sezení na záchodové míse vygooglil můj cíl – kebabárnu Kebab House.

Z Chomutova jsme vám již přivezli recenzi na Kebab Žižkov, kde jsem si velmi pochutnal. Těšil jsem se na podobný zážitek i v této konkurenční kebabarně. Výhodou Kebab Housu je určitě umístění v srdci Chomutova, a to přímo na náměstí. Ve večerních hodinách mi ovšem přišlo, že okolo Kebabu Žižkov je o něco živěji. Vešel jsem do kebabárny. Přede mnou stepoval pár milovníků bojových psích plemen, jejichž Bobika mi poslintal nohavice. Nevadí.

Kebabář při práci - Kebab House (Chomutov

Kebabář při práci

Mladá slečna ode mně přijala objednávku – klasický döner kebab se vším a hodně pálivý. S ohledem na to, že jsem tento večer neměl v plánu výměnu pohlavních tekutin s opačným pohlavím, rozhodl jsem se pro smrtící kombo zálivek – bylinkovou, česnekovou a pálivou. Za kebab jsem zaplatil 90,- Kč.

Menu kebabárny - Kebab House (Chomutov)

Menu kebabárny

Sympatická slečna mě vybídla, abych se usadil, s tím že mi objednávku donese. Odporoučel jsem se do zadní části kebabárny a usadil se do koženkové sedačky. Zadní část kebabárny nabízí přibližně 30 míst pro sezení. Za dvě minuty jsem měl svoji objednávku na stole.

Přede mnou stál konečně kebab. Můj zvyk povýšený na náboženský rituál, před tím, než se pustím do samotného kebabu (rozuměj housky s masem) spočívá v tom, že z něj nejprve vydlabu veškerou zeleninu.

Poněvadž zeleninu kebabář vložil do housky jako první ingredienci a vystlal jí celou kapsičku, musel jsem se v kebabu šťourat vidličkou jako gynekolog odstraňující skalpelem vaginální bradavici.

Množství zeleniny bylo přiměřené, ocenil jsem, že v kebabu nenahrazovala maso. Pokud je zelenina čerstvá a v přiměřeném množství, prakticky zde není co hodnotit.

Po prvním zakousnutí do housky mě překvapila její chuť. Byla křupavá jako čerstvé rohlíky, ale zároveň nadýchaná jako centr od Karla Poborského. Za mě lehký nadstandard.

Pořídil jsem několik dokumentujících snímků kebabu dalším inspektorům. Inspektor Emperor zareagoval bleskově. Svým znalým okem maso okamžitě na dálku vyhodnotil jako “klasickou českou sekanou”. No, měl pravdu. Jednalo se o “klasickou českou sekanou”, dlouhé plátky masa na tom chuťově nebyly ovšem vůbec špatně. Sice se nejednalo o žádný gastroorgasmus, ale úplný provar to v žádném případě nebyl. Navíc kebabář housku masem vystlal více než solidně.

Pochvalu před nastoupenou jednotnou si rozhodně zaslouží zálivky. Mix bylinkové, česnekové a pálivé mi v ústech navodil dlouhotrvající příjemný pálivý ohýnek, který jsem musel uhasit několika škopkama v nedalekém restauračním zařízení, ale to už je jiný příběh…

Kebab House, nám. 1. Máje 23, Chomutov

Kottiwood (Berlín)

Mlsné jazýčky našich inspektorů ochutnaly nespočet kebabů. Od těch nepoživatelných, co by nežral ani Zdenda Škromach, až po ty, o nichž se nám v noci toužebně zdá a jen vzpomínka na ně nám spouští slinu až ke kotníkům. Pravdivost tohoto tvrzení mlčky dosvědčují naše kulatící se břichy a opasky zapnuté na poslední dírce. Do druhé kategorie patří kebabárna Kottiwood v Berlíně.

Exteriér - Kottiwood (Berlín)

Exteriér

Během květnové výpravy do Berlína inspektor Grylls strávil hodiny, ba dokonce dny pečlivou přípravou celé kebabové mise. Se zápalem dominikánského mnicha studujícího Písmo svaté se zahloubal do nekonečných žebříčků a recenzí nejlepších kebabáren v Berlíně a narazil na Kottiwood. Pochopitelně ji inspektor Grylls zakomponoval do svého pečlivě vypracovaného harmonogramu našeho hledání kebabového grálu.

Jak jste mohli číst v cestopise, hledání to bylo tuze náročné a místy i nebezpečné. Začněme pěkně od začátku. Po celém dni testování berlínských kebabů jsme k večeru nabrali kurz kebabárna Kottiwood. Každý z nás již měl v tuto dobu bachor vystlaný několika dönery a začínali jsme na sobě pozorovat první známky únavy. Nemluvě o tom, že se nám kebab vypařoval z každého póru našich těl. Rozhodně jsme nevoněli po konvalinkách.

Inspektor Emperor se svědomitě ujal funkce Panoramixe naší skupinky. Starostlivě sledoval zdravotní stav všech inspektorů a kdykoli, když viděl, že má někdo krizi, vytáhl placatici s kouzelným lektvarem zvaným fernet, který nám pokaždé dodal sílu do sebe narvat další kebab.

I přes výše popsanou Emperovu téměř otcovskou péči jsem byl velice znaven a při pomyšlení, že bych do sebe měl narvat čtvrtý kebab, mě chytaly mdloby. Když jsem kolegům sdělil obavy o svůj zdravotní stav, byl jsem nekompromisně odkázán do patřičných míst s tím, že mise je mise a řada je teď na mě. V tento okamžik jsem ještě vůbec netušil, že recenzování Kottiwoodu bude stejné terno, jako vyhrát v loterii.

Tři kebaboví mušketýři vstoupili do kebabárny Kottiwood. Čisté, útulné prostředí ve dřevě bylo protknuto vůní smažících se hranolek a grilovaného kebabu. Kupodivu jsme v kebabárně byli sami. To mě vyděsilo. Pojal jsem strach, že se bude jednat o hipsterskou kebabárnu, kde je všechno vymazlené, vyvoněné a vystylizované, ale z jídla zde podávaného budete sprintovat na záchod. Naštěstí jsem se pořádně zmýlil.

Interiér - Kottiwood (Berlín)

Interiér

Se zmučeným výrazem a bolestivou vidinou toho, jak do sebe cpu další kebab, jsem si stoupnul k pultu a kebabářovi sdělil svou objednávku: „Ajn dénr mit alem und zérrrr šáárrrrf.“ K tomu jsem ještě potichu dodal: „Aber bitte KLAJNE portion, ich bin šón zat. “ Bohužel tyto slova neunikla šmíráckému slechu inspektora Emperora. Okamžitě, jako sojka práskačka, nahlásil tuto skutečnost veliteli výpravy inspektoru Gryllsovi. Oba pak na kebabáře gestikulovali, ať mi udělá normální porci. Grylls ihned navrhoval mé potrestání tím, že si objednám ještě jeden kebab, který budu muset na místě pod jejich dohledem sníst. Tento trest by se ovšem rovnal rozsudku smrti, smrti předávkováním kebabem. K mému potrestání nakonec nedošlo. Zachránil mě kebab.

Obsluha mi podala kebab, jehož velikost mi radost rozhodně neudělala. Ten jsem ještě zlehka posypal Rambo chilli kořením pro skutečné muže, jak tedy zněl jeho popisek na krabičce s kořením. Kebabářovi jsem zaplatil směšných 3,30 € a odebral se ven na předzahrádku.

Okamžitě mě na kebabu zaujala houska. Nejednalo se o standardní housku, jakou známe z Čech, jejíž tloušťka je cca dva centimetry a narazíte na ni prakticky v každé tuzemské kebabárně. Tato houska byla přibližně trojnásobně silnější a její povrch byl poset chutnými semínky stejně jako Svatováclavská koruna drahokamy. Paralyzující extáze ale nastala, když jsem se do housky zakousnul.

Krasavec

Krasavec

Skvělá chuť teplého masa posypaného vynikajícím sýrem snoubící se s vlažnou zeleninou dokonale podtrhla lehce nahřátá houska. Tento teplotní a chuťový mix mě odstřelil do jiné galaxie. Oba inspektoři vedle mě netrpělivě přešlapovali a čekali, až jim dám kousnout. Podobně jako já se po zakousnutí do kebabu zmohli jen na dlouhé “hmmmm” a euforické výkřiky typu “ty pí*ó“, “ty krávo”, “to je žrádlo”.

 

Chutné maso, jehož kvalita byla totožná s Mustafou, bylo pečlivě vyskládané v housce v množství více než dostatečném. Maso je samozřejmě nejdůležitější ingrediencí kebabu. Aspektem, jenž ale podle nás, kebabárenských inspektorů, dělá rozdíl mezi průměrnou kebabárnou a gastronomickým zážitkem, jsou další složky kebabu, u nichž má kebabář svobodu si vyhrát.

Jdeme do finále - Kottiwood (Berlín)

Jdeme do finále

Tvůrčí svobodu kebabáře u masa omezuje skutečnost, že štangle je často zamrazeným polotovarem dodávaným do mnohých kebabáren. Prostor je pak u omáček, zálivek, zeleniny nebo housky. V Kottiwoodu využili tohoto potenciálu maximálně. Každá ingredience kebabu je perfektně poladěným střípkem a dohromady tvoří dokonalou mozaiku, která vám radostně šolíchá chuťové buňky. Skvělým tahem bylo přidat do zeleninové přílohy papričky jalapeños.

Po tomto zážitku jsme jednomyslně – jako politbyro komunistické strany SSSR – sesadili z trůnu dosavadního krále Mustafa’s Gemüse Kebap a svorně prohlásili Kottiwood jako nejlepší kebab, co jsme kdy pozřeli. Král je mrtev, ať žije král!

Po zbytek večera jsem se stal terčem jízlivých poznámek Emperora a Gryllse směřujících na moji stavovskou kebabárenskou čest, kterou jsem měl zradit tím, že jsem měl tajně požádat o menší porci kebabu. Nic jsem si z toho nedělal, protože jsem věděl, že Grylls i Emperor nemohou překousnout fakt, že jsem to byl já, na koho se usmálo štěstí a měl možnost zrecenzovat Kottiwood.

Když dnes mezi námi, kebabárenskými inspektory, padne slovo “Kottiwood”, musíme při vzpomínce na lahodnou chuť zde podávaného kebabu zamáčknout nostalgickou slzu a po povzdechu ve stylu: “No jo Kottiwood, to je jiná liga, ten by všechny český kebabárny sfouknul jako svíčku,” zaháníme trudné myšlenky pořádným lokem piva. Takové emoce v nás vyvolává kebabárna Kottiwood.

Kottiwood, Reichenberger Str. 175, Berlín

Fosfáty v kebabu, aneb o co vlastně šlo

Milovníky kebabu mohla zhruba přede dvěma týdny vyděsit zpráva o možném zákazu kebabu. Mohly za to fosfáty v kebabu. Se zprávou jako první v tuzemsku přispěchal bulvární Blesk. Následující den se článek na totožné téma objevil na stránkách MF Dnes a za dva dny tato zpráva zaplavila prakticky všechny největší zpravodajské servery. Bombastické palcové titulky div neohlašovaly konec kebabu v celé Evropské unii, aby v dnešních dnech novináři mohli čtenáře informovat o tom, že ve středu,  13. prosince, Evropský parlament přehlasoval návrh Evropské komise a kebab je zachráněn. Patří se dodat, že hlasování bylo velmi těsné. K potřebným 376 hlasům, tedy nutné absolutní většině, chyběly pouze tři hlasy.

Döner kebab - Druhy kebabu

Döner kebab

O co vlastně šlo?

Bohužel sedmou velmoc nenapadlo oslovit odborníky na slovo vzaté (ano tušíte správně, nás kebabárenské inspektory), aby jim poskytli fundované vyjádření k této kebabárenské pseudoaféře. O co vlasně šlo? Ještě než kebabář začne ze štangle nožem odkrajovat plátky masa, je maso do kebabárny dodáno jako hluboce zamrazený polotovar. Tento polotovar obsahuje mimo masa ještě několik přísad a jednou z nich je fosfát. Proč se ale do kebabu přidává fosfát? Jeho funkce spočívá ve schopnosti vázat v mase vodu a také mu dodat při tepelném zpracování chuť a šťavnatost.

Štangle masa - Fosfáty v kebabu

Štangle masa

Jelikož pro hluboce zamražené maso neexistuje jednotná evropská legislativa, dělá si každá země, co uzná za vhodné. Například v Německu, kde se během dne prodá cca 500 tun kebabu, v zemi, která je známá silnou ochranou spotřebitele, je používání fosfátů povolené, oproti tomu u nás nebo v Řecku není používání fosfátů v zamraženém mase povolené. Evropská komise chtěla zacelit tuto mezeru v zákonech a vyslovila se pro to, aby se fosfáty v hluboce zmraženém mase směly používat.

Kdo za koho kope

Evropský parlament

Evropský parlament

Proti schválení se v jednotném šiku napříč kontinentem postavila levice a zelení. Oba tábory se odvolávaly na možná zdravotní rizika spojená s fosfáty a jejich konzumací. Zdravotní rizika ovšem nikdo dosud neprokázal. Odpůrci chtěli počkat až do výsledků studie, která by potvrdila jejich nezávadnost. Její výsledky by byly ovšem známy až na konci příštího roku. Co by si do té doby měl milovník kebabu nebo provozovatel kebabárny počít, jsme se bohužel od odpůrců nikde nedočetli.

Zajímalo by nás, jak by levice a zelení postupovali, pokud by zákaz fosfátů prohlasovali a toto maso by se nemohlo v kebárnách používat. V Německu by došlo k nefalšovanému kebabovému black outu. Protože prakticky všechny kebabárny v Německu používají maso obsahující fosfáty, musely by zavřít nebo ze dne na den se přešaltovat na jinou obchodní činnost. Samozřejmě druhý den by se tito kebabáři hlásili na úřadech práce. Podle odhadů kebabový průmysl zaměstnává 200 tisíc lidí. Jen si to představte… O dopadu na německou makroekonomiku nemluvě.

Kebabář

Paradoxním na veškerém dění ohledně kebabu je autor podnětu. Kupodivu to není Brusel, ale samotná Česká republika. Tuto skutečnost potvrdil ředitel státní veterinární správy Zbyněk Semerád: „Podnětem pro řešení fosfátů je asi Česká republika, protože my jsme v roce 2015 zařali kontrolovat stravovací zařízení a na výrobky jsme se začali dívat stejně jako na jiné produkty živočišného původu. Takže ten podnět šel z České republiky, protože kebab není uveden na seznamu polotovarů, kde se polyfosfáty mohou použávat.“ Zdroj zde.

Vo co komu de?

Pavel Poc (ČSSD) a Kateřina Konečná (KSČM)

Pavel Poc (ČSSD) a Kateřina Konečná (KSČM)

Podle europoslance Pavla Poce (ČSSD) „výjimku můžete udělit jen tehdy, pokud na základě vědeckých důkazů ta látka nepředstavuje ohrožení spotřebitele. A ty důkazy zatím nemáme“ (zdroj zde). Dodáváme, že Kateřina Konečná (KSČM) hlasovala stejně jako její levicový kolega, tedy pro zákaz fosfátů.

Kebab

My se ptáme pana Poce, jestli by nebylo logičtější požadovat zákaz fosfátů v situaci, kdy budou důkazy o jeho potenciálním ohrožení spotřebitele než naopak? Proč oba výše zmínění poslanci nebojují proti zákazu prodeje tabáku, alkoholu, sladkostí nebo bůčku, jež prokazatelně představující ohrožení spotřebitele? Zde dodáme, že fosfát je přídáván i do slazených nápojů či cukrovinek. Až potkáte pana Poce nebo  paní Konečnou, pozvěte je prosím na kebab a zeptejte se jich, kolik znají lidí, jimž konzumace kababu způsobila zdravotní potíže.

Navzdory této eurohujerské snaze být papežštější než papež si můžeme i nadále pochutnávat na kebabu, ovšem důrazně varujeme všechny podobné eurohujery a trotly jako Poce nebo Konečnou, aby nám na kebab nesahali!!!

Reprezentant Německa Timo Werner šel po zápase Ligy mistrů na kebab s fanoušky soupeře

Fotbalista týmu RB Leipzig a německý reprezentant Timo Wener nebyl ještě před týdnem u tureckých fanoušků zrovna dvakrát oblíbený. Vše změnila jedna fotografie, která odhaluje, že po zápase Ligy mistrů proti Besiktasi Istanbul navštívil kebabárnu v Lipsku.

Na facebooku se objevila společná fotografie fanoušků Besiktase s hvězdou německé Bundesligy. Byla pořízena v kebabárně Ali Baba.

„Dříve nám ve Stuttgartu dávali k obědu i kebab“, řekl samotný Werner, jenž svůj způsob životosprávy nechce opustit ani v novém klubu. „V Lipsku máme nám v tréninkovém centru nabízejí různá jídla: veganská, bezlepková, bez laktózy, tak jako tradiční plnohodnotné jídlo“, dodal Werner.

My jen dodáme, že po zápase musel mít Werner opravdu velký hlad.

Ne fotbal, ale kebab spojuje! 🙂

 

Za kebabem v adventních Drážďanech

Především v adventním období čelí Drážďany nájezdům českých turistů, kteří v tomto čase zabíjejí dvě mouchy jednou ranou: návštěvu adventních trhů spojenou se svařákem a bratwurstem + plenění obchodů na Prager Straße. Pokud se vám bude zajídat štola, bratwurst vám bude lézt ušima a začnou se vám sbíhat sliny na kebab, pak na následujících řádcích najdete několik tipů na kebabárny v srdci saské metropole.

Centrum Galerie

Nalijme si čistého vína. Nebudeme a nechceme našim čtenářům mazat pálivou chilli omáčku kolem huby. Ty nejlepší klasické kebabárny až na jednu výjímku (Istanbul kebab) nenajdete v centru Drážďan, ale ve čtvrti Neustadt. Při sepisování těchto řádků ovšem vycházíme z toho, že v Drážďanech se budete primárně pohybovat především v centru na ose Hlavní nádraží – Prager Straße – Striezelmarkt/Altmarkt. Z tohoto důvodu náš text není koncipován jako seznam nejlepších kebabáren v Drážďanech, ale spíše jako seznam doporučení, kde mezi nekonečnými davy lidí najdete kebabárnu, kde se bez obav můžete zakousnout do vaší oblíbené pochoutky.

 

Prager Straße, pohled od Karstadtu

Předpokládejme, že do Drážďan vyrazíte vlakem nebo budete poblíž hlavního nádraží parkovat a budete pěšky směřovat přes Prager Straße na Striezelmarkt. Zde začneme našeho kebabového průvodce po Drážďanech. Z hlavního nádraží pokračujte přes Wiener Platz kolem Kugel Hausu (obchodní dům s kupolovitou střechou po levé straně) na Prager Straße. Po zhruba 200 metrech za hotelem Pullman se ulice rozšiřuje a zde na vás čekají první vánoční trhy, a pokud se do Drážďan vydáváte v pátek nebo o víkendu, bohužel také první větší davy lidí. Důležitější však je skutečnost, že po levé straně za TK Maxxem se nalézá první kebabová oáza obklíčená bratwursty a vánočním cukrovím.

Istanbul kebab

Ta se nazývá Istanbul kebab a nejedná se o ledajakou kebabárnu. Když inspektor Grylls navštívil Istanbul kebab musel z Reichu okamžitě poslat do hlavního stanu kebabárenských inspektorů depeši o svém gastronomickém orgasmu. I pro inspektora Ralfa představuje Istanbul kebab sázku na jistotu. Tato kebabárna si dlouhodobě drží vysoký standart. Recenzi si můžete přečíst zde.

Abu Sofian

Imbiss Abu Sofian, Dresden

Imbiss Abu Sofian

Na promenádě u fontánek nabízejí tři válcovité budky několik tipů fastfoodového občerstvení a ano, jedním z nich je kebabárna Abu Sofian. Ta je především v létě oblíbenou základnou inspektora Ralfa, neboť zde můžete očekávat hromadu masa za velmi přívětivou cenu. Navíc při slunečném počasí se s kebabem lze usadit do jedné z laviček a při zakusování kebabu oko svlažit pohledem na kolemjdoucí dámy.

Center Döner

Center Döner

Vydejme se ale dále, a to směrem k Mekce všech nákupuchtivých návštěvníků Drážďan – Primarku. Ještě před nákupní galerií Centrum, v níž se nachází pobočka výše zmíněného irského řetěce, můžete své choutky na kebab ukojit v kebabárně s názvem Center Döner. Ta se nachází za koncem bloku paneláků po pravé straně u UFA Kino. Zde si sice nepochutnáte tolik jako v předcházejících kebabárnách, ale nejedná se zas o úplný propadák a navíc si při tom ťapkání po trzích a nákupech můžete v klidu posadit a vyklepat nohy.

Pokračujeme dále po Prager Strasse kolem nákupní galerie Centrum, Karstadtu směrem k Altmarkt Galerie a Striezelmarktu. Za Karstadtem mezi autobusovými zastávkami se nachází menší kabebárna, která vám z dáli může připomínat spíše trafiku. Tu jsme ještě nepodrobili inspekci, ale když šel naposledy inspektor Ralf kolem, zaujala ho libá vůně masa a velmi příznivá cena. Ovšem za kvalitu pokrmu nemůžeme dávat ruce do ohně.

Olivia Kumpir & Kebab

Přecházíme ulici a nacházíme se u Altmarkt Galerie kousek od Striezelmarktu. V samotném nákupním centru můžeme vřele doporučit kebabárnu Olivia Kumpir & Kebab. Ačkoli cena kebabu zde osciluje lehce pod hranicí 10,- Euro, určitě nebudete této částky litovat. Jedná se spíše o „restauraci“ v nákupním centru, kde Vám naservírují kebab. Jídlo si zde můžete vychutnat v čistém a světlém prostředí. Zdejší kebab je typický skvělou chutí a zejména lehkostí. Přestože do sebe nasoukáte hromady masa, cítíte se lehce. Rovněž na základě naší recenze jednoznačně doporučujeme.

Babos Dönerpoint

Kebabárny.cz - O kebabu víme vše

Poslední kebabárnou v blízkosti Striezelmarktu je kebabárna Babos Dönerpoint. Tu naleznete rovněž v Altmarktgalerie, ale nikoli v samotném nákupním centru. Musíte jej opustit východem směřujícím ke Zwingeru. Zde se nachází filiálka stejnojmené sítě Babos Dönerpoint. Kvalita kebabu je zde opravdu nadstandardní, ovšem častým terčem kritiky zde bývá arogantní chování zaměstnanců. Naše detailnější zkušenosti s touto kebabárnou naleznete zde.

Pokud máte pro nás další tipy na kebabárny v Drážďanech, neváhejte se nám ozvat či nám zaslat své postřehy ideálně s fotografií! 🙂

 

Next Gyros I. (Most)

Jiří Bartoška kdesi prohlásil, že dvě nejdepresivnější města jsou Ústí nad Labem a východní Berlín. Dovolil bych si tuto dvojici doplnit o město Most. Panelák kam se podíváš, zbytky socialismu 80. let tu na člověka dýchají z každého nároží. To vše umocněno skladbou obyvatelstva, tak tragicky typickou pro větší města v celém Ústeckém kraji.

Jak to tak ovšem bývá, nejen cesty Páně, ale i služební cesty jsou nevyzpytatelné a jedna z nich mě zavedla do Mostu. A když už jsem byl tady, navštívit nějakou zdejší kebabárnu pro mě byla hotová věc. Nad výběrem jsem nějak nedumal. Prostě jsem byl rozhodnutý zastavit se v první kebabárně, která mi přijde do rány.

Z dáli jsem zaregistroval prosklenou budovu polepenou obrázky kebabu a plamenů. Onou kebabárnu se stal Next Gyros. Jinou pobočku této kebabárny s pořadovým číslem III před časem hodnotil můj kolega Grylls (recenze zde). Obsluhu tvořila trojice sympatických a kmitajících mládežníků, z nichž dva byli kluci opálený. Ani jsem se nepodíval na tabuli s nabídkou jídel, rovnou jsem si objednal normální kebab a zaplatil 80,- Kč. S kolegou jsme byli vyzváni, ať si sedneme, že nám jídlo donesou za chvilku. Jak bylo řečeno, tak se také stalo. Interiér kebabárny poskytuje dostatek prostoru i ke konzumaci u jednoho ze stolů přímo v kebabárně. Zvolil jsem stůl vlevo na jakémsi vyvýšeném balkonu, z něhož jsem bedlivě sledoval přípravu svého jídla.

Kebabář junior přede mne postavil talíř s příborem. Pohled na rozevřenou housku napěchovanou masem a zeleninou, jež byly přelity bílou zálivkou a posypány pálivým kořením, ve mně opět vyvolaly pocit, že se dívám na vzývající ženský klín. Po chvilce mi ovšem v mysli vytanul jiný obraz. To není ženský klín, to je otevřený zobák toho uřvaného žabáka ze seriálu Sezame, otevři se. Konec filosofování, řekl jsem si.  Byl jsem již značně vyhladovělý. Do kebabu jsem se pustil se značnou vervou a odložil veškeré zásady společenské etikety dle Gutha-Jarkovského.

Nahřátá silná houska chutnala jako čerstvě rozpečný rohlík. A to já rád! Se zeleninou to bylo ovšem horší. Jednalo se prakticky jen o salát a červené zelí, nic víc, nic míň. Sice chápu, že jsem si neobjednal caesar salát nebo jakýkoli jiný zeleninový salát, ale dva druhy zeleniny bez jakékoli chuti mi přijdou bez urážky jako velmi chudá příloha. Silnější plátky masa, jimiž byla vystlaná spodní část housky, jsem musel v puse doslova přežvýkat, aby je moje trávicí ústrojí mohlo dále zpracovat. Bohužel se maso nevyznačovalo jakoukoli chutí. Pokud bych zavřel oči, asi bych ani nevěděl, že právě koušu maso. Bílá zálivka prosakující do housky by z mého pohledu v kebabu nemusela ani být. Prakticky opět bez chuti. Jak tomu občas bývá, jedinou chuťově výraznější složkou kebabu bylo pálivé koření.

Člověku je občas smutno, že musí být kritický a neseká jednu pochvalnou recenzi za druhou, ale v tomto případě to jinak nešlo. Ne, že by Next Gyros I. byl vyloženě špatný, ale marně jsem hledal, co bych na kebabu mohl vypíchnout a pochválit. Jedna věc mě vlastně napadá. Množství. Vydatná porce mě dostatečně zasytila a já pak celou cestu domů jen spokojeně trávil.

Next Gyros I., tř. Budovatelů 1353/108a, Most

Alibaba Kebab (Plzeň)

Po čase se ztracený syn alias kebabárenský inspektor Ralf objevil u své druhé půlky rodiny v Plzni. Samozřejmě jsem této příležitosti využil, abych opět otestoval nějakou lokální kebabárnu, podělil se o svoji zkušenost s ostatními a opět ty medaile přivezl. Tentokrát padla volba na Kebab Alibaba v městské části Doubravka. Volba je asi špatné slovo. Prostě jsem se v sobotu dopoledne probudil s menší kocovinkou, vyšel jsem z domu a v okamžiku, kdy jsem zabouchl vchodové dveře, mě hned praštil do očí nápis Kebab Alibaba. Poté už jsem šel prakticky poslepu jen podle vůně, jež se zlehka linula do umorousaného sobotního dopoledne.

Nejistým zemanovským krokem ovšem ale bez hůlky a podpory bodyguardů jsem vstoupil k Alibabovi do jeskyně, tedy kebabárny. Jedná se vlastně o takovou menší nepojízdnou maringotku, ale zase čistou a útulnou. Předpokládám, že většina zákazníků si bere kebab s sebou a jen drtivý zlomek jej konzumuje u Alibaby. Něco ve stylu “kebab to go”. Na vnitřních prostorech kebabárny toho ani nebylo moc co hodnotit. Musím, ale uznat, že vše bylo vypulírované a naleštěné jak v Jantarové komnatě. Nešlo přehlédnout hordy nastrouhaného bílého a červeného zelí, salátu, cibule či papriček. Ty byly vzorově s geometrickou pravidelností navršeny v jednotlivých kyblíčcích za pultem.

Jít do kebabárny během dopoledne může být stejné riziko, jako jít do bordelu ještě za světla. V obou případech jste si sice vědomi toho, že ten timing není úplně ideální, jdete pak do rizika, že očekávaný požitek nebude tak vyšperkovaný, jako když předtím poladíte formu nějakým tím pivkem, zelenou a rumem na straně jedné. Na straně druhé poskytnete kebabářovi, respektive bordelmamá, přiměřený čas na to, aby se maso zahřálo na provozní teplotu a aby jej prošpikovala ta správná.  Pro obé radovánky zkrátka platí, že když musíš, tak prostě musíš, a to bez ohledu na denní dobu. Já prostě musel. Sorry jako.

Velmi příjemná a ochotná obsluha mě obskakovala jako stará Škopková Blaženy chtivého doktůrka. S ohledem na skutečnost, ze můj žaludek byl na vodě a za hodinu mě čekalo knedlo, zelo vepřo, nechtěl jsem se pouštět do žádných větších akcí a objednal si malý kebab. Abych nepochodil jako Pražák na Moravě při návštěvě vinného sklepa, zopakoval jsem si s Izerem lekce plzeňské hantýrky. Když jsem posléze byl dotázán jaké maso si přeji, ukázal jsem na štangli a zeptal se: copa to tu máte? “Kuřecí, pane,” odvětil kebabář. “Tak to si dám tuto” a ukázal jsem opět na tu samou štangli.

Ano, rozumím tomu, co znamená malý, ale při pohledu na uzounký trojúhelníček, se mi málem vehnaly do očí slzy. Naštěstí moje tělo vynakládalo veškerou energii k tomu, aby mě udrželo ve vertikální poloze, takže na slzy naštěstí nedošlo. Nicméně velikost housky se dá srovnat jen s velikostí poprsí Keiry Knightley. No nic, vysolil jsem 54,- Kč, tedy 60,-, šest korun jsem nechal jako dýško za to příjemné obskakovaní a odebral se do atria OC Doubravka pochutnat si.

Naštěstí se vším to nebylo tak tragické jako s velikostí housky. Klasicky jsem nejprve vidličkou vydlabal nutné zlo – zeleninku, než jsem se dostal ke zlaté žíle – masu. Zelenině nebylo co vytknout, čerstvá, svěží a nebylo jí v housce zbytečně moc. Pokud se týče masa, mohlo jej být v housce o kropet více, chuťově jemné a na skus, tak akorát. Nebyla to žádná podrážka, ale ani žádná křupavá, přismahlá kůrka, prostě zlatý střed. Z mého pohledu bych vyzdvihl hlavně zálivku. Vzhledem k tomu, že jsem neměl zrovna v plánu návštívit Pamelu, zvolil jsem česnekovou a k tomu extra „tuto“ pálivé. Zálivka mi protáhla dutiny krční jako panák slivovičky a její chuť mi na jazyku zanechávala příjemný pálivý ocásek. To jestli řetízkovala, jsem bohužel nezjistil.

Kebab Alibaba, Masarykova 75, Doubravka, Plzeň

Kebab u kulturáku (Ústí nad Labem)

Po pár měsících, co se Kebab Maidum přestěhoval na předmostí mezi Benešův most a hlavní ústecké nádraží, byla na totožném místě otevřena nová kebabárna s výstižným názvem Kebab u kulturáku.

Tato skutečnost nemohla ujít mojí pozornosti, a proto jsem se rozhodl ji co nejdříve po otevření navštívit. Když jsem pak s přáteli procházel kolem, z výlohy nás zval k návštěvě rozsvícený nápis “OPEN”, jenž nemůže chybět v žádné vietnamské večerce. Ještě před samotnou návštěvou jsme se však rozhodli posedět v nedaleké Šenkovně, abychom nějakým tím pivem povzbudili své chuťové buňky a apetit.

V porovnání s Maidumem noví nájemci přemalovali zdi na červeno, přidali nějaký ten stolek se židličkou, orientální lampičky a celkově se snažili o to, aby vnitřní prostory získaly blízkovýchodní nádech. Kamarád glosoval interiér kebabárny slovy: “si tady přijdu jak v nějakým bordelu v Hanoji”. Když jsem se rozhlédl kolem dokola, musel jsem mu sice dát částečně za pravdu, ale interiér Kebabu u kulturáku  objektivně poskytuje možnost příjemného posezení v čistém prostředí, a to jak vevnitř, tak i venku na terase. 

Při vstupu jsem ihned zaregistroval, že (mimo prostor) Kebab u kulturáku navázal na Maidum i způsobem úpravy masa. Na grilu se v horizontální poloze otáčela štangle s hovězím masem. Oproti Maidumu ovšem nebyla již zdálky cítí libá vůně grilujícího se masa. Z nabídky jsem vybral klasický döner kebab se vším za 80,- Kč. Opět jsem obsluze zdůraznil, že lpím na extra pálivé příchuti mé objednávky. Jídlo jsme si přáteli vzali s sebou a snědli jej cestou za dalším pivem U Vlastence.

Jak nám chutnalo? Přátelé si narozdíl ode mně objednali dürüm a oběma šmakovalo jako dvěma vepříkům. A já? Vidličkou jsem za chůze nejprve vydlabával zeleninu. Houska byla napěchována červeným zelím, cibulí, salátem, rajčaty, kuřicí a salátovou okurkou. Více než pestrá nabídka na ústecké poměry. Bohužel – houska studená, jako srdce mojí poslední expřítelkyně, u mě rozhodně nezabodovala.

I když do housky kebabář vměstnal nadprůměrné množství masa, nakrájené plátky hovězího masa byly vlažné jako pysky holky v kómatu. Ačkoli maso se v kebabárně opékalo na otevřeném ohni jako v Maidumu, nevyznačovalo se nějakou zvláštní vůní. Je to škoda, protože pokud se týče chuti, maso sice nebylo ničím speciální, ale chuťově byste mu vytkli málo co.

Bílou zálivku jsem nedokázal specifikovat. Bohužel se jedná o rozšířený kebabárenský nešvar. Tak tam fláknem bílou zálivku, i když totálně bez chuti, hlavně ať to aspoň vypadá. Rád bych ovšem do výšin vychválil vynikající pálivou omáčku. Trvalo notnou chvíli, než pivo uhasilo oheň v mém krku. Bravo! Tleskám! Ačkoli jsem před konzumací kebabu vypil několik piv, porce mě dostatečně zasytila. Jinak se většinou po konzumaci několika piv stanu Otesánkem, který v sobě odšpuntoval džina, a sežral bych na co přijdu.  S velikostí porce jsem byl maximálně spokojen.

Kebab u kulturáku potvrzuje rčení, že když dva dělají to samé, výsledek není často totožný. Nestačí okopírovat nápad, připravovat kebab na  otevřeném ohni, abyste byli úspěšní a proudili k vám davy zákazníků, jako k Mustafovi, což je nezpochybnitelně vlhký sen každého kebabáře. Musíte tomu fotbalovou terminologií dát trochu toho srdíčka. No uvidíme, jak bude Kebab u kulturáku pokračovat. Možná po čase získají dostatečné know how a dočkáme se zde stejně dobrého kebabu jako v Maidumu u hlavního nádraží. Do té doby je můj verdikt následující: lehounlince nadprůměrný kebab s vynikající (pálivou) omáčkou, porce více než dostatečná. Na velikost porce bych ovšem do budoucna tolik nespoléhal, protože to je běžná finta většiny nových kebabáren, jak přetáhnout konkurenci zákazníky.

Kebab u kulturáku, Velká Hradební 231/17, Ústí nad Labem

Older posts

© 2018 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑