Ano, i pro mě, jak zpívá Jiří Schelinger, se stalo nedělní odpoledne chvílí nudy, také jsem nesnesl to pomyšlení ale místo válení sudů jsem si v pošmournou, šedivou a mlhavou neděli zajel do Krupky zrecenzovat místní podnik s odvážným názvem Mňam Kebab.
Nerad bych byl ke kebabárně Mňam Kebab až příliš kritický. Moje nedávná návštěva Berlína (psali jsme zde) mě zas poněkud rozmlsala a znáte t co následuje po hodech… 🙂 U této kebabárny to nedošlo zaplaťpánbůh tak daleko. Pokud si chcete narvat břicho za rozumný peníz a zároveň si pochutnat na kebabu, mohu Mňam Kebab s čistým svědomím doporučit. Nečekejte ovšem žádnou vrcholnou kebabovou gastronomii, ale poctivý eurokebab z imbisu uprostřed severočeského maloměsta.
Kebabárnu prakticky nelze minout. Krupka není žádné velkoměsto a Mňam Kebab se nachází na její jediné hlavní třídě. Člověk i tak musí být lehce obezřetný. Důvodem je špatná adresa, na níž vás odkáže navigace v googlu. Podle google maps se má podnik nacházet naproti supermarketu Penny, ale to byste se s prázdným žaludkem domů potáceli, pokud byste dali na google. Zaslechl jsem, že Mňam Kebab se stal i oblíbenou kebabárnu místních městkých policistů. Jestli je to zapříčiněno kvalitou kebabu, anebo výběrem výpalného, jsem se rozhodl zjistit na vlastní jazyk. Popravdě u nás na severu by mě ani druhá varianta nepřekvapila.
Mňam Kebab naleznete vedle restauračního zařízení s poetickým názvem Bar Herna 999, z něhož, předpokládám, se bude rekrutovat většina kebabuchtivých zákazníků ve večerních a nočních hodinách. K dispozici je před kebabárnou i několik parkovacích míst a v létě i příjemné posezení venku. Vzhledem k tomu, že počasí zrovna dvakrát nepřálo polednímu pikniku na dece před kebabárnou, objednal jsem si svojí klasiku – kebab se sýrem, se vším a pochopitelně hodně pálivý. Kebabář se dal za tónů písně I like Chopin od Gazeba do práce. V kebabárně mezitím mlčky hltali své obědy tři lidé, dvě ženy a jeden mládežník.
Za několik minut jsem měl před sebou talíř se „zývajícím“ kebabem. Na první pohled eurokebab – houska z velkoobchodu, bílé a červené zelí, cibule, plátek rajčete a trošku mrkvičky pro lepší zrak. To vše zalito nespecifikovanou bílou omáčkou a posypáno klasickým pálivým kořením. Kde už jsem to jen viděl?
Ani jsem se nepokusil kebab nejprve brát do rukou, jelikož již na první pohled bylo zřejmé, že by mi půlka obsahu kebabu vypadla někam na stůl nebo na zem, raději jsem se nepokoušel ani brát kebab do rukou a začal rovnou napichovat na vidličku jednotlivou zeleninu.
Pokud se jedná o zeleninu, ani není moc co hodnotit nebo kritizovat – standardní, čerstvá, nenadchne, neoslní, ale ani zase nezklame. V okamžiku, kdy jsem snědl poslední většinu zeleniny v kebabu, jsem k sobě přitiskl oba cípy housky a zakousl se konečně i do masa. Tak akorát propečená klasická houska rovněž z velkoobchodu, do níž kebabář napěchoval lehce nadstandardní porci masa.
Maso rozhodně nechutnalo špatně, lehce křupalo a bylo i dostatečně propečené, ale chuťově se nijak nevymykalo z klasického unifikovaného tuzemského „eurokebabového“ průměru (co je eurokebab jsme se vysvětlovali zde). Prostě klasický standard, na který jste z našich luhů a hájů zvyklý.
Co člověka ovšem vždy zamrzí je nedostatek invence, neboť se opět jednalo sice o poctivý a dobrý kebab, který ale dostanete prakticky všude a nijak ho chuťově nerozeznáte od nejbližší konkurence. Netvrdím, že by každý měl hned začít dělat kebab na dřevěném uhlí jako třeba v ústeckém a teplickém Maidumu, anebo rovnou kopírovat berlínského Mustafu, ale ta „euro“-kebabová velkoobchodní frenšíza začíná být už poněkud nudná. Chtělo by to občas i trošku té kebabové invence a snahy se třeba zálivkou, zeleninovou přílohou, houskou, anebo i chutí masa snažit odlišit od konkurence.
