Štítek: kebab (stránka 1 z 12)

Kebab & Pizza Antalya (Rakovník)

Po dlouhé době hodnotím celkem opileckou recenzi, alébrž jsem měl v době konzumace kebabu v sobě větší než malé množství piv, šáňa a rumu. Přesto jsem byl každým coulem profesionál, nahrál si do telefonu poznámky, až mě ráno překvapilo, že bez opileckého blábolení a dosti podrobné a kvalitní. Asi se pokusím tuto metodu aplikovat i na pracovní dokumenty.

Ale vezměme to od začátku. Za studena chmelenej bakalář je podle mě nějlepčejší pivo. Takový product placement zdarma, i když kdyby nám Bakalář nějaký vzorek poslal a recenzi si četl třeba sládek (ne Miroslav Sládek prosím pěkně), nebudeme se zlobit. Nu, po pár kouscích nastává obvykle hlad, a jelikož jsme se pohybovali na rakovnickém náměstí, volba byla jasná. Lokalita téhle kebabárny je tedy naprosto ideální.

Co nabízí: Durüm, döner a pizzu. (tuto kolonku tady pravděpodobně vidíte z mé strany naposledy, neboť jsem si nějak uvědomil, že v kebabárně prostě aviváž od Azurita nekoupíte, a tak logicky kebabárny nabízejí – a teď se podržte – ano, kebab a jestli něco navíc občas někde? Budiž, já to stejně nejím).

Interiér: Na kebabárnu neotřelý, bílé dřevo, několik stolků, vcelku prostorný. Deset lidí se sem vejde úplně bez problémů, žádná přeplácanost ani bordel nikde.

Kvalita služeb: Jako vždy se pojďme po hlavě pustiti do toho hlavního, a tím je maso. Byli jsme na místě cca v půl 11 večer, na grilu už se točila jen hovězí varianta, přesto kuřecí měl – překvapení – z hrnce. Tradiční záležitost a nešvar, ze kterého bys blil prostě, Milane. V poslední době vám tak 8 z 10 kebabáren nasype maso z hrnce, a já se ptám – proč?? Ale je to tisící opakování téhož, jelikož si to jako zákazníci necháme líbit, tak se to stalo normou. Ostatně čeští zákazníci si nechají líbit mnohé, že… A já bohužel nejsem výjimkou, protože jsem si vlastně vybral maso z hrnce dobrovolně, hovězí (sojovou) variantu moc nemusím a v alkoholovém opojení mě jaksi vůbec nedošlo, že když se žádné kuře netočí na grilu, asi nedostanu čerstvě nakrájenou porci. Ale zpět k masu, ač z hrnce, dobře dokořeněné, množství relativně dostatečné (po těch pivech bych sežral půl prasete).

Dále dobře propečená houska na döner i dürum co jsem viděl u kolegy. Obecně pozoruji trend ve zvyšující se kvalitě housek. Člověk by si řekl, že je to nepodstatná část, ale takovej krásně prohřátej a do křupava opečenej chleba, ten dokáže s celkovým dojmem dělat divy. Zelenina naprostá klasika variace na zelí a zelí, relativně čerstvá. V porci však bylo více masa než zeleniny, a to mají mazlíčkové rádi. Dal jsem si i sýr navíc, což si obvykle nedávám. Tento dodatek dávám na vrub tomu čtvrtému rumu: byl dobrej jak rum, tak sýr. Omáčka s příchutí kari a česneku pasovala výborně do sebe. Struktura omáček nevodová, třikrát hurá. Celkově byl kebab vyvážený a chutnal nadprůměrně.

Obsluha: Nemám co bych vytknul, až na to klasické maso z hrnce. Uvnitř měl uklizeno a objednávku neskonil a vše připravil podle našeho přání.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 75 Kč, se sýrem za 85 Kč a dürüm za 100 Kč, se sýrem za 110 Kč.

Kebab & Pizza Antalya, Husovo náměstí 264/9, Rakovník

Kebab House (Štětí)

Kebab House Štětí naleznete schovaný v rohu hlavního náměstí tohoto středočeského (nebo už severočeského?) městečka, v malinké ulici, příhodně nazvané Krátká.

Protože jsme se ženou měli naplánovaný nějaký realitní byznys v jedné z blízkých vesnic, ještě doma jsem nelenil, nažhavil internet a jal se gůglit, jestli by se ve Štětí nenašel nějaký ten kebab k večeři a recenzi. No a protože právě čtete tyto řádky, už asi tušíte, že štěstíčko se na mě usmálo.

Do Štětí jsme dorazili v páteční podvečer, na náměstí se – kromě „sympatického“ páru místních smažek – nikdo nenalézal. Nejinak tomu bylo i ve štětském Kebab House (jakože tam nikdo nebyl, né, že by tam taky oxidoval nějaký párek feťáků 😀 ). Obsluhu jsme naším dvouhlasným „Dobrý den“ po příchodu do podniku očividně silně vylekali a bezpochyby v borci zaseli podezření, že ty dva neznámí lidé, co mu hulákají v kebabárně, budou patrně kontrola z finančáku.

Podezření se zcela jistě ještě prohloubilo, když jsme objednali jen jeden kebab s tím, že si ho sníme na místě. Povinnost vydat EET účtenku totiž zatím vzniká pouze v případě, že jídlo konzumujete přímo v podniku. Objednávky s sebou se zatím evidovat nemusí.

No, kontrola z finančáku jsme sice nebyli, ale kdybychom byli, vypálil by nám kebabář rybník. Účtenku jsme dostali. Co kebabář asi netušil, bylo, že kontrola účtenkou neskončila, ba naopak, že mnohem důkladnější a důležitější kontrola právě začala.

Usedli jsme k plastovým stolům v ne úplně útulném interiéru (Kebab House Štětí by mimo jiné potřeboval vymalovat jak příslovečné prase drbání) a já se za pečlivého dozoru manželky pustil do jídla. Uznávám, že jsem měl docela hlad a proto byly moje chuťové buňky možná trochu tolerantnější než obvykle. Bez okolků ale prozradím už na tomto místě, že jsem si opravdu luxusně pochutnal.

Má spokojenost byla asi i docela vidět, takže mi žena (ačkoliv původně nic nechtěla), nalákána mým mlaskáním, kebab několika poctivými kousy o něco zredukovala. Objednal jsem si kuřecí döner, jiné maso ostatně k dispozici nebylo, s česnekovou zálivkou, pálivým kořením a porcí sýra.

Musím obrovsky vyzvednout chroupavost housky. Kebabář jí nádherně propekl, takže křupala asi jako kosti děcka se skoliózou. Masa bylo dostatečné množství, do kebabu přišlo z grilu (žádný hrnec, který by člověk na malém městě dnes už bohužel i předpokládal, se nekonal). Kdybych chtěl rejpat, bylo tedy trochu vlažnější, ale chuťově bylo v cajku, takže nad teplotou přivírám oko.

Česneková zálivka mě potěšila svou přiměřenou silou a vyladěnou chutí. Díky tomu jsem později k radosti spolujezdkyně neotravoval vzduch ve voze vytrvalým česnekovým říháním. Zeleninovou oblohu bych na druhou stranu neváhal označit za skromnou. Chutnala ale dobře a hlavně, já prostě nejsem králík, abych byl s kebabem spokojený pouze v případě, kdy do něj dostanu půl kila zelí a víc. Ne, i málo stačí, hlavně když je chuť celého dönera vyvážená a když je kebab správně poskládaný.

Ve štětském Kebab House tomu tak bylo, protože kebabář dodržel námi preferovanou skladbu maso – zelenina – maso. Když jíte takhle vymazleného dönera, nejdříve si pochutnáte na masu, pak následuje část, kde převládá zelenina, aby na vás na konci znovu vykoukla bonusová nálož masa. A to my prostě rádi.

Kebab House Štětí, Krátká 158, Štětí

Restaurace Uzbegim (Praha)

Podruhé za poslední půlrok jsem se nechal nalákat na slevu a zakoupil si voucher. A podruhé to stálo úplně za vyližprdel. Zvenku na restauraci Uzbegim svítil nápis nově otevřeno a já doufám, že tam bude v cukuletu znovu nápis zavřeno. Navíc ty blikací neony… No ,už mě tu víckrát neuviděj, jak zpívá Vilda Čok… protože Pražákům teda není v téhle pseudokebabárně hej.

Vejdeš dovnitř a tam frajer v teplákovce, hned mě napadlo, že to bude galaparáda. To jsme na nějakým boxerským tréninku? Jako já nečekám, že bude na sobě obsluha mít frak a bílé rukavičky a bude nám při příchodu hrát na housle Vivaldiho, ale co je moc, to je moc. To tam může být příště rovnou v trenkách a dloubat se v nose, ne-li jinde.

Co nabízí: Restaurace Uzbegim nabízí dürüm, döner a nějaký uzbecký komedie.

Interiér: Předsíň s dvěma stolky a pár židlí. Žádná sláva, ale abych zůstal objektivní, tohle byla vlastně ta nejlepší část celkového hodnocení. Bordel jsem nikde neviděl, špínu také ne.

Kvalita služeb: Takže maso. Když jsme do kebabárny Uzbegim vešli, tak ta parodie na kebabáře za pultem zběsile krájela a krájela hovězí variantu masa (jiná pochopitelně nebyla) a cpala to do hrnce. Po našem objednání zřejmě šáhnul do úplně jiného hrnce a  – tramtadadá – maso v naší objednávce bylo studené. Jako to fakt nechceš.

Dochucení žádné, ostatně, když žvejkáš mouku či sóju, nic jiného ani čekat nelze. Zelenina úplně klaunská: jen červené a bílé zelí. Připadal jsem si, jak když konzumuju slávistickou vlajku. V každém případě v kombinaci se studeným masem a variantou durüm jsem si přišel, jak když v puse přežvykuji staré výpečky.

Což na první pohled nevypadá zas tak špatně, ale žádná extra dobrota to nebyla. Zálivky úplně vodové a bez chuti. Houska relativně ok, ale ta už to fakt nezachrání. Navíc takhle blbě poskládanej döner… Kebabář nejdřív do housky nacpal zeleninu (čti zelí), pak maso a pak omáčku. Čímž nejenže nevznikne žádná super masová kapsička na konec, ale houska se rozmáčí od zelí a celé to prostě nestojí za nic, abych se zdržel vulgarismů.

Obsluha: Outfit už jsem hodnotil výše. Kebabář byl v předchozím povolání nejspíš řezník, protože fakt jen krájel a krájel a krájel a pořád to cpal do hrnců… Troufnu si říct, že maso ještě nebylo ani úplně propečené a pak navíc ještě někde schované v míse… Za deset minut se v prostoru pseudokebabárny objevil jeden člověk. Nakrájeno však muselo být tak deset kilo masa. Asi očekával velkou rodinnou hostinu v pozdějších hodinách. Pak ale nechápu, proč měl vypnutý gril a durüm se mi ohříval snad deset minut. Možná už se chystal na cestu domů, ale bylo teprve půl sedmé a mají mít do deseti.

Hned při objednávce nám bylo jasné, že odsud si odnesu spíše průjem, nežli gastronomický zážitek. I když třeba se provozní drží hesla, že zážitek nemusí být dobrý, zato ale intenzivní. Spolustolovnice moc nechtěla hovězí variantu masa (tj. mouky) a jelikož mají v nabídce za nižší cenu i variantu s falafelem, chtěla jim vlastně dát vydělat a místo pseudohovězího si dát falafel. K našemu překvapení obsluha rezolutně řekla, že to nejde, a to dosti nepříjemným tónem hlasu. Byl to blb.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 79 Kč a dürüm za 85 Kč.

Restaurace Uzbegim, Koněvova 945/75, 130 00 Praha

Alibaba Kebab (Roudnice nad Labem)

Služební cestu do Prahy jsem si zpestřil zastávkou na obědový kebab v Roudnici. V této oblasti se na naší kebabové mapce dosud skvěl nápis „tady žijí lvi“. Rozhodl jsem se dosud neznámé teritorium zmapovat a do navigace zadal adresu nejbližší místní kebabárny. Onou vyvolenou se stala kebabárna Alibaba Kebab.

Zhruba sto metrů za kebabárnou jsem zaparkoval auto a vyšel vstříc pověstnému kebabovému štěstíčku. Brblající zvuk motorů chvátajících aut na rušné ulici sem tam prořízlo zakvičení vytuněného šrotu joudů z nedalekých vesnic, kteří museli dát celé Roudnici najevo, že si burani jedou do Lidlu pro lahváče a rohlíky. Absence výraznější reklamy způsobila, že jsem Alibaba Kebab asi dvakrát minul.

Kdyžmě zradil zrak, čich mě nezklamal. Jako Monty Jack jsem tedy následoval jemnou vůni kebabu razící si cestu v odéru výfukových plynů až jsem konečně dosáhl svého cíle.

Vešel jsem do kebabárny a nevím, z čeho jsem byl více konsternovaný. Jestli z indické výzdoby a slonů vlevo, friťáků uprostřed, které bohužel jakoby spolu s Landou řvaly „žádný schovávačky!“, anebo ze srdíček a výzdoby, která by se vyjímala spíše u nějaké ezopiče vedle terapeutického gauče či v čajovně. To vše usazeno v místnosti připomínající dlaždicemi a chladem bývalou masnu, do níž se pravděpodobně skrze hvězdnou bránu dostali sloni, aby svoje bytí završili tím, že skončí v tlačence. Nebo v mém kebabu?

Po chvilce netrpělivého přešlapování se rozhrnula záclonka a ze zadní místnosti vyběhla postarší paní, evidentně překvapená, že do podniku přišel zákazník. Objednal jsem si klasický kebab a tradičně zdůraznil, že bych si přál velmi pálivý. Na paní se mi líbila její firemní bunda s nápisem podniku na zádech. Připomínala mi sportovní bundy členů boxerských týmu s tím rozdílem, že místo slov Rocky, Apollo nebo Ivan Drago se mezi jejími lopatkami vyjímal nápis Alibaba Kebab.

Na chvilku si odběhla opět do vedlejší místnosti za dítětem, které pravděpodobně hlídala. Poté se dala do práce. Příjemně překvapila tím, že se obloukem vyhnula friťákům. To jsem si z plna plic oddechl. Do housky skrajovala maso z jediné štangle, která se tak trochu točila/netočila ve stylu princezny Koloběžky. Sledoval jsem jak z tenounlinké štangle masa odpadávaly pláty masa. Zaujalo mě, že byly vidět jednotlivé vrstvy kuřecího masa o tloušťce zhruba 2 palce, což naznačovalo, že dostanu do housky opravdu maso a nikoli mix masa, kostí, peří a kdovíčeho ještě. To mě po prvním šoku z kebabárny trochu zvedlo náladu.

Za pár okamžiků jsem svou objednávku svíral v ruce a přemýšlel, kde se naobědvám. Do auta daleko, židle a stoly v kebabárně žádné, tak jsem se postavil k pultu u zdi.

Říkáse, že člověk jí i očima. Pokud by to platilo i u Alibaba Kebabu, asi bych váhal, zda-li budu vůbec jíst. Mocné zvolání mého žaludku mi ale připomnělo, že bych měl doplnit benzín do svojí nádrže, a tak jsem se zakousl do slaboučké housky, která měla co dělat, aby v sobě udržela veškerý obsah. Chatrnou konzistenci alespoň mírně vynahrazovala její křupavá chuť.

Mezi přílohami se ve většině nacházela cibule, salát s nějakými kousky trávy, jež přes můj první přezíravý pohled chuťově obzvláštnily chuť podávaného pokrmu. U zeleniny ani nebylo moc co hodnotit. V tomto případě se jednalo o nutné zlo, které sice neurazilo, ale i díky absenci jakékoli pestrosti – např. rajče, okurka, atd. ani rozhodně nenadchlo.

Nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – masu. Obsluha s masem šetřila asi tak, jako kdyby nás okupovali Němci a maso bylo opět příděl. Na straně druhé, maso bylon nakrájené tak, že jsem se zakusoval do velkých celistvých kousků masa jako v KFC a chuťově velmi mile překvapilo. Bohužel jak jsem se před chvilkou zmínil, v housce se ho nacházelo velmi poskrovnu.

Pokud bych měl hodnotit zálivku, zpočátku jsem byl zděšen tím, že paní bere do ruku jakousi červenou tubu připomínající barvou i tvarem „ARO“ kečup z Makra. V ten moment jsem si říkal, že tohle bude vážně prů*er. Naštěstí obal od této gurmánské značky kečupu byl použit pouze jako dávkovač. Omáčka byla domácí a chuťově se vyznačovala jemně pálivým ocáskem.

Během pěti minut jsem dojedl a bohužel okamžitě začal přemýšlet, jestli se zastavím ještě na benzínce něco sníst. V poměru k ceně 80,- Kč jsem dostal opravdu velmi chabou porci jídla, spíše takovou přesnídávku. To, že jsem po konzumaci kebabu marně hledal odpadkový koš, kam bych vyhodil papírovou kapsu na housku s nápisem „BURGER“ a papír z dávkovače na toaletách, který jsem obdržel jako ubrousek, jsem již bral jen jako třešničku na pomyslném dortu v této kebabárně.

Při odchodu z Alibaba Kebabu jsem očekával, že někdo vyskočí zpoza rohu a začne se smát na celé kolo a křičet „skrytá kamera!“, anebo že se probudím a zjistím, že to byl nějaký sen stylizovaný do atmosféry filmů Davida Lynche. Takový Alibaba kebab v městečku Twin Peaks.

Alibaba Kebab, třída T. G. Masaryka 942, Roudnice nad Labem

Ronny Kebab (Nové Strašecí)

Jak se stáváme čím dál populárnější, tak nám chodí víc a víc doporučení od našich čtenářů, kam jakože máme ještě zajít a kde že je to naprostá bomba, nebo naopak kam musíme zajít, protože tam by tam to snad ani pes nežral. Občas už si připadáme jak Rychlá rota nebo jak Krotitelé duchů, kteří v kanclu čekají na červený alarm oznamující, že přišel mail a je třeba plnit svou inspektorskou povinnost.

Nu, a tak se dostáváme k doporučení jednoho z fanoušků do města Nové Strašecí, hovorově Bubákov a zkráceně BUBU. Město samotné rozhodně stojí za návštěvu a okolí rovněž, jak si však stojí tamější kebabárna Ronny Kebab? Vyplatí se udělat si výlet i kvůli blízkovýchodnímu pokrmu?

Už dle názvu je patrné, že se jedná o pobočku rakovnické kebabárny u náměstí. Údajně už rakovnického kebabáře unavovalo denně makat dlouho do noci v Rakovníku, a tak se přesunul do Bubákova. A tady si jede na pohodu od  devíti ráno do sedmi večer a o víkendu pak od dvanácti do devíti večer. Docela by mě zajímaly myšlenkové pochody kebabáře, protože kdo jako přijde na kebab v devět ráno? To snad nenapadne ani mě, a to jsem teda jó prase v tomhle. Naopak největší chuť na kebab přeci bývá tak po osmé večerní, a to bych zde úplně nepochodil.

Ku provozovně jsme se dostavili v sobotu ve 12:30, neboli bylo otevřeno teprve půl hodiny. Toho jsem se popravdě trochu obával, aneb kdo nemá špatné zkušenosti z návštěvy kebabárny hned po otvíračce? Riskujete nějaké zbytky odřezků z předchozího večera, o čemž by kolega Grylls mohl v Maidumu v Ústí vyprávět. Ale tady se nic takového nekonalo, tudíž třikrát hurá. Vůně grilovaného masa nás praštila přes nos několik desítek metrů před kebabárnou.

Uvnitř se pak krásně rožnily dvě štangle masa a přes výlohu se usmívaly na kolemjdoucí. A jaké to štěstí, kebabmistr se právě jal svého řemesla a čerstvě odkrajoval kuřecí maso. Ale ale, co to nevidí oko mé modravé? Proč proboha cpe nakrájené maso někam do hrnce a ne lidem do jídla? Očividně si kebabáři nedají říct a nedají. Je pravda, že maso, které nám po chvilce dal do naší objednávky, bylo čerstvé, ale ztrácí to takhle ono posvátné kouzlo, kdy vám čerstvě nožem seřeže štangli masa a kus vám putuje přímo do objednaného döneru či durümu.

Co nabízí: Prostě kebab. Durüm a döner. Poté různé variace masa na talíř či s hranolkami nebo nejrůznější saláty.

Interiér: Tak úplně o Sixtinskou kapli se nejedná, ale na kebabárnu dost v pohodě. Uvnitř se nachází barový pultík a několik stoliček a hlavně – je tam čisto. Trochu kýčovité obrazy na zdech pomineme – Louvre budu hodnotit jindy, pokud tam mají kebab. Na krátké posazení a vychutnání si pokrmu je však prostor naprosto dostačující.

Kvalita služeb: A teď to hlavní, na co všichni čekáte. Započněmež masem. Hrncovitost, zcela zbytečnou, jsem již popsal výše. Objednali jsme si klasicky jen kuřecí variantu. Pochválit musím dokořeněnost a i teplotu a vlastně i čerstvost. Co trochu zkritizuji, je tedy množství. Řekl bych až moc zelí na úkor masa. Což sice chápu z podnikatelského, nikoli však uživatelského hlediska. Objektivně však musím kritizovat pouze durüm, v döneru bylo masa na první pohled vcelku dost.

Dál si na paškál vezmeme housku. Na durüm byla úplně super. Pěkně si dal kebabář na čas a křupavost mi byla odměnou. I houska na döner byla nadprůměrná. Zelenina byla asi největší zklamání. Prostě zelí a jinak žádná galaparáda. Tady je určitě prostor pro zlepšení. Navíc, jak už jsem psal výše: až moc zelí na úkor masa. Naopak zálivky mě příjemně překvapily, pěkně husté a žádná voda, navíc chuťově výrazné. Mohu hodnotit kari a bylinkovou. Velikost objednávek byla celkově obstojná a nacpal jsem se solidně.

Obsluha: Zřejmě pravej blízkovýchodní fousek, rozhodně milej a mluvil dobře česky. To, že do kebabárny v tak malém městě přišlo v sobotu v poledne vcelku dost lidí, také vypovídá o popularitě tohoto podniku. Přesto musí zaznít i kritika, působil trochu zmateně, a to možná proto, že si patrně všimnul, jak jsem si venku kebabárnu fotil. Možná proto znervózněl a ani se mě nezeptal, jakou chci zálivku… nebo umí číst myšlenky (je to černokněžník?), protože jsem si opravdu chtěl dát kari a bylinky. Líbí se mi, že si člověk po objednání chilli může do jídla chilli nasypat podle chuti sám. A ještě dokázal vytvořit super kapsičku v döneru, takže poslední sousto bylo pěkně všechno dohromady včetně masa.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 85 Kč a dürüm za 100 Kč, což je tedy na maloměsto vcelku pálka. Tohle jsem ochoten zaplatit v Can Bey na Štěpánské, ale tady se moje kolenovrtské panenky trochu protáčely. Inu, žádná konkurence, lidi chodí, tak co by zlevňoval. To na druhou stranu chápu.

Ronny Kebab, Čsl. armády 208, Nové Strašecí

Ahura Kebab (Karlovy Vary)

Pracovní povinnosti mě odvelely na služebku do Karlových Varů a samozřejmě jsem toho využil k prozkoumání úrovně místních kebabáren.

Někdo v Berouně řekne Beroun a někdo, jako já, potřebuje vždy v Karlových Varech urgentně močit. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Proč to zmiňuji? Doufám, že zveřejněním svého problému se ho jednou provždy zbavím, a příště nebudu muset zas ochcávat Grandhotel Pupp. Tolik k mým urologickým problémům a teď již k Ahura Kebabu.

Chtěl jsem si pochutnat, a proto jsem nechtěl jít hned do první kebabárny, která mi cvrkne cestou do nosu. Prošel jsem si tedy nejprve hodnocení místních podniků. Výborné hodnocení na webu mě zlákalo k návštěvě karlovarské kebabárny Ahura Kebab. Kebabárnu není příliš těžké najít. Nachází se na Zeyerově ulici v centru města.

Podnik neoplývá zrovna dvakrát velkým prostorem ke konzumaci. K sezení slouží jen několik podsedáků pohozených na výklenku výlohy bez stolků. Ke konzumaci „na stojáka“ jsou určeny pouze dva vyšší hliníkové stolky. Za dobu, co jsem strávil v kebabárně, jsem byl jediný, který si kebab snědl přímo na místě. Všichni ostatní si brali své objednávky s sebou.

Když jsem si prohlížel kebabárnu, narazil jsem na íránskou vlajku a z toho si odvodil, že provozovatel kebabárny bude pocházet z této země. Kebabář byl milý, usměvavý a ochotný.

Musím se ovšem přiznat, že mě trochu zarazilo složení místních zákazníků. S výjimkou jedné postarší dámy se jednalo na první pohled o velmi svérázné osoby. O zábavu se v Ahura Kebabu nejprve starala sociálně nepřizpůsobivá rodinka s dítětem, kterou poté vystřídal mladý pár evidentně holdující drogám. Všichni měli ve zvyku kebabářovi tykat, což mu evidentně nebylo po chuti, ale snažil se být stále „keep smiling“. Jeho přístup jsem obdivoval, neboť bych tohle osobně nevydržel.

Poručil jsem si klasický döner kebab s kuřecím masem, se vším, hodně pálivý a s kombinací kari a pálivé omáčky. Cena 90,- Kč.

Kebabář se dal do práce. Ze štangle s kuřecím masem odkrájel elektrickým nožem plátky masa, rozevřel dokořán housku a začal do ní vkládat nakrájené maso. Na chvilku jsem se zděsil, když jsem viděl, že se v housce nacházelo pouze několik drobků masa a už do housky začal vkládat přílohy. Jednalo se naštěstí jen o první podkladovou vrstvu masa, na níž vrstvil další a další plátky masa a ingredience.

Přitiskl jsem oba cípy housky k sobě a zahryzl se do kebabu jako bobr do kmene stromu. Houska příjemně křupala jako kolena seniora s artrózou nejvyššího stupně, zelenina svěží jako ranní rosa a delikátní maso v hojném množství. To vše podtrženo vynikajícími omáčkami.

Kari omáčku jsem měl v kebabu poprvé a její kombinace s pálivou omáčkou opravdu stála za to. Ahura Kebab mohu s klidným svědomím doporučit k návštěvě. Cena kebabu je zde sice o něco vyšší, než je člověk z jiných krajských měst zvyklý, ale jdete najisto na chutný kebab. Jednoznačně doporučujeme! 😊

Ahura Kebab, Zeyerova 276/11, Karlovy Vary

Akropolis Kebab (Kraków)

Po čase se v rámci naší rubriky Zahraniční okénko opět podíváme na to, jak vypadá kebabová scéna v cizině. Dnes konkrétně až v „dalekém“ Krakówě, ležícím cca 150 kilometrů od našich hranic, v podniku Akropolis Kraków.

Vzhledem k tomu, že na nás s manželkou v Praze z palubní desky našeho vozu výhružně svítí nápis SERVICE – OIL CHANGE, vydali jsme se do Krakova letecky. Tento způsob všem vřele doporučuji. Ne, že bych nebyl rád řídil 6 hodin po rozhrkaných a namrzlých českých a polských silnicích. Domnívám se ale, že 55 minut letu a následný transfer vlakem z letištního terminálu do centra Krakova v délce 17 minut hovoří samo za sebe.

Krakov z hlediska kebabu hodnotím velmi pozitivně. Jen v nepříliš velkém historickém starém městě se nacházejí desítky podniků. A považte, jídelnímu koutku obřího nákupního centra Galeria Krakowska (což je takové krakovské Palladium) vévodí dokonce dvě kebabárny! Kebabová penetrace tedy v Polsku probíhá ještě úspěšněji, než v České republice.

Acropolis Kebab Krakov se nachází na ulici spojující krakovské náměstí a hrad Wawel. K recenzi jsem si podnik nijak zvlášť nevybíral. Prostě jsme ho při procházce potkali a líbilo se nám, co jsme viděli, tak jsme zapluli dovnitř.

Okamžitě po příchodu jsem, spatřujíce co se otáčí se za pultem na grilu, zůstal ohromen stát. Nádherná štangle kuřecího masa, složená z pečlivě na sebe naskládaných kuřecích prsou, mi vyrazila dech, stejně jako malá štanglička mletého hovězího masa, která se skvěla vedle. Žádná sekaná, žádné odřezky. Oči mi svítily jako neseřízené xenony BMW X6, co se vám při cestě autem zaručeně v noci nalepí na prdel, ať už jedete kdekoliv a čímkoliv.

Reakce na situaci nemohla být jiná: Jednou kuřecí dürüm, jednou hovězí döner, prosím. Obojí s česnekovou zálivkou.

Sedli jsme ke stolu, čekali na jídlo a checkovali interiér. Ten byl vyveden, vzhledem ke jménu Acropolis zcela nečekaně, v řecko-římském stylu.

Tož čisté a pěkné to tam bylo, maso vypadalo geniálně, objednávka proběhla bez problémů, začal jsem se tedy chystat na kebabové orgie srovnatelné s kebabovým Olympem typu Mustafa’s či Kottiwood.

Naservírování jídel ale bohužel představovalo přesně ten okamžik, kdy se po dlouhém a pomalém stoupání ocitnete na moment na úplném vrcholu horské dráhy, ze kterého pak už jen za mohutného křiku obří rychlostí padáte dolů.

V Akropolis Kebab Krakov to přeloženo do normální, nepovedených přirovnání prosté řeči znamenalo, že döner i dürüm byly suché jak lybijská cesta (jé hele, přirovnání). Nedostatečné množství zálivky a její totální chuťová nevýraznost se sice dala řešit přímo u stolu, protože na něm byla připravena konvička s domácí(?) pálivou zálivkou, ale to se stalo řešením jen pro polovinu našeho týmu. Manželka totiž pálivé zrovna dvakrát nemusí. Chuťově se navíc taktéž nejednalo zrovna o výhru ve sportce.

Dalším výrazným záporem bylo složení zeleninové části kebabů. Ta byla tvořena jen čínským zelím, cibulí a nakládanou okurkou. Ačkoliv nakládaná okurka v kebabech funguje dokonale, a tvrdíme to furt, tady nedokázala zachránit totální zeleninovou chudobu, kterou byly kebaby stiženy.

Největším zklamáním se ale překvapivě stalo ono dokonale vypadající, začerstva skrojené maso. Ani kuřecí, ani hovězí varianta totiž nepoznala, jaké to je, být alespoň základním způsobem ochucen. Posolit maso? Neblázněte!

Ve výsledku jsme tedy žvýkali kvalitní maso bez jakékoliv chuti a nepomohla ani nulová chuť toho mála zálivky, co v kebabu byla. Zeleninová obloha složená z devadesáti procent z pekingského zelí také nebyla předurčena k tomu, aby výsledný dojem zachránila. Sečteno a podtrženo se jednalo o dokonalý kebabový fail, po kterém žena (opět) prohlásila, že kebab bude jíst jen v Can Bey. A já se jí ani nedivím.

Akropolis Kebab Krakov, Grodzka 9, Kraków

Royal Kebab House Žižkov (Praha)

Večerní hlas zval ku kebabu hlad, tam kde vůně döneru zaváněla v háj. To jsem se po delší době ocitl na Žižkově, s hladem jako Dlouhý, Široký a Bystrozraký dohromady. Z mého žaludku se ozývalo kňučení v tónech Beethovenovy Deváté symfonie a já ucítil onu známou, líbeznou vůni.

Hned zvenčí jsem si uvědomil, že kebabárnu Royal Kebab House jsem tu ještě neviděl a že se patrně jedná o vcelku novou provozovnu. Otevírací doba od 10:00 do 6:30 ráno? Obvykle nejsem fanouškem prakticky nonstop kebabáren, ale hlad byl hlad a povinnost inspektora jednou za čas napsat recenzi rovná se Kantovu kategorickému imperativu.

Taky kvůli tomu začínám vypadat jak řezník Krkovička, ale to už je jiná pohádka. Povzbudivé nicméně bylo, že se v provozovně nacházelo plno lidí, což také mnohdy vypovídá o kvalitě kebabárny.

Co nabízí: döner, dürüm a poté mraky dokonale vonících blízkovýchodních pochutin, které přímo v provozovně pekli, a tedy nemít povinnost ochutnat kebab, zcela určitě šáhnu po zapečeném hovězím mletém mase a podobných dobrotách.

Interiér: Velmi vkusný a nepřeplácaný, jednoduchý a elegantní, převažuje bílá barva. Pak několik barových stoliček a stolů, rádoby umění na zdech. Palec nahoru. Všude to vypadalo čistě a nově, a to jak před pultíkem tak za ním. Navíc na místě pec, ze které se linula líbezná vůně z čerstvě dopékaných pamlsků.

Samotný pokrm: Objednal jsem si jeden klasický döner s kuřecí variantou. Maso bylo bohužel z hrnce, i přesto ale bylo čerstvé a teplé a hlavně pěkně ochucené. Takže hrnkový nešvar bych zde i prominul, výjimečně. Housku měli výborně čerstvou a měkoučkou, krásně ohřátou, bohužel však moc velkou vzhledem k faktu, že ji naplnili jen tak z poloviny. Mezi řádky čti, porce mohla být větší – na druhou stranu na Prahu a na Žižkov a vzhledem k ceně je to celkem v pohodě.

Co musím postavit na piedestal, byla  zelenina. Patrně nejlepší, co jsem zatím v Čechách ochutnal. Úplně čerstvá, jako kdyby zelí vytrhali někde před hodinou na poli. Kebabu to dalo zcela jiný rozměr. Ještě mohla být vyšperkovaná nějakou bylinkou či kořením, ale i tak paráda. Zálivku jsem měl tzatziki, byla jemně česneková a dobrá, hustá, žádná voda či UBO (Univerzální Bílá Omáčka). Jinak měli klasiku česnek, bylinky a pálivou.

Obsluha: Byli dva, nějaký klucí turecký. Nepopletli objednávku a dali nám to, co jsme chtěli. Třikrát se tedy zeptali, jestli chceme opravdu kuřecí, ale lepší třikrát měř a jednou podej kebab.

Cena hlavních pokrmů: dürüm 99 Kč a döner za 75 Kč.

Royal Kebab House Žižkov, Seifertova 350/87, Praha

Sara Kebab Strašnická (Praha)

Víkendové poledne. Žádná svíčková nebo slepička na paprice přede mnou doma nepřistála, a tak jsem se rozhodl vložit svůj sváteční oběd do rukou zatím neprověřeného kebabáře. Volba padla na Sara Kebab Strašnice.

Kebabárna se nachází v podchodu u stanice metra Strašnická. Ten podchod je zajímavý především tím, že ačkoliv jsem půl roku bydlel na nejlepším pražském náměstí (tj. na Kubáni) a ze Strašnické se dennodenně dopravoval do práce, nikdy jsem si jeho existence nevšiml. Inu, náplava.

Sara Kebab je klasické hladové okno bez jakékoliv možnosti posezení při konzumaci. Interiér tak moc hodnotit nemůžu. Můžu ale hodnotit čistotu, která byla (půl hodiny po otevření) příkladná. Pobavily mě perfektně zarovnané naběračky v nádobách se zálivkami a také způsob prezentace zelí – bílá hromada mi připomněla Milešovku, fialová potom Lovoš. Očividně se v Sara Kebab snaží pěkně prezentovat i navzdory prostorám, které mají k dispozici.

Objednal jsem si dürüm, tentokrát jsem místo česnekové zvolil luxusně vypadající zálivku pálivou, a protože jsem si zapomněl říct pouze o kuřecí maso, dostal jsem mix kuřecího a hovězího. S pokrmem jsem se poté vzdálil na blízkou lavičku, kde jsem se ho jal konzumovat.

Musím říct, že mě chuť kebabu velmi příjemně překvapila. Dostatečná porce masa, které chutnalo velmi dobře. Přiměřené množství zeleniny. Hodně mi šmakovala jejich pálivá zálivka. Přišla mi taková, jak to říci – poctivá. A k mému velkému překvapení i solidně pálila. Dürüm byl dobře zabalený, takže po krajích jsem nejedl jen suchou placku, jako se nám to už v pražských kebabárnách párkrát stalo. Chuť kebabu výborně doplňovala velmi slušná porce sýra (bohužel tedy za příplatek 10 Kč).

Tím bych ukončil část věnující se kladům a přešel na zápory Sara kebab Strašnická. Tím hlavním byla bezesporu teplota masa. Maso bylo studené doslova a do písmene 10 vteřin poté, co mi kebabář podal dürüm do ruky. Aby také ne, když bylo z hrnce! Navíc, a to mi přišlo fakt ujeté, mi kebabář nandal maso z hrnce, a mezi tím, co se dürüm zapékal, si nařezal ze štangle čerstvé maso, které do hrnce zase vložil? Jako co to je za novinky tohle?

Před časem jsme v 7 fíglech, které by měl každý milovník kebabu znát psali, že jakmile uvidíte, že vám kebabář nandává maso z hrnce, máte vzít nohy na ramena. A vida, uplynul nějaký rok, a on už je to asi standard. Smutný vývoj.

Trochu jsem také přemýšlel o množství zelí, které měli kvůli vytvoření kopců nakrájené. Nejsem si jistý, zda je možné ho vůbec za jeden den v podchodu na Strašnické spotřebovat. Jestli pak třeba nedostává čerstvost zeleniny trochu na frak.

S obsluhou jsme se na objednávce bez problému dohodli, nic se nepokazilo. Jen by našim kebabářům už konečně mohl někdo prozradit, že úsměv nebolí.

Tím jsem asi prošel všechny hlavní body, které nesmí v kebabové recenzi chybět, a je na čase vyplodit nějaké shrnutí. Upřímně říkám, že jsem byl velmi mile překvapený. Chuťově šlo o takový ten kebab, který si představujete k večeři už v 10 dopoledne a kvůli kterému pak po cestě z práce  žmouláte v ruce připravenou stokorunu ve vagonu metra už někde u Muzea.

Kdybych bydlel někde na Zahradním městě a podchodem kolem Sara Kebabu každý večer procházel, měl bych jejich kebab k večeri tak třikrát týdně. Dovedu si představit, že tam mají kolem 18. hodiny celkem frmol. Za klasickou pražskou cenu 80,- döner a 90,- dürüm se jedná určitě o dobrou volbu. Škoda toho zbytečného předpřipravování masa do hrnce.

Sara Kebab Strašnická, V Olšinách 16/82, 100 00,Praha

Döner-Imbiss Ali Baba (Postupim)

Recenze proběhla v rámci naší spanilé jízdy Německem.

Vyspinkaní dorůžova jsme se vydali z Berlína obsadit Postupim. Nejprve jsem si prohlédli cestou Wannsee, kde se odehrála nechvalně známá konference v průběhu druhé světové války. Po dvanácté hodině nám všem začalo škrundat v bříšku a tak jsem se hbitě jali dojet do Postupimi a rychle se nadlábnout ve třech kebabárnách. Po dojetí a nachození asi deseti kilometrů, abysme se my kolenovrti vyhnuli placení parkovného, jsme byli v centru.

Trochu jsme si to tady prochodili, za mě dobrý, nějaká ta zmenšenina Braniborské brány, ale jinak pohoda, žádný bordel a cítil jsem se jako v Německu – což o všech čtvrtích v Berlíně říci opravdu nemůžu. Na hlavní ulici jsem si vylosoval recenzovanou kebabárnu a šlo se na věc.

Co nabízí: Döner a dürüm, na nic jiného jsem se neptal. Úkol byl jasný a nebyl čas ptát se kdo je kdo.

Interiér: Relativně pěkný, takový klasický, trochu přeplácaný a výrazné barvy, uvnitř před i za pultem aspoň co jsem viděl čistý, ale vzhledem ke zdejší zahrádce jsme seděli venku a poslouchali Ralfíka, jak mu celé město připomíná Roudnici nad Labem nebo Neratovice. Prostě měl hlad a trochu prudil.

Samotný pokrm: Objednal jsem si döner, bohužel v hovězí variantě, jelikož jsem si zapomněl objednat variantu kuřecí, kterou měli také. Maso bylo trochu studené, z čehož vyplývá, že rozhodně nebylo začerstva nakrájené, plusem lze nazvat výborné okořenění kebabu. Zelenina zcela tradiční a bez invence, takže stejně jako kdekoli v ČR, prostě kýbl zelí a toť vše.

Obstojné zálivky jak česneková tak pálivá, nebyla to jen nějaká vodová hmota, ale skutečně to spolu takříkajíc hrálo. Největší plus bylo asi množství – jelikož mi po ránu vyhládlo a toto byl oběd, byl jsem nacpanej jak vepř, masa jak z půl krávy. Houska dobře propečená, krásně křupala, díky zálivkám to nebylo suché, jako se mi to stalo den předtím v Berlíně u ultramohamedánů.

Obsluha: Příjemní tři týpci, na to že měli celkem frmol a haldu lidí před sebou. Vše správně pochopili a dostal jsem co jsem chtěl, bohužel v hovězí variantě, ale to byla moje blbost.

Cena hlavních pokrmů: dürüm za 5 eura a döner za 4 eura, jsem dále od Berlína, menší konkurence a rázem větší ceny.

Döner-Imbiss Ali Baba, Friedrich-Ebert-Straße 95, Postupim, Německo

Starší příspěvky:

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑