Štítek: Holešovice

MyWay Döner Kebab Průběžná (Praha)

Víkendová odpoledne se zvláště teď v zimě a nečase stávají pro mnohé chvílemi nudy. Ne však pro nás, kebabové inspektory. My po sobotách a nedělích vyjíždíme do vzdálenějších kebabáren, ke kterým se v průběhu pracovního týdne nedostaneme. A zatímco pro některé inspektory může takový výjezd znamenat třeba 100 kilometrů v autě tam a 100 kilometrů zpět, já se vydal z Vinohrad až do dalekých Strašnic.

Na paškál jsem si totiž vzal kebabárnu MyWay v Průběžné ulici. A to ze dvou důvodů. Jednak jí míjím po cestě domů z Ikey a jednak je sesterským podnikem námi velmi vysoce hodnoceného MyWaye na Břevnově.

Takže tu máme sobotu po poledni, parkuji auto v docházkové vzdálenosti od kebabárny MyWay a vydávám se recenzovat. Ihned po otevření dveří mě přivítalo dvojhlasné hlasité „Dobrý den,“ což v záplavě zamračených kebářů, kteří se tváří, jako kdyby se před půl hodinou vrátili z Usámova pohřbu, vždycky potěší.

Interiér MyWaye v průběžné ulici je docela malý, vejdou se sem jen dva stoly a osm židlí, ale zase mi přišel relativně útulný a hlavně čistý. Přistoupil jsem k pultu, za kterým se točily dvě štangle masa v klasickém kombu kuřecí – hovězí.

Obsluha (žena a muž, pravděpodobě z Indie, Pákistánu nebo Srí Lanky) mě poctivě provedla úskalími objednávky. To znamená, že se mě zeptala, kterou ze čtyř zálivek mi má döner ochutit, jestli tam chci i cibuli a jestli to bude tady, nebo sebou. Vypadá to jako jednoduchá procedura, ale zmiňuji to zde, protože tak půlka českých kebabářů má s odbavením objednávky nějaký problém. Když pak někde dostanete přesně, co chcete, je to skoro na děkovný dopis.

Objednal jsem si döner s česnekovou zálivkou a pálivým kořením a zasedl ke stolu. Byl jsem vstřícností obsluhy tak zaskočen, že jsem ani nestihl koukat, jestli jsem maso dostal z hrnce, nebo ze štangle. Musím ale říct, že všem zákazníkům, kteří si přišli pro sobotní oběd po mě, kebabář maso skrajoval poctivě vždy pro konkrétní objednávku. Opět, taková základní věc, člověk ale aby skoro bouchl šampus, když konečně po čase natrefí na podnik, kde to nešidí a neopečou celé maso v deset dopoledne a pak ho až do půlnoci nekydají do kebabů z hrnce.

Döner dorazil po chvilce a já se do něj pustil. Musím ocenit perfektně propečenou housku, která neztratila na teplotě ani po cca deseti minutách mého boje s obří porcí. Zde bych chtěl na MyWay kebab v Průběžné ulici apelovat, aby to tolik nepřeháněl se zeleninovou složkou pokrmu. Jasně, všichni máme rádi velké porce, ale půl kila zelí (2 druhy) a salátu, to mi přijde celkem zbytečné.

Nejprve jsem dokonce MyWay podezříval, že se excesivním množstvím zeleniny snaží zamaskovat menší množství masa, ale když jsem se konečně prokopal několika vrstvami zelí až do jádra döneru a začal z něj maso hloubkově těžit, musel jsem uznat, že je ho tam také dost. Každopádně byla houska ingrediencemi tak přecpaná, že jí prostě nešlo zmáčknout a do döneru se normálně zakousnout. To já osobně hodnotím jako menší mínus.

Česneková zálivka byla krásně hustá (když si vzpomenu na vodovou zálivku na Vršovickém náměstí, tak to snad ani nelze označit za stejné skupenství) a přiměřeně česneková. To znamená, že měla říz, ale česnek jsem nekrkal ještě v pondělí odpoledne. Sypané chilli skoro vůbec nepálilo, což je ale taky taková česká kebabárenská klasika. My tři inspektoři jsme navíc blázni do papriček s pálivostí nad milion jednotek SHU, takže máme, lidově řečeno, propálený huby a jen tak nás něco nepálí.

Po dojedení kebabu jsem se odvalil do auta, odjel domů a ten den už vůbec nejedl. To se mi stalo snad poprvé v životě, takže porce byla opravdu brutální. MyWay v Průběžné ulici můžu s klidem doporučit. Při ceně 85 Kč za döner se jedná o pořádný kus poctivě připraveného žvance.

MyWay Döner Kebab, Průběžná 387, Praha 10

Hawler Kebab (Lovosice)

Nedávno jsme obdrželi tip od rodinného příslušníka jednoho z kebabárenských inspektorů na Hawler Kebab v Lovosicích. Protože to mám do Lovosic, co by kostelníkův syn kamenem dohodil, nebyl důvod otálet s návštěvou podniku. Nadstandardní hodnocení kebabárny na webu ve mně navíc vzbudilo vysoká očekávání o kvalitě kebabu. Nemohl jsem se dočkat, až se zde do něj zakousnu. Zapnul jsem tedy výstražné majáčky a frčel do Lovosic.

Hawler Kebab najdete v centru Lovosic přímo naproti Městskému úřadu. Na inspekci jsem se vydal v poledne a na osazenstvu kebabárny bylo na první pohled znát, že se jedná o oblíbené obědové místo nejen kancelářských krys z protějšího městského úřadu, ale i proletariátu z blízkého okolí.

Poté, co si mě po nějaké době přešlapování u pultíku všimla obsluha, co mě sotva pozdravila, objednal jsem si hodně pálivý hovězí kebab se všemi omáčkami (tj. bylinková, česneková a pálivá). Adjektivum pálivý jsem pro jistotu zopakoval ještě jednou. Přežvykující paní za pultem kývla na znamení přijmutí mé objednávky. Na první pohled bylo znát, že jí práce vyložené baví…

Sedl jsem si ke stolku a v mezičase, kdy jsem čekal na kebab, jsem si se zájmem prohlížel prostory kebabárny. Interiér snoubí prvky botanické zahrady a zasedací místnosti. Co bych ovšem vyzdvihl a pochválil, je možnost si zde ke kebabu objednat točené pivo. Na to člověk jen tak nenatrefí.

Po chvilce mi obsluha přinesla kebab. Rychle jsem vidličkou vyzobal přepadávající zeleninu. Zeleninovou přílohu tvořily dva druhy zelí a salát s kousky mrkve.

Po prvním zakousnutí do kebabu mě zaujala houska. Nebyl to ten druh, který dostanete v drtivé většině kebabáren. Škoda jen, že housku obsluha před naplněním jednotlivými ingrediencemi alespoň nenahřála. Mohla celkový dojem z kebabu pozvednout o úroveň výš.

Hovězí maso pro mě představovalo zklamání. Jak jsem asi mohl čekat, jednalo se o klasickou sekanou. Navíc napůl studenou. U chuti masa ani nevím, co mám hodnotit, jelikož se jednalo o hnědou gumovou hmotu vhodnou leda tak na takovéto „domácí žvýkání“.

Svůj pohled jsem obrátil směrem k otáčející se štangli na plynové grilu a vše mi ihned došlo. Gril byl zaplý snad na úsporný režim a jediným smyslem, proč byl vůbec v chodu bylo „udržení provozní teploty masa“.

Zálivky se nevyznačovaly jakoukoli výraznější chutí. Možná to bylo způsobeno tím, že se chuťové činitele jednotlivých omáček vzájemně neutralizovaly. Ale vážně. Asi bych neřekl ani popel, kdybych nezdůraznil hned dvakrát, že chci pálivý kebab. Jak asi tušíte, kebab pálil asi jako dětská jablečná přesnídávka.

Hawler Kebab, Osvoboditelů 1191, Lovosice

Halal Döner Kebab, Holešovická tržnice (Praha)

Před Vánoci jsem vyrazil (spolu s asi půlkou národa) do holešovické Alzy vyzvednout pár dárků. Ten den ráno jsem dostal od kolegů inspektorů pěkný kartáč, že už jsem dlouho nebyl na kebabu a pramínek recenzí tekoucí z vinohradských kopečků krapet vyschl. No, při hodinovém čekání na vyzvednutí dárku mi poněkud vyhládlo, a proto mi budka s nápisem Halal Döner Kebab na rohu holešovické tržnice udělala celkem i radost. S myšlenkou na pověstné spojení příjemného s užitečným jsem odhodlaně vykročil k budce. Bohužel ono „příjemné“ někam zmizelo a zůstalo jen užitečné. Byla z toho recenze (a strávené odpoledne na hajzlu).

Maringotka s červenou fixou přeškrtanou nabídkou pizzy a slušně zašpiněným exteriérem, který jsem začal zkoumat při volné chvíli po objednání kuřecího dürüma, neslibovala gurmánský zážitek na úrovni tří michelinských hvězd. Říkal jsem si ale, že kebab může být dobrý z kdejakého hladového okna a že třeba právě dnes budu mít štěstí.

Optimismus mě přešel ve chvíli, kdy se kebabmistr s rozpracovaným dürümem v ruce po cestě k rožni s točícím se kuřecím a hovězím masem odchýlil ze správného kurzu směrem k podezřele velikému hrnci. No jistě, byl kebab – hrncák. Kebabář ještě před nakydáním masa na kebab kleštěmi zakvedlal v hrnci, aby promíchal před hodinou skrojené maso s tím na dně z předešlého večera. Alespoň tak mi to podle síly křečí v břiše o dvě hodiny později přišlo.

Co musím pochválit, byla míra propečení placky. Poté, co kebabář pokrm sestavil (ve zkratce k ještě nezmíněným ingrediencím: zálivka – bílá, zelenina: zelí dvou barev a salát), ho vložil do kontaktního grilu a opravdu docela dlouho nechal opékat. Teď mě napadlo, jestli to nebylo proto, aby v kebabu ohřál to maso z hrnce? Křupavost husky byla ale (na dotek) výborná.

Zaplatil jsem, pochopil, že korunu zpět mi tady teda fakt nikdo vracet nehodlá, hodil kebab do tašky a mazal zpět do práce. Tam jsem se dostal asi po třičtvrtě hodině a hned se pustil do jídla.

Placka mi zvlhla, takže chutnala vysloveně špatně, ale za to Halal Döner Kebab na tržnici nemůže, měl jsem to sníst hned. Co se týče další chuti, tak musím konstatovat, že tahle jsem se opravdu hodně dlouho neposral. Největším průserem(!) bylo maso. Naprosto nechutné, staré, podešvovité, až mi připomnělo moji legendární amsterdamskou kebabovou katastrofu. Zeleniny v kebabu moc nebylo, a protože s chutí zálivky si také nikdo žádnou zvláštní práci nedal, chýlíme se tím vlastně ke konci recenze. Jednalo se pro mě bez jakéhokoliv přehánění o jeden z nejhorších kebabů roku 2017.

Halal Döner Kebab, Holešovická tržnice, Praha

Mekan Radava (Praha)

Kebabárna Mekan Radava vypadá vcelku nově, ale jak dlouho se na místě nachází, netuším. Zvenku je na první pohled jasné, o co tady kráčí, a proto jsem na Kamenické doslova vyskočil z tramvaje a hurá na průzkum. Navíc se vůně masa linula po chodníku takovým způsobem, že než bys řekl: “prosím jeden dürüm s kuřecím masem, bylinkovou zálivkou a i s cíbou a sním to tady” už sedíte vevnitř a cpete se jak vepřochod.

Abych napsal taky něco rádoby kulturního a zajímavého – v okolí kebabárny se nachází Strossmayerovo náměstí, které je v současnosti zajímavé tím, že to vlastně už žádné náměstí není a kvůli tramvajové síti zcela ztratilo své kouzlo, jelikož je rozdělené ze všech stran (oproti třeba náměstí Míru). No, a okolí zastávky Kamenická je známe zvláště kvůli tomu, že přesně na tomto místě v roce 1973 zabila Olga Hepnarová nákladním vozidlem několik osob. No, a hurá na kebab. Na případné blbé kecy – NE, ti, co prodávají kebaby, nejsou teroristi.

Co nabízí:

Sortiment kebabáren je většinou podobný (zaplať pánbůh) a i Mekan Radava není výjimkou. Tudíž si můžete objednat döner a dürüm či falafel, a to vše buď zabalit do housky, nebo na talíř maso a zeleninu. Maso bylo v době mé návštěvy telecí, vesele se točící nad grilem. Měli i kuřecí, které jsem si objednal, ale k tomu až níže (PODPULŤÁK Z HRNCE).

Interiér:

Asi zatím největší kebabárna. Patrně se zde dříve nacházela restaurace, protože je tady fakt hodně místa na sezení, kde si svoji pochutinu vychutnat. Uvnitř je podnik vcelku vkusně zařízen, nikde žádný bordel a hezky uklizeno, a to jak před, tak za prodejním pultem. V době mé návštěvy se uvnitř nacházelo cca 5 lidí – je vždy dobře, když je poblíž alespoň někdo s kebabem. Být někde sám samotinký neznačí nikdy nic dobrého a kvalita poté bývá často pochybná a celá návštěva pak může mít dohru v podobě opakované bujaré návštěvy toalety horem-dolem. To ale nebyl tento příklad, abych nezaváděl.

Kvalita služeb:

Vezmeme si to pěkně po pořádku. Objednal jsem si dürüm, bylinkovou zálivku,kuřecí maso a cibuli. Houska byla vcelku nevýrazná, ale hezky zapečená a křupavá, hodnotím jako drobný nadprůměr. Bylinková zálivka byla výborná s velkým množstvím kopru, což kvituji natolik, že jsem chvíli takřka stříhal radostí ušima. Zeleninka byla dejme tomu neutrální, vypadala čerstvě a byla vcelku chutná. No, ale pak tu máme maso. To byl, přátelé, bez pardonu, tak trochu průser. Chuťově to sice nebyla úplná katastrofa, kořeněné bylo tak akorát, ale bylo to maso z nějakého hrnce plného omastku a navíc ho nedostatečně ohřáli, takže bylo studené. A… hádejte co… studené maso v kebabu já nerad. Ano, uznávám, že když se nad grilem točí jen telecí verze, chytřejšího by napadlo si ji objednat. Já ale v poslední době nějak této variantě kvůli pochybnostem o kvalitě masa, respektive i dodané mouky, nehovím. Proto jsem zkusil štěstí s kuřecím, i když jsem jaksi mohl čekat, že bude z podpultu. Ještě to samozřejmě mohl být kebab á la Jitrnice, kterou svět neviděl, a točit se na neviditelném grilu a já bych vám o tom teď psal na neviditelném notebooku – ale to se nestalo. Tudíž jsem byl vzhledem ke studenému masu spíše trochu zklamán i z jinak obstojných ingrediencí a velké porce pokrmu. Takhle se jedná o průměr.

Obsluha a cena:

Jeden kluk opálenej a poté jedna běloskvoucí paní, oba velmi milí a snaživí, ale prostě studené maso. Búúúúúúú. Uvnitř měli uklizeno a i když já jsem se ládoval, tak průběžně uklízeli stoly. Nemůžu říci nic špatného, až na to studené maso. Cena hlavních pokrmů – döner za 75 Kč a dürüm za 99 Kč. Na Prahu klasika, a jelikož byla porce spíše větší, tak tady bych problém neviděl.

Mekan Radava, Milady Horákové 37, Praha

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑