Rubrika: Neaktuální

Recenze podniků, které už neexistují, nebo se přestěhovaly.

Alibaba Kebab (Roudnice nad Labem)

Aktualizováno: Tahle kebabárna už je zavřená.

Služební cestu do Prahy jsem si zpestřil zastávkou na obědový kebab v Roudnici. V této oblasti se na naší kebabové mapce dosud skvěl nápis „tady žijí lvi“. Rozhodl jsem se dosud neznámé teritorium zmapovat a do navigace zadal adresu nejbližší místní kebabárny. Onou vyvolenou se stala kebabárna Alibaba Kebab.

Zhruba sto metrů za kebabárnou jsem zaparkoval auto a vyšel vstříc pověstnému kebabovému štěstíčku. Brblající zvuk motorů chvátajících aut na rušné ulici sem tam prořízlo zakvičení vytuněného šrotu joudů z nedalekých vesnic, kteří museli dát celé Roudnici najevo, že si burani jedou do Lidlu pro lahváče a rohlíky. Absence výraznější reklamy způsobila, že jsem Alibaba Kebab asi dvakrát minul.

Kdyžmě zradil zrak, čich mě nezklamal. Jako Monty Jack jsem tedy následoval jemnou vůni kebabu razící si cestu v odéru výfukových plynů až jsem konečně dosáhl svého cíle.

Vešel jsem do kebabárny a nevím, z čeho jsem byl více konsternovaný. Jestli z indické výzdoby a slonů vlevo, friťáků uprostřed, které bohužel jakoby spolu s Landou řvaly „žádný schovávačky!“, anebo ze srdíček a výzdoby, která by se vyjímala spíše u nějaké ezopiče vedle terapeutického gauče či v čajovně. To vše usazeno v místnosti připomínající dlaždicemi a chladem bývalou masnu, do níž se pravděpodobně skrze hvězdnou bránu dostali sloni, aby svoje bytí završili tím, že skončí v tlačence. Nebo v mém kebabu?

Po chvilce netrpělivého přešlapování se rozhrnula záclonka a ze zadní místnosti vyběhla postarší paní, evidentně překvapená, že do podniku přišel zákazník. Objednal jsem si klasický kebab a tradičně zdůraznil, že bych si přál velmi pálivý. Na paní se mi líbila její firemní bunda s nápisem podniku na zádech. Připomínala mi sportovní bundy členů boxerských týmu s tím rozdílem, že místo slov Rocky, Apollo nebo Ivan Drago se mezi jejími lopatkami vyjímal nápis Alibaba Kebab.

Na chvilku si odběhla opět do vedlejší místnosti za dítětem, které pravděpodobně hlídala. Poté se dala do práce. Příjemně překvapila tím, že se obloukem vyhnula friťákům. To jsem si z plna plic oddechl. Do housky skrajovala maso z jediné štangle, která se tak trochu točila/netočila ve stylu princezny Koloběžky. Sledoval jsem jak z tenounlinké štangle masa odpadávaly pláty masa. Zaujalo mě, že byly vidět jednotlivé vrstvy kuřecího masa o tloušťce zhruba 2 palce, což naznačovalo, že dostanu do housky opravdu maso a nikoli mix masa, kostí, peří a kdovíčeho ještě. To mě po prvním šoku z kebabárny trochu zvedlo náladu.

Za pár okamžiků jsem svou objednávku svíral v ruce a přemýšlel, kde se naobědvám. Do auta daleko, židle a stoly v kebabárně žádné, tak jsem se postavil k pultu u zdi.

Říkáse, že člověk jí i očima. Pokud by to platilo i u Alibaba Kebabu, asi bych váhal, zda-li budu vůbec jíst. Mocné zvolání mého žaludku mi ale připomnělo, že bych měl doplnit benzín do svojí nádrže, a tak jsem se zakousl do slaboučké housky, která měla co dělat, aby v sobě udržela veškerý obsah. Chatrnou konzistenci alespoň mírně vynahrazovala její křupavá chuť.

Mezi přílohami se ve většině nacházela cibule, salát s nějakými kousky trávy, jež přes můj první přezíravý pohled chuťově obzvláštnily chuť podávaného pokrmu. U zeleniny ani nebylo moc co hodnotit. V tomto případě se jednalo o nutné zlo, které sice neurazilo, ale i díky absenci jakékoli pestrosti – např. rajče, okurka, atd. ani rozhodně nenadchlo.

Nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – masu. Obsluha s masem šetřila asi tak, jako kdyby nás okupovali Němci a maso bylo opět příděl. Na straně druhé, maso bylon nakrájené tak, že jsem se zakusoval do velkých celistvých kousků masa jako v KFC a chuťově velmi mile překvapilo. Bohužel jak jsem se před chvilkou zmínil, v housce se ho nacházelo velmi poskrovnu.

Pokud bych měl hodnotit zálivku, zpočátku jsem byl zděšen tím, že paní bere do ruku jakousi červenou tubu připomínající barvou i tvarem „ARO“ kečup z Makra. V ten moment jsem si říkal, že tohle bude vážně prů*er. Naštěstí obal od této gurmánské značky kečupu byl použit pouze jako dávkovač. Omáčka byla domácí a chuťově se vyznačovala jemně pálivým ocáskem.

Během pěti minut jsem dojedl a bohužel okamžitě začal přemýšlet, jestli se zastavím ještě na benzínce něco sníst. V poměru k ceně 80,- Kč jsem dostal opravdu velmi chabou porci jídla, spíše takovou přesnídávku. To, že jsem po konzumaci kebabu marně hledal odpadkový koš, kam bych vyhodil papírovou kapsu na housku s nápisem „BURGER“ a papír z dávkovače na toaletách, který jsem obdržel jako ubrousek, jsem již bral jen jako třešničku na pomyslném dortu v této kebabárně.

Při odchodu z Alibaba Kebabu jsem očekával, že někdo vyskočí zpoza rohu a začne se smát na celé kolo a křičet „skrytá kamera!“, anebo že se probudím a zjistím, že to byl nějaký sen stylizovaný do atmosféry filmů Davida Lynche. Takový Alibaba kebab v městečku Twin Peaks.

Alibaba Kebab, třída T. G. Masaryka 942, Roudnice nad Labem

Bistro Lanka (Praha)

Aktualizováno: Tahle kebabárna už je zavřená.

Na kebabárnu Bistro Lanka (Praha) jsme dostali doporučení od našich čtenářů – a já sám se tam již drahně měsíců chystal, ale buď jsem dostal hlad na jiném místě a kebabovou závislost si ukojil v již recenzovaných podnicích, nebo jsem dvakrát o sobotě byl nemile překvapen, jelikož Bistro Lanka mělo mít otevřeno, ale realita se lišila… a co vám budu povídat, když jde kebabový inspektor najisto na kebab a je zavřeno, na náladě mu to nepřidá. Popravdě jsem před příchodem do Bistra Lanka měl drobnou pachuť na patře. Ta se však velmi rychle rozpustila a po prvním zakousnutí se mi oči rozzářily blažeností – takhle nějak chutná mana nebeská. Ale k hodnocení až později.

Bistro Lanka má otevírací dobu (tedy na papíře) od 11 do 22 hodin. Z toho je patrné, na jakou sortu lidí cílí. Uvnitř provozovny se v době mé návštěvy pohybovalo hned několik osob typu “bílé límečky”, ke kterým se tedy tak trochu řadím. Nejde jim tedy o opilce, kteří pořvávají ve tři ráno na rohu a dožadují se kebabu u právě zavřeného hladového okna (řadím se samozřejmě i do této skupiny osob a kebab ve tři ráno vždy nadšeně a hlasitě vítám). Co z toho plyne, ptáte se? Rada pro kebabové začátečníky – když má kebabárna otevřeno jen přes den (například velmi dobrá Can Bey či My Way nebo zde u Strossmayeráku), tak je to spíše záruka kvality, přes den za střízliva je přeci jenom člověk více opatrný na to, co pozře, než ve tři ráno po osmi pivech a šesti fernetech, tudíž riziko odfláknutého kebabu se v noci takřka násobí… Nejen o tomto jsme nedávno hovořili v rádiu v Českém rozhlase. Bylo to tedy v angličtině, a pokud by si někdo chtěl poslechnout naše moudra v naší heimat řeči, tak nám dohoďte reportéra. Dík.

Bistro Lanka má ve svém sortimentu klasiku jako  döner (nazývaným zde kebab) a dürüm, variantu v pizza chlebu a tak dále, jako obvykle. Tady nic nového nečekejte (což je dobře).

Interiér

To bylo snad poprvé, kdy jsem viděl patrovou kebabárnu. Objednáte v přízemí a šup do suterénu se uvelebit na pohodlný gauč a pustit se do jídla. Velikost interiéru je zde více než dostatečná, prostě to působí restauračním dojmem. I tak byl každý koutek pečlivě vysmýčen, včetně toalet, stolů, gauče, židlí. Architektonicky také nadstandartní. Nikde milion poutačů a neonů a různých blízkovýchodních blikajících obrazů, ale prostě klasická restaurace bez nějakých komedií na zdech či podlaze.

Kvalita služeb

Volejte sláva a tři dny se radujte! V poslední době jsem měl spíše štěstí všude, kam jsem na kebab zašel. Ale tady to byl po dlouhé době skutečně vrchol, a tudíž jihu odpouštím, že měli v předchozím čase zavřeno. Zaprvé maso – za bedlivého sledování bylo začerstva nakrájeno a to množství (v hlavě se mi usadil husitský pokřik: “nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme”) bylo monstrózní, jak pro těhotného hrocha. Navíc chuťově výtečně vymazlené. Vím, že pro čtenáře musí být až otravné číst jenom chvalozpěvy, ale ono fakt nebylo co vytknout. Houska křupala a prostě chutnala. Překvapivé bylo množství zálivek. Dokonce 6 druhů – úplná novinka křen, jinak česnek, pálivá, kari, rajčatová pikantní a jogurt. Zelenina byla čerstvá a dobře ochucená. Jediná výtka přišla od mé spolustolovnice, jejíž döner byl jednotlivým složením nedobře rozvržen. Jak jsem chválil kebabárnu v Milovicích, že umně naskládají maso, zeleninu a zálivky tak, že v každém kousnutí ochutnáte všechny ingredience, tak tady bylo uspořádání odlišné a narovinu horší. Zprvu kousala jen zeleninu a až tak v polovině döneru se dostala k masu, což už bylo v době, kdy sotva koulela očima. No… teď píšu recenzi poté, co jsme přišli domů a partnerka už čtyři hodiny spokojeně v kebabovém přežraném rauši spí a neví o světě, takže toho bylo taky více než dost, tohle běžně nedělá…

Obsluha

Za kebabpultem se nacházel řezmistr a jedna blondýnka očividně českého původu. Působila trochu protivně, ale bylo to možná jen prostě tvarem obličeje, takže jí to nemůžu tak úplně vytknout. Vyřízení objednávky proběhlo naprosto v pořádku a obsluha nás dokonce nechala válet se v rauši po gauči.

Cena hlavních pokrmů

na Prahu průměr –  döner 85 Kč, dürüm 99 Kč. Množství je však nadprůměrné a o kvalitě již byla řeč.

Bistro Lanka, M. Horákové 513/17, Praha

Kebab okénko pod magistrálou (Praha)

Pro další recenzi z matičky stověžaté jsem si vybral kebab okénko na nejfrekventovanější spojnici mezi Václavákem a Vinohrady, tedy v podchodu pod magistrálou mezi Muzeem a zastávkou tramvaje č. 11.

Okénko by mohlo těžit z obrovského množství potenciálních zákazníků, neboť v podchodu projde víc lidí, než projede po silnici nad ním, a to už je co říct, ale…

K recenzi jsem zvolil již tradičně nedělní odpoledne, čas, který každou kebabárnu prověří. V ospalé atmosféře, dávno po shonu páteční a sobotní noci a daleko do pondělního oběda se totiž nejlépe pozná, zda má kebabář sklon k flákání a odbývání objednávek, nebo to s kebabařinou myslí vážně.

Objednání proběhlo bez problémů, obsluha rozuměla, dokonce nás počastovala úsměvem, což nebývá v Čechách úplná samozřejmost. V tuto chvíli bych se rád usadil a pozoroval přípravu kebabu, bohužel se ale jedná opravdu jen o okénko, takže si člověk postojí. Přes sklo jsem alespoň vyhodnotil, že interiér je čistý a kebabář v rámci možností upravený.

Mé oko si ale bohužel všimlo i méně příjemných věcí. Škála zeleniny směřující do kebabu rozhodně nebyla pestrá a především – místo toho, aby kebabář okrájel maso z nádherně propečené štangle na grilu, sundal pokličku z hrnce a flákl tam maso skrojené z grilu už před nějakou dobou. Tohle redakce našeho webu opravdu nesnáší.

No a jak tedy naservírovaný kebab chutnal? Přátelé, špatně. Maso bylo totálně studené, a to je věc, která Vám požitek z kebabu zaručeně zkazí sama o sobě. Jenže to nebylo všechno. V kebabu už dál kromě zálivky byla jen mrkev a bílé a červené zelí. Tahle chudá kombinace zelí-maso-zelí mi připomněla prvopočátky kebabu v Ústí, kde Ukrajinka Tamara před 15 lety servírovala z karavanu podobnou dobrotu. Pokud tuhle referenci nechápete, což je vzhledem k jejímu stáří a lokálnosti zcela pochopitelné, vězte, že to nebylo nic, co bych si chtěl připomínat v roce 2016 v centru Prahy.

Obrovská porce masa (a zelí) už to zachránit nemohla. V nabídce bylo v den recenze pouze kuřecí maso, přitom přes týden se na grilu točí i hovězí, škoda. Jinak tu mají ještě v celku zajímavý sortiment, prodávají i Fornetti a různé typy kávy. Můžete si tedy dopřát vícechodovou večeři ve složení döner-jahodová taštička-double latté machiatto, to je asi celkem unikát.

Kebab okénko pod magistrálou, Legerova 57/75, Praha

Maidum Kebab (Ústí n./L.)

!!!POZOR!!!

KEBABÁRNA PŘESTĚHOVÁNA DO  ULICE U NÁDRAŽÍ 1300, ÚSTÍ NAD LABEM

(od vlakového nádraží směrem k Benešovu mostu)

AKTUÁLNÍ RECENZE ZDE

V Ústí nad Labem byla v nedávných dnech otevřena nová kebabárna Maidum Kebab, a to na místě přestěhované bageterie Bonviván ve Velké Hradební vedle Domu Kultury. Stejně jako u kebabárny na Masaryčce se jedná o strategickou polohu. V pracovní týden se potenciální zákazníci mohou rekrutovat především z řad upocených úředníků a frustrovaných úřednic z naproti sídlícího Krajského úřadu a dalších kancelářských krys z nedalekého okolí. O víkendech kebabem bezpochyby nepohrdnou jak alkoholem rozdováněné maminy na tahu z blízkého HP baru, které po půl roce dostaly propustku vypustit páru ve víru velkoměsta, tak hipsteři a umaštění intelektuálové, kteří své existenciální trýzně zahánějí v Café Max. V neposlední řadě nesmíme zapomenout ani na ústecké Justiny Biebery, jež před Blue Café usrkávajíce krabicové víno vyprávějí ostatním členům gangu rovných kšiltů o strategii, jak z rodičů vymámit kapesné na víkendový tah městem.

Abychom nebyli za úplné nekulturní burany, sluší se připomenout, že logo i název kebabárny Maidum odkazují na stejnojmennou pyramidu postavenou zhruba okolo roku 2600 př. n. l. faraonem Snefru v lokalitě Maidum v Egyptě. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že část personálu má egyptské kořeny. Dle výpisu z ARESu mají podíl ve společnosti Maidum Zizou tři společníci, Čech, Egypťan a Němec. To zní jako velmi silný podnikatelský  tým v oblasti kebabu – znalost českého prostředí, egyptská „receptura“ a know how z fatherlandu moderního kebabu,  Německa. Toliko kulturně-špionážní okénko. Teď již bez vytáček k tomu, oč tu běží – dát si zde kebab, či nedát?

Ještě než po několika drobných schůdcích vystoupáte do kebabárny, neuniknete libé vůni dřevěného uhlí, na němž je maso připravováno. Je to opravdu příjemná vůně, která vám podobně jako sýr Monty JackoviRychlé roty narovná knír a v hypnotickém stavu vás poslepu dovede ke zdroji této vůně. Samotný interiér kebabárny je menší, k sezení jsou k dispozici pouze dva stolky celkem zhruba pro 6-7 lidí maximálně. Prostor obsluhy a pult jsou na první pohled čisté a uklizené. Obsluha sice ne úplně stoprocentně rozuměla česky, ale cením si snahy, srdečnosti a úsměvu na tváři, který tento miniaturní nedostatek přebil. Po chvilce příjemné komunikace v anglickém jazyce se sympatický kebabář představil jako Ali. První objednávka zněla dürüm kebab (85,- Kč).

Za malou chvilku jsem obdržel dürüm kebab s chilli omáčkou. Po několika kousnutích, kdy se moje zuby prokousávaly plackou a zeleninou, která byla velmi svěží a chuťově bez chyby, jsem narazil na zlatou žílu v podobně vynikajícího masa, jehož způsob přípravy není v kebabárně jen cítít, ale poznáte jej i na jeho chuti. Prostě delikatesa, začal jsem slintat jak Pavlovův pes. Chilli omáčka byla velmi jemná a příjemná.

Po asi dvou hodinách strávených v nedalekém restauračním zařízení mi to nedalo a vrátil jsem se do kebabárny pro další dávku kebabu. Tentokrát jsem si objednal kebab talíř s hranolkami (90,- Kč). Základ jídla ve tvaru pyramidy tvořila zelenina a  vynikající hranolky. U kebab talíře jsem si odvážně poručil „hodně pálivé“ a omáčka byla citelně ostřejší, přesně tak, jak to preferuji. Chuti se nedalo nic vytknout. Nutno dodat, že kupodivu vůči nižší ceně oproti předchozí objednávce (80,- Kč), bylo na talíři podstatně více masa. Po konzumaci kebabu z Maidumu budete sytí, ale nebudete se cítit těžce a že potřebujete dvacet minut minut spánku, prostě tak příjemně a lehce plní.

Tato kebabárna si nasadila laťku asi stejně vysoko jako toho času Sergej Bubka na první rozběh, a to především přípravou masa na dřevěném uhlí, která je na severu Čech opravdu ojedinělá a moc často se v ní v tuzemsku nesetkáte. Kvituji rovněž to, že kebabárna nepodceňuje ani další složky kebabu jako zelenina, která je čerstvá, nebo přílohy jako placky či hranolky, na nichž si rovněž dají záležet. Lze jen doufat, že z kvality služeb nesleví.

Je otázkou, zda-li Ústečané ocení kvalitu kompezovanou malinko vyšší cenou a nebudou preferovat levnější variace kebabu, ovšem v nepoměrně nižší kvalitě. Jen čas ukáže, zda-li se jedná z pohledu kebabárny o házení pomyslných perel (ústeckým) sviním. Pevně věřím, že ne. Z mého pohledu momentálně nejlepší kebab k dostání v celém Ústí a širším okolí.

© 2019 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑