Tag: gyros (page 1 of 2)

Kebab Na Pankráci (Praha)

Odpolední procházka kolem Vyšehradu, a co to mé oko v dáli nevidí. Není to náhodou nově otevřená kebabárna? Je! Tak, a hurá sem. Když jsme dorazili dovnitř, první pohled mnoho optimismu nevzbuzoval.

Už neměli žádný maso na štangli, to jednoho nepotěší. Při bližším pohledu bylo však patrné, že zrovna čerstvě dokrajovali, konkrétně kuřecí maso. Jiné v nabídce nebylo, což je vlastně dobře. Jiné stejně nejím či se mu spíše vyhýbám.

Otevírací doba podniku Kebab Na Pankráci cílí na kravaťáčky v okolí. Otevřeno mají od 10 do 19 jen od pondělí do pátku. Takže se musí o to více snažit.

Co nabízí: döner, dürüm a v nabídce třeba také kebab s rýží, s hummusem a s dalšími přílohami. Příjemné překvapení. Minimálně hummus, který příště jistě ochutnám.

Interiér: Kebab Na Pankráci je úplně nově otevřená kebabárna, uvnitř pouze tři stoličky, což není pro velkou klientelu. Je to však dostačující. Nepřeplácaný interiér s obrazy pokrmů, hezká kvalitně udělaná podlaha a stěny, bez blbých neonů. Za mě úplně ideální. Uvnitř navíc měli čisto, dokonce zrovna čistili druhý gril.

Samotný pokrm: Objednali jsme si jeden klasický döner a dürüm. Maso mohlo být určitě slanější a více kořeněné, varianta kuřecí. Zelenina, ač nevypadala, byla čerstvá, na druhou stranu žádná hitparáda, prostě total unifikovaná verze dvou barev zelí, dále zbytky ledového salátu, ale žádný rajčata, cibule, kopr nebo cokoliv nového či jiného. Houska na dürüm byla trochu měkčí. Naopak u döneru byla super křupavá.

Döner obecně bych hodnotil určitě lépe než dürüm. Navíc u döneru kebabář umě věci dovnitř naskládal takovým způsobem, že na konci zbyla dokonalá kebabová masitá kapsička. Neboli housku potřel zálivkou, poté maso, poté zeleninu a navrch opět kopec masa. Bylinková zálivka byla UBO (univerzální bílá omáčka bez chuti), ale špatný to vysloveně nebylo.

Obsluha: Byli na nás klucí dva. Jeden co kasíroval – celkem sympaťák, a druhý připravoval jídlo. Tudíž se dobře vystřídali, že ten, kdo hrabe na peníze, nehrabe pak na jídlo, a obráceně. Poprvé v životě jsem od obsluhy zažil, že se mě vůbec na nic nezeptala a než jsem stačil říct švec, měl jsem dürüm na stole. Bohužel byla dovnitř nakydána pouze bylinková omáčka, což já jako chilliholik úplně nevítám. Bylo to tak trochu bez chuti.

Kebabář se navíc ani nezeptal, co chce přítelkyně, která se musela slůvkem Halt! připomenout, že si chce ingredience tak trochu vybrat sama. Přítelkyně si navíc poté všimla, že druhý kebabář měl údajně celkem svaly a dá se na něj koukat, což – co si budeme povídat – Emperor se skákajícím břichem v poslední době úplně nemá. Vlastně mě tím celkem naštvala, když tak o tom přemýšlím.

Cena hlavních pokrmů: Super ceny dürüm 79 Kč a döner za 79 Kč. To je na kebabárnu kousek od Kongresového centra a Vyšehradu super cena a mít Šemík tu možnost, zaskočí radši sem na kebab, než kolem Vltavy proti proudu.

Kebab Na Pankráci, Na Pankráci 1055/61, Praha

MyWay Döner Kebab Průběžná (Praha)

Víkendová odpoledne se zvláště teď v zimě a nečase stávají pro mnohé chvílemi nudy. Ne však pro nás, kebabové inspektory. My po sobotách a nedělích vyjíždíme do vzdálenějších kebabáren, ke kterým se v průběhu pracovního týdne nedostaneme. A zatímco pro některé inspektory může takový výjezd znamenat třeba 100 kilometrů v autě tam a 100 kilometrů zpět, já se vydal z Vinohrad až do dalekých Strašnic.

Na paškál jsem si totiž vzal kebabárnu MyWay v Průběžné ulici. A to ze dvou důvodů. Jednak jí míjím po cestě domů z Ikey a jednak je sesterským podnikem námi velmi vysoce hodnoceného MyWaye na Břevnově.

Takže tu máme sobotu po poledni, parkuji auto v docházkové vzdálenosti od kebabárny MyWay a vydávám se recenzovat. Ihned po otevření dveří mě přivítalo dvojhlasné hlasité „Dobrý den,“ což v záplavě zamračených kebářů, kteří se tváří, jako kdyby se před půl hodinou vrátili z Usámova pohřbu, vždycky potěší.

Interiér MyWaye v průběžné ulici je docela malý, vejdou se sem jen dva stoly a osm židlí, ale zase mi přišel relativně útulný a hlavně čistý. Přistoupil jsem k pultu, za kterým se točily dvě štangle masa v klasickém kombu kuřecí – hovězí.

Obsluha (žena a muž, pravděpodobě z Indie, Pákistánu nebo Srí Lanky) mě poctivě provedla úskalími objednávky. To znamená, že se mě zeptala, kterou ze čtyř zálivek mi má döner ochutit, jestli tam chci i cibuli a jestli to bude tady, nebo sebou. Vypadá to jako jednoduchá procedura, ale zmiňuji to zde, protože tak půlka českých kebabářů má s odbavením objednávky nějaký problém. Když pak někde dostanete přesně, co chcete, je to skoro na děkovný dopis.

Objednal jsem si döner s česnekovou zálivkou a pálivým kořením a zasedl ke stolu. Byl jsem vstřícností obsluhy tak zaskočen, že jsem ani nestihl koukat, jestli jsem maso dostal z hrnce, nebo ze štangle. Musím ale říct, že všem zákazníkům, kteří si přišli pro sobotní oběd po mě, kebabář maso skrajoval poctivě vždy pro konkrétní objednávku. Opět, taková základní věc, člověk ale aby skoro bouchl šampus, když konečně po čase natrefí na podnik, kde to nešidí a neopečou celé maso v deset dopoledne a pak ho až do půlnoci nekydají do kebabů z hrnce.

Döner dorazil po chvilce a já se do něj pustil. Musím ocenit perfektně propečenou housku, která neztratila na teplotě ani po cca deseti minutách mého boje s obří porcí. Zde bych chtěl na MyWay kebab v Průběžné ulici apelovat, aby to tolik nepřeháněl se zeleninovou složkou pokrmu. Jasně, všichni máme rádi velké porce, ale půl kila zelí (2 druhy) a salátu, to mi přijde celkem zbytečné.

Nejprve jsem dokonce MyWay podezříval, že se excesivním množstvím zeleniny snaží zamaskovat menší množství masa, ale když jsem se konečně prokopal několika vrstvami zelí až do jádra döneru a začal z něj maso hloubkově těžit, musel jsem uznat, že je ho tam také dost. Každopádně byla houska ingrediencemi tak přecpaná, že jí prostě nešlo zmáčknout a do döneru se normálně zakousnout. To já osobně hodnotím jako menší mínus.

Česneková zálivka byla krásně hustá (když si vzpomenu na vodovou zálivku na Vršovickém náměstí, tak to snad ani nelze označit za stejné skupenství) a přiměřeně česneková. To znamená, že měla říz, ale česnek jsem nekrkal ještě v pondělí odpoledne. Sypané chilli skoro vůbec nepálilo, což je ale taky taková česká kebabárenská klasika. My tři inspektoři jsme navíc blázni do papriček s pálivostí nad milion jednotek SHU, takže máme, lidově řečeno, propálený huby a jen tak nás něco nepálí.

Po dojedení kebabu jsem se odvalil do auta, odjel domů a ten den už vůbec nejedl. To se mi stalo snad poprvé v životě, takže porce byla opravdu brutální. MyWay v Průběžné ulici můžu s klidem doporučit. Při ceně 85 Kč za döner se jedná o pořádný kus poctivě připraveného žvance.

MyWay Döner Kebab, Průběžná 387, Praha 10

Istanbul Kebab Na Poříčí (Praha)

Klasické hektické odpoledne v Praze. Chytl mě hlad v centru a já vůl zašel do první kebabárny, kterou jsem spatřil – Istanbul Kebab Na Poříčí. Údělem kebabového inspektora je sice vyhledávat dosud nerecenzované kebaby, ale občas je to, vážení, řehole. Měli byste nás, kebabové mučedníky, velebit dnem i nocí.

Hned, jak jsem vlezl dovnitř, bylo mi jasné, že Istanbul kebab Na Poříčí je klasická past na turisty v centru. Pohledy obsluhy byly asi tak příjemné, jako chilli papričky v oku či na intimnějších místech.

Navíc otevírací doba od 9 ráno do 6… znovu ráno? No, na kohopak tady asi cílí kolem páté ráno? Já jsem podnik navštívil kolem páté odpoledne, a tedy taky se úplně nepředvedli.

Co nabízí: Döner, dürüm a zřejmě další věci, jelikož na mě obsluha koukala fakt podivně, rozhodl jsem se moc se nerozhlížet a tedy ani příliš nefotografovat. Po takřka inzultaci a vykázání z kebabárny v Berlíně si dávám pozor.

Interiér: Asi nejpodivnější, co jsem dosud zažil. Což je po mnoha desítkách kebabárnách (jestli ne ještě více) co říct. V přízemí se jedná o naprostou klasiku. Pult, na něm za sklem zelenina a zálivky a za tím točící se maso na štangli. Ale první patro? Za prvé, vkusná malba pražského Karlova mostu v modré barvě. Potud vše v pořádku. Ale jedna celá stěna byla zrcadlová a bylo patrné, že zrcadlo bude jak z blbých špionských filmů polopropustné. Neboli, že já vidím v odraze sebe, ale kdovíkdo na druhé straně vidí mě. Což u pojídání a hodnocení kebabu a různého focení okolí fakt nechceš. Vzhledem k tomu, jak “příjemně” se tvářila obsluha dole, bůhví jakej filuta se skrýval za stěnou.  A představa, že někde ve sklepě se nachází pár *** (autocenzura) s letlampou, který vylítnou po mé oprávněné kritice, mě věru nelákala.

Samotný pokrm: Objednal jsem si jeden klasický döner, kuřecí. Bohužel porce jak pro vrabce. Měl jsem hlad. Maso bylo studené a z hrnce. Co víc si přát. Zelenina už zažila také lepší časy. Jeden plátek rajčete, starý kus salátu a dost malé množství zelí. Houska za prvé dost malá, a za druhé i tak vlastně uvnitř poloprázdná. Zálivka měla být bylinková, ale byla úplně bez chuti, prostě UBO (univerzální bílá omáčka). Mám já tohle zapotřebí?

Obsluha: Extra protivná už od prvního pohledu. Je pravda, že už při objednávce mi bylo jasné, že v Istanbul kebabu Na Poříčí si fakt nepošmáknu. No, nechal jsem si pěkně vrátit kolenovrtsky na korunu, což bylo odměněno skutečně líbezným pohledem a po očku jsem sledoval oba kebabáře, jestli mi do kebabu ještě jako bonus neflusnou.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm z nastálého naštvání a problematického fotografování netuším. Döner nejspíš za 99 Kč, popravdě jsem si to ani nezapsal, protože jsem odcházel značně rozčarován.

Istanbul Kebab, Na Poříčí 1038/6, Praha

Hawler Kebab (Lovosice)

Nedávno jsme obdrželi tip od rodinného příslušníka jednoho z kebabárenských inspektorů na Hawler Kebab v Lovosicích. Protože to mám do Lovosic, co by kostelníkův syn kamenem dohodil, nebyl důvod otálet s návštěvou podniku. Nadstandardní hodnocení kebabárny na webu ve mně navíc vzbudilo vysoká očekávání o kvalitě kebabu. Nemohl jsem se dočkat, až se zde do něj zakousnu. Zapnul jsem tedy výstražné majáčky a frčel do Lovosic.

Hawler Kebab najdete v centru Lovosic přímo naproti Městskému úřadu. Na inspekci jsem se vydal v poledne a na osazenstvu kebabárny bylo na první pohled znát, že se jedná o oblíbené obědové místo nejen kancelářských krys z protějšího městského úřadu, ale i proletariátu z blízkého okolí.

Poté, co si mě po nějaké době přešlapování u pultíku všimla obsluha, co mě sotva pozdravila, objednal jsem si hodně pálivý hovězí kebab se všemi omáčkami (tj. bylinková, česneková a pálivá). Adjektivum pálivý jsem pro jistotu zopakoval ještě jednou. Přežvykující paní za pultem kývla na znamení přijmutí mé objednávky. Na první pohled bylo znát, že jí práce vyložené baví…

Sedl jsem si ke stolku a v mezičase, kdy jsem čekal na kebab, jsem si se zájmem prohlížel prostory kebabárny. Interiér snoubí prvky botanické zahrady a zasedací místnosti. Co bych ovšem vyzdvihl a pochválil, je možnost si zde ke kebabu objednat točené pivo. Na to člověk jen tak nenatrefí.

Po chvilce mi obsluha přinesla kebab. Rychle jsem vidličkou vyzobal přepadávající zeleninu. Zeleninovou přílohu tvořily dva druhy zelí a salát s kousky mrkve.

Po prvním zakousnutí do kebabu mě zaujala houska. Nebyl to ten druh, který dostanete v drtivé většině kebabáren. Škoda jen, že housku obsluha před naplněním jednotlivými ingrediencemi alespoň nenahřála. Mohla celkový dojem z kebabu pozvednout o úroveň výš.

Hovězí maso pro mě představovalo zklamání. Jak jsem asi mohl čekat, jednalo se o klasickou sekanou. Navíc napůl studenou. U chuti masa ani nevím, co mám hodnotit, jelikož se jednalo o hnědou gumovou hmotu vhodnou leda tak na takovéto „domácí žvýkání“.

Svůj pohled jsem obrátil směrem k otáčející se štangli na plynové grilu a vše mi ihned došlo. Gril byl zaplý snad na úsporný režim a jediným smyslem, proč byl vůbec v chodu bylo „udržení provozní teploty masa“.

Zálivky se nevyznačovaly jakoukoli výraznější chutí. Možná to bylo způsobeno tím, že se chuťové činitele jednotlivých omáček vzájemně neutralizovaly. Ale vážně. Asi bych neřekl ani popel, kdybych nezdůraznil hned dvakrát, že chci pálivý kebab. Jak asi tušíte, kebab pálil asi jako dětská jablečná přesnídávka.

Hawler Kebab, Osvoboditelů 1191, Lovosice

Halal Döner Kebab, Holešovická tržnice (Praha)

Před Vánoci jsem vyrazil (spolu s asi půlkou národa) do holešovické Alzy vyzvednout pár dárků. Ten den ráno jsem dostal od kolegů inspektorů pěkný kartáč, že už jsem dlouho nebyl na kebabu a pramínek recenzí tekoucí z vinohradských kopečků krapet vyschl. No, při hodinovém čekání na vyzvednutí dárku mi poněkud vyhládlo, a proto mi budka s nápisem Halal Döner Kebab na rohu holešovické tržnice udělala celkem i radost. S myšlenkou na pověstné spojení příjemného s užitečným jsem odhodlaně vykročil k budce. Bohužel ono „příjemné“ někam zmizelo a zůstalo jen užitečné. Byla z toho recenze (a strávené odpoledne na hajzlu).

Maringotka s červenou fixou přeškrtanou nabídkou pizzy a slušně zašpiněným exteriérem, který jsem začal zkoumat při volné chvíli po objednání kuřecího dürüma, neslibovala gurmánský zážitek na úrovni tří michelinských hvězd. Říkal jsem si ale, že kebab může být dobrý z kdejakého hladového okna a že třeba právě dnes budu mít štěstí.

Optimismus mě přešel ve chvíli, kdy se kebabmistr s rozpracovaným dürümem v ruce po cestě k rožni s točícím se kuřecím a hovězím masem odchýlil ze správného kurzu směrem k podezřele velikému hrnci. No jistě, byl kebab – hrncák. Kebabář ještě před nakydáním masa na kebab kleštěmi zakvedlal v hrnci, aby promíchal před hodinou skrojené maso s tím na dně z předešlého večera. Alespoň tak mi to podle síly křečí v břiše o dvě hodiny později přišlo.

Co musím pochválit, byla míra propečení placky. Poté, co kebabář pokrm sestavil (ve zkratce k ještě nezmíněným ingrediencím: zálivka – bílá, zelenina: zelí dvou barev a salát), ho vložil do kontaktního grilu a opravdu docela dlouho nechal opékat. Teď mě napadlo, jestli to nebylo proto, aby v kebabu ohřál to maso z hrnce? Křupavost husky byla ale (na dotek) výborná.

Zaplatil jsem, pochopil, že korunu zpět mi tady teda fakt nikdo vracet nehodlá, hodil kebab do tašky a mazal zpět do práce. Tam jsem se dostal asi po třičtvrtě hodině a hned se pustil do jídla.

Placka mi zvlhla, takže chutnala vysloveně špatně, ale za to Halal Döner Kebab na tržnici nemůže, měl jsem to sníst hned. Co se týče další chuti, tak musím konstatovat, že tahle jsem se opravdu hodně dlouho neposral. Největším průserem(!) bylo maso. Naprosto nechutné, staré, podešvovité, až mi připomnělo moji legendární amsterdamskou kebabovou katastrofu. Zeleniny v kebabu moc nebylo, a protože s chutí zálivky si také nikdo žádnou zvláštní práci nedal, chýlíme se tím vlastně ke konci recenze. Jednalo se pro mě bez jakéhokoliv přehánění o jeden z nejhorších kebabů roku 2017.

Halal Döner Kebab, Holešovická tržnice, Praha

Istanbul Kebab Arbesovo náměstí (Praha)

Nebudeme chodit kolem horké kaše. Dali jsme si s inspektorem Gryllsem sraz v blízkosti kebabárny, abychom si předali tajný kontraband (čti chilli papričky vlastní produkce) a s námi na inspekci byla také paní Göringová. Předávka proběhla, to byl ostatně asi poslední klad následujících minut. Okolí Arbesáku nepůsobí věru epesním dojmem. Jen za pár minut, co jsme hovořili před kebabárnou, se v jejím okolí vyskytlo mnoho podivných individuí, která povětšinou zapadla do herny, která se nachází hned vedle kebabárny. Jak reklama na Svět neúspěšných. Nejlepší byly dvě obstarší „Rumunky“ při těle, které si před kebabárnou přerozdělovaly lup z obchoďáku Nový Smíchov, jenž šly do herny udat. Pokud bych věděl, jaká bída na nás čeká uvnitř, koupil bych si od Aranky dvě trička a pelášil do zaječích. Tak už chodím kolem horké kaše tudíž zpět ke kebabu.

Co nabízí: Döner a dürüm, dále pizzu, saláty, hranolky a další zbytečné komedie.

Interiér: S vybavením kebabárny jsem měl asi nejmenší problém. Vcelku hezky orientálně laděný nepřeplácaný vnitřek, pár stolků a židlí. Není to Alkron, ale na prodejnu rychlého občerstvení zcela dostačující. Ani zvenku nesvítí dvacet poutačů a šipek a podobně. V době našeho průzkumu navíc obsluha čistila podlahu a i za pultem to vypadalo vesměs čistě.

Samotný pokrm: Tak a jsem u játra pudla. Započněmež masem. Nacházelo se v hrnci, ač bylo kuřecí, tak dochucené nebylo nějak zvlášť dobře, navíc bylo studené. Tudíž velký palec dolů. Nejkritičtější musím být k housce. Ačkoli jsem ochutnal obě varianty, tak obě stály za exkrement. Zvláště dürüm kvůli ní chutnal jak guma od Zetoru. Jediné plus bylo, že jsem si uvědomil, že je třeba vyměnit letní pneumatiky. Zelenina zcela fádní a bez nápadu, navíc toho bylo vcelku málo. Zálivka bez výraznější chuti a popravdě jsme museli kořenit vlastním chilli.

Celkově množství bylo velmi nedostačující. Jelikož nabírám sádlo na zimu, tak jsem si musel dát doma ještě druhou a třetí večeři. Navíc jako bonus byl dürüm tak blbě zabalený, že se vybryndal na talíř a do rukou, a zvláště inspektor Grylls z toho byl v sedmém nebi, cituji: “Ty vole, tak tohle jsem ještě nezažil.”

Obsluha: Žena kolem padesátky pocházející patrně z oblasti postsovětských republik. Více jí však slušelo v rukou koště při úklidu, nežli chleba a jednotlivé ingredience. Naštvala mě hned, jak začala vyndávat nakrájené maso z hrnce, přestože se za ní rožnil krásný kus na špalku. Variantu hrnec chápu jedině v době nátřesku restaurace, kdy obsluha nestíhá, ale tady nebyl ve frontě mimo nás nikdo. Kebabáři by si měli uvědomit, že tenhle hrnec tlačenici před pultem nevyvolá. Vyvolá možná tak tlačenici o několik hodin později na toaletě, a to nechceš. Navíc se pokusila chtěně / nechtěně Gryllse okrást o deset korun. Vzhledem k jeho kolenovrství ten jeho pohled zabíjel. Může být ráda, že žije. Musím však pochválit, že na rozdíl od jiných kebabáren si po každé objednávce umyla ruce, to se často nevidí.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm za 89 Kč a döner za 79 Kč. Ceny nejsou závratné, ale to ani kvalita.

Istanbul Kebab Arbesovo náměstí, Štefánikova 296/37, Praha

Next Gyros I. (Most)

Jiří Bartoška kdesi prohlásil, že dvě nejdepresivnější města jsou Ústí nad Labem a východní Berlín. Dovolil bych si tuto dvojici doplnit o město Most. Panelák kam se podíváš, zbytky socialismu 80. let tu na člověka dýchají z každého nároží. To vše umocněno skladbou obyvatelstva, tak tragicky typickou pro větší města v celém Ústeckém kraji.

Jak to tak ovšem bývá, nejen cesty Páně, ale i služební cesty jsou nevyzpytatelné a jedna z nich mě zavedla do Mostu. A když už jsem byl tady, navštívit nějakou zdejší kebabárnu pro mě byla hotová věc. Nad výběrem jsem nějak nedumal. Prostě jsem byl rozhodnutý zastavit se v první kebabárně, která mi přijde do rány.

Z dáli jsem zaregistroval prosklenou budovu polepenou obrázky kebabu a plamenů. Onou kebabárnu se stal Next Gyros. Jinou pobočku této kebabárny s pořadovým číslem III před časem hodnotil můj kolega Grylls (recenze zde). Obsluhu tvořila trojice sympatických a kmitajících mládežníků, z nichž dva byli kluci opálený. Ani jsem se nepodíval na tabuli s nabídkou jídel, rovnou jsem si objednal normální kebab a zaplatil 80,- Kč. S kolegou jsme byli vyzváni, ať si sedneme, že nám jídlo donesou za chvilku. Jak bylo řečeno, tak se také stalo. Interiér kebabárny poskytuje dostatek prostoru i ke konzumaci u jednoho ze stolů přímo v kebabárně. Zvolil jsem stůl vlevo na jakémsi vyvýšeném balkonu, z něhož jsem bedlivě sledoval přípravu svého jídla.

Kebabář junior přede mne postavil talíř s příborem. Pohled na rozevřenou housku napěchovanou masem a zeleninou, jež byly přelity bílou zálivkou a posypány pálivým kořením, ve mně opět vyvolaly pocit, že se dívám na vzývající ženský klín. Po chvilce mi ovšem v mysli vytanul jiný obraz. To není ženský klín, to je otevřený zobák toho uřvaného žabáka ze seriálu Sezame, otevři se. Konec filosofování, řekl jsem si.  Byl jsem již značně vyhladovělý. Do kebabu jsem se pustil se značnou vervou a odložil veškeré zásady společenské etikety dle Gutha-Jarkovského.

Nahřátá silná houska chutnala jako čerstvě rozpečný rohlík. A to já rád! Se zeleninou to bylo ovšem horší. Jednalo se prakticky jen o salát a červené zelí, nic víc, nic míň. Sice chápu, že jsem si neobjednal caesar salát nebo jakýkoli jiný zeleninový salát, ale dva druhy zeleniny bez jakékoli chuti mi přijdou bez urážky jako velmi chudá příloha. Silnější plátky masa, jimiž byla vystlaná spodní část housky, jsem musel v puse doslova přežvýkat, aby je moje trávicí ústrojí mohlo dále zpracovat. Bohužel se maso nevyznačovalo jakoukoli chutí. Pokud bych zavřel oči, asi bych ani nevěděl, že právě koušu maso. Bílá zálivka prosakující do housky by z mého pohledu v kebabu nemusela ani být. Prakticky opět bez chuti. Jak tomu občas bývá, jedinou chuťově výraznější složkou kebabu bylo pálivé koření.

Člověku je občas smutno, že musí být kritický a neseká jednu pochvalnou recenzi za druhou, ale v tomto případě to jinak nešlo. Ne, že by Next Gyros I. byl vyloženě špatný, ale marně jsem hledal, co bych na kebabu mohl vypíchnout a pochválit. Jedna věc mě vlastně napadá. Množství. Vydatná porce mě dostatečně zasytila a já pak celou cestu domů jen spokojeně trávil.

Next Gyros I., tř. Budovatelů 1353/108a, Most

Steinhofen Pizza Gyros

Stává se, že si občas napíšu nákupní seznam, ale většinou si jej stejně zapomenu vzít na nákup sebou. Nezřídka tak bloumám po supermarketu jak Maďar v kukuřici a čekám na to, co mi padne do rány. Tak tomu bylo i při mém nákupu v německém Kauflandu. Tentokrát se během popojíždění s nákupním vozíkem mezi chladícími boxy můj pohled zastavil na krabici s nápisem Steinhofen Pizza Gyros. Ano, hned mi hlavou probleskla otázka „Co to je za klauni?“, kterou ovšem okamžitě vystřídala zvědavost, jak taková klauniáda může asi chutnat?

Pizza a gyros? To, že Němci mají specifické chutě, jsem zaregistroval již při prvním kontaktu s tamnější pornoprodukcí. Pokud jde o jídlo a pití,  jejich chutě a kombinace člověku často připomínají vaření dortu pejska s kočičkou. Podobné obavy jsem měl ale i před ochutnáním německých specialit jako Colaweizen (cola a pivo) nebo Kiba (višňový džus s banánovým), nad nimiž jsem původně kroutil hlavou. Následně mi ovšem zachutnaly.

Jelikož reaguji na vše, co má jakoukoli souvislost s kebabem/gyrosem slintáním jako Pavlovův pes, problém, co bude k dnes k večeři, byl vyřešen. Krabici jsem vložil do vozíku a bezohledně si mezi německými důchodci prorážel cestu k pokladně. Pokud jde o cenu, ta byla více než příznivá, 1,99 Euro (dle aktuálního kurzu tedy 52,- Kč).

Pizza Gyros příprava

Po příjezdu domů jsem se okamžitě s dychtivostí dítěte rozbalujícího vánoční dárky pustil do otevírání krabice a přípravy pizza gyrosu. Návod na přípravu nevypadal vůbec komplikovaně. Otevřít krabici, vyndat pizzu z obalu, vložit do trouby na 12 až 14 minut při 220 °C. Pizza Gyros jsem dal do trouby a oněch zhruba 14 minut jsem pak očima hypnotizoval rozmrzající pizzu a pročítal si složení pizza gyrosu: vepřové maso, cibule, sýr, olivy a marinované feferonky. V okamžiku, kdy maso dostalo tu správnou barvu a okraje pizzy lehce nahnědly, vzal jsem chňapku, vytáhl ji z trouby, položil na talíř a nakrájel.

Jak chutná?

Přikročme k tomu nejdůležitějším.  Jak může chutnat pizza za 2 Eura z Kauflandu, navíc z jejich řady K-Classic? Kombinace nízké ceny a kauflanďácké značky nebude asi nic moc, říkáte si, co? Těsto se nevymykalo standardní zamražené pizze z krabice, prostě klasika na níž jste zvyklí. Sýr i přes dobu strávenou v mikrovlnce byl svěží a skvěle doplňoval chuť masa. U masa mě překvapila nadstandardní porce. Navíc maso opravdu chutnalo jako gyros a nejednalo se třeba o nějaké odřezky z prasečích předkožek. U něj jsem kupodivu nezaznamenal výraznější rozdíl oproti masu z klasické kebabárny.

Pokud bych měl shrnout celkový dojem z Steinhofen Pizza Gyrosu, tak bych každému rozhodně doporučil, ať jej vyzkouší. Příznivá cena, rychlá, nenáročná příprava a porce člověka dostatečně zasytí. Teď jdu vyběhat těch 885 kalorií a zároveň si udělat v žaludku místo a chuť na další kebab! Sportu zdar a kebabu zvlášť!

Pizza Gyros

Mekan Radava (Praha)

Kebabárna Mekan Radava vypadá vcelku nově, ale jak dlouho se na místě nachází, netuším. Zvenku je na první pohled jasné, o co tady kráčí, a proto jsem na Kamenické doslova vyskočil z tramvaje a hurá na průzkum. Navíc se vůně masa linula po chodníku takovým způsobem, že než bys řekl: “prosím jeden dürüm s kuřecím masem, bylinkovou zálivkou a i s cíbou a sním to tady” už sedíte vevnitř a cpete se jak vepřochod.

Abych napsal taky něco rádoby kulturního a zajímavého – v okolí kebabárny se nachází Strossmayerovo náměstí, které je v současnosti zajímavé tím, že to vlastně už žádné náměstí není a kvůli tramvajové síti zcela ztratilo své kouzlo, jelikož je rozdělené ze všech stran (oproti třeba náměstí Míru). No, a okolí zastávky Kamenická je známe zvláště kvůli tomu, že přesně na tomto místě v roce 1973 zabila Olga Hepnarová nákladním vozidlem několik osob. No, a hurá na kebab. Na případné blbé kecy – NE, ti, co prodávají kebaby, nejsou teroristi.

Co nabízí:

Sortiment kebabáren je většinou podobný (zaplať pánbůh) a i Mekan Radava není výjimkou. Tudíž si můžete objednat döner a dürüm či falafel, a to vše buď zabalit do housky, nebo na talíř maso a zeleninu. Maso bylo v době mé návštěvy telecí, vesele se točící nad grilem. Měli i kuřecí, které jsem si objednal, ale k tomu až níže (PODPULŤÁK Z HRNCE).

Interiér:

Asi zatím největší kebabárna. Patrně se zde dříve nacházela restaurace, protože je tady fakt hodně místa na sezení, kde si svoji pochutinu vychutnat. Uvnitř je podnik vcelku vkusně zařízen, nikde žádný bordel a hezky uklizeno, a to jak před, tak za prodejním pultem. V době mé návštěvy se uvnitř nacházelo cca 5 lidí – je vždy dobře, když je poblíž alespoň někdo s kebabem. Být někde sám samotinký neznačí nikdy nic dobrého a kvalita poté bývá často pochybná a celá návštěva pak může mít dohru v podobě opakované bujaré návštěvy toalety horem-dolem. To ale nebyl tento příklad, abych nezaváděl.

Kvalita služeb:

Vezmeme si to pěkně po pořádku. Objednal jsem si dürüm, bylinkovou zálivku,kuřecí maso a cibuli. Houska byla vcelku nevýrazná, ale hezky zapečená a křupavá, hodnotím jako drobný nadprůměr. Bylinková zálivka byla výborná s velkým množstvím kopru, což kvituji natolik, že jsem chvíli takřka stříhal radostí ušima. Zeleninka byla dejme tomu neutrální, vypadala čerstvě a byla vcelku chutná. No, ale pak tu máme maso. To byl, přátelé, bez pardonu, tak trochu průser. Chuťově to sice nebyla úplná katastrofa, kořeněné bylo tak akorát, ale bylo to maso z nějakého hrnce plného omastku a navíc ho nedostatečně ohřáli, takže bylo studené. A… hádejte co… studené maso v kebabu já nerad. Ano, uznávám, že když se nad grilem točí jen telecí verze, chytřejšího by napadlo si ji objednat. Já ale v poslední době nějak této variantě kvůli pochybnostem o kvalitě masa, respektive i dodané mouky, nehovím. Proto jsem zkusil štěstí s kuřecím, i když jsem jaksi mohl čekat, že bude z podpultu. Ještě to samozřejmě mohl být kebab á la Jitrnice, kterou svět neviděl, a točit se na neviditelném grilu a já bych vám o tom teď psal na neviditelném notebooku – ale to se nestalo. Tudíž jsem byl vzhledem ke studenému masu spíše trochu zklamán i z jinak obstojných ingrediencí a velké porce pokrmu. Takhle se jedná o průměr.

Obsluha a cena:

Jeden kluk opálenej a poté jedna běloskvoucí paní, oba velmi milí a snaživí, ale prostě studené maso. Búúúúúúú. Uvnitř měli uklizeno a i když já jsem se ládoval, tak průběžně uklízeli stoly. Nemůžu říci nic špatného, až na to studené maso. Cena hlavních pokrmů – döner za 75 Kč a dürüm za 99 Kč. Na Prahu klasika, a jelikož byla porce spíše větší, tak tady bych problém neviděl.

Mekan Radava, Milady Horákové 37, Praha

Pizza Roma I. P. Pavlova (Praha)

Obsahem recenze podniku Pizza Roma na zastávce I.P. Pavlova mohlo být jediné slovo. Katastrofa. Tohle jediné slovo by totiž naprosto přesně a dostatečně vystihlo kvalitu kebabu, který poloviční kebabárna Pizza Roma servíruje.

Upřímně, recenzi téhle kebabárny jsme se dlouho vyhýbali, protože s ní své zkušenosti máme už z dob, kdy jsme si poznatky z pojídání kebabů nezapisovali do blogýsků na internetu. Věnovat znovu 70 korun za ostudný kebab jen proto, aby mohl napsat recenzi, se nechtělo ani jednomu z našich recenzentů.

Jelikož se ale blíží roční výročí vzniku webu kebabarny.cz, dali jsme si recenzi téhle kebabárny jako takový dáreček k našemu jubileu a vyrazili na něj v kompletní recenzentské sestavě: zprava Emperor, na centru Grylls, levé křídlo Ralfík. A nebo jsme možná šli z hospody a všude jinde už měli zavřeno. Ať si velectěný čtenář sám vydedukuje, jak to vlastně bylo.

Každopádně Grylls si objednal gyros tortillu, Ralfík se neohroženě rozhodl pro gyros housku a stratég Emperor si na poslední chvíli vzpomněl, že vlastně nemá hlad, a že recenzi v Pizza Roma I.P. Pavlova jen nafotí.

Následuje autentický přepis rozhovoru po několika kousnutích do naservírovaných pochutin:

Emperor: „Ty vole, ale vypadá to fakt nechutně obojí jako…“
Grylls: „Humus. Fakt humus.“
Ralf: neartikulovaně vyjadřuje svou nespokojenost huhláním s plnou pusou
Grylls: „To by ses posral, v tý tortille je fakt skoro jen salát a zálivka!“
Emperor: „Kecáš vole, ukaž!“
Ralf: dále neartikulovaně huhlá
Emperor: „No fakt, jen salát a zálivka! Kde je to maso? To bych hezky nenafotil ani zrcadlovkou…“
Ralf: sípe „Jako já snim po pivu cokoliv, na Erasmu jsem dal i měsíc prošlou čabajku, ale tohle je moc!“
Grylls: znechucené říhnutí
Emperor: sune nohy do bezpečné vzdálenosti, aby mu Grylls nepogrcal polobotky

Ale popořadě. Pizza Roma má jen malinký interiér a jíst koupenou pochutinu uvnitř, mezi hromadou lidí čekajících ve frontě na objednání noční svačinky, se asi chce málokomu. I my jsme po obdržení svých „pochutin“ zvolili radši konzumaci na mrazu v bezpečí širokého chodníku před kebabárnou.

Obsluha v kebabárně se řadí k tomu nejhoršímu, co lze v našich kebabových luzích a hájích spatřit. Ano, mohli bychom je omlouvat, že jsou tak neuvěřitelně nepříjemní kvůli tomu, že horko těžko zvládají odbavit noční nápory snackuchtivých zákazníků. Jenže v době naší recenzní návštěvy obsluha kromě hlášek k zákazníkům typu „Uhni vocuď“ stihla i pokřikovat z otevřeného okýnka na procházející skupiny dívek „Heyy, sexy bitches!!“. Nabízí se otázka, jakou má asi umolousaný jouda se „slovanským“ přízvukem úspěšnost, když z okýnka rychlého občerstvění zapatlaný od zálivky a pizza těsta pořvává v jednu ráno na kolemjdoucí ženy, že jsou sexy bičiz. Naši přízeň jako zákazníků si tyto projevy opravdu nezískaly.

Chuť. Co k tomu říct. Masa málo, zelí hodně, trocha zálivky bez výrazné chuti. Nic víc v „kebabu“ není. Jedinou pozitivní věcí, kterou lze v oblasti chuti zmínit, je tortilla. Mají jí ve více variantách, Grylls si dal pálivou a k šoku celé redakce ta tortilla pálila docela solidně. Bohužel však byla studená, protože jí kebabáři zabalenou trochu nepřipekli v kontaktním grilu, jak je v normálních podnicích zvykem.

Druhou (a poslední) pozitivní věcí, která v hodnocení Pizza Roma zazní, je cena. Jednotná částka 70 Kč za tortillu i housku je v Praze rozhodně v té levnější části cenového spektra. Když do rovnice ale zapojíme i chuť, přestává to být taková hitparáda.

Vrcholem našeho rozladění bylo následné pročítání recenzí podniku na serverech typu Yelp či Foursquare. Jak může sakra něco takového někomu chutnat? To ti lidé, hodnotící Pizza Roma pěti hvězdičkami z pěti, v životě neměli kebab? Co by se stalo, kdyby si objednali kebab někde v Berlíně, nebo Ankaře? Vybuchly by jim všechny chuťové pohárky a otevřela se jim pátá dimenze?

Dámy a pánové, za server Kebabárny.cz prohlašujeme, že naše recenzní návštěva podniku Pizza Roma na I.P. Pavlova byla čistou esencí všeho zlého na české kebabové scéně. Kdyby ještě o polovinu zdražili a začali kebab balit do horších tortill, bylo by takové naše malé, soukromé kebabové peklíčko.

Pizza Roma, Jugoslávská 17/6, Praha

Older posts

© 2018 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑