Koronavirus a trochu přehnaná panika z něj se na nás valí ze všech stran, tak se pojďme na odlehčení podívat na polokebabový cestopis od našich severních sousedů, tedy z Polska.
Co tak dělat v době, kdy jsou hranice zavřené a sedíme doma na zadku bez možnosti se zkebabovat do bezvědomí? Ano, tiše vzpomínat na nejlepší kebaby, které jsme dosud ochutnali a nevědomky si poté slintat na košili a pupek. A během toho zasnění jsem si vzpomněl, že jsem Vám, našim čtenářům, zapomněl popsat jeden z kulinářských hokus-pokusů na téma kebab, který je velmi populární v Polsku.Stejně jako my máme náš slavný chlebíček (že ještě nikoho nenapadlo na to nacpat maso z kebabu, co?), tak v Polsku je velmi populární rychlé občerstvení honosící se jménem zapiekanka, česky prostě zapékanka.
Jedná se o podélně rozříznutou bagetu či veku, na kterou se umístí sýr, zelenina či nejrůznější maso a houby a to se celé zapeče, modří už vědí, že proto onen název zapékanka. Navrch se klasicky zakápne nějaký dresink – a tramtadadá rychlý, prasácký a úplně skvělý pokrm je na světě. No, a proč že to tady celé popisuji? Ano, nebyli by to slovanské národy, které dokáží nenápadně využít tradic jiných a nacpat si je do svých tradičních jídel. Cože jsem to tedy já, filuta, na trhu na severu Polska v Gdaňsku loni objevil (a samozřejmě je to možné sehnat na dalších x tisíc místech po celém Polsku)? No jistě! Zapékanku, v níž bylo nacpané kebabové maso. Trvalo to mé hlavě velmi malou chvilinku (tak asi než premiérovi dojde spojení dotace – profit) a už jsem měl objednáno a lačně vyčkával na pokrm. Udělal jsem si zápisky v diktafonu, které tedy nyní, takřka po roce oprašuji.
Nebudu pokrm popisovat jako klasickou recenzi, to by ani nemělo význam. Moje poznámky byly vcelku jednoduché, slyším své minulé Já slintat blahem a mezi citoslovci hmmm, mlask a mňam zaznívá: „ty vole, to je žrádlo“.
Maso bylo pěkně čerstvé, kuřecí a množství takové, že takřka odpadávaly kousky masa na zem. To bych obrečel, a tudíž jsem jedl velmi opatrně, asi jako když stavíte loď uvnitř lahve, přeci mně nic neupadne, když už jsem za jídlo zaplatil! Žádní mouřeníni za pultem nestáli, prostě blonďatí Poláci s grilem na kebab a štanglí masa. Bageta byla křupavá, ale příjemně, ne tak, že si o ní rozřežete patro. Napuštěná sýrem a kečupem a masem k prasknutí a ono není moc co napsat, prostě jsem chrochtal blahem a po zhltnutí jedné si jak vepř objednal další, zapil to několika místními lahvoni a bylo mi hej.
Ve finále to hlavní, co tímto článkem chtěl básník, prozaik, mentální kouč (to poslední sice nejsem, ale jelikož se tak označuje asi třetina národa, budu se tímto honosit rovněž) a kebabožrout říci, je, že až budete v Polsku, tak zapékanku bez debat musíte ochutnat! Navíc poměr cena výkon je bezkonkurenční. A abych vás cestopisně naladil, přidávám odstavec o tom, co že se to například na severu Polska nachází.
Výlet na sever země, ale i jinam v Polsku, všem vřele doporučuji, například Gdaňsk je nádherné historické město, Sopoty jako oddechovka na odpoledne rovněž, na plážích směrem k přítoku Visly do moře můžete sbírat jantary (a třeba je vyměnit někde za kebab či zapékanku) a pro ty, co na to mají koule, se pochopitelně vykoupat v Severním moři, zase tak studené to fakt není.
Úplně bych nedoporučil Gdyni, pokud bych měl použít k popisu starý český vousatý vtip, je to takový Bruntál, hezký okolí ale hrozná díra. I když to srovnání kulhá víc než Miloš na hradě. Gdyně je moderní město, což však není úplně nic pro mě, a byla to celkem nuda a Bruntál… je prostě Bruntál. No, a pak jako bonbonek si určitě vychutnejte cestu trajektem na Hel a poloostrov samotný, kde si opět dejte zapékanku s kebabem či čerstvě vyuzenou makrelu. Finální výlet do města Leba a do Slowinski Park Narodowy je už pak skutečně za odměnu (a i tam jsem měl zapékanku a kebab).
Kromě zapékanek jsem se živil, jak fotky napovídají, rovněž množstvím kebabů. A popravdě – jsou kvalitativně o trochu lepší než ty české. Vtipy o úrovni polské gastronomie a obecně potravin přejděte, je to blbost, a jídlo je v Polsku super. Jen za tento týdenní výlet byly dvě kila nahoře. Ostatně mrkněte na fotky a až to půjde, tak vzhůru na cesty!
