Štítek: Praha (stránka 1 z 6)

Restaurace Uzbegim (Praha)

Podruhé za poslední půlrok jsem se nechal nalákat na slevu a zakoupil si voucher. A podruhé to stálo úplně za vyližprdel. Zvenku na restauraci Uzbegim svítil nápis nově otevřeno a já doufám, že tam bude v cukuletu znovu nápis zavřeno. Navíc ty blikací neony… No ,už mě tu víckrát neuviděj, jak zpívá Vilda Čok… protože Pražákům teda není v téhle pseudokebabárně hej.

Vejdeš dovnitř a tam frajer v teplákovce, hned mě napadlo, že to bude galaparáda. To jsme na nějakým boxerským tréninku? Jako já nečekám, že bude na sobě obsluha mít frak a bílé rukavičky a bude nám při příchodu hrát na housle Vivaldiho, ale co je moc, to je moc. To tam může být příště rovnou v trenkách a dloubat se v nose, ne-li jinde.

Co nabízí: Restaurace Uzbegim nabízí dürüm, döner a nějaký uzbecký komedie.

Interiér: Předsíň s dvěma stolky a pár židlí. Žádná sláva, ale abych zůstal objektivní, tohle byla vlastně ta nejlepší část celkového hodnocení. Bordel jsem nikde neviděl, špínu také ne.

Kvalita služeb: Takže maso. Když jsme do kebabárny Uzbegim vešli, tak ta parodie na kebabáře za pultem zběsile krájela a krájela hovězí variantu masa (jiná pochopitelně nebyla) a cpala to do hrnce. Po našem objednání zřejmě šáhnul do úplně jiného hrnce a  – tramtadadá – maso v naší objednávce bylo studené. Jako to fakt nechceš.

Dochucení žádné, ostatně, když žvejkáš mouku či sóju, nic jiného ani čekat nelze. Zelenina úplně klaunská: jen červené a bílé zelí. Připadal jsem si, jak když konzumuju slávistickou vlajku. V každém případě v kombinaci se studeným masem a variantou durüm jsem si přišel, jak když v puse přežvykuji staré výpečky.

Což na první pohled nevypadá zas tak špatně, ale žádná extra dobrota to nebyla. Zálivky úplně vodové a bez chuti. Houska relativně ok, ale ta už to fakt nezachrání. Navíc takhle blbě poskládanej döner… Kebabář nejdřív do housky nacpal zeleninu (čti zelí), pak maso a pak omáčku. Čímž nejenže nevznikne žádná super masová kapsička na konec, ale houska se rozmáčí od zelí a celé to prostě nestojí za nic, abych se zdržel vulgarismů.

Obsluha: Outfit už jsem hodnotil výše. Kebabář byl v předchozím povolání nejspíš řezník, protože fakt jen krájel a krájel a krájel a pořád to cpal do hrnců… Troufnu si říct, že maso ještě nebylo ani úplně propečené a pak navíc ještě někde schované v míse… Za deset minut se v prostoru pseudokebabárny objevil jeden člověk. Nakrájeno však muselo být tak deset kilo masa. Asi očekával velkou rodinnou hostinu v pozdějších hodinách. Pak ale nechápu, proč měl vypnutý gril a durüm se mi ohříval snad deset minut. Možná už se chystal na cestu domů, ale bylo teprve půl sedmé a mají mít do deseti.

Hned při objednávce nám bylo jasné, že odsud si odnesu spíše průjem, nežli gastronomický zážitek. I když třeba se provozní drží hesla, že zážitek nemusí být dobrý, zato ale intenzivní. Spolustolovnice moc nechtěla hovězí variantu masa (tj. mouky) a jelikož mají v nabídce za nižší cenu i variantu s falafelem, chtěla jim vlastně dát vydělat a místo pseudohovězího si dát falafel. K našemu překvapení obsluha rezolutně řekla, že to nejde, a to dosti nepříjemným tónem hlasu. Byl to blb.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 79 Kč a dürüm za 85 Kč.

Restaurace Uzbegim, Koněvova 945/75, 130 00 Praha

Royal Kebab House Žižkov (Praha)

Večerní hlas zval ku kebabu hlad, tam kde vůně döneru zaváněla v háj. To jsem se po delší době ocitl na Žižkově, s hladem jako Dlouhý, Široký a Bystrozraký dohromady. Z mého žaludku se ozývalo kňučení v tónech Beethovenovy Deváté symfonie a já ucítil onu známou, líbeznou vůni.

Hned zvenčí jsem si uvědomil, že kebabárnu Royal Kebab House jsem tu ještě neviděl a že se patrně jedná o vcelku novou provozovnu. Otevírací doba od 10:00 do 6:30 ráno? Obvykle nejsem fanouškem prakticky nonstop kebabáren, ale hlad byl hlad a povinnost inspektora jednou za čas napsat recenzi rovná se Kantovu kategorickému imperativu.

Taky kvůli tomu začínám vypadat jak řezník Krkovička, ale to už je jiná pohádka. Povzbudivé nicméně bylo, že se v provozovně nacházelo plno lidí, což také mnohdy vypovídá o kvalitě kebabárny.

Co nabízí: döner, dürüm a poté mraky dokonale vonících blízkovýchodních pochutin, které přímo v provozovně pekli, a tedy nemít povinnost ochutnat kebab, zcela určitě šáhnu po zapečeném hovězím mletém mase a podobných dobrotách.

Interiér: Velmi vkusný a nepřeplácaný, jednoduchý a elegantní, převažuje bílá barva. Pak několik barových stoliček a stolů, rádoby umění na zdech. Palec nahoru. Všude to vypadalo čistě a nově, a to jak před pultíkem tak za ním. Navíc na místě pec, ze které se linula líbezná vůně z čerstvě dopékaných pamlsků.

Samotný pokrm: Objednal jsem si jeden klasický döner s kuřecí variantou. Maso bylo bohužel z hrnce, i přesto ale bylo čerstvé a teplé a hlavně pěkně ochucené. Takže hrnkový nešvar bych zde i prominul, výjimečně. Housku měli výborně čerstvou a měkoučkou, krásně ohřátou, bohužel však moc velkou vzhledem k faktu, že ji naplnili jen tak z poloviny. Mezi řádky čti, porce mohla být větší – na druhou stranu na Prahu a na Žižkov a vzhledem k ceně je to celkem v pohodě.

Co musím postavit na piedestal, byla  zelenina. Patrně nejlepší, co jsem zatím v Čechách ochutnal. Úplně čerstvá, jako kdyby zelí vytrhali někde před hodinou na poli. Kebabu to dalo zcela jiný rozměr. Ještě mohla být vyšperkovaná nějakou bylinkou či kořením, ale i tak paráda. Zálivku jsem měl tzatziki, byla jemně česneková a dobrá, hustá, žádná voda či UBO (Univerzální Bílá Omáčka). Jinak měli klasiku česnek, bylinky a pálivou.

Obsluha: Byli dva, nějaký klucí turecký. Nepopletli objednávku a dali nám to, co jsme chtěli. Třikrát se tedy zeptali, jestli chceme opravdu kuřecí, ale lepší třikrát měř a jednou podej kebab.

Cena hlavních pokrmů: dürüm 99 Kč a döner za 75 Kč.

Royal Kebab House Žižkov, Seifertova 350/87, Praha

Sara Kebab Strašnická (Praha)

Víkendové poledne. Žádná svíčková nebo slepička na paprice přede mnou doma nepřistála, a tak jsem se rozhodl vložit svůj sváteční oběd do rukou zatím neprověřeného kebabáře. Volba padla na Sara Kebab Strašnice.

Kebabárna se nachází v podchodu u stanice metra Strašnická. Ten podchod je zajímavý především tím, že ačkoliv jsem půl roku bydlel na nejlepším pražském náměstí (tj. na Kubáni) a ze Strašnické se dennodenně dopravoval do práce, nikdy jsem si jeho existence nevšiml. Inu, náplava.

Sara Kebab je klasické hladové okno bez jakékoliv možnosti posezení při konzumaci. Interiér tak moc hodnotit nemůžu. Můžu ale hodnotit čistotu, která byla (půl hodiny po otevření) příkladná. Pobavily mě perfektně zarovnané naběračky v nádobách se zálivkami a také způsob prezentace zelí – bílá hromada mi připomněla Milešovku, fialová potom Lovoš. Očividně se v Sara Kebab snaží pěkně prezentovat i navzdory prostorám, které mají k dispozici.

Objednal jsem si dürüm, tentokrát jsem místo česnekové zvolil luxusně vypadající zálivku pálivou, a protože jsem si zapomněl říct pouze o kuřecí maso, dostal jsem mix kuřecího a hovězího. S pokrmem jsem se poté vzdálil na blízkou lavičku, kde jsem se ho jal konzumovat.

Musím říct, že mě chuť kebabu velmi příjemně překvapila. Dostatečná porce masa, které chutnalo velmi dobře. Přiměřené množství zeleniny. Hodně mi šmakovala jejich pálivá zálivka. Přišla mi taková, jak to říci – poctivá. A k mému velkému překvapení i solidně pálila. Dürüm byl dobře zabalený, takže po krajích jsem nejedl jen suchou placku, jako se nám to už v pražských kebabárnách párkrát stalo. Chuť kebabu výborně doplňovala velmi slušná porce sýra (bohužel tedy za příplatek 10 Kč).

Tím bych ukončil část věnující se kladům a přešel na zápory Sara kebab Strašnická. Tím hlavním byla bezesporu teplota masa. Maso bylo studené doslova a do písmene 10 vteřin poté, co mi kebabář podal dürüm do ruky. Aby také ne, když bylo z hrnce! Navíc, a to mi přišlo fakt ujeté, mi kebabář nandal maso z hrnce, a mezi tím, co se dürüm zapékal, si nařezal ze štangle čerstvé maso, které do hrnce zase vložil? Jako co to je za novinky tohle?

Před časem jsme v 7 fíglech, které by měl každý milovník kebabu znát psali, že jakmile uvidíte, že vám kebabář nandává maso z hrnce, máte vzít nohy na ramena. A vida, uplynul nějaký rok, a on už je to asi standard. Smutný vývoj.

Trochu jsem také přemýšlel o množství zelí, které měli kvůli vytvoření kopců nakrájené. Nejsem si jistý, zda je možné ho vůbec za jeden den v podchodu na Strašnické spotřebovat. Jestli pak třeba nedostává čerstvost zeleniny trochu na frak.

S obsluhou jsme se na objednávce bez problému dohodli, nic se nepokazilo. Jen by našim kebabářům už konečně mohl někdo prozradit, že úsměv nebolí.

Tím jsem asi prošel všechny hlavní body, které nesmí v kebabové recenzi chybět, a je na čase vyplodit nějaké shrnutí. Upřímně říkám, že jsem byl velmi mile překvapený. Chuťově šlo o takový ten kebab, který si představujete k večeři už v 10 dopoledne a kvůli kterému pak po cestě z práce  žmouláte v ruce připravenou stokorunu ve vagonu metra už někde u Muzea.

Kdybych bydlel někde na Zahradním městě a podchodem kolem Sara Kebabu každý večer procházel, měl bych jejich kebab k večeri tak třikrát týdně. Dovedu si představit, že tam mají kolem 18. hodiny celkem frmol. Za klasickou pražskou cenu 80,- döner a 90,- dürüm se jedná určitě o dobrou volbu. Škoda toho zbytečného předpřipravování masa do hrnce.

Sara Kebab Strašnická, V Olšinách 16/82, 100 00,Praha

Döner Kebab Žižkov (Praha)

Žižkov mě opět povolal do zbraně a já, jsa pln odhodlání, vyrazil na steč! Kebabárna Döner Kebab Žižkov pro nás byla nějak zakletá. Už jsme tam byli snad všichni inspektoři, jednou dokonce dohromady, ale vždy to tak nějak dopadlo, že se všichni vyndali nebo tak něco a z recenze nic nebylo.

Tudíž jsem šel raději sám a ve všední den, aby mě to zase neuvrhlo do nějaké blízké hospody. Už zvenčí lákala libá vůně, takže jsem své kroky dvakrát neprodlužoval a hupnul jsem po schodech rovnou do jámy lvové. Otevírací doba ve všední dny do půlnoci a o víkendu do tří do rána.

Co nabízí: Döner, dürüm a další spousty věcí, neměl jsem moc čas si je poznamenat, měl jsem hlad a šel jsem na kebab, překvapivě.

Interiér: Interiér vypadá tak trochu jako moderní bistro. Což není výtka, dokonce naopak, jedná se o velmi prostorný podnik, čistý, působí to nově a díky kebabu voňavě. Navíc opět chválím nepřeplácanost.

Samotný pokrm: Objednal jsem si, když už to mají v názvu, jeden döner, klasicky kuřecí. Maso bylo výborně okořeněné, i když žel bohu opět vytažené z hrnce. Hergot, chlapi, to už žádnej kebabář neumí udělat kebab načerstvo rovnou z grilu, krucinál, himl hergot laudón donrvetr? Takhle bylo maso trochu studené, a to člověka dvakrát nepotěší.

Velikost kebabu nebyla úplně dostatečná, rozhodně za 89 Kč jsem očekával krapet větší nálož, abych si pořádně napral nácka. Celý kebab navíc byl úplně blbě poskládanej. Nejdřív dovnitř nacpali maso a potom kýbl zeleniny – a člověk, jemuž jde jako mně primárně o maso, pak asi deset minut zápasí a zápolí se zlovolnou květenou, než se k masu vůbec prokouše.

Zpětně bych nejradši všechnu zeleň vzal a hodil jim ji za pult. A to by byla taková škoda! Protože, i když nebyla úplně nejčerstvější, volám sláva a tři dny se raduju, alébrž musím ocenit snahu o nějakou změnu! V zelenině byly i fazole a díky pálivé zálivce se tak vlastně jednalo o jakýsi kebab po mexicku. Za mě palec nahoru. Ale znovu, proč na té zelenině není aspoň kousek masa? I to lépe vypadá pro zákazníka a hlavně to nemusím jíst jak nějakou krabičkovou dietu. Já se chci zakousnout do všeho pěkně po prasácku, najednou! Houska křupavá na plochách, kde se dotkla grilu, ale jinak spíš žužlavá, částečně kvůli menší porci poloprázdná.

Obsluha: Byli dva, klasika klucí vopálený, uvnitř měli čisto a tvářili se vcelku v pohodě. Jen to maso z hrnce, hoši. To já nezapomínám.

Cena hlavních pokrmů: dürüm 99 Kč a döner za 89 Kč, v ceně navíc sýr.

Döner Kebab Žižkov,Sladkovského náměstí 323/3, Praha

Kebab Na Pankráci (Praha)

Odpolední procházka kolem Vyšehradu, a co to mé oko v dáli nevidí. Není to náhodou nově otevřená kebabárna? Je! Tak, a hurá sem. Když jsme dorazili dovnitř, první pohled mnoho optimismu nevzbuzoval.

Už neměli žádný maso na štangli, to jednoho nepotěší. Při bližším pohledu bylo však patrné, že zrovna čerstvě dokrajovali, konkrétně kuřecí maso. Jiné v nabídce nebylo, což je vlastně dobře. Jiné stejně nejím či se mu spíše vyhýbám.

Otevírací doba podniku Kebab Na Pankráci cílí na kravaťáčky v okolí. Otevřeno mají od 10 do 19 jen od pondělí do pátku. Takže se musí o to více snažit.

Co nabízí: döner, dürüm a v nabídce třeba také kebab s rýží, s hummusem a s dalšími přílohami. Příjemné překvapení. Minimálně hummus, který příště jistě ochutnám.

Interiér: Kebab Na Pankráci je úplně nově otevřená kebabárna, uvnitř pouze tři stoličky, což není pro velkou klientelu. Je to však dostačující. Nepřeplácaný interiér s obrazy pokrmů, hezká kvalitně udělaná podlaha a stěny, bez blbých neonů. Za mě úplně ideální. Uvnitř navíc měli čisto, dokonce zrovna čistili druhý gril.

Samotný pokrm: Objednali jsme si jeden klasický döner a dürüm. Maso mohlo být určitě slanější a více kořeněné, varianta kuřecí. Zelenina, ač nevypadala, byla čerstvá, na druhou stranu žádná hitparáda, prostě total unifikovaná verze dvou barev zelí, dále zbytky ledového salátu, ale žádný rajčata, cibule, kopr nebo cokoliv nového či jiného. Houska na dürüm byla trochu měkčí. Naopak u döneru byla super křupavá.

Döner obecně bych hodnotil určitě lépe než dürüm. Navíc u döneru kebabář umě věci dovnitř naskládal takovým způsobem, že na konci zbyla dokonalá kebabová masitá kapsička. Neboli housku potřel zálivkou, poté maso, poté zeleninu a navrch opět kopec masa. Bylinková zálivka byla UBO (univerzální bílá omáčka bez chuti), ale špatný to vysloveně nebylo.

Obsluha: Byli na nás klucí dva. Jeden co kasíroval – celkem sympaťák, a druhý připravoval jídlo. Tudíž se dobře vystřídali, že ten, kdo hrabe na peníze, nehrabe pak na jídlo, a obráceně. Poprvé v životě jsem od obsluhy zažil, že se mě vůbec na nic nezeptala a než jsem stačil říct švec, měl jsem dürüm na stole. Bohužel byla dovnitř nakydána pouze bylinková omáčka, což já jako chilliholik úplně nevítám. Bylo to tak trochu bez chuti.

Kebabář se navíc ani nezeptal, co chce přítelkyně, která se musela slůvkem Halt! připomenout, že si chce ingredience tak trochu vybrat sama. Přítelkyně si navíc poté všimla, že druhý kebabář měl údajně celkem svaly a dá se na něj koukat, což – co si budeme povídat – Emperor se skákajícím břichem v poslední době úplně nemá. Vlastně mě tím celkem naštvala, když tak o tom přemýšlím.

Cena hlavních pokrmů: Super ceny dürüm 79 Kč a döner za 79 Kč. To je na kebabárnu kousek od Kongresového centra a Vyšehradu super cena a mít Šemík tu možnost, zaskočí radši sem na kebab, než kolem Vltavy proti proudu.

Kebab Na Pankráci, Na Pankráci 1055/61, Praha

MyWay Döner Kebab Průběžná (Praha)

Víkendová odpoledne se zvláště teď v zimě a nečase stávají pro mnohé chvílemi nudy. Ne však pro nás, kebabové inspektory. My po sobotách a nedělích vyjíždíme do vzdálenějších kebabáren, ke kterým se v průběhu pracovního týdne nedostaneme. A zatímco pro některé inspektory může takový výjezd znamenat třeba 100 kilometrů v autě tam a 100 kilometrů zpět, já se vydal z Vinohrad až do dalekých Strašnic.

Na paškál jsem si totiž vzal kebabárnu MyWay v Průběžné ulici. A to ze dvou důvodů. Jednak jí míjím po cestě domů z Ikey a jednak je sesterským podnikem námi velmi vysoce hodnoceného MyWaye na Břevnově.

Takže tu máme sobotu po poledni, parkuji auto v docházkové vzdálenosti od kebabárny MyWay a vydávám se recenzovat. Ihned po otevření dveří mě přivítalo dvojhlasné hlasité „Dobrý den,“ což v záplavě zamračených kebářů, kteří se tváří, jako kdyby se před půl hodinou vrátili z Usámova pohřbu, vždycky potěší.

Interiér MyWaye v průběžné ulici je docela malý, vejdou se sem jen dva stoly a osm židlí, ale zase mi přišel relativně útulný a hlavně čistý. Přistoupil jsem k pultu, za kterým se točily dvě štangle masa v klasickém kombu kuřecí – hovězí.

Obsluha (žena a muž, pravděpodobě z Indie, Pákistánu nebo Srí Lanky) mě poctivě provedla úskalími objednávky. To znamená, že se mě zeptala, kterou ze čtyř zálivek mi má döner ochutit, jestli tam chci i cibuli a jestli to bude tady, nebo sebou. Vypadá to jako jednoduchá procedura, ale zmiňuji to zde, protože tak půlka českých kebabářů má s odbavením objednávky nějaký problém. Když pak někde dostanete přesně, co chcete, je to skoro na děkovný dopis.

Objednal jsem si döner s česnekovou zálivkou a pálivým kořením a zasedl ke stolu. Byl jsem vstřícností obsluhy tak zaskočen, že jsem ani nestihl koukat, jestli jsem maso dostal z hrnce, nebo ze štangle. Musím ale říct, že všem zákazníkům, kteří si přišli pro sobotní oběd po mě, kebabář maso skrajoval poctivě vždy pro konkrétní objednávku. Opět, taková základní věc, člověk ale aby skoro bouchl šampus, když konečně po čase natrefí na podnik, kde to nešidí a neopečou celé maso v deset dopoledne a pak ho až do půlnoci nekydají do kebabů z hrnce.

Döner dorazil po chvilce a já se do něj pustil. Musím ocenit perfektně propečenou housku, která neztratila na teplotě ani po cca deseti minutách mého boje s obří porcí. Zde bych chtěl na MyWay kebab v Průběžné ulici apelovat, aby to tolik nepřeháněl se zeleninovou složkou pokrmu. Jasně, všichni máme rádi velké porce, ale půl kila zelí (2 druhy) a salátu, to mi přijde celkem zbytečné.

Nejprve jsem dokonce MyWay podezříval, že se excesivním množstvím zeleniny snaží zamaskovat menší množství masa, ale když jsem se konečně prokopal několika vrstvami zelí až do jádra döneru a začal z něj maso hloubkově těžit, musel jsem uznat, že je ho tam také dost. Každopádně byla houska ingrediencemi tak přecpaná, že jí prostě nešlo zmáčknout a do döneru se normálně zakousnout. To já osobně hodnotím jako menší mínus.

Česneková zálivka byla krásně hustá (když si vzpomenu na vodovou zálivku na Vršovickém náměstí, tak to snad ani nelze označit za stejné skupenství) a přiměřeně česneková. To znamená, že měla říz, ale česnek jsem nekrkal ještě v pondělí odpoledne. Sypané chilli skoro vůbec nepálilo, což je ale taky taková česká kebabárenská klasika. My tři inspektoři jsme navíc blázni do papriček s pálivostí nad milion jednotek SHU, takže máme, lidově řečeno, propálený huby a jen tak nás něco nepálí.

Po dojedení kebabu jsem se odvalil do auta, odjel domů a ten den už vůbec nejedl. To se mi stalo snad poprvé v životě, takže porce byla opravdu brutální. MyWay v Průběžné ulici můžu s klidem doporučit. Při ceně 85 Kč za döner se jedná o pořádný kus poctivě připraveného žvance.

MyWay Döner Kebab, Průběžná 387, Praha 10

Istanbul Kebab Na Poříčí (Praha)

Klasické hektické odpoledne v Praze. Chytl mě hlad v centru a já vůl zašel do první kebabárny, kterou jsem spatřil – Istanbul Kebab Na Poříčí. Údělem kebabového inspektora je sice vyhledávat dosud nerecenzované kebaby, ale občas je to, vážení, řehole. Měli byste nás, kebabové mučedníky, velebit dnem i nocí.

Hned, jak jsem vlezl dovnitř, bylo mi jasné, že Istanbul kebab Na Poříčí je klasická past na turisty v centru. Pohledy obsluhy byly asi tak příjemné, jako chilli papričky v oku či na intimnějších místech.

Navíc otevírací doba od 9 ráno do 6… znovu ráno? No, na kohopak tady asi cílí kolem páté ráno? Já jsem podnik navštívil kolem páté odpoledne, a tedy taky se úplně nepředvedli.

Co nabízí: Döner, dürüm a zřejmě další věci, jelikož na mě obsluha koukala fakt podivně, rozhodl jsem se moc se nerozhlížet a tedy ani příliš nefotografovat. Po takřka inzultaci a vykázání z kebabárny v Berlíně si dávám pozor.

Interiér: Asi nejpodivnější, co jsem dosud zažil. Což je po mnoha desítkách kebabárnách (jestli ne ještě více) co říct. V přízemí se jedná o naprostou klasiku. Pult, na něm za sklem zelenina a zálivky a za tím točící se maso na štangli. Ale první patro? Za prvé, vkusná malba pražského Karlova mostu v modré barvě. Potud vše v pořádku. Ale jedna celá stěna byla zrcadlová a bylo patrné, že zrcadlo bude jak z blbých špionských filmů polopropustné. Neboli, že já vidím v odraze sebe, ale kdovíkdo na druhé straně vidí mě. Což u pojídání a hodnocení kebabu a různého focení okolí fakt nechceš. Vzhledem k tomu, jak “příjemně” se tvářila obsluha dole, bůhví jakej filuta se skrýval za stěnou.  A představa, že někde ve sklepě se nachází pár *** (autocenzura) s letlampou, který vylítnou po mé oprávněné kritice, mě věru nelákala.

Samotný pokrm: Objednal jsem si jeden klasický döner, kuřecí. Bohužel porce jak pro vrabce. Měl jsem hlad. Maso bylo studené a z hrnce. Co víc si přát. Zelenina už zažila také lepší časy. Jeden plátek rajčete, starý kus salátu a dost malé množství zelí. Houska za prvé dost malá, a za druhé i tak vlastně uvnitř poloprázdná. Zálivka měla být bylinková, ale byla úplně bez chuti, prostě UBO (univerzální bílá omáčka). Mám já tohle zapotřebí?

Obsluha: Extra protivná už od prvního pohledu. Je pravda, že už při objednávce mi bylo jasné, že v Istanbul kebabu Na Poříčí si fakt nepošmáknu. No, nechal jsem si pěkně vrátit kolenovrtsky na korunu, což bylo odměněno skutečně líbezným pohledem a po očku jsem sledoval oba kebabáře, jestli mi do kebabu ještě jako bonus neflusnou.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm z nastálého naštvání a problematického fotografování netuším. Döner nejspíš za 99 Kč, popravdě jsem si to ani nezapsal, protože jsem odcházel značně rozčarován.

Istanbul Kebab, Na Poříčí 1038/6, Praha

Hawler Kebab (Lovosice)

Nedávno jsme obdrželi tip od rodinného příslušníka jednoho z kebabárenských inspektorů na Hawler Kebab v Lovosicích. Protože to mám do Lovosic, co by kostelníkův syn kamenem dohodil, nebyl důvod otálet s návštěvou podniku. Nadstandardní hodnocení kebabárny na webu ve mně navíc vzbudilo vysoká očekávání o kvalitě kebabu. Nemohl jsem se dočkat, až se zde do něj zakousnu. Zapnul jsem tedy výstražné majáčky a frčel do Lovosic.

Hawler Kebab najdete v centru Lovosic přímo naproti Městskému úřadu. Na inspekci jsem se vydal v poledne a na osazenstvu kebabárny bylo na první pohled znát, že se jedná o oblíbené obědové místo nejen kancelářských krys z protějšího městského úřadu, ale i proletariátu z blízkého okolí.

Poté, co si mě po nějaké době přešlapování u pultíku všimla obsluha, co mě sotva pozdravila, objednal jsem si hodně pálivý hovězí kebab se všemi omáčkami (tj. bylinková, česneková a pálivá). Adjektivum pálivý jsem pro jistotu zopakoval ještě jednou. Přežvykující paní za pultem kývla na znamení přijmutí mé objednávky. Na první pohled bylo znát, že jí práce vyložené baví…

Sedl jsem si ke stolku a v mezičase, kdy jsem čekal na kebab, jsem si se zájmem prohlížel prostory kebabárny. Interiér snoubí prvky botanické zahrady a zasedací místnosti. Co bych ovšem vyzdvihl a pochválil, je možnost si zde ke kebabu objednat točené pivo. Na to člověk jen tak nenatrefí.

Po chvilce mi obsluha přinesla kebab. Rychle jsem vidličkou vyzobal přepadávající zeleninu. Zeleninovou přílohu tvořily dva druhy zelí a salát s kousky mrkve.

Po prvním zakousnutí do kebabu mě zaujala houska. Nebyl to ten druh, který dostanete v drtivé většině kebabáren. Škoda jen, že housku obsluha před naplněním jednotlivými ingrediencemi alespoň nenahřála. Mohla celkový dojem z kebabu pozvednout o úroveň výš.

Hovězí maso pro mě představovalo zklamání. Jak jsem asi mohl čekat, jednalo se o klasickou sekanou. Navíc napůl studenou. U chuti masa ani nevím, co mám hodnotit, jelikož se jednalo o hnědou gumovou hmotu vhodnou leda tak na takovéto „domácí žvýkání“.

Svůj pohled jsem obrátil směrem k otáčející se štangli na plynové grilu a vše mi ihned došlo. Gril byl zaplý snad na úsporný režim a jediným smyslem, proč byl vůbec v chodu bylo „udržení provozní teploty masa“.

Zálivky se nevyznačovaly jakoukoli výraznější chutí. Možná to bylo způsobeno tím, že se chuťové činitele jednotlivých omáček vzájemně neutralizovaly. Ale vážně. Asi bych neřekl ani popel, kdybych nezdůraznil hned dvakrát, že chci pálivý kebab. Jak asi tušíte, kebab pálil asi jako dětská jablečná přesnídávka.

Hawler Kebab, Osvoboditelů 1191, Lovosice

Halal Döner Kebab, Holešovická tržnice (Praha)

Před Vánoci jsem vyrazil (spolu s asi půlkou národa) do holešovické Alzy vyzvednout pár dárků. Ten den ráno jsem dostal od kolegů inspektorů pěkný kartáč, že už jsem dlouho nebyl na kebabu a pramínek recenzí tekoucí z vinohradských kopečků krapet vyschl. No, při hodinovém čekání na vyzvednutí dárku mi poněkud vyhládlo, a proto mi budka s nápisem Halal Döner Kebab na rohu holešovické tržnice udělala celkem i radost. S myšlenkou na pověstné spojení příjemného s užitečným jsem odhodlaně vykročil k budce. Bohužel ono „příjemné“ někam zmizelo a zůstalo jen užitečné. Byla z toho recenze (a strávené odpoledne na hajzlu).

Maringotka s červenou fixou přeškrtanou nabídkou pizzy a slušně zašpiněným exteriérem, který jsem začal zkoumat při volné chvíli po objednání kuřecího dürüma, neslibovala gurmánský zážitek na úrovni tří michelinských hvězd. Říkal jsem si ale, že kebab může být dobrý z kdejakého hladového okna a že třeba právě dnes budu mít štěstí.

Optimismus mě přešel ve chvíli, kdy se kebabmistr s rozpracovaným dürümem v ruce po cestě k rožni s točícím se kuřecím a hovězím masem odchýlil ze správného kurzu směrem k podezřele velikému hrnci. No jistě, byl kebab – hrncák. Kebabář ještě před nakydáním masa na kebab kleštěmi zakvedlal v hrnci, aby promíchal před hodinou skrojené maso s tím na dně z předešlého večera. Alespoň tak mi to podle síly křečí v břiše o dvě hodiny později přišlo.

Co musím pochválit, byla míra propečení placky. Poté, co kebabář pokrm sestavil (ve zkratce k ještě nezmíněným ingrediencím: zálivka – bílá, zelenina: zelí dvou barev a salát), ho vložil do kontaktního grilu a opravdu docela dlouho nechal opékat. Teď mě napadlo, jestli to nebylo proto, aby v kebabu ohřál to maso z hrnce? Křupavost husky byla ale (na dotek) výborná.

Zaplatil jsem, pochopil, že korunu zpět mi tady teda fakt nikdo vracet nehodlá, hodil kebab do tašky a mazal zpět do práce. Tam jsem se dostal asi po třičtvrtě hodině a hned se pustil do jídla.

Placka mi zvlhla, takže chutnala vysloveně špatně, ale za to Halal Döner Kebab na tržnici nemůže, měl jsem to sníst hned. Co se týče další chuti, tak musím konstatovat, že tahle jsem se opravdu hodně dlouho neposral. Největším průserem(!) bylo maso. Naprosto nechutné, staré, podešvovité, až mi připomnělo moji legendární amsterdamskou kebabovou katastrofu. Zeleniny v kebabu moc nebylo, a protože s chutí zálivky si také nikdo žádnou zvláštní práci nedal, chýlíme se tím vlastně ke konci recenze. Jednalo se pro mě bez jakéhokoliv přehánění o jeden z nejhorších kebabů roku 2017.

Halal Döner Kebab, Holešovická tržnice, Praha

Can Bey Döner Kebab (Praha)

Can Bey v Ječné ulici je jeden z nejznámějších kebab spotů v Praze. Už na úvod musím konstatovat, že zcela oprávněně.

Kebab je chuťově vymazlený, používají se zde čtyři opravdu výborné domácí zálivky. Mojí oblíbenou kombinací je česneková s česnekovou, nicméně nabízejí také kari, pálivou a bylinkovou (myslím). Kari moc nedoporučuji, i když se jedná o relativně neobvyklou zálivku, kterou servírují v docela málo kebabárnách, třeba v kebabárně ve Stodolní, nebo  tady  a tady v Praze). Kebabový purista bude z kari zálivky prostě zklamán, protože chuť kari nepříjemně přebíjí chuť všech ostatních ingrediencí.

Množství druhů zeleniny, které v kebabu dostanete, je v Čechách naprosto bezprecedentní. Kde jinde jste při autopsii kebabu odhalili bílé fazole nebo černé olivy a kukuřici? Balkánský sýr je v základní výbavě, žádné příplatky.

Zlatým hřebem Can Bey je kebab v turecké pizze, což je zlo, které do roka udělá tlouštíka i ze somálského nadšence do crossfitu. Rozhodně vyzkoušejte, protože kebab zabalený do obrovského lahmacunu, to se jen tak nevidí.

Musím také ocenit, jak nádherně čerstvý kebab v Can Bey je.  Maso z nějakého hrnce vedle grilu, skrojené před dvěma hodinami? Neexistuje! Naopak, na grilu se jim tady točí dokonce čtyři špalky masa, protože jinak by se tu kvůli velkému zájmu maso snad ani nestíhalo opéct.

Líbí se mi  i“prozákaznický“ přístup, který tu aplikují – zálivka stranou do misky není problém, dvojitá porce zálivky není problém…

Porce servírují obrovské a pokud Vám již není pětadvacet, připravte se na to, že Vaše tělo si po spořádání pizza kebabu začne hlasitě říkat o šlofíka jak u babičky po nedělním obědě, aby mohlo v klidu tu nálož v bříšku zpracovat. Pokud chcete otestovat limity svých možností, doporučuji XL dürüm. Čerstvě narozené standardně rostlé dítě je signifikantně menší než kebabový cvalík z Can Bey. U dönera zase nakládají tolik masa, že po tom, co ho tři čtvrtiny spořádáte, zůstane v ruce naprosto nadherná kapsička (nevíte, co to je? Koukněte k nám do slovníku).

Super je i interiér. Ano, u pokladny vzniká často tlačenice, ale jakmile si tuto nepříjemnou část (tj. placení) odbudete, můžete se jít posadit buď do zadní části, kde na vás čeká cca šest stolů, nebo se vydat po schodech dolů, kde objevíte moc pěkné posezení pro zhruba čtyřicet lidí a dokonce i bar!

A teď se podržte – na tom baru točí pivo. Mají jak desítku, tak plzeňskou dvanáctku. Takže si koupíte pivko, sednete ke stolu a za chvilku k vám zezhora přiběhne pikolík s vaším kebabem. Přátelé, není to ráj? Pro nás, kebabárenské inspektory, tedy ano.

Pozor na fronty, které se v Can Bey často (a po právu) tvoří. V Can Bey je sice asi nejrychlejší a nejprofesionálnější obsluha, která v České republice servíruje kebab, ale když před Vámi na svůj vytoužený döner čeká dvacet lidí, pár minut si prostě počkáte. Ale stojí to za to!

Can Bey Döner Kebab, Ječná 15, Praha 2

Starší příspěvky:

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑