Štítek: Dürüm (stránka 1 z 6)

Döner-Imbiss Ali Baba (Postupim)

Recenze proběhla v rámci naší spanilé jízdy Německem.

Vyspinkaní dorůžova jsme se vydali z Berlína obsadit Postupim. Nejprve jsem si prohlédli cestou Wannsee, kde se odehrála nechvalně známá konference v průběhu druhé světové války. Po dvanácté hodině nám všem začalo škrundat v bříšku a tak jsem se hbitě jali dojet do Postupimi a rychle se nadlábnout ve třech kebabárnách. Po dojetí a nachození asi deseti kilometrů, abysme se my kolenovrti vyhnuli placení parkovného, jsme byli v centru.

Trochu jsme si to tady prochodili, za mě dobrý, nějaká ta zmenšenina Braniborské brány, ale jinak pohoda, žádný bordel a cítil jsem se jako v Německu – což o všech čtvrtích v Berlíně říci opravdu nemůžu. Na hlavní ulici jsem si vylosoval recenzovanou kebabárnu a šlo se na věc.

Co nabízí: Döner a dürüm, na nic jiného jsem se neptal. Úkol byl jasný a nebyl čas ptát se kdo je kdo.

Interiér: Relativně pěkný, takový klasický, trochu přeplácaný a výrazné barvy, uvnitř před i za pultem aspoň co jsem viděl čistý, ale vzhledem ke zdejší zahrádce jsme seděli venku a poslouchali Ralfíka, jak mu celé město připomíná Roudnici nad Labem nebo Neratovice. Prostě měl hlad a trochu prudil.

Samotný pokrm: Objednal jsem si döner, bohužel v hovězí variantě, jelikož jsem si zapomněl objednat variantu kuřecí, kterou měli také. Maso bylo trochu studené, z čehož vyplývá, že rozhodně nebylo začerstva nakrájené, plusem lze nazvat výborné okořenění kebabu. Zelenina zcela tradiční a bez invence, takže stejně jako kdekoli v ČR, prostě kýbl zelí a toť vše.

Obstojné zálivky jak česneková tak pálivá, nebyla to jen nějaká vodová hmota, ale skutečně to spolu takříkajíc hrálo. Největší plus bylo asi množství – jelikož mi po ránu vyhládlo a toto byl oběd, byl jsem nacpanej jak vepř, masa jak z půl krávy. Houska dobře propečená, krásně křupala, díky zálivkám to nebylo suché, jako se mi to stalo den předtím v Berlíně u ultramohamedánů.

Obsluha: Příjemní tři týpci, na to že měli celkem frmol a haldu lidí před sebou. Vše správně pochopili a dostal jsem co jsem chtěl, bohužel v hovězí variantě, ale to byla moje blbost.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 5 eura a döner za 4 eura, jsem dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Döner-Imbiss Ali Baba, Friedrich-Ebert-Straße 95, Postupim, Německo

Imren Grill Karl Marx Strasse (Berlin)

Už tak kilometr od kebabárny Imren Grill jsem se cítil značně „orientálně“. Mezi řádky čti, že bílé muže by tady pohledal. Ještě více mezi řádky, že jsem se cítil značně nesvůj a jak na východě Turecka. Když se postupnými kroky blížíte k místu, kde už i nápisy jsou pouze v turečtině, tak když nic jiného, očekáváte sakra ten nejvíc nejlepší a autentickej kebab pod sluncem.

Ještě že jsem kebabárnu vyfotil relativně zpovzdálí. Stalo se mi totiž poprvé, že když jsem se snažil fotit v blízkosti kebabárny, neřkuli uvnitř, byl jsem velmi ostře vykázán, že tedy fotografování ani omylem a úplně přívětivě se pánové za pultem netvářili. Při lepším zaměstnávají nějaké lidi načerno (jak trefné) a chtějí se vyhnout placení daní, při horším jsem právě objevil spící buňku Islámského státu. Někteří se dost ostře tvářili a nic bych za to nedal, že tak měsíc zpátky pobíhali s kalašnikovy někde po Sýrii.

Co nabízí: Döner a dürüm a dalších milion specialit, které nebyl čas a vzhledem k přístupu obsluhy ani chuť vyzkoušet.

Interiér: Relativně malý a úplně zaplněný zdejšími mouřeníny. Čistotu za pultem jsem jaksi neměl čas plně prozkoumat, jelikož jsem musel Imren Grill hbitě opustit, ale problém bych zde neviděl, vše vypadalo v pořádku.

Samotný pokrm: Šel jsem na tuto adresu po Mustafovi, který nastavil laťku úplně nejvýš, ale nebudu je omlouvat, bylo to zklamání. Maso hovězí nebo telecí, tedy alespoň se za něj vydávalo, podle chuti těžko říct, ale oproti klasické paštice v Čechách to byly na sebe naskládané kusy masa nad grilem. Překvapivě bylo však maso po okrájení studené! Okořenění dejme tomu dostatečné.

Zálivka česneková a pálivá, ale bylo jí zoufale málo a jen na jednom místě, takže tři čtvrtě kebabu se mi lepilo na patro a celé to působilo zcela vysušeně. Houska díky nedostatečnému prolití zálivkou také suchá a tvrdá. Zelenina úplná klasika jako v Čechách (rajče, zelí, cibule). Celkové množství větší než třeba u Mustafy, ale kvalitativně o poznání horší. Až na konci, když se vše prolnulo, byl kebab obstojnej a chuťově do sebe vše zapadlo, jen by to chtělo tak o půllitr zálivky víc, nejsme u suchánků.

Obsluha: Jak již bylo zmíněno výše, děs a běs a bída. K mé inzultaci sice nedošlo, ale v kebabárně Imren Grill jsem se cítil asi tak komfortně, jako Jesse Owens na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Kebab jsem sice dostal, ale rozškrábal jsem si ústa natolik, až jsem musel použít fernet za zotavení.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 4,50 eur a döner za 3,50 eur.

Imren Grill Karl-Marx-Straße 75, 12043 Berlin, Německo

Chačapuri – Kebab (Beroun)

Sobotní ráno. Deset hodin dopoledne. Výlet přes Beroun na Křivoklát. Otevřená kebabárna takhle dopoledne? No paráda, jdeme na něj! Už otevírací může napovědět, na jakou cílovku se  kebabárna zaměřuje, přeci jen jiná sorta lidí k vám přijde ve tři ráno a jiná třeba ve tři odpoledne.

I v našem nejnovějším žebříčku TOP 10 pražských kebabáren se vítězem stala kebabárna Can Bey, která má rovněž cílovku “denní zákazníky”, a tudíž se musí o to více snažit. Přeci jen když si člověk dá “sedm piv a jednu zelenou”, je ochoten ledacos odpustit, ale s tím se během dne nepočítá.

Chačapuri – Kebab má otevřeno od deseti do deseti. Dobré znamení, říkám si před vstupem dovnitř. Neměl jsem moc času. Jelikož se uvnitř nacházely dvě čekající kebabuchtivé osoby, doufal jsem v brzké obsloužení a zaboření se do kebabu. Ono dát si takhle kebab de facto ke snídani má také své kouzlo. Lepší než zdravá strava a müsli s banánem a jogurtem, určitě by ho doporučila i Olga Šípková ve svých nejlepších letech.

Uvnitř jsem však čekal dlouho a dlouho a dlouho, jelikož byla zprvu vyřizována patrně telefonická objednávka na asi kvadrilion dürümů a pán přede mnou si také bral rovnou tři sebou. Což je ale dobré znamení ne? Když si někdo jezdí pro obědy do kebabárny a jsou uvnitř fronty, zpravidla to svědčí o dobré kvalitě kebabu, proč by sem jinak ty lidi chodili, ne? Ale nepředbíhejme.

Co nabízí: Döner, dürüm a zřejmě místní specialitu chačapuri, což byla od pohledu zapečená placka s kebabovým masem, mohlo to stát za zkoušku, ale nebyl čas, tak třeba příště. Dále různé taštičky a saláty a hranolky. Nic pro mě.

Interiér: Zvolena barva dřeva a na místě několik boxů, kde se dalo pohodlně usadit. Kladně hodnotím nepřeplácanost a až strohost podniku. Nechci se opakovat, ale matějská a kolotoče nemají v kebabárně dle mého co pohledávat. Co pozitivně kvituji byla WiFi, a co se čistoty týče, nemůžu říct nic špatného a to včetně toalety, kterou jsem v rámci inspekční cesty navštívil. Záchodové mísy však dosud nerecenzujeme, takže zpět.

Samotný pokrm: Objednali jsme si jeden klasický (čti ne malý) döner. Alfa a omega je vždy maso. Bohužel bylo z hrnce. Na omluvu obsluhy chápu, že nebude vstávat v šest hodin, aby měl v jedenáct nakrájené čerstvé, ale tak nějak maso z hrnce prostě zamrzí vždycky. Nemohl jsem si zvolit variantu, dle chuti předpokládám, že byla kuřecí. A jelikož už jsem se kebabů něco najedl, tak se v tomto nemýlím. Oproti jiným provozovnám nebylo maso překořeněné. Což neberte jako nějaké vytýkání nedokořenosti. S chutí masa jsem problém neměl, s hrncem chtě nechtě ano. Jo a množství bylo slušně nadprůměrné. U posledních soust už jsem skoro koulel očima, navíc hezky maso uspořádané, že na konci zbyla pověstná kapsička.

Málokdy se mi stane, že jsem vystřelen do vesmíru něčím tak takřka obyčejným, jako je houska. Tady však byla dokonalá a jednoduchá rada pro ostatní, proč tomu tak bylo – kebabář si dal načas a housku krásně dokřupava prohřál. Takže nespěchat – podobně jsem byl překvapen snad jen při návštěvě berlínského Kottiwoodu. Zelenina na pultu působila čerstvě a i po napěchování vrstvy zelí (škoda, že se zde bojí experimentovat třeba s koprem nebo porci pak zakápnout citronem) čerstvá skutečně byla. Abych však pouze a jen nechválil, když jsem viděl, že zálivky zde mají pouze v jakýchsi neidentifikovatelných dózách a ne hezky na očích, byl jsem zklamán. Obecně chuť zálivky, v našem případě bylinková, neměla takřka žádnou chuť a zde je určitě prostor pro zlepšení.

Obsluha: Původ neznámý, chlapík však působil přátelsky a všemu rozuměl. Jedinou výtku mám, a to je nešvar většiny kebabářů, že když už makám na peníze, tak Himmel Hergot Donner Wetter Kruncajs Element pak tou pazourou nešmátrám na jídlo, ne? To je takový problém jít si opláchnout ruce? Ale jak říkám, tenhle nešvar trápí tak minimálně 80 % provozoven.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 95 Kč a döner ve standardní velikosti za 85 Kč. Na můj vkus na mimopražskou lokalitu trochu moc. Ono i v Praze je to trochu moc, ale tady už jsem si chtě nechtě zvykl.

Nadprůměrná kebabárna, obří porce a návštěvou rozhodně neprohloupíte.

Karly Machové 48, 266 01 Beroun

Il Kebabbaro (Bergamo)

Člověk si jede do Itálie odfrknout od práce, stresu, ale zároveň po našem kebabovém roadtripu po východním Německu také od této blízkovýchodní pochutiny. No, a co čert nechtěl, byli jsme v Bergamu ubytováni cca 20 metrů od kebabárny Il Kebbabaro, a navíc trochu po větru a k tomu mě kebabáři zvětřili ještě před ubytováním, významně na mě pohlédli a pak mi radili, kudy domů. No, a ta vůně! Modří už vědí. Jako dost to vonělo. Není asi překvapení, že cca dvacet minut po ubytování už jsme se ládovali kebabem, který tedy opravdu v původním plánu výletu nebyl.

Abych nepopisoval jako pokaždé jen kebab, na což dojde tak jako tak níže, rád bych našim čtenářům doporučil i výlet do Bergama, kam z České republiky létá hned několik nízkonákladovek a prodloužený víkend nepřijde zase na tak extra moc peněz. Většina turistů má Bergamo zaškatulkované právě jen a pouze jako přestupní stanici do další destinace, ať už letecké či jiné. Obvykle všichni hned po příletu vyráží do Milána a kdo má rád fronty, miliony lidí, bordel, předražené butiky, klucí hodně opálený a podobně, měl by tam skutečně vyrazit. Kdo má naopak rád historická centra a přírodu, měl by se na Milán klidně vykašlat, ani stadion AC a Interu za to nestojí.

Bergamo je naprosto super, na pohodu se dá po městě pohybovat pěšky, případně existuje na místě MHD, které jezdí přesně načas (pro mě šok na Itálii) a sem tam nějaký předražený butik je i tady a všude kolem je příroda, nedaleko i Lago di Garda, nějaké ferraty a podobně. A samozřejmě všude pizza, dobré víno, restaurace a hlavně – zmrzliny. Co se jejich množství týče, tak jsem si připadal jak v Německu, jen tentokrát to obr množství, co jsem pozřel, byly právě gelato, snad 8 jich bylo, zase mi začaly skákat pneumatiky. Přesto prostě zase musím recenzovat kebab a cpát ho do sebe hned po příletu. Prase.

Co nabízí: Döner a dürüm, mají k tomu nějaké místní názvy bohužel už si to přesně nepamatuji, klasický kebab byl kebbabaro a pak měli ještě nějaký menší, který zněl sice romanticky nějak il kebabinho, ale chci se najíst a nekoukám po roztomilém názvu s příběhem. Nejsem v Krymské.

Interiér: Zcela dostačující a trochu netypický, tím myslím barevnou kombinací interiéru, která nebyla jako vždy červená a svíticí, ale byla do oranžova. Uvnitř pár stolků a barových židliček, čisto jak před tak za pultem. Takže ordnung jak má být.

Samotný pokrm: Objednali jsme si kebab v housce, tedy kebbabaro, varianta kuřecí, výborně okořeněné maso, to jsem slintal blahem a připadal si jak v Německu. Zelenina takřka klasická, možná trochu jiný salát ála jako od babičky mně bylo řečeno spolustolovnicí, oni kluci vůbec působili tak nějak domácky a na pohodu. Super bylinková zálivka, příjemně pálila pálivá, tak akorát, druhý den bez bolesti.  Do kebabárny chodí i pronajímatel bytu, kde jsme přebývali, a chválí ji, ostatně na místě bylo hned několik místních a nikoliv turistů. To vždy potěší. Celkem jsem si pochutnal a porce byla více než dostatečná, na druhou stranu jsem teď buřt a zvládl bych i více.

Obsluha: Kluci patrně z Pákistánu, relativně jsme si rozuměli, i když trochu v angličtině tápali, ale zase jsem se naučil nové italské slovíčko, které zní cipolla, česky cibule. Jelikož onion kebabářům nic neříkalo, tak jsem si pro sebe zamumlal „ty vole cibule já nevím jak tě to říct“ a hned jsme si porozuměli. Maso nakrájené začerstva, není co vytknout.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm ani nevím a döner (kebabbaro) za 3,5 eura, klasika.

Il Kebbabaro, Via G. Camozzi 152, 241 21 Bergamo, Itálie

]

Kebab u kulturáku (Ústí nad Labem)

Po pár měsících, co se Kebab Maidum přestěhoval na předmostí mezi Benešův most a hlavní ústecké nádraží, byla na totožném místě otevřena nová kebabárna s výstižným názvem Kebab u kulturáku.

Tato skutečnost nemohla ujít mojí pozornosti, a proto jsem se rozhodl ji co nejdříve po otevření navštívit. Když jsem pak s přáteli procházel kolem, z výlohy nás zval k návštěvě rozsvícený nápis “OPEN”, jenž nemůže chybět v žádné vietnamské večerce. Ještě před samotnou návštěvou jsme se však rozhodli posedět v nedaleké Šenkovně, abychom nějakým tím pivem povzbudili své chuťové buňky a apetit.

V porovnání s Maidumem noví nájemci přemalovali zdi na červeno, přidali nějaký ten stolek se židličkou, orientální lampičky a celkově se snažili o to, aby vnitřní prostory získaly blízkovýchodní nádech. Kamarád glosoval interiér kebabárny slovy: “si tady přijdu jak v nějakým bordelu v Hanoji”. Když jsem se rozhlédl kolem dokola, musel jsem mu sice dát částečně za pravdu, ale interiér Kebabu u kulturáku  objektivně poskytuje možnost příjemného posezení v čistém prostředí, a to jak vevnitř, tak i venku na terase. 

Při vstupu jsem ihned zaregistroval, že (mimo prostor) Kebab u kulturáku navázal na Maidum i způsobem úpravy masa. Na grilu se v horizontální poloze otáčela štangle s hovězím masem. Oproti Maidumu ovšem nebyla již zdálky cítí libá vůně grilujícího se masa. Z nabídky jsem vybral klasický döner kebab se vším za 80,- Kč. Opět jsem obsluze zdůraznil, že lpím na extra pálivé příchuti mé objednávky. Jídlo jsme si přáteli vzali s sebou a snědli jej cestou za dalším pivem U Vlastence.

Jak nám chutnalo? Přátelé si narozdíl ode mně objednali dürüm a oběma šmakovalo jako dvěma vepříkům. A já? Vidličkou jsem za chůze nejprve vydlabával zeleninu. Houska byla napěchována červeným zelím, cibulí, salátem, rajčaty, kuřicí a salátovou okurkou. Více než pestrá nabídka na ústecké poměry. Bohužel – houska studená, jako srdce mojí poslední expřítelkyně, u mě rozhodně nezabodovala.

I když do housky kebabář vměstnal nadprůměrné množství masa, nakrájené plátky hovězího masa byly vlažné jako pysky holky v kómatu. Ačkoli maso se v kebabárně opékalo na otevřeném ohni jako v Maidumu, nevyznačovalo se nějakou zvláštní vůní. Je to škoda, protože pokud se týče chuti, maso sice nebylo ničím speciální, ale chuťově byste mu vytkli málo co.

Bílou zálivku jsem nedokázal specifikovat. Bohužel se jedná o rozšířený kebabárenský nešvar. Tak tam fláknem bílou zálivku, i když totálně bez chuti, hlavně ať to aspoň vypadá. Rád bych ovšem do výšin vychválil vynikající pálivou omáčku. Trvalo notnou chvíli, než pivo uhasilo oheň v mém krku. Bravo! Tleskám! Ačkoli jsem před konzumací kebabu vypil několik piv, porce mě dostatečně zasytila. Jinak se většinou po konzumaci několika piv stanu Otesánkem, který v sobě odšpuntoval džina, a sežral bych na co přijdu.  S velikostí porce jsem byl maximálně spokojen.

Kebab u kulturáku potvrzuje rčení, že když dva dělají to samé, výsledek není často totožný. Nestačí okopírovat nápad, připravovat kebab na  otevřeném ohni, abyste byli úspěšní a proudili k vám davy zákazníků, jako k Mustafovi, což je nezpochybnitelně vlhký sen každého kebabáře. Musíte tomu fotbalovou terminologií dát trochu toho srdíčka. No uvidíme, jak bude Kebab u kulturáku pokračovat. Možná po čase získají dostatečné know how a dočkáme se zde stejně dobrého kebabu jako v Maidumu u hlavního nádraží. Do té doby je můj verdikt následující: lehounlince nadprůměrný kebab s vynikající (pálivou) omáčkou, porce více než dostatečná. Na velikost porce bych ovšem do budoucna tolik nespoléhal, protože to je běžná finta většiny nových kebabáren, jak přetáhnout konkurenci zákazníky.

Kebab u kulturáku, Velká Hradební 231/17, Ústí nad Labem

Maidum Kebab (Ústí nad Labem)

Recenzi na kebabárnu Maidum v Ústí nad Labem, připravující kebab na otevřeném ohni, jste si už u nás na webu přečíst mohli, a to skoro okamžitě po jejím slavnostním otevření v březnu 2016. Náš severočeský specialista, inspektor Ralf, do Maidumu totiž naběhl hned v první den ostrého provozu odpoledne. A pak ještě jednou večer. A pak ještě jednou v noci…

Co si budeme povídat. Když i zkušený inspektor, jakým Ralf bezesporu je, podlehne svodům kebabárny v jeden den hned třikrát, nemohl Maidum Ústí nad Labem dostat jiné hodnocení, než téměř absolutní.

Navnaděni Ralfovo reportáží, vydali se i zbylí členové naší redakce v následujících týdnech a měsících několikrát do Maidumu v očekávání labužnického zážitku. Bohužel se však inspektoři Grylls i Emperor ve čtyřech z pěti návštěv spálili, což je celkem rozhněvalo. Když už na netu čtete o kebabárně s téměř perfektním hodnocením, očekáváte perfektní kebab. Jenže většinou jsme od nerudné obsluhy dostali jen hodně malou porci masa, jednou maso totálně nepropečené, jednou se nás paní za pultem pokusila okrást.

Maidum kebab pak byl víc zavřený než otevřený a nám po pravdě sešel z mysli. A dostáváme se do současnosti. Září 2017, Maidum Kebab Ústí nad Labem znovu otevírá, tentokrát na rohu mezi ústeckým nádražím a střekovským mostem.

Rozhodl jsem se – hlavně tedy kvůli tomu, že byla sobota, tři čtvrtě na dvě odpoledne a já strávil celé dopoledne hladový v autě – že se v novém Maidumu zkusím zastavit na oběd. Po pokusu zaparkovat poblíž, kdy mi automat sežral 16 korun a nedal lístek, jsem se nasupeně odebral do auta a začal hledat, kudy se dostat na záchytné parkoviště pod ústeckým nádražím. To se mi po pár minutách povedlo, parkoviště je dokonce zadarmo, a co čert nechtěl, východ z něj vede přímo ke dveřím kebabárny. Náhoda, nebo osud?

Konec dlouhých úvodů a zbytečných plků, pojďme recenzovat. V kebabárně jsem byl v době mé návštěvy jediným hostem, obsluhoval mě pravděpodobně jeden z majitelů. Co se týče interiéru, tam si Maidum kebab opravdu hodně polepšil, zvlášť ve velikosti a pohodlnosti sezení. Mobiliář (čti židle a stoly) sice nic extra, ale nají se tu v pohodě dvě desítky stolovníků. Čistota stolů byla v pořádku, jen zadní zeď, kam křídou mohou psát vzkazy návštěvníci, se mi moc nelíbila.

Na grilu (a tím myslím opravdu na grilu, na opravdovém ohni, na dřevěném uhlí) se točila klasická hovězí sekaná. V Maidumu na rožeň napichují i opravdové telecí a také kuřecí, ale v době mé návštěvy se prostě pekla hovězí strouhanková klasika.

Objednal jsem si dürüm s bylinkovou zálivkou a pořádnou porcí sušeného drceného chilli. Po obržení pokrmu jsem zasedl a … začal koncert. Takhle rychle jsem snad kebab v životě neslupl! Mezi obřími kousanci, kterými jsem svůj dürüm likvidoval, se mi hlavou honila slova jako genialita, dokonalost, grandióznost, boží požehnání a tak podobně. Bez přehánění jsem si v tu chvíli byl jist, že lepší kebab jsem v Čechách prostě nejedl. Pojďme si to rozebrat do detailu.

Začneme tím nejdůležitějším, masem. Již mnohokrát jste mohli v mých recenzích nebo recenzích kolegy Emperora číst, že jsme přestali jíst takzvané hovězí nebo telecí maso, které nabízí české kebabárny. Půlka maso, půlka strouhanka, nějak nám to přestalo chutnat. V Maidumu si ho dát musel, když jiné neměli. Přátelé, nevěřili byste, co s tím hnusným strouhankovým masem udělá opravdový oheň na opravdovém grilu. Musím upřímně říct, že v Čechách jsem lepší maso nikdy neměl! A to jsem prošel pěkných pár kebabáren. Ta vůně, ta vůně! Bomba, jasných 10 bodů z 10 a jedeme dál. Zelenina mě potěšila, složení sice česká kebabárenská klasika, ale vylepšená o nějakou tu bylinku a to je hned znát.

Zálivku jsem si objednal , jak už bylo řečeno, netypicky bylinkovou (jinak kopu za Tým Česnek) a ač byla chuťově výborná, jednalo se asi o nejslabší část kebabu, hlavně kvůli tomu, že byla hodně řídká. Pořád ale o kilometr lepší, než je český průměr, abychom si rozuměli.

Sušené chilli mě celkem šokovalo – ono to pálilo! To se mi a mé propálené puse, zvyklé na konzumaci různých Moruga Scorpionů a Carolina Reaperů v kebabárnách moc nestává… Prostě a jednoduše, v přestěhovaném Maidumu jsem zažil něco jako severočeský kebabový zázrak.

Nyní přichází okamžik, kdy musím převést mou návštěvu na body a nějak shrnout, co vás v Maidum kebab v Ústí nad Labem vlastně čeká. Takhle – když si odmyslím kebabové speciality, jako je například restaurace Mangal na Václaváku, je Maidum kebab (když trefíte dobrou obsluhu) v současné době asi nejlepší kebabárnou v České republice (a otestovali jsme jich zatím přes 80!). Ta chuť masa, pečeného na otevřeném ohni, je jednoduše geniální. Kdybychom před časem s kolegy nevyzkoušeli berlínské podniky Mustafa’sKottiwood, skoro bych i řekl, že Maidum kebab je chuťově nejlepším kebabem ve střední Evropě.

Takže pražáci – sedněte do auta nebo vlaku a těch 90 kilometrů si do Maidumu zajeďte. Je to blíž než do Berlína a to se sakra vyplatí.

Aktualizace 10.2.2018:  Pražáci, nikam nesedejte a už vůbec nikam nejezděte. Opět se stalo to, o čem jsme psali i v úvodu recenze. Sobotní poledne, doba oběda, vystoupil jsem po hodině z auta a těšil se na dokonalý kebab. Dostal jsem naprosto nechutné, odporné drobky masa, které v hrnci odpočívaly nejspíš z páteční noci. Nad ohněm se  ještě ten den žádné maso netočilo. Objednal jsem si kebab talíř s hranolkami, ani ty hranolky tam nebyli schopni ofritovat, aby se daly jíst. Dovolím si tvrdit, že jsem horší kebab už několik let neměl. A to vše za hezkých 140 korun. Takže pánové z Maidumu: Pokud nemáte maso, zavřete. Pokud se vám nechce dávat přes víkendový oběd maso na gril, protože chodí málo lidí, nemějte přes víkendový oběd otevřeno. Servírovat ale platícímu zákazníkovi místo masa bordel, který by nežral ani pes z útulku, to byste si dovolit opravdu neměli. Snižujeme hodnocení.

Aktualizace 14.2.2018:

„Po ověření toho, že tato informace je od A až do Z pravdivá, byl zodpovědný pracovník okamžitě vyhozen.
Za Kebab Maidum Martin Kačmar, spolumajitel, 14. 2. 2018“

Maidum Kebab, U Nádraží 1300/1, 405 02 Ústí nad Labem

Pizzeria U Tahira (Děčín)

Po čase jsem vytáhl kotvu a navštívil kebabárnu i v jiném městě, tentokráte v Děčíně. Vzpomněl jsem si na tipy místních domorodců a vydal se do kebabárny na pravý břeh Labe k Tahirovi. U Tahira se mi potvrdilo ono známé, do třetice všeho dobrého a zlého. V tomto případě naštěstí do třetice všeho dobrého. Ale nebudu předbíhat. Ačkoli jsem tuto děčínskou kebabárnu navštívil v minulosti již dvakrát, nikdy jsem se bohužel nedokopal k tomu, napsat z mojí návštěvy recenzi. Až nyní.

Kebabárna se nachází kousek od děčínské knihovny. Před jejím vstupem se nachází hnědým plotem ohrazené venkovní posezení. Mimo kebabu se Pizzeria U Tahira specializuje i na pizzu (překvapení!) a saláty. Při první návštěvě jsem se této kombinace lehce obával, neboť často se v podnicích, jež nabízejí ke kebabu ještě pizzy, langoše, nebo smažáky, dočkáte kebabu nevalné chuti, který vám dokáže řádně pročistit střeva. Když jsem stál u pultu a objednal si normální kebab s kuřecím masem, byl jsem již klidný. Kebabárnou se linula vůně grilujícícho se masa. Ta okamžitě rozehnala rodící se mráček pochybností. Moje objednávka v hodnotě 80,- Kč byla bleskově vyřízena během pár okamžiků.

Samotná kebabárna U Tahira se vyznačuje čistotou a na první letmý pohled vypadá udržovaně. Na interiéru ovšem není ani moc co hodnotit, neurazí, ale ani nenadchne. Plusem je jednoznačně možnost posezení i uvnitř kebabárny. Dojem ovšem mírně kazí umístění výrobků, o jejichž kvalitě by se dalo pochybovat, přímo před zraky zákazníka. Např. kečup značky Clever asi dává tušit nejen, kde majitel nakupuje suroviny a polotovary na kebab či pizzu, ale i to, jakou cenovou relaci nejspíše preferuje… (ano, tu nejnižší).

Vyjímečně jsem kebab nesnědl hned v kebabárně, ale nechal si jej zabalit a snědl na nedalekém rogalu u břehu Labe. Plastovou vidličkou jsem opět vyzobával nejprve zeleninu. Salátovka, rajče, bílé a červené zelí, salát. Nebylo co vytknout. Teplá křupavá houska v sobě skrývala více než bohatou porci masa, jehož chuť se nevyznačevala ničím speciálním oproti jiným kebabárnám. Maso bylo chutné, propečené a příjemné na skus. I když jsem se dožadoval velmi pálivé omáčky, kebab pálil, ale bohužel nikoli s takovou intenzitou, jak jsem očekával. Ovšem to bylo jediné zklamání. Co se týče chuti, nemohl jsem si na nic stěžovat. Spokojeně jsem dojedl celý kebab a zapil jej plechovkovým pivem a spokojeně se rozvalil na lavičce.

Pizzeria U Tahira, K. Čapka 809/2, 405 02 Děčín

Mr. Kebab & Pizza (Praha)

Nebudeme chodit okolo horké kaše, tenhle kebab patří spíš do koše. Toť konec mému básnickému střevu na úvod. Připadám si občas jako masochista, cpát do sebe takový blafy, tenhle fakt nešel skoro pozřít. Takže zde máme recenzi kebabárny aneb to mi ho teda vyndej.

Začněme však od začátku, dostali jsme darem od kamaráda vouchery na kebab, kterými se obvykle začínající (ale i skomírající) kebabárna chce dostat do povědomí zákazníků. Tady to ale bylo setsakramentsky šlápnutí vedle a byl to děs a běs. Dalo by se vulgárně říci, že kebab stál úplně za hovno a nebyla úplná sranda jej pozřít, pardon za sprostý výraz, abych ospravedlnil svoji jinak arciže vytříbenou mluvu, budu Vás, milí čtenáři, edukovat v etymologii výrazů hovno a sranda, k dnešnímu tématu se to báječně hodí.

Slovo hovno je vlastně zkráceninou slov HOVězí lejNO, které by možná chutnalo i lépe, než co mi nasypal frajer nekebabář do housky. Slovo sranda, jak může je vidět, pochází ze slov srát nebo lépe řečeno posrat se. Původně totiž značilo legraci, že se někdo posral, prostě sranda. Sníst tu hrůzu sranda nebyla, ale pak doma to sranda v původním významu byla.

Jinak je to prostě budka u kulaťáku, ani vám nebudu přesně psát lokaci, obloukem se jí vyhněte a radši mazejte jinam.

Nakonec drobná úprava slavného textu z filmu Asterix a překvapení pro Cézara: Tak si zapiš za uši, že do téhle kebabárny nikdy nevlezeš. Rozumíš, debile jeden zelenej?! Podívej se – ze všech kebabáren v Praze je tahle nejhorší. Nikdy tam nelez, kreténe. Jsou to krvelačné bestie, odporné příšery, barbaři a divoši, lumpové, surovci a bezcitný hovada.

Co nabízí: Döner a dürüm. Dál asi pizzu, nevím a nezajímal jsem se.

Interiér: Jedná se o špinavou budku u kulaťáku při výlezu z metra na Evropské, takže interiér kde nic tu nic. Co se týče toho za pultem, tak mám silné výhrady i zde. Čistota pánovi moc neříká a celkově vše omšelé a takové nijaké hnusné odporné.

Samotný pokrm:  Objednali jsme si jak döner, tak dürüm, housky obě naprosto studené jak z lednice a chuťově odporné. Maso dobře okořeněné, ale bylo z hrnce a jediné, co na celém kebabu můžu pochválit, je právě koření masa, které jinak bylo naprosto katastrofální úrovně, nějaké odřezky a šlachy z hrnce, kůže a navíc i maso bylo úplně studené. Zelenina prostě zelí – starý, oschlý, hnusný, tvrdý kusy a k tomu cibule. Relativně normální dresink, který v porovnání s tím ostatním vyčníval, byl česnekový a pálivý (což mě klasicky nepálil). Navíc toho celkově bylo hrozně málo. I z fotografií je patrné, že frajer do placky zabalil pár odkrojků, starý zelí s cibulí a nazdar bazar. Vzhledem ke kvalitě je snad i dobře, že množství bylo menší než malé a i to jsem částečně – což se mně stalo snad poprvé v životě – vyhodil do popelnice. I tak jsem doma několikrát navštívil onu místnost, kam chodí i pan král sám, a ta mísa si to za rámeček nedá.

Obsluha: Úplně hrozně pomalá a marná, jedině pokud se mělo jednat o chráněnou dílnu, tak beru své výtky zpět. Větší pravděpodobnost však je, že byl prostě úplně mimo. Vůbec do toho nedával to kebabárenské srdíčko, což prostě správný milovník kebabů pozná. Doufám, že si milá zlatá obsluha šmahem najde nějaké jiné zaměstnání.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 85 Kč a döner za 75 Kč. Cena sice dobrá, ale vzhledem ke kvalitě je to úplně jedno a i za dvacku by to bylo drahé.

Vítězné náměstí, 160 00  Praha

Döner am Ring (Magdeburg)

My tři kluci kebabárenští inspektoři už jsme s kebabem zažili spoustu specialitek. Kebabárnu na benzínce ale ještě ne. Na tu jsme si museli zajet na návštěvu do německého Magdeburgu. Recenzovat jsem musel bohužel já, za potulených úsměvů obou mých inspektorských kolegů.

Exteriér kebabárny Döner am Ring připomíná trochu takovou tu klasickou skleněnou prodejnu aut. Té asi nešly kšefty, a proto zde po jejím krachu vznikla, jak jinak, kebabárna. Když už někde ani tráva neroste, tam se objeví kebabárna. A když zkrachuje i ta kebabárna, můžete budovu rovnou zbourat, protože se tam nemůže uživit naprosto nic.

Interiér podniku je velmi prostorný. V době mé návštěvy dokonale vycíděný… a prázdný. Kebabáři tam z nudy asi pořád leští stoly. Obsluha byla z mé návštěvy vysloveně nadšená, myslím, že jsem mohl být prvním zákazníkem nejen ten den, ale i týden (byla sobota).

Objednal jsem extra pálivý döner, připlatil za verzi se sýrem (trochu změna oproti Berlínu, kde je sýr skoro vždy v ceně) a zasedl. A hned se chytil za hlavu, protože jsem si chtěl objednat dürüma. No co, poperu se s (za posledních cca 30 hodin již pátým) dönerem.

Kebabář donesl výsledek svého snažení. No, byla to pěkná porcička (alespoň to tak na první pohled vypadalo). Zakousl jsem se a jal se vnímat jednotlivé chuťové nuance.

Houska byla sice opečená, ale ne úplně dokonale, takže to při jejím ukusování zrovna moc nekřupalo. Žádný sezam nebo tak něco se nekonal. Prostě neurazila, ale ani náhodou nezaujala.

Přiobjednaného sýra bylo za 50 centů, co toto vylepšení stálo, opravdu požehnaně. Jednalo se ale o klasický balkán, feta mi ke kebabu pasuje víc (a nepíšu to poprvé).

Kebabář mi döner zalil všemi zálivkami, kterými disponoval, což je vždy humus. Cítíte pak všechno možné, jen ne nějakou dobrou chuť. Prostě jako když Hund a Katze vařili die Torte.

Masa zase nakonec až tolik v kebabu nebylo, i když se to tak na začátku tvářilo. Borec totiž kebab připravil způsobem, který osobně nesnáším, a to sice, že nejdřív do kebabu nandal zeleninu a pak teprve nasypal na tu horu zeleniny maso. Kebab pak na talíři vypadá, jako pěkný cvlada, ale je to jen zdání. A navíc kebab pak nemá legendární kapsičku.

Zeleninová složka kebabu sestávala z klasické variace „Kurděje se mi vyhnou obloukem“, tedy bílé zelí, fialové zelí, cibule, jedna kostička okurky, jeden plátek rajčete.

Vzhledem ke stavu mého žaludku a střev (jak říkám, byl to pátý döner během třiceti hodin) jsem ukousal něco housky, vyjedl maso se sýrem, ochutnal trochu zeleniny (čti: zelí) a zbytek nechal.

Kolegové inspektoři to tedy nesouhlasně komentovali, ale já byl neoblomný.

Kebab se v tu chvíli zdál podprůměrný, mohlo to ale být tím, že už jsme za sebou měli solidní kebabovou žranici a některé opravdu vynikající dönery.

Možná, když člověk jede v autě po okruhu kolem Magdeburgu a dostane nepřekonatelnou chuť na kebab, benzínková kebabárna Döner am Ring ho potěší nadprůměrně, za mě se ale o nic, o čem bych chtěl psát do Bravíčka, nejednalo.

Döner am Ring, Brenneckestraße 32, Magdeburg, Německo

Urkesh Grillrestaurant (Magdeburg)

Návštevu tohoto podniku jsem absolvoval v rámci našeho kebabového supertahu Německem. Po příjezdu do Magdeburgu ihned po ubytování vyrážíme do města, nejsme tu na dovolené. Já osobně jsem se cítil dost plnej a představa, že mám dát téhož dne ještě další dva kebaby, abychom dodrželi dohodnuté tempo, se mi zdála nepředstavitelná. Jubilejní pátý kebab se však blížil (Urkesh kebab Magdeburg) a poté měl přijít nařadu i šestý, ale nepředbíhejme.

Začínám mít rozšířené zorničky a nepřítomný výraz. Myslím, že mám kus kuřecího na plicích. Ale jako správný kebabový voják v poli se vydávám na steč! Navíc po mém ustavičném remcání, že ze tří kebabů mám vždy ten nejhorší, jsem dostal privilegium. Byla řada na mě ochutnat údajně nejlepší kebab ve městě – Urkesh Grillrestaurant Magdeburg. Asi po čtyrech kilometrech jsme dorazili před brány, vrata, vstupní dveře a už jsem si to hrnul dovnitř. Pokud chcete vědět něco dalšího o městě na Labi, zabruste do našeho popisu cesty.

Co nabízí: Dönerdürüm, navíc asi milion různých vychytávek kolem kebabu, něco na grilu a zřejmě i nějakou tu pizzu. Dokonce i variantu dürüm v pizza chlebu, jak jistě znáte také z pražské kebabárny na Štěpánské s názvem Can Bey.

Interiér: Tady poprvé si zaslouží Urkesh kebab Magdeburg absolutorium. Jak kdybych se ocitl v Gaudího parku někde v Barceloně, případně jak kdyby interiér namaloval Salvator Dalí, chyběli jen sloni a hodiny. Žluté protáhlé krápníky ze stropu, takřka umělecké dílo. Všude čisto. Paráda. Jo a žádná červená svítivá barva a neony a tyhle komedie.

Samotný pokrm: Objednal jsem si kuřecí se sýrem, patrně feta. Sýra ale nebylo moc. Byl sice trochu zamotanej dovnitř pokrmu a nebyl hned vidět, ale byl tam, přesto ho mohlo a mělo být být více. Na první pohled bylo vidět, že se jedná o kusy kuřete, pěkně začerstva nakrájené, výborně okořeněné a navíc s kouskem papriky co se grilovala na štangli a kapala šťávu na maso, nádhera. A ještě jedna věta k masu – bylo ho fakt kotel! Tak půlka kuřete, což bych normálně kvitoval s povděkem, u pátého kebabu za den a půl jsem však měl co dělat, abych pokrm zvládl do sebe nasoukat.

Poručil jsem si pálivou a česnekovou zálivku, takřka tradičně. Sice jsem chtěl velmi pálivé, ale buď na to obsluha zapomněla, nebo mám už totálně plechovou hubu a nic necítím. Co se týče zeleniny, byla čerstvá, hodně zelí (jak červeného tak bílého), navíc tam byla petržel, která dokonala souznívala s ostatním a pozdvihla chuť ostatního o stupeň výše. Celkově to byl velmi nadprůměrný kebab, sotva se valim, bylo toho hrozně moc a připadám si jak Pučmeloun.

Obsluha: Až na lehké nedorozumění co se pálivosti týče nemám co vytknout, vše pochopili, přinesli, nepokazili, za čerstva nakrájeli. Navíc měli uvnitř pořádek.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 5 euro a döner za 4 eura, se sýrem za 4,70 eura. Chtěl jsem trochu změnu a tak jsem si dopřál. Opět zřejmě platí – dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Urkesh Grillrestaurant, Leipziger Str. 10A, 39112 Magdeburg, Německo

Starší příspěvky:

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑