Tag: kebab (page 1 of 14)

Kebab House, Český Krumlov

Uzavřené vnější hranice během vrcholící smrtící pandemie koronaviru pročistily Český Krumlov (fotogalerie) od hord mongolských nájezdníků s fotoaparáty. Rušné ulice turisty vyhledávaného města na Vltavě se jako mávnutím kouzelného proutku vylidnily a v jindy přeplněném centru chcípnul pes. Vzhledem k mé nesnášenlivosti vůči davům, turistům, plným ulicím a hlučným Asiatům se mi naskytla ideální příležitost užít si Krumlov jinak.

Pohled na Český Krumlov

Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít šanci zrecenzovat místní kebabárnu. Volba padla na podnik Kebab House, nacházející se nedaleko středu města. No, volba. Vlastně jsem ani neměl na výběr, jelikož Kebab House je jedinou kebabárnou v širém okolí. Vsadil bych svůj skalp, že v turistické sezóně musí být kebabárna imrvére v obležení zákazníků, kteří budou preferovat rychlé a levné jídlo.

Cestovní omezení zapřičinily, že místním restauratérům ubyla klientela, a ti tak tedy museli zacílit na tuzemské „paštikáře“ (mezi něž se hrdě hlásím) a náležitě tomu i uzpůsobit cenu. Na základě finančně dostupnějšího menu v místních restauracích jsem očekával, že se Kebab House ocitne na pokraji zájmu hladových výletníků, kteří dají přednost klasické restauraci. Spletl jsem se.

Pohled z mostu Dr. Edvarda Beneše

Když jsem za mostem Dr. Edvarda Beneše odbočil do Linecké ulice, v níž se nachází kebabárna, uviděl jsem na ulici tvořící se frontu před podnikem. Když jsem ale popošel blíž, bylo jasné, že ve frontě čeká jen několik lidí, kteří mezi sebou dodržují náležité rozestupy.

Fronta kvapem odcejpala a po několika okamžicích jsem se dostal na řadu a objednal si u provizorního okénka kebabárny, neboť toho času směly svou činnost restaurace a stravovací zařízení vykonávat pouze přes výdejové okénko. Co mě na výloze kebabárny zaujalo byl i nápis s asijskými znaky určený pravděpodobně pro nalákání nájezdníků z asijských stepí.

U kebabárny nebyla možnost se k jídlu posadit a civilizovaně jej zkonzumovat. Odebral jsem se do nedalekého městského parku a obsadil jako správný bezďák volnou lavičku. Rychlostí blesku jsem vyrval kebab z alobalové fólie a s uslintanou hubou se do něj zakousl.

Okamžitě se mi ovšem část obsahu vysypala na stehna, jelikož mi kebabář napěchoval maso a zeleninu do housky, která byla natržená jako prdel, kterou si vzala do parády parta zfetovaných ne*rů s letlampou.

Přiznám se, že mě tato skutečnost rozesmutnila. Smutek z natržené housky se v mžiku transformoval na nasranost a v duchu jsem se ptal, jak někdo může vědomě kurva na kebab použít takto znehodnocenou housku a ještě s úsměvem na ksichtu mu ji prodat. Kurva, co to je za člověka? Kam se podělala stavovská čest? To je takovej problém vzít novou?

No nic, až na tuto kurva nemilé překvapení, byla houska chuťově v ordnungu. Nic extra spešl, nic extra špatného, nahřátá, ale tradiční houska z velkoobchodu. U zeleniny nebylo ani moc co hodnotit, opět stejná fádní kombinace zelí, okurky a rajčat, kterou nabízí drtivá většina kebabáren. Malé plus dávám ovšem za kozí rohy, bohužel ale nepálivé.

Kebab s beraními rohy

U masa se už jednalo o lepší příběh. Chutnalo nadprůměrně, šťavnatě a v housce se nacházelo v dostatečném množství. Zálivka splnila, co jsem od ní očekával – pálila. Jemně, ne moc silně, prostě tak akorát. Žádný džihád se mi v puse protentokrát neudál, ovšem s jazykem mi zálivka lehce zacvičila.

Celkový dojem z kebabu z kebabárny Kebab House je i přes neodpustitelnou nepříjemnost s houskou lehce nadprůměrný a rozhodně neurazí. Vzhledem k lokalitě blízko centra Českého Krumlova se Kebab House nabízí jako ideální zastávka na svačinu či oběd. Pokud nemusíte mít oběd v restauraci v centru města a nechce se vám platit nadsazené ceny pro turisty za jídlo, jděte sem na kebab.

Kebab House, Linecká 52, Český Krumlov

Kebab La Familia, Jaroměř

Stará vojenská píseň, oblíbená to u Švejka, praví: „když jsme táhli k Jaroměři, ať si nám to kdo chce věří, zašli jsme si k starý Káče na večeři“. Já se sice nevypravil ke starý Káče, ani se nejednalo o večeři, ale jinak se jedná o veskrze podobný příběh.

Abych to uvedl, byl jsem na dovolené s rodinou na Broumovsku, chodil po horách a spal v Broumovském klášteře.  Až při zpáteční cestě, tedy v neděli, jsem se rozhodl okusit nějaký ten lokální podhorský echt kebab. Broumov – zavřeno. Police nad Metují mimořádně kvůli poruše – zavřeno. Už jsem byl hladovej jak vlk a trochu rozzuřenej, že z výletu ani nepřivezu recenzi, navíc dítě řve v autě a cesta ještě dlouhá, prostě zoufalá situace. Abych vás dlouho nenapínal a jak je již z názvu patrné, tak po těchto peripetiích jsem našel onu manu nebeskou v Jaroměři. Město známé svými kruhovými objezdy a neustálými kolonami má hned u hlavní silnice vcelku epesní kebabovou budku, kde jsem se prostě musel zastavit. A udělal jsem dobře! Opět prosím omluvte snížený počet a kvalitu fotek, na tajňáka z ulice skrz okno toho fakt moc nevyfotíte, tak snad stačí takhle ilustračně.

Název působí trochu neortodoxně a italsky, ale lepší než tisícípátej kebab Istanbul. Co mě však u hladového okna zarazilo (vnitřní část zavřena, koronavirus), že uvnitř není klasický opálenější pán (smí se vlastně ještě napsat mouřenín, když to jako nemyslím vůbec hanlivě?), ale prostě český fousek, věk tak přes padesát, patrně dobře fušující zahraniční konkurenci do řemesla. Po pravdě z tohohle mám většinou obavy, zde však byly liché. Pán byl sympaťák.

Ač jsem stál jen u hladového okna, mohu se vším všudy a objektivně hodnotit i interiér a čistotu. Potřeboval jsem totiž na WC a bylo mi umožněno přes karanténní opatření jít dovnitř. Na budku u silnice je interiér zařízen vkusně a čistě, včetně toalet.

Pojďme ale na to hlavní, objednal jsem si dürüm. Kuřecí maso se pěkně rožnilo na rožni a… tady nastal drobný zádrhel, dostal jsem hrncák, škoda. Přesto ve finále musím kvalitu masa, ochucenost, koření a i relativně čerstvost pochválit. Jen je to škoda, krájet se má začerstva.

Drobný přešlap obsluha napravila, když se mě (stává se vskutku velmi velmi výjimečně) pán zpoza okna zeptal, jak moc chci housku propéct. Super, kéž by se ptal každý. Poručil jsem propéct trochu více, houska pak byla křupavější a vůbec pak působila čerstvým dojmem.

Zálivku jsem si do své porce poručil pálivou a česnekovou. Zde bych rád pochválil ostrou variantu, která super pálila, a tím dokreslovala vyváženou chuť všech ingrediencí; česneková pak bohužel byla dost vágní a nevýrazná. Do porce manželky jsem objednal variantu bylinkovou, což byla velmi dobrá volba. Zálivka měla očividně jogurtový základ, žádná voda, ale pěkně krémová a dobře dochucená.

K zelenině nemám moc co napsat, byla čerstvá, to ano, ale jednalo se o naprosto klasické eurokebabové zelí, nic víc. Obsluhu jsem již výše víceméně chválil a budu pokračovat. Zeptal jsem se, zda mohu platit stravenkami, bylo by řečeno, že žádné nebere, ale že jestli jinak nemám, že udělá výjimku a prostě si za ně půjde nakoupit; očividně dělá na sebe. Vztah k pokrmu je pak vždy jiný. Na zákaznících vám musí záležet, i když máte budku u silnice, kde se většinou staví lidé, co jedou náhodně kolem – avšak i ti se mohou vrátit! A musím říct, že až pojedu příště kolem, tak se určitě opět zastavím. Abych nezapomněl, porce to byla (a za ty peníze, 85 za dürüm!) jak pro prasopsa, funěl jsem pak v autě až do Prahy, a měl co dělat, abych přecpanej neusnul.

Kebab La Familia, Jaroměř

Kebab House, České Budějovice

Jih Čech byl na naší kebabové mapě dlouhou dobu označován jako terra incognita, nezmapované místo, kde spí lvi. Vydal jsem se tedy do kraje rybníků, kaprů a rovinatých stezek, díky nimž se stala tato oblast vyhledávanou destinací i mezi cyklofašisty. Jaké jiné místo si vybrat pro první recenzi z tohoto kraje, než České Budějovice, že?

V Budějovicích člověka trkne do hlavy, že téměř všichni jezdí na kole. V duchu jsem si říkal, ty „vo*e, to se jim to jezdí, to se jim to na tom kole šolíchá, když tady nemají žádný kopce. Jednou šlápnou do kostitřasu a jsou v Krumlově. Bych jim dal ty ústecký kopce, by čuměli.“ Hlavu jsem zde složil nedaleko historického centra. Stejně těsně jako legíny obepínají ženský zadek, tak i Malše společně Mlýnskou stokou formují siluetu jádra Českých Budějovic. 

Druhý den ráno jsem se probudil s kručejícím žaludkem, který mi vesele oznamoval čas oběda. Ustrojil jsem se a vydal jsem se na blind směrem k Černé věži. Očekával jsem, že v centru bezpochyby narazím na nějaký imbiss s tou osmanskou pochutinou. Moje intuice mě nezklamala. Po několika minutách moje pachové receptory zpozorněly a zaregistrovaly libou a nezaměnitelnou vůni opékané štangle s masem. Rozbušilo se mi srdce, žaludek přestal skučet a nedočkavě jsem zrychlil krok, než jsem rychlochůzí dosáhl cíle, a to kebabárny s fádním názvem Kebab House České Budějovice.

Přistoupil jsem k otevřeným vchodovým dveřím, v nichž byl umístěn provizorní pult s výdejním okenkém, tak aby kebabárna naplnila literu tehdy platného zákona a majitel podniku nemusel být vrchností lynčován na náměstí a potápěn do Samsonovy kašny.

Sympatický kebabář se s úsměvem na tváři zeptal, co si budu přát. Vsadil jsem na klasiku s bylinkovou omáčkou. Pro neznalé greenhorny se jedná o kebab v housce se vším. Pochopitelně jsem si vyžádal, aby byl můj kebab v housce vyšperkován o větší než malé množství pálivých ingrediencí. Jak jsem si poručil, tak jsem i obdržel. To vše za velmi úctyhodných 70 kaček. Za tu cenu smekám klobouček!

Protikoronavirová opatření neumožnila vstoupit do kebabárny, v klidu si zde vychutnat kebab a ohodnotit interiér kebabárny zevnitř. Co jsem však od provizorního okénka (vstupní dveře přehrazené židlí) mohl vidět, byl čistý interiér a útulný prostor ke konzumaci. V den, kdy jsem navštívil toto královské město, nebylo dle ministerského výnosu možné ani strávníkům poskytnout posezení na předzahrádce.

Bohužel jsem se v době smrtící pandemie s kebabem musel odebrat na pěší zónu a zde si najít svoje místo na slunci i s mojí kebabovou radostí. Naštěstí počasí přálo a slunce mi svými paprsky příjemně ozařovalo hladkou pleš na hlavě. Popošel jsem kousek po Lanově třídě směrem k centru a obsadil jednu z volných laviček. Usadil jsem se a začal z alobalu rozbalovat svoji houstičku s masovou náplní. Zde bych na chvilku odbočil, ale jen pozorně čtěte. Ono to s tím souvisí holomci.

Jestliže národním buditelům 18. a 19. století vděčíme za obrodu jazyka českého, tak našemu kolegovi, inspektoru Emperorovi, vděčíme za specializovaný odborný pojem, který rozšířil naši českou kebabovou mluvu. Jedná se o slovíčko eurokebab. Proč se o tom zmiňuji? Pokud objíždíte tu naší zemičku řepkou a strdím oplývající a neváháte si kdekoli objednat kebab, brzy získáte dojem, že snad všichni kebabáři berou housky, maso a zeleninu od jednoho dodavatele a podle toho vypadá i výsledný produkt. Z tohoto důvodu jste pak naprosto unešení, když narazíte na kebabárnu, která svůj produkt alespoň zčásti dělá jinak. Tušíte správně. 

V Kebab Housu v Českých Budějovicích jsem si mohl kebab vychutnat v lahodné houstičke. Krásná, nadýchaná, na povrchu křupavá, uvnitř hezky měkká jako panenské lůno sousedovic pubertální dcery. Musím se přiznat, takhle vymazlenou houstičku jsem naposledy konzumoval v Gemüse Corner Kebab. Za tu houstičku by, Pane vachmajstr, zasloužili ti kluci osmanští pochvalu před nastoupenou jednotkou. 

Pokud se týče dalších ingrediencí kebabu, již první zakousnutí do kebabu dalo tušit, že návštěva Kebab Housu byla trefou do černého. Vše ostatní odpovídalo nastavené laťce. Svěží zelenina přiměřeného množství tvořila v housce opravdu přílohu k masu, nikoli hlavní chod, jak s oblibou podávají náš pokrm mnozí kebabáři. Ti by zasloužili, aby na vlastní kůži byli vystaveni útrpnému právu a zapamatovali se, že tento šejdířský nešvar z celé duše nenávidíme.

Pokud bych se měl vyjádřit k masu, tak zde nemohu nic kritizovat. Při vzpomínce na chuť masa teče autorovi slina z pusy, a to i během sepisování těchto řádků. Křupavé stroužky masa mi vyčarovaly na jazyku chuťový orgasmus, který doplňovalo poklepávání pálivé omáčky na mém patře. Naprosto jedinečný zážitek! Těmito řádky ve čtenářích ovšem nechci vzbudit nepřiměřená a nereálná očekávání od Kebab House v Budějovicích. Možná pozdě holoto, ale mám pro vás jednu radu na závěr: nic nečekejte, objednejte si kebab a nechte se příjemně překvapit. Zde to za mě je sázka na velmi sichrovanou jistotu. ☺ 

Kebab House, Lannova tř. 62, České Budějovice

Istanbul Kebab, Louny

Nouzový stav a výlet do Loun s sebou nese mnohá nebezpečenství, tedy ani ne tak vyplývající z covidu-19, jako z výzvy najít kebabárnu, jež by měla otevřeno. No, nebudu vás dlouho napínat, alébrž píši tuto recenzi, otevřenou kebabárnu jsem našel, ač po mnoha peripetiích. Provozovna Istanbul Kebab v Lounech byla vlastně objevena náhodou, a to za probíhajícího čirého zoufalství, že otevřená kebabárna prostě v Lounech v této pohnuté době nebude, leč byla! Avšak v době – protože mě asi kebabový Bůh zkoušel a já zklamal – kdy jsem již nevěřil, že se toho dne blízkovýchodním pokrmem potěším.

Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Emperor, kebabový inspektor

Vyznačil jsem si v mapách tři místa, kde měla být kebabárna. Všechny byly zavřené, mně bylo do breku a jelikož jsem měl hlad, nebyl jsem úplně nejpříjemnějším společníkem na cesty. Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Pro případ, že žádná provozovna v Lounech nebude mít otevřeno, jsme si z domova přivezli v domácích houstičkách trhané vepřové maso s dresinkem a nakrájenou okurkou, my dietáři! Což byla samozřejmě lahoda a totálně jsem se přežral. Spokojen ze spořádaného vlastního jídla a smuten, že kebab nebyl k mání, se pomalu loudáme k autu, zamačkávám slzu, kdežto najednou, co to vidí oko mé modravé?

Asi deset metrů od parku, kde jsme jedli jídlo z domova: otevřené hladové okno pod obrázkem kebabu! Na můj dotaz, zda Kebab House má skutečně otevřeno, nebo se jedná o fata morganu, jsem byl ujištěn, že skutečně otevřeno mají i v době krize, dokonce až do deseti do večera. Inu asi deset minut po pozření větší než malé porce jídla z domova jsem si povolil opasek u kalhot. Toho bohdá nebude, aby inspektor Emperor z boje utíkal! Jde se objednávat!

Exteriér

Jen bych se zde čtenářům rád omluvil za kvalitu fotek, ale když si objednáváte jídlo skrze okénko na ulici, prostě dobré fotky interiéru nepořídíte, obzvláště když chcete být alespoň trochu nenápadní a nevypadat úplně blbě, proč že si jako všechno fotíme.

Objednal jsem si jeden döner. Pojďme rovnou na maso. Měl jsem velké štěstí, že kebabmistr štagli právě za čerstva okrajoval, a tak jsem měl v kebabu po delší době maso přímo z grilu. Jelikož však maso krájel ještě před mou objednávkou, nedělám si iluze, že přijít o dvacet minut později, mám hrncáka jak vyšitej. Ale štěstí přeje připraveným. Varianta byla dle vzezření pouze hovězí, takže nemělo cenu ptát se na jiné varianty. Relativně jsem spokojen i s okořeněností masa, ale i tak prostě nejsem fanouškem této varianty kebabu a nevěřím jejímu složení a být varianta kuřecí, dám si jistojistě variantu jinou než hovězosojovou. Množství bylo vcelku prasečí a kebab masem přetékal, jestli zde čekáte kritiku, tak to jste na špatné adrese. Čím více masa, tím lépe. Tečka.

Houska byla po opravdu dlouhé době super čerstvá a křupavá a tak akorát ohřátá, nerozpadala se a držela tvar, takže jsem se výjimečně prakticky nepokydal (na kvalitu housky mám dobrý indikátor manželku, k čemu bych její nos tak přirovnal: jak prasátka ve Francii dokážou vyčenichat dobré lanýže, tak manželka spolehlivě rozezná dobrou housku, ve valné většině případů totiž jen vyjí maso a zeleninu a do housky sotva kousne, čímž mě kolenovrta trochu štve, že… no a tady housku jedla a dokonce si sama říkala, že chce do samotné housky kousnout).

Jo, zapomněl bych dodat, ano, jsem buřt, a tak se snažím zhubnout a z toho důvodu jsem se rozhodl objednat jen jeden kebab, o který jsme se podělili. Sežrat oběd z domova a dva kebaby by fakt nešlo.

Druhým velkým plusem byla zálivka, její složení nevím, více bod obsluha níže, ale po několika krknutí po snězení pokrmu jsem odtušil, že se jednalo o česnek a bylinky. Byla jemná a ne příliš výrazná, ale to prosím berte jako plus, hezky to šlo dohromady. Tedy obzvláště proto, že byla svojí konzistencí pěkně hutná. Asi jako kdybych to zakydnul majolkou nebo spíše řeckým jogurtem, ať nejsem za prase. A já fakt nesnáším vodové
dresinky, tady palec nahoru.

Döner

Popis zeleniny začnu chválou za čerstvost, avšak tady pochvaly končí. Jednalo se o naprosto tradiční zeleninu, tzv. eurokebabovou, neboli variace na zelí a zelí, bez jakékoli inovace.

Co bylo u obsluhy zvláštní, že se vůbec na nic neptala, což úplně rád nemám. Jediný dotaz byl, zda chci pálivou, což jsem ku překvapení sebe sama ze sebe vyhrkl, že nikoli (hladová manželka po mém boku a kdyby se do kebabu chtělo zakousnout i takřka roční mládě, tak chilli by asi nebylo to pravé ořechové). Peníze bral do ruky, kterou pak připravoval pokrm, což v dnešní době taky nechcete, nebyl dotaz na cibuli, uklizenost těžko hodnotit, když stojíte na ulici.

Cena za döner byla 80 Kč, což bylo k celkovému množství velmi příznivé.

Istanbul Kebab, Pražská 105, Louny

Saray kebab (Kladno)

Výlety s rodinou musím začít plánovat podle toho, kde jsem ještě nerecenzoval novou kebabárnu. Z tohoto důvodu jsem se vydal do „malebného“ města Kladna, kde jsem v samotném centru objevil pro mě dosud neznámou provozovnu. Jen na začátek bych se zmínil o Kladně, proč vůbec má smysl se tam vydávat, samozřejmě mimo kebabu a Jardy Jágra (kterého tam stejně nepotkáte). No je to takové podivné retro, beta verze Ostravska, řekl bych. Prostě to hornictví v regionu působí na mentalitu obyvatel a já mám tuhle upřímnost a částečný všeuprdelismus celkem rád. Mrkněte třeba v Libušíně na hornický skanzen Mayrau no a pak to jděte zajíst do nějaké z kebabáren ve městě. Mně do oka padla provozovna Saray Kebab.

Otevírací doba

Je už pro ranní ptáčata, co nemohou dospat, i pro studenty, co se o velké přestávce vyplíží oknem ven, aby si mohli již od deváté hodiny ranní nacpat ústa kebabem. Otevřeno pak mají až do půlnoci a o víkendu od 11 do 5 hodin ráno následujícího dne. Neboli mají otevřeno prakticky kdykoliv, a to po pravdě nikdy nevěstí nic dobrého.

Interiér

Je na jednu stranu typicky kebabárenský, prostě pult s výhledem na zeleninu a omáčky, za ním se rožní maso a kmitá obsluha, na druhou stranu je výzdoba před pultem zajímavá, orientální a čistá. Pro pobavení si přečtěte text, patrně úryvek z koránu, který je v blízkosti dveří. Jsou zde dva zrcadlové texty, jeden zřejmě turečtina a druhý čeština, ovšem za použití překladu Google Translator, je to neuvěřitelný slátanina a komedie (což je ostatně korán a jakákoliv další náboženská kniha také…), bohužel jsem omylem fotografii smazal, ale aspoň máte další důvod pro návštěvu této kebabárny. V televizi jim běžela během mé návštěvy nějaká turecká hovadina, ale lepší než záběry Erdogana a jeho počínání v Sýrii.

Samotný pokrm

Objednal jsem si jeden dürüm a jeden döner. Bohužel jsou zde označeni pojmem tortila a sandwich, a já se ptám jako proč? Co je tohle za módu? To jsou jako Češi úplně blbý a nejsou schopni si zapamatovat dva výrazy? Jako vždy začněme masem. V obou případech jsem chtěl kuřecí maso a, světe div se, v neděli cca v půl druhé jsem dostal do obou jídel maso krásně začerstva nakrájené! Úplně jsem z toho skákal metr radostí do vzduchu, protože to, co by mělo být normou, se děje tak v jednom z deseti případů.

Množství masa v kebabu bylo tak akorát, v döneru vlastně extra hodně za tu cenu, ale o tom až níže. Bohužel nebylo naskládané tak, aby na konci tvořilo onu legendární kapsičku, a i když bylo začerstva nakrájené, tak bohužel nebylo extra dobře okořeněné a dochucené. Uznávám, že díky neustálému pojídaní chilli je ze mě dost hovado, co má poslední dva fungující chuťové pohárky, ale tady bych se nebál s kořením přidat na výrazu.

Houska – a to pozor – na döner byla domácí, velmi překvapivé! Měli i klasickou housku, co mají všude jinde, ale chtěl jsem vyzkoušet domácí, která byla sice o kapínek tvrdší, ale chuťově dobrá a zajímavá, jakákoliv inovace se cení! Teda gumové medvídky do kebabu zatím nechci, ale co není, může být. Houska na dürüm byla výborná, jen trochu studená, ale to neberu jako negativum, prostě je březen, jím kebab venku a je zima, takže prostě rychle stydne.

Co se zeleniny týče, byla to klasika, ale čerstvá klasika, navíc jako bonus jsou v ceně černé olivy, což je super. Jinak salát a červené a bílé zelí. Měl jsem trochu prdíky, viník je patrně tento. Omáčky musím hodnotit separátně. Měl jsem pálivou, kterou byla potřena houska na dürüm, a teda ta pálila ukázkově, fakt paráda.

Druhá byla bylinková a to bylo bohužel asi největší zklamání. Chuťově naprosto nevýrazná a jen taková hmota, která však sráží celkový výsledný dojem, protože právě kombinace všeho dohromady a zakousnutí se do toho musí způsobit onen slastný dojem, a když jedna ingredience prakticky není, je to škoda. Abych nezapomněl, v ceně byl sýr! Taky ne příliš častá záležitost.

Obsluha

Klobouk dolů před zdvořilostí a celkově velmi dobrým chováním k zákazníkům, navíc čerstvě nakrájené maso, ukázka různých housek, jen mohla být kapsička a lépe okořeněné maso a zálivky, tudíž by to chtělo si s tím víc vyhrát. Uvnitř měli krásně čisto.

Cena

No a tady jsem jako kolenovrt zajásal. Dürüm za 99 Kč a malý döner za 69 Kč. Hlavně ten döner opravdu nebyl malý a za 69 Kč se jednalo o naprosto plnohodnotné jídlo. Ceny tedy více než příznivé. Dürüm mohl sice být trochu větší, tohle byla prasečí a nikoli ultraprasečí porce, ale za 99 Kč myslím že dostatečné.

Saray Kebab, Gorkého 589, Kladno

MyWay Döner Kebab (Praha)

Aktualizováno: Tahle kebabárna už je zavřená. Na jejím místě najdete Tasty Döner Kebab Břevnov.

Co nabízí :Döner a Dürüm a jako přílohu například hranolky.

Interiér: Jelikož jsem se k podniku blížil po lezení a velmi velmi hladový, byl bych ochoten prominout mnohé. Přesto objektivně musím interiér spíše pochválit. Překvapilo mě, že než jsem si dosedl ke stolu, obsluha dokonce utřela stůl – což skutečně nebývá v kebabárnách normou. Uvnitř se nachází dva menší stolky, tudíž se zde nají cca 8 osob.

Jediné, co bych malinko vytknul, byly otevřené dveře, díky kterým mě v pozdních hodinách trochu táhlo na záda a jelikož nejsem nejmladší, tak jsem z toho úplně nadšený nebyl. Na druhou stranu naprosto chápu strategii mít otevřené dveře, aby se ven linula libá vůně kebabu a přitáhla k sobě lačně vůni nasávající kolemjdoucí.

Kvalita služeb: Byl jsem příjemně překvapen a musím říct, že se jedná o jednu z nejlepších kebabáren v Praze. Döner i dürüm chutnaly výtečně, pozitivně kvituji obří množství pokrmu, velkou porci masa, čerstvou zeleninu i pokus o inovaci (při přehrabování se v kebabu jsem našel kukuřici a další nespecifikované zelené kousky, možná petržel, ale taky to mohlo být něco úplně jiného). V každém případě vše do sebe výborně zapadalo a navíc pálivá omáčka pokrm krásně doplňovala, česneková také.

Bonusem navíc bylo i množství sýra, který je v ceně jídla. Ve svém důsledku však musím být k celkovému množství i trochu kritický. Tak nějak jsem plánoval býti ještě během večera trochu akční i v jiných “sportovních” disciplínách než je jedení kebabu, ale po pozření velké porce jsem byl schopen jen ležet na posteli, civět do stropu, hladit si břicho a takřka okamžitě usnout.

Obsluha: Příjemná a úslužná, pravděpodobně se jednalo o Turky, ostatně se jedná o tureckou kebabárnu. Snažili se vyhovět všem přáním, jen patrně neznají veškeré české termíny a proto jaksi nerozuměli mé spolustolovnici, která nemá ráda pálivé a tak ještě obsluhu upozornila, že česnekové ano, ale ne pálivé. Samozřejmě dostala také pálivé a tak jsem musel zkonzumovat ještě valnou část dönera a když vezmete v potaz velikost dürümu, je moje další nepoužitelnost vysvětlena.

Cena hlavních pokrmů: Na Prahu klasická döner 80 Kč a dürüm 95 Kč. Přesto však díky množství velmi výhodná koupě.

MyWay Döner Kebab, Konecchlumského 672/9,  Praha – Břevnov

Mňam Kebab (Krupka)

Ano, i pro mě, jak zpívá Jiří Schelinger, se stalo nedělní odpoledne chvílí nudy, také jsem nesnesl to pomyšlení ale místo válení sudů jsem si v pošmournou, šedivou a mlhavou neděli zajel do Krupky zrecenzovat místní podnik s odvážným názvem Mňam Kebab.

Pohled z venku na Mňam Kebab

Nerad bych byl ke kebabárně Mňam Kebab až příliš kritický. Moje nedávná návštěva Berlína (psali jsme zde) mě zas poněkud rozmlsala a znáte t co následuje po hodech… 🙂 U této kebabárny to nedošlo zaplaťpánbůh tak daleko. Pokud si chcete narvat břicho za rozumný peníz a zároveň si pochutnat na kebabu, mohu Mňam Kebab s čistým svědomím doporučit. Nečekejte ovšem žádnou vrcholnou kebabovou gastronomii, ale poctivý eurokebab z imbisu uprostřed severočeského maloměsta.

Kebabárnu prakticky nelze minout. Krupka není žádné velkoměsto a Mňam Kebab se nachází na její jediné hlavní třídě. Člověk i tak musí být lehce obezřetný. Důvodem je špatná adresa, na níž vás odkáže navigace v googlu. Podle google maps se má podnik nacházet naproti supermarketu Penny, ale to byste se s prázdným žaludkem domů potáceli, pokud byste dali na google. Zaslechl jsem, že Mňam Kebab se stal i oblíbenou kebabárnu místních městkých policistů. Jestli je to zapříčiněno kvalitou kebabu, anebo výběrem výpalného, jsem se rozhodl zjistit na vlastní jazyk. Popravdě u nás na severu by mě ani druhá varianta nepřekvapila.

Mňam Kebab naleznete vedle restauračního zařízení s poetickým názvem Bar Herna 999, z něhož, předpokládám, se bude rekrutovat většina kebabuchtivých zákazníků ve večerních a nočních hodinách. K dispozici je před kebabárnou i několik parkovacích míst a v létě i příjemné posezení venku. Vzhledem k tomu, že počasí zrovna dvakrát nepřálo polednímu pikniku na dece před kebabárnou, objednal jsem si svojí klasiku – kebab se sýrem, se vším a pochopitelně hodně pálivý. Kebabář se dal za tónů písně I like Chopin od Gazeba do práce. V kebabárně mezitím mlčky hltali své obědy tři lidé, dvě ženy a jeden mládežník.

Za několik minut jsem měl před sebou talíř se „zývajícím“ kebabem. Na první pohled eurokebab – houska z velkoobchodu, bílé a červené zelí, cibule, plátek rajčete a trošku mrkvičky pro lepší zrak. To vše zalito nespecifikovanou bílou omáčkou a posypáno klasickým pálivým kořením. Kde už jsem to jen viděl?

Ani jsem se nepokusil kebab nejprve brát do rukou, jelikož již na první pohled bylo zřejmé, že by mi půlka obsahu kebabu vypadla někam na stůl nebo na zem, raději jsem se nepokoušel ani brát kebab do rukou a začal rovnou napichovat na vidličku jednotlivou zeleninu.

Pokud se jedná o zeleninu, ani není moc co hodnotit nebo kritizovat – standardní, čerstvá, nenadchne, neoslní, ale ani zase nezklame. V okamžiku, kdy jsem snědl poslední většinu zeleniny v kebabu, jsem k sobě přitiskl oba cípy housky a zakousl se konečně i do masa. Tak akorát propečená klasická houska rovněž z velkoobchodu, do níž kebabář napěchoval lehce nadstandardní porci masa.

  • Kebab na talíři Tak a mám ho před sebou...

Maso rozhodně nechutnalo špatně, lehce křupalo a bylo i dostatečně propečené, ale chuťově se nijak nevymykalo z klasického unifikovaného tuzemského „eurokebabového“ průměru (co je eurokebab jsme se vysvětlovali zde). Prostě klasický standard, na který jste z našich luhů a hájů zvyklý.

Co člověka ovšem vždy zamrzí je nedostatek invence, neboť se opět jednalo sice o poctivý a dobrý kebab, který ale dostanete prakticky všude a nijak ho chuťově nerozeznáte od nejbližší konkurence. Netvrdím, že by každý měl hned začít dělat kebab na dřevěném uhlí jako třeba v ústeckémteplickém Maidumu, anebo rovnou kopírovat berlínského Mustafu, ale ta „euro“-kebabová velkoobchodní frenšíza začíná být už poněkud nudná. Chtělo by to občas i trošku té kebabové invence a snahy se třeba zálivkou, zeleninovou přílohou, houskou, anebo i chutí masa snažit odlišit od konkurence.

Mňam Kebab Krupka, Revoluční 144, Krupka – Maršov

Ve Výmaru se už nesmí döneru říkat döner

Pokud si budete chtít v německém městě Výmar i v budoucnu pochutnat na klasickém kebabu, jemuž v německy mluvících zemích nikdo neřekne jinak než döner, budete muset hledat patrně o něco déle. Na vině je opatření, podle kterého se v názvech kebabáren a ani na jejich jídelních lístcích nesmí objevit slovo döner.

Změny se dotknou i výmarského kebabáře Azize Yizige na obrázku

Místo toho bude kebab prodáván jako špíz v chlebové placce (Drehspieß im Fladenbrot). Přejmenování má na svědomí výmarský Úřad pro dohled nad potravinami. Ten se totiž až moc pečlivě podíval do předpisů a jak to tak u úřadů bývá, něco zjistil.

“Německá potravinová kniha“ velmi striktně předepisuje, co vše smí obsahovat „pravý“ döner. Je to pouze jehněčí nebo hovězí maso, alternativně polotovar složený z minimálně 60% sekaného jehněčího a hovězího masa. Jako přísady mohou být použity výhradně následující ingredience: sůl, vejce, koření, olej, cibule, mléko a jogurt.

Odteď špíz v chlebové placce
Odteď špíz v chlebové placce

Zde je ovšem zakopán pes. Velkoobchodníci, u nichž kebabáři odebírají maso, se nedrží tohoto předpisu a naopak přidávají do masa různé ingredience zvýrazňující chuť. Navíc nejčastěji v kebabárně narazíte na kuřecí maso, které výše uvedená kniha neuvádí jako povolený druh masa v döneru. Úřady pak mají v situaci, kdy kebab obsahuje cokoli navíc, nebo neobsahuje předepsané druhy masa jasno: nejedná se o döner kebab a pokrm nesmí tento název používat.

S ohledem na skutečnost, že město Výmar vzalo 20 let starý předpis zcela vážně, hrozí kebabárnám, které by ho nerespektovaly, přísnými pokutami. Důsledek? Kebabáři nesmí svůj döner nadále nazývat dönerem.

Zatímco provozovatelé budou muset změnit jídelní lístky a i názvy svých podniků, pro zákazníka se nic nemění. Döner se přejmenuje na „Drehspieß“, ale výsledný produkt bude naprosto totožný.

Kebabář Aziz Yizig řekl novinářům: „Pokud nakoupíme kvalitní krájené maso, musíme si za kebab říci 7 Euro. Pak k nám ale nepřijde žádný student.“ Další durynská města jako Jena a Erfurt již oznámila, že také zkontrolují všechny své kebabárny.

Německá asociace hotelů a restaurací nazývá postup „typicky německým…“

Za server Kebabárny.cz pak jen dodáme, že celá kauza spojuje dvě věci: slepou německou poslušnost k autoritě a k jakémukoli rozkazu, předpisu, směrnici a protipřistěhovalecké nálady v Durynsku, na kterých se chtějí opět přiživit různá politická uskupení. Až si jednou budete pokládat otázku, jak je možné, že tak kulturní národ jako Němci, mohli poslat na smrt 6 milionů Židů, i v této pseudokaze můžete najít odpověď – naprostá poslušnost k jakékoli absurditě, kterou vyžaduje autorita, ve spojení s jejím slepým a horlivým vymáháním.

Zdroj: www.mdr.de

Kebab Star Pizza (Praha)

Kebabárna se nachází v těsné blízkosti kdysi slavného obchodního domu Bílá labuť. Ten dnes sice trochu, no, spíše velmi, skomírá. Proto jsem se rozhodl otestovat kebabárnu v jeho blízkosti, zda bude ono skomírání viditelné i zde. Předně musím říct, že jsem do provozovny vůbec nechtěl. Ale jak jsem tak stál venku před výlohou, kam dosahovala vůně blízkovýchodní pochutiny a tvářil se jak Kevin ze Sám doma, když před Vánoci zírá na výlohu hračkářství…

Navíc místní kebabmistr si všiml mě i mojí společnice a přes výlohu nás lákal dovnitř posunky rukou i hlasem. A co bych to byl za kebabového závisláka, kdybych tuto nabídku odmítl. Tudíž, než bys řekl švec, jsem se nacházel uvnitř podniku a lačně hltal jídelní menu pohledem a těšil se, jak si pošmáknu na zdejším pokrmu.

Co nabízí: Částečně se jedná o pizzerii, ale zde to nebylo tolik patrné, jako při mé návštěvě kebabo-pizzerie na Korunní. Část sortimentu je věnována této italské kulaté věci, co mě nezajímá. Druhá, ta podstatnější, je poté věnována kebabu. V nabídce mají döner i dürüm, nabízejí také variantu dát si maso na talíř s hranolkami, pro vegetariány poté falafel. Dle jejich menu (viz obrázek) nabízejí také značnou část specialit z oblasti kebaboidního průmyslu. Leč jsem si toho všiml až po konzumaci, a tedy pozdě a snad příště.

Interiér: Působil vcelku prostorně a relativně čistě. Uvnitř se nachází hned několik stolků a je možné si zde v klidu sednout. V době našeho příchodu se v podniku nikdo nenacházel, což obvykle neznačí nic dobrého, ale v průběhu jídla se zde pár osob vyskytlo, takže sem tam se tam někdo objeví.

Kvalita služeb: V tomto bodě jsem byl hned několikrát mile překvapen. Za prvé, když po mně obsluha nechtěla peníze takřka hned, jak jsem vlezl do dveří, ale pěkně až když byl pokrm připraven. Tudíž když by to vypadalo na jó blaf, byla zde možnost útěku. Teda za předpokladu, že by za sebou chtěl člověk nechat běžet tři vcelku statné Turky.

Podruhé jsem byl příjemně zaskočen, když se kebabmistr jal se svého železného nástroje a pěkně začerstva mi do kebabu nařezal maso. Klasicky měli kuřecí a hovězí, opět jsem zvolil kuřecí. Na řadu však musí přijít i trocha té kritiky. Zelenina byla dosti vodová, prostě něčím nacucaná a to něco mi zcela rozpustilo housku. Což mě docela naštvalo, alébrž mi pak všechno vypadávalo na talíř a nemohl jsem si vychutnat ono úžasné poslední sousto v rohu pita chleba, kde se nachází pěkně od každé vrstvy něco.

Zde to byl test mých nervů. Jak se vše propadávalo, tak mi to trochu pokazilo jinak dobrou kebabovou náladu. Porce teda taky nebyla úplně největší, ale na druhou stranu zasytila. Housku musím hodnotit spíše negativně, protože se celá rozpadla. Je to spíše chyba zeleniny, ale ovlivnila i housku.

To je jak u týmového sportu, občas může selhat jen jeden článek týmu, ale může to mít takřka fatální důsledek. Jo, a omáčky klasika bylinky, česnek, pálivá. Na pálivou jsem si nechal dát ještě spešl sušené papričky (a nedám si říct a nedám) a …ano opět docela pálily, opět píši recenzi raději až s 24 hodinovým odstupem.

Obsluha: Nemám takřka co vytknout, příjemná usměvavá, nezávazně nabízela další přídavky, lákala nás dovnitř, maso čerstvě nakrájela. No až na tu zeleninu, jako ona i ta byla vcelku dobrá, jen prostě vodová.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 89 Kč a dürüm za 99 Kč. Což se mi zdá relativně drahé, na druhou stranu je provozovna skutečně v centru a to nájemné se asi samo nezaplatí. Za tu cenu by ale porce mohly být větší.

Kebab Star Pizza, Na Poříčí 21, Praha

Quattro Gusto Korunní (Praha)

Recenze podniku Quattro Gusto je trochu dvojsečná. Na první pohled se specializují spíše na pizzu. Na druhou stranu se uvnitř na roštu rožní a otáčí kebabové maso, a tudíž jej lze zařadit mezi kebabárny.

Už díky tomuto rozdělení jsem do provozovny vstupoval s velkými obavami, když se rychloobčerstvovací stanice specializují na více než jednu specialitu, takřka nikdy to není k užitku a popravdě tomuto konceptu nerozumím. Buď chci mít dobrou pizzerii, nebo kebabárnu, obojí jde stěží. To je jak otevřít si sushi bar a k tomu nabízet hamburgery. Zhovadilost. Hlad však zavelel a nebyl čas ptát se kdo je kdo.

Co nabízí: Jak jsem již psal, primárně je Quattro Gusto zaměřeno na pizzu. Jádrem pudla našeho hodnocení je však pokrm od Itálie několik tisíců kilometrů vzdálený – a to, chvíle napětí, počkejte si na to – kebab. Nabízí ho jako döner i jako dürüm. Nic víc, nic míň. V době mé návštěvy bylo na místě maso kuřecí a popravdě to vypadalo, že jiná volba obvykle nebývá zvykem. Co se týče omáček, nebyla prakticky na výběr žádná možnost než unifikovaná bílá hmota. Na moje přání byl dürüm doplněn o pálivé koření. Hodně pálivé. I proto si vždy dávám 24 hodin, než začnu psát recenzi, abych dal kebabu možnost zapůsobit na všech frontách, což se tady po čertech dobře povedlo. Au.

Interiér: Zde musím spíše pochválit, jedná se o takřka restauratérský interiér, kde se můžete u dvou stolků cca pro 8 osob posadit a v klidu si vychutnat svůj pokrm. Bohužel na jednom stolku leželo použité párátko a na druhém byla lehce posypaná mouka. Na druhou stranu žádná extra tragédie to, co se čistoty týče, určitě nebyla a pokrmu ani prostředí jsem se neštítil. Na stole byly dokonce květiny (prý živé), ale jsem tu kvůli kebabu, a nebudu se rozplývat nad vázou na stole. Nejsem vitarián, možná kebabarián – taková otázka možná jen pro mě samotného – je možné si vypěstovat závislost na kebabu? Začínám si to totiž tak trochu myslet.

Kvalita služeb: A zde přichází tak trochu kámen úrazu. Začnu jako při hodnocení zaměstnanců – nejdříve lehce pochválit a pak začít říkat krutou pravdu, na konci zase trochu pochválit. Tudíž překvapilo mě kuřecí maso, které bylo výborně ochucené. ALE frajer kebabpizzameister po mé objednávce a zaplacení vzal už nakrájené maso v plechové míse a šoupnul jí do pece. Jako kde to jsme? Tohle není pohádka o Jeníčkovi a Mařence, ale krutá realita. Být to jen trochu pohádka, tak přeskočím pult a vezmu lopatu na pizzu a milou drahou obsluhu naučím, jak se správně na lopatě sedí a jak se správně kebab dělá!

Dále zelenina: bylo jí zoufale málo, přesto trochu chválím inovativní petržel. Omáčky nebyly na výběr. Houska byla naprosto gumová a bez chuti. A celkově byla porce dost malá. A pochvala na závěr – pálivé koření bylo opravdu pálivé. Až jsem měl slzy na krajíčku. Mňau.

Obsluha: Těžko odhadovat původ, lebeční index jsem zapomněl v šuplíku. Patrně se jednalo o nějakého typického Itala z postsovětských republik s jeho ženou, taktéž z podobného regionu, kde má pizza tradici již řadu století. Jelikož maso čerstvě nenakrájel, nedal mně moc zeleniny a omáčku na výběr a celé to působilo tak trochu amatérsky, prostě do toho nedal to srdíčko, tak úplná spokojenost zde nepanuje.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 75 Kč a dürüm za 80 Kč. Na Prahu a na Vinohrady vcelku dost dobrá cena, na druhou stranu porce jsou dost malé.

Quattro Gusto, Korunní 103, Praha

« Older posts

© 2020 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑