Archiv pro štítek: kuřecí (page 1 of 6)

Pizza Kebab Bělehradská (Praha)

U zastávky Bruselská na pražských Vinohradech existuje kebabárna snad odjakživa. Však jsme jí v minulosti na našem webu také řádně zrecenzovali. Původní provozovatel ale před nějakým časem podnik opustil. Prostory proto dostaly nějaký ten kebabově-interiérový facelift a do kebabového podnikání se pustil další odhodlaný kebabmistr. Pojďme se na nový Kebab Bělehradská podívat naším recenzentským očkem (a hlavně tedy zuby a jazykem).

Kebabová rekonstrukce interiéru se celkem podařila, přibyla nějaká ta místa na sezení a kebabárna působí čistějším a modernějším dojmem.

Tohle ovšem není blogýsek o interior designu, ale o blízkovýchodní pochutině, takže se nebude zdržovat a jdeme na to. V době mé testovací návštěvy bylo v kebabárně celkem rušno, a já si tak na svůj dürüm celkem počkal, ale zase jsem mohl nerušeně sledovat kebabáře v akci.

Musím říct, že obsluha se chovala opravdu velmi příjemně a sympaticky. Obrovsky chválím za to, že kebabář si po každém kontaktu s penězi nebo pokladnou odskočil umýt ruce. To ani v roce 2019 není v České republice standard. Konečně můj kolega inspektor Emperor, který je na tenhle kebabárenský zlozvyk  – lenost vysazený, by mohl povídat.

Co se mi naopak extrémně nelíbilo, byl přístup k masu. Ano, věrní čtenáři už vědí, v hlavní roli našeho nekonečného seriálu Chceme čerstvé maso a nikdo nám ho nechce dát bude opět hrnec. Přátelé, to byste nevěřili, čeho jsem byl svědkem. Jelikož byl v podniku celkem šrumec, kebabář průběžně pekl maso, skrajoval ho a … ne, nedával ho rovnou do kebabu. Čerstvě nakrájené maso NASYPAL do hrnce, kde ho PROMÍCHAL s „odleželým“ masem, a až tento mix pak nandaval do kebabu. Proč? Kde to jsme jako? A komu tím prospějete, co? Druhé straně?

Nejdřív jsem si pomyslel, že zákazník přede mnou si prostě vytáhl Černého Petra a kebabář se jednorázově potřebuje zbavit staršího materiálu, ale ne, ten samý proces čekal i mě a můj kuřecí  dürüm s česnekovou zálivkou a sýrem.

Velikostně byl döner tak nějak v tom pražském průměru (spořádal bych větší). Kuřecí maso si volím běžně, ale zde ani žádné jiné na výběr nebylo. Což mi nevadí, ale to vy víte.

Zálivku hodnotím rovněž průměrně. Přišla mi o něco řidčí, ale na množství se nešetřilo. Co rozhodně průměrné nebylo, byla zelenina. Některé kebabárny si trochu víc hrají se zelím a různě ho nakládají, aby mělo lepší a zajímavější chuť. To přesně se děje i v Kebab Bělehradská. Zelí mají hodně nasládlé, a celkovou chuť kebabu to posouvá úplně jinam. Já takový přístup podporuju, je to příjemný závan jinakosti do jinak celkem stojatých vod pražského kebabu. Když ale píšu, že je zde zelí hodně nasládlé, tak tím myslím opravdu hodně. Někomu no možná sedět nebude. Vyzkoušejte, uvidíte.

Zbytek zeleninové složky už byl klasický, stejně tak maso nijak výrazně nevybočilo z toho, na co jsme v Praze zvyklí. Perlička na závěr – obsluha mě upozornila, když mě nechala nasypat si sušené chilli do kebabu, že koření pálí opravdu extrémně – no, co myslíte?  Zas taková hrůza to nebyla. Kebabu zdar!

Pizza Kebab Bělehradská, Bělehradská 288/69, Praha

Mňam Kebab (Krupka)

Ano, i pro mě, jak zpívá Jiří Schelinger, se stalo nedělní odpoledne chvílí nudy, také jsem nesnesl to pomyšlení ale místo válení sudů jsem si v pošmournou, šedivou a mlhavou neděli zajel do Krupky zrecenzovat místní podnik s odvážným názvem Mňam Kebab.

Pohled z venku na Mňam Kebab

Nerad bych byl ke kebabárně Mňam Kebab až příliš kritický. Moje nedávná návštěva Berlína (psali jsme zde) mě zas poněkud rozmlsala a znáte t co následuje po hodech… 🙂 U této kebabárny to nedošlo zaplaťpánbůh tak daleko. Pokud si chcete narvat břicho za rozumný peníz a zároveň si pochutnat na kebabu, mohu Mňam Kebab s čistým svědomím doporučit. Nečekejte ovšem žádnou vrcholnou kebabovou gastronomii, ale poctivý eurokebab z imbisu uprostřed severočeského maloměsta.

Kebabárnu prakticky nelze minout. Krupka není žádné velkoměsto a Mňam Kebab se nachází na její jediné hlavní třídě. Člověk i tak musí být lehce obezřetný. Důvodem je špatná adresa, na níž vás odkáže navigace v googlu. Podle google maps se má podnik nacházet naproti supermarketu Penny, ale to byste se s prázdným žaludkem domů potáceli, pokud byste dali na google. Zaslechl jsem, že Mňam Kebab se stal i oblíbenou kebabárnu místních městkých policistů. Jestli je to zapříčiněno kvalitou kebabu, anebo výběrem výpalného, jsem se rozhodl zjistit na vlastní jazyk. Popravdě u nás na severu by mě ani druhá varianta nepřekvapila.

Mňam Kebab naleznete vedle restauračního zařízení s poetickým názvem Bar Herna 999, z něhož, předpokládám, se bude rekrutovat většina kebabuchtivých zákazníků ve večerních a nočních hodinách. K dispozici je před kebabárnou i několik parkovacích míst a v létě i příjemné posezení venku. Vzhledem k tomu, že počasí zrovna dvakrát nepřálo polednímu pikniku na dece před kebabárnou, objednal jsem si svojí klasiku – kebab se sýrem, se vším a pochopitelně hodně pálivý. Kebabář se dal za tónů písně I like Chopin od Gazeba do práce. V kebabárně mezitím mlčky hltali své obědy tři lidé, dvě ženy a jeden mládežník.

Za několik minut jsem měl před sebou talíř se „zývajícím“ kebabem. Na první pohled eurokebab – houska z velkoobchodu, bílé a červené zelí, cibule, plátek rajčete a trošku mrkvičky pro lepší zrak. To vše zalito nespecifikovanou bílou omáčkou a posypáno klasickým pálivým kořením. Kde už jsem to jen viděl?

Ani jsem se nepokusil kebab nejprve brát do rukou, jelikož již na první pohled bylo zřejmé, že by mi půlka obsahu kebabu vypadla někam na stůl nebo na zem, raději jsem se nepokoušel ani brát kebab do rukou a začal rovnou napichovat na vidličku jednotlivou zeleninu.

Pokud se jedná o zeleninu, ani není moc co hodnotit nebo kritizovat – standardní, čerstvá, nenadchne, neoslní, ale ani zase nezklame. V okamžiku, kdy jsem snědl poslední většinu zeleniny v kebabu, jsem k sobě přitiskl oba cípy housky a zakousl se konečně i do masa. Tak akorát propečená klasická houska rovněž z velkoobchodu, do níž kebabář napěchoval lehce nadstandardní porci masa.

  • Kebab na talíři Tak a mám ho před sebou...

Maso rozhodně nechutnalo špatně, lehce křupalo a bylo i dostatečně propečené, ale chuťově se nijak nevymykalo z klasického unifikovaného tuzemského „eurokebabového“ průměru (co je eurokebab jsme se vysvětlovali zde). Prostě klasický standard, na který jste z našich luhů a hájů zvyklý.

Co člověka ovšem vždy zamrzí je nedostatek invence, neboť se opět jednalo sice o poctivý a dobrý kebab, který ale dostanete prakticky všude a nijak ho chuťově nerozeznáte od nejbližší konkurence. Netvrdím, že by každý měl hned začít dělat kebab na dřevěném uhlí jako třeba v ústeckémteplickém Maidumu, anebo rovnou kopírovat berlínského Mustafu, ale ta „euro“-kebabová velkoobchodní frenšíza začíná být už poněkud nudná. Chtělo by to občas i trošku té kebabové invence a snahy se třeba zálivkou, zeleninovou přílohou, houskou, anebo i chutí masa snažit odlišit od konkurence.

Mňam Kebab Krupka, Revoluční 144, Krupka – Maršov

Express Kebab Ortenovo náměstí (Praha)

V rámci naší nikdy nekončící kebabové mise jsme se vypravili do pražských Holešovic, kde se podle informací získaných od našeho dobrého kamaráda jménem  Google Mapy na Ortenově náměstí nachází velmi oblíbený kebabový podnik s názvem Express Kebab.

Po pozření zkušebního vzorku se teď s plným břuchem mohu pustit do recenze. Začneme klasicky – interiér, obsluha. Vnitřek Express Kebabu je maličký, ale pár míst na sezení se najde, ať už ve výloze, nebo u baru. Kebabárna bohužel působí dost zašlým dojmem. Když si kolega chtěl sednout na jednu ze dvou barových stoliček, bylo mu obsluhou taktně naznačeno, že židle nežidluje. Vymalování by taky nebylo od věci.

Obsluha úplně v pohodě, ne že by se chlapi chtěli nějak kamarádit, ale velmi slušně a bez potíží vyslechli naše objednávky a taky je bez pokažení připravili. Proč ale v kebabárně o rozloze šesti metrů čtverečních operuje pět kebabářů, to je mi záhadou. Že by po vzoru fakultních nemocnic a jejich praxí mediků i v kebabárnách probíhala praxe mladých adeptů kebabového řemesla?

Obří počet kebabmistrů měl nečekaně negativní dopad na naše kebaby. Jak těch pracantů bylo za pultem tolik, tak aby nikdo z nich nevypadal, že nic nedělá, krájeli a grilovali maso do zásoby. A to s takovou vervou, že i kdyby do kebabárny vpadla plná tramvaj hokejových chuligánů, co tři hodiny s prázdným žaludkem mrzli v blízkém hledišti HC Sparta, pořád by zbylo dost předkrájeného, v hrnci uloženého masa pro půlku Holešovic.

Čímž se dostávám ke kebabu. Maso bylo nepřekvapivě studenějšího charakteru, bodejť by ne, když bylo z hrnce, ale abych byl spravedlivý, chutnalo dobře. S kolegou jsme zvolili pouze kuřecí maso, to pro pravidelné čtenáře našich stránek asi není překvapením. O sekanou ze sóje eufemisticky označovanou jako telecí maso dlouhodobě nemáme zájem.

Zeleninová část kebabu úplně bohatá nebyla. Co si budeme povídat, skládala se z devadesáti procent ze zelí a salátu. Jak je vidět z fotek, kebabáři v Express Kebabu mají na ponku připravené dvě hromady zelí a hromadu salátu, lehce zakamuflovanou jedním nakrájeným rajčetem a půlkou okurky, takže se vlastně tomu složení zeleniny v mém kebabu nejde moc divit.  Přesně kopíruje zeleninové rozložení sil v kebabárně. Poručil jsem si do kebabu i cibuli a dobře jsem udělal.

Celková chuť kebabu byla hodně povedená, až mě to zaskočilo, skoro slzičky do očí vehnalo! Velmi solidně vyladěná česneková zálivka, dostatečné množství balkánského sýra, luxusní nálož masa a navrchu kebabu lehká čepička z dvou druhů cibule. Co chtít víc?

V Express Kebabu dělají takový ten poctivý maloměstský (což je celkem cool, v Praze) kebab, který chcete jíst po pár pivech v hospodě naproti a kvůli kterému slintáte, už když ta pivka v platíte.

Když k tomu připočtu zlatý hřeb téhle kebabárny, kterým je cena, začíná se nám tu rýsovat hodně pěkné závěrečné hodnocení. Döner nám v Express Kebabu totiž stojí, věřte nevěřte, 65 korun! Dürüm pak přijde na osm pětek. Já testoval döner ve verzi maxi, která slibovala mega nálož masa a koštovala devadesát korunek, takže za ten 65ti korunový döner ruku do ohně nedám, ale i tak jsou cenové relace tohoto holešovického kebabu jak z jiné dekády.

Nebyl bych to já, abych si ještě trochu nezašťoural. Kebabář mi do kebabu dal nejprve omáčku a sypké pálivé koření, pak zeleninu a pak teprve maso. To zapříčinilo, že kebabu chyběla pověstná kapsička (jestli nevíte, co to je, utíkejte do našeho kebabového slovníku) a byl jsem tak ochuzen o slastný masově chlebový finiš.

Celkově bych Express Kebab Ortenovo náměstí označil tak nějak romanticky jako nevybroušený diamant. No, ne úplně diamant, spíš český granát (s ukrajinskou obsluhou). Prostě, abych se do toho nezamotal: Kebab dělaj překvapivě dobrej a za perfektní peníze. Kdyby maso nebylo z hrnce, trochu víc si vyhráli s naskládáním ingrediencí do housky a interiér nestál za starou belu, byla by výsledná známka ještě o něco lichotivější.

Express Kebab,  Ortenovo náměstí, Praha – Holešovice

Kebab Maidum (Teplice)

Když byl před třemi lety v Ústí nad Labem otevřen Maidum, první kebabárna s masem připravovaným na dřevěném uhlí, jednalo se o svěží vánek mezi místními „eurokebabárnami“. Z tohoto důvodu jsem popadl za pačesy první příležitost, abych navštívil jejich novou pobočku v Teplicích. Kebab Maidum se nachází v centru Teplic, přímo naproti Krušnohorskému divadlu, kousek od Císařských lázní a přilehlého parku, a to v prostorách bývalé prvorepublikové banky. 

Podnik lze ovšem snadno přehlédnout, jelikož z ulice na něj upozorňuje pouze jedno „áčko“ s textem napsaným křídou. Pár desítek metrů před kebabárnou ale můžete cítit linoucí se vůni opékaného masa, která vás spolehlivě dovede na místo činu. Interiér kebabárny je prostorný a přední čtvercová místnost poskytuje posezení zhruba pro tucet kebabuchtivých strávníků. Pult pro přípravu jídla s grilem se pak nachází v zadní nudli. Pokud se posadíte ke stolu a porozhlédnete kolem sebe, nazbavíte se dojmu, že se podnik v současných prostorách teprve zabydluje a chybí to tu krapet dozdobit. Jen je škoda, že při hezkém počasí podnik nenabízí venkovní posezení. Zahrádka by teplickému Maidumu slušela.

Z nabídky jsem zvolil telecí dürüm za 140,- Kč. V porovnání s konkurencí se cena za kebab nachází v nadprůměrných relacích. Při objednávání jsem nemohl spustit svůj pohled od štangle masa otáčející se na automatickém rožni. Za okamžik jsem měl kebab před sebou na stole a mohl se do něj zakousnout a milá, blesková a ochotná obsluha mi popřála dobrou chuť.

Propečená horká placka křupala přesně tak, jak jsem z ústeckého Maidumu zvyklý. Zeleninovou přílohu tvořila klasická kombinace zelí, rajčat, cibule a hlavně beraních rohů. Nedalo se jí nic vytknout. Za pozornost stálo hlavně telecí maso. Při objednávání se mnou trochu zmítaly obavy z tohoto kroku do neznáma, protože většinou rád sázím na jistotu. Naštěstí se moje obavy rozptýlily po prvním zakousnutí se do dürümu. Dokonale propečené maso mi lahodně křupalo v puse a pálivá omáčka v kombinaci s beraními rohy mi pořásně „vypálily červa“.

Dürümu se nedalo nic zásadního vytknout. Nestává se mi to moc často, ale musím se přiznat k tomu, že jsem nebyl schopný dojíst celý kebab a moje kababářská čest utrpěla menší kaňku.

Kebab Maidum, U Císařských Lázní 13, Teplice

Döner Kebab Izak (Mělník)

Po dlouhé době usedám k psaní recenze. To víte, narození dítěte nějaký čas sebere, ale zdatně vychovávám dalšího kebabžrouta. Takže k jádru pudla, i když kebab z pudla bych asi nejedl. V druhé polovině září jsme podnikli rodinný výlet na Kokořínsko, vřele doporučuji – většina cest i s kočárem sjízdná. No, a v rámci této exkurze po Máchově kraji jsme zavítali také do Mělníka, kde se v té době konalo vinobraní = celá Praha vyrazila na výlet a bylo tady tolik lidí, že se snad i ty blbý trdelníky u silnice prodaly. Po prohlídce města a hradeb a soutoku Vltavy s Labem a po několika burčácích jsem v dáli zavětřil tu známou a neodolatelnou chuť kebabu. Neměl jsem ho snad čtyři měsíce!

V samém srdci města zřel jsem krásu nesmírnou a jal se vběhnout přímo k pultíku a poroučel jsem, co do sebe nacpu. No, a jelikož jsem dlouho u objednávkového pultíku na kebab nestál, byl jsem nervózní jak studentík na prvním větším rande před bonusem. A taky jsem to pak trochu podělal, o tom níže.

Otevírací doba: od osmi ráno do půlnoci. Jako kdo si jde v osm ráno dát kebab? To se jako najde ještě větší hovado než my, recenzenti? Že snídá kebab? To musím někdy vyzkoušet! Kávičku, větrník a dürüm jak noha od stolu. Ráno dělá den.

Interiér: Hele, jako tak nějak na pohodu, extra nepřeplácáno, místa na sezení bylo dost a překvapivě i přes probíhající vinobraní bylo uvnitř provozovny čisto. Za pultem to taky svištělo a zde nemám de facto co vytknout.

Samotný pokrm: Tady se dostáváme k bodu mého pokaženého výběru. Jelikož jsem ze všech kebabáren zvyklý, že cokoliv navíc je za příplatek, a to Emperor nerad, nahlas jsem odmítl do dürümu porci sýra – kdo mohl tušit, že je to v ceně! Navíc když je to napsané nad pultem písmem jak kráva… No, nervozita udělala své a měl jsem prostě dürüm bez bonusu. Příště lépe číst, co si člověk objednává, a ne vběhnout dovnitř a s jazykem na vestě zakřičet DÜRÜM! a ani se nepodívat po ceně či možných ingrediencích.

Začněme masem, tady jsem se taky jako profík nepředvedl, alébrž jsem výběr masa nechal na obsluze. Varianta teda byla telecí – ale! I přes relativní frmol kvůli vinobraní jsem dostal maso čerstvě nakrájené. Pecka. Navíc velmi dobře ochucené! Hele, vlastně nevím, jestli je tahle recenze ta nejobjektivnější na světě ze všech, jelikož když jíte kebab po takové době asi by vám chutnaly i nastříhané sandále se zelím, nebo jsem taky mohl mít štěstí, protože mi kebab fakt chutnal. Zelenina sice žádná inovativní nebyla, přesto byla čerstvá,  a to je kolikrát lepší, než tam mít sice kopr a olivy, které však pamatují Platona, jak je trhal ze stromu. Houska byla parádně propečená a křupavá, nic víc a nic míň. Zálivku jsem si objednal chilli, které i relativně pálilo, což je na mě co říct – kebab jsem měl totiž pár dní po “sklizni” vlastních pekelných papriček Moruga, druhá zálivka byl česnek – a jelikož manželka na pokebabový polibek reagovala „táhne z tebe česnek“, tak tam asi byl. Jo, a abych nezapomněl, tak množství bylo více než dostatečné, chvíli jsem po jeho pozření škytal a musel jej spláchnout několika pivy, jak se na správném českém vinobraní sluší a patří. A poslední důležitý aspekt recenze – i přes několik burčáků, pak kebab a následně pár piv jsem se neposral, takže kvalita pokrmu zaručena.

Obsluha: Má absolutorium. Vinobraní v plném proudu, davy lidí a vše stíhali s úsměvem na tváři. Jen mě vlastně mohli upozornit, že sýr je v základní ceně pokrmu! Ale jinak paráda.

Cena za dürüm 90 Kč a 75 Kč za döner je dost na pohodu, když se vezme v potaz, že je to i se sýrem (teda ne pro mě, neboť za blbost se platí).

Döner Kebab Izak, 5. května 111/3, Mělník

Gemüse Corner Kebab Podolí (Praha)

Za poslední měsíc jsme obdrželi asi deset doporučení a žádostí o recenzi kebabárny Gemüse Corner v Podolí. Nevíme tedy, kolik jich poslali fanoušci a kolik majitelé :-), což nám ale rozhodně nezabránilo se na kebabárnu mrknout v naší recenzi. Gemüse Corner Kebab totiž už v názvu slibuje inspiraci německým kebabem nejvyšší třídy, tedy berlínským Mustafa’s Gemüse Kebabem. Mustafu jsme poctivě proklepli v rámci kebabového roadtripu po Německu a i po letech se drží na druhé příčce našeho žebříčku, čítajícího v tuto chvíli již kolem stopadesáti kebabáren.

Laťku si tedy podolský Gemüse Corner Kebab nastavil hodně vysoko. Ale – slovy Svatopluka Čecha – malý ten, kdo zná jen malý cíl.

Kebabárna se nachází na tramvajové zastávce Dvorce, v dřevěné boudičce na rohu rušné křižovatky. Už když jsem k podniku přicházel, překvapilo mě, jak jsou okolní lavičky obšancované lidmi, konzumujícími naší oblíbenou blízkovýchodní pochutinu. Což si vykládám jako důkaz dvou věcí. Jednak že kšeft majiteli celkem jede a také že miniaturní posezení před kebabárnou ve složení jeden stolek a čtyři židle současnému zájmu rozhodně nedostačuje.

Gemüse Corner Kebab má v nabídce döner, dürüm a kebab box, vše v normálním nebo XL provedení, a pouze kuřecí maso (šeptanda praví, že si zde maso připravují sami a nepoužívají průmyslový polotovar). Jako správní mileniáni majitelé nabízejí i vegetariánskou verzi kebabu s haloumi sýrem. Toť celá, jednoduchá a přehledná nabídka. Chválím, není třeba vymýšlet tam, kde to není třeba. Já jsem pro recenzi zvolil döner, kolega strategicky dürüm, abychom diverzifikovali testovací vzorek. A dostáváme se k tomu, jaký vlastně tenhle kebab je. Přátelé, řekněme si hned:

Máme tu nového krále pražských kebabů.

Gemüse Corner Kebab opravdu připravuje kebab v nefalšovaném berlínském Mustafa stylu. Prim zde přesně jako u Mustafy hraje pečená zelenina. Největší parádu dělají pečené brambory a lilek. Potom se přihodí nálož již namíchaného salátu, který obsahuje kromě obvyklých podezřelých typu mrkev, rajče, okurka i čekanku a – pokud mě mé botanické znalosti nezradily – polníček?

Zálivky jsou v nabídce tři, bylinková, česneková, pálivá. Já zvolil kombinaci pálivé a česnekové, příjemný klučina za pultem říkal, že klasicky servírují do kebabu od každé trochu. Zálivkám nemám moc co vytknout, pálivá byla dobrá, ale potěšilo by mě, kdyby jí borci připravili mnohem pálivější. Česnek jsem krkal ještě cca 3 hodiny poté, což je takový můj standard, když je česneková zálivka akorát česneková.

Až překvapivě málo prostoru budu v recenzi věnovat masu – tomu do Mustafy ještě kus chybí, protože štangli masa nemá Gemüse Corner Kebab proloženou paprikou a rajčetem. Zelenina je jen zapíchlá navrchu štangle. Maso je ale dobré a čerstvé. Přiznám se, že jsem nezaregistroval, jestli mi bylo skrojeno rovnou z grilu, nebo přicestovalo z hrnce. Měl jsem totiž oči navrch hlavy a hypnotizoval pečenou zeleninu.

Všechny vyjmenované ingredience obsluha hodila do méně obvyklé kebabové housky, nikoliv klasického tureckého chleba se sezamovými semínky. Zaskočilo mě, že houska byla dost mastná, úplně neznám důvod, zvlášť když housku v Gemüse Corner Kebab nepředpékají na grilu.

Celý výtvor byl navrch zasypán vynikajícím, ale opravdu skvostným sýrem feta a pěkně po tureckém způsobu zakápnut citrónem. To kebabu dodává čerstvost a šmrnc.

Přátelé a kamarádi, kebaboví nadšenci, konečně máme po letech v Praze kebabárnu, která zcela vybočuje klasické české kebabové produkci.

Celková chuť byla opravdu skvostná. Kebaboví nadšenci, kteří už si vystáli legendární frontu u Mustafy, při kebabu z Gemüse Corner v Podolí nostalgicky zaslzí. I když zatím není dokonalý, je jejich kebab ve stejné lize, jako berlínské těžké váhy. Pochválit musím i obsluhu, která kebabem očividně žije, a nabídku nápojů. Pivko z Oseka, limonády z Berlína a ayran bůh ví odkud – no není to nádhera? Super, jen tak dál.

Na závěr formou otevřeného dopisu shrnu, na čem by měli v Podolí ještě zapracovat, aby se stali stálicí a bezkonkurenční hvězdou pražské kebabové scény:

Pánové, studená houska na döner mi celkem vadí, ale je to nic proti pořádně nepropečenému arabskému chlebu u dürüma! Proč? Chuť masa víc vylaďte – ládujte při přípravě masové štangle do masa i vrstvy zeleniny, prosím. Maso za každou cenu skrajujte z grilu až po objednání, ne do foroty. K citronům na pokapání si doplňte sušené chilli a, jestli nechci moc, i mátu. Pak to bude totální bomba.

Gemüse Corner Kebab , Podolské nábřeží, Praha

Pauli Döner (Hamburk)

Pracovní povinnosti mě povolaly na sever Německa do přístavního města Hamburk. Při té příležitosti jsem se snažil spojit povinnou návštěvu vykřičené námořnické čtvrti St. Pauli s ochutnávkou toho nejlepšího, co zdejší kebabáři servírují zdejším Fritzům. Pročetl jsem si několik názorů zdejších döner-expertů a v mapě vztyčil vlaječku do místa, kde se nachází podnik Mr. Kebab, který se těší vřelým hodnocením. Co štěstěna nechtěla, navíc mi do St. Pauli jel z druhého okraje centra města přímý spoj, takže jsem po check-inu na hotelu vyrazil vstříc kebabovému dobrodružství v St. Pauli.

Vystoupil jsem na zastávce, prošel se přes místní „matějskou“ pouť a okolo stadionu místního St. Pauli hrající stejně jako jeho úhlavní městský rival HSV druhou německou bundesligu. HSV její kvalitu zakusil poprvé ve své více než stoleté historii. Ale nechme fotbal fotbalem. Statečnost s níž jsem bez jakéhokoli zastavení procházel okolo stánků s cukrovou vatou, svařákem, bratwurstem a všelijakými sladkostí hraničila se sebeobětováním křesťanského mučedníka. Neměl bych opomenout zmínit, že do St. Pauli jsem se dostal již za tmy a moje orientace nebyla zrovna na úrovni indiánského stopaře z kmene Sioxů.

Dorazil jsem na místo, kde se měla nacházet kebabárna Mr. Kebab, ale jak jsem koukal, tak jsem koukal, ale na jejím místě, kde se měla nacházet kebabárna, se nacházel podnik zcela jiného druhu. Můj smutek ovšem netrval dlouho. Z vedlejšího podniku se ulicí linula vůně opékaného masa. V duchu jsem si řekl: „s*át na to, mám hlad, jdu sem“. Skončil jsem tedy u pultíku konkurenčního podniku s názvem Pauli Döner.

Již před vstupem bylo z ulice vidět osazenstvo podniku, kterou tvořila skupinka teenagerů blízkovýchodního vzezření doplněná o několik místních aktivistů s levicovými názory, mikinami St. Pauli a řetězy na teplácích. Jelikož nejsem ani arabského vzezření a tyto módní doplňky vyřadil z šatníku někdy na druhém stupni základní školy, asi tři mikrosekundy jsem zaváhal, zda-li vstoupit, ale poté žaludek přísným hlasem zavelel a já jednal. Objednal jsem si hovězí kebab v „klasické“ housce a k tomu na zapití malinovýho Fritze.

Při čekání jsem ihned pochopil, že pro místní jsem tak trochu exot, protože všichni zákazníci patřili mezi blízké přátele místního kebabáře, kterému hádám, že teprve loňské léto zmizelo  z obličeje akné. Tato nechtěná pozornost mi ztěžovala fotodokumentaci interiéru, ale jako správný kebabový inspektor jsem si poradil. Interiér nebyl kdovíjak honosně zařízen, ovšem nabízel dostatek místa k sezení, tak i úrovně stolování a čistoty. Po několika minutách jsem měl na stole svůj hovězí kebab s chilli a česnekovou omáčkou.

První věc, která mě lehce zaskočila, byla houska, ale to bylo spíše to, jak dlouho jsem nebyl u sousedů v Německu, a že jen v tuzemských luzích a hájích se v 99% kebab podává v trojúhelníkové housce. Tato byla kulatá, propečená tak akorát a trošku mi její vnitřní část chutnala po housce, do níž vám v mekáči udělají cheeseburger. Zeleninovou složky kebabu tvořilo několik listů salátů, rajčata, cibule, okurka, takový ten český standart.

Na samotný konec jsem si nechal maso. To bylo propečeno dokonale na skus a po zakousnutí do něj se samo jako mořská pěna rozplývalo na mém jazyce. Nevím, jestli to bylo tím, že se jednalo o poctivé hovězí a nikoli o českou sekanou, ale chuťově jsem z kebabu cítil hovězí tataráček! Musím říct, že maso mě opravdu vystřelilo do kebabové ligy mistrů. Pravda, jen ono, ale i to stačilo na dokonalý gurmánský zážitek! 😊

Pauli Döner, Wohlwillstraße 53, Hamburk

Best Kebab (Brno)

Pozorní čtenáři už na našem webu podnik Best Kebab Brno zaznamenali, a to v této recenzi. Tehdy se kebabáři z Veveří nabídkou masa z hrnce moc nepředvedli, nicméně mohlo se jednat o náhodu, a proto jsem se po měsíci do Best Kebabu vydal znovu, tentokrát s odhodláním koupit si kebab za každou cenu.

Dveře kebabárny jsem rozrazil jednoho pondělního poledne. Čas oběda, v Best Kebabu byl ve vzduchu cítit hlad a nedočkavost čekajících zákazníků a já byl okamžitě přivítán zvučným hlasem místního kebabmistra. Ještě než jsem stihl vyslovit objednávku, už se ptal: „Máte hlad, nebo chuť?“ No tak samozřejmě že jsem na kebab měl chuť, to mám vždycky, a hlad jakbysmet. Pohledem jsem zkontroloval, že se na grilu točí a opéká jak hovězí, tak především minule absentující kuřecí maso a s uspokojením si tak objednal kuřecí dürüm.

Jaký byl můj šok, když kebabmistr vzal do ruky místo nože naběračku a místo toho, aby se vydal ke štangli masa, si to namířil k hrnci umístěném v ohřívači. Přátelé, já se toho čerstvě skrojeného masa z grilu kromě CanBeye už asi v žádné jiné kebabárně prostě nedočkám. Za těch pár let, co web Kebabarny.cz děláme, kebabáři neuvěřitelně zlenivěli a z masa z hrnce se stal standard. Škoda.

Z letargie způsobené pozorováním transportu masa z hrnce do mého kebabu mě vytrhl až dotaz evidentně dobře naladěného kebabáře. Otázku „Dáme vitamíny?“ jsem si přeložil tak, že jsem dotazován na to, zda chci do dürümu zeleninu, což jsem samozřejmě chtěl a to i s náloží cibule. Pak se mě kebabmistr zeptal, jestli nechci i něco navíc a co vám budu povídat, papričky jalapenos se neodmítají.

Převzal jsem připravený kebab a usadil se u barového sezení podél stěn kebabárny. Nevím, jestli to je nějaké brněnské specifikum, ale stejně jako v Kurském kebabu na Lidické jsou i zde v Best kebabu podél všech stěn zrcadla, takže se při žranici můžete oddávat pozorování sebe sama. No, alespoň v mém případě to úplně pěkný pohled není a možná bych ocenil, kdybych mohl místo na sebe prostě je čučet do zdi.

Nyní už se ale dostávám k tomu hlavnímu, k chuti. Když začnu od toho nejdůležitějšího, tj. masa, tak musím říct, že bylo navzdory potrápení v hrnci docela teplé, šťavnaté a dobře ochucené, takže katastrofa se nekonala. Tortilla byla propečená krásně dokřupava, to se chlapcům a děvčeti z Best kebab Brno povedlo, trochu horší to ale bylo s česnekovou zálivkou, která nebyla úplně výrazná. Pálivé koření mi taky ponožky na nohou nerolovalo, a to ho tu dokonce zájemcům prodávají zvlášť v pytlících.

Když to ale všechno shrnu dohromady, musím říct, že jsem si celkem pochutnal. Možná to tedy bylo tím, že jsem byl vyhládlý jak nepřítel lidu po dvou letech v gulagu a mohl jsem tak mít trochu zastřené smysly, ale po konzumaci jsem se z podniku Best Kebab vyvalil spokojený a v dobré náladě. Možná tomu pomohlo i hlasité přání zbytku krásného dne, kterým mě kebabář při odchodu počastoval, nevím, co ale vím, je, že kdybych pracoval někde poblíž, kroužil bych pravidelně v poledne kolem Best kebabu jako vosa kolem meruňkové kofoly.

Best Kebab, Veveří 474/36, 602 00 Brno

Stanboli Döner kebab (Příbram)

Dříve jsem dělával spousty výletů kvůli různým národním parkům, přírodním pamětihodnostem, hradům či zámkům. Nyní se to naprosto otočilo a dělám výlety kvůli kebabům a až posléze si kolem nacházím různé zajímavosti. Abych udělal recenzi i cestopisně zajímavou, tak v Příbrami a jejím okolí bych vám rád rozhodně doporučil navštívit památník Vojna. To je vám takové místo, kam ty svině komunistický zavírali v padesátých letech politické vězně. A pranic si tento areál nezadá s koncentrákama, které používali o pár let dříve nacisté. On i nápis nad branou “prací ke svobodě” vypovídá o tom, že komunisté hajzlové byli, jsou a budou. Toť má politická vsuvka a teď zpět.

Přímo v Příbrami je poté Svatá Hora, což byla teda velká paráda a fakt doporučuji všem. A právě na jejím úpatí se poté nachází to hlavní, kebabárna Stanboli. A jsme doma. Klasická vůně v ulici. A copak to nevidí oko mé modravé? Zrovna zavážejí mražené štangle kebabu (viz foto). Musím upozadit myšlenky na zločin a zcizení auta plného kebabu a jde se dovnitř.

Interiér: Velmi vkusný, nepřeplácaný, navíc jednotlivé boxíky laděné do červena, což je moje nejoblíbenější barva. Cítil jsem se jako doma. Všude čisto. Kéž by takhle vypadaly všechny kebabárny.

Kvalita služeb:  Hele, nebudu lhát, normálně mně teče slina po bradě jen při psaní recenze. To jen tak pro začátek. Objednali jsme si jeden döner (pro dva lidi) a stejně jsme odcházeli nacpaný, jak kdybychom snědli i Karkulku a myslivce a babičku i s Boženou Němcovou. Maso kuřecí, bohužel z hrnce, ale tak dokonale dochucené, dokořeněné a teplé, a působilo čerstvě, že v hrnci dle mého dlouho nepobylo. Houska byla trošičku měkčí, než by bylo bývalo zdrávo, ale mohlo to být i tím, že byla naplněna ne zplna, ale že obsah kebabu natolik přetékal (představte si sedět Halinu Pawlowskou na barové sedačce, tak kebab působil, jen teda více čerstvě a sexy), že jsem musel snad deset minut vyjídat obsah vidličkou, než šla houska trochu ohnout, abych se do ní mohl zabořit jak kuna do kurníku.

Protože jíst kebab vidličkou nemám rád, se přiznám, je to podobné u burgerů – když si objednám burger či kebab, tak se to prostě nejí po kouskách, ale pěkně všechny chutě se musí prolnout dohromady, abych měl plnou hubu úplně všeho a ideálně se i pokydat. Prostě okusit vše zároveň. Maso, zeleninu, housku, zálivku. Tím se dostáváme k dalším ingrediencím. Bylinková zálivka byla také dobře dochucená, zeleniny byl také kopec, převážně variace na zelí, přesto čerstvé. Dohromady kebab par excellence.

Obsluha: Uměla krásně poskládat kebab dohromady, totálně obrovská porce. A ta kapsička jak ze žurnálu? Navíc fakt sympaťáci. Body nahoru.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 85 Kč s touhle velikostí? Navíc naprosto výbornej?  Najedli jsme se dva a byli úplně přecpaný. Poměr cena/ výkon/ kvalita -nepřekonatelná.

Stanboli Döner kebab, Lázeňská 22, Příbram II

Kassan Kebab (Trutnov)

Náhoda tomu chtěla, že jsme se ocitli v Trutnově (jsem sám, komu se pořád plete Trutnov a Turnov?), místu spjatém s Václavem Havlem (díky nedalekému Hrádečku) či s festivalem Trutnoff (který skončil). Takže už vlastně není ve městě vůbec nic. Ale to bych kecal. Ty okolní panoramata, naučné stezky po okolních kopcích, hezky strukturované náměstí. Tohle všechno paráda. To, že je v každé ulici jedna až dvě herny, už je menší paráda, ale tak hlavně, že se má Ivo Valenta a jemu podobní dobře a že mohou nadále ožebračovat lidi, kteří je poté ještě zvolí do senátu. Zpět ke kebabu. Ani jsme na něj cíleně nešli, prostě jsme měli hlad a kebabárna Kassan Kebab se před námi zjevila jako fata morgana.

Zde vsuvka o podivných návštěvnících, kteří se v kebabárně objevili chvíli po nás. Jedna lochneska ve středních letech a nějaký pán, hubený, který musel obsluze několikrát zopakovat, že je vegan  (proč se tímhle musí lidi pořád chlubit??) a nejvtipnější bylo, že ona nejedla vepřové maso a on logicky nic (rozuměj maso a sýr). Tudíž si paní objednala chleba a salát a pán jen zeleninu na talíř a chilli zálivku a jali se jíst svůj pokrm pod staženou prasečí kůži na zdi (!). Proč, proboha, chodí podobní lidé do kebabárny? Co jako uvnitř čekali? Gauguinovy nahé Tahiťanky? Shakespearův neobjevený sonet? Jo, a měli ponožky v sandálech, úplně mně zlepšili náladu.

Interiér: Variace na téma jak implementovat kebabárnu na české prostředí. Na stěně visí kůže z divočáka. Kolem nějaké obrazy ze severu Iráku (i když podle obsluhy se jedná o Istanbul, kde však žádné hory v okolí jaksi nejsou, takže nás někdo mate).

Kvalita služeb:  Objednali jsme si dürüm a salát s masem (druhé nehodnotím). Maso měli jen vepřové, ale! Sice z hrnce, tentokrát odpouštím, protože bylo krásně teplé a super dochucené, kéž by se všichni dohromady vykašlali na nějaký náboženství a že nežerou vepřové maso, protože to jde tak krásně dohromady v tom kebabu. To byla pohádka jak o Bajajovi. V mé porci bylo jen trochu zeleniny, tedy spíše zelí, pak úplně monstrózní nejvíc největší množství masa. Takže velmi rád promíjím nedostatek zeleniny na úkor masa.

Od Emperora fakt nikdy neuslyšíte, že v kebabu bylo až moc masa. Zálivka bylinková, trochu tekutější a taková neurazí, nenadchne, chilli zálivka pak krásně pálila a byly to fakt namletý kousky papriček, fakt paráda, a ne žádnej vylitej kečup z Makra. Houska průměr, dobře ohřátá a křupavá, navíc teplá a hlavně neprosakovala omáčkou a monstr porcí masa a držela tvar, což může být i tím, že v ní bylo půl vepře.

Obsluha: Úplně v pohodě. Sice neví, kde je Istanbul, ale klasicky kluk opálenej, nic nepokazil a dokázal si poradit i s objednávkou těch dvou podivínů. Jen kebab z hrnce, ale bylo vidět, že byla doba oběda a měl se co ohánět, takže si krájel do foroty chvíli předem. Navíc se nebojí vepřového. Sláva.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm 90 Kč, na tu porci fakt velká paráda. Škytal jsem spokojeností tak půl hodiny po jídle.

Celkové hodnocení: Vepřové v kebabu a výborné. Třikrát hurá, navíc cena více než příznivá. Šup tam.

Kassan Kebab, Nádražní 189, Trutnov

« Starší příspěvky

© 2020 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑