Štítek: Severní Čechy

Kebab House (Chomutov)

Pracovní povinnosti mě po čase závaly opět do Chomutova. Předstírat celý den pozornost při pohledu na nesmyslné tabulky v Excelu člověka náramně znaví. Pokud vás navíc úsporná firemní politika nechá celý den sušit hubu u okoralých chlebíčků, věřte mi, že vám pořádně vyhládne. Žaludek řval jako lev ze znělky jednoho filmového studia. Po několika chvílích se přidali i další kolegové. Tato kakofonie prázdných žaludků rozléhající se zasedačkou ohlásila konec porady podobně jako siréna konec hokejového mače. Během jednoho z vysvobozujících úprků z porady na toaletu, jsem si při sezení na záchodové míse vygooglil můj cíl – kebabárnu Kebab House.

Z Chomutova jsme vám již přivezli recenzi na Kebab Žižkov, kde jsem si velmi pochutnal. Těšil jsem se na podobný zážitek i v této konkurenční kebabarně. Výhodou Kebab Housu je určitě umístění v srdci Chomutova, a to přímo na náměstí. Ve večerních hodinách mi ovšem přišlo, že okolo Kebabu Žižkov je o něco živěji. Vešel jsem do kebabárny. Přede mnou stepoval pár milovníků bojových psích plemen, jejichž Bobika mi poslintal nohavice. Nevadí.

Mladá slečna ode mně přijala objednávku – klasický döner kebab se vším a hodně pálivý. S ohledem na to, že jsem tento večer neměl v plánu výměnu pohlavních tekutin s opačným pohlavím, rozhodl jsem se pro smrtící kombo zálivek – bylinkovou, česnekovou a pálivou. Za kebab jsem zaplatil 90,- Kč.

Sympatická slečna mě vybídla, abych se usadil, s tím že mi objednávku donese. Odporoučel jsem se do zadní části kebabárny a usadil se do koženkové sedačky. Zadní část kebabárny nabízí přibližně 30 míst pro sezení. Za dvě minuty jsem měl svoji objednávku na stole.

Přede mnou stál konečně kebab. Můj zvyk povýšený na náboženský rituál, před tím, než se pustím do samotného kebabu (rozuměj housky s masem) spočívá v tom, že z něj nejprve vydlabu veškerou zeleninu.

Poněvadž zeleninu kebabář vložil do housky jako první ingredienci a vystlal jí celou kapsičku, musel jsem se v kebabu šťourat vidličkou jako gynekolog odstraňující skalpelem vaginální bradavici.

Množství zeleniny bylo přiměřené, ocenil jsem, že v kebabu nenahrazovala maso. Pokud je zelenina čerstvá a v přiměřeném množství, prakticky zde není co hodnotit.

Po prvním zakousnutí do housky mě překvapila její chuť. Byla křupavá jako čerstvé rohlíky, ale zároveň nadýchaná jako centr od Karla Poborského. Za mě lehký nadstandard.

Pořídil jsem několik dokumentujících snímků kebabu dalším inspektorům. Inspektor Emperor zareagoval bleskově. Svým znalým okem maso okamžitě na dálku vyhodnotil jako “klasickou českou sekanou”. No, měl pravdu. Jednalo se o “klasickou českou sekanou”, dlouhé plátky masa na tom chuťově nebyly ovšem vůbec špatně. Sice se nejednalo o žádný gastroorgasmus, ale úplný provar to v žádném případě nebyl. Navíc kebabář housku masem vystlal více než solidně.

Pochvalu před nastoupenou jednotnou si rozhodně zaslouží zálivky. Mix bylinkové, česnekové a pálivé mi v ústech navodil dlouhotrvající příjemný pálivý ohýnek, který jsem musel uhasit několika škopkama v nedalekém restauračním zařízení, ale to už je jiný příběh…

Kebab House, nám. 1. Máje 23, Chomutov

Kebab u kulturáku (Ústí nad Labem)

Po pár měsících, co se Kebab Maidum přestěhoval na předmostí mezi Benešův most a hlavní ústecké nádraží, byla na totožném místě otevřena nová kebabárna s výstižným názvem Kebab u kulturáku.

Tato skutečnost nemohla ujít mojí pozornosti, a proto jsem se rozhodl ji co nejdříve po otevření navštívit. Když jsem pak s přáteli procházel kolem, z výlohy nás zval k návštěvě rozsvícený nápis “OPEN”, jenž nemůže chybět v žádné vietnamské večerce. Ještě před samotnou návštěvou jsme se však rozhodli posedět v nedaleké Šenkovně, abychom nějakým tím pivem povzbudili své chuťové buňky a apetit.

V porovnání s Maidumem noví nájemci přemalovali zdi na červeno, přidali nějaký ten stolek se židličkou, orientální lampičky a celkově se snažili o to, aby vnitřní prostory získaly blízkovýchodní nádech. Kamarád glosoval interiér kebabárny slovy: “si tady přijdu jak v nějakým bordelu v Hanoji”. Když jsem se rozhlédl kolem dokola, musel jsem mu sice dát částečně za pravdu, ale interiér Kebabu u kulturáku  objektivně poskytuje možnost příjemného posezení v čistém prostředí, a to jak vevnitř, tak i venku na terase. 

Při vstupu jsem ihned zaregistroval, že (mimo prostor) Kebab u kulturáku navázal na Maidum i způsobem úpravy masa. Na grilu se v horizontální poloze otáčela štangle s hovězím masem. Oproti Maidumu ovšem nebyla již zdálky cítí libá vůně grilujícího se masa. Z nabídky jsem vybral klasický döner kebab se vším za 80,- Kč. Opět jsem obsluze zdůraznil, že lpím na extra pálivé příchuti mé objednávky. Jídlo jsme si přáteli vzali s sebou a snědli jej cestou za dalším pivem U Vlastence.

Jak nám chutnalo? Přátelé si narozdíl ode mně objednali dürüm a oběma šmakovalo jako dvěma vepříkům. A já? Vidličkou jsem za chůze nejprve vydlabával zeleninu. Houska byla napěchována červeným zelím, cibulí, salátem, rajčaty, kuřicí a salátovou okurkou. Více než pestrá nabídka na ústecké poměry. Bohužel – houska studená, jako srdce mojí poslední expřítelkyně, u mě rozhodně nezabodovala.

I když do housky kebabář vměstnal nadprůměrné množství masa, nakrájené plátky hovězího masa byly vlažné jako pysky holky v kómatu. Ačkoli maso se v kebabárně opékalo na otevřeném ohni jako v Maidumu, nevyznačovalo se nějakou zvláštní vůní. Je to škoda, protože pokud se týče chuti, maso sice nebylo ničím speciální, ale chuťově byste mu vytkli málo co.

Bílou zálivku jsem nedokázal specifikovat. Bohužel se jedná o rozšířený kebabárenský nešvar. Tak tam fláknem bílou zálivku, i když totálně bez chuti, hlavně ať to aspoň vypadá. Rád bych ovšem do výšin vychválil vynikající pálivou omáčku. Trvalo notnou chvíli, než pivo uhasilo oheň v mém krku. Bravo! Tleskám! Ačkoli jsem před konzumací kebabu vypil několik piv, porce mě dostatečně zasytila. Jinak se většinou po konzumaci několika piv stanu Otesánkem, který v sobě odšpuntoval džina, a sežral bych na co přijdu.  S velikostí porce jsem byl maximálně spokojen.

Kebab u kulturáku potvrzuje rčení, že když dva dělají to samé, výsledek není často totožný. Nestačí okopírovat nápad, připravovat kebab na  otevřeném ohni, abyste byli úspěšní a proudili k vám davy zákazníků, jako k Mustafovi, což je nezpochybnitelně vlhký sen každého kebabáře. Musíte tomu fotbalovou terminologií dát trochu toho srdíčka. No uvidíme, jak bude Kebab u kulturáku pokračovat. Možná po čase získají dostatečné know how a dočkáme se zde stejně dobrého kebabu jako v Maidumu u hlavního nádraží. Do té doby je můj verdikt následující: lehounlince nadprůměrný kebab s vynikající (pálivou) omáčkou, porce více než dostatečná. Na velikost porce bych ovšem do budoucna tolik nespoléhal, protože to je běžná finta většiny nových kebabáren, jak přetáhnout konkurenci zákazníky.

Kebab u kulturáku, Velká Hradební 231/17, Ústí nad Labem

Maidum Kebab (Ústí nad Labem)

Recenzi na kebabárnu Maidum v Ústí nad Labem, připravující kebab na otevřeném ohni, jste si už u nás na webu přečíst mohli, a to skoro okamžitě po jejím slavnostním otevření v březnu 2016. Náš severočeský specialista, inspektor Ralf, do Maidumu totiž naběhl hned v první den ostrého provozu odpoledne. A pak ještě jednou večer. A pak ještě jednou v noci…

Co si budeme povídat. Když i zkušený inspektor, jakým Ralf bezesporu je, podlehne svodům kebabárny v jeden den hned třikrát, nemohl Maidum Ústí nad Labem dostat jiné hodnocení, než téměř absolutní.

Navnaděni Ralfovo reportáží, vydali se i zbylí členové naší redakce v následujících týdnech a měsících několikrát do Maidumu v očekávání labužnického zážitku. Bohužel se však inspektoři Grylls i Emperor ve čtyřech z pěti návštěv spálili, což je celkem rozhněvalo. Když už na netu čtete o kebabárně s téměř perfektním hodnocením, očekáváte perfektní kebab. Jenže většinou jsme od nerudné obsluhy dostali jen hodně malou porci masa, jednou maso totálně nepropečené, jednou se nás paní za pultem pokusila okrást.

Maidum kebab pak byl víc zavřený než otevřený a nám po pravdě sešel z mysli. A dostáváme se do současnosti. Září 2017, Maidum Kebab Ústí nad Labem znovu otevírá, tentokrát na rohu mezi ústeckým nádražím a střekovským mostem.

Rozhodl jsem se – hlavně tedy kvůli tomu, že byla sobota, tři čtvrtě na dvě odpoledne a já strávil celé dopoledne hladový v autě – že se v novém Maidumu zkusím zastavit na oběd. Po pokusu zaparkovat poblíž, kdy mi automat sežral 16 korun a nedal lístek, jsem se nasupeně odebral do auta a začal hledat, kudy se dostat na záchytné parkoviště pod ústeckým nádražím. To se mi po pár minutách povedlo, parkoviště je dokonce zadarmo, a co čert nechtěl, východ z něj vede přímo ke dveřím kebabárny. Náhoda, nebo osud?

Konec dlouhých úvodů a zbytečných plků, pojďme recenzovat. V kebabárně jsem byl v době mé návštěvy jediným hostem, obsluhoval mě pravděpodobně jeden z majitelů. Co se týče interiéru, tam si Maidum kebab opravdu hodně polepšil, zvlášť ve velikosti a pohodlnosti sezení. Mobiliář (čti židle a stoly) sice nic extra, ale nají se tu v pohodě dvě desítky stolovníků. Čistota stolů byla v pořádku, jen zadní zeď, kam křídou mohou psát vzkazy návštěvníci, se mi moc nelíbila.

Na grilu (a tím myslím opravdu na grilu, na opravdovém ohni, na dřevěném uhlí) se točila klasická hovězí sekaná. V Maidumu na rožeň napichují i opravdové telecí a také kuřecí, ale v době mé návštěvy se prostě pekla hovězí strouhanková klasika.

Objednal jsem si dürüm s bylinkovou zálivkou a pořádnou porcí sušeného drceného chilli. Po obržení pokrmu jsem zasedl a … začal koncert. Takhle rychle jsem snad kebab v životě neslupl! Mezi obřími kousanci, kterými jsem svůj dürüm likvidoval, se mi hlavou honila slova jako genialita, dokonalost, grandióznost, boží požehnání a tak podobně. Bez přehánění jsem si v tu chvíli byl jist, že lepší kebab jsem v Čechách prostě nejedl. Pojďme si to rozebrat do detailu.

Začneme tím nejdůležitějším, masem. Již mnohokrát jste mohli v mých recenzích nebo recenzích kolegy Emperora číst, že jsme přestali jíst takzvané hovězí nebo telecí maso, které nabízí české kebabárny. Půlka maso, půlka strouhanka, nějak nám to přestalo chutnat. V Maidumu si ho dát musel, když jiné neměli. Přátelé, nevěřili byste, co s tím hnusným strouhankovým masem udělá opravdový oheň na opravdovém grilu. Musím upřímně říct, že v Čechách jsem lepší maso nikdy neměl! A to jsem prošel pěkných pár kebabáren. Ta vůně, ta vůně! Bomba, jasných 10 bodů z 10 a jedeme dál. Zelenina mě potěšila, složení sice česká kebabárenská klasika, ale vylepšená o nějakou tu bylinku a to je hned znát.

Zálivku jsem si objednal , jak už bylo řečeno, netypicky bylinkovou (jinak kopu za Tým Česnek) a ač byla chuťově výborná, jednalo se asi o nejslabší část kebabu, hlavně kvůli tomu, že byla hodně řídká. Pořád ale o kilometr lepší, než je český průměr, abychom si rozuměli.

Sušené chilli mě celkem šokovalo – ono to pálilo! To se mi a mé propálené puse, zvyklé na konzumaci různých Moruga Scorpionů a Carolina Reaperů v kebabárnách moc nestává… Prostě a jednoduše, v přestěhovaném Maidumu jsem zažil něco jako severočeský kebabový zázrak.

Nyní přichází okamžik, kdy musím převést mou návštěvu na body a nějak shrnout, co vás v Maidum kebab v Ústí nad Labem vlastně čeká. Takhle – když si odmyslím kebabové speciality, jako je například restaurace Mangal na Václaváku, je Maidum kebab (když trefíte dobrou obsluhu) v současné době asi nejlepší kebabárnou v České republice (a otestovali jsme jich zatím přes 80!). Ta chuť masa, pečeného na otevřeném ohni, je jednoduše geniální. Kdybychom před časem s kolegy nevyzkoušeli berlínské podniky Mustafa’sKottiwood, skoro bych i řekl, že Maidum kebab je chuťově nejlepším kebabem ve střední Evropě.

Takže pražáci – sedněte do auta nebo vlaku a těch 90 kilometrů si do Maidumu zajeďte. Je to blíž než do Berlína a to se sakra vyplatí.

Aktualizace 10.2.2018:  Pražáci, nikam nesedejte a už vůbec nikam nejezděte. Opět se stalo to, o čem jsme psali i v úvodu recenze. Sobotní poledne, doba oběda, vystoupil jsem po hodině z auta a těšil se na dokonalý kebab. Dostal jsem naprosto nechutné, odporné drobky masa, které v hrnci odpočívaly nejspíš z páteční noci. Nad ohněm se  ještě ten den žádné maso netočilo. Objednal jsem si kebab talíř s hranolkami, ani ty hranolky tam nebyli schopni ofritovat, aby se daly jíst. Dovolím si tvrdit, že jsem horší kebab už několik let neměl. A to vše za hezkých 140 korun. Takže pánové z Maidumu: Pokud nemáte maso, zavřete. Pokud se vám nechce dávat přes víkendový oběd maso na gril, protože chodí málo lidí, nemějte přes víkendový oběd otevřeno. Servírovat ale platícímu zákazníkovi místo masa bordel, který by nežral ani pes z útulku, to byste si dovolit opravdu neměli. Snižujeme hodnocení.

Aktualizace 14.2.2018:

„Po ověření toho, že tato informace je od A až do Z pravdivá, byl zodpovědný pracovník okamžitě vyhozen.
Za Kebab Maidum Martin Kačmar, spolumajitel, 14. 2. 2018“

Maidum Kebab, U Nádraží 1300/1, 405 02 Ústí nad Labem

Pizzeria U Tahira (Děčín)

Po čase jsem vytáhl kotvu a navštívil kebabárnu i v jiném městě, tentokráte v Děčíně. Vzpomněl jsem si na tipy místních domorodců a vydal se do kebabárny na pravý břeh Labe k Tahirovi. U Tahira se mi potvrdilo ono známé, do třetice všeho dobrého a zlého. V tomto případě naštěstí do třetice všeho dobrého. Ale nebudu předbíhat. Ačkoli jsem tuto děčínskou kebabárnu navštívil v minulosti již dvakrát, nikdy jsem se bohužel nedokopal k tomu, napsat z mojí návštěvy recenzi. Až nyní.

Kebabárna se nachází kousek od děčínské knihovny. Před jejím vstupem se nachází hnědým plotem ohrazené venkovní posezení. Mimo kebabu se Pizzeria U Tahira specializuje i na pizzu (překvapení!) a saláty. Při první návštěvě jsem se této kombinace lehce obával, neboť často se v podnicích, jež nabízejí ke kebabu ještě pizzy, langoše, nebo smažáky, dočkáte kebabu nevalné chuti, který vám dokáže řádně pročistit střeva. Když jsem stál u pultu a objednal si normální kebab s kuřecím masem, byl jsem již klidný. Kebabárnou se linula vůně grilujícícho se masa. Ta okamžitě rozehnala rodící se mráček pochybností. Moje objednávka v hodnotě 80,- Kč byla bleskově vyřízena během pár okamžiků.

Samotná kebabárna U Tahira se vyznačuje čistotou a na první letmý pohled vypadá udržovaně. Na interiéru ovšem není ani moc co hodnotit, neurazí, ale ani nenadchne. Plusem je jednoznačně možnost posezení i uvnitř kebabárny. Dojem ovšem mírně kazí umístění výrobků, o jejichž kvalitě by se dalo pochybovat, přímo před zraky zákazníka. Např. kečup značky Clever asi dává tušit nejen, kde majitel nakupuje suroviny a polotovary na kebab či pizzu, ale i to, jakou cenovou relaci nejspíše preferuje… (ano, tu nejnižší).

Vyjímečně jsem kebab nesnědl hned v kebabárně, ale nechal si jej zabalit a snědl na nedalekém rogalu u břehu Labe. Plastovou vidličkou jsem opět vyzobával nejprve zeleninu. Salátovka, rajče, bílé a červené zelí, salát. Nebylo co vytknout. Teplá křupavá houska v sobě skrývala více než bohatou porci masa, jehož chuť se nevyznačevala ničím speciálním oproti jiným kebabárnám. Maso bylo chutné, propečené a příjemné na skus. I když jsem se dožadoval velmi pálivé omáčky, kebab pálil, ale bohužel nikoli s takovou intenzitou, jak jsem očekával. Ovšem to bylo jediné zklamání. Co se týče chuti, nemohl jsem si na nic stěžovat. Spokojeně jsem dojedl celý kebab a zapil jej plechovkovým pivem a spokojeně se rozvalil na lavičce.

Pizzeria U Tahira, K. Čapka 809/2, 405 02 Děčín

Antalya Kebab (Děčín)

Při návštěvě Děčína jsem při poledním pátrání po nějaké té obědové stravě narazil na kebabárnu nedaleko vlakového nádráží, prakticky v centru města, Antalya Kebab (Děčín). Šrumec na ulici před okénkem kebabárny naznačoval, že se jedná o oblíbený fastfood. Otázka, na níž jsem si chtěl sám odpovědět, zněla: Je to zapříčiněno frekventovanou lokalitou, nebo spíše kvalitou kebabu?

Kručící žaludek vysílal intenzivní signály, že s hledáním odpovědi nemám příliš dlouho otálet. Prošel jsem kolem postávajících osob dychtivě čekajících před kebabárnou na svoji objednávku a vešel do kebabárny. Nevymýšlel jsem nic nového a poručil si svojí klasiku: velký kebab se vším a hodně, hodně pálivý. Zaplatil jsem 70,- Kč, což je za velký kebab více než příznivá cena.

Svoje sedací ústrojí jsem uvelebil do koženkového boxu a prohlížel si bohatou nabídku místního podniku. Ne, že bych byl vyloženě cíťa na hygienu a přehnaně si potrpěl na čistotu, ale když se usadíte do sedačky, kolem vás poletují mouchy a na mastném ubruse před vámi vidíte přilepené zaschlé zbytky masa po předchozích návštěvnících, říkáte si, že by občas neuškodilo jen vlhkým hadrem otřít stoly. No nic, co se dá dělat.

Za pár minut mi obsluha donesla misku s kebabem a svoji pozornost jsem mohl upřít na důležitější předměty než je mastný ubrus. Vidličkou jsem z housky nejprve vybral zeleninu. Klasika – jemně nakrájené zelí, salát plus nějaká ta okurka a na vrch plátek rajčete. Paráda. Po vyzobání zeleniny jsem si kebab vzal do ruky, přimáčkl oba cípy housky k sobě a zakousl se do ní. Jemně křupavá kůrka, prostě tak akorát, ne moc, teplá. Nakrájenými stroužky masa byla houska vystlána dostatečně, na to si rozhodně nemohu stěžovat. Chuťově maso ničím nezaujalo, čímž nechci říci, že se nedalo jíst, to vůbec ne. Klasické standardní maso z nakoupeného polotovaru, s nímž se setkáte v drtivé většině kebabáren. Jen mě trochu mrzelo, že nebylo ničím okořeněné, upravené tak, aby mělo „nějakou“ chuť.

Zálivka pálila snad jen vizuálně, letmým pohledem. Při konzumaci kebabu bohužel nebyla vůbec cítit a chuťové buňky ani lehce nepošolíchala, nic, prostě vůbec nic. Škoda. Byl jsem nucen si do kebabu vysypat zbytky pálivé směsi ze dna kořenky, jež ležela přede mnou na stole. A ani to popravdě moc nepomohlo… Chuťově se jednalo o ničím extra výjimečný klasický kebab, který neurazil a porce mě zasytila více než dostatečně. Až tak, že jsem měl chuť rozepnout si knoflík u kalhot.

Za těch necelých dvacet minut, které jsem strávil v kebabárně Antalya jsem napočítal okolo 20 zákazníků, které kmitající kebabář obsloužil. Z toho usuzuji, že se patrně jedná o oblíbenou místní kebabárnu. Na otázku, jež jsem si položil v úvodu bych odpověděl asi následovně. V Antalya Kebab (Děčín) se sice nedočkáte žádného kebabového zázraku, ale dostatečně uspokojíte chuť na kebab za rozumnou cenu. Kvalitou se jedná o lehký nadprůměr.

Antalya Kebab, Prokopa Holého 812/10, Děčín

Pizzeria Na Náměstí (Česká Kamenice)

Aktualizováno: Tahle kebabárna už je zavřená.

Kebabopizzerie v České Kamenici je skutečně veledílo. Příště bych se raději mlátil kladivem do přirození nebo si do zadku strkal rezavý rozžhavený drát, a to podotýkám, že nejsem masochista a tohle fakt rád nemám. Snad všechny nejhorší kebabové noční můry se zhmotnily v tomto podniku.

To si takhle třetí den kráčíte divočinou od Německa přes Česko, Saské Švýcarsko, Pravčickou bránu přes Jetřichovice do Lužických hor, jste úplně nadšen, hrozně smrdíte a před odjezdem zpět do civilizace si říkáte: “Že bych si já kujón i na dovolené dal kebab, který náhodou na náměstí vidím, a zachoval si tak svoji kebabovou čest?” No, byla to chyba. Veliká. Už jen fakt, že se to jmenuje Pizzeria, mě mohl a měl varovat.

Už při příchodu jsem byl natolik roztřesen, že jsem nebyl schopen fotit, tak se omlouvám a musí stačit dvě fotografie. I to stačí a je to vypovídající, stejně už tam doufám nikdo nepůjde.

Co nabízí: tak dle názvu pizzu a pak oba druhy kebabu.

Interiér: Taková malá špeluňka, čistota žádná sláva, nebyl jsem tedy zcela střízliv, přesto jsem bordel zaznamenal. Venku je stolek a tři židle a taky koš, což je dost podstatná součást exteriéru.

Samotný pokrm: Tak začněme pěkně od podlahy. Maso. I když to je trochu eufemismus, chuť masa jsem vlastně necítil. Objednal jsem si hovězí variantu, jiná totiž nebyla. Odhadem byla 80 % mouka a zbytek zřejmě nějaká rozemletá kopyta a něco takového. Maso bylo studené, chuť naprosto žádná, koření nulové a navíc nakrájené na široké kusy jak sekaná. Oukej, pro nejvíc hladovějícího člověka na světě se dá najít i plus – množství masa či hmoty bylo obrovské. Dále houska – dal jsem si placku a byla studená, měkká, trhala se a navíc to mistr jaksi neuměl zabalit, a tak se mě všechen ten sajrajt valil ven na kalhoty. Tomu navíc napomohly omáčky, které byly tak hrozně zředěné vodou, že neměly vůbec žádnou chuť. Zelenina – čti jen zelí – už zažila také lepší časy.

Obsluha: Pochází z Makedonie, a když bych měl hodnotit jeho ochotu poradit, kde sehnat v 9 večer flašku ferneta, dostal by 10 z 10. Bohužel jsem chtěl kebab a to není silná stránka pana prodávajícího.

Cena hlavních pokrmů: Ceny super levné, ale upřímně bych si raději připlatil a dostal něco poživatelného. Dürüm za 80 Kč a döner za 70 Kč.

Pizzeria Na Náměstí, Náměstí Míru 70, Česká Kamenice

Next Gyros III. (Most)

Před nějakou dobou jsem se ocitl kolem oběda v Mostě. Co bych to byl za inspektora, kdybych toho okamžitě nechtěl využít k získání další recenze. Provedl jsem internetovou rešerši a lokalizoval kebabárnu Next Gyros III.. Ten den však bylo zavřeno a já tak propadl depresi (částečně i z toho, jak depresivně působí město Most). Hlad jsme s přítelkyní ukojili na terásce místního KFC, obklopeni puchem moči, a já za recenzentskou snahou v Mostě udělal tlustou čáru.

Osud tomu však chtěl, že jsem se do Mostu po pár týdnech dostal kolem oběda znovu, kebabárna Next Gyros III. byla otevřená a já tak s drobným zpožděním mohl s mou drahou polovičkou provést inspekční návštěvu.

Kebabárna je umístěna v typickém komunistickém sektorovém centru na kraji Mostu. Hned vedle se nachází Hospoda Ponorka, které se podíval na zub kolega Pohlreich v pořadu Ano, šéfe.

Interiér je vyveden v dost ošklivé svítivě zelené barvě značky Shrek, jak se můžete přesvědčit na přiložených fotkách. Ta ale na chuť kebabu vliv nemá, takže to přejdu. Ne úplně tradiční rozložení pultu a boxů na sezení mému mozku detektiva napovídá, že dříve tu byl asi nějaký bar. V době naší návštěvy byl interiér čistý, skoro až vycíděný, takže zde určitě pochvala.

Komunikace s obsluhou proběhla bez problému, objednán byl jeden döner a jeden kebab salát. Obojí s vepřovým masem, které ve svých recenzích chválí inspektor Emperor. Druhou variantou byla strouhankovo-hovězí sekaná, které na našem webu v poslední době nemůžeme moc přijít na chuť.

Cena mě trochu zaskočila, nechci se dotknout Mostu, ale v takovém městě bych čekal trochu jinou cenu, než 100 Kč za dürüm. To jsou peníze, které jsem ochotný dát za dürüma v centru Prahy, ne na periferii Mostu. Kebab salát za 80 Kč, servírovaný v malinké misce, mě svou cenovkou také příliš nepotěšil.

V nabídce byly 2 zálivky, kečupový typ a majolkový typ, takže žádná velká snaha kebabářů se na poli zálivek neodehrává. Po obdržení naší objednávky (maso šlo do jídel pěkně začerstva z grilu, díky!) jsme zasedli a zahájili konzumaci. Přítelkyně byla jídlem vysloveně zklamaná, kromě extrémní slanosti (balkánský sýr plus hodně slané maso) neměl její salát žádnou chuť.

U mého döneru se žádná tragédie neodehrála, což mohlo být způsobené tím, že jsem po našem německém kebabovém roadtripu měsíc neměl kebab a fakt už jsem na něj měl chuť. Vepřové maso v kebabu bylo dobře kořeněné a chuťově je určitě minimálně o úroveň výš, než hovězí sekaná. Bylo slanější, ale houska to neutralizovala, takže cajk. A propos – houska. Křupavá, teplá, prostě jak má být.

Se zeleninou to bylo slabší, vždy se musím smát, když vidím české kebabáře, jak opatrně nabírají jeden pláteček nakrájeného rajčete a dvě mini kostičky okurky, aby z té jedné hadovky za 15 korun obsloužili zákazníky za celý den.

Naše stolování kulturně obohatila rodinka sedící u vedlejšího stolu, k níž se radši nebudu vyjadřovat – ale to je asi v Mostě bohužel normální, když jsem se tak díval na skladbu lidí na ulicích.

Döner mě rozhodně neurazil a nebýt salátu, který si objednala přítelkyně, hodnotil bych lehce nadprůměrně. Takhle to bude jen průměr. Po pár pivech někde v hospodě v okolí je ale tenhle typ kebabu přesně to, co v pátek nebo sobotu večer člověk potřebuje. Díky za to!

Next Gyros III., Lipová 819/16, Most

Kebab u Bohemky (Ústí n./L.)

Zná to asi každý. Vzít si v práci dovolenou nebo náhradní volno kvůli tomu, abyste si oběhali úřady, navštívili lékaře, donesli tohle lejstro na jednu zdravotní pojišťovnu, tamto zas na jinou, a tak nějak pročistili Váš „TO DO LIST“ odškrtáváním položek typu „preventivní prohlídka“ a „pojišťovna potvzení.“ To není dvakrát vhodný den pro obědové vysedávání v restauračních zařízeních.

Právě v jeden takový den mi padla do oka kebabárna na Mírovém náměstí situovaná v hotelu Bohemia (tzv. Bohemka). Kebab u Bohemky v Ústí i přespolní jen stěží minou. Nachází se v pravém rohu centrálního náměstí, po cestě vedoucí k vlakovému nádraží, v přízemí jedné z dominant města.

Svého času reprezentativní ústecký hotel byl výjimečný i svou architektonickou hodnotou. Dodnes po městě kolují ze současné perspektivy úsměvné historky, kterak se v útrobách hotelu ještě na sklonku devadesátých let scházely špičky místního podsvětí v barevných oblecích s prvními prototypy mobilních telefonů v příručních kufřících. Po půlstoletí hotel funguje jako ubytovna a po rekonstrukci opláštění připomíná zateplený panelák, symbolizující kýč, český nevkus a reklamní bizár ve své nejčistší esenci.

Ve spodní části Bohemky se nachází přistavěný výklenek zvoucí na grilovaná kuřata, ale především, což nás zajímá nejvíce, na kebab. Kebabárnu je prakticky nemožné přehlédnout díky velkoplošné reklamě Coca-Coly, kterou je výklenek důkladně oblepen, podobně jako vyvinutá blondýna ve fitku napíchanými mastodonty. I mozková kapacita průměrného diváka nekonečného seriálu Ulice dostačuje při pohledu na vývěsní štít s menu k dedukci, že provozovatelem této kebabárny bude místní arménská komunita.

Pokud pracujete v centru města a pro kebab do Bohemky se vydáte během pauzy na oběd, při pohledu na osazenstvo nedalekých laviček a autobusových zastávek, tvořené z větší části nepřizpůsobivými, bezdomovci a narkomany, bude vám Ústí připomínat Mordor plný hemžících se skřetů. Bezprostřední okolí kebabového přílepku k Bohemce je ovšem v rámci možností čisté a bez společnosti, jejíž vonný odér vám zkroutí i palce u nohou. Když stojíte u okénka, můžete si všimnout, že prostor, v němž vám obsluha připravuje vaši oblíbenou kalorickou bombu, je pečlivě uklizený a čistý.

Když jsem se postavil do fronty čítající zhruba 7 lidí, byl jsem smířený s tím, že si počkám. Po chvilce jsem ale přišel na řadu a objednal si gyros lavaš v arménském chlebu za 80,- Kč s mixem kuřecího a hovězího masa. Personál kebabárny je pravděpodobně zvyklý na polední nápor a vše kvapem odsýpá, tak jako na lince v Kruppově továrně. Pokud nejste nuceni zkonzumovat kebab přímo na místě, i přesto, že se u kebabárny nacházejí venkovní stolky, doporučujeme nechat si kebab zabalit a vychutnat si jej v kanceláři či v pohodlí domova. Tak jsem ostatně učinil i já.

Zhruba po deseti minutách jsem dorazil domů a s dychtivostí šestiletého dítěte rozbalujícího vánoční dárky pod stromečkem jsem roztrhal alobal a s chutí jsem se pustil do díla. U okénka jsem si všiml, že slečna s masem rozhodně nešetřila, o čemž jsem se přesvědčil hned na první kousnutí. Maso nebylo podávané z hrnce ani z friťáku. S tímto nešvarem se můžete setkat v mnoha kebabárnách i v Ústí. To ovšem nebyl tento případ. Maso bylo nakrájeno přímo ze štangle, v množství více než dostatečném, chuťově bez jakékoli výtky a proloženo čerstvou svěží zeleninou.

Samotná placka byla ještě po příchodu domů teplá a pěkně křupavá. Abych předešel tomu, že se mi po cestě domů z velké části rozmočí kvůli nasáknutí zálivkou, objednal jsem si jej bez ní (nebude předmětem hodnocení).

Tradičně jsem obsluze zdůraznil, že bych rád „extra pálivé“ a po dlouhé době jsem dostal opravdu pálivý kebab. Nejsem adiktolog a nedokáži objektivně posoudit, do jaké míry byl můj kebab skutečně ostřejší a do jaké míry jsem si ve svých chuťových buňkách pravidelnou konzumací výrazně kořeněných jídel vybudoval jistou rezistenci.  Tedy, to co je pro mě mírně pálivé, by možná pro někoho mohlo představovat stejnou výzvu, jako strčit si do pusy hořící bramboru.

S kořeněností kebabu jsem ale byl výjimečně nad míru spokojen. Moje pusa poznala středověk a dokonce se to obešlo bez bandy zfetovaných negrů s letlampou. Poté, co jsem dojedl, utřel si prsty a docvaknul zbytek nealkoholického piva z plechovky, jsem si povolil opasek u kalhot, natáhl se na gauč a po vydatném obědě si dopřál zasloužených dvacet minut spánku.

Nenechte se odradit prvním dojmem při pohledu na kebab pod Bohemkou, který může být všelijaký. Pokud se nacházíte v centru města, mohu tuto kebabárnu jednoznačně doporučit. Za své peníze zde dostanete odpovídající kvalitu. V samotném srdci Ústí nad Labem je Kebab pod Bohemkou nejlepší kebabárnou. Díky rychlé obsluze ideální na oběd či svačinku s sebou, když nemáte moc času. 🙂

Kebab u Bohemky, Mírové nám. 2442/6, 400 01 Ústí nad Labem

[hmapsprem id=35]

Kebabistán (Ústí n./L.)

Kebabárna Kebabistán nám nemohla ujít, protože kolem ní projdeme v Ústí nad Labem několikrát během týdne. Jeden konec uličky V Jirchářích, v níž se kebabárna nachází,  představuje hlavní vlakové nádraží, ten druhý pak ulice Hrnčířská směřující do srdce města.

Jedná se o značně frekventované místo, kterým v pracovních dnech projdou tisíce Ústečanů i přespolních, kteří do města Páralových Milenců a vrahů dojíždění za prací či studiem. Dříve německy ´Gerbergasse´ získala své dnešní pojmenování V Jirchářích díky tomu, že zde v ranném novověku sídlili jircháři, řemeslníci, zpracovávající kůži roztokem kamence. Jirchářství nahradila pekárna, vinárna, trafika a hlavně kebabárna s názvem Kebabistán.

Rušné místo s davy proudících potenciálních klientů by mohlo skýtat příležitost pro prosperující kebabárnu. Tu díky polepeným oknům, reklamním cedulím nebo blikátkům s nápisy „pizza“ nebo „open“ nepřehlédnete. Navíc mě zaujala tabule s nápisy „velký kebab  a nápoj 55,-„, měl jsem hlad a chuť na kebab, takže nebylo co řešit. Při vstupu do kebabárny člověk nabyde dojmu, že se snad ocitl v záhadném městečku Twin Peaks. Na první letmý pohled se sice jedná o kebabárnu vybavenou novým nábytkem běžným pro zařízení tohoto druhu, když se ovšem zdržíte déle, všimnete si řady bizardností, k nimž se dostanu na řádcích níže.

Už z ulice jsem si při pohledu do kebabárny otevřeným oknem spatřil dva rožně s kuřecím a hovězím masem. Teprve poté, když jsem přistoupil blíže, všiml jsem si, že se neotáčejí a gril je vypnutý. Moje prvotní obavy se potvrdily, když po několika minutách čekání přišla z vedlejší místností lehce zmatená obsluha, která hned po oznámení mojí objednávky „velký, hodně pálivý döner se vším a bylinkovou zálivkou“ začala plnit housku masem z friťáku.

Trpce jsem polknul, povolil si kravatu a rozepnul knoflíček na límci, neboť jsem věděl, že mě čeká utprení srovnatelné s utrpením svatého Šebestiánka. O tomto nechutném nešvaru některých českých kebabáren psal inspektor Grylls v článku o 7 fíglech, které by měl znát každý milovník kebabu.

S talířem a plechovkou Mirindy jsem se usadil ke stolku hned u dveří. Většinou se mi moc často nestává, že bych otálel s konzumací kebabu, ale tady jsem se při pohledu na friťák musel hodně přemlouvat. Po chvilce, kterou jsem strávil prohlížením podivností v interiéru kebabárny, jsem se dal do jídla. Houska chutnala, jako bych v puse žvýkal kus gumy. Zelenina ušla, bylinková zálivka byla vlastně taková bílá omáčka prakticky bez chuti a ani té pálivosti jsem se nedočkal. 🙁

Maso? To je bohužel velmi, velmi smutný příběh rozměrů skoro antické tragédie. Člověk by byl schopný přehlédnout sem tam nějakou tu drobnou vadu na kebabové kráse, ale vytáhnout cáry masa z friťáku a naservírovat je bez jakéhokoli studu zákazníkovi zavání minimálně pokusem o úmyslné způsobení těžké újmy na zdraví. Mluvit o jakékoli chuti v souvislosti s masem by bylo mlácení prázdné slámy. Maso bylo olejem nacucané tak, že olej prosákl až do ubrousku, v němž jsem držel kebab. Myslím, že další komentáře ohledně kvality a chuti masa jsou absolutně zbytečné.

U téhle recenze jsem trpěl hned dvakrát, jednou při samotné návštěvě kebabárny a po druhé, když jsem ji sepisoval. Důvěru moc nevzbuzovala obsluha, která neustále odcházela kamsi do vedlejší místnosti. Když jsem žvýkal svůj kebab, přišel do kebabárny další zákazník, který musel několik minut čekat, než se obsluha vrátila zpět za pult. Zatímco jsem se vidličkou šťoural v kebabu, zaujala mě výzdoba kebabárny.

Kladl jsem si otázky, proč je vedle toalet zavěšen obraz s plachetnicí? Má moře, voda v zákazníkové podvědomí navodit pocit, že by si měl odskočit? Proč jsou pod barem vystavené skulptury? A co ten zmatený nemluvný kebabář? Celkově na mě kebabárna působí dojmem, že v ní o kebab asi moc nejde a spíše slouží asi k jiným ekonomickým aktivitám. Pokud jste ovšem fanoušci seriálu Davida Lynche, určitě doporučuji návštěvu této kebabárny, jen bych radil neobjednávat si zde kebab, maximálně pití v plechovce.

Po několika zvláštních zvucích vycházejících z mého břicha, poté co jsem dojedl, mi hlavou probleskla hlavou scéna z filmu Vetřelec, v níž se dere ven z těla vetřelec. Naštěstí při příchodu domů jsem ihned vyprázdnil střeva a s nimi snad i toho vetřelce, který se do mě asi dostal díky masu z fritáku.

Jestliže ve filmu Pelíšky se rozmohl nešvar se sprostým slovíčkem „prcat“, oproti tomuto nešvaru s masem z friťáku v kebabárnách se jedná o dětskou malichernost. Smutnou skutečností je to, že jsem se s tímto nešvarem nesetkal v Ústí a blízkém okolí poprvé. Četnost, s níž se vyskytuje, nás pobídla k tomu, abychom vyhlásili válku masu z friťáku v kebabu!

Kebabistán, V Jirchářích 6, Ústí nad Labem

[hmapsprem id=21]

Kebab Žižkov (Chomutov)

Název chomutovské kebabárny Žižkov je poněkud matoucí, neboť pojmenovat kebabárnu po pražské činžovní čtvrti, jejíž název odkazuje na husitského vojevůdce, není zrovna typické pro zařízení, v němž se podává jídlo původem z Turecka. Proto jsem měl chvilku brouka v hlavě, ovšem pokud zbystříte a povšimnete si cedulí s názvy okolních ulic.

Nemusíte být zrovna Hercuile Poirot, abyste pochopili význam tohoto pojmenování. Takže kebabárna se nachází na Žižkově náměstí, v blízkém okolí se nacházejí ulice s názvy jako Táboritská, kazatele a Husova spolužáka Jakoubka ze Stříbra, reformátora Chelčického a nedaleké Husovo náměsí – Žižkov. Hádanka je pomocí indicií rozluštěna, otočte tygří hlavou jako v pevnosti Boyard a peníze můžou padat z pokladnice otce Fura. 🙂

Protože stará lidová moudrost praví, že není dobré pít na lačný žaludek, navštívil jsem kebabárnu Žižkov s kamarádkou ještě před tím, než nás páteční vír nočního života v Chomutově zavál na místní diskotéku Admirál. Vzhledem k vývoji pátečního večera a následným turbulentním událostem připomínající klip od Prodigy, jež vyústily v návrat domů v sedm hodin ráno, nejsem schopný posoudit, do jaké míry kebab posilnil moji alkoholuvzdornost nebo naopak vydráždil moji nezřízenou touhu zabíjet ethanolem šedé buňky mozkové. Každopádně díky svým kebabárenským superschopnostem vím naprosto přesně jak kebab chutnal, jak vypadal a i  jakou měl vůni, a proto vám přináším tuto recenzi.

Při vstupu do kebabárny mě mile překvapil na zařízení tohoto druhu vkusně zařízený interiér. Ruku na srdce, do kebabárny člověk většinou nechodí na romantické večeře dobývat srdce princezen nebo žádat svoji drahou polovičku o ruku. Ne, že bych o tom zde uvažoval, jen vždy ocením, když výzdobu kebabárny netvoří všudypřítomné reklamní poutače Coca-Coly a různá pouťová blikátka a podobné serepetičky, které Vám mohou způsobit epileptické záchvaty.

Vždy jsem vděčný, když mě kebabárna ušetří podobného kulturního zážitku. Vnitřek kebabárny byl čistý, uklizený a za pultem u grilovacích rožňů jakbysmet. Čerstvá zelenina pečlivě vyskládaná ve fochách za skleněným pultem v kombinaci s vůní masa otáčejícího se na rožni ve mně vyvolala zároveň důvěru i velká očekávání.

Jelikož všechna místa u stolů byla obsazena dříve příchozími, kteří si vychutnávali svůj döner, a tak jsme se usadili přímo na „baru“. Ihned jsme byli obslouženi a objednali jsme si dürümdöner. Cenová hladina je v této kebabárně na Ústecký kraj relativně vyšší (dürüm 90,- Kč a klasický döner za 75,-Kč). Zatímco se připravovala naše večerní krmě, sledoval jsem, jak přímo přede mnou na druhé straně barového pultu jeden ze zaměstnanců kebabárny umně dělal těsto na pizzu.

Než by člověk řekl Komotau, měl jsem před sebou na talíři pěkně naditou housku. Jak vidíte na fotkách, vypadala přesně tak, jako kdybyste rozevřeli dokořán ústa žabákovi Kermitovi ze seriálu Sezame otevři se a pokusili se ho udávit nestoudným množstvím masa, po němž by kanula bylinková zálivka. Na malý nepatrný okamžik jsem oněměl úžasem, když jsem spatřil, že mám před sebou kapsu plnou masa, zelenina totiž nebyla vidět a ukrývala se kdesi pod lavinou odřezků masa.

Nebyl důvod otálet, čekat na Godota nebo až zahřmí, a tak jsem vidličkou začal do sebe házet hroudy výtečného masa lehoulince posypaného pálivým kořením. Bylinková zálivka vhodně vyšperkovala chuť již takto lahodného kebabu. Nakonec jsem se až v samotném kornoutu housky dokutal k zelenině, což už byla spíše taková pomyslná třešnička na dortu ukrývající se pod hromadou výtečného masa.

Kebabu se nedalo prakticky nic vytknout. Neměl chybu.

Kebab Žižkov, Puchmayerova 1207, Chomutov

© 2019 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑