Archiv pro štítek: hovězí (page 1 of 5)

Kebab House, České Budějovice

Jih Čech byl na naší kebabové mapě dlouhou dobu označován jako terra incognita, nezmapované místo, kde spí lvi. Vydal jsem se tedy do kraje rybníků, kaprů a rovinatých stezek, díky nimž se stala tato oblast vyhledávanou destinací i mezi cyklofašisty. Jaké jiné místo si vybrat pro první recenzi z tohoto kraje, než České Budějovice, že?

V Budějovicích člověka trkne do hlavy, že téměř všichni jezdí na kole. V duchu jsem si říkal, ty „vo*e, to se jim to jezdí, to se jim to na tom kole šolíchá, když tady nemají žádný kopce. Jednou šlápnou do kostitřasu a jsou v Krumlově. Bych jim dal ty ústecký kopce, by čuměli.“ Hlavu jsem zde složil nedaleko historického centra. Stejně těsně jako legíny obepínají ženský zadek, tak i Malše společně Mlýnskou stokou formují siluetu jádra Českých Budějovic. 

Druhý den ráno jsem se probudil s kručejícím žaludkem, který mi vesele oznamoval čas oběda. Ustrojil jsem se a vydal jsem se na blind směrem k Černé věži. Očekával jsem, že v centru bezpochyby narazím na nějaký imbiss s tou osmanskou pochutinou. Moje intuice mě nezklamala. Po několika minutách moje pachové receptory zpozorněly a zaregistrovaly libou a nezaměnitelnou vůni opékané štangle s masem. Rozbušilo se mi srdce, žaludek přestal skučet a nedočkavě jsem zrychlil krok, než jsem rychlochůzí dosáhl cíle, a to kebabárny s fádním názvem Kebab House České Budějovice.

Přistoupil jsem k otevřeným vchodovým dveřím, v nichž byl umístěn provizorní pult s výdejním okenkém, tak aby kebabárna naplnila literu tehdy platného zákona a majitel podniku nemusel být vrchností lynčován na náměstí a potápěn do Samsonovy kašny.

Sympatický kebabář se s úsměvem na tváři zeptal, co si budu přát. Vsadil jsem na klasiku s bylinkovou omáčkou. Pro neznalé greenhorny se jedná o kebab v housce se vším. Pochopitelně jsem si vyžádal, aby byl můj kebab v housce vyšperkován o větší než malé množství pálivých ingrediencí. Jak jsem si poručil, tak jsem i obdržel. To vše za velmi úctyhodných 70 kaček. Za tu cenu smekám klobouček!

Protikoronavirová opatření neumožnila vstoupit do kebabárny, v klidu si zde vychutnat kebab a ohodnotit interiér kebabárny zevnitř. Co jsem však od provizorního okénka (vstupní dveře přehrazené židlí) mohl vidět, byl čistý interiér a útulný prostor ke konzumaci. V den, kdy jsem navštívil toto královské město, nebylo dle ministerského výnosu možné ani strávníkům poskytnout posezení na předzahrádce.

Bohužel jsem se v době smrtící pandemie s kebabem musel odebrat na pěší zónu a zde si najít svoje místo na slunci i s mojí kebabovou radostí. Naštěstí počasí přálo a slunce mi svými paprsky příjemně ozařovalo hladkou pleš na hlavě. Popošel jsem kousek po Lanově třídě směrem k centru a obsadil jednu z volných laviček. Usadil jsem se a začal z alobalu rozbalovat svoji houstičku s masovou náplní. Zde bych na chvilku odbočil, ale jen pozorně čtěte. Ono to s tím souvisí holomci.

Jestliže národním buditelům 18. a 19. století vděčíme za obrodu jazyka českého, tak našemu kolegovi, inspektoru Emperorovi, vděčíme za specializovaný odborný pojem, který rozšířil naši českou kebabovou mluvu. Jedná se o slovíčko eurokebab. Proč se o tom zmiňuji? Pokud objíždíte tu naší zemičku řepkou a strdím oplývající a neváháte si kdekoli objednat kebab, brzy získáte dojem, že snad všichni kebabáři berou housky, maso a zeleninu od jednoho dodavatele a podle toho vypadá i výsledný produkt. Z tohoto důvodu jste pak naprosto unešení, když narazíte na kebabárnu, která svůj produkt alespoň zčásti dělá jinak. Tušíte správně. 

V Kebab Housu v Českých Budějovicích jsem si mohl kebab vychutnat v lahodné houstičke. Krásná, nadýchaná, na povrchu křupavá, uvnitř hezky měkká jako panenské lůno sousedovic pubertální dcery. Musím se přiznat, takhle vymazlenou houstičku jsem naposledy konzumoval v Gemüse Corner Kebab. Za tu houstičku by, Pane vachmajstr, zasloužili ti kluci osmanští pochvalu před nastoupenou jednotkou. 

Pokud se týče dalších ingrediencí kebabu, již první zakousnutí do kebabu dalo tušit, že návštěva Kebab Housu byla trefou do černého. Vše ostatní odpovídalo nastavené laťce. Svěží zelenina přiměřeného množství tvořila v housce opravdu přílohu k masu, nikoli hlavní chod, jak s oblibou podávají náš pokrm mnozí kebabáři. Ti by zasloužili, aby na vlastní kůži byli vystaveni útrpnému právu a zapamatovali se, že tento šejdířský nešvar z celé duše nenávidíme.

Pokud bych se měl vyjádřit k masu, tak zde nemohu nic kritizovat. Při vzpomínce na chuť masa teče autorovi slina z pusy, a to i během sepisování těchto řádků. Křupavé stroužky masa mi vyčarovaly na jazyku chuťový orgasmus, který doplňovalo poklepávání pálivé omáčky na mém patře. Naprosto jedinečný zážitek! Těmito řádky ve čtenářích ovšem nechci vzbudit nepřiměřená a nereálná očekávání od Kebab House v Budějovicích. Možná pozdě holoto, ale mám pro vás jednu radu na závěr: nic nečekejte, objednejte si kebab a nechte se příjemně překvapit. Zde to za mě je sázka na velmi sichrovanou jistotu. ☺ 

Kebab House, Lannova tř. 62, České Budějovice

Istanbul Kebab, Louny

Nouzový stav a výlet do Loun s sebou nese mnohá nebezpečenství, tedy ani ne tak vyplývající z covidu-19, jako z výzvy najít kebabárnu, jež by měla otevřeno. No, nebudu vás dlouho napínat, alébrž píši tuto recenzi, otevřenou kebabárnu jsem našel, ač po mnoha peripetiích. Provozovna Istanbul Kebab v Lounech byla vlastně objevena náhodou, a to za probíhajícího čirého zoufalství, že otevřená kebabárna prostě v Lounech v této pohnuté době nebude, leč byla! Avšak v době – protože mě asi kebabový Bůh zkoušel a já zklamal – kdy jsem již nevěřil, že se toho dne blízkovýchodním pokrmem potěším.

Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Emperor, kebabový inspektor

Vyznačil jsem si v mapách tři místa, kde měla být kebabárna. Všechny byly zavřené, mně bylo do breku a jelikož jsem měl hlad, nebyl jsem úplně nejpříjemnějším společníkem na cesty. Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Pro případ, že žádná provozovna v Lounech nebude mít otevřeno, jsme si z domova přivezli v domácích houstičkách trhané vepřové maso s dresinkem a nakrájenou okurkou, my dietáři! Což byla samozřejmě lahoda a totálně jsem se přežral. Spokojen ze spořádaného vlastního jídla a smuten, že kebab nebyl k mání, se pomalu loudáme k autu, zamačkávám slzu, kdežto najednou, co to vidí oko mé modravé?

Asi deset metrů od parku, kde jsme jedli jídlo z domova: otevřené hladové okno pod obrázkem kebabu! Na můj dotaz, zda Kebab House má skutečně otevřeno, nebo se jedná o fata morganu, jsem byl ujištěn, že skutečně otevřeno mají i v době krize, dokonce až do deseti do večera. Inu asi deset minut po pozření větší než malé porce jídla z domova jsem si povolil opasek u kalhot. Toho bohdá nebude, aby inspektor Emperor z boje utíkal! Jde se objednávat!

Exteriér

Jen bych se zde čtenářům rád omluvil za kvalitu fotek, ale když si objednáváte jídlo skrze okénko na ulici, prostě dobré fotky interiéru nepořídíte, obzvláště když chcete být alespoň trochu nenápadní a nevypadat úplně blbě, proč že si jako všechno fotíme.

Objednal jsem si jeden döner. Pojďme rovnou na maso. Měl jsem velké štěstí, že kebabmistr štagli právě za čerstva okrajoval, a tak jsem měl v kebabu po delší době maso přímo z grilu. Jelikož však maso krájel ještě před mou objednávkou, nedělám si iluze, že přijít o dvacet minut později, mám hrncáka jak vyšitej. Ale štěstí přeje připraveným. Varianta byla dle vzezření pouze hovězí, takže nemělo cenu ptát se na jiné varianty. Relativně jsem spokojen i s okořeněností masa, ale i tak prostě nejsem fanouškem této varianty kebabu a nevěřím jejímu složení a být varianta kuřecí, dám si jistojistě variantu jinou než hovězosojovou. Množství bylo vcelku prasečí a kebab masem přetékal, jestli zde čekáte kritiku, tak to jste na špatné adrese. Čím více masa, tím lépe. Tečka.

Houska byla po opravdu dlouhé době super čerstvá a křupavá a tak akorát ohřátá, nerozpadala se a držela tvar, takže jsem se výjimečně prakticky nepokydal (na kvalitu housky mám dobrý indikátor manželku, k čemu bych její nos tak přirovnal: jak prasátka ve Francii dokážou vyčenichat dobré lanýže, tak manželka spolehlivě rozezná dobrou housku, ve valné většině případů totiž jen vyjí maso a zeleninu a do housky sotva kousne, čímž mě kolenovrta trochu štve, že… no a tady housku jedla a dokonce si sama říkala, že chce do samotné housky kousnout).

Jo, zapomněl bych dodat, ano, jsem buřt, a tak se snažím zhubnout a z toho důvodu jsem se rozhodl objednat jen jeden kebab, o který jsme se podělili. Sežrat oběd z domova a dva kebaby by fakt nešlo.

Druhým velkým plusem byla zálivka, její složení nevím, více bod obsluha níže, ale po několika krknutí po snězení pokrmu jsem odtušil, že se jednalo o česnek a bylinky. Byla jemná a ne příliš výrazná, ale to prosím berte jako plus, hezky to šlo dohromady. Tedy obzvláště proto, že byla svojí konzistencí pěkně hutná. Asi jako kdybych to zakydnul majolkou nebo spíše řeckým jogurtem, ať nejsem za prase. A já fakt nesnáším vodové
dresinky, tady palec nahoru.

Döner

Popis zeleniny začnu chválou za čerstvost, avšak tady pochvaly končí. Jednalo se o naprosto tradiční zeleninu, tzv. eurokebabovou, neboli variace na zelí a zelí, bez jakékoli inovace.

Co bylo u obsluhy zvláštní, že se vůbec na nic neptala, což úplně rád nemám. Jediný dotaz byl, zda chci pálivou, což jsem ku překvapení sebe sama ze sebe vyhrkl, že nikoli (hladová manželka po mém boku a kdyby se do kebabu chtělo zakousnout i takřka roční mládě, tak chilli by asi nebylo to pravé ořechové). Peníze bral do ruky, kterou pak připravoval pokrm, což v dnešní době taky nechcete, nebyl dotaz na cibuli, uklizenost těžko hodnotit, když stojíte na ulici.

Cena za döner byla 80 Kč, což bylo k celkovému množství velmi příznivé.

Istanbul Kebab, Pražská 105, Louny

Street Kebab (Praha)

Relativně klidnou hladinu rybníčku pražských kebabáren rozvířila v tomto roce kebabárna Street Kebab mezi Palmovkou a Balabenkou. Tedy takhle, nových kebabáren vzniká v Praze spousta a mám pocit, že si budeme muset najmout pěkných pár brigádníků, abychom je všechny vůbec prošli. Jenže Street Kebab nás nezaujal tím, že vznikl, on nás dostal chutí kebabu.

No nebudu napínat, jdeme recenzovat. Do podniku jsem se dostavil na sobotní oběd. Uvnitř moc neposedíte (jakože vůbec), jedná se o miniaturní kebabárnu, kde host moc zázemí nemá. Musím ocenit originální a i celkem kvalitní branding a grafiku, žádné plameny na červeném podkladu se zde nekonají.

Při vstupu do kebabárny jsem měl jasný plán: kuřecí maso, česneková zálivka, dürüm. Pak to ale přišlo – sdělil jsem objednávku, když tu pořádně zaostřím na štangle a nestačím se divit – oni nabízejí  telecí, které není rozšmelcované do sekané? Jakože telecí z kusů masa, naskládaných na sobě, jako to vídáme u kuřecího?

Stopnul jsem objednávku a začal se zvědavě vyptávat. Kebabář mi řekl, že opravdu zkoušejí telecí maso, které je fakt masem. Ale že se musí omluvit, že je o dvacku dražší, než je napsáno v jídeláku, protože má mnohem vyšší nákupní cenu. Tohle mi pak v průběhu přípravy dürümu s omluvou zopakoval asi šestkrát.

Dürüm s tímhle luxusním masem vyšel na 110 korun, což si myslím, že je na Prahu a s přihlédnutím ke kvalitě surovin úplně v pohodě. Dürüm jsem spořádal před podnikem v autě pěkně za tepla, abych neponechal nic náhodě.

Když začnu tím nejobyčejnějším, tedy pšeničnou plackou (dürüm mimochodem v turečtině znamená pšeničná placka, nikoliv rohlík, jak se vám bude snažit nakukat překladač Google) – neurazila. Propečená byla do křupava. Nic moc víc od ní asi čekat nejde. Zeleninka se povedla, byla v podobě salátků a ochucená. Zálivce taky nemám moc, co vytknout. Byla česneková tak akorát, což já rád, protože sice oceňuju chuť česneku, ale ne, když ho krkám ještě sedm hodin po konzumaci.

V hlavní roli nicméně ve Street Kebabu zazářilo telecí maso. Bylo z hrnce (je to zajímavé, být vlastně kebabovým pamětníkem a vzpomínat na časy, kdy maso z hrnce servírovalo jen deset procent těch nejhorších kebabáren na trhu), ale musím uznat, že na chuti se to zásadně neprojevilo. Protože ta byla prostě a jednoduše slastná. Maso bylo výborně kořeněné, masité (sic! – není smutné, že tohle vůbec musím psát?), se skvělou masovou texturou.

Celkově jsem si na dürümu extrémně pošušňal a k domovu se odebral neřkuli s očima navrch hlavy.

Jenže –  vyslal jsem do Street Kebabu o měsíc později zvěda a vypadá to, že lepší telecí maso se neuchytilo, protože při druhé návštěvě v nabídce nebylo. Což by mě tedy opravdu mrzelo. Určitě bych také měl zmínit, že ač Street Kebab rozváží, bere objednávky po telefonu a funguje na Dáme jídlo, ceny jsou jiné, než když si objednáte na prodejně – a tím jiné myslím katastrofálně vysoké. Ostatně, přesvědčte se sami na jejich webovkách.

Prostě a jednoduše – zkuste někdy zajít a udělejte si názor sami. A budeme rádi, když nám dáte vědět, jak to je s tím telecím.

Street Kebab, Sokolovská 364/202, Praha

Super Döner Kebab Limuzská (Praha)

Dnes vám přinášíme recenzi relativně nově otevřené kebabárny s prozaickým názvem Super Döner Kebab Limuzská. Nachází se, nečekaně, na zastávce autobusu Limuzská v pražských Strašnicích.

Při investigativní činnosti, které se naše redakce v rámci získávání co největšího přehledu o kebabové scéně každodenně věnuje (tedy při zevlování na Facebooku), jsme zjistili, že v Limuzské ulici zahajuje provoz nová kebabárna. A co víc, že první 4 dny je kebab k dispozici za zaváděcí, skoro poloviční ceny! Co Vám budeme povídat, okamžitě jsme v redakci sestavili průzkumný tým ve složení Škudlil a Šetřil (čti inspektoři Grylls a Emperor), sedli na tramvaj a vyrazili Super Döner Kebab Limuzská zrecenzovat. Inspektor Emperor se předvedl jako excelentní kolenovrt, když se na místo činu vrátil ještě den poté a nacpal do sebe další dva dürümy v akci.

Super Döner Kebab Limuzská je vlastně taková ta klasická větší stavební buňka přímo na zastávce autobusu, která původně nejspíš sloužila, jako mnoho dalších stejných buněk, jako trafika. Průzkum na Google Street View prozradil, že kromě kebabu už se zde dříve (kromě Rudého práva) prodávala i grilovaná kuřata. Vše ale zářilo novotou a čistotou, uvidíme, jak bude kebabárna vypadat za půl roku.

Překvapilo nás velké množství čekajících zákazníků, marketingově bylo otevření očividně zvládnuto na jedničku. Jali jsme se tedy vystát frontu, objednali dva dürümy, zaplatili za ně dvakrát 50 Kč a vyčkávali.

Příprava moc času nezabrala, dva kebabmistři fungovali jako dobře promazaný stroj a za pár minut jsme tak již mohli ve stoje pár metrů od budky, kde byl trochu větší klid, testovat chuťovou kvalitu místního produktu.

A byli jsme velmi příjemně překvapení! Dürümy měly slušnou velikost, sice to nebyli obři, jako třeba v Can Bey, ale rozhodně nebyly ošizené, čehož jsme se při ceně padík za kus podvědomě trochu báli. Uvnitř na nás čekala hodně čerstvá a lehká zeleninka, správné množství zálivky a navzdory velkému provozu i pěkně propečené maso. Zvolili jsme kuřecí variantu. Jak Emperor, tak já se v současné době vyhýbáme klasické hovězí sekané, kterou většinou v kebabárnách servírují. Hovězí varianta ale byla v nabídce také.

Mě osobně tolik nepřesvědčila pálivá zálivka, která byla na kečupové bázi a pálivosti zas tolik do vínku nedostala. Nechal jsem si dosypat sušené chilli papričky a ani tak na nějaké Mogadišo v puse nedošlo. Z tohoto důvodu na to šel druhý den Emperor od lesa a do kebabu si nasypal sušené chilli papričky sám. Ty měli v kebabárně připravené na pultě a hned to bylo pošušnání o něčem jiném. Drobný závan Mosulu se dostavil.

Celkově dnes budeme chválit, na docela nepravděpodobném místě se nachází hodně slušná kebabárna. Pokud kolem Super Döner Kebab Limuzská pravidelně jezdíte, vystupte někdy neplánovaně z busu a dopřejte si poctivý, čerstvý a neodfláklý kebab. Doporučujeme!

Super Döner Kebab Limuzská, Limuzská 13, Praha

Replay To El Paso (Ústí n./L.)

Když se člověk vyjímečně zrovna nenachází v pátek večer ve víru krajského „velkoměsta“ nad Labem, svým játrům dopřává zaslouženou regeneraci a vrchol pracovního týdne završí doma s knihou, filmem, balením šestnáctek na Badoo, třicítek na Tinderu nebo vykonává jinou bohulibou činnost, může nastat nezáviděníhodná situace a to ta, že mu vyhládne a dostane chuť na kebab.

To by asi nevadilo, pokud by dotyčný za A) nebyl odporný smrdutý lenoch a za B) nebyl oděn v negližé. Co dělat? Ideálně najít nějaký rozvoz, který mu přiveze jítro až ke dvěřím. To se naštěstí povedlo.

Jako vymítač hladu posloužil rozvoz mexické restaurace Replay To El Paso. V jejich rozvozovém menu si můžete zvolit ze dvou druhu kebabů: hovězího (129,- Kč + 10Kč krabice) a kuřecího (99,- Kč + 10Kč krabice). Když jsem se dovolal na uvedené telefonní číslo uvedené pro rozvoz, zeptal jsem se, jaký je mezi kebaby kromě masa rozdíl. Bylo mi řečeno, že žádný, tak jsem se rozhodl pro levnější kuřecí variantu.

V pátek večer bývá v mexické na Klíši pravidelně plno, a i proto jsem byl upozorněn, že mi kebab přivezou asi za necelou hodinu. Můj žaludek řval jako Chewbacca ze Star Wars. K tomu připočtěte moji lenost a oděnost, takže jsem neměl moc na výběr než přistoupit na hodinové čekání. Říkal jsem si, za lenost se platí a aspoň si budeš ještě chvilku šponovat chuťové buňky, než tě potká pravá kebabová slast a nekontrolovatelný gurmánský orgasmus.

Po necelé hodině chewbaccovského řevu, kdy jsem netrpělivě každých pět minut kontroloval čas i telefon, jsem se konečně dočkal. Telefon, zazvonil, vyběhl jsem před dům, zaplatil a zas pelášil do kuchyně dát se do díla. Kebab byl uložený v průhledné plastové misce s ubrouskem a zabalený v alobalu. Nebyl důvod se čímkoli zdržovat a pustil jsem se do jídla. Houska byla již z větší části nasáklá zálivkou a šťávou ze zelí, její křupavost byla tatam, ale co by mohl člověk po hodině čekání chtít?

Zeleniny bylo v kebabu poměrně dost, což by nebylo na škodu, protože člověk občas do sebe musí nacpat nějaký ty vitamíny, ale bohužel jak sami asi tušíte, velká porce zeleniny měla s největší pravděpodobností zakrýt poměrně nuznou porci kuřecího masa. Zálivce nebylo co vytknout. Nicméně až při dojezení kebabu jsem si uvědomil, že nebyl vůbec pálivý a při objednávce se mě nikdo nezeptal, zda-li ho chci „se vším“, „pálivý“ apod., což připisuji tomu, že se nejedná o klasickou kebabárnu.

Výsledný dojem z „mexického“ kebabu je podprůměrný. Domnívám se, že kebab se ocitl v rozvozovém menu tohoto podniku spíše jako takový přílepek, který v nabídce rozvozu měl zaplnit místo, rozšířit nabídku a pokrýt poptávku po oblíbeném víkendovém večerním pokrmu mnoha střízlivých i alkoholem osvěžených Ústečanů. V levnější variantě za 109 ,- Kč obdržíte kebab, po kterém strávníka sice nečeká kolika, ale také ne nějaký nezapomenutelný gurmánský zážitek. Za totožnou cenu lze v Ústí pořídit malý a velký kebab. Příště tu lenost přemohu! 🙂

Ostrčilova 15/983, Ústí nad Labem

Pauli Döner (Hamburk)

Pracovní povinnosti mě povolaly na sever Německa do přístavního města Hamburk. Při té příležitosti jsem se snažil spojit povinnou návštěvu vykřičené námořnické čtvrti St. Pauli s ochutnávkou toho nejlepšího, co zdejší kebabáři servírují zdejším Fritzům. Pročetl jsem si několik názorů zdejších döner-expertů a v mapě vztyčil vlaječku do místa, kde se nachází podnik Mr. Kebab, který se těší vřelým hodnocením. Co štěstěna nechtěla, navíc mi do St. Pauli jel z druhého okraje centra města přímý spoj, takže jsem po check-inu na hotelu vyrazil vstříc kebabovému dobrodružství v St. Pauli.

Vystoupil jsem na zastávce, prošel se přes místní „matějskou“ pouť a okolo stadionu místního St. Pauli hrající stejně jako jeho úhlavní městský rival HSV druhou německou bundesligu. HSV její kvalitu zakusil poprvé ve své více než stoleté historii. Ale nechme fotbal fotbalem. Statečnost s níž jsem bez jakéhokoli zastavení procházel okolo stánků s cukrovou vatou, svařákem, bratwurstem a všelijakými sladkostí hraničila se sebeobětováním křesťanského mučedníka. Neměl bych opomenout zmínit, že do St. Pauli jsem se dostal již za tmy a moje orientace nebyla zrovna na úrovni indiánského stopaře z kmene Sioxů.

Dorazil jsem na místo, kde se měla nacházet kebabárna Mr. Kebab, ale jak jsem koukal, tak jsem koukal, ale na jejím místě, kde se měla nacházet kebabárna, se nacházel podnik zcela jiného druhu. Můj smutek ovšem netrval dlouho. Z vedlejšího podniku se ulicí linula vůně opékaného masa. V duchu jsem si řekl: „s*át na to, mám hlad, jdu sem“. Skončil jsem tedy u pultíku konkurenčního podniku s názvem Pauli Döner.

Již před vstupem bylo z ulice vidět osazenstvo podniku, kterou tvořila skupinka teenagerů blízkovýchodního vzezření doplněná o několik místních aktivistů s levicovými názory, mikinami St. Pauli a řetězy na teplácích. Jelikož nejsem ani arabského vzezření a tyto módní doplňky vyřadil z šatníku někdy na druhém stupni základní školy, asi tři mikrosekundy jsem zaváhal, zda-li vstoupit, ale poté žaludek přísným hlasem zavelel a já jednal. Objednal jsem si hovězí kebab v „klasické“ housce a k tomu na zapití malinovýho Fritze.

Při čekání jsem ihned pochopil, že pro místní jsem tak trochu exot, protože všichni zákazníci patřili mezi blízké přátele místního kebabáře, kterému hádám, že teprve loňské léto zmizelo  z obličeje akné. Tato nechtěná pozornost mi ztěžovala fotodokumentaci interiéru, ale jako správný kebabový inspektor jsem si poradil. Interiér nebyl kdovíjak honosně zařízen, ovšem nabízel dostatek místa k sezení, tak i úrovně stolování a čistoty. Po několika minutách jsem měl na stole svůj hovězí kebab s chilli a česnekovou omáčkou.

První věc, která mě lehce zaskočila, byla houska, ale to bylo spíše to, jak dlouho jsem nebyl u sousedů v Německu, a že jen v tuzemských luzích a hájích se v 99% kebab podává v trojúhelníkové housce. Tato byla kulatá, propečená tak akorát a trošku mi její vnitřní část chutnala po housce, do níž vám v mekáči udělají cheeseburger. Zeleninovou složky kebabu tvořilo několik listů salátů, rajčata, cibule, okurka, takový ten český standart.

Na samotný konec jsem si nechal maso. To bylo propečeno dokonale na skus a po zakousnutí do něj se samo jako mořská pěna rozplývalo na mém jazyce. Nevím, jestli to bylo tím, že se jednalo o poctivé hovězí a nikoli o českou sekanou, ale chuťově jsem z kebabu cítil hovězí tataráček! Musím říct, že maso mě opravdu vystřelilo do kebabové ligy mistrů. Pravda, jen ono, ale i to stačilo na dokonalý gurmánský zážitek! 😊

Pauli Döner, Wohlwillstraße 53, Hamburk

Best Kebab (Brno)

Pozorní čtenáři už na našem webu podnik Best Kebab Brno zaznamenali, a to v této recenzi. Tehdy se kebabáři z Veveří nabídkou masa z hrnce moc nepředvedli, nicméně mohlo se jednat o náhodu, a proto jsem se po měsíci do Best Kebabu vydal znovu, tentokrát s odhodláním koupit si kebab za každou cenu.

Dveře kebabárny jsem rozrazil jednoho pondělního poledne. Čas oběda, v Best Kebabu byl ve vzduchu cítit hlad a nedočkavost čekajících zákazníků a já byl okamžitě přivítán zvučným hlasem místního kebabmistra. Ještě než jsem stihl vyslovit objednávku, už se ptal: „Máte hlad, nebo chuť?“ No tak samozřejmě že jsem na kebab měl chuť, to mám vždycky, a hlad jakbysmet. Pohledem jsem zkontroloval, že se na grilu točí a opéká jak hovězí, tak především minule absentující kuřecí maso a s uspokojením si tak objednal kuřecí dürüm.

Jaký byl můj šok, když kebabmistr vzal do ruky místo nože naběračku a místo toho, aby se vydal ke štangli masa, si to namířil k hrnci umístěném v ohřívači. Přátelé, já se toho čerstvě skrojeného masa z grilu kromě CanBeye už asi v žádné jiné kebabárně prostě nedočkám. Za těch pár let, co web Kebabarny.cz děláme, kebabáři neuvěřitelně zlenivěli a z masa z hrnce se stal standard. Škoda.

Z letargie způsobené pozorováním transportu masa z hrnce do mého kebabu mě vytrhl až dotaz evidentně dobře naladěného kebabáře. Otázku „Dáme vitamíny?“ jsem si přeložil tak, že jsem dotazován na to, zda chci do dürümu zeleninu, což jsem samozřejmě chtěl a to i s náloží cibule. Pak se mě kebabmistr zeptal, jestli nechci i něco navíc a co vám budu povídat, papričky jalapenos se neodmítají.

Převzal jsem připravený kebab a usadil se u barového sezení podél stěn kebabárny. Nevím, jestli to je nějaké brněnské specifikum, ale stejně jako v Kurském kebabu na Lidické jsou i zde v Best kebabu podél všech stěn zrcadla, takže se při žranici můžete oddávat pozorování sebe sama. No, alespoň v mém případě to úplně pěkný pohled není a možná bych ocenil, kdybych mohl místo na sebe prostě je čučet do zdi.

Nyní už se ale dostávám k tomu hlavnímu, k chuti. Když začnu od toho nejdůležitějšího, tj. masa, tak musím říct, že bylo navzdory potrápení v hrnci docela teplé, šťavnaté a dobře ochucené, takže katastrofa se nekonala. Tortilla byla propečená krásně dokřupava, to se chlapcům a děvčeti z Best kebab Brno povedlo, trochu horší to ale bylo s česnekovou zálivkou, která nebyla úplně výrazná. Pálivé koření mi taky ponožky na nohou nerolovalo, a to ho tu dokonce zájemcům prodávají zvlášť v pytlících.

Když to ale všechno shrnu dohromady, musím říct, že jsem si celkem pochutnal. Možná to tedy bylo tím, že jsem byl vyhládlý jak nepřítel lidu po dvou letech v gulagu a mohl jsem tak mít trochu zastřené smysly, ale po konzumaci jsem se z podniku Best Kebab vyvalil spokojený a v dobré náladě. Možná tomu pomohlo i hlasité přání zbytku krásného dne, kterým mě kebabář při odchodu počastoval, nevím, co ale vím, je, že kdybych pracoval někde poblíž, kroužil bych pravidelně v poledne kolem Best kebabu jako vosa kolem meruňkové kofoly.

Best Kebab, Veveří 474/36, 602 00 Brno

Stanboli Döner kebab (Příbram)

Dříve jsem dělával spousty výletů kvůli různým národním parkům, přírodním pamětihodnostem, hradům či zámkům. Nyní se to naprosto otočilo a dělám výlety kvůli kebabům a až posléze si kolem nacházím různé zajímavosti. Abych udělal recenzi i cestopisně zajímavou, tak v Příbrami a jejím okolí bych vám rád rozhodně doporučil navštívit památník Vojna. To je vám takové místo, kam ty svině komunistický zavírali v padesátých letech politické vězně. A pranic si tento areál nezadá s koncentrákama, které používali o pár let dříve nacisté. On i nápis nad branou “prací ke svobodě” vypovídá o tom, že komunisté hajzlové byli, jsou a budou. Toť má politická vsuvka a teď zpět.

Přímo v Příbrami je poté Svatá Hora, což byla teda velká paráda a fakt doporučuji všem. A právě na jejím úpatí se poté nachází to hlavní, kebabárna Stanboli. A jsme doma. Klasická vůně v ulici. A copak to nevidí oko mé modravé? Zrovna zavážejí mražené štangle kebabu (viz foto). Musím upozadit myšlenky na zločin a zcizení auta plného kebabu a jde se dovnitř.

Interiér: Velmi vkusný, nepřeplácaný, navíc jednotlivé boxíky laděné do červena, což je moje nejoblíbenější barva. Cítil jsem se jako doma. Všude čisto. Kéž by takhle vypadaly všechny kebabárny.

Kvalita služeb:  Hele, nebudu lhát, normálně mně teče slina po bradě jen při psaní recenze. To jen tak pro začátek. Objednali jsme si jeden döner (pro dva lidi) a stejně jsme odcházeli nacpaný, jak kdybychom snědli i Karkulku a myslivce a babičku i s Boženou Němcovou. Maso kuřecí, bohužel z hrnce, ale tak dokonale dochucené, dokořeněné a teplé, a působilo čerstvě, že v hrnci dle mého dlouho nepobylo. Houska byla trošičku měkčí, než by bylo bývalo zdrávo, ale mohlo to být i tím, že byla naplněna ne zplna, ale že obsah kebabu natolik přetékal (představte si sedět Halinu Pawlowskou na barové sedačce, tak kebab působil, jen teda více čerstvě a sexy), že jsem musel snad deset minut vyjídat obsah vidličkou, než šla houska trochu ohnout, abych se do ní mohl zabořit jak kuna do kurníku.

Protože jíst kebab vidličkou nemám rád, se přiznám, je to podobné u burgerů – když si objednám burger či kebab, tak se to prostě nejí po kouskách, ale pěkně všechny chutě se musí prolnout dohromady, abych měl plnou hubu úplně všeho a ideálně se i pokydat. Prostě okusit vše zároveň. Maso, zeleninu, housku, zálivku. Tím se dostáváme k dalším ingrediencím. Bylinková zálivka byla také dobře dochucená, zeleniny byl také kopec, převážně variace na zelí, přesto čerstvé. Dohromady kebab par excellence.

Obsluha: Uměla krásně poskládat kebab dohromady, totálně obrovská porce. A ta kapsička jak ze žurnálu? Navíc fakt sympaťáci. Body nahoru.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 85 Kč s touhle velikostí? Navíc naprosto výbornej?  Najedli jsme se dva a byli úplně přecpaný. Poměr cena/ výkon/ kvalita -nepřekonatelná.

Stanboli Döner kebab, Lázeňská 22, Příbram II

Kassan Kebab (Trutnov)

Náhoda tomu chtěla, že jsme se ocitli v Trutnově (jsem sám, komu se pořád plete Trutnov a Turnov?), místu spjatém s Václavem Havlem (díky nedalekému Hrádečku) či s festivalem Trutnoff (který skončil). Takže už vlastně není ve městě vůbec nic. Ale to bych kecal. Ty okolní panoramata, naučné stezky po okolních kopcích, hezky strukturované náměstí. Tohle všechno paráda. To, že je v každé ulici jedna až dvě herny, už je menší paráda, ale tak hlavně, že se má Ivo Valenta a jemu podobní dobře a že mohou nadále ožebračovat lidi, kteří je poté ještě zvolí do senátu. Zpět ke kebabu. Ani jsme na něj cíleně nešli, prostě jsme měli hlad a kebabárna Kassan Kebab se před námi zjevila jako fata morgana.

Zde vsuvka o podivných návštěvnících, kteří se v kebabárně objevili chvíli po nás. Jedna lochneska ve středních letech a nějaký pán, hubený, který musel obsluze několikrát zopakovat, že je vegan  (proč se tímhle musí lidi pořád chlubit??) a nejvtipnější bylo, že ona nejedla vepřové maso a on logicky nic (rozuměj maso a sýr). Tudíž si paní objednala chleba a salát a pán jen zeleninu na talíř a chilli zálivku a jali se jíst svůj pokrm pod staženou prasečí kůži na zdi (!). Proč, proboha, chodí podobní lidé do kebabárny? Co jako uvnitř čekali? Gauguinovy nahé Tahiťanky? Shakespearův neobjevený sonet? Jo, a měli ponožky v sandálech, úplně mně zlepšili náladu.

Interiér: Variace na téma jak implementovat kebabárnu na české prostředí. Na stěně visí kůže z divočáka. Kolem nějaké obrazy ze severu Iráku (i když podle obsluhy se jedná o Istanbul, kde však žádné hory v okolí jaksi nejsou, takže nás někdo mate).

Kvalita služeb:  Objednali jsme si dürüm a salát s masem (druhé nehodnotím). Maso měli jen vepřové, ale! Sice z hrnce, tentokrát odpouštím, protože bylo krásně teplé a super dochucené, kéž by se všichni dohromady vykašlali na nějaký náboženství a že nežerou vepřové maso, protože to jde tak krásně dohromady v tom kebabu. To byla pohádka jak o Bajajovi. V mé porci bylo jen trochu zeleniny, tedy spíše zelí, pak úplně monstrózní nejvíc největší množství masa. Takže velmi rád promíjím nedostatek zeleniny na úkor masa.

Od Emperora fakt nikdy neuslyšíte, že v kebabu bylo až moc masa. Zálivka bylinková, trochu tekutější a taková neurazí, nenadchne, chilli zálivka pak krásně pálila a byly to fakt namletý kousky papriček, fakt paráda, a ne žádnej vylitej kečup z Makra. Houska průměr, dobře ohřátá a křupavá, navíc teplá a hlavně neprosakovala omáčkou a monstr porcí masa a držela tvar, což může být i tím, že v ní bylo půl vepře.

Obsluha: Úplně v pohodě. Sice neví, kde je Istanbul, ale klasicky kluk opálenej, nic nepokazil a dokázal si poradit i s objednávkou těch dvou podivínů. Jen kebab z hrnce, ale bylo vidět, že byla doba oběda a měl se co ohánět, takže si krájel do foroty chvíli předem. Navíc se nebojí vepřového. Sláva.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 90 Kč, na tu porci fakt velká paráda. Škytal jsem spokojeností tak půl hodiny po jídle.

Celkové hodnocení: Vepřové v kebabu a výborné. Třikrát hurá, navíc cena více než příznivá. Šup tam.

Kassan Kebab, Nádražní 189, Trutnov

Kurdský Kebab (Brno)

V dnešní recenzi se po dvou a půl letech fungování našich stránek konečně podíváme (tramtadadá) do Brna, konkrétně do podniku Kurdský kebab na Lužánkách (v Černých polích?).

V Brně jsem se objevil z důvodu ryze nekebabového, byl jsem u krejčího. Ačkoliv by mě číslíčka, která si po měření mého pupku pan krejčí zapisoval, měla přesvědčit o tom, že od kebabu bych si měl dát alespoň půl roku pauzu, už dopředu jsem rekogniskoval kebabový terén, abych prostě domů alespoň jednu recenzi přivezl.

Že mám v dosahu pěkných pár kebabáren, aniž bych musel sednout do svého těžce zaparkovaného vozu, jsem kvitoval s potěšením.

Nejprve jsem sice chtěl zapadnout do podniku s názvem Best Kebab na Veveří, ale když jsem tam vstoupil, neviděl jsem na štangli kuřecí maso. Přesto, že na mě kebabář volal, že kuřecí mají, mávaje přitom naběračkou a přizvedávajíc pokličku z hrnce (asi chápete, že tahle nabídka mě nepřesvědčila), jsem hodil ve dveřích otočku a zmizel.

Následoval krátký přesun do Kurdského Kebabu a jdeme recenzovat. Exteriér není z nejpřívětivějších, je dost špinavý a zaplivaný, ale interiér mi přišel v pohodě. Ačkoliv zrcadlové stěny ve dvou třetinách kebabárny, kolem kterých se táhne barový stůl, to není úplně nejlepší nápad.

Sakra, chlapi, nikdo přece nechce z deseticentimetrové blízkosti koukat do zrcadla na svůj zapatlaný obličej, když do sebe u stolu cpe v rychlosti kebab.

Objednal jsem si kuřecí döner, výjimečně jsem zvolil místo česnekové zálivky tu pálivou a naopak zcela tradičně vše nechal zasypat sušeným chilli.

Co vám budu povídat, maso bylo samozřejmě z hrnce, a celá cesta z Best Kebabu tak byla v podstatě zbytečná. Body dolů a to bez slitování, za tu lenost, kdy štangle je sice na grilu, ale netočí se, protože pan kebabář si ráno nařezal 10 kilo masa do zásoby.

Pochvalu naopak uděluji za do křupava upečenou houstičku a hlavně za způsob, jakým kebabář do housky umístil ingredience.

Do rozpečené housky kebabmistr nejprve namázl zálivku, pak nasypal maso, pak nakladl zeleninu, opět nasypal maso a to celé znovu zalil zálivkou. A já volám Haleluja!, přesně takhle to totiž má vypadat!

O to víc zamrzí to maso z hrnce, protože v Kurském Kebabu očividně moc dobře vědí, jak má správný kebab vypadat, takže musí také dobře vědět, že maso z hrnce nikdy nebude tak dobré, jako to čerstvě skrojené. Jen by to chtělo překonat tu lenost.

Další pochvalu zaslouží palivá zálivka nebo sušené chilli. Nejsem si jistý, který z těchto dvou podezřelých byl viníkem, každopádně musím jednomu z nich přišít opravdu poctivou pálivost, která mě v parném odpoledni krásně zahřála i zevnitř.

Zeleninu hodnotím jako průměrnou až lehce podprůměrnou, zelí prostě opět hrálo prim a žádná invence se nekonala.

Kdybych měl svou miniaturní brněnskou kebabovou expedici shrnout, za průměrnou cenu jedné osmdesátikorunové stravenky jsem v Kurském Kebabu v Brně dostal krásně poskládaný, luxusně pálivý kebab. K ataku na přední příčky našeho celostátního žebříčku mu však chyběla nějaká ta vychytávka v zelenině a hlavně čerstvé maso. Od návštěvy tohoto podniku vás ale určitě zrazovat nebudeme, tenhle kebab prostě poslouží, nic víc, nic míň.

Kurdský kebab, Lidická 562/33, Brno – střed

« Older posts

© 2020 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑