Štítek: Dürüm (stránka 1 z 6)

Istanbul Kebab (Jindřichův Hradec)

Istanbul kebab v Jindřichově Hradci se mi připletl do cesty při trávení dovolené v blízkých lesích. Nebo připletl. Měl jsem chuť na kebab, zagooglil, zjistil, že se nejspíš jedná o jediné zařízení tohoto druhu v tomto městě a svěřil se do rukou navigaci Waze. Takže o připletení se do cesty se asi zas tak úplně nejednalo.

Istanbul kebab se nachází v centru Jinřichova Hradce, poblíž centrálního náměstí. Provozovna jako taková nenabízí žádné posezení, ale zase má připravená podél stěny a výlohy malé barové pulty, kde lze krmě zhltnout na místě, abyste si nezacintali interiér vozu.

Manželka si objednala kebab talíř, já dürüm. Za pultem se zrovna zaučoval nový pracovník české národnosti, dozorován přísným okem (nejspíše) majitele, kluka opálenýho (mimochodem začínám se s ohledem na současnou hyperkorektní dobu obávat, že nám brzy nějaký neziskovkař napíše, že to naše označení „kucí opálený“ je rasistické a xenofobní).

Zaučující se pán byl v rámci možností (přeci jenom, nacházíme se ve fastfoodu na malém městě, ne ve fair trade kavárně na Letné) slušný a příjemný. O (nejspíš) majiteli se to říct nedá, nás si nevšímal, ale na nového kolegu byl celkem hnusný.

Naší objednávku jsme chtěli sníst na místě, což obsluha vyřešila tím, že kebab talíř stejně umístila do polystyrenového boxu a dürüm mi podala do ruky. Začal jsem se dožadovat nějakého talíře, což k mému překvapení způsobilo o obsluhy překvapení ještě větší, než to mé. Očividně jsem byl první v historii kebabárny, který by si rád při jídle dürüm na chvilku odložil, třeba aby si otevřel plechovku s pitím a napil se. Můj zcela nestandardní požadavek se vyřešit nepodařilo, takže jsem si dürüm odkládal na polystyren k manželce.

Chuťově kebabu ale nemám zas až tolik co vytknout, respektive, o úplný průser se nejednalo. Maso měli jen jednoho druhu, naštěstí kuřecí a ne hovězí sekanou, což kvituji. Dostali jsme ho čerstvě skrojené z grilu, což jsem upřímně v podniku této úrovně na tomto místě snad ani nečekal. Maso tedy vůbec nedrželo pohromadě a rozpadalo se na podivné prvočinitele, ale chuť byla v toleranci. Česneková zálivka hodně silná, což mě potěšilo. Hranolky v kebab talíři byly smažené v oleji, který ve friťáku přežíval snad už od doby, kdy se zde – nejspíš – narodil Adam Michna z Otradovic (1600 – 1676). Zelenina naprosto klasická, bez špetky invence. Měl jsem hlad jako prase, takže jsem dürüm zhltl asi za minutu a cítil se na druhý, ale objektivně se jednalo o solidní porci.

Kdybych to měl shrnout, myslím, že jsem dostal přesně to, co jsem čekal. Malou kebabárnu na malém městě, vyrábějící zcela průměrný kebab, nijak nevybočující z řady. Těžko ale budete jako majitel cítit potřebu nějaké invence a inovací, když vaší jedinou konkurencí bude stánek s klobásami na zimáku a vietnamské bistro za rohem. Navíc, i průměrný kebab je pořád dobrý kebab. A o tom to celé je.

Istanbul Kebab, Klášterská 79, Jindřichův Hradec

Sultan Döner Kebab 2 (Rakovník)

Plán pořídit si novější vůz mě zavedl opět do Rakovníka. Zkušenost s místním autobazarem byla příšerná, ale o to příjemnější překvapení se mi dostalo v další z místních kebabáren. Na to, že Rakovník není extra velkoměsto, je zde hned několik kebabových provozoven, z čehož se mi radostí tetelí knír, vousy i zbytek vlasů.

Tedy zvláště po návštěvě Sultan Döner Kebabu, který je, a to prozradím hned na začátku, suverénně nejlepší kebabárnou ve městě. Dokonce se odvažuji tvrdit, že se jedná o jednu z nejlepších kebabáren, ve kterých jsem za poslední rok byl. Jo a jinak tu dvojku v názvu má proto, že provozovna Sultan Kebab se nachází v Kladně a vlastní ji stejný majitel. Nutno dodat, že žák zde očividně předběhl svého učitele. Kladenská kebabárna byla lehce nadprůměrná, ale rakovnický Sultán Solimán, vládce náš, slunce naše jasné (abych si pomohl přirovnáním z pohádky Lotrando a Zubejda), je zde jasným vítězem.

Otevírací doba: Obvykle od 10 do 22, jen o víkendu do půlnoci. Tudíž vysloveně necílí na opilce, kteří v půl čtvrté ráno jsou schopni pozřít i velbloudí trus s majonézou a malinami. Já osobně byl na inspekci kolem oběda ve všední den. Musím říci, že za dobu mé přítomnosti se dveře prakticky netrhly, což je vždy také dobrý indikátor kvality.

Interiér: Naprostá spokojenost – velký, prostorný, uklizený a čistý. Navíc nepřeplácaný a ta možnost si v klidu sníst kebab u stolu, kde se hned nemačkáte s dalšími kebabu chtivými zákazníky, je prostě super. Vyjma kebabárny Can Bey v Praze v Ječné, která je v podzemí de facto i hospodou a považuji ji za nejlepší kebabárnu v ČR, jsem nikde lepší interiér nezaznamenal. Body nahoru pro Sultan v Rakovníku. A že už jsem se těch kebabů za poslední léta něco najedl.

Samotný pokrm: Objednal jsem si klasický döner, v základní ceně navíc se sýrem (kolenovrtové volejte třikrát hurá). Po pravdě vám nenapíši, jaké jsem si objednal maso. Je mi to líto, ale recenzi píši po několika dnech a moje poznámky jsou: “krásně propečené, čerstvě nakrájené, výborně ochucené a množství jak pro vepře.” Určitě se nejedná o hovězí, ale co tak koukám na fotografie, možná to nebyla ani klasická kuřecí varianta, ale právě vepřová. Až pojedu příště kolem, svoji chybu napravím. No, nic to nemění na tom, že maso bylo fakt výborné a to množství takové, že jsem nemohl (já?!!) porci pomalu dojíst. Ke konci jsem škytal jak přecpané batole poté, co ho odpojí od matčina prsu.

Zelenina nebyla příliš inovativní, tedy variace zelí, ale byla rozhodně čerstvá a křupavá a také dobře dochucená. Zálivku jsem zvolil bylinkovou. To jsem vám totiž v poslední době zjistil, že ty jemné nuance kopru v zálivkách výborně hrajou dohromady s masem a houskou a zeleninou a vůbec je to super filharmonie, ideálně když si pokrm pocukrujete chilli papričkami. To už pak vůbec nemá chybu a je to gastroorgasmický zážitek. Houska čerstvá a křupavá a vevnitř vše naskládáno tak, že na konci zbyla masová kapsička, po které jsem se notnou chvíli olizoval až za ušima.

Obsluha: Vše pochopili, všude měli čisto a uměli kebab poskládat k mé naprosté spokojenosti. Tady je svět ještě v pořádku.

Cena hlavních pokrmů: dürüm se sýrem 95 kč a döner se sýrem 75 Kč. Když vezmu v potaz velikost porce, tak poměr cena výkon geniální a nejlepší, co snad může být. Za 75 Kč se nacpat k prasknutí a co je hlavní, nacpat se dobře.

Sultan Döner Kebab 2, Na Sekyře 100, Rakovník

Sfaxiano Kebab (Litoměřice)

Co by kamenem dohodil kostelníkův syn z malebného litoměřického náměstí, ukrývá se v úzké uličce s názvem 5. května kebabárna Sfaxiano Kebab. Ono se vlastně stačí trochu koncentrovat, zavřít oči a jít z náměstí za vůní opékaného masa, zkrátka nemůžete minout. Když vejdete do uličky vedoucí k Sfaxianu, již zdálky vás budou k návštěvě podniku lákat nepřehlédnutelné reklamní poutače.

Vlaječky rámující nápis „Sfaxiano“ nad vstupem do kebabárny dávají tušit, že se jedná o kebabárnu s tuniskými kořeny. Nemohl jsem si nevšimnout, že u tak zprofanovaného jídla jaksi zapomněli grafici na menu a bannerech na přehlásky jak u döneru, tak dürümu. Zvou tedy na „doner kebab“, „durum kebab“ či „doner box“.

S kamarádem jsme se usadili u nejzazšího stolku kebabárny. Vnitřní prostory kebabárny nejsou bůhvíjak prostorné. Vlevo pult a zázemí kebářů se štanglemi, masem, zeleninou, vpravo za sebou tři stolky, u každého pak čtyři židle. Nenápadně jsem sledoval šrumec v kebabárně, než se mě obsluha zeptala, co si dám. Objednal jsem si klasický döner kebab za 75,- Kč, zde tedy doner kebab, se vším a tradičně velmi pálivý. Kamarád zvolil klasický kebab talíř.

Čekání na objednávku jsem si zkrátil odchodem k autu zaparkovaném na náměstí, abych překontroloval parkovací hodiny. Když jsem se vrátil zpět do kebabárny, talíř s houskou a masem jsem měl již na stole. Inu, dal jsem se do jídla. Jak je mým zvykem, vzal jsem do ruky vidličku a jak mi velí tato moje železná košile, nejprve z housky vydlabal salát se zelím a několika stroužky mrkve. Až na tu mrkev složení zeleniny přesně odpovídalo popisu na tabuli – salát, zelí. Neměl bych si tedy na nic stěžovat, ovšem čekal jsem alespoň plátek rajčete či okurky. No nic, jdeme dál.

V okamžiku, kdy jsem oba cípy housky mohl přitisknout k sobě, aniž by mi její obsah vypadával na stůl, mocně jsem se do kebabu zakousnul a notnou chvíli jsem s výrazem someliéra povaloval na jazýčku maso polité omáčkou a kusy housky, než jsem jej párkrát skousnul a polknul. První dojem z masa a housky bych zhodnotil jako standard bez překvapení. Běžné maso, na něž narazíte v 90 % kebabáren spolu s klasickou houskou z velkoobchodu, obojí sice dobře připravené, ale až moc zaměnitelné s kdejakou jinou kebabárnou a bez jakéhokoli pokusu o to, vybřednout z kebabového průměru. To vše navíc podtrženo, pardon, tedy zalito opět zálivkou, kterou dostanete v každé druhé kebabárně.

Ovšem na to, že se kebabárna na svém vývěsním štítě chlubí tuniskými kořeny, mimo obsluhy pravděpodobně tedy tuniského původu, jsme já a ani můj doprovod na kebabu nic cizokrajného neshledali. Bohužel ani omáčka mi celkový dojem z kebabu nevylepšila. Pokud by tuto recenzi psal inspektor Emperor, zajisté by pojmem eurokebab vůbec nešetřil a samozřejmě by měl pravdu.

Nemohu tvrdit, že by zde podávaný pokrm byl vyloženě špatný, ale bohužel žádnou svojí složkou, ingrediencí nevyčníval nad průměr, a to ani třeba porcí podávaného masa. Kebab zde asi neurazí, ale zároveň ničím extra nenadchnul, nezaujal. Každopádně zde minimálně dostanete to, co očekáváte – lepší český eurokebab, jehož ingredience byly od housky, přes maso až po zálivky nakoupeny ve velkoobchodním řetězci typu Makro.

Sfaxiano, 5. května 140/10, Litoměřice

Gyros-gr.com (Praha)

Hezké letni odpoledne, jdu si tak z plavání v Podolí a najednou jsem si vzpomněl, že mám hlad jak Ivan Děnisovič v sibiřském gulagu. A jelikož jsem si zároveň vzpomněl, že mi kdysi jeden můj známý vyprávěl o výborném kebabu kdesi v nákupním centru (kterých je v OC fakt jako šafránu), vydal jsem se tedy do OC Nový Smíchov.

Abych vás zbytečně nenapínal, očividně jsem se spletl a známý měl na mysli úplně jiné obchodní centrum. Nebo se mě taky vlastně mohl snažit naštvat, což se mu dost povedlo. I vy nám v poslední době píšete čím dál víc podnětů, kam že to máme zajít, a některé z vás dost podezřívám, že chcete vyzkoušet, co všechno vydržíme 🙂 Ne vždy je to procházka růžovým sadem, spíše, jak by řekl Winston Churchill, krev, pot a slzy.

Pojďme však zpět na Smíchov. Bloudil jsem v nejvyšším patře a marně hledal onu výbornou kebabárnu. Nenašel. Jelikož jsem byl však tuze hladný, zmerčil jsem restauraci www.gyros-gr.com. Všude spousta volných židlí, nikdo nikde. Připadal jsem si jak na Divokém západě v nějakém zapadákově v době po zlaté horečce, prostě ani noha ani ruka. U pultíku jsem si osamocen objednal jeden gyros.

Interiér: Vešel by se sem zájezdní hostinec. Ono taky co hodnotit, když se interiér restaurace nachází v interiéru obchodního centra. Ale abych byl objektivní, vše tu bylo čisté a uklizené. Navíc, jelikož mám dost rád dřevo jako materiál pro interiér, zde jsem byl v tomto ohledu spokojen. Ale asi bych radši, kdyby židle a stoly byly z blbého plastu a já se pořádně najedl, že jo.

Kvalita služeb: Znáte tu báseň o tom, jak se básník touží státi se nejmenším na celém světě? Tomu by se v této gyrosárně asi túze líbilo. Velikost porce byla, abych se zdržel vulgarismů, skličující. Skoro jsem čekal, že to, co jsem dostal, byl předkrm před hlavním chodem, jakýsi aperitiv, no, ale ono ne. Tak pětkrát jsem kousnul, můj žaludek nervózně zabručel hlady něco ve smyslu: “A to je jako všechno?!”, a já se musel urychleně posunout do Globusu na sekanou v housce, abych se patřičně dodělal. Jak mě naštvala velikost porce, o to víc musím pochválit to málo, co mně na talíři ulpělo.

Maso gyrosmistr pěkně začerstva nakrájel, kuřecí variantu pochopitelně, už od pohledu to prostě byly kusy kuřete, paráda, navíc výborně okořeněné. Jen kdyby ho bylo tak pětkrát tolik. Celé to bylo zabaleno á la dürum a houska byla podivně měkká, ne špatná, ale prostě opět malá. Zelenina byla variací na dva listy salátu. Nic víc a nic míň. Zálivka ani nevím, jelikož jsem neměl na výběr, odhadl bych bylinková, a tedy musím říci, že se výborně doplňovala s masem i houskou. Dát si tak tři gyrosy, ani teď tak neremcám.

Obsluha: Paní za pultem příjemná, dokonce po mně odnesla tác s jídlem a i mně ho donesla ke stolu. Hned všude utírala, jak kdyby měla přijít na kontrolu hygiena. Co se týče týpka u grilu, nemám co vytknout, maso čerstvé. Že byla celková porce jak pro brabce, jaksi není vinou těch na konci obslužného řetězce.

Cena hlavních pokrmů: Pidiminimili gyros za tuším 80 Kč, což je jako předkrm příliš. Na druhou stranu, pokud chcete začít držet dietu, tak je tento gyros přesně pro vás!

Gyros-gr.com, Plzeňská 8, Anděl, Praha

Kebab House (Ostrov)

Karlovarský půlmaraton mě po čase vylákal na západ naší vlasti oplývající medem, strdím a nově také řepkou. Samozřejmě jsem nastalé situace využil, abych zrecenzoval nějakou kebabárnu nacházející se v této oblasti.

Přednedávnem jsme vám přivezli recenzi z karlovarské kebabárny Ahura. Řekl jsem si, že by bylo fajn přivézt recenzi i z nějakého menšího města v okolí. Volba nakonec padla na Ostrov, kde jsem nocoval po závodě. Konkrétně jsem pak navštívil podnik Kebab House Ostrov.

Obsluhu je těžké hodnotit, jelikož jsem v kebabárně strávil minimum času. Ovšem objednávku jsem dostal prakticky okamžitě. Kebabář kmital po kebabárně stejně agilně jako Arjen Robben na pravém halvu, to samozřejmě chválím a tleskám u toho nad hlavou. Jeho kmitání mi ale mírně zkomplikovalo fotodokumentaci interiéru kebabárny. Kebabář se na mě totiž neustále otáčel. Vytahovat telefon a fotit si vnitřek jeho podniku mi v ten okamžik dvakrát nepřišlo vhodné. Při prohlídce kebabárny mě překvapilo její relativně moderní vybavení. Byl jsem jedním z prvních nedělních hostů, nejspíše proto byl Kebab House Ostrov dokonale vypulírovaný. Navrch pak byl krásně provoněný kebabovým aromatem.

Kvituji a cením si toho, že již ráno se kebabářovi točily štangle s masem na plné obrátky a maso bylo řádně propečené. Ano, měla by to být samozřejmost, ale věřte mi, že bohužel není a dopolední návštěva kebabárny se nezřídka může přetavit v odpolední výlet do nemocnice.

Neměl jsem moc času nazbyt, a proto jsem si nechal dürüm zabalit s sebou s tím, že si jej vychutnám pěkně v pohodlí koženkového kupé 2. třídy Českých drah.

Rychle jsem zabral místo v kupéčku, zašustil v igeliťáku, vytáhl svůj oběd a začal z něj s rychlostí pětiletého dítěte rozbalující vánoční dárky strhávat alobal. Od převzetí kebabu až po jeho konzumaci ve vlaku mohlo uplynout cca 20 minut. I přes to byl kebab stejně teplý, jako kdyby mi ho zrovna kebabář podal přes pult.

Nebyl čas ptát se, kdo je kdo, a tak jsem se doslova jako hladové prase pustil do své snídaně. Chramst, chramst, chramst… Ano, nebyl na mě zrovna dvakrát hezkej pohled, když mi od huby při přežvykování odpadávaly kousky zeleniny a drobky od placky, ale co, když máte kebab, není co řešit. 😎 Mé tělo okamžitě zavalil nádherný pocit blaženosti, podobně jako když se notorovi druhý den po kalbě opět do krve dostane kapka alkoholu a vzkřísí jej k životu jako Ježíše.

U placky jsem se bál, že mi za tu dobu, než se dostanu do vlaku, nasákne omáčkou a bude maximálně vhodná tak na žvýkání pro seniory se zubní protézou. Mé obavy se ukázaly jako liché, neboť si placka až do konzumace ve vlaku uchovala svoji křupavost a teplotu. Placka nebyla sice ničím výjimečná, ale za to poctivě připravená.

Standardní mix zeleniny tvořený salátem, červeným zelím, cibulí, rajčaty doplňoval ve srolované placce více než poctivou porci masa. Hlavní ingredience kebabu, kuřecí maso, bylo velmi důkladně propečené a rozplývalo se na jazyku.

Málem bych zapomněl zmínit, že Kebab House Ostrov nabízel vedle standardních zálivek i kari omáčku. Neváhal jsem při objednání ani minutu a šel do neobvyklé, ale dle mé dosavadní zkušenosti osvědčené kombinace pálivé a kari omáčky. Tento mix pak zvýraznil celkový vjem z kebabu podobně jako trojitý axel krasobruslařské vystoupení nadopované sovětské sportovkyně.

Kebab House, Jáchymovská 210, 363 01 Ostrov

Döner-Imbiss Ali Baba (Postupim)

Recenze proběhla v rámci naší spanilé jízdy Německem.

Vyspinkaní dorůžova jsme se vydali z Berlína obsadit Postupim. Nejprve jsem si prohlédli cestou Wannsee, kde se odehrála nechvalně známá konference v průběhu druhé světové války. Po dvanácté hodině nám všem začalo škrundat v bříšku a tak jsem se hbitě jali dojet do Postupimi a rychle se nadlábnout ve třech kebabárnách. Po dojetí a nachození asi deseti kilometrů, abysme se my kolenovrti vyhnuli placení parkovného, jsme byli v centru.

Trochu jsme si to tady prochodili, za mě dobrý, nějaká ta zmenšenina Braniborské brány, ale jinak pohoda, žádný bordel a cítil jsem se jako v Německu – což o všech čtvrtích v Berlíně říci opravdu nemůžu. Na hlavní ulici jsem si vylosoval recenzovanou kebabárnu a šlo se na věc.

Co nabízí: Döner a dürüm, na nic jiného jsem se neptal. Úkol byl jasný a nebyl čas ptát se kdo je kdo.

Interiér: Relativně pěkný, takový klasický, trochu přeplácaný a výrazné barvy, uvnitř před i za pultem aspoň co jsem viděl čistý, ale vzhledem ke zdejší zahrádce jsme seděli venku a poslouchali Ralfíka, jak mu celé město připomíná Roudnici nad Labem nebo Neratovice. Prostě měl hlad a trochu prudil.

Samotný pokrm: Objednal jsem si döner, bohužel v hovězí variantě, jelikož jsem si zapomněl objednat variantu kuřecí, kterou měli také. Maso bylo trochu studené, z čehož vyplývá, že rozhodně nebylo začerstva nakrájené, plusem lze nazvat výborné okořenění kebabu. Zelenina zcela tradiční a bez invence, takže stejně jako kdekoli v ČR, prostě kýbl zelí a toť vše.

Obstojné zálivky jak česneková tak pálivá, nebyla to jen nějaká vodová hmota, ale skutečně to spolu takříkajíc hrálo. Největší plus bylo asi množství – jelikož mi po ránu vyhládlo a toto byl oběd, byl jsem nacpanej jak vepř, masa jak z půl krávy. Houska dobře propečená, krásně křupala, díky zálivkám to nebylo suché, jako se mi to stalo den předtím v Berlíně u ultramohamedánů.

Obsluha: Příjemní tři týpci, na to že měli celkem frmol a haldu lidí před sebou. Vše správně pochopili a dostal jsem co jsem chtěl, bohužel v hovězí variantě, ale to byla moje blbost.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 5 eura a döner za 4 eura, jsem dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Döner-Imbiss Ali Baba, Friedrich-Ebert-Straße 95, Postupim, Německo

[hmapsprem id=112]

Imren Grill Karl Marx Strasse (Berlin)

Už tak kilometr od kebabárny Imren Grill jsem se cítil značně „orientálně“. Mezi řádky čti, že bílé muže by tady pohledal. Ještě více mezi řádky, že jsem se cítil značně nesvůj a jak na východě Turecka. Když se postupnými kroky blížíte k místu, kde už i nápisy jsou pouze v turečtině, tak když nic jiného, očekáváte sakra ten nejvíc nejlepší a autentickej kebab pod sluncem.

Ještě že jsem kebabárnu vyfotil relativně zpovzdálí. Stalo se mi totiž poprvé, že když jsem se snažil fotit v blízkosti kebabárny, neřkuli uvnitř, byl jsem velmi ostře vykázán, že tedy fotografování ani omylem a úplně přívětivě se pánové za pultem netvářili. Při lepším zaměstnávají nějaké lidi načerno (jak trefné) a chtějí se vyhnout placení daní, při horším jsem právě objevil spící buňku Islámského státu. Někteří se dost ostře tvářili a nic bych za to nedal, že tak měsíc zpátky pobíhali s kalašnikovy někde po Sýrii.

Co nabízí: Döner a dürüm a dalších milion specialit, které nebyl čas a vzhledem k přístupu obsluhy ani chuť vyzkoušet.

Interiér: Relativně malý a úplně zaplněný zdejšími mouřeníny. Čistotu za pultem jsem jaksi neměl čas plně prozkoumat, jelikož jsem musel Imren Grill hbitě opustit, ale problém bych zde neviděl, vše vypadalo v pořádku.

Samotný pokrm: Šel jsem na tuto adresu po Mustafovi, který nastavil laťku úplně nejvýš, ale nebudu je omlouvat, bylo to zklamání. Maso hovězí nebo telecí, tedy alespoň se za něj vydávalo, podle chuti těžko říct, ale oproti klasické paštice v Čechách to byly na sebe naskládané kusy masa nad grilem. Překvapivě bylo však maso po okrájení studené! Okořenění dejme tomu dostatečné.

Zálivka česneková a pálivá, ale bylo jí zoufale málo a jen na jednom místě, takže tři čtvrtě kebabu se mi lepilo na patro a celé to působilo zcela vysušeně. Houska díky nedostatečnému prolití zálivkou také suchá a tvrdá. Zelenina úplná klasika jako v Čechách (rajče, zelí, cibule). Celkové množství větší než třeba u Mustafy, ale kvalitativně o poznání horší. Až na konci, když se vše prolnulo, byl kebab obstojnej a chuťově do sebe vše zapadlo, jen by to chtělo tak o půllitr zálivky víc, nejsme u suchánků.

Obsluha: Jak již bylo zmíněno výše, děs a běs a bída. K mé inzultaci sice nedošlo, ale v kebabárně Imren Grill jsem se cítil asi tak komfortně, jako Jesse Owens na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Kebab jsem sice dostal, ale rozškrábal jsem si ústa natolik, až jsem musel použít fernet za zotavení.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 4,50 eur a döner za 3,50 eur.

Imren Grill Karl-Marx-Straße 75, 12043 Berlin, Německo

[hmapsprem id=110]

Chačapuri – Kebab (Beroun)

Sobotní ráno. Deset hodin dopoledne. Výlet přes Beroun na Křivoklát. Otevřená kebabárna takhle dopoledne? No paráda, jdeme na něj! Už otevírací může napovědět, na jakou cílovku se  kebabárna zaměřuje, přeci jen jiná sorta lidí k vám přijde ve tři ráno a jiná třeba ve tři odpoledne.

I v našem nejnovějším žebříčku TOP 10 pražských kebabáren se vítězem stala kebabárna Can Bey, která má rovněž cílovku “denní zákazníky”, a tudíž se musí o to více snažit. Přeci jen když si člověk dá “sedm piv a jednu zelenou”, je ochoten ledacos odpustit, ale s tím se během dne nepočítá.

Chačapuri – Kebab má otevřeno od deseti do deseti. Dobré znamení, říkám si před vstupem dovnitř. Neměl jsem moc času. Jelikož se uvnitř nacházely dvě čekající kebabuchtivé osoby, doufal jsem v brzké obsloužení a zaboření se do kebabu. Ono dát si takhle kebab de facto ke snídani má také své kouzlo. Lepší než zdravá strava a müsli s banánem a jogurtem, určitě by ho doporučila i Olga Šípková ve svých nejlepších letech.

Uvnitř jsem však čekal dlouho a dlouho a dlouho, jelikož byla zprvu vyřizována patrně telefonická objednávka na asi kvadrilion dürümů a pán přede mnou si také bral rovnou tři sebou. Což je ale dobré znamení ne? Když si někdo jezdí pro obědy do kebabárny a jsou uvnitř fronty, zpravidla to svědčí o dobré kvalitě kebabu, proč by sem jinak ty lidi chodili, ne? Ale nepředbíhejme.

Co nabízí: Döner, dürüm a zřejmě místní specialitu chačapuri, což byla od pohledu zapečená placka s kebabovým masem, mohlo to stát za zkoušku, ale nebyl čas, tak třeba příště. Dále různé taštičky a saláty a hranolky. Nic pro mě.

Interiér: Zvolena barva dřeva a na místě několik boxů, kde se dalo pohodlně usadit. Kladně hodnotím nepřeplácanost a až strohost podniku. Nechci se opakovat, ale matějská a kolotoče nemají v kebabárně dle mého co pohledávat. Co pozitivně kvituji byla WiFi, a co se čistoty týče, nemůžu říct nic špatného a to včetně toalety, kterou jsem v rámci inspekční cesty navštívil. Záchodové mísy však dosud nerecenzujeme, takže zpět.

Samotný pokrm: Objednali jsme si jeden klasický (čti ne malý) döner. Alfa a omega je vždy maso. Bohužel bylo z hrnce. Na omluvu obsluhy chápu, že nebude vstávat v šest hodin, aby měl v jedenáct nakrájené čerstvé, ale tak nějak maso z hrnce prostě zamrzí vždycky. Nemohl jsem si zvolit variantu, dle chuti předpokládám, že byla kuřecí. A jelikož už jsem se kebabů něco najedl, tak se v tomto nemýlím. Oproti jiným provozovnám nebylo maso překořeněné. Což neberte jako nějaké vytýkání nedokořenosti. S chutí masa jsem problém neměl, s hrncem chtě nechtě ano. Jo a množství bylo slušně nadprůměrné. U posledních soust už jsem skoro koulel očima, navíc hezky maso uspořádané, že na konci zbyla pověstná kapsička.

Málokdy se mi stane, že jsem vystřelen do vesmíru něčím tak takřka obyčejným, jako je houska. Tady však byla dokonalá a jednoduchá rada pro ostatní, proč tomu tak bylo – kebabář si dal načas a housku krásně dokřupava prohřál. Takže nespěchat – podobně jsem byl překvapen snad jen při návštěvě berlínského Kottiwoodu. Zelenina na pultu působila čerstvě a i po napěchování vrstvy zelí (škoda, že se zde bojí experimentovat třeba s koprem nebo porci pak zakápnout citronem) čerstvá skutečně byla. Abych však pouze a jen nechválil, když jsem viděl, že zálivky zde mají pouze v jakýchsi neidentifikovatelných dózách a ne hezky na očích, byl jsem zklamán. Obecně chuť zálivky, v našem případě bylinková, neměla takřka žádnou chuť a zde je určitě prostor pro zlepšení.

Obsluha: Původ neznámý, chlapík však působil přátelsky a všemu rozuměl. Jedinou výtku mám, a to je nešvar většiny kebabářů, že když už makám na peníze, tak Himmel Hergot Donner Wetter Kruncajs Element pak tou pazourou nešmátrám na jídlo, ne? To je takový problém jít si opláchnout ruce? Ale jak říkám, tenhle nešvar trápí tak minimálně 80 % provozoven.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 95 Kč a döner ve standardní velikosti za 85 Kč. Na můj vkus na mimopražskou lokalitu trochu moc. Ono i v Praze je to trochu moc, ale tady už jsem si chtě nechtě zvykl.

Nadprůměrná kebabárna, obří porce a návštěvou rozhodně neprohloupíte.

Chačapuri Kebab, U nádraží 1300/1, Karly Machové 48, 266 01 Beroun

Il Kebabbaro (Bergamo)

Člověk si jede do Itálie odfrknout od práce, stresu, ale zároveň po našem kebabovém roadtripu po východním Německu také od této blízkovýchodní pochutiny. No, a co čert nechtěl, byli jsme v Bergamu ubytováni cca 20 metrů od kebabárny Il Kebbabaro, a navíc trochu po větru a k tomu mě kebabáři zvětřili ještě před ubytováním, významně na mě pohlédli a pak mi radili, kudy domů. No, a ta vůně! Modří už vědí. Jako dost to vonělo. Není asi překvapení, že cca dvacet minut po ubytování už jsme se ládovali kebabem, který tedy opravdu v původním plánu výletu nebyl.

Abych nepopisoval jako pokaždé jen kebab, na což dojde tak jako tak níže, rád bych našim čtenářům doporučil i výlet do Bergama, kam z České republiky létá hned několik nízkonákladovek a prodloužený víkend nepřijde zase na tak extra moc peněz. Většina turistů má Bergamo zaškatulkované právě jen a pouze jako přestupní stanici do další destinace, ať už letecké či jiné. Obvykle všichni hned po příletu vyráží do Milána a kdo má rád fronty, miliony lidí, bordel, předražené butiky, klucí hodně opálený a podobně, měl by tam skutečně vyrazit. Kdo má naopak rád historická centra a přírodu, měl by se na Milán klidně vykašlat, ani stadion AC a Interu za to nestojí.

Bergamo je naprosto super, na pohodu se dá po městě pohybovat pěšky, případně existuje na místě MHD, které jezdí přesně načas (pro mě šok na Itálii) a sem tam nějaký předražený butik je i tady a všude kolem je příroda, nedaleko i Lago di Garda, nějaké ferraty a podobně. A samozřejmě všude pizza, dobré víno, restaurace a hlavně – zmrzliny. Co se jejich množství týče, tak jsem si připadal jak v Německu, jen tentokrát to obr množství, co jsem pozřel, byly právě gelato, snad 8 jich bylo, zase mi začaly skákat pneumatiky. Přesto prostě zase musím recenzovat kebab a cpát ho do sebe hned po příletu. Prase.

Co nabízí: Döner a dürüm, mají k tomu nějaké místní názvy bohužel už si to přesně nepamatuji, klasický kebab byl kebbabaro a pak měli ještě nějaký menší, který zněl sice romanticky nějak il kebabinho, ale chci se najíst a nekoukám po roztomilém názvu s příběhem. Nejsem v Krymské.

Interiér: Zcela dostačující a trochu netypický, tím myslím barevnou kombinací interiéru, která nebyla jako vždy červená a svíticí, ale byla do oranžova. Uvnitř pár stolků a barových židliček, čisto jak před tak za pultem. Takže ordnung jak má být.

Samotný pokrm: Objednali jsme si kebab v housce, tedy kebbabaro, varianta kuřecí, výborně okořeněné maso, to jsem slintal blahem a připadal si jak v Německu. Zelenina takřka klasická, možná trochu jiný salát ála jako od babičky mně bylo řečeno spolustolovnicí, oni kluci vůbec působili tak nějak domácky a na pohodu. Super bylinková zálivka, příjemně pálila pálivá, tak akorát, druhý den bez bolesti.  Do kebabárny chodí i pronajímatel bytu, kde jsme přebývali, a chválí ji, ostatně na místě bylo hned několik místních a nikoliv turistů. To vždy potěší. Celkem jsem si pochutnal a porce byla více než dostatečná, na druhou stranu jsem teď buřt a zvládl bych i více.

Obsluha: Kluci patrně z Pákistánu, relativně jsme si rozuměli, i když trochu v angličtině tápali, ale zase jsem se naučil nové italské slovíčko, které zní cipolla, česky cibule. Jelikož onion kebabářům nic neříkalo, tak jsem si pro sebe zamumlal „ty vole cibule já nevím jak tě to říct“ a hned jsme si porozuměli. Maso nakrájené začerstva, není co vytknout.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm ani nevím a döner (kebabbaro) za 3,5 eura, klasika.

Il Kebbabaro, Via G. Camozzi 152, 241 21 Bergamo, Itálie

[hmapsprem id=97]]

Kebab u kulturáku (Ústí nad Labem)

Po pár měsících, co se Kebab Maidum přestěhoval na předmostí mezi Benešův most a hlavní ústecké nádraží, byla na totožném místě otevřena nová kebabárna s výstižným názvem Kebab u kulturáku.

Tato skutečnost nemohla ujít mojí pozornosti, a proto jsem se rozhodl ji co nejdříve po otevření navštívit. Když jsem pak s přáteli procházel kolem, z výlohy nás zval k návštěvě rozsvícený nápis “OPEN”, jenž nemůže chybět v žádné vietnamské večerce. Ještě před samotnou návštěvou jsme se však rozhodli posedět v nedaleké Šenkovně, abychom nějakým tím pivem povzbudili své chuťové buňky a apetit.

V porovnání s Maidumem noví nájemci přemalovali zdi na červeno, přidali nějaký ten stolek se židličkou, orientální lampičky a celkově se snažili o to, aby vnitřní prostory získaly blízkovýchodní nádech. Kamarád glosoval interiér kebabárny slovy: “si tady přijdu jak v nějakým bordelu v Hanoji”. Když jsem se rozhlédl kolem dokola, musel jsem mu sice dát částečně za pravdu, ale interiér Kebabu u kulturáku  objektivně poskytuje možnost příjemného posezení v čistém prostředí, a to jak vevnitř, tak i venku na terase. 

Při vstupu jsem ihned zaregistroval, že (mimo prostor) Kebab u kulturáku navázal na Maidum i způsobem úpravy masa. Na grilu se v horizontální poloze otáčela štangle s hovězím masem. Oproti Maidumu ovšem nebyla již zdálky cítí libá vůně grilujícího se masa. Z nabídky jsem vybral klasický döner kebab se vším za 80,- Kč. Opět jsem obsluze zdůraznil, že lpím na extra pálivé příchuti mé objednávky. Jídlo jsme si přáteli vzali s sebou a snědli jej cestou za dalším pivem U Vlastence.

Jak nám chutnalo? Přátelé si narozdíl ode mně objednali dürüm a oběma šmakovalo jako dvěma vepříkům. A já? Vidličkou jsem za chůze nejprve vydlabával zeleninu. Houska byla napěchována červeným zelím, cibulí, salátem, rajčaty, kuřicí a salátovou okurkou. Více než pestrá nabídka na ústecké poměry. Bohužel – houska studená, jako srdce mojí poslední expřítelkyně, u mě rozhodně nezabodovala.

I když do housky kebabář vměstnal nadprůměrné množství masa, nakrájené plátky hovězího masa byly vlažné jako pysky holky v kómatu. Ačkoli maso se v kebabárně opékalo na otevřeném ohni jako v Maidumu, nevyznačovalo se nějakou zvláštní vůní. Je to škoda, protože pokud se týče chuti, maso sice nebylo ničím speciální, ale chuťově byste mu vytkli málo co.

Bílou zálivku jsem nedokázal specifikovat. Bohužel se jedná o rozšířený kebabárenský nešvar. Tak tam fláknem bílou zálivku, i když totálně bez chuti, hlavně ať to aspoň vypadá. Rád bych ovšem do výšin vychválil vynikající pálivou omáčku. Trvalo notnou chvíli, než pivo uhasilo oheň v mém krku. Bravo! Tleskám! Ačkoli jsem před konzumací kebabu vypil několik piv, porce mě dostatečně zasytila. Jinak se většinou po konzumaci několika piv stanu Otesánkem, který v sobě odšpuntoval džina, a sežral bych na co přijdu.  S velikostí porce jsem byl maximálně spokojen.

Kebab u kulturáku potvrzuje rčení, že když dva dělají to samé, výsledek není často totožný. Nestačí okopírovat nápad, připravovat kebab na  otevřeném ohni, abyste byli úspěšní a proudili k vám davy zákazníků, jako k Mustafovi, což je nezpochybnitelně vlhký sen každého kebabáře. Musíte tomu fotbalovou terminologií dát trochu toho srdíčka. No uvidíme, jak bude Kebab u kulturáku pokračovat. Možná po čase získají dostatečné know how a dočkáme se zde stejně dobrého kebabu jako v Maidumu u hlavního nádraží. Do té doby je můj verdikt následující: lehounlince nadprůměrný kebab s vynikající (pálivou) omáčkou, porce více než dostatečná. Na velikost porce bych ovšem do budoucna tolik nespoléhal, protože to je běžná finta většiny nových kebabáren, jak přetáhnout konkurenci zákazníky.

Kebab u kulturáku, Velká Hradební 231/17, Ústí nad Labem

Starší příspěvky:

© 2019 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑