Archiv pro štítek: döner (page 1 of 9)

Kebab La Familia, Jaroměř

Stará vojenská píseň, oblíbená to u Švejka, praví: „když jsme táhli k Jaroměři, ať si nám to kdo chce věří, zašli jsme si k starý Káče na večeři“. Já se sice nevypravil ke starý Káče, ani se nejednalo o večeři, ale jinak se jedná o veskrze podobný příběh.

Abych to uvedl, byl jsem na dovolené s rodinou na Broumovsku, chodil po horách a spal v Broumovském klášteře.  Až při zpáteční cestě, tedy v neděli, jsem se rozhodl okusit nějaký ten lokální podhorský echt kebab. Broumov – zavřeno. Police nad Metují mimořádně kvůli poruše – zavřeno. Už jsem byl hladovej jak vlk a trochu rozzuřenej, že z výletu ani nepřivezu recenzi, navíc dítě řve v autě a cesta ještě dlouhá, prostě zoufalá situace. Abych vás dlouho nenapínal a jak je již z názvu patrné, tak po těchto peripetiích jsem našel onu manu nebeskou v Jaroměři. Město známé svými kruhovými objezdy a neustálými kolonami má hned u hlavní silnice vcelku epesní kebabovou budku, kde jsem se prostě musel zastavit. A udělal jsem dobře! Opět prosím omluvte snížený počet a kvalitu fotek, na tajňáka z ulice skrz okno toho fakt moc nevyfotíte, tak snad stačí takhle ilustračně.

Název působí trochu neortodoxně a italsky, ale lepší než tisícípátej kebab Istanbul. Co mě však u hladového okna zarazilo (vnitřní část zavřena, koronavirus), že uvnitř není klasický opálenější pán (smí se vlastně ještě napsat mouřenín, když to jako nemyslím vůbec hanlivě?), ale prostě český fousek, věk tak přes padesát, patrně dobře fušující zahraniční konkurenci do řemesla. Po pravdě z tohohle mám většinou obavy, zde však byly liché. Pán byl sympaťák.

Ač jsem stál jen u hladového okna, mohu se vším všudy a objektivně hodnotit i interiér a čistotu. Potřeboval jsem totiž na WC a bylo mi umožněno přes karanténní opatření jít dovnitř. Na budku u silnice je interiér zařízen vkusně a čistě, včetně toalet.

Pojďme ale na to hlavní, objednal jsem si dürüm. Kuřecí maso se pěkně rožnilo na rožni a… tady nastal drobný zádrhel, dostal jsem hrncák, škoda. Přesto ve finále musím kvalitu masa, ochucenost, koření a i relativně čerstvost pochválit. Jen je to škoda, krájet se má začerstva.

Drobný přešlap obsluha napravila, když se mě (stává se vskutku velmi velmi výjimečně) pán zpoza okna zeptal, jak moc chci housku propéct. Super, kéž by se ptal každý. Poručil jsem propéct trochu více, houska pak byla křupavější a vůbec pak působila čerstvým dojmem.

Zálivku jsem si do své porce poručil pálivou a česnekovou. Zde bych rád pochválil ostrou variantu, která super pálila, a tím dokreslovala vyváženou chuť všech ingrediencí; česneková pak bohužel byla dost vágní a nevýrazná. Do porce manželky jsem objednal variantu bylinkovou, což byla velmi dobrá volba. Zálivka měla očividně jogurtový základ, žádná voda, ale pěkně krémová a dobře dochucená.

K zelenině nemám moc co napsat, byla čerstvá, to ano, ale jednalo se o naprosto klasické eurokebabové zelí, nic víc. Obsluhu jsem již výše víceméně chválil a budu pokračovat. Zeptal jsem se, zda mohu platit stravenkami, bylo by řečeno, že žádné nebere, ale že jestli jinak nemám, že udělá výjimku a prostě si za ně půjde nakoupit; očividně dělá na sebe. Vztah k pokrmu je pak vždy jiný. Na zákaznících vám musí záležet, i když máte budku u silnice, kde se většinou staví lidé, co jedou náhodně kolem – avšak i ti se mohou vrátit! A musím říct, že až pojedu příště kolem, tak se určitě opět zastavím. Abych nezapomněl, porce to byla (a za ty peníze, 85 za dürüm!) jak pro prasopsa, funěl jsem pak v autě až do Prahy, a měl co dělat, abych přecpanej neusnul.

Kebab La Familia, Jaroměř

Kebab House, České Budějovice

Jih Čech byl na naší kebabové mapě dlouhou dobu označován jako terra incognita, nezmapované místo, kde spí lvi. Vydal jsem se tedy do kraje rybníků, kaprů a rovinatých stezek, díky nimž se stala tato oblast vyhledávanou destinací i mezi cyklofašisty. Jaké jiné místo si vybrat pro první recenzi z tohoto kraje, než České Budějovice, že?

V Budějovicích člověka trkne do hlavy, že téměř všichni jezdí na kole. V duchu jsem si říkal, ty „vo*e, to se jim to jezdí, to se jim to na tom kole šolíchá, když tady nemají žádný kopce. Jednou šlápnou do kostitřasu a jsou v Krumlově. Bych jim dal ty ústecký kopce, by čuměli.“ Hlavu jsem zde složil nedaleko historického centra. Stejně těsně jako legíny obepínají ženský zadek, tak i Malše společně Mlýnskou stokou formují siluetu jádra Českých Budějovic. 

Druhý den ráno jsem se probudil s kručejícím žaludkem, který mi vesele oznamoval čas oběda. Ustrojil jsem se a vydal jsem se na blind směrem k Černé věži. Očekával jsem, že v centru bezpochyby narazím na nějaký imbiss s tou osmanskou pochutinou. Moje intuice mě nezklamala. Po několika minutách moje pachové receptory zpozorněly a zaregistrovaly libou a nezaměnitelnou vůni opékané štangle s masem. Rozbušilo se mi srdce, žaludek přestal skučet a nedočkavě jsem zrychlil krok, než jsem rychlochůzí dosáhl cíle, a to kebabárny s fádním názvem Kebab House České Budějovice.

Přistoupil jsem k otevřeným vchodovým dveřím, v nichž byl umístěn provizorní pult s výdejním okenkém, tak aby kebabárna naplnila literu tehdy platného zákona a majitel podniku nemusel být vrchností lynčován na náměstí a potápěn do Samsonovy kašny.

Sympatický kebabář se s úsměvem na tváři zeptal, co si budu přát. Vsadil jsem na klasiku s bylinkovou omáčkou. Pro neznalé greenhorny se jedná o kebab v housce se vším. Pochopitelně jsem si vyžádal, aby byl můj kebab v housce vyšperkován o větší než malé množství pálivých ingrediencí. Jak jsem si poručil, tak jsem i obdržel. To vše za velmi úctyhodných 70 kaček. Za tu cenu smekám klobouček!

Protikoronavirová opatření neumožnila vstoupit do kebabárny, v klidu si zde vychutnat kebab a ohodnotit interiér kebabárny zevnitř. Co jsem však od provizorního okénka (vstupní dveře přehrazené židlí) mohl vidět, byl čistý interiér a útulný prostor ke konzumaci. V den, kdy jsem navštívil toto královské město, nebylo dle ministerského výnosu možné ani strávníkům poskytnout posezení na předzahrádce.

Bohužel jsem se v době smrtící pandemie s kebabem musel odebrat na pěší zónu a zde si najít svoje místo na slunci i s mojí kebabovou radostí. Naštěstí počasí přálo a slunce mi svými paprsky příjemně ozařovalo hladkou pleš na hlavě. Popošel jsem kousek po Lanově třídě směrem k centru a obsadil jednu z volných laviček. Usadil jsem se a začal z alobalu rozbalovat svoji houstičku s masovou náplní. Zde bych na chvilku odbočil, ale jen pozorně čtěte. Ono to s tím souvisí holomci.

Jestliže národním buditelům 18. a 19. století vděčíme za obrodu jazyka českého, tak našemu kolegovi, inspektoru Emperorovi, vděčíme za specializovaný odborný pojem, který rozšířil naši českou kebabovou mluvu. Jedná se o slovíčko eurokebab. Proč se o tom zmiňuji? Pokud objíždíte tu naší zemičku řepkou a strdím oplývající a neváháte si kdekoli objednat kebab, brzy získáte dojem, že snad všichni kebabáři berou housky, maso a zeleninu od jednoho dodavatele a podle toho vypadá i výsledný produkt. Z tohoto důvodu jste pak naprosto unešení, když narazíte na kebabárnu, která svůj produkt alespoň zčásti dělá jinak. Tušíte správně. 

V Kebab Housu v Českých Budějovicích jsem si mohl kebab vychutnat v lahodné houstičke. Krásná, nadýchaná, na povrchu křupavá, uvnitř hezky měkká jako panenské lůno sousedovic pubertální dcery. Musím se přiznat, takhle vymazlenou houstičku jsem naposledy konzumoval v Gemüse Corner Kebab. Za tu houstičku by, Pane vachmajstr, zasloužili ti kluci osmanští pochvalu před nastoupenou jednotkou. 

Pokud se týče dalších ingrediencí kebabu, již první zakousnutí do kebabu dalo tušit, že návštěva Kebab Housu byla trefou do černého. Vše ostatní odpovídalo nastavené laťce. Svěží zelenina přiměřeného množství tvořila v housce opravdu přílohu k masu, nikoli hlavní chod, jak s oblibou podávají náš pokrm mnozí kebabáři. Ti by zasloužili, aby na vlastní kůži byli vystaveni útrpnému právu a zapamatovali se, že tento šejdířský nešvar z celé duše nenávidíme.

Pokud bych se měl vyjádřit k masu, tak zde nemohu nic kritizovat. Při vzpomínce na chuť masa teče autorovi slina z pusy, a to i během sepisování těchto řádků. Křupavé stroužky masa mi vyčarovaly na jazyku chuťový orgasmus, který doplňovalo poklepávání pálivé omáčky na mém patře. Naprosto jedinečný zážitek! Těmito řádky ve čtenářích ovšem nechci vzbudit nepřiměřená a nereálná očekávání od Kebab House v Budějovicích. Možná pozdě holoto, ale mám pro vás jednu radu na závěr: nic nečekejte, objednejte si kebab a nechte se příjemně překvapit. Zde to za mě je sázka na velmi sichrovanou jistotu. ☺ 

Kebab House, Lannova tř. 62, České Budějovice

Istanbul Kebab, Louny

Nouzový stav a výlet do Loun s sebou nese mnohá nebezpečenství, tedy ani ne tak vyplývající z covidu-19, jako z výzvy najít kebabárnu, jež by měla otevřeno. No, nebudu vás dlouho napínat, alébrž píši tuto recenzi, otevřenou kebabárnu jsem našel, ač po mnoha peripetiích. Provozovna Istanbul Kebab v Lounech byla vlastně objevena náhodou, a to za probíhajícího čirého zoufalství, že otevřená kebabárna prostě v Lounech v této pohnuté době nebude, leč byla! Avšak v době – protože mě asi kebabový Bůh zkoušel a já zklamal – kdy jsem již nevěřil, že se toho dne blízkovýchodním pokrmem potěším.

Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Emperor, kebabový inspektor

Vyznačil jsem si v mapách tři místa, kde měla být kebabárna. Všechny byly zavřené, mně bylo do breku a jelikož jsem měl hlad, nebyl jsem úplně nejpříjemnějším společníkem na cesty. Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Pro případ, že žádná provozovna v Lounech nebude mít otevřeno, jsme si z domova přivezli v domácích houstičkách trhané vepřové maso s dresinkem a nakrájenou okurkou, my dietáři! Což byla samozřejmě lahoda a totálně jsem se přežral. Spokojen ze spořádaného vlastního jídla a smuten, že kebab nebyl k mání, se pomalu loudáme k autu, zamačkávám slzu, kdežto najednou, co to vidí oko mé modravé?

Asi deset metrů od parku, kde jsme jedli jídlo z domova: otevřené hladové okno pod obrázkem kebabu! Na můj dotaz, zda Kebab House má skutečně otevřeno, nebo se jedná o fata morganu, jsem byl ujištěn, že skutečně otevřeno mají i v době krize, dokonce až do deseti do večera. Inu asi deset minut po pozření větší než malé porce jídla z domova jsem si povolil opasek u kalhot. Toho bohdá nebude, aby inspektor Emperor z boje utíkal! Jde se objednávat!

Exteriér

Jen bych se zde čtenářům rád omluvil za kvalitu fotek, ale když si objednáváte jídlo skrze okénko na ulici, prostě dobré fotky interiéru nepořídíte, obzvláště když chcete být alespoň trochu nenápadní a nevypadat úplně blbě, proč že si jako všechno fotíme.

Objednal jsem si jeden döner. Pojďme rovnou na maso. Měl jsem velké štěstí, že kebabmistr štagli právě za čerstva okrajoval, a tak jsem měl v kebabu po delší době maso přímo z grilu. Jelikož však maso krájel ještě před mou objednávkou, nedělám si iluze, že přijít o dvacet minut později, mám hrncáka jak vyšitej. Ale štěstí přeje připraveným. Varianta byla dle vzezření pouze hovězí, takže nemělo cenu ptát se na jiné varianty. Relativně jsem spokojen i s okořeněností masa, ale i tak prostě nejsem fanouškem této varianty kebabu a nevěřím jejímu složení a být varianta kuřecí, dám si jistojistě variantu jinou než hovězosojovou. Množství bylo vcelku prasečí a kebab masem přetékal, jestli zde čekáte kritiku, tak to jste na špatné adrese. Čím více masa, tím lépe. Tečka.

Houska byla po opravdu dlouhé době super čerstvá a křupavá a tak akorát ohřátá, nerozpadala se a držela tvar, takže jsem se výjimečně prakticky nepokydal (na kvalitu housky mám dobrý indikátor manželku, k čemu bych její nos tak přirovnal: jak prasátka ve Francii dokážou vyčenichat dobré lanýže, tak manželka spolehlivě rozezná dobrou housku, ve valné většině případů totiž jen vyjí maso a zeleninu a do housky sotva kousne, čímž mě kolenovrta trochu štve, že… no a tady housku jedla a dokonce si sama říkala, že chce do samotné housky kousnout).

Jo, zapomněl bych dodat, ano, jsem buřt, a tak se snažím zhubnout a z toho důvodu jsem se rozhodl objednat jen jeden kebab, o který jsme se podělili. Sežrat oběd z domova a dva kebaby by fakt nešlo.

Druhým velkým plusem byla zálivka, její složení nevím, více bod obsluha níže, ale po několika krknutí po snězení pokrmu jsem odtušil, že se jednalo o česnek a bylinky. Byla jemná a ne příliš výrazná, ale to prosím berte jako plus, hezky to šlo dohromady. Tedy obzvláště proto, že byla svojí konzistencí pěkně hutná. Asi jako kdybych to zakydnul majolkou nebo spíše řeckým jogurtem, ať nejsem za prase. A já fakt nesnáším vodové
dresinky, tady palec nahoru.

Döner

Popis zeleniny začnu chválou za čerstvost, avšak tady pochvaly končí. Jednalo se o naprosto tradiční zeleninu, tzv. eurokebabovou, neboli variace na zelí a zelí, bez jakékoli inovace.

Co bylo u obsluhy zvláštní, že se vůbec na nic neptala, což úplně rád nemám. Jediný dotaz byl, zda chci pálivou, což jsem ku překvapení sebe sama ze sebe vyhrkl, že nikoli (hladová manželka po mém boku a kdyby se do kebabu chtělo zakousnout i takřka roční mládě, tak chilli by asi nebylo to pravé ořechové). Peníze bral do ruky, kterou pak připravoval pokrm, což v dnešní době taky nechcete, nebyl dotaz na cibuli, uklizenost těžko hodnotit, když stojíte na ulici.

Cena za döner byla 80 Kč, což bylo k celkovému množství velmi příznivé.

Istanbul Kebab, Pražská 105, Louny

Sema Döner, Kreischa

Vzhledem k současné situaci a protikoronavirovým opatřením na hranicích mě zdroj obživy uvěznil v nucené emigraci nedaleko Drážďan v obci jménem Kreischa. Když mezi místními řeknete „Kreischa“ všem okamžitě naskočí místní klinika Bavaria Kreischa. Obec je spíše jen takovým jejím přívěskem a většina místních je zaměstnána na klinice nebo pracuje pro její dodavatele. Pracuje zde i významný počet Čechů, kteří sem z velké části dojíždějí za prací z nedalekého Sudetenlandu.

V Čechách určuje rozdíl mezi totálním zapadákovem, kde chcípl pes, a vesničkou, mou střediskovou, poctivá knajpa a jednota. U našich germánských sousedů se tímto definičním znakem stala kebabárna. Naštěstí i v Kreische se jedna taková nachází a pochopitelně bych se dopustil zločinu proti mé kebabářské cti, pokud bych ji nezrecenzoval, a to nejen pro české pendlery, kteří ji hojně navštěvují.

Kebabárnu Sema Döner nelze minout

Kebabárna Sema Döner leží na hlavním tahu protínající Kreischu ze směru Dresden Prohlis, a to přímo naproti parku. Ten za pěkného počasí vybízí ke kebabové siestě. Ve stínu korun stromů se zde můžete usadit na lavičku u jezírka a zakousnout se do kebabu.

V první fázi přijímání protikoronavirových opatření musel i místní kebabář na jistou dobu uzavřít svůj podnik. Jelikož se jedná o jediné místní bistro, nejen místní tato zpráva zarmoutila. Po několika dnech však Sema Döner opět otevřel a nejen kebabuchtiví dederoni jej vzali ztečí. Nutno dodat, že tento útok probíhal velmi disciplinovaně a ohleduplně.

Kebabář rozdávající radost – tak je to správné, tak to má být.

Ralf, kebabový inspektor

Lidé stojící ve frontě dodržovali předepsaný odstup. Na jejich tvářích bylo možné pozorovat dětskou radost, že si mohou opět dopřát svůj oblíbený pokrm. V tomto momentě byste zde jen stěží pohledali většího hrdinu, než místního kebabáře.

Interiér kebabárny poskytuje k posezení několik boxů. Přes den není většinou v kebabárně natřískáno, takže se nemusíte bát dlouhé čekací doby. Večer je bežné, že se i před podnikem vytváří fronty. To se sem sjíždění i přespolní milovníci kebabu. Sem tam se stane, že si u Semy i přes poledne musíte vystát frontu. Znamená to pak jediné, že v kantýně na místní klinice se dnes podává nějaký blaf a všichni, kdo mohou, utíkají pro oběd sem do kebabárny.

Přes zavěšené plexisklo mezi mnou a kebabářem si zde objednávám standardně klasický kebab se vším a bylinkovou zálivkou za 4 Eura. Nejinak tomu bylo i pro tuto recenzi. Místní kebabáři kmitají jak švýcarské hodinky, jsou vždy milí, usměvaví a uctiví. Když procházíte kolem už z dálky na vás mávají a usmívají se na vás. Dokonalý prozákaznický servis jak z učebnice prodejních dovedností.

Chuť masa není nikterak výrazná a ničím kebab zapamatovatelným neodlišuje od konkurence. Každopádně maso chutná a do každé housky naládoval kebabář poctivou nálož. Vždy si tak vychutnávám, když vidličkou nejprve vyzobu zeleninku a pak mi, jak říká kolega Grylls, zůstane v kebabu jen masová kapsička se zálivkou. Co vám budu povídat, to je žrádlo.

Jogurtová zálivka v kebabu od Semy ve mně vždy svojí jemnou a lehkou chutí vyvolává falešný pocit, že jsem si dal k obědu nějaké zdravé jídlo jako salát, i když je samozřejmě ve skutečnosti opak pravdou. Snažím se být ohleduplný ke svým kolegům, kteří se mnou sdílejí kancelář. Když jdu tedy na oběd a vracím se do kanceláře, neobjednávám si kebab se svým smrtelným kombem, a to česnekovou a pálivou omáčkou.

Odpusťte mi, málem bych zapomněl na jednu podstatnou věc, a to je houska. Zní to zvláštně, ale nejraději mám na kebabu v Sema Döner housku. Miluju zvuk, jak člověku mezi zuby libozvučně křupe a vždy jí kebabář tak nádherně prohřeje, že kdybyste zavřeli oči, mysleli byste si, že zakusujete čerstvě upečený rohlík. Zkrátka lahoda.

Sema Döner, Dresdner Str. 1A, Kreischa, Německo

MyWay Döner Kebab (Praha)

Aktualizováno: Tahle kebabárna už je zavřená. Na jejím místě najdete Tasty Döner Kebab Břevnov.

Co nabízí :Döner a Dürüm a jako přílohu například hranolky.

Interiér: Jelikož jsem se k podniku blížil po lezení a velmi velmi hladový, byl bych ochoten prominout mnohé. Přesto objektivně musím interiér spíše pochválit. Překvapilo mě, že než jsem si dosedl ke stolu, obsluha dokonce utřela stůl – což skutečně nebývá v kebabárnách normou. Uvnitř se nachází dva menší stolky, tudíž se zde nají cca 8 osob.

Jediné, co bych malinko vytknul, byly otevřené dveře, díky kterým mě v pozdních hodinách trochu táhlo na záda a jelikož nejsem nejmladší, tak jsem z toho úplně nadšený nebyl. Na druhou stranu naprosto chápu strategii mít otevřené dveře, aby se ven linula libá vůně kebabu a přitáhla k sobě lačně vůni nasávající kolemjdoucí.

Kvalita služeb: Byl jsem příjemně překvapen a musím říct, že se jedná o jednu z nejlepších kebabáren v Praze. Döner i dürüm chutnaly výtečně, pozitivně kvituji obří množství pokrmu, velkou porci masa, čerstvou zeleninu i pokus o inovaci (při přehrabování se v kebabu jsem našel kukuřici a další nespecifikované zelené kousky, možná petržel, ale taky to mohlo být něco úplně jiného). V každém případě vše do sebe výborně zapadalo a navíc pálivá omáčka pokrm krásně doplňovala, česneková také.

Bonusem navíc bylo i množství sýra, který je v ceně jídla. Ve svém důsledku však musím být k celkovému množství i trochu kritický. Tak nějak jsem plánoval býti ještě během večera trochu akční i v jiných “sportovních” disciplínách než je jedení kebabu, ale po pozření velké porce jsem byl schopen jen ležet na posteli, civět do stropu, hladit si břicho a takřka okamžitě usnout.

Obsluha: Příjemná a úslužná, pravděpodobně se jednalo o Turky, ostatně se jedná o tureckou kebabárnu. Snažili se vyhovět všem přáním, jen patrně neznají veškeré české termíny a proto jaksi nerozuměli mé spolustolovnici, která nemá ráda pálivé a tak ještě obsluhu upozornila, že česnekové ano, ale ne pálivé. Samozřejmě dostala také pálivé a tak jsem musel zkonzumovat ještě valnou část dönera a když vezmete v potaz velikost dürümu, je moje další nepoužitelnost vysvětlena.

Cena hlavních pokrmů: Na Prahu klasická döner 80 Kč a dürüm 95 Kč. Přesto však díky množství velmi výhodná koupě.

MyWay Döner Kebab, Konecchlumského 672/9,  Praha – Břevnov

Budou se kvůli Mustafovi přepisovat turističtí průvodci Berlínem?

Pokud máte rádi kebab a nacházíte se v Berlíně, neměla by ve vašem itineráři chybět návštěva kebabárny u Mustafy. Tak zní doporučení prakticky všech turistických průvodců po Berlíně. Náš inspektor Ralf při příležitosti návštěvy hlavního města Německa k Mustafovi také zamířil, aby nostalgicky zavzpomínal, kterak zde s kolegy před časem ztrestal tři kebaby o velikosti koňské hlavy během šesti hodin (psali jsme zde). Bylo ovšem zavřeno. Co se stalo? Budou se muset přepisovat turističtí průvodci?

Celý natěšený vystoupil ze zastávky metra Mehringdamm a vyběhl několik schůdků k Mustafově kebabové budce. Nejprve se zaradoval, neboť od budky se netáhl nekonečný had hladových krků čekajících na svůj döner a doufal, že svůj kebab dostane prakticky okamžitě. Prvotní nadšení vystřídalo zklamaní. Když Ralf ušel pár kroků a ocitl se před výdejním okénkem, plechová roleta byla stažená a na ní se nacházel vzkaz v němčině „Mustafo, chybíš nám!“. Když Ralf spravil o této smutné zprávě ostatní inspektory, inspektor Emperor trefně poznamenal, že tak velký smutek prožili Berlíňané naposledy ve 45tém.

Ralf začal okamžitě pátrat po příčině uzavření kebabárny. Když jsme informaci zveřejnili na facebooku, okamžitě se vyrojily se různé zkazky. Mustafa měl emigrovat, u jeho stánku se mělo střílet, konkurence mu měla podpálit imbis, měl se kompletně přesunout do Mnichova, kde před časem otevřel novou pobočku. Nakonec se všechny tyto zaručené informace ukázaly jako liché. Důvod pro uzavření stánku byl mnohem prozaičtější.

U Mustafy hořelo. Hasiči však měli oheň pod kontrolou do deseti minut. Oheň nebyl úmyslně založen a nejednalo se o žádný konkurenční boj mezi kebabáři. Na vině byla fritéza, v níž smaží zaměstnanci kebabárny přílohy.

K vidění byla údajně situace, jak vyděšený zaměstnanec kebabárny utíká z kebabárny a volá hasiče. Ti měli během chvíle situaci pevně v rukou. Stánek ovšem zůstal po zásahu hasičů viditelně poškozen. Kebabárna se nachází přímo na zastávce metra Mehringdamm a špiplavý kouř papundeklu byl v jejím okolí cítit ještě několik hodin po požáru. Zaměstnanci kebabárny měli mezitím plné ruce práce s vyproštěním štangle s masem ze stánku. Maso se bohužel nacházelo na první pohled v nepoživatelném stavu, a nám se při pohledu na třicetikilovou štangli výborného masa s popáleninami třetího stupně derou slzy do očí. Následující foto je jen pro otrlé:

Kebabová tragédie – jediný, kdo nepřežil požár u Mustafy byla štangle kebabu

Majitel kebabárny Kara byl událostí viditelně rozrušen. 46tiletý obyvatel Kreuzbergu bydlí přímo naproti stánku. Stejně jako hasiči i on uvedl, že příčinou požáru byla fritéza. Podle Kary se jednalo spíše a mohutný oblak kouře, než požár. Fritéza byla asi rok stará a stála zhruba 2000 eur. Majitel doufá, že mu škodu uhradí pojišťovna.

Karův podnik „Mustafa´s Gemüße Kebap“ není oblíbený jen v Berlíně. Kara před časem také pobočku v Mnichově (psali jsme zde). Před několika lety si vystál u Mustafy frontu i hollywoodský vtipálek Kevin Hart a rapper Ice Cube.

Ptáte se, jak nakonec dopadl náš inspektor Ralf, lačnící po kebabu? Zhruba o sto metrů dále narazil na kebabárnu s názvem Gemüße Kebap Moustaffa klamající méně obezřetné kolemjdoucí jak názvem, tak i grafikou, že on je ten pravý Mustafa.

Nápad parazitovat na Mustafovi v takové blízkosti jeho kebabárny přišel našemu inspektorovi tak krásně česky vyčůraný, že neodolal a zdejší kebab vyzkoušel. Chuťově i vizuálně se od Mustafy příliš nelišil a nepochybujte, že se po něm jen zaprášilo.

PS. Majitel kebabárny Mustafa´s Gemüße Kebap ihned po požáru uvedl, že stánek otevře do tří dnů, nicméně i měsíc po požáru je imbis uzavřený.

Ve Výmaru se už nesmí döneru říkat döner

Pokud si budete chtít v německém městě Výmar i v budoucnu pochutnat na klasickém kebabu, jemuž v německy mluvících zemích nikdo neřekne jinak než döner, budete muset hledat patrně o něco déle. Na vině je opatření, podle kterého se v názvech kebabáren a ani na jejich jídelních lístcích nesmí objevit slovo döner.

Změny se dotknou i výmarského kebabáře Azize Yizige na obrázku

Místo toho bude kebab prodáván jako špíz v chlebové placce (Drehspieß im Fladenbrot). Přejmenování má na svědomí výmarský Úřad pro dohled nad potravinami. Ten se totiž až moc pečlivě podíval do předpisů a jak to tak u úřadů bývá, něco zjistil.

“Německá potravinová kniha“ velmi striktně předepisuje, co vše smí obsahovat „pravý“ döner. Je to pouze jehněčí nebo hovězí maso, alternativně polotovar složený z minimálně 60% sekaného jehněčího a hovězího masa. Jako přísady mohou být použity výhradně následující ingredience: sůl, vejce, koření, olej, cibule, mléko a jogurt.

Odteď špíz v chlebové placce
Odteď špíz v chlebové placce

Zde je ovšem zakopán pes. Velkoobchodníci, u nichž kebabáři odebírají maso, se nedrží tohoto předpisu a naopak přidávají do masa různé ingredience zvýrazňující chuť. Navíc nejčastěji v kebabárně narazíte na kuřecí maso, které výše uvedená kniha neuvádí jako povolený druh masa v döneru. Úřady pak mají v situaci, kdy kebab obsahuje cokoli navíc, nebo neobsahuje předepsané druhy masa jasno: nejedná se o döner kebab a pokrm nesmí tento název používat.

S ohledem na skutečnost, že město Výmar vzalo 20 let starý předpis zcela vážně, hrozí kebabárnám, které by ho nerespektovaly, přísnými pokutami. Důsledek? Kebabáři nesmí svůj döner nadále nazývat dönerem.

Zatímco provozovatelé budou muset změnit jídelní lístky a i názvy svých podniků, pro zákazníka se nic nemění. Döner se přejmenuje na „Drehspieß“, ale výsledný produkt bude naprosto totožný.

Kebabář Aziz Yizig řekl novinářům: „Pokud nakoupíme kvalitní krájené maso, musíme si za kebab říci 7 Euro. Pak k nám ale nepřijde žádný student.“ Další durynská města jako Jena a Erfurt již oznámila, že také zkontrolují všechny své kebabárny.

Německá asociace hotelů a restaurací nazývá postup „typicky německým…“

Za server Kebabárny.cz pak jen dodáme, že celá kauza spojuje dvě věci: slepou německou poslušnost k autoritě a k jakémukoli rozkazu, předpisu, směrnici a protipřistěhovalecké nálady v Durynsku, na kterých se chtějí opět přiživit různá politická uskupení. Až si jednou budete pokládat otázku, jak je možné, že tak kulturní národ jako Němci, mohli poslat na smrt 6 milionů Židů, i v této pseudokaze můžete najít odpověď – naprostá poslušnost k jakékoli absurditě, kterou vyžaduje autorita, ve spojení s jejím slepým a horlivým vymáháním.

Zdroj: www.mdr.de

Quattro Gusto Korunní (Praha)

Recenze podniku Quattro Gusto je trochu dvojsečná. Na první pohled se specializují spíše na pizzu. Na druhou stranu se uvnitř na roštu rožní a otáčí kebabové maso, a tudíž jej lze zařadit mezi kebabárny.

Už díky tomuto rozdělení jsem do provozovny vstupoval s velkými obavami, když se rychloobčerstvovací stanice specializují na více než jednu specialitu, takřka nikdy to není k užitku a popravdě tomuto konceptu nerozumím. Buď chci mít dobrou pizzerii, nebo kebabárnu, obojí jde stěží. To je jak otevřít si sushi bar a k tomu nabízet hamburgery. Zhovadilost. Hlad však zavelel a nebyl čas ptát se kdo je kdo.

Co nabízí: Jak jsem již psal, primárně je Quattro Gusto zaměřeno na pizzu. Jádrem pudla našeho hodnocení je však pokrm od Itálie několik tisíců kilometrů vzdálený – a to, chvíle napětí, počkejte si na to – kebab. Nabízí ho jako döner i jako dürüm. Nic víc, nic míň. V době mé návštěvy bylo na místě maso kuřecí a popravdě to vypadalo, že jiná volba obvykle nebývá zvykem. Co se týče omáček, nebyla prakticky na výběr žádná možnost než unifikovaná bílá hmota. Na moje přání byl dürüm doplněn o pálivé koření. Hodně pálivé. I proto si vždy dávám 24 hodin, než začnu psát recenzi, abych dal kebabu možnost zapůsobit na všech frontách, což se tady po čertech dobře povedlo. Au.

Interiér: Zde musím spíše pochválit, jedná se o takřka restauratérský interiér, kde se můžete u dvou stolků cca pro 8 osob posadit a v klidu si vychutnat svůj pokrm. Bohužel na jednom stolku leželo použité párátko a na druhém byla lehce posypaná mouka. Na druhou stranu žádná extra tragédie to, co se čistoty týče, určitě nebyla a pokrmu ani prostředí jsem se neštítil. Na stole byly dokonce květiny (prý živé), ale jsem tu kvůli kebabu, a nebudu se rozplývat nad vázou na stole. Nejsem vitarián, možná kebabarián – taková otázka možná jen pro mě samotného – je možné si vypěstovat závislost na kebabu? Začínám si to totiž tak trochu myslet.

Kvalita služeb: A zde přichází tak trochu kámen úrazu. Začnu jako při hodnocení zaměstnanců – nejdříve lehce pochválit a pak začít říkat krutou pravdu, na konci zase trochu pochválit. Tudíž překvapilo mě kuřecí maso, které bylo výborně ochucené. ALE frajer kebabpizzameister po mé objednávce a zaplacení vzal už nakrájené maso v plechové míse a šoupnul jí do pece. Jako kde to jsme? Tohle není pohádka o Jeníčkovi a Mařence, ale krutá realita. Být to jen trochu pohádka, tak přeskočím pult a vezmu lopatu na pizzu a milou drahou obsluhu naučím, jak se správně na lopatě sedí a jak se správně kebab dělá!

Dále zelenina: bylo jí zoufale málo, přesto trochu chválím inovativní petržel. Omáčky nebyly na výběr. Houska byla naprosto gumová a bez chuti. A celkově byla porce dost malá. A pochvala na závěr – pálivé koření bylo opravdu pálivé. Až jsem měl slzy na krajíčku. Mňau.

Obsluha: Těžko odhadovat původ, lebeční index jsem zapomněl v šuplíku. Patrně se jednalo o nějakého typického Itala z postsovětských republik s jeho ženou, taktéž z podobného regionu, kde má pizza tradici již řadu století. Jelikož maso čerstvě nenakrájel, nedal mně moc zeleniny a omáčku na výběr a celé to působilo tak trochu amatérsky, prostě do toho nedal to srdíčko, tak úplná spokojenost zde nepanuje.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 75 Kč a dürüm za 80 Kč. Na Prahu a na Vinohrady vcelku dost dobrá cena, na druhou stranu porce jsou dost malé.

Quattro Gusto, Korunní 103, Praha

Super Döner Kebab Limuzská (Praha)

Dnes vám přinášíme recenzi relativně nově otevřené kebabárny s prozaickým názvem Super Döner Kebab Limuzská. Nachází se, nečekaně, na zastávce autobusu Limuzská v pražských Strašnicích.

Při investigativní činnosti, které se naše redakce v rámci získávání co největšího přehledu o kebabové scéně každodenně věnuje (tedy při zevlování na Facebooku), jsme zjistili, že v Limuzské ulici zahajuje provoz nová kebabárna. A co víc, že první 4 dny je kebab k dispozici za zaváděcí, skoro poloviční ceny! Co Vám budeme povídat, okamžitě jsme v redakci sestavili průzkumný tým ve složení Škudlil a Šetřil (čti inspektoři Grylls a Emperor), sedli na tramvaj a vyrazili Super Döner Kebab Limuzská zrecenzovat. Inspektor Emperor se předvedl jako excelentní kolenovrt, když se na místo činu vrátil ještě den poté a nacpal do sebe další dva dürümy v akci.

Super Döner Kebab Limuzská je vlastně taková ta klasická větší stavební buňka přímo na zastávce autobusu, která původně nejspíš sloužila, jako mnoho dalších stejných buněk, jako trafika. Průzkum na Google Street View prozradil, že kromě kebabu už se zde dříve (kromě Rudého práva) prodávala i grilovaná kuřata. Vše ale zářilo novotou a čistotou, uvidíme, jak bude kebabárna vypadat za půl roku.

Překvapilo nás velké množství čekajících zákazníků, marketingově bylo otevření očividně zvládnuto na jedničku. Jali jsme se tedy vystát frontu, objednali dva dürümy, zaplatili za ně dvakrát 50 Kč a vyčkávali.

Příprava moc času nezabrala, dva kebabmistři fungovali jako dobře promazaný stroj a za pár minut jsme tak již mohli ve stoje pár metrů od budky, kde byl trochu větší klid, testovat chuťovou kvalitu místního produktu.

A byli jsme velmi příjemně překvapení! Dürümy měly slušnou velikost, sice to nebyli obři, jako třeba v Can Bey, ale rozhodně nebyly ošizené, čehož jsme se při ceně padík za kus podvědomě trochu báli. Uvnitř na nás čekala hodně čerstvá a lehká zeleninka, správné množství zálivky a navzdory velkému provozu i pěkně propečené maso. Zvolili jsme kuřecí variantu. Jak Emperor, tak já se v současné době vyhýbáme klasické hovězí sekané, kterou většinou v kebabárnách servírují. Hovězí varianta ale byla v nabídce také.

Mě osobně tolik nepřesvědčila pálivá zálivka, která byla na kečupové bázi a pálivosti zas tolik do vínku nedostala. Nechal jsem si dosypat sušené chilli papričky a ani tak na nějaké Mogadišo v puse nedošlo. Z tohoto důvodu na to šel druhý den Emperor od lesa a do kebabu si nasypal sušené chilli papričky sám. Ty měli v kebabárně připravené na pultě a hned to bylo pošušnání o něčem jiném. Drobný závan Mosulu se dostavil.

Celkově dnes budeme chválit, na docela nepravděpodobném místě se nachází hodně slušná kebabárna. Pokud kolem Super Döner Kebab Limuzská pravidelně jezdíte, vystupte někdy neplánovaně z busu a dopřejte si poctivý, čerstvý a neodfláklý kebab. Doporučujeme!

Super Döner Kebab Limuzská, Limuzská 13, Praha

Wrap City Kebab (Londýn)

To se takhle jednou kebabový inspektor se svojí družinou, dobře družkou, vydal za ušetřené peníze za malou louži. Zde vás vážení čtenáři neskrytě žádám, ať občas kliknete na nějakou tu reklamu a zvýšíte tím šanci, že si ještě v budoucnu přečtete recenzi ze zahraničí. A to chcete.

Při toulání historickou částí Londýna – mimochodem narazit zde na kebab je stejně pravděpodobné jako hledat prd ve vířivce – jednomu vyhládne. Patrně kvůli nájmům se zde mnoho kebabmistrů nevyskytuje a člověk musí o pár ulic dále. Ale kdo hledá, najde. Vezměme to však od začátku.

V zemi anglických gentlemanů a ctihodných dam jsem se rozhodl strávit čtyři dny a v plánu bylo ochutnat jak pravou anglickou snídani a místní pivo, tak tradiční anglické Fish and chips. Hlavně ale samozřejmě otestovat kebab. Přeci kolik kebabů ochutnáš, tolikrát jsi člověkem. Navíc pak můžu působit v recenzích více světácky a můžu si odškrtnout další zemi, ve které jsem blízkovýchodní pochutinu ochutnal. Ostatně proto se do zahraničí jezdí. Možná by stálo za to, otevřít si cestovku za kebabovým poznáním.

Abych mohl kebab lépe ohodnotit, musel jsem vyzkoušet výše popsané pokrmy z důvodu pochopení veškerých specifik a nuancí anglické stravy. Z tradiční anglické snídaně jsem měl výborné pocity. Dle mého naprosto ideální strava po prohýřené noci, životabudič a postkocovinoidní probouzeč. Pěkná porce a k tomu tradiční anglický ležák, který by porazil koně.

Ono dostat do sebe v devět ráno pintu piva, které má 8 % alkoholu, není pro každého, ale v kombinaci se slaninou, fazolkami,  vajíčky, klobásou, žampionem, něčím jako opečeným jelitem a bramborou to byl velmi vhodný krok do nového dne a svět se hned zdál veselejší.

Poněkud rozporuplné pocity jsem měl z tradičního anglického jídla fish and chips. Na jednu stranu super hranolky, na druhou stranu ryba byla prakticky bez chuti. Můj názor je, že vezmou filet z ryby a hodí ho do mouky a pak prásk s ním do oleje a hurá tady máš, drahý hoste, tu naší bezva krmi. Takže žádnej chuťovej šlágr a orgasmus se nekonal.

Po projití si všech důležitých památek v centru Londýna během druhého dne už na mě a můj doprovod dolehl hlad tak obrovský, že by mohl hory přenášet. A tu se s vámi musím podělit o jednu, pro mě zcela novou věc. To, že funguje či začíná fungovat něco jako internet věcí, je mi známo. Že však strejda Google ví, že jsem se před odjezdem koukal v Londýně po nějakém kebabu a dokáže mě tento dotaz připomenout a implementovat do mé offline mapy v mobilu, to pro mě bylo překvapením.

Otevřu si v mobilu mapu, a ne abych viděl, kde je jaká památka. Hlavní, co mi Google připomíná je, kde je Wrap City Kebab. Tudíž jsem rád, že i Google ví, co je v Londýně podstatné. Žádný Big Ben, Parlament, Westminsterské opatství či Tower, ale kebab!

Co nabízí: Překvapivě kebab. A to obě klasické varianty, tedy jak hovězí, tak kuřecí, a jak döner, tak dürüm. Navíc zde měli shish kebab, leč ten jsem neochutnal. Jako přílohu můžete mít klasicky hranolky.

Interiér: Malý, ale jelikož jsme předchozích asi 7 hodin strávili na nohou, tak jsme ani malým prostorem s malými židlemi nepohrdli. V zadní části podniku to nepříliš dobře zavánělo, na druhou stranu jsem viděl obsluhu, jak každý stolek pečlivě otřela saponátem, což chválím. Po straně byl vidět v části pro personál trochu bordel a naházené páté přes deváté. Tím nemyslím potraviny. Maso se vzorně rožnilo a zelenina se na nás usmívala na pultu.

Kvalita služeb:  Popravdě jsem měl již takový hlad, že bych snědl snad, jak se říká, vola i s rohama. Přesto jsem se těšil na kebab a jak se postupně objednaná porce zvětšovala a zvětšovala a zvětšovala, věděl jsem, že tady je svět ještě v pořádku. Do obrovského pita chleba se jal kebabmaister ládovat vskutku nadpozemské množství nakrájeného masa. Osobně odhaduji, že v každé porci byla tak dobrá polovina kuřete.

Zde jsem mimochodem objevil další z rozdílů oproti českým kebabům – maso bylo nakrájené na dost velké kusy. A pak je zde nejdůležitější faktor. Tím je chuť masa, a na té panovala drobná neshoda s mojí spolustolovnicí. Kuřecí bylo vonět po kuřeti, což se tak často nestává. Důvody můžou být hned dva. Můj názor byl, že se prostě jednalo o kvalitní maso (tomu napovídá i fakt, že jsem se po něm nepo…). Druhá verze byla, že zde maso může být už déle, čemuž ale osobně nevěřím, vypadalo čerstvě a kebabmister ho pěkně začerstva nakrájel, žádná podpultovka někde z mikrovlnky.

Dalším velmi příjemným překvapením bylo množství zeleniny. Tolik zelí a mrkve a okurky a rajčat kolikrát nemají ani v Albertu, kam chodím pro snídani, a tady jsem to měl pěkně všechno na jednom talíři. Navíc byla část příjemně fermentovaná ve sladkokyselém nálevu. Já si navíc řekl o nějaké ty extra feferonky, což nebyl úplně nejlepší nápad, ale k tomu se dostaneme. Omáčky byly na výběr česneková a pálivá. Na rozdíl od mé společnice jsem si opět zvolil pálivou. V kombinaci s množstvím feferonek, a tím, že omáčka pálivá byla sakra pálivá…

No nebudu vás napínat, ráno moje pozadí poznalo středověk a objevily se i slzičky štěstí (neplést s kuličkami štěstí z pořadu Hip Hap Hop, tady na mě totiž nečekala šeková knížka se stokorunami, ale krev, pot a slzy jak říkal Winston Churchill a mimochodem teď mně došlo, kde na to volební heslo přišel – opět za to mohl kebab!).

Houska byla také křupavá a čerstvá, prostě vše, jak má být, a kebabu nebylo takřka co vytknout. Takových jen houšť a velmi bych kvitoval něco podobného v České republice.

Obsluha: Velmi milá, dovolila mi fotit, co se mi zlíbí, dovolila nám umýt si ruce v jejich privátním prostoru. Jejich původ mi není znám, ale předpokládám, že rodilí Angličané to tedy nebyli, ale dle mého to nebyli ani Pákistánci, spíše to byli klucí opálení z Turecka.

Cena hlavních pokrmů: Stejně jako kolega Grylls se i já považuji za dosti šetřivou osobu. Proto nějaká komparace s cenami v České republice, natož snaha o přepočet… bez šance. Döner i dürüm za 6 liber. Na druhou stranu byla porce takřka obědovečeří, takže vlastně cena super. A jelikož se kebab nenachází zase tak daleko od centra a jen pár ulic vedle Buckinghamského paláce a v blízkosti stanice Victoria, je cena optimální.

Wrap City Kebab, 318 Vauxhall Bridge Rd, Westminster, Londo

« Older posts

© 2020 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑