Ralf

Ralf

Senior kebabárenský inspektorKebabárny.cz
Když se v patnácti letech rozhodoval, co dál dělat, otevření si stánku s kebabempro něj byla jasná volba. Vize hlavního kebabáře s několika pikolíky pro něj byla stejně lákavá jako pro jiné děti kariéra fotbalisty, popeláře, zpěvačky nebo modelky. Bohužel zůstalo u přání a nakonec skončil s bílým límečkem v kanceláři, který si občas v rámci pauzy na oběd skočí pro kebab zatímco nostalgicky vzpomíná na svůj neuskutečněný dětský sen a promrhaný talent kebabáře. Preferuje ostřejší kebab, který mu v dutině ústní provede menší džihád, a to v kombinaci s klasickým či zázvorovým pivem. Během víkendu jej v brzkých ranních hodinách můžete potkat v ústeckých kebabárnách. Často navštěvuje kebabárny i u sousedů v Sasku.
Ralf

Poslední příspěvky od Ralf (Zobrazit všechny)

Co by kamenem dohodil kostelníkův syn z malebného litoměřického náměstí, ukrývá se v úzké uličce s názvem 5. května kebabárna Sfaxiano Kebab. Ono se vlastně stačí trochu koncentrovat, zavřít oči a jít z náměstí za vůní opékaného masa, zkrátka nemůžete minout. Když vejdete do uličky vedoucí k Sfaxianu, již zdálky vás budou k návštěvě podniku lákat nepřehlédnutelné reklamní poutače.

Vlaječky rámující nápis „Sfaxiano“ nad vstupem do kebabárny dávají tušit, že se jedná o kebabárnu s tuniskými kořeny. Nemohl jsem si nevšimnout, že u tak zprofanovaného jídla jaksi zapomněli grafici na menu a bannerech na přehlásky jak u döneru, tak dürümu. Zvou tedy na „doner kebab“, „durum kebab“ či „doner box“.

S kamarádem jsme se usadili u nejzazšího stolku kebabárny. Vnitřní prostory kebabárny nejsou bůhvíjak prostorné. Vlevo pult a zázemí kebářů se štanglemi, masem, zeleninou, vpravo za sebou tři stolky, u každého pak čtyři židle. Nenápadně jsem sledoval šrumec v kebabárně, než se mě obsluha zeptala, co si dám. Objednal jsem si klasický döner kebab za 75,- Kč, zde tedy doner kebab, se vším a tradičně velmi pálivý. Kamarád zvolil klasický kebab talíř.

Čekání na objednávku jsem si zkrátil odchodem k autu zaparkovaném na náměstí, abych překontroloval parkovací hodiny. Když jsem se vrátil zpět do kebabárny, talíř s houskou a masem jsem měl již na stole. Inu, dal jsem se do jídla. Jak je mým zvykem, vzal jsem do ruky vidličku a jak mi velí tato moje železná košile, nejprve z housky vydlabal salát se zelím a několika stroužky mrkve. Až na tu mrkev složení zeleniny přesně odpovídalo popisu na tabuli – salát, zelí. Neměl bych si tedy na nic stěžovat, ovšem čekal jsem alespoň plátek rajčete či okurky. No nic, jdeme dál.

V okamžiku, kdy jsem oba cípy housky mohl přitisknout k sobě, aniž by mi její obsah vypadával na stůl, mocně jsem se do kebabu zakousnul a notnou chvíli jsem s výrazem someliéra povaloval na jazýčku maso polité omáčkou a kusy housky, než jsem jej párkrát skousnul a polknul. První dojem z masa a housky bych zhodnotil jako standard bez překvapení. Běžné maso, na něž narazíte v 90 % kebabáren spolu s klasickou houskou z velkoobchodu, obojí sice dobře připravené, ale až moc zaměnitelné s kdejakou jinou kebabárnou a bez jakéhokoli pokusu o to, vybřednout z kebabového průměru. To vše navíc podtrženo, pardon, tedy zalito opět zálivkou, kterou dostanete v každé druhé kebabárně.

Ovšem na to, že se kebabárna na svém vývěsním štítě chlubí tuniskými kořeny, mimo obsluhy pravděpodobně tedy tuniského původu, jsme já a ani můj doprovod na kebabu nic cizokrajného neshledali. Bohužel ani omáčka mi celkový dojem z kebabu nevylepšila. Pokud by tuto recenzi psal inspektor Emperor, zajisté by pojmem eurokebab vůbec nešetřil a samozřejmě by měl pravdu.

Nemohu tvrdit, že by zde podávaný pokrm byl vyloženě špatný, ale bohužel žádnou svojí složkou, ingrediencí nevyčníval nad průměr, a to ani třeba porcí podávaného masa. Kebab zde asi neurazí, ale zároveň ničím extra nenadchnul, nezaujal. Každopádně zde minimálně dostanete to, co očekáváte – lepší český eurokebab, jehož ingredience byly od housky, přes maso až po zálivky nakoupeny ve velkoobchodním řetězci typu Makro.

Sfaxiano, 5. května 140/10, Litoměřice