Arabela bistro, Praha – Zličín

• O autorovi
• Poslední příspěvky

Emperor

Senior kebabárenský inspektor v Kebabárny.cz

Podobně jako ostatní, získal své první životní zkušenosti a zároveň lásku na celý život kolem třetí hodiny ráno po větším než malém množství alkoholu. Měl několikaměsíční zkušenost s pobytem v západní Osmanské říši (čti Německo), kde ochutnal mnoho druhů kebabů. Tato pochutina zde byla doslova na každém rohu. Padaly na něj a do něj ze shora, zboku a občas se zdálo, že i ze spodu (to když znaven spadl na postel a kebab si vychutnal v leže). Záliba v kebabech mu zůstala, i když se zapojil coby bílý límeček či rolák do pracovního procesu v hlavním městě Böhmen. Vzhledem k dlouholeté pěstitelské zálibě v chilli papričkách preferuje spíše pálivější omáčku a jelikož se bojí upírů, nepohrdne ani česnekovou omáčkou. Jako patriot vše zapijí pivem.

Poslední příspěvky od Emperor (Zobrazit všechny)

• Kebab z Kauflandu - 18.4.2021
• Arabela bistro, Praha – Zličín - 17.4.2021
• Tashkent Kebab, Praha - 12.1.2021

Korona doba přetrvává a stav nouze se začíná projevovat i na skutečnosti, že v době uzávěry okresů a obecně nemožnosti někam výletovat musí vzít člověk za vděk občas i provozovnou, kterou by si za jiných okolností patrně vynechal. A tak tu máme nákup v Praze v obchoďácích u IKEA, a hele co to tady máme za budku? Chaloupko, chaloupko, kdo v tobě přebývá? S drobným odporem se plížím k budce se vskutku lahodným názvem Arabela bistro, kde uvnitř očekávám Rumburaka. Nejde ani tak o to, že by mně vadila konkrétně tato provozovna například svým vzezřením, ale obecně prostě nesnáším kebabárny někde na parkovišti, kde si poté pokrm musím chroustat mezi projíždějícími auty. Kultura stolování nula nula nic. Netvrdím, že zrovna kebab musím nutně jíst na prostřeném stole na cibulákovém servisu. Nejraději jsem ho vždy jedl ve tři ráno nacamranej a půlku obsahu si vyházel na tričko, ale prostě parkoviště a jíst pak kebab v autě? To prostě fakt nechceš. To fakt radši někde v temném podchodu v centru, kde nabízejí tři opálení týpci dávku bílé omítky v prášku.

Ale zpět k Arabele. Měla zlou sestru Xénii. Tu hrála Dáda Patrasová, než si oblíbila zapíjet rohypnol krabicákem. A teď zase ke kebabu. Přijdu k pultíku, kde okno dovnitř je celé pod plexisklem, jediné, co kouká, je škvíra na peníze, kterou se zároveň vyndavá jídlo. Za prvé se s hadrem na hubě a přes plexisklo fakt těžko s někým, kdo taky moc nerozumí, těžko domlouvá, za druhé je to trochu na vyliž prdel ohledně fotek. Za ten výraz se omlouvám, ale v době korony prostě nejde udělat obstojnou fotku interiéru, respektive zálivek, zelenin a štangle masa.

Po překřikování s obsluhou a vyjasnění objednávky (dürüm, zde vedený jako tortilla, v mém případě kuřecí) mě šokovalo hned několik věcí. Za prvé, že pán na druhé straně pultu řekl, že budu tak 8 minut čekat. No co, vyčkám. Za druhé, že jaksi se netočila nikde kuřecí štangle masa na grilu, ale týpek prostě vyndal naložená kuřecí prsa a jal se je grilovat na plechu v kuse. Už jsem se začínal křižovat. Navíc mnoho dotazů zpoza barikády nezaznělo. Takže varianta zálivek? NIC. Chceš cíbu? NIC. Zabalit, jak zapéct tortillu, chceš tam chilli? NIC. Tohle fakt nemá Emperor rád. Navíc doba čekání se celkem táhla, až jsem si říkal, že jsem se na to měl vykašlat.

Pozoroval jsem každý pohyb kebabáře, co mně to do tortilly nacpe. Viděl jsem celkem velkou tortillu, což jsem kvitoval klasicky s povděkem – do velké tortilly se logicky vejde více materiálu. Prsa na grilu se postupně rozkouskovala a grilovala ze všech stran. Sice to nevypadalo úplně kebabově, ale zase bylo zřejmé, že se bude jednat o čerstvou porci masa, což je super. Prsa k tomu nebyla úplně z nejmenších, navíc byla dvě, tak jsem jen doufal, že to celé hodí do tortilly a ne že si nechá něco bokem pro dalšího zoufalého hladovce. Nic nenechal, vše ško ke mně. Body nahoru. Do tortilly se začala cpát zelenina a musím říct, že jsem byl mile překvapen, pěkně cibule, rajčata, salátek, vše vypadá čerstvě. Největší zklamaní jsou nepochybně zálivky. Vůbec netuším, co to mělo být, takové chobotničky z druhého patra, tady to sice nebyl modrej a zelenej, ale červená a bílá plastová lahev, jejichž obsah mi zůstal skryt. Sice se mi v pokrmu objevila červená a bílá tekutina, ale bez chuti. Takže jestli to měla být nějaká tatarka a kečup? Majolka a chilli omáčka? Sperma a krev? Jogurt a rajčata? Chuť fakt žádná, tohle v kebabu nechceš. No, a když jsem u chuti. Celá tortilla byla velká, za kilčo na Prahu tak nějak v cajku, zabalená dobře, že nic nepadalo ven a nejlepší nakonec bylo maso, které bylo naložené v kari omáčce a chutnalo obstojně. Je sice otázka, co to má ještě společného s kebabem, ale to je věc jiná. Celkově po zakousnutí to nebylo až tak strašné, jak jsem původně očekával, ale rozhodně mě tu už neuvidí.

Když je zavřená IKEA a není možné se nacpat masovými koulemi, dá se přežít rovněž na tortille z parkoviště, určitě lepší než chcípnout hlady, ale žádná velká kulinařina se zde nekoná.

Arabela bistro, Skandinávská 15a, 155 00 Praha