Při svém putování po naší malebné vlasti jsem se vydal do Plzně. Města piva, Diskopříběhu, fotbalových mistrů, vyhlášeného night clubu, ale i stánků s kebabem. Při své kebabárenské misi jsem musel vzít v potaz, že Plzeňsko je již rajónem jiného inspektora – Obi Wana Kebabiho. Nechtěl jsem lézt kolegovi do zelí, a tak jsem se vydal do centra hledat nějakou ještě nerecenzovanou kebabárnu. Do rány mi tak padl Alanya Kebab Plzeň. Ovšem nepředbíhejme.

Plzeňské Náměstí Republiky. Bohužel zde nikdo nahatý nepřebíhal. 🙁

Pohled na kebabárnu z ulice.

Hledání mě přivedlo nejprve na plzeňské Náměstí Republiky. Naivně jsem očekával, že přímo v samém srdci města narazím na nějakou kebabárnu. Mýlil jsem se. Zapálil jsem si cigaretu, sedl si na lavičku a pozoroval švitoření na náměstí. Když ani po půl hodině nikdo nepřebíhal nahatý náměstí jako v Diskopříběhu, zklamaně jsem odešel, že se zkusím jen tak na blind projít a možná mi nějaká kebabárna cestou cvrnkne do nosu jako tři oříšky čeledínu Vinckovi z Popelky.

Když jsem vkročil do jedné z kolmých ulic, do nichž se v každém cípu rozbíhá Náměstí republiky, již z dáli mě upoutal rudý neonový nápis KEBAB. Neváhal jsem ani minutu a okamžitě jsem se vydal tímto směrem. Jestliže Gatsby věřil v nějaké zelené světlo symbolizující jeho lásku k Daisy, já věřím na červené světlo symbolizující moje kebabové obžerství (pardon tedy lásku ke kebabu), říkal jsem si cestou.

Vývěsní cedule s nabídkou a pult, zpoza něhož jsem dostal za malý moment gumové maso.

Stojící štangle s masem na vyplém grilu.

Při vstupu do Alanya Kebabu jsem měl být ostražitější a hned si povšimnout toho, že gril je vypnutý a štangle s masem se neotáčejí.  No, nevadí, všimnul jsem si později. Přesněji řečeno v momentě, když jsem měl již zaplaceno za klasický kebab (ten jsem si tradičně poručil opět trochu pálivější) a slečna začala housku ládovat masem odkudsi z podpultu. Ne každé podpultové zboží je zrovna výhra v loterii, což jsem poznal za malý moment na vlastní žaludek.

S tácem jsem se poslušně usadil u stolečku v kebabárně a pustil se do jídla. Když mi kebabář(ka) naservíruje kebab v otevřené housce, zpravidla se ji na první pokus snažím uchopit oběma rukama, sevřít a zakousnout se do ní. V drtivé většině je tento můj první pokus marný, protože kvůli tomu, jak je houska napěchovaná zeleninou a masem, začne mi zelí, salát nebo kusy mrtvých zvířátek vypadávat z housky. Poté odkládám kebab zpět na talíř, vidličkou z něj trochu vyzobu a zkouším jej znovu sníst rukama. To ovšem nebyl tento případ.

Housku jsem uchopil oběma rukama, oba její cípy přitiskl k sobě a pustil se do jídla. Okamžitě mi došlo, že dnes to asi na vydatnou kebabovou porci nevypadá, což umocnil pohled na sevřenou housku v mých rukou, která připomínala spíše toust než tradiční turecký pokrm. Housce se nedalo nic moc vytknout, jednalo se o standardní polotovar, do něhož vám dají kebab v drtivé většině kebabáren. Ovšem obsah housky, to už je jiný příběh.

První dojem nebyl zrovna nejhorší, ale to se brzy změnilo.

Také vám to připomíná ženský pohlavní orgán?

Kebab nebo toast?

Hlavní ingredience kebabu, maso, bylo vlastně gumové cosi, bez chuti a vlažné v množství více než malém, což s odstupem času musím asi kvitovat. Většina kebabáren se snaží alespoň menši porci nakrájeného masa v kebabu zamaskovat zvýšenou dávkou zeleniny, aby se to prostě v té housce nějak „ztratilo“. V Alanya kebabu si s tím moc hlavu nedělají.

Pokud by to z fotografií nebylo dostatečně patrné, přidávám pro jistotu ještě slovní popis zeleniny. Tu v kebabu tvořilo nějaké to zelí, pár stroužů mrkvičky pro lepší zrak a několik kousíčků salátu pro lepší trávení. Omáčka bez jakékoli chuti a nepálivé rádoby pálivé koření dokreslovaly výsledný prachbídný dojem z této kebabárny. Nejen množstvím, ale i chutí se jednalo o podprůměrný kebab, dá-li se vůbec o chuti hovořit.

Nechci spekulovat, jakou vypovídající hodnotu má skutečnost, že během mé návštěvy Alanya kebabu jsem byl jejím jediným zákazníkem. Možná jsem přišel v nepříliš frekventovaný čas a měl jsem jen smůlu/štěstí, že jsem si kebab mohl vychutnat pouze v mé úžasné společnosti. Ovšem i tato věc z mého pohledu podtrhává úroveň nabízených služeb v této kebabárně.

Jestliže jste dočetli až sem, chtěl bych vám říci, že pro mě nebylo vůbec lehké dokopat se k sepsání této recenze, protože bych mnohem raději pěl oslavné ódy na nějaký podnik s vynikajícím kebabem, než být kritický, protože na to si jídla a především kebabu příliš vážím. 🙂

Pokud bych se měl zpětně ohlédnout za touto plzeňskou kebabárnou, musím s lítostí říci, že jediným pozitivem byla milá, usměvavá obsluha. Ovšem přeci také night club nehodnotíte podle toho, jak na vás byl milý vyhazovač u vstupu, ale podle kvality poskytovaných služeb, za kterými jste přišli. Nicméně Alanya kebab se do mé paměti navždy zapíše jako kebabárna, kde jsem si uvědomil, že kebab při jistém způsobu naaranžování může vypadat jako ženský pohlavní orgán po coitu (a možná tak i chutnat).

PS: Po sepsání recenze jsem narazil na hodnocení tohoto podniku na slevomatu a překvapilo jeho vysoké hodnocení. Možná byla chyba, že jsme neměl slevový kupón, nebo jsem prostě přišel ve špatnou chvíli. 🙁

Alanya Kebab Plzeň, Rooseveltova 9, Plzeň 3

[hmapsprem id=43]