Stará vojenská píseň, oblíbená to u Švejka, praví: „když jsme táhli k Jaroměři, ať si nám to kdo chce věří, zašli jsme si k starý Káče na večeři“. Já se sice nevypravil ke starý Káče, ani se nejednalo o večeři, ale jinak se jedná o veskrze podobný příběh.
Abych to uvedl, byl jsem na dovolené s rodinou na Broumovsku, chodil po horách a spal v Broumovském klášteře. Až při zpáteční cestě, tedy v neděli, jsem se rozhodl okusit nějaký ten lokální podhorský echt kebab. Broumov – zavřeno. Police nad Metují mimořádně kvůli poruše – zavřeno. Už jsem byl hladovej jak vlk a trochu rozzuřenej, že z výletu ani nepřivezu recenzi, navíc dítě řve v autě a cesta ještě dlouhá, prostě zoufalá situace. Abych vás dlouho nenapínal a jak je již z názvu patrné, tak po těchto peripetiích jsem našel onu manu nebeskou v Jaroměři. Město známé svými kruhovými objezdy a neustálými kolonami má hned u hlavní silnice vcelku epesní kebabovou budku, kde jsem se prostě musel zastavit. A udělal jsem dobře! Opět prosím omluvte snížený počet a kvalitu fotek, na tajňáka z ulice skrz okno toho fakt moc nevyfotíte, tak snad stačí takhle ilustračně.
Název působí trochu neortodoxně a italsky, ale lepší než tisícípátej kebab Istanbul. Co mě však u hladového okna zarazilo (vnitřní část zavřena, koronavirus), že uvnitř není klasický opálenější pán (smí se vlastně ještě napsat mouřenín, když to jako nemyslím vůbec hanlivě?), ale prostě český fousek, věk tak přes padesát, patrně dobře fušující zahraniční konkurenci do řemesla. Po pravdě z tohohle mám většinou obavy, zde však byly liché. Pán byl sympaťák.
Ač jsem stál jen u hladového okna, mohu se vším všudy a objektivně hodnotit i interiér a čistotu. Potřeboval jsem totiž na WC a bylo mi umožněno přes karanténní opatření jít dovnitř. Na budku u silnice je interiér zařízen vkusně a čistě, včetně toalet.
Pojďme ale na to hlavní, objednal jsem si dürüm. Kuřecí maso se pěkně rožnilo na rožni a… tady nastal drobný zádrhel, dostal jsem hrncák, škoda. Přesto ve finále musím kvalitu masa, ochucenost, koření a i relativně čerstvost pochválit. Jen je to škoda, krájet se má začerstva.
Drobný přešlap obsluha napravila, když se mě (stává se vskutku velmi velmi výjimečně) pán zpoza okna zeptal, jak moc chci housku propéct. Super, kéž by se ptal každý. Poručil jsem propéct trochu více, houska pak byla křupavější a vůbec pak působila čerstvým dojmem.
Zálivku jsem si do své porce poručil pálivou a česnekovou. Zde bych rád pochválil ostrou variantu, která super pálila, a tím dokreslovala vyváženou chuť všech ingrediencí; česneková pak bohužel byla dost vágní a nevýrazná. Do porce manželky jsem objednal variantu bylinkovou, což byla velmi dobrá volba. Zálivka měla očividně jogurtový základ, žádná voda, ale pěkně krémová a dobře dochucená.
K zelenině nemám moc co napsat, byla čerstvá, to ano, ale jednalo se o naprosto klasické eurokebabové zelí, nic víc. Obsluhu jsem již výše víceméně chválil a budu pokračovat. Zeptal jsem se, zda mohu platit stravenkami, bylo by řečeno, že žádné nebere, ale že jestli jinak nemám, že udělá výjimku a prostě si za ně půjde nakoupit; očividně dělá na sebe. Vztah k pokrmu je pak vždy jiný. Na zákaznících vám musí záležet, i když máte budku u silnice, kde se většinou staví lidé, co jedou náhodně kolem – avšak i ti se mohou vrátit! A musím říct, že až pojedu příště kolem, tak se určitě opět zastavím. Abych nezapomněl, porce to byla (a za ty peníze, 85 za dürüm!) jak pro prasopsa, funěl jsem pak v autě až do Prahy, a měl co dělat, abych přecpanej neusnul.
