Štítek: recenze (stránka 1 z 7)

Pauli Döner (Hamburk)

Pracovní povinnosti mě povolaly na sever Německa do přístavního města Hamburk. Při té příležitosti jsem se snažil spojit povinnou návštěvu vykřičené námořnické čtvrti St. Pauli s ochutnávkou toho nejlepšího, co zdejší kebabáři servírují zdejším Fritzům. Pročetl jsem si několik názorů zdejších döner-expertů a v mapě vztyčil vlaječku do místa, kde se nachází podnik Mr. Kebab, který se těší vřelým hodnocením. Co štěstěna nechtěla, navíc mi do St. Pauli jel z druhého okraje centra města přímý spoj, takže jsem po check-inu na hotelu vyrazil vstříc kebabovému dobrodružství v St. Pauli.

Vystoupil jsem na zastávce, prošel se přes místní „matějskou“ pouť a okolo stadionu místního St. Pauli hrající stejně jako jeho úhlavní městský rival HSV druhou německou bundesligu. HSV její kvalitu zakusil poprvé ve své více než stoleté historii. Ale nechme fotbal fotbalem. Statečnost s níž jsem bez jakéhokoli zastavení procházel okolo stánků s cukrovou vatou, svařákem, bratwurstem a všelijakými sladkostí hraničila se sebeobětováním křesťanského mučedníka. Neměl bych opomenout zmínit, že do St. Pauli jsem se dostal již za tmy a moje orientace nebyla zrovna na úrovni indiánského stopaře z kmene Sioxů.

Dorazil jsem na místo, kde se měla nacházet kebabárna Mr. Kebab, ale jak jsem koukal, tak jsem koukal, ale na jejím místě, kde se měla nacházet kebabárna, se nacházel podnik zcela jiného druhu. Můj smutek ovšem netrval dlouho. Z vedlejšího podniku se ulicí linula vůně opékaného masa. V duchu jsem si řekl: „s*át na to, mám hlad, jdu sem“. Skončil jsem tedy u pultíku konkurenčního podniku s názvem Pauli Döner.

Již před vstupem bylo z ulice vidět osazenstvo podniku, kterou tvořila skupinka teenagerů blízkovýchodního vzezření doplněná o několik místních aktivistů s levicovými názory, mikinami St. Pauli a řetězy na teplácích. Jelikož nejsem ani arabského vzezření a tyto módní doplňky vyřadil z šatníku někdy na druhém stupni základní školy, asi tři mikrosekundy jsem zaváhal, zda-li vstoupit, ale poté žaludek přísným hlasem zavelel a já jednal. Objednal jsem si hovězí kebab v „klasické“ housce a k tomu na zapití malinovýho Fritze.

Při čekání jsem ihned pochopil, že pro místní jsem tak trochu exot, protože všichni zákazníci patřili mezi blízké přátele místního kebabáře, kterému hádám, že teprve loňské léto zmizelo  z obličeje akné. Tato nechtěná pozornost mi ztěžovala fotodokumentaci interiéru, ale jako správný kebabový inspektor jsem si poradil. Interiér nebyl kdovíjak honosně zařízen, ovšem nabízel dostatek místa k sezení, tak i úrovně stolování a čistoty. Po několika minutách jsem měl na stole svůj hovězí kebab s chilli a česnekovou omáčkou.

První věc, která mě lehce zaskočila, byla houska, ale to bylo spíše to, jak dlouho jsem nebyl u sousedů v Německu, a že jen v tuzemských luzích a hájích se v 99% kebab podává v trojúhelníkové housce. Tato byla kulatá, propečená tak akorát a trošku mi její vnitřní část chutnala po housce, do níž vám v mekáči udělají cheeseburger. Zeleninovou složky kebabu tvořilo několik listů salátů, rajčata, cibule, okurka, takový ten český standart.

Na samotný konec jsem si nechal maso. To bylo propečeno dokonale na skus a po zakousnutí do něj se samo jako mořská pěna rozplývalo na mém jazyce. Nevím, jestli to bylo tím, že se jednalo o poctivé hovězí a nikoli o českou sekanou, ale chuťově jsem z kebabu cítil hovězí tataráček! Musím říct, že maso mě opravdu vystřelilo do kebabové ligy mistrů. Pravda, jen ono, ale i to stačilo na dokonalý gurmánský zážitek! 😊

Pauli Döner, Wohlwillstraße 53, Hamburk

Best Kebab (Brno)

Pozorní čtenáři už na našem webu podnik Best Kebab Brno zaznamenali, a to v této recenzi. Tehdy se kebabáři z Veveří nabídkou masa z hrnce moc nepředvedli, nicméně mohlo se jednat o náhodu, a proto jsem se po měsíci do Best Kebabu vydal znovu, tentokrát s odhodláním koupit si kebab za každou cenu.

Dveře kebabárny jsem rozrazil jednoho pondělního poledne. Čas oběda, v Best Kebabu byl ve vzduchu cítit hlad a nedočkavost čekajících zákazníků a já byl okamžitě přivítán zvučným hlasem místního kebabmistra. Ještě než jsem stihl vyslovit objednávku, už se ptal: „Máte hlad, nebo chuť?“ No tak samozřejmě že jsem na kebab měl chuť, to mám vždycky, a hlad jakbysmet. Pohledem jsem zkontroloval, že se na grilu točí a opéká jak hovězí, tak především minule absentující kuřecí maso a s uspokojením si tak objednal kuřecí dürüm.

Jaký byl můj šok, když kebabmistr vzal do ruky místo nože naběračku a místo toho, aby se vydal ke štangli masa, si to namířil k hrnci umístěném v ohřívači. Přátelé, já se toho čerstvě skrojeného masa z grilu kromě CanBeye už asi v žádné jiné kebabárně prostě nedočkám. Za těch pár let, co web Kebabarny.cz děláme, kebabáři neuvěřitelně zlenivěli a z masa z hrnce se stal standard. Škoda.

Z letargie způsobené pozorováním transportu masa z hrnce do mého kebabu mě vytrhl až dotaz evidentně dobře naladěného kebabáře. Otázku „Dáme vitamíny?“ jsem si přeložil tak, že jsem dotazován na to, zda chci do dürümu zeleninu, což jsem samozřejmě chtěl a to i s náloží cibule. Pak se mě kebabmistr zeptal, jestli nechci i něco navíc a co vám budu povídat, papričky jalapenos se neodmítají.

Převzal jsem připravený kebab a usadil se u barového sezení podél stěn kebabárny. Nevím, jestli to je nějaké brněnské specifikum, ale stejně jako v Kurském kebabu na Lidické jsou i zde v Best kebabu podél všech stěn zrcadla, takže se při žranici můžete oddávat pozorování sebe sama. No, alespoň v mém případě to úplně pěkný pohled není a možná bych ocenil, kdybych mohl místo na sebe prostě je čučet do zdi.

Nyní už se ale dostávám k tomu hlavnímu, k chuti. Když začnu od toho nejdůležitějšího, tj. masa, tak musím říct, že bylo navzdory potrápení v hrnci docela teplé, šťavnaté a dobře ochucené, takže katastrofa se nekonala. Tortilla byla propečená krásně dokřupava, to se chlapcům a děvčeti z Best kebab Brno povedlo, trochu horší to ale bylo s česnekovou zálivkou, která nebyla úplně výrazná. Pálivé koření mi taky ponožky na nohou nerolovalo, a to ho tu dokonce zájemcům prodávají zvlášť v pytlících.

Když to ale všechno shrnu dohromady, musím říct, že jsem si celkem pochutnal. Možná to tedy bylo tím, že jsem byl vyhládlý jak nepřítel lidu po dvou letech v gulagu a mohl jsem tak mít trochu zastřené smysly, ale po konzumaci jsem se z podniku Best Kebab vyvalil spokojený a v dobré náladě. Možná tomu pomohlo i hlasité přání zbytku krásného dne, kterým mě kebabář při odchodu počastoval, nevím, co ale vím, je, že kdybych pracoval někde poblíž, kroužil bych pravidelně v poledne kolem Best kebabu jako vosa kolem meruňkové kofoly.

Best Kebab, Veveří 474/36, 602 00 Brno

Stanboli Döner kebab (Příbram)

Dříve jsem dělával spousty výletů kvůli různým národním parkům, přírodním pamětihodnostem, hradům či zámkům. Nyní se to naprosto otočilo a dělám výlety kvůli kebabům a až posléze si kolem nacházím různé zajímavosti. Abych udělal recenzi i cestopisně zajímavou, tak v Příbrami a jejím okolí bych vám rád rozhodně doporučil navštívit památník Vojna. To je vám takové místo, kam ty svině komunistický zavírali v padesátých letech politické vězně. A pranic si tento areál nezadá s koncentrákama, které používali o pár let dříve nacisté. On i nápis nad branou “prací ke svobodě” vypovídá o tom, že komunisté hajzlové byli, jsou a budou. Toť má politická vsuvka a teď zpět.

Přímo v Příbrami je poté Svatá Hora, což byla teda velká paráda a fakt doporučuji všem. A právě na jejím úpatí se poté nachází to hlavní, kebabárna Stanboli. A jsme doma. Klasická vůně v ulici. A copak to nevidí oko mé modravé? Zrovna zavážejí mražené štangle kebabu (viz foto). Musím upozadit myšlenky na zločin a zcizení auta plného kebabu a jde se dovnitř.

Interiér: Velmi vkusný, nepřeplácaný, navíc jednotlivé boxíky laděné do červena, což je moje nejoblíbenější barva. Cítil jsem se jako doma. Všude čisto. Kéž by takhle vypadaly všechny kebabárny.

Kvalita služeb:  Hele, nebudu lhát, normálně mně teče slina po bradě jen při psaní recenze. To jen tak pro začátek. Objednali jsme si jeden döner (pro dva lidi) a stejně jsme odcházeli nacpaný, jak kdybychom snědli i Karkulku a myslivce a babičku i s Boženou Němcovou. Maso kuřecí, bohužel z hrnce, ale tak dokonale dochucené, dokořeněné a teplé, a působilo čerstvě, že v hrnci dle mého dlouho nepobylo. Houska byla trošičku měkčí, než by bylo bývalo zdrávo, ale mohlo to být i tím, že byla naplněna ne zplna, ale že obsah kebabu natolik přetékal (představte si sedět Halinu Pawlowskou na barové sedačce, tak kebab působil, jen teda více čerstvě a sexy), že jsem musel snad deset minut vyjídat obsah vidličkou, než šla houska trochu ohnout, abych se do ní mohl zabořit jak kuna do kurníku.

Protože jíst kebab vidličkou nemám rád, se přiznám, je to podobné u burgerů – když si objednám burger či kebab, tak se to prostě nejí po kouskách, ale pěkně všechny chutě se musí prolnout dohromady, abych měl plnou hubu úplně všeho a ideálně se i pokydat. Prostě okusit vše zároveň. Maso, zeleninu, housku, zálivku. Tím se dostáváme k dalším ingrediencím. Bylinková zálivka byla také dobře dochucená, zeleniny byl také kopec, převážně variace na zelí, přesto čerstvé. Dohromady kebab par excellence.

Obsluha: Uměla krásně poskládat kebab dohromady, totálně obrovská porce. A ta kapsička jak ze žurnálu? Navíc fakt sympaťáci. Body nahoru.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 85 Kč s touhle velikostí? Navíc naprosto výbornej?  Najedli jsme se dva a byli úplně přecpaný. Poměr cena/ výkon/ kvalita -nepřekonatelná.

Stanboli Döner kebab, Lázeňská 22, Příbram II

Kassan Kebab (Trutnov)

Náhoda tomu chtěla, že jsme se ocitli v Trutnově (jsem sám, komu se pořád plete Trutnov a Turnov?), místu spjatém s Václavem Havlem (díky nedalekému Hrádečku) či s festivalem Trutnoff (který skončil). Takže už vlastně není ve městě vůbec nic. Ale to bych kecal. Ty okolní panoramata, naučné stezky po okolních kopcích, hezky strukturované náměstí. Tohle všechno paráda. To, že je v každé ulici jedna až dvě herny, už je menší paráda, ale tak hlavně, že se má Ivo Valenta a jemu podobní dobře a že mohou nadále ožebračovat lidi, kteří je poté ještě zvolí do senátu. Zpět ke kebabu. Ani jsme na něj cíleně nešli, prostě jsme měli hlad a kebabárna Kassan Kebab se před námi zjevila jako fata morgana.

Zde vsuvka o podivných návštěvnících, kteří se v kebabárně objevili chvíli po nás. Jedna lochneska ve středních letech a nějaký pán, hubený, který musel obsluze několikrát zopakovat, že je vegan  (proč se tímhle musí lidi pořád chlubit??) a nejvtipnější bylo, že ona nejedla vepřové maso a on logicky nic (rozuměj maso a sýr). Tudíž si paní objednala chleba a salát a pán jen zeleninu na talíř a chilli zálivku a jali se jíst svůj pokrm pod staženou prasečí kůži na zdi (!). Proč, proboha, chodí podobní lidé do kebabárny? Co jako uvnitř čekali? Gauguinovy nahé Tahiťanky? Shakespearův neobjevený sonet? Jo, a měli ponožky v sandálech, úplně mně zlepšili náladu.

Interiér: Variace na téma jak implementovat kebabárnu na české prostředí. Na stěně visí kůže z divočáka. Kolem nějaké obrazy ze severu Iráku (i když podle obsluhy se jedná o Istanbul, kde však žádné hory v okolí jaksi nejsou, takže nás někdo mate).

Kvalita služeb:  Objednali jsme si dürüm a salát s masem (druhé nehodnotím). Maso měli jen vepřové, ale! Sice z hrnce, tentokrát odpouštím, protože bylo krásně teplé a super dochucené, kéž by se všichni dohromady vykašlali na nějaký náboženství a že nežerou vepřové maso, protože to jde tak krásně dohromady v tom kebabu. To byla pohádka jak o Bajajovi. V mé porci bylo jen trochu zeleniny, tedy spíše zelí, pak úplně monstrózní nejvíc největší množství masa. Takže velmi rád promíjím nedostatek zeleniny na úkor masa.

Od Emperora fakt nikdy neuslyšíte, že v kebabu bylo až moc masa. Zálivka bylinková, trochu tekutější a taková neurazí, nenadchne, chilli zálivka pak krásně pálila a byly to fakt namletý kousky papriček, fakt paráda, a ne žádnej vylitej kečup z Makra. Houska průměr, dobře ohřátá a křupavá, navíc teplá a hlavně neprosakovala omáčkou a monstr porcí masa a držela tvar, což může být i tím, že v ní bylo půl vepře.

Obsluha: Úplně v pohodě. Sice neví, kde je Istanbul, ale klasicky kluk opálenej, nic nepokazil a dokázal si poradit i s objednávkou těch dvou podivínů. Jen kebab z hrnce, ale bylo vidět, že byla doba oběda a měl se co ohánět, takže si krájel do foroty chvíli předem. Navíc se nebojí vepřového. Sláva.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 90 Kč, na tu porci fakt velká paráda. Škytal jsem spokojeností tak půl hodiny po jídle.

Celkové hodnocení: Vepřové v kebabu a výborné. Třikrát hurá, navíc cena více než příznivá. Šup tam.

Kassan Kebab, Nádražní 189, Trutnov

Kurdský Kebab (Brno)

V dnešní recenzi se po dvou a půl letech fungování našich stránek konečně podíváme (tramtadadá) do Brna, konkrétně do podniku Kurdský kebab na Lužánkách (v Černých polích?).

V Brně jsem se objevil z důvodu ryze nekebabového, byl jsem u krejčího. Ačkoliv by mě číslíčka, která si po měření mého pupku pan krejčí zapisoval, měla přesvědčit o tom, že od kebabu bych si měl dát alespoň půl roku pauzu, už dopředu jsem rekogniskoval kebabový terén, abych prostě domů alespoň jednu recenzi přivezl.

Že mám v dosahu pěkných pár kebabáren, aniž bych musel sednout do svého těžce zaparkovaného vozu, jsem kvitoval s potěšením.

Nejprve jsem sice chtěl zapadnout do podniku s názvem Best Kebab na Veveří, ale když jsem tam vstoupil, neviděl jsem na štangli kuřecí maso. Přesto, že na mě kebabář volal, že kuřecí mají, mávaje přitom naběračkou a přizvedávajíc pokličku z hrnce (asi chápete, že tahle nabídka mě nepřesvědčila), jsem hodil ve dveřích otočku a zmizel.

Následoval krátký přesun do Kurdského Kebabu a jdeme recenzovat. Exteriér není z nejpřívětivějších, je dost špinavý a zaplivaný, ale interiér mi přišel v pohodě. Ačkoliv zrcadlové stěny ve dvou třetinách kebabárny, kolem kterých se táhne barový stůl, to není úplně nejlepší nápad.

Sakra, chlapi, nikdo přece nechce z deseticentimetrové blízkosti koukat do zrcadla na svůj zapatlaný obličej, když do sebe u stolu cpe v rychlosti kebab.

Objednal jsem si kuřecí döner, výjimečně jsem zvolil místo česnekové zálivky tu pálivou a naopak zcela tradičně vše nechal zasypat sušeným chilli.

Co vám budu povídat, maso bylo samozřejmě z hrnce, a celá cesta z Best Kebabu tak byla v podstatě zbytečná. Body dolů a to bez slitování, za tu lenost, kdy štangle je sice na grilu, ale netočí se, protože pan kebabář si ráno nařezal 10 kilo masa do zásoby.

Pochvalu naopak uděluji za do křupava upečenou houstičku a hlavně za způsob, jakým kebabář do housky umístil ingredience.

Do rozpečené housky kebabmistr nejprve namázl zálivku, pak nasypal maso, pak nakladl zeleninu, opět nasypal maso a to celé znovu zalil zálivkou. A já volám Haleluja!, přesně takhle to totiž má vypadat!

O to víc zamrzí to maso z hrnce, protože v Kurském Kebabu očividně moc dobře vědí, jak má správný kebab vypadat, takže musí také dobře vědět, že maso z hrnce nikdy nebude tak dobré, jako to čerstvě skrojené. Jen by to chtělo překonat tu lenost.

Další pochvalu zaslouží palivá zálivka nebo sušené chilli. Nejsem si jistý, který z těchto dvou podezřelých byl viníkem, každopádně musím jednomu z nich přišít opravdu poctivou pálivost, která mě v parném odpoledni krásně zahřála i zevnitř.

Zeleninu hodnotím jako průměrnou až lehce podprůměrnou, zelí prostě opět hrálo prim a žádná invence se nekonala.

Kdybych měl svou miniaturní brněnskou kebabovou expedici shrnout, za průměrnou cenu jedné osmdesátikorunové stravenky jsem v Kurském Kebabu v Brně dostal krásně poskládaný, luxusně pálivý kebab. K ataku na přední příčky našeho celostátního žebříčku mu však chyběla nějaká ta vychytávka v zelenině a hlavně čerstvé maso. Od návštěvy tohoto podniku vás ale určitě zrazovat nebudeme, tenhle kebab prostě poslouží, nic víc, nic míň.

Kurdský kebab, Lidická 562/33, Brno – střed

Sfaxiano Kebab (Litoměřice)

Co by kamenem dohodil kostelníkův syn z malebného litoměřického náměstí, ukrývá se v úzké uličce s názvem 5. května kebabárna Sfaxiano Kebab. Ono se vlastně stačí trochu koncentrovat, zavřít oči a jít z náměstí za vůní opékaného masa, zkrátka nemůžete minout. Když vejdete do uličky vedoucí k Sfaxianu, již zdálky vás budou k návštěvě podniku lákat nepřehlédnutelné reklamní poutače.

Vlaječky rámující nápis „Sfaxiano“ nad vstupem do kebabárny dávají tušit, že se jedná o kebabárnu s tuniskými kořeny. Nemohl jsem si nevšimnout, že u tak zprofanovaného jídla jaksi zapomněli grafici na menu a bannerech na přehlásky jak u döneru, tak dürümu. Zvou tedy na „doner kebab“, „durum kebab“ či „doner box“.

S kamarádem jsme se usadili u nejzazšího stolku kebabárny. Vnitřní prostory kebabárny nejsou bůhvíjak prostorné. Vlevo pult a zázemí kebářů se štanglemi, masem, zeleninou, vpravo za sebou tři stolky, u každého pak čtyři židle. Nenápadně jsem sledoval šrumec v kebabárně, než se mě obsluha zeptala, co si dám. Objednal jsem si klasický döner kebab za 75,- Kč, zde tedy doner kebab, se vším a tradičně velmi pálivý. Kamarád zvolil klasický kebab talíř.

Čekání na objednávku jsem si zkrátil odchodem k autu zaparkovaném na náměstí, abych překontroloval parkovací hodiny. Když jsem se vrátil zpět do kebabárny, talíř s houskou a masem jsem měl již na stole. Inu, dal jsem se do jídla. Jak je mým zvykem, vzal jsem do ruky vidličku a jak mi velí tato moje železná košile, nejprve z housky vydlabal salát se zelím a několika stroužky mrkve. Až na tu mrkev složení zeleniny přesně odpovídalo popisu na tabuli – salát, zelí. Neměl bych si tedy na nic stěžovat, ovšem čekal jsem alespoň plátek rajčete či okurky. No nic, jdeme dál.

V okamžiku, kdy jsem oba cípy housky mohl přitisknout k sobě, aniž by mi její obsah vypadával na stůl, mocně jsem se do kebabu zakousnul a notnou chvíli jsem s výrazem someliéra povaloval na jazýčku maso polité omáčkou a kusy housky, než jsem jej párkrát skousnul a polknul. První dojem z masa a housky bych zhodnotil jako standard bez překvapení. Běžné maso, na něž narazíte v 90 % kebabáren spolu s klasickou houskou z velkoobchodu, obojí sice dobře připravené, ale až moc zaměnitelné s kdejakou jinou kebabárnou a bez jakéhokoli pokusu o to, vybřednout z kebabového průměru. To vše navíc podtrženo, pardon, tedy zalito opět zálivkou, kterou dostanete v každé druhé kebabárně.

Ovšem na to, že se kebabárna na svém vývěsním štítě chlubí tuniskými kořeny, mimo obsluhy pravděpodobně tedy tuniského původu, jsme já a ani můj doprovod na kebabu nic cizokrajného neshledali. Bohužel ani omáčka mi celkový dojem z kebabu nevylepšila. Pokud by tuto recenzi psal inspektor Emperor, zajisté by pojmem eurokebab vůbec nešetřil a samozřejmě by měl pravdu.

Nemohu tvrdit, že by zde podávaný pokrm byl vyloženě špatný, ale bohužel žádnou svojí složkou, ingrediencí nevyčníval nad průměr, a to ani třeba porcí podávaného masa. Kebab zde asi neurazí, ale zároveň ničím extra nenadchnul, nezaujal. Každopádně zde minimálně dostanete to, co očekáváte – lepší český eurokebab, jehož ingredience byly od housky, přes maso až po zálivky nakoupeny ve velkoobchodním řetězci typu Makro.

Sfaxiano, 5. května 140/10, Litoměřice

Gyros-gr.com (Praha)

Hezké letni odpoledne, jdu si tak z plavání v Podolí a najednou jsem si vzpomněl, že mám hlad jak Ivan Děnisovič v sibiřském gulagu. A jelikož jsem si zároveň vzpomněl, že mi kdysi jeden můj známý vyprávěl o výborném kebabu kdesi v nákupním centru (kterých je v OC fakt jako šafránu), vydal jsem se tedy do OC Nový Smíchov.

Abych vás zbytečně nenapínal, očividně jsem se spletl a známý měl na mysli úplně jiné obchodní centrum. Nebo se mě taky vlastně mohl snažit naštvat, což se mu dost povedlo. I vy nám v poslední době píšete čím dál víc podnětů, kam že to máme zajít, a některé z vás dost podezřívám, že chcete vyzkoušet, co všechno vydržíme 🙂 Ne vždy je to procházka růžovým sadem, spíše, jak by řekl Winston Churchill, krev, pot a slzy.

Pojďme však zpět na Smíchov. Bloudil jsem v nejvyšším patře a marně hledal onu výbornou kebabárnu. Nenašel. Jelikož jsem byl však tuze hladný, zmerčil jsem restauraci www.gyros-gr.com. Všude spousta volných židlí, nikdo nikde. Připadal jsem si jak na Divokém západě v nějakém zapadákově v době po zlaté horečce, prostě ani noha ani ruka. U pultíku jsem si osamocen objednal jeden gyros.

Interiér: Vešel by se sem zájezdní hostinec. Ono taky co hodnotit, když se interiér restaurace nachází v interiéru obchodního centra. Ale abych byl objektivní, vše tu bylo čisté a uklizené. Navíc, jelikož mám dost rád dřevo jako materiál pro interiér, zde jsem byl v tomto ohledu spokojen. Ale asi bych radši, kdyby židle a stoly byly z blbého plastu a já se pořádně najedl, že jo.

Kvalita služeb: Znáte tu báseň o tom, jak se básník touží státi se nejmenším na celém světě? Tomu by se v této gyrosárně asi túze líbilo. Velikost porce byla, abych se zdržel vulgarismů, skličující. Skoro jsem čekal, že to, co jsem dostal, byl předkrm před hlavním chodem, jakýsi aperitiv, no, ale ono ne. Tak pětkrát jsem kousnul, můj žaludek nervózně zabručel hlady něco ve smyslu: “A to je jako všechno?!”, a já se musel urychleně posunout do Globusu na sekanou v housce, abych se patřičně dodělal. Jak mě naštvala velikost porce, o to víc musím pochválit to málo, co mně na talíři ulpělo.

Maso gyrosmistr pěkně začerstva nakrájel, kuřecí variantu pochopitelně, už od pohledu to prostě byly kusy kuřete, paráda, navíc výborně okořeněné. Jen kdyby ho bylo tak pětkrát tolik. Celé to bylo zabaleno á la dürum a houska byla podivně měkká, ne špatná, ale prostě opět malá. Zelenina byla variací na dva listy salátu. Nic víc a nic míň. Zálivka ani nevím, jelikož jsem neměl na výběr, odhadl bych bylinková, a tedy musím říci, že se výborně doplňovala s masem i houskou. Dát si tak tři gyrosy, ani teď tak neremcám.

Obsluha: Paní za pultem příjemná, dokonce po mně odnesla tác s jídlem a i mně ho donesla ke stolu. Hned všude utírala, jak kdyby měla přijít na kontrolu hygiena. Co se týče týpka u grilu, nemám co vytknout, maso čerstvé. Že byla celková porce jak pro brabce, jaksi není vinou těch na konci obslužného řetězce.

Cena hlavních pokrmů: Pidiminimili gyros za tuším 80 Kč, což je jako předkrm příliš. Na druhou stranu, pokud chcete začít držet dietu, tak je tento gyros přesně pro vás!

Gyros-gr.com, Plzeňská 8, Anděl, Praha

Kebab House (Ostrov)

Karlovarský půlmaraton mě po čase vylákal na západ naší vlasti oplývající medem, strdím a nově také řepkou. Samozřejmě jsem nastalé situace využil, abych zrecenzoval nějakou kebabárnu nacházející se v této oblasti.

Přednedávnem jsme vám přivezli recenzi z karlovarské kebabárny Ahura. Řekl jsem si, že by bylo fajn přivézt recenzi i z nějakého menšího města v okolí. Volba nakonec padla na Ostrov, kde jsem nocoval po závodě. Konkrétně jsem pak navštívil podnik Kebab House Ostrov.

Obsluhu je těžké hodnotit, jelikož jsem v kebabárně strávil minimum času. Ovšem objednávku jsem dostal prakticky okamžitě. Kebabář kmital po kebabárně stejně agilně jako Arjen Robben na pravém halvu, to samozřejmě chválím a tleskám u toho nad hlavou. Jeho kmitání mi ale mírně zkomplikovalo fotodokumentaci interiéru kebabárny. Kebabář se na mě totiž neustále otáčel. Vytahovat telefon a fotit si vnitřek jeho podniku mi v ten okamžik dvakrát nepřišlo vhodné. Při prohlídce kebabárny mě překvapilo její relativně moderní vybavení. Byl jsem jedním z prvních nedělních hostů, nejspíše proto byl Kebab House Ostrov dokonale vypulírovaný. Navrch pak byl krásně provoněný kebabovým aromatem.

Kvituji a cením si toho, že již ráno se kebabářovi točily štangle s masem na plné obrátky a maso bylo řádně propečené. Ano, měla by to být samozřejmost, ale věřte mi, že bohužel není a dopolední návštěva kebabárny se nezřídka může přetavit v odpolední výlet do nemocnice.

Neměl jsem moc času nazbyt, a proto jsem si nechal dürüm zabalit s sebou s tím, že si jej vychutnám pěkně v pohodlí koženkového kupé 2. třídy Českých drah.

Rychle jsem zabral místo v kupéčku, zašustil v igeliťáku, vytáhl svůj oběd a začal z něj s rychlostí pětiletého dítěte rozbalující vánoční dárky strhávat alobal. Od převzetí kebabu až po jeho konzumaci ve vlaku mohlo uplynout cca 20 minut. I přes to byl kebab stejně teplý, jako kdyby mi ho zrovna kebabář podal přes pult.

Nebyl čas ptát se, kdo je kdo, a tak jsem se doslova jako hladové prase pustil do své snídaně. Chramst, chramst, chramst… Ano, nebyl na mě zrovna dvakrát hezkej pohled, když mi od huby při přežvykování odpadávaly kousky zeleniny a drobky od placky, ale co, když máte kebab, není co řešit. 😎 Mé tělo okamžitě zavalil nádherný pocit blaženosti, podobně jako když se notorovi druhý den po kalbě opět do krve dostane kapka alkoholu a vzkřísí jej k životu jako Ježíše.

U placky jsem se bál, že mi za tu dobu, než se dostanu do vlaku, nasákne omáčkou a bude maximálně vhodná tak na žvýkání pro seniory se zubní protézou. Mé obavy se ukázaly jako liché, neboť si placka až do konzumace ve vlaku uchovala svoji křupavost a teplotu. Placka nebyla sice ničím výjimečná, ale za to poctivě připravená.

Standardní mix zeleniny tvořený salátem, červeným zelím, cibulí, rajčaty doplňoval ve srolované placce více než poctivou porci masa. Hlavní ingredience kebabu, kuřecí maso, bylo velmi důkladně propečené a rozplývalo se na jazyku.

Málem bych zapomněl zmínit, že Kebab House Ostrov nabízel vedle standardních zálivek i kari omáčku. Neváhal jsem při objednání ani minutu a šel do neobvyklé, ale dle mé dosavadní zkušenosti osvědčené kombinace pálivé a kari omáčky. Tento mix pak zvýraznil celkový vjem z kebabu podobně jako trojitý axel krasobruslařské vystoupení nadopované sovětské sportovkyně.

Kebab House, Jáchymovská 210, 363 01 Ostrov

Bustan kebab (Praha)

Když už jsme jednou psali o oblíbeném kebabu Tomia Okamury v Jungmannově ulici v Praze, tak musíme napsat i o kebabárně, která sídlí v těsné blízkosti kanceláře DSSS (tedy českých rádoby vlastenců, kteří už řadu let soutěží o to, jak málo lze získat hlasů ve volbách). Vůbec by mě totiž nepřekvapilo, kdyby klucí z vedlejšího vchodu chodili na sváču právě sem.

Kebab krásně voněl už na dálku a kolem kebabárny bylo rušno. To obvykle značí, že by se uvnitř mohlo odehrávat něco, co je mému bříšku blízké. Tak jsem se se svojí drahou polovičkou rozhodl jít si nacpat nácka (v tomto případě raději upřesňuji, že to neznamená, že jsem Vandasovi a jeho boys zaplatil véču).

Vešli jsme dovnitř a objednali si jeden dürüm a jeden döner. Nebudu otálet a vybalím to hned tady. Přátelé, to byla taková galaparáda! Pro mě jeden z nejlepších kebabů za hodně dlouhou dobu a aspirant tak na TOP 5 v Praze. No, přečtěte si to níže. Slintám zase, jen to píšu. Otvíračka od deseti ráno do deseti večer, což je ideál.

Interiér:  Vypadá orientálněji než ostatní kebabárny, jestli to lze takto říci, dejme tomu více persky. Uvnitř hodně prostoru, tak 4 – 5 stolečků a minimálně 10 lidí by se v klidu najedlo najednou. Hezký vybavení, různé podivné kameny po stěnách a zrcadla a další komedie, ale fakt v pohodě, jak v dobře zařízeném teráriu. Za mě hodně palec nahoru a cítil jsem se více než spokojeně.

Kvalita služeb:  Vždy začínáme masem, tak uděláme výjimku a začneme zálivkami. Omáčky úplně super, smetanové s plnou chutí. Pálivá byla tedy skutečně pálivá, až jsem se orosil na čele i jinde, a to jsem zvyklej na ledacos. Česneková pak byla natolik česneková, že ještě hodinu po jídle jsem slyšel romantické: “Táhne tě hrozně z pusy, vůbec na mě ani nedýchej”. Bylinková byla taky perfektní. A teď pojďme na to! Maso bylo krásně čerstvě nakrájené z grilu! Volejte sláva! To už se mně nestalo tak dva měsíce! Ještě na mě kebabář koukal, jak ho bedlivě sleduju, a tak mě uklidnil, abych se nebál, že maso je čerstvé. Super dokořeněné, nepřesolené a šťavnaté. Samozřejmě opět jsme si dali kuřecí variantu.

Zelenina také čerstvá, primárně opět zelí jako vždy, možná až moc možná šťavnatá, jelikož se trochu provalila skrze dürüm, což fakt nechceš, alébrž máš pak celé ruce od omáček a masa a vůbec všeho. Ono to tedy bylo do jisté míry i proto, že toho v durümu prostě mohlo být více, takhle na mě kebabmistři trochu šetřili a dürüm se díky tomu kejval jak oslí penis. Prostě nebyl zpevněn půl kilem masa. Döner byl naopak naplněn naprosto famózně. Díky umně naskládaným složkám zbyla už tak od půlky jen obrovská kapsička pouze masa a housky s omáčkou. S houskou se krásně spojil a partnerka, která se obvykle dělí a nechává, všechno včetně papíru snědla a ještě pak škytala. Tím se dostáváme ještě k housce, která byla hezky prohřátá u döneru, ta na dürum byla poté trochu tenčí, až se protrhl, ale i zde nemohu až tak kritizovat.

Obsluha: Asi snědli hoši kopec vtipné kaše, než jsem přišel, protože neustále vtipkovali. Dělali si ze mě například legraci, když jsem požadoval do kebabu chilli omáčku, že se jedná o čokoládu a podobně. Už jsem se smiřoval s tím, že budu mít čokoládovej kebab.

Cena hlavních pokrmů:  Döner za 85 Kč a dürüm za 100 Kč. Jako na Prahu (a vlastně už i jinde) prostě klasika. Když vezmu v potaz kvalitu, určitě to nejsou vyhozené peníze.

Celkové hodnocení:  Přátelé rychle sem. Výborné maso, zálivky, prostředí. Jedno z největších kebabových překvapení poslední doby.

Bustan kebab, Nádražní 286/20, 150 00 Praha 5

Casa Mia (Děčín)

Na naší facebookové stránce nedávno proběhla soutěž o kšiltovku s kebabovým motivem. Vítězem se stal Lukáš z Děčína, za nímž jsem se osobně vydal předat mu vysoutěženou cenu. Předání se pochopitelně nemohlo uskutečnit nikde jinde než v kebabárně. Lukáš mě zavedl do relativně nově otevřené (údajně prosinec 2017) děčínské kebabárny Casa Mia, o níž jsem vůbec neměl potuchy. Ta se nachází nedaleko jiné pizza-kebabárny U Tahira, o níž jsme psali zde.

Jak již název podniku napovídá, podnik Casa Mia nabízí vedle tradičního kebabového menu i pizzu. A priori jsem už předem mírně předpojatý a nedůvěřivý vůči podnikům, kde si můžete objednat pizzu, kebab a nedejbože ještě třeba smažák. Nevím proč, ale působí to na mě jako kočkopes. Tato vrozená nedůvěra byla bohužel prohloubena konzumací kebabu nevalné kvality v několika pizza-kebabárnách. Naštěstí v Casa Mia to byl úplně jiný příběh.

Pokud bych nebyl doprovázen místním insiderem, Lukášem, na kebab do Casa Mia bych nejspíše sám od sebe nezavítal. Kebabárna se sice nachází v širším centru města, ovšem je náramně zašitá kousek od knihovny v jedné z postranních uliček vedoucích k Labi. Několik rozestavených kovových stolků a židliček tvoří improvizovanou zahrádku na chodníku před podnikem.

Při vstupu do kebabárny nás s Lukášem na uvítanou příjemně ovanul větřík z bzučícího větráku. Interiéru kebabárny dominuje pec na pizzu ohraničená spolu s grilem na kebab pultíkem. Vnitřní prostory působí na první dojem čistě, uklizeně a vzdušně. Rovněž pocit z obsluhy byl od prvního kontakty naprosto pozitivní – usměvavá, příjemná, ochotná. Tak to mám rád! 🙂

Květnové vedro v kombinaci s parnem způsobilo, že jsem výjimečně zvolil malý kebab, avšak tradičně se vším a hóóódně pálivou omáčkou. Příjemná obsluha jižanského vzezření se okamžitě pustila do práce a za chvilku jsem měl před sebou talíř s rozevřenou houskou a pořádnou lajnou masa zalitou chilli omáčkou. Na to, že jsem si objednal malý kebab za pajdu (50,- Kč), jsem byl překvapený, jak velké množství masa mi kebabář naložil do housky. To si nechám rád líbit! Modlím se jen, aby se nejednalo o tradiční fintu nově otevřené kebabárny mající za cíl přebrat zákazníky konkurenčním podnikům. Přeji si, abych byl falešným prorokem.

Pokud bych měl zhodnotit housku, po dlouhé době jsem jedl kebab v housce, která nebyla ztvrdlá a tenká jako, kdybyste ji přejeli parním válcem, a ani zas tlustá a měkká jako rohlík z Alberta přifouklý vzduchem. Zkrátká pěkně propečená houstička tak akorát! Zelenině nebylo rovněž co vytknout. Naopak v parném počasí mě tato nejméně oblíbená ingredience kebabu příjemně osvěžila, takže spokojenost.

Potěšilo mě, že pálivá omáčka vskutku zapálila i moje vypálené chuťové buňky a zažehla v mých ústech rozbušku pálivého ohňostroje chutí spolu s bolestivým drážděním mého jazyka. Odřezky masa chutnaly naprosto úžasně! Z jedné strany příjemně křupové, z druhé naopak velmi libové, naprostá paráda a spokojenost. Jak již jsem se zmínil výše, vyzdvihl bych i velké množství masa v „malém“ kebabu. Chuťově bych kebab ohodnotil jako lehký nadprůměr. Z kebabárny Casa Mia jsem odcházel nadmíru spokojený.

Casa Mia, Masná 188/5, Děčín

Starší příspěvky:

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑