Archiv pro štítek: kuřecí (page 1 of 7)

Tasty Döner Kebab, Praha (Břevnov)

V komentářích na Facebooku jste nám dávali hodně najevo, že na recenzi Tasty Döner Kebabu z Břevnova netrpělivě čekáte. A že je pěkný fail, že jsme Tasty ještě nepoctili návštěvou.

Takhle, my už jsme z tohoto místa jednou recenzi dělali, ale to se ještě kebabárna jmenovala MyWay Kebab, a prostě se nám na úplně stejný flek znovu táhnout nechtělo. Jenže náš čtenář, náš pán. Takže servírujeme recenzi Tasty Döner Kebabu a sorry, že to tak trvalo.

A ještě jednu věc si musíme pro začátek říct. Testovací návštěvu jsem absolvoval cca 15 minut po doběhnutí půlmaratonu. Po takové akci by byl do sebe člověk schopný nasoukat celou masovou štangli, jak se tělo zoufale snaží nahradit tuk spálený při něčem, co se dá v našem věku považovat za regulérní pokus o sebevraždu.

Tak ale vzhůru na to. S kolegou jsme objednali každý dürüm s česnekovou zálivkou a sušeným chilli. Měli jsme celkem vysoká očekávání, protože Tasty Döner občas komentátoři na našem Facebooku označují za jednu z pražských topovek.

No, naše staré známé sousloví „maso z hrnce“ vám už asi napovídá, jak to je ve skutečnosti. Takže zatímco jeden kebabmistr zkušeně okrajoval štangli masa a dělal si pod štanglí solidní hromádku čerstvého telecího, druhý kebabmistr ještě zkušeněji  vzal do rukou naběračku/vidlici a nakydal nám do dürümu maso z hrnce. Ach jo. Kolegovi se také vůbec nelíbilo, že se kebabář nezeptal, jestli chceme cibuli. A já mu musím dát za pravdu.

Když se vás obsluha v kebabárně zeptá, jestli chcete ten kebab se vším, a vy jí to potvrdíte, asi byste čekali, že to se vším znamená i cibuli, co? No, ne. Kolega na toto nedopatření po pár kousnutích přišel a nutno říct, že kebabář mu velmi rychle a zkroušeně podal hromádku cibule na alobalu, aby si mohl k jednotlivým soustům kebabu cibuli přikusovat. Což je sice fajn, ale úplně ono to prostě není. 🙂

Chuťově bylo maso relativně ok, šťavnaté, ale samozřejmě z hrnce ne horké, jen vlažné. Kolegovi se ani nelíbil poměr maso versus zelenina, tvrdil, že je v dürümu moc masa. Což zase prr, nebudeme bláznit, za mě byl poměr ideální. Čím víc masa, tím líp.

Před celkovým shrnutím chuti kebabu v Tasty Döner Kebab se ještě zastavím u interiéru. Ten je upřímně celkem nic moc, označil bych možná až jako lehce špinavější, ale přitom dost prázdný. Nedovírají se jim dveře, což v zimně není úplně cool. V době naší návštěvy a 20 minutové konzumace pokrmu u barových stolků jsme byli jedinými návštěvníky. Za tu dobu ani si jeden z dvojice či snad dokonce trojice pracantů nenašel čas na vysypání přetékajícího koše.

Na druhou stranu (neúmyslně) sympaticky pobaví menu, co mají kebabáři v Tasty Döner Kebabu nad hlavami. Menu je rozdělené na jednotlivé sekce (döner, dürüm, talíř) a pod názvem sekce je vždy dopsáno „like in Istanbul„. A protože v tomhle podniku mají celkem široký výběr, dočkáte se zde kromě cedule „Döner like in Istanbul“ i cedule s názvem „Řízek like in Istanbul„. 🙂 A za to jako palec nahoru!

No a jak to tedy je z tou chutí? Nebudu hejtovat, kebab jsem sežral v rekordním tempu, zálivka byla v pohodě, ale na zadek mě prostě tenhle kebab neposadil. Určitě neuděláte chybu, když si tu nějakého toho dürüma či  dönera dopřejete a nikdo vás tu neotráví. Že by ale šlo o pražský top kebab, to opravdu ne. Při naší návštěvě mi trošku chybělo to pověstné kebabové srdíčko, kdy je z pokrmu cítit, že to obsluha dělá ráda a že se podnik snaží kebab připravovat poctivě. A přitom by stačilo tak málo. Čerstvé maso, správně okořeněná, nebo naložená zelenina, nějaká ta neobvyklejší zálivka…

Tasty Döner Kebab, Konecchlumského 672, Praha – Břevnov

Sayf Kebab, Praha

V dnešní recenzi se podíváme do centra Prahy, v podstatě na Václavák. Předmětem našeho odborného přezkoumání se tentokrát stal Sayf Kebab na Můstku.

Sayf Kebab byl v mých očích vždy prototypem turistického kebabu v centru. O zrecenzování jsem tak dlouhou dobu vůbec neuvažoval. Turistické pastičky mi za riskování obvykle nestojí, své zkušenosti s nimi mám, a to nejen z českého rybníčku. Jeden z kamarádů redakce (zdravíme, Happy 🙂 ), se ale dušoval, že Sayf si naší recenzi jednoznačně zaslouží. Hlavním důvodem mělo být, že na Můstku se na štangli točí opravdové a nefalšované jehněčí maso. Já se ale nějaký čas zviklat nenechal. Sayf Kebab totiž na první pohled do světa doslova křičí, že se před ním máte mít na pozoru. Ptáte se jak?

Inu, jedná se o podnik, který v sobě kombinuje kebabárnu, trdelníkárnu (!!!) a šíša bar. A aby toho nebylo málo, otevřeno mají nonstop a dürüm stojí lidových 145 korun. Už mě chápete, no ne?

Ulice Na Můstku se nicméně díky koronaviru poprvé od pádu komunismu stala normálně průchozí bez toho, aby Vás atakoval někdo ze široké palety běžně se zde vyskytujících živočišných druhů: žebráků, falešných mnichů, údajně hluchoněmých rumunek, kapsářů nebo prostě jen tisíců turistů. Řekl jsem si tedy, proč toho nevyužít, neposedět na (bohužel pro Čecha) neobvyklém místě a neochutnat, jaký kebab v Praze v 6 ráno za vůně trdelníku konzumují ožralí Angličané vracející se z Pub Crawlu.

Přestávám žvanit, jdeme recenzovat. Všední den odpoledne, u kebabárny panoval klid, na svůj pokrm čekal jeden zákazník. I tak jsem na mého vysněného jehněčího düruma čekal dobrých pět (spíš deset) minut. Obsluhu se nebojím označit za jednu z těch úplně nejhorších, se kterou jsem se na svých recenzentských toulkách setkal. Ne, že by pokazil objednávku, ale příjemný byl jak preventivní vyšetření prostaty, jestli mi jako rozumíte. Přirovnal bych to k obsluze na all inclusive dovolené Hurghadě, kdy číšník po třech dnech pochopí, že z Vás žádný bakšiš za odnesení špinavého talíře nedostane. Ale zpět do Prahy – nevím, jestli existuje někdo, kdo by ocenil, že ho kebabář zabíjí pohledem, zatímco v líném tempu připravuje objednaný kebab, já to teda nejsem.

Vzhledem k tomu, že týpek se za pultem rozhodně nehodlal při práci zpotit, jsem měl spoustu času na obhlédnutí interiéru. A tady musím chválit. Vnitřek podniku je zařízený moc pěkně, vše bylo dokonale čisté a kromě vůně trdelníku (:-)) se v prostoru před kebabárnou linula i příjemná vůně nějakého arabského kadidla nebo co to bylo. Což se zdá jako maličkost, ale věřte, že dojem z podniku citelně zlepší, když necítíte při konzumaci kebabu blitky, které o pár metrů odložil onen ožralý Angličan z úvodního odstavce recenze. Zahrádku cením také vysoko. Interiér tedy supr.

Co se týče samotného dürüma, objednal jsem si ho s česnekovou a pálivou zálivkou a samozřejmě tedy v jehněčí variantě. Mají i kuřecí, která je o desetikorunu levnější. Zeleniny v kebabu moc nebylo, ale obsluha se automaticky ptala, jestli chci cibuli (bodík nahoru). Zálivky byly kvalitou velmi rozdílné. Zatímco česneková disponovala solidním řízem, vyladěnou chutí a slušnou konzistencí, u pálivé můžu pochválit jen konzistenci, protože byla stejná, jako u česnekové. Pálivá ale vůbec nepálila, takže chuť v ní vlastně žádná nebyla.

Tím jsme vyřídili ty části kebabu, kde se nic extra nedělo. Zbývá nám maso a chleba (či placka, no prostě dürüm, já nevím, jak tomu říkáte vy). Slyšte tedy, že chleba byl naprosto dokonale propečený, tenoučký a luxusně křupavý. Placka nebyla přehnaně velká, takže žádné sousto nebylo suché a dusící – znáte to, jak vám v některých kebabárnách dürüm zabalí do placky o poloměru půl metru, takže se pak na začátku musíte prokousat šesti naskládanými vrstvami placky, abyste se dostali k pokladu uprostřed. Prostě chleba v Sayfu bomba.

No a na závěr jsem si nechal maso – jehněčí šlo do kebabu rovnou ze štangle (a odpozoroval jsem, že kuřecí pro zákazníka přede mnou jakbysmet). Myslím, že je to pravidlo, nepovedlo se mi totiž ani lokalizovat v podniku onen pověstný hrnec. Jednalo se navíc o opravdové maso, žádnou sekanou. Jednoduše pláty masa z ovečky nabodnuté na rožni. Chuťově bych maso v Sayf Kebab neoznačil jako naprostou dokonalost, to, ne. Ale! Je bez debat výborné. Má specifickou chuť jehněčího, ne však přehnaně, je krásně šťavnaté a měkoučké, no prostě – pro kebabového inspektora zvyklého na všelicos čistá radost.

Čekali byste, že v podniku, kde se na štanglích točí především trdelníky, Vám budou servírovat jedno z nejkvalitnějších mas v Praze, bez mouky, bez sóji a dalších podobných vychytávek? Popravdě ani nevím, jestli je jehněčí k dostání ještě v nějaké jiné pražské kebabárně. Myslím, že za tenhle přístup si Sayf zaslouží velikou pochvalu. Po rozborce ingrediencí pojďme udělat zase sborku. Celková chuť kebabu byla super, kebab působil lehce, masově a fakt šťavnatě. Pochutnal jsem si, a jediné, co mě při žvýkání mrzelo, byl ten provar s pálivou omáčkou. Měl jsem si holt poručit i sušené chilli. Tak holt příště.

Sayf Kebab, Na Můstku 383/1, Praha

Kebab House, České Budějovice

Jih Čech byl na naší kebabové mapě dlouhou dobu označován jako terra incognita, nezmapované místo, kde spí lvi. Vydal jsem se tedy do kraje rybníků, kaprů a rovinatých stezek, díky nimž se stala tato oblast vyhledávanou destinací i mezi cyklofašisty. Jaké jiné místo si vybrat pro první recenzi z tohoto kraje, než České Budějovice, že?

V Budějovicích člověka trkne do hlavy, že téměř všichni jezdí na kole. V duchu jsem si říkal, ty „vo*e, to se jim to jezdí, to se jim to na tom kole šolíchá, když tady nemají žádný kopce. Jednou šlápnou do kostitřasu a jsou v Krumlově. Bych jim dal ty ústecký kopce, by čuměli.“ Hlavu jsem zde složil nedaleko historického centra. Stejně těsně jako legíny obepínají ženský zadek, tak i Malše společně Mlýnskou stokou formují siluetu jádra Českých Budějovic. 

Druhý den ráno jsem se probudil s kručejícím žaludkem, který mi vesele oznamoval čas oběda. Ustrojil jsem se a vydal jsem se na blind směrem k Černé věži. Očekával jsem, že v centru bezpochyby narazím na nějaký imbiss s tou osmanskou pochutinou. Moje intuice mě nezklamala. Po několika minutách moje pachové receptory zpozorněly a zaregistrovaly libou a nezaměnitelnou vůni opékané štangle s masem. Rozbušilo se mi srdce, žaludek přestal skučet a nedočkavě jsem zrychlil krok, než jsem rychlochůzí dosáhl cíle, a to kebabárny s fádním názvem Kebab House České Budějovice.

Přistoupil jsem k otevřeným vchodovým dveřím, v nichž byl umístěn provizorní pult s výdejním okenkém, tak aby kebabárna naplnila literu tehdy platného zákona a majitel podniku nemusel být vrchností lynčován na náměstí a potápěn do Samsonovy kašny.

Sympatický kebabář se s úsměvem na tváři zeptal, co si budu přát. Vsadil jsem na klasiku s bylinkovou omáčkou. Pro neznalé greenhorny se jedná o kebab v housce se vším. Pochopitelně jsem si vyžádal, aby byl můj kebab v housce vyšperkován o větší než malé množství pálivých ingrediencí. Jak jsem si poručil, tak jsem i obdržel. To vše za velmi úctyhodných 70 kaček. Za tu cenu smekám klobouček!

Protikoronavirová opatření neumožnila vstoupit do kebabárny, v klidu si zde vychutnat kebab a ohodnotit interiér kebabárny zevnitř. Co jsem však od provizorního okénka (vstupní dveře přehrazené židlí) mohl vidět, byl čistý interiér a útulný prostor ke konzumaci. V den, kdy jsem navštívil toto královské město, nebylo dle ministerského výnosu možné ani strávníkům poskytnout posezení na předzahrádce.

Bohužel jsem se v době smrtící pandemie s kebabem musel odebrat na pěší zónu a zde si najít svoje místo na slunci i s mojí kebabovou radostí. Naštěstí počasí přálo a slunce mi svými paprsky příjemně ozařovalo hladkou pleš na hlavě. Popošel jsem kousek po Lanově třídě směrem k centru a obsadil jednu z volných laviček. Usadil jsem se a začal z alobalu rozbalovat svoji houstičku s masovou náplní. Zde bych na chvilku odbočil, ale jen pozorně čtěte. Ono to s tím souvisí holomci.

Jestliže národním buditelům 18. a 19. století vděčíme za obrodu jazyka českého, tak našemu kolegovi, inspektoru Emperorovi, vděčíme za specializovaný odborný pojem, který rozšířil naši českou kebabovou mluvu. Jedná se o slovíčko eurokebab. Proč se o tom zmiňuji? Pokud objíždíte tu naší zemičku řepkou a strdím oplývající a neváháte si kdekoli objednat kebab, brzy získáte dojem, že snad všichni kebabáři berou housky, maso a zeleninu od jednoho dodavatele a podle toho vypadá i výsledný produkt. Z tohoto důvodu jste pak naprosto unešení, když narazíte na kebabárnu, která svůj produkt alespoň zčásti dělá jinak. Tušíte správně. 

V Kebab Housu v Českých Budějovicích jsem si mohl kebab vychutnat v lahodné houstičke. Krásná, nadýchaná, na povrchu křupavá, uvnitř hezky měkká jako panenské lůno sousedovic pubertální dcery. Musím se přiznat, takhle vymazlenou houstičku jsem naposledy konzumoval v Gemüse Corner Kebab. Za tu houstičku by, Pane vachmajstr, zasloužili ti kluci osmanští pochvalu před nastoupenou jednotkou. 

Pokud se týče dalších ingrediencí kebabu, již první zakousnutí do kebabu dalo tušit, že návštěva Kebab Housu byla trefou do černého. Vše ostatní odpovídalo nastavené laťce. Svěží zelenina přiměřeného množství tvořila v housce opravdu přílohu k masu, nikoli hlavní chod, jak s oblibou podávají náš pokrm mnozí kebabáři. Ti by zasloužili, aby na vlastní kůži byli vystaveni útrpnému právu a zapamatovali se, že tento šejdířský nešvar z celé duše nenávidíme.

Pokud bych se měl vyjádřit k masu, tak zde nemohu nic kritizovat. Při vzpomínce na chuť masa teče autorovi slina z pusy, a to i během sepisování těchto řádků. Křupavé stroužky masa mi vyčarovaly na jazyku chuťový orgasmus, který doplňovalo poklepávání pálivé omáčky na mém patře. Naprosto jedinečný zážitek! Těmito řádky ve čtenářích ovšem nechci vzbudit nepřiměřená a nereálná očekávání od Kebab House v Budějovicích. Možná pozdě holoto, ale mám pro vás jednu radu na závěr: nic nečekejte, objednejte si kebab a nechte se příjemně překvapit. Zde to za mě je sázka na velmi sichrovanou jistotu. ☺ 

Kebab House, Lannova tř. 62, České Budějovice

Istanbul Kebab, Louny

Nouzový stav a výlet do Loun s sebou nese mnohá nebezpečenství, tedy ani ne tak vyplývající z covidu-19, jako z výzvy najít kebabárnu, jež by měla otevřeno. No, nebudu vás dlouho napínat, alébrž píši tuto recenzi, otevřenou kebabárnu jsem našel, ač po mnoha peripetiích. Provozovna Istanbul Kebab v Lounech byla vlastně objevena náhodou, a to za probíhajícího čirého zoufalství, že otevřená kebabárna prostě v Lounech v této pohnuté době nebude, leč byla! Avšak v době – protože mě asi kebabový Bůh zkoušel a já zklamal – kdy jsem již nevěřil, že se toho dne blízkovýchodním pokrmem potěším.

Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Emperor, kebabový inspektor

Vyznačil jsem si v mapách tři místa, kde měla být kebabárna. Všechny byly zavřené, mně bylo do breku a jelikož jsem měl hlad, nebyl jsem úplně nejpříjemnějším společníkem na cesty. Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Pro případ, že žádná provozovna v Lounech nebude mít otevřeno, jsme si z domova přivezli v domácích houstičkách trhané vepřové maso s dresinkem a nakrájenou okurkou, my dietáři! Což byla samozřejmě lahoda a totálně jsem se přežral. Spokojen ze spořádaného vlastního jídla a smuten, že kebab nebyl k mání, se pomalu loudáme k autu, zamačkávám slzu, kdežto najednou, co to vidí oko mé modravé?

Asi deset metrů od parku, kde jsme jedli jídlo z domova: otevřené hladové okno pod obrázkem kebabu! Na můj dotaz, zda Kebab House má skutečně otevřeno, nebo se jedná o fata morganu, jsem byl ujištěn, že skutečně otevřeno mají i v době krize, dokonce až do deseti do večera. Inu asi deset minut po pozření větší než malé porce jídla z domova jsem si povolil opasek u kalhot. Toho bohdá nebude, aby inspektor Emperor z boje utíkal! Jde se objednávat!

Exteriér

Jen bych se zde čtenářům rád omluvil za kvalitu fotek, ale když si objednáváte jídlo skrze okénko na ulici, prostě dobré fotky interiéru nepořídíte, obzvláště když chcete být alespoň trochu nenápadní a nevypadat úplně blbě, proč že si jako všechno fotíme.

Objednal jsem si jeden döner. Pojďme rovnou na maso. Měl jsem velké štěstí, že kebabmistr štagli právě za čerstva okrajoval, a tak jsem měl v kebabu po delší době maso přímo z grilu. Jelikož však maso krájel ještě před mou objednávkou, nedělám si iluze, že přijít o dvacet minut později, mám hrncáka jak vyšitej. Ale štěstí přeje připraveným. Varianta byla dle vzezření pouze hovězí, takže nemělo cenu ptát se na jiné varianty. Relativně jsem spokojen i s okořeněností masa, ale i tak prostě nejsem fanouškem této varianty kebabu a nevěřím jejímu složení a být varianta kuřecí, dám si jistojistě variantu jinou než hovězosojovou. Množství bylo vcelku prasečí a kebab masem přetékal, jestli zde čekáte kritiku, tak to jste na špatné adrese. Čím více masa, tím lépe. Tečka.

Houska byla po opravdu dlouhé době super čerstvá a křupavá a tak akorát ohřátá, nerozpadala se a držela tvar, takže jsem se výjimečně prakticky nepokydal (na kvalitu housky mám dobrý indikátor manželku, k čemu bych její nos tak přirovnal: jak prasátka ve Francii dokážou vyčenichat dobré lanýže, tak manželka spolehlivě rozezná dobrou housku, ve valné většině případů totiž jen vyjí maso a zeleninu a do housky sotva kousne, čímž mě kolenovrta trochu štve, že… no a tady housku jedla a dokonce si sama říkala, že chce do samotné housky kousnout).

Jo, zapomněl bych dodat, ano, jsem buřt, a tak se snažím zhubnout a z toho důvodu jsem se rozhodl objednat jen jeden kebab, o který jsme se podělili. Sežrat oběd z domova a dva kebaby by fakt nešlo.

Druhým velkým plusem byla zálivka, její složení nevím, více bod obsluha níže, ale po několika krknutí po snězení pokrmu jsem odtušil, že se jednalo o česnek a bylinky. Byla jemná a ne příliš výrazná, ale to prosím berte jako plus, hezky to šlo dohromady. Tedy obzvláště proto, že byla svojí konzistencí pěkně hutná. Asi jako kdybych to zakydnul majolkou nebo spíše řeckým jogurtem, ať nejsem za prase. A já fakt nesnáším vodové
dresinky, tady palec nahoru.

Döner

Popis zeleniny začnu chválou za čerstvost, avšak tady pochvaly končí. Jednalo se o naprosto tradiční zeleninu, tzv. eurokebabovou, neboli variace na zelí a zelí, bez jakékoli inovace.

Co bylo u obsluhy zvláštní, že se vůbec na nic neptala, což úplně rád nemám. Jediný dotaz byl, zda chci pálivou, což jsem ku překvapení sebe sama ze sebe vyhrkl, že nikoli (hladová manželka po mém boku a kdyby se do kebabu chtělo zakousnout i takřka roční mládě, tak chilli by asi nebylo to pravé ořechové). Peníze bral do ruky, kterou pak připravoval pokrm, což v dnešní době taky nechcete, nebyl dotaz na cibuli, uklizenost těžko hodnotit, když stojíte na ulici.

Cena za döner byla 80 Kč, což bylo k celkovému množství velmi příznivé.

Istanbul Kebab, Pražská 105, Louny

Sema Döner, Kreischa

Vzhledem k současné situaci a protikoronavirovým opatřením na hranicích mě zdroj obživy uvěznil v nucené emigraci nedaleko Drážďan v obci jménem Kreischa. Když mezi místními řeknete „Kreischa“ všem okamžitě naskočí místní klinika Bavaria Kreischa. Obec je spíše jen takovým jejím přívěskem a většina místních je zaměstnána na klinice nebo pracuje pro její dodavatele. Pracuje zde i významný počet Čechů, kteří sem z velké části dojíždějí za prací z nedalekého Sudetenlandu.

V Čechách určuje rozdíl mezi totálním zapadákovem, kde chcípl pes, a vesničkou, mou střediskovou, poctivá knajpa a jednota. U našich germánských sousedů se tímto definičním znakem stala kebabárna. Naštěstí i v Kreische se jedna taková nachází a pochopitelně bych se dopustil zločinu proti mé kebabářské cti, pokud bych ji nezrecenzoval, a to nejen pro české pendlery, kteří ji hojně navštěvují.

Kebabárnu Sema Döner nelze minout

Kebabárna Sema Döner leží na hlavním tahu protínající Kreischu ze směru Dresden Prohlis, a to přímo naproti parku. Ten za pěkného počasí vybízí ke kebabové siestě. Ve stínu korun stromů se zde můžete usadit na lavičku u jezírka a zakousnout se do kebabu.

V první fázi přijímání protikoronavirových opatření musel i místní kebabář na jistou dobu uzavřít svůj podnik. Jelikož se jedná o jediné místní bistro, nejen místní tato zpráva zarmoutila. Po několika dnech však Sema Döner opět otevřel a nejen kebabuchtiví dederoni jej vzali ztečí. Nutno dodat, že tento útok probíhal velmi disciplinovaně a ohleduplně.

Kebabář rozdávající radost – tak je to správné, tak to má být.

Ralf, kebabový inspektor

Lidé stojící ve frontě dodržovali předepsaný odstup. Na jejich tvářích bylo možné pozorovat dětskou radost, že si mohou opět dopřát svůj oblíbený pokrm. V tomto momentě byste zde jen stěží pohledali většího hrdinu, než místního kebabáře.

Interiér kebabárny poskytuje k posezení několik boxů. Přes den není většinou v kebabárně natřískáno, takže se nemusíte bát dlouhé čekací doby. Večer je bežné, že se i před podnikem vytváří fronty. To se sem sjíždění i přespolní milovníci kebabu. Sem tam se stane, že si u Semy i přes poledne musíte vystát frontu. Znamená to pak jediné, že v kantýně na místní klinice se dnes podává nějaký blaf a všichni, kdo mohou, utíkají pro oběd sem do kebabárny.

Přes zavěšené plexisklo mezi mnou a kebabářem si zde objednávám standardně klasický kebab se vším a bylinkovou zálivkou za 4 Eura. Nejinak tomu bylo i pro tuto recenzi. Místní kebabáři kmitají jak švýcarské hodinky, jsou vždy milí, usměvaví a uctiví. Když procházíte kolem už z dálky na vás mávají a usmívají se na vás. Dokonalý prozákaznický servis jak z učebnice prodejních dovedností.

Chuť masa není nikterak výrazná a ničím kebab zapamatovatelným neodlišuje od konkurence. Každopádně maso chutná a do každé housky naládoval kebabář poctivou nálož. Vždy si tak vychutnávám, když vidličkou nejprve vyzobu zeleninku a pak mi, jak říká kolega Grylls, zůstane v kebabu jen masová kapsička se zálivkou. Co vám budu povídat, to je žrádlo.

Jogurtová zálivka v kebabu od Semy ve mně vždy svojí jemnou a lehkou chutí vyvolává falešný pocit, že jsem si dal k obědu nějaké zdravé jídlo jako salát, i když je samozřejmě ve skutečnosti opak pravdou. Snažím se být ohleduplný ke svým kolegům, kteří se mnou sdílejí kancelář. Když jdu tedy na oběd a vracím se do kanceláře, neobjednávám si kebab se svým smrtelným kombem, a to česnekovou a pálivou omáčkou.

Odpusťte mi, málem bych zapomněl na jednu podstatnou věc, a to je houska. Zní to zvláštně, ale nejraději mám na kebabu v Sema Döner housku. Miluju zvuk, jak člověku mezi zuby libozvučně křupe a vždy jí kebabář tak nádherně prohřeje, že kdybyste zavřeli oči, mysleli byste si, že zakusujete čerstvě upečený rohlík. Zkrátka lahoda.

Sema Döner, Dresdner Str. 1A, Kreischa, Německo

Ceren Kebab, Wroclaw

Pár týdnů zpátky, to byl svět ještě v pořádku, jsme s manželkou vyrazili na výlet do polské Wroclavi. To je příjemné a klidné město, relativně nedotčené masovým turismem, takže jeho návštěvu (až to zase bude možné, jestli teda vůbec někdy) doporučuji.

Jak je to u nás kebabárenských inspektorů zvykem, součástí itineráře každého výletu je i návštěva místní kebabárny. Nejinak tomu samozřejmě bylo v tomto případě. Po pětiminutovém průzkumu trhu, provedeném ještě na palubě Flixbus busu, jsem pro recenzi vybral kebabárnu Ceren Kebab.

Ta mi padla do oka jednak nápisem Gemüse Kebab (znalci už vědí) a jednak luxusními instagramovými videi z přípravy kebabu (které polský kebabárenský social media manager zkopíroval i na google mapy, aby pomocí nich nalákal do podniku i zpátečníky, co nemají Instagram (např. mě) – no a jak je vidět, úspěšně).

Ceren Kebab byl uvnitř pojatý v moderním hipster stylu, s polštářky na opření a květinami a já po dlouhé době dávám v recenzi plný počet bodů za interiér a čistotu. Takto by to mělo vypadat! Objednali jsme jeden kebab v kombinaci česneková a mangová zálivka plus sýr haloumi navíc, druhý kebab v klasickém kombu česnek – chilli.

Musím říct, že příprava trvala relativně dlouhou dobu. Mladý kebabář se totiž s kebabem vysloveně mazlil. Maso pěkně čerstvé skrojil ze štangle, houstičku potřel máslem a propekl dokřupava, na talíři vytvořil moderní čmáranici ze zálivky…

… ale čekání se vyplatilo. Jak můžete vidět na fotkách, kebaby vypadaly nádherně. A co se týče chuti, tak tam musí rozhodčí zvednout nad hlavu samé desítky. Kebab byl kromě masa a čerstvé zeleniny naplněn také zeleninou pečenou (proto to Gemüse v názvu), přesně jako u Mustafy nebo celkem nově i v Praze v Podolí. Pečená zeleninka byla zcela luxusní a já křičím „ANO, ANO, tahle to má vypadat!“

Maso bylo kuřecí a domnívám se, že se nejednalo o polotovar, ale pěkně podomácku připravenou štangli, která kombinovala prsní a stehenní řízky. Česneková zálivka měla nadprůměrný říz (krkal jsem jí až do večera), mangová zálivka se ukázala jako vynikající nápad, a doufám, že ho okouká i nějaká česká kebabárna.

Když vezmu v potaz, že jeden kebab stál i s nápojem dle výběru (já bral půlitrový ledový čaj) třináct zlotých, což je v přepočtu, pokud se nepletu, 78 korun (!!!), tak tu dámy a pánové máme výslednou známku, která Ceren Kebabu ve Wroclawi zajistí v našem žebříčku místo hodně vysoko.

Takže – až zákeřný virus opustí Evropu a my zas budeme moc svobodně vyrazit i dál než do zaměstnání, návštěvu tohodle podniku setsakramentsky doporučujeme!!

(Jo a mimochodem ta chilli zálivka nijak extra nepálila.)

Ceren Kebab, Szewska 29, Wrocław

Pizza Kebab Bělehradská (Praha)

U zastávky Bruselská na pražských Vinohradech existuje kebabárna snad odjakživa. Však jsme jí v minulosti na našem webu také řádně zrecenzovali. Původní provozovatel ale před nějakým časem podnik opustil. Prostory proto dostaly nějaký ten kebabově-interiérový facelift a do kebabového podnikání se pustil další odhodlaný kebabmistr. Pojďme se na nový Kebab Bělehradská podívat naším recenzentským očkem (a hlavně tedy zuby a jazykem).

Kebabová rekonstrukce interiéru se celkem podařila, přibyla nějaká ta místa na sezení a kebabárna působí čistějším a modernějším dojmem.

Tohle ovšem není blogýsek o interior designu, ale o blízkovýchodní pochutině, takže se nebude zdržovat a jdeme na to. V době mé testovací návštěvy bylo v kebabárně celkem rušno, a já si tak na svůj dürüm celkem počkal, ale zase jsem mohl nerušeně sledovat kebabáře v akci.

Musím říct, že obsluha se chovala opravdu velmi příjemně a sympaticky. Obrovsky chválím za to, že kebabář si po každém kontaktu s penězi nebo pokladnou odskočil umýt ruce. To ani v roce 2019 není v České republice standard. Konečně můj kolega inspektor Emperor, který je na tenhle kebabárenský zlozvyk  – lenost vysazený, by mohl povídat.

Co se mi naopak extrémně nelíbilo, byl přístup k masu. Ano, věrní čtenáři už vědí, v hlavní roli našeho nekonečného seriálu Chceme čerstvé maso a nikdo nám ho nechce dát bude opět hrnec. Přátelé, to byste nevěřili, čeho jsem byl svědkem. Jelikož byl v podniku celkem šrumec, kebabář průběžně pekl maso, skrajoval ho a … ne, nedával ho rovnou do kebabu. Čerstvě nakrájené maso NASYPAL do hrnce, kde ho PROMÍCHAL s „odleželým“ masem, a až tento mix pak nandaval do kebabu. Proč? Kde to jsme jako? A komu tím prospějete, co? Druhé straně?

Nejdřív jsem si pomyslel, že zákazník přede mnou si prostě vytáhl Černého Petra a kebabář se jednorázově potřebuje zbavit staršího materiálu, ale ne, ten samý proces čekal i mě a můj kuřecí  dürüm s česnekovou zálivkou a sýrem.

Velikostně byl döner tak nějak v tom pražském průměru (spořádal bych větší). Kuřecí maso si volím běžně, ale zde ani žádné jiné na výběr nebylo. Což mi nevadí, ale to vy víte.

Zálivku hodnotím rovněž průměrně. Přišla mi o něco řidčí, ale na množství se nešetřilo. Co rozhodně průměrné nebylo, byla zelenina. Některé kebabárny si trochu víc hrají se zelím a různě ho nakládají, aby mělo lepší a zajímavější chuť. To přesně se děje i v Kebab Bělehradská. Zelí mají hodně nasládlé, a celkovou chuť kebabu to posouvá úplně jinam. Já takový přístup podporuju, je to příjemný závan jinakosti do jinak celkem stojatých vod pražského kebabu. Když ale píšu, že je zde zelí hodně nasládlé, tak tím myslím opravdu hodně. Někomu no možná sedět nebude. Vyzkoušejte, uvidíte.

Zbytek zeleninové složky už byl klasický, stejně tak maso nijak výrazně nevybočilo z toho, na co jsme v Praze zvyklí. Perlička na závěr – obsluha mě upozornila, když mě nechala nasypat si sušené chilli do kebabu, že koření pálí opravdu extrémně – no, co myslíte?  Zas taková hrůza to nebyla. Kebabu zdar!

Pizza Kebab Bělehradská, Bělehradská 288/69, Praha

Mňam Kebab (Krupka)

Ano, i pro mě, jak zpívá Jiří Schelinger, se stalo nedělní odpoledne chvílí nudy, také jsem nesnesl to pomyšlení ale místo válení sudů jsem si v pošmournou, šedivou a mlhavou neděli zajel do Krupky zrecenzovat místní podnik s odvážným názvem Mňam Kebab.

Pohled z venku na Mňam Kebab

Nerad bych byl ke kebabárně Mňam Kebab až příliš kritický. Moje nedávná návštěva Berlína (psali jsme zde) mě zas poněkud rozmlsala a znáte t co následuje po hodech… 🙂 U této kebabárny to nedošlo zaplaťpánbůh tak daleko. Pokud si chcete narvat břicho za rozumný peníz a zároveň si pochutnat na kebabu, mohu Mňam Kebab s čistým svědomím doporučit. Nečekejte ovšem žádnou vrcholnou kebabovou gastronomii, ale poctivý eurokebab z imbisu uprostřed severočeského maloměsta.

Kebabárnu prakticky nelze minout. Krupka není žádné velkoměsto a Mňam Kebab se nachází na její jediné hlavní třídě. Člověk i tak musí být lehce obezřetný. Důvodem je špatná adresa, na níž vás odkáže navigace v googlu. Podle google maps se má podnik nacházet naproti supermarketu Penny, ale to byste se s prázdným žaludkem domů potáceli, pokud byste dali na google. Zaslechl jsem, že Mňam Kebab se stal i oblíbenou kebabárnu místních městkých policistů. Jestli je to zapříčiněno kvalitou kebabu, anebo výběrem výpalného, jsem se rozhodl zjistit na vlastní jazyk. Popravdě u nás na severu by mě ani druhá varianta nepřekvapila.

Mňam Kebab naleznete vedle restauračního zařízení s poetickým názvem Bar Herna 999, z něhož, předpokládám, se bude rekrutovat většina kebabuchtivých zákazníků ve večerních a nočních hodinách. K dispozici je před kebabárnou i několik parkovacích míst a v létě i příjemné posezení venku. Vzhledem k tomu, že počasí zrovna dvakrát nepřálo polednímu pikniku na dece před kebabárnou, objednal jsem si svojí klasiku – kebab se sýrem, se vším a pochopitelně hodně pálivý. Kebabář se dal za tónů písně I like Chopin od Gazeba do práce. V kebabárně mezitím mlčky hltali své obědy tři lidé, dvě ženy a jeden mládežník.

Za několik minut jsem měl před sebou talíř se „zývajícím“ kebabem. Na první pohled eurokebab – houska z velkoobchodu, bílé a červené zelí, cibule, plátek rajčete a trošku mrkvičky pro lepší zrak. To vše zalito nespecifikovanou bílou omáčkou a posypáno klasickým pálivým kořením. Kde už jsem to jen viděl?

Ani jsem se nepokusil kebab nejprve brát do rukou, jelikož již na první pohled bylo zřejmé, že by mi půlka obsahu kebabu vypadla někam na stůl nebo na zem, raději jsem se nepokoušel ani brát kebab do rukou a začal rovnou napichovat na vidličku jednotlivou zeleninu.

Pokud se jedná o zeleninu, ani není moc co hodnotit nebo kritizovat – standardní, čerstvá, nenadchne, neoslní, ale ani zase nezklame. V okamžiku, kdy jsem snědl poslední většinu zeleniny v kebabu, jsem k sobě přitiskl oba cípy housky a zakousl se konečně i do masa. Tak akorát propečená klasická houska rovněž z velkoobchodu, do níž kebabář napěchoval lehce nadstandardní porci masa.

  • Kebab na talíři Tak a mám ho před sebou...

Maso rozhodně nechutnalo špatně, lehce křupalo a bylo i dostatečně propečené, ale chuťově se nijak nevymykalo z klasického unifikovaného tuzemského „eurokebabového“ průměru (co je eurokebab jsme se vysvětlovali zde). Prostě klasický standard, na který jste z našich luhů a hájů zvyklý.

Co člověka ovšem vždy zamrzí je nedostatek invence, neboť se opět jednalo sice o poctivý a dobrý kebab, který ale dostanete prakticky všude a nijak ho chuťově nerozeznáte od nejbližší konkurence. Netvrdím, že by každý měl hned začít dělat kebab na dřevěném uhlí jako třeba v ústeckémteplickém Maidumu, anebo rovnou kopírovat berlínského Mustafu, ale ta „euro“-kebabová velkoobchodní frenšíza začíná být už poněkud nudná. Chtělo by to občas i trošku té kebabové invence a snahy se třeba zálivkou, zeleninovou přílohou, houskou, anebo i chutí masa snažit odlišit od konkurence.

Mňam Kebab Krupka, Revoluční 144, Krupka – Maršov

Express Kebab Ortenovo náměstí (Praha)

V rámci naší nikdy nekončící kebabové mise jsme se vypravili do pražských Holešovic, kde se podle informací získaných od našeho dobrého kamaráda jménem  Google Mapy na Ortenově náměstí nachází velmi oblíbený kebabový podnik s názvem Express Kebab.

Po pozření zkušebního vzorku se teď s plným břuchem mohu pustit do recenze. Začneme klasicky – interiér, obsluha. Vnitřek Express Kebabu je maličký, ale pár míst na sezení se najde, ať už ve výloze, nebo u baru. Kebabárna bohužel působí dost zašlým dojmem. Když si kolega chtěl sednout na jednu ze dvou barových stoliček, bylo mu obsluhou taktně naznačeno, že židle nežidluje. Vymalování by taky nebylo od věci.

Obsluha úplně v pohodě, ne že by se chlapi chtěli nějak kamarádit, ale velmi slušně a bez potíží vyslechli naše objednávky a taky je bez pokažení připravili. Proč ale v kebabárně o rozloze šesti metrů čtverečních operuje pět kebabářů, to je mi záhadou. Že by po vzoru fakultních nemocnic a jejich praxí mediků i v kebabárnách probíhala praxe mladých adeptů kebabového řemesla?

Obří počet kebabmistrů měl nečekaně negativní dopad na naše kebaby. Jak těch pracantů bylo za pultem tolik, tak aby nikdo z nich nevypadal, že nic nedělá, krájeli a grilovali maso do zásoby. A to s takovou vervou, že i kdyby do kebabárny vpadla plná tramvaj hokejových chuligánů, co tři hodiny s prázdným žaludkem mrzli v blízkém hledišti HC Sparta, pořád by zbylo dost předkrájeného, v hrnci uloženého masa pro půlku Holešovic.

Čímž se dostávám ke kebabu. Maso bylo nepřekvapivě studenějšího charakteru, bodejť by ne, když bylo z hrnce, ale abych byl spravedlivý, chutnalo dobře. S kolegou jsme zvolili pouze kuřecí maso, to pro pravidelné čtenáře našich stránek asi není překvapením. O sekanou ze sóje eufemisticky označovanou jako telecí maso dlouhodobě nemáme zájem.

Zeleninová část kebabu úplně bohatá nebyla. Co si budeme povídat, skládala se z devadesáti procent ze zelí a salátu. Jak je vidět z fotek, kebabáři v Express Kebabu mají na ponku připravené dvě hromady zelí a hromadu salátu, lehce zakamuflovanou jedním nakrájeným rajčetem a půlkou okurky, takže se vlastně tomu složení zeleniny v mém kebabu nejde moc divit.  Přesně kopíruje zeleninové rozložení sil v kebabárně. Poručil jsem si do kebabu i cibuli a dobře jsem udělal.

Celková chuť kebabu byla hodně povedená, až mě to zaskočilo, skoro slzičky do očí vehnalo! Velmi solidně vyladěná česneková zálivka, dostatečné množství balkánského sýra, luxusní nálož masa a navrchu kebabu lehká čepička z dvou druhů cibule. Co chtít víc?

V Express Kebabu dělají takový ten poctivý maloměstský (což je celkem cool, v Praze) kebab, který chcete jíst po pár pivech v hospodě naproti a kvůli kterému slintáte, už když ta pivka v platíte.

Když k tomu připočtu zlatý hřeb téhle kebabárny, kterým je cena, začíná se nám tu rýsovat hodně pěkné závěrečné hodnocení. Döner nám v Express Kebabu totiž stojí, věřte nevěřte, 65 korun! Dürüm pak přijde na osm pětek. Já testoval döner ve verzi maxi, která slibovala mega nálož masa a koštovala devadesát korunek, takže za ten 65ti korunový döner ruku do ohně nedám, ale i tak jsou cenové relace tohoto holešovického kebabu jak z jiné dekády.

Nebyl bych to já, abych si ještě trochu nezašťoural. Kebabář mi do kebabu dal nejprve omáčku a sypké pálivé koření, pak zeleninu a pak teprve maso. To zapříčinilo, že kebabu chyběla pověstná kapsička (jestli nevíte, co to je, utíkejte do našeho kebabového slovníku) a byl jsem tak ochuzen o slastný masově chlebový finiš.

Celkově bych Express Kebab Ortenovo náměstí označil tak nějak romanticky jako nevybroušený diamant. No, ne úplně diamant, spíš český granát (s ukrajinskou obsluhou). Prostě, abych se do toho nezamotal: Kebab dělaj překvapivě dobrej a za perfektní peníze. Kdyby maso nebylo z hrnce, trochu víc si vyhráli s naskládáním ingrediencí do housky a interiér nestál za starou belu, byla by výsledná známka ještě o něco lichotivější.

Express Kebab,  Ortenovo náměstí, Praha – Holešovice

Kebab Maidum (Teplice)

Když byl před třemi lety v Ústí nad Labem otevřen Maidum, první kebabárna s masem připravovaným na dřevěném uhlí, jednalo se o svěží vánek mezi místními „eurokebabárnami“. Z tohoto důvodu jsem popadl za pačesy první příležitost, abych navštívil jejich novou pobočku v Teplicích. Kebab Maidum se nachází v centru Teplic, přímo naproti Krušnohorskému divadlu, kousek od Císařských lázní a přilehlého parku, a to v prostorách bývalé prvorepublikové banky. 

Podnik lze ovšem snadno přehlédnout, jelikož z ulice na něj upozorňuje pouze jedno „áčko“ s textem napsaným křídou. Pár desítek metrů před kebabárnou ale můžete cítit linoucí se vůni opékaného masa, která vás spolehlivě dovede na místo činu. Interiér kebabárny je prostorný a přední čtvercová místnost poskytuje posezení zhruba pro tucet kebabuchtivých strávníků. Pult pro přípravu jídla s grilem se pak nachází v zadní nudli. Pokud se posadíte ke stolu a porozhlédnete kolem sebe, nazbavíte se dojmu, že se podnik v současných prostorách teprve zabydluje a chybí to tu krapet dozdobit. Jen je škoda, že při hezkém počasí podnik nenabízí venkovní posezení. Zahrádka by teplickému Maidumu slušela.

Z nabídky jsem zvolil telecí dürüm za 140,- Kč. V porovnání s konkurencí se cena za kebab nachází v nadprůměrných relacích. Při objednávání jsem nemohl spustit svůj pohled od štangle masa otáčející se na automatickém rožni. Za okamžik jsem měl kebab před sebou na stole a mohl se do něj zakousnout a milá, blesková a ochotná obsluha mi popřála dobrou chuť.

Propečená horká placka křupala přesně tak, jak jsem z ústeckého Maidumu zvyklý. Zeleninovou přílohu tvořila klasická kombinace zelí, rajčat, cibule a hlavně beraních rohů. Nedalo se jí nic vytknout. Za pozornost stálo hlavně telecí maso. Při objednávání se mnou trochu zmítaly obavy z tohoto kroku do neznáma, protože většinou rád sázím na jistotu. Naštěstí se moje obavy rozptýlily po prvním zakousnutí se do dürümu. Dokonale propečené maso mi lahodně křupalo v puse a pálivá omáčka v kombinaci s beraními rohy mi pořásně „vypálily červa“.

Dürümu se nedalo nic zásadního vytknout. Nestává se mi to moc často, ale musím se přiznat k tomu, že jsem nebyl schopný dojíst celý kebab a moje kababářská čest utrpěla menší kaňku.

Kebab Maidum, U Císařských Lázní 13, Teplice

« Older posts

© 2020 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑