Štítek: kuřecí (stránka 1 z 5)

Kebab House (Ostrov)

Karlovarský půlmaraton mě po čase vylákal na západ naší vlasti oplývající medem, strdím a nově také řepkou. Samozřejmě jsem nastalé situace využil, abych zrecenzoval nějakou kebabárnu nacházející se v této oblasti.

Přednedávnem jsme vám přivezli recenzi z karlovarské kebabárny Ahura. Řekl jsem si, že by bylo fajn přivézt recenzi i z nějakého menšího města v okolí. Volba nakonec padla na Ostrov, kde jsem nocoval po závodě. Konkrétně jsem pak navštívil podnik Kebab House Ostrov.

Obsluhu je těžké hodnotit, jelikož jsem v kebabárně strávil minimum času. Ovšem objednávku jsem dostal prakticky okamžitě. Kebabář kmital po kebabárně stejně agilně jako Arjen Robben na pravém halvu, to samozřejmě chválím a tleskám u toho nad hlavou. Jeho kmitání mi ale mírně zkomplikovalo fotodokumentaci interiéru kebabárny. Kebabář se na mě totiž neustále otáčel. Vytahovat telefon a fotit si vnitřek jeho podniku mi v ten okamžik dvakrát nepřišlo vhodné. Při prohlídce kebabárny mě překvapilo její relativně moderní vybavení. Byl jsem jedním z prvních nedělních hostů, nejspíše proto byl Kebab House Ostrov dokonale vypulírovaný. Navrch pak byl krásně provoněný kebabovým aromatem.

Kvituji a cením si toho, že již ráno se kebabářovi točily štangle s masem na plné obrátky a maso bylo řádně propečené. Ano, měla by to být samozřejmost, ale věřte mi, že bohužel není a dopolední návštěva kebabárny se nezřídka může přetavit v odpolední výlet do nemocnice.

Neměl jsem moc času nazbyt, a proto jsem si nechal dürüm zabalit s sebou s tím, že si jej vychutnám pěkně v pohodlí koženkového kupé 2. třídy Českých drah.

Rychle jsem zabral místo v kupéčku, zašustil v igeliťáku, vytáhl svůj oběd a začal z něj s rychlostí pětiletého dítěte rozbalující vánoční dárky strhávat alobal. Od převzetí kebabu až po jeho konzumaci ve vlaku mohlo uplynout cca 20 minut. I přes to byl kebab stejně teplý, jako kdyby mi ho zrovna kebabář podal přes pult.

Nebyl čas ptát se, kdo je kdo, a tak jsem se doslova jako hladové prase pustil do své snídaně. Chramst, chramst, chramst… Ano, nebyl na mě zrovna dvakrát hezkej pohled, když mi od huby při přežvykování odpadávaly kousky zeleniny a drobky od placky, ale co, když máte kebab, není co řešit. 😎 Mé tělo okamžitě zavalil nádherný pocit blaženosti, podobně jako když se notorovi druhý den po kalbě opět do krve dostane kapka alkoholu a vzkřísí jej k životu jako Ježíše.

U placky jsem se bál, že mi za tu dobu, než se dostanu do vlaku, nasákne omáčkou a bude maximálně vhodná tak na žvýkání pro seniory se zubní protézou. Mé obavy se ukázaly jako liché, neboť si placka až do konzumace ve vlaku uchovala svoji křupavost a teplotu. Placka nebyla sice ničím výjimečná, ale za to poctivě připravená.

Standardní mix zeleniny tvořený salátem, červeným zelím, cibulí, rajčaty doplňoval ve srolované placce více než poctivou porci masa. Hlavní ingredience kebabu, kuřecí maso, bylo velmi důkladně propečené a rozplývalo se na jazyku.

Málem bych zapomněl zmínit, že Kebab House Ostrov nabízel vedle standardních zálivek i kari omáčku. Neváhal jsem při objednání ani minutu a šel do neobvyklé, ale dle mé dosavadní zkušenosti osvědčené kombinace pálivé a kari omáčky. Tento mix pak zvýraznil celkový vjem z kebabu podobně jako trojitý axel krasobruslařské vystoupení nadopované sovětské sportovkyně.

Kebab House, Jáchymovská 210, 363 01 Ostrov

Bustan kebab (Praha)

Když už jsme jednou psali o oblíbeném kebabu Tomia Okamury v Jungmannově ulici v Praze, tak musíme napsat i o kebabárně, která sídlí v těsné blízkosti kanceláře DSSS (tedy českých rádoby vlastenců, kteří už řadu let soutěží o to, jak málo lze získat hlasů ve volbách). Vůbec by mě totiž nepřekvapilo, kdyby klucí z vedlejšího vchodu chodili na sváču právě sem.

Kebab krásně voněl už na dálku a kolem kebabárny bylo rušno. To obvykle značí, že by se uvnitř mohlo odehrávat něco, co je mému bříšku blízké. Tak jsem se se svojí drahou polovičkou rozhodl jít si nacpat nácka (v tomto případě raději upřesňuji, že to neznamená, že jsem Vandasovi a jeho boys zaplatil véču).

Vešli jsme dovnitř a objednali si jeden dürüm a jeden döner. Nebudu otálet a vybalím to hned tady. Přátelé, to byla taková galaparáda! Pro mě jeden z nejlepších kebabů za hodně dlouhou dobu a aspirant tak na TOP 5 v Praze. No, přečtěte si to níže. Slintám zase, jen to píšu. Otvíračka od deseti ráno do deseti večer, což je ideál.

Interiér:  Vypadá orientálněji než ostatní kebabárny, jestli to lze takto říci, dejme tomu více persky. Uvnitř hodně prostoru, tak 4 – 5 stolečků a minimálně 10 lidí by se v klidu najedlo najednou. Hezký vybavení, různé podivné kameny po stěnách a zrcadla a další komedie, ale fakt v pohodě, jak v dobře zařízeném teráriu. Za mě hodně palec nahoru a cítil jsem se více než spokojeně.

Kvalita služeb:  Vždy začínáme masem, tak uděláme výjimku a začneme zálivkami. Omáčky úplně super, smetanové s plnou chutí. Pálivá byla tedy skutečně pálivá, až jsem se orosil na čele i jinde, a to jsem zvyklej na ledacos. Česneková pak byla natolik česneková, že ještě hodinu po jídle jsem slyšel romantické: “Táhne tě hrozně z pusy, vůbec na mě ani nedýchej”. Bylinková byla taky perfektní. A teď pojďme na to! Maso bylo krásně čerstvě nakrájené z grilu! Volejte sláva! To už se mně nestalo tak dva měsíce! Ještě na mě kebabář koukal, jak ho bedlivě sleduju, a tak mě uklidnil, abych se nebál, že maso je čerstvé. Super dokořeněné, nepřesolené a šťavnaté. Samozřejmě opět jsme si dali kuřecí variantu.

Zelenina také čerstvá, primárně opět zelí jako vždy, možná až moc možná šťavnatá, jelikož se trochu provalila skrze dürüm, což fakt nechceš, alébrž máš pak celé ruce od omáček a masa a vůbec všeho. Ono to tedy bylo do jisté míry i proto, že toho v durümu prostě mohlo být více, takhle na mě kebabmistři trochu šetřili a dürüm se díky tomu kejval jak oslí penis. Prostě nebyl zpevněn půl kilem masa. Döner byl naopak naplněn naprosto famózně. Díky umně naskládaným složkám zbyla už tak od půlky jen obrovská kapsička pouze masa a housky s omáčkou. S houskou se krásně spojil a partnerka, která se obvykle dělí a nechává, všechno včetně papíru snědla a ještě pak škytala. Tím se dostáváme ještě k housce, která byla hezky prohřátá u döneru, ta na dürum byla poté trochu tenčí, až se protrhl, ale i zde nemohu až tak kritizovat.

Obsluha: Asi snědli hoši kopec vtipné kaše, než jsem přišel, protože neustále vtipkovali. Dělali si ze mě například legraci, když jsem požadoval do kebabu chilli omáčku, že se jedná o čokoládu a podobně. Už jsem se smiřoval s tím, že budu mít čokoládovej kebab.

Cena hlavních pokrmů:  Döner za 85 Kč a dürüm za 100 Kč. Jako na Prahu (a vlastně už i jinde) prostě klasika. Když vezmu v potaz kvalitu, určitě to nejsou vyhozené peníze.

Celkové hodnocení:  Přátelé rychle sem. Výborné maso, zálivky, prostředí. Jedno z největších kebabových překvapení poslední doby.

Bustan kebab, Nádražní 286/20, 150 00 Praha 5

Casa Mia (Děčín)

Na naší facebookové stránce nedávno proběhla soutěž o kšiltovku s kebabovým motivem. Vítězem se stal Lukáš z Děčína, za nímž jsem se osobně vydal předat mu vysoutěženou cenu. Předání se pochopitelně nemohlo uskutečnit nikde jinde než v kebabárně. Lukáš mě zavedl do relativně nově otevřené (údajně prosinec 2017) děčínské kebabárny Casa Mia, o níž jsem vůbec neměl potuchy. Ta se nachází nedaleko jiné pizza-kebabárny U Tahira, o níž jsme psali zde.

Jak již název podniku napovídá, podnik Casa Mia nabízí vedle tradičního kebabového menu i pizzu. A priori jsem už předem mírně předpojatý a nedůvěřivý vůči podnikům, kde si můžete objednat pizzu, kebab a nedejbože ještě třeba smažák. Nevím proč, ale působí to na mě jako kočkopes. Tato vrozená nedůvěra byla bohužel prohloubena konzumací kebabu nevalné kvality v několika pizza-kebabárnách. Naštěstí v Casa Mia to byl úplně jiný příběh.

Pokud bych nebyl doprovázen místním insiderem, Lukášem, na kebab do Casa Mia bych nejspíše sám od sebe nezavítal. Kebabárna se sice nachází v širším centru města, ovšem je náramně zašitá kousek od knihovny v jedné z postranních uliček vedoucích k Labi. Několik rozestavených kovových stolků a židliček tvoří improvizovanou zahrádku na chodníku před podnikem.

Při vstupu do kebabárny nás s Lukášem na uvítanou příjemně ovanul větřík z bzučícího větráku. Interiéru kebabárny dominuje pec na pizzu ohraničená spolu s grilem na kebab pultíkem. Vnitřní prostory působí na první dojem čistě, uklizeně a vzdušně. Rovněž pocit z obsluhy byl od prvního kontakty naprosto pozitivní – usměvavá, příjemná, ochotná. Tak to mám rád! 🙂

Květnové vedro v kombinaci s parnem způsobilo, že jsem výjimečně zvolil malý kebab, avšak tradičně se vším a hóóódně pálivou omáčkou. Příjemná obsluha jižanského vzezření se okamžitě pustila do práce a za chvilku jsem měl před sebou talíř s rozevřenou houskou a pořádnou lajnou masa zalitou chilli omáčkou. Na to, že jsem si objednal malý kebab za pajdu (50,- Kč), jsem byl překvapený, jak velké množství masa mi kebabář naložil do housky. To si nechám rád líbit! Modlím se jen, aby se nejednalo o tradiční fintu nově otevřené kebabárny mající za cíl přebrat zákazníky konkurenčním podnikům. Přeji si, abych byl falešným prorokem.

Pokud bych měl zhodnotit housku, po dlouhé době jsem jedl kebab v housce, která nebyla ztvrdlá a tenká jako, kdybyste ji přejeli parním válcem, a ani zas tlustá a měkká jako rohlík z Alberta přifouklý vzduchem. Zkrátká pěkně propečená houstička tak akorát! Zelenině nebylo rovněž co vytknout. Naopak v parném počasí mě tato nejméně oblíbená ingredience kebabu příjemně osvěžila, takže spokojenost.

Potěšilo mě, že pálivá omáčka vskutku zapálila i moje vypálené chuťové buňky a zažehla v mých ústech rozbušku pálivého ohňostroje chutí spolu s bolestivým drážděním mého jazyka. Odřezky masa chutnaly naprosto úžasně! Z jedné strany příjemně křupové, z druhé naopak velmi libové, naprostá paráda a spokojenost. Jak již jsem se zmínil výše, vyzdvihl bych i velké množství masa v „malém“ kebabu. Chuťově bych kebab ohodnotil jako lehký nadprůměr. Z kebabárny Casa Mia jsem odcházel nadmíru spokojený.

Casa Mia, Masná 188/5, Děčín

Osman Kebab, Politických vězňů (Praha)

Dnešní recenze kebabárny Osman Kebab vznikla tak trochu náhodou. Párkrát jsme se objevili v novinách, takže nám začalo chodit ještě mnohem víc vašich tipů, kam zajít, než dříve. No a mezi těmi tipy se hodně často objevoval Istanbul kebab v Opletalově ulici v Praze, údajně nejstarší česká kebabárna.

S kolegou Emperorem jsme se ujišťovali, že tuhle kebabárnu máme už přeci dávnou zrecenzovanou, jenže ejhle, chybička se vloudila, ještě jsme tam nebyli. Zde je mimochodem trochu vidět, že těch kebabů jsme za dobu existence našich stránek sežrali už tolik, že nám z toho mírně hrabe.

Do Istanbulu jsem se tedy jedno páteční odpoledne vydal. Poté, co jsem vešel do podniku, kde se nacházelo asi osmdesát lidí a celé famílie i s kočárky se rvaly o místo u totálně přecpaných stolů, jsem se ale na místě rozhodl, že Istanbul si budu muset nechat na jindy a začal jsem hledat nějaký jiný kebab v blízkém okolí.

A po padesáti metrech i našel. Osman Kebab vypadá uvnitř dost podobně jako zmiňovaný Istanbul. Jedná se o velmi prostorný podnik se spoustou míst k sezení, umístěný ve sklepním prostoru jednoho z velkých paláců v ulici Politických vězňů. Vchod dovnitř není z ulice, ale z průjezdu, takže na to bacha. Polepy s kebabovou tematikou v oknech ale snad správně nasměrují každého hladového kebabového poutníka.

V nabídce Osman Kebab figuruje velká spousta blízkovýchodních jídel a kebab zde tvoří jen jakýsi doplněk tomu, co bylo ten který den pro strávníky navařeno. Já si objednal jeden döner (zde tedy označený jako gyros), takže je logické, že jsem dostal o dost dražší gyros menu s hranolkami a čerstvým (sic!) ayranem, což pro ty, kterým to nic neříká, je slaný jogurtový nápoj.

Jestli budu obsluze strhávat body za zmatení objednávky, tak jí budu také muset ubrat na hodnocení kvůli chování. Kyselejší ksichty abyste pohledali i v čekárně na kožním. Ale to už jídlo přistálo přede mnou na stole, takže se pojďme věnovat tomu hlavnímu, chuti. Ayran moc nemusím a vzhledem k tomu, že jsem si ho ani neobjednal, u mě tedy opravdu titul miss sympatie nezíská. Hranolky byly úplně v cajku, horké, čerstvě udělané, takže tam žádný problém.

Což už se ale nedá říct o döneru. Začněme houskou. Ta byla totálně nepropečená, příliš tlustá, a bez chuti, prostě brutálně kebab shodila. Pokračovat budu masem. Naši pravidelní čtenáři už asi dokáží odhadnout, co bude nyní následovat. Ano, bude to srdceryvná stížnost na to, že maso přišlo do kebabu z hrnce, totálně studené, a nikoliv pěkně čerstvoučké a horké z grilu. Navíc ho bylo fakt málo.

Zálivky jsem zkusil dvě, pálivou a česnekovou. O česnekové vám toho moc nepovím, jelikož jí v kebabu bylo hrozně málo a vůbec jsem jí pod tunami suché housky necítil. Na druhou stranu pálivá zálivka byla zajímavě pojatá, nešlo o českými kebabáři oblíbenou kombinaci pálivého ARO kečupu z Makra s nějakým sušeným chilli, ale celkem netradiční pastu, která i relativně slušně nakládala, co se pálivosti týče.

Jenže stejně jako jedna květinka jaro nedělá, ani jedna povedená zálivka celý zprasený kebab nezachrání.

Osman Kebab, Politických vězňů 1531/9, Praha

Kebab & Pizza Antalya (Rakovník)

Po dlouhé době nabízím celkem opileckou recenzi, alébrž jsem měl v době konzumace kebabu v sobě větší než malé množství piv, šáňa a rumu. Přesto jsem byl každým coulem profesionál, nahrál si do telefonu poznámky, až mě ráno překvapilo, že je bez opileckého blábolení a dosti podrobné a kvalitní. Asi se pokusím tuto metodu aplikovat i na pracovní dokumenty.

Ale vezměme to od začátku. Za studena chmelenej Bakalář je podle mě nějlepčejší pivo. Takový product placement zdarma, i když – kdyby si recenzi četl třeba sládek (ne Miroslav Sládek prosím pěkně) a  pivovar Bakalář nám nějaký vzorek poslal, nebudeme se zlobit. Nu, po pár kouscích nastává obvykle hlad, a jelikož jsme se pohybovali na rakovnickém náměstí, volba byla jasná. Lokalita téhle kebabárny je naprosto ideální.

Co nabízí: Durüm, döner a pizzu. (tuto kolonku tady pravděpodobně vidíte z mé strany naposledy, neboť jsem si nějak uvědomil, že v kebabárně prostě aviváž od Azurita a tak podobně nekoupíte).

Interiér: Na kebabárnu neotřelý, bílé dřevo, několik stolků, vcelku prostorný. Deset lidí se sem vejde úplně bez problémů, žádná přeplácanost ani bordel.

Kvalita služeb: Jako vždy se pojďme po hlavě pustiti do toho hlavního, a tím je maso. Byli jsme na místě cca v půl 11 večer, na grilu už se točila jen hovězí varianta. Přesto kuřecí objednat šlo, kebabář ho měl – překvapivě – z hrnce. Tradiční záležitost a nešvar, ze kterého bys blil prostě, Milane. V poslední době vám tak 8 z 10 kebabáren nasype maso z hrnce, a já se ptám – proč? Ale je to tisící opakování téhož, a jelikož si to jako zákazníci necháme líbit, tak se to stalo normou.

Ostatně čeští zákazníci si nechají líbit mnohé, že… A já bohužel nejsem výjimkou, protože jsem si vlastně vybral maso z hrnce dobrovolně, hovězí (sojovou) variantu moc nemusím a v alkoholovém opojení mě jaksi vůbec nedošlo, že když se žádné kuře netočí na grilu, asi nedostanu čerstvě nakrájenou porci. Maso, ač z hrnce, bylo dobře dokořeněné a množství relativně dostatečné (po těch pivech bych sežral půl prasete).

Dále dobře propečená houska na döner (i dürum, co jsem viděl u kolegy). Obecně pozoruji trend ve zvyšující se kvalitě housek. Člověk by si řekl, že je to nepodstatná část, ale takovej krásně prohřátej a do křupava opečenej chleba, ten dokáže s celkovým dojmem dělat divy.

Zelenina naprostá klasika variace na zelí a zelí, relativně čerstvá. V porci však bylo více masa než zeleniny, a to mají mazlíčkové rádi. Dal jsem si i sýr navíc, což si obvykle nedávám. Tento dodatek dávám na vrub tomu čtvrtému rumu: byl dobrej – jak rum, tak sýr. Omáčka s příchutí kari a česneku pasovala výborně do sebe. Struktura omáček nevodová, třikrát hurá. Celkově byl kebab vyvážený a chutnal nadprůměrně.

Obsluha: Nemám co bych vytknul, až na to klasické maso z hrnce. Uvnitř měl uklizeno a objednávku neskonil a vše připravil podle našeho přání.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 75 Kč, se sýrem za 85 Kč a dürüm za 100 Kč, se sýrem za 110 Kč.

Kebab & Pizza Antalya, Husovo náměstí 264/9, Rakovník

Kebab House (Štětí)

Kebab House Štětí naleznete schovaný v rohu hlavního náměstí tohoto středočeského (nebo už severočeského?) městečka, v malinké ulici, příhodně nazvané Krátká.

Protože jsme se ženou měli naplánovaný nějaký realitní byznys v jedné z blízkých vesnic, ještě doma jsem nelenil, nažhavil internet a jal se gůglit, jestli by se ve Štětí nenašel nějaký ten kebab k večeři a recenzi. No a protože právě čtete tyto řádky, už asi tušíte, že štěstíčko se na mě usmálo.

Do Štětí jsme dorazili v páteční podvečer, na náměstí se – kromě „sympatického“ páru místních smažek – nikdo nenalézal. Nejinak tomu bylo i ve štětském Kebab House (jakože tam nikdo nebyl, né, že by tam taky oxidoval nějaký párek feťáků 😀 ). Obsluhu jsme naším dvouhlasným „Dobrý den“ po příchodu do podniku očividně silně vylekali a bezpochyby v borci zaseli podezření, že ty dva neznámí lidé, co mu hulákají v kebabárně, budou patrně kontrola z finančáku.

Podezření se zcela jistě ještě prohloubilo, když jsme objednali jen jeden kebab s tím, že si ho sníme na místě. Povinnost vydat EET účtenku totiž zatím vzniká pouze v případě, že jídlo konzumujete přímo v podniku. Objednávky s sebou se zatím evidovat nemusí.

No, kontrola z finančáku jsme sice nebyli, ale kdybychom byli, vypálil by nám kebabář rybník. Účtenku jsme dostali. Co kebabář asi netušil, bylo, že kontrola účtenkou neskončila, ba naopak, že mnohem důkladnější a důležitější kontrola právě začala.

Usedli jsme k plastovým stolům v ne úplně útulném interiéru (Kebab House Štětí by mimo jiné potřeboval vymalovat jak příslovečné prase drbání) a já se za pečlivého dozoru manželky pustil do jídla. Uznávám, že jsem měl docela hlad a proto byly moje chuťové buňky možná trochu tolerantnější než obvykle. Bez okolků ale prozradím už na tomto místě, že jsem si opravdu luxusně pochutnal.

Má spokojenost byla asi i docela vidět, takže mi žena (ačkoliv původně nic nechtěla), nalákána mým mlaskáním, kebab několika poctivými kousy o něco zredukovala. Objednal jsem si kuřecí döner, jiné maso ostatně k dispozici nebylo, s česnekovou zálivkou, pálivým kořením a porcí sýra.

Musím obrovsky vyzvednout chroupavost housky. Kebabář jí nádherně propekl, takže křupala asi jako kosti děcka se skoliózou. Masa bylo dostatečné množství, do kebabu přišlo z grilu (žádný hrnec, který by člověk na malém městě dnes už bohužel i předpokládal, se nekonal). Kdybych chtěl rejpat, bylo tedy trochu vlažnější, ale chuťově bylo v cajku, takže nad teplotou přivírám oko.

Česneková zálivka mě potěšila svou přiměřenou silou a vyladěnou chutí. Díky tomu jsem později k radosti spolujezdkyně neotravoval vzduch ve voze vytrvalým česnekovým říháním. Zeleninovou oblohu bych na druhou stranu neváhal označit za skromnou. Chutnala ale dobře a hlavně, já prostě nejsem králík, abych byl s kebabem spokojený pouze v případě, kdy do něj dostanu půl kila zelí a víc. Ne, i málo stačí, hlavně když je chuť celého dönera vyvážená a když je kebab správně poskládaný.

Ve štětském Kebab House tomu tak bylo, protože kebabář dodržel námi preferovanou skladbu maso – zelenina – maso. Když jíte takhle vymazleného dönera, nejdříve si pochutnáte na masu, pak následuje část, kde převládá zelenina, aby na vás na konci znovu vykoukla bonusová nálož masa. A to my prostě rádi.

Kebab House Štětí, Krátká 158, Štětí

Restaurace Uzbegim (Praha)

Podruhé za poslední půlrok jsem se nechal nalákat na slevu a zakoupil si voucher. A podruhé to stálo úplně za vyližprdel. Zvenku na restauraci Uzbegim svítil nápis nově otevřeno a já doufám, že tam bude v cukuletu znovu nápis zavřeno. Navíc ty blikací neony… No ,už mě tu víckrát neuviděj, jak zpívá Vilda Čok… protože Pražákům teda není v téhle pseudokebabárně hej.

Vejdeš dovnitř a tam frajer v teplákovce, hned mě napadlo, že to bude galaparáda. To jsme na nějakým boxerským tréninku? Jako já nečekám, že bude na sobě obsluha mít frak a bílé rukavičky a bude nám při příchodu hrát na housle Vivaldiho, ale co je moc, to je moc. To tam může být příště rovnou v trenkách a dloubat se v nose, ne-li jinde.

Co nabízí: Restaurace Uzbegim nabízí dürüm, döner a nějaký uzbecký komedie.

Interiér: Předsíň s dvěma stolky a pár židlí. Žádná sláva, ale abych zůstal objektivní, tohle byla vlastně ta nejlepší část celkového hodnocení. Bordel jsem nikde neviděl, špínu také ne.

Kvalita služeb: Takže maso. Když jsme do kebabárny Uzbegim vešli, tak ta parodie na kebabáře za pultem zběsile krájela a krájela hovězí variantu masa (jiná pochopitelně nebyla) a cpala to do hrnce. Po našem objednání zřejmě šáhnul do úplně jiného hrnce a  – tramtadadá – maso v naší objednávce bylo studené. Jako to fakt nechceš.

Dochucení žádné, ostatně, když žvejkáš mouku či sóju, nic jiného ani čekat nelze. Zelenina úplně klaunská: jen červené a bílé zelí. Připadal jsem si, jak když konzumuju slávistickou vlajku. V každém případě v kombinaci se studeným masem a variantou durüm jsem si přišel, jak když v puse přežvykuji staré výpečky.

Což na první pohled nevypadá zas tak špatně, ale žádná extra dobrota to nebyla. Zálivky úplně vodové a bez chuti. Houska relativně ok, ale ta už to fakt nezachrání. Navíc takhle blbě poskládanej döner… Kebabář nejdřív do housky nacpal zeleninu (čti zelí), pak maso a pak omáčku. Čímž nejenže nevznikne žádná super masová kapsička na konec, ale houska se rozmáčí od zelí a celé to prostě nestojí za nic, abych se zdržel vulgarismů.

Obsluha: Outfit už jsem hodnotil výše. Kebabář byl v předchozím povolání nejspíš řezník, protože fakt jen krájel a krájel a krájel a pořád to cpal do hrnců… Troufnu si říct, že maso ještě nebylo ani úplně propečené a pak navíc ještě někde schované v míse… Za deset minut se v prostoru pseudokebabárny objevil jeden člověk. Nakrájeno však muselo být tak deset kilo masa. Asi očekával velkou rodinnou hostinu v pozdějších hodinách. Pak ale nechápu, proč měl vypnutý gril a durüm se mi ohříval snad deset minut. Možná už se chystal na cestu domů, ale bylo teprve půl sedmé a mají mít do deseti.

Hned při objednávce nám bylo jasné, že odsud si odnesu spíše průjem, nežli gastronomický zážitek. I když třeba se provozní drží hesla, že zážitek nemusí být dobrý, zato ale intenzivní. Spolustolovnice moc nechtěla hovězí variantu masa (tj. mouky) a jelikož mají v nabídce za nižší cenu i variantu s falafelem, chtěla jim vlastně dát vydělat a místo pseudohovězího si dát falafel. K našemu překvapení obsluha rezolutně řekla, že to nejde, a to dosti nepříjemným tónem hlasu. Byl to blb.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 79 Kč a dürüm za 85 Kč.

Restaurace Uzbegim, Koněvova 945/75, 130 00 Praha

Alibaba Kebab (Roudnice nad Labem)

Služební cestu do Prahy jsem si zpestřil zastávkou na obědový kebab v Roudnici. V této oblasti se na naší kebabové mapce dosud skvěl nápis „tady žijí lvi“. Rozhodl jsem se dosud neznámé teritorium zmapovat a do navigace zadal adresu nejbližší místní kebabárny. Onou vyvolenou se stala kebabárna Alibaba Kebab.

Zhruba sto metrů za kebabárnou jsem zaparkoval auto a vyšel vstříc pověstnému kebabovému štěstíčku. Brblající zvuk motorů chvátajících aut na rušné ulici sem tam prořízlo zakvičení vytuněného šrotu joudů z nedalekých vesnic, kteří museli dát celé Roudnici najevo, že si burani jedou do Lidlu pro lahváče a rohlíky. Absence výraznější reklamy způsobila, že jsem Alibaba Kebab asi dvakrát minul.

Kdyžmě zradil zrak, čich mě nezklamal. Jako Monty Jack jsem tedy následoval jemnou vůni kebabu razící si cestu v odéru výfukových plynů až jsem konečně dosáhl svého cíle.

Vešel jsem do kebabárny a nevím, z čeho jsem byl více konsternovaný. Jestli z indické výzdoby a slonů vlevo, friťáků uprostřed, které bohužel jakoby spolu s Landou řvaly „žádný schovávačky!“, anebo ze srdíček a výzdoby, která by se vyjímala spíše u nějaké ezopiče vedle terapeutického gauče či v čajovně. To vše usazeno v místnosti připomínající dlaždicemi a chladem bývalou masnu, do níž se pravděpodobně skrze hvězdnou bránu dostali sloni, aby svoje bytí završili tím, že skončí v tlačence. Nebo v mém kebabu?

Po chvilce netrpělivého přešlapování se rozhrnula záclonka a ze zadní místnosti vyběhla postarší paní, evidentně překvapená, že do podniku přišel zákazník. Objednal jsem si klasický kebab a tradičně zdůraznil, že bych si přál velmi pálivý. Na paní se mi líbila její firemní bunda s nápisem podniku na zádech. Připomínala mi sportovní bundy členů boxerských týmu s tím rozdílem, že místo slov Rocky, Apollo nebo Ivan Drago se mezi jejími lopatkami vyjímal nápis Alibaba Kebab.

Na chvilku si odběhla opět do vedlejší místnosti za dítětem, které pravděpodobně hlídala. Poté se dala do práce. Příjemně překvapila tím, že se obloukem vyhnula friťákům. To jsem si z plna plic oddechl. Do housky skrajovala maso z jediné štangle, která se tak trochu točila/netočila ve stylu princezny Koloběžky. Sledoval jsem jak z tenounlinké štangle masa odpadávaly pláty masa. Zaujalo mě, že byly vidět jednotlivé vrstvy kuřecího masa o tloušťce zhruba 2 palce, což naznačovalo, že dostanu do housky opravdu maso a nikoli mix masa, kostí, peří a kdovíčeho ještě. To mě po prvním šoku z kebabárny trochu zvedlo náladu.

Za pár okamžiků jsem svou objednávku svíral v ruce a přemýšlel, kde se naobědvám. Do auta daleko, židle a stoly v kebabárně žádné, tak jsem se postavil k pultu u zdi.

Říkáse, že člověk jí i očima. Pokud by to platilo i u Alibaba Kebabu, asi bych váhal, zda-li budu vůbec jíst. Mocné zvolání mého žaludku mi ale připomnělo, že bych měl doplnit benzín do svojí nádrže, a tak jsem se zakousl do slaboučké housky, která měla co dělat, aby v sobě udržela veškerý obsah. Chatrnou konzistenci alespoň mírně vynahrazovala její křupavá chuť.

Mezi přílohami se ve většině nacházela cibule, salát s nějakými kousky trávy, jež přes můj první přezíravý pohled chuťově obzvláštnily chuť podávaného pokrmu. U zeleniny ani nebylo moc co hodnotit. V tomto případě se jednalo o nutné zlo, které sice neurazilo, ale i díky absenci jakékoli pestrosti – např. rajče, okurka, atd. ani rozhodně nenadchlo.

Nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu – masu. Obsluha s masem šetřila asi tak, jako kdyby nás okupovali Němci a maso bylo opět příděl. Na straně druhé, maso bylon nakrájené tak, že jsem se zakusoval do velkých celistvých kousků masa jako v KFC a chuťově velmi mile překvapilo. Bohužel jak jsem se před chvilkou zmínil, v housce se ho nacházelo velmi poskrovnu.

Pokud bych měl hodnotit zálivku, zpočátku jsem byl zděšen tím, že paní bere do ruku jakousi červenou tubu připomínající barvou i tvarem „ARO“ kečup z Makra. V ten moment jsem si říkal, že tohle bude vážně prů*er. Naštěstí obal od této gurmánské značky kečupu byl použit pouze jako dávkovač. Omáčka byla domácí a chuťově se vyznačovala jemně pálivým ocáskem.

Během pěti minut jsem dojedl a bohužel okamžitě začal přemýšlet, jestli se zastavím ještě na benzínce něco sníst. V poměru k ceně 80,- Kč jsem dostal opravdu velmi chabou porci jídla, spíše takovou přesnídávku. To, že jsem po konzumaci kebabu marně hledal odpadkový koš, kam bych vyhodil papírovou kapsu na housku s nápisem „BURGER“ a papír z dávkovače na toaletách, který jsem obdržel jako ubrousek, jsem již bral jen jako třešničku na pomyslném dortu v této kebabárně.

Při odchodu z Alibaba Kebabu jsem očekával, že někdo vyskočí zpoza rohu a začne se smát na celé kolo a křičet „skrytá kamera!“, anebo že se probudím a zjistím, že to byl nějaký sen stylizovaný do atmosféry filmů Davida Lynche. Takový Alibaba kebab v městečku Twin Peaks.

Alibaba Kebab, třída T. G. Masaryka 942, Roudnice nad Labem

Ronny Kebab (Nové Strašecí)

Jak se stáváme čím dál populárnější, tak nám chodí víc a víc doporučení od našich čtenářů, kam jakože máme ještě zajít a kde že je to naprostá bomba, nebo naopak kam musíme zajít, protože tam by tam to snad ani pes nežral. Občas už si připadáme jak Rychlá rota nebo jak Krotitelé duchů, kteří v kanclu čekají na červený alarm oznamující, že přišel mail a je třeba plnit svou inspektorskou povinnost.

Nu, a tak se dostáváme k doporučení jednoho z fanoušků do města Nové Strašecí, hovorově Bubákov a zkráceně BUBU. Město samotné rozhodně stojí za návštěvu a okolí rovněž, jak si však stojí tamější kebabárna Ronny Kebab? Vyplatí se udělat si výlet i kvůli blízkovýchodnímu pokrmu?

Už dle názvu je patrné, že se jedná o pobočku rakovnické kebabárny u náměstí. Údajně už rakovnického kebabáře unavovalo denně makat dlouho do noci v Rakovníku, a tak se přesunul do Bubákova. A tady si jede na pohodu od  devíti ráno do sedmi večer a o víkendu pak od dvanácti do devíti večer. Docela by mě zajímaly myšlenkové pochody kebabáře, protože kdo jako přijde na kebab v devět ráno? To snad nenapadne ani mě, a to jsem teda jó prase v tomhle. Naopak největší chuť na kebab přeci bývá tak po osmé večerní, a to bych zde úplně nepochodil.

Ku provozovně jsme se dostavili v sobotu ve 12:30, neboli bylo otevřeno teprve půl hodiny. Toho jsem se popravdě trochu obával, aneb kdo nemá špatné zkušenosti z návštěvy kebabárny hned po otvíračce? Riskujete nějaké zbytky odřezků z předchozího večera, o čemž by kolega Grylls mohl v Maidumu v Ústí vyprávět. Ale tady se nic takového nekonalo, tudíž třikrát hurá. Vůně grilovaného masa nás praštila přes nos několik desítek metrů před kebabárnou.

Uvnitř se pak krásně rožnily dvě štangle masa a přes výlohu se usmívaly na kolemjdoucí. A jaké to štěstí, kebabmistr se právě jal svého řemesla a čerstvě odkrajoval kuřecí maso. Ale ale, co to nevidí oko mé modravé? Proč proboha cpe nakrájené maso někam do hrnce a ne lidem do jídla? Očividně si kebabáři nedají říct a nedají. Je pravda, že maso, které nám po chvilce dal do naší objednávky, bylo čerstvé, ale ztrácí to takhle ono posvátné kouzlo, kdy vám čerstvě nožem seřeže štangli masa a kus vám putuje přímo do objednaného döneru či durümu.

Co nabízí: Prostě kebab. Durüm a döner. Poté různé variace masa na talíř či s hranolkami nebo nejrůznější saláty.

Interiér: Tak úplně o Sixtinskou kapli se nejedná, ale na kebabárnu dost v pohodě. Uvnitř se nachází barový pultík a několik stoliček a hlavně – je tam čisto. Trochu kýčovité obrazy na zdech pomineme – Louvre budu hodnotit jindy, pokud tam mají kebab. Na krátké posazení a vychutnání si pokrmu je však prostor naprosto dostačující.

Kvalita služeb: A teď to hlavní, na co všichni čekáte. Započněmež masem. Hrncovitost, zcela zbytečnou, jsem již popsal výše. Objednali jsme si klasicky jen kuřecí variantu. Pochválit musím dokořeněnost a i teplotu a vlastně i čerstvost. Co trochu zkritizuji, je tedy množství. Řekl bych až moc zelí na úkor masa. Což sice chápu z podnikatelského, nikoli však uživatelského hlediska. Objektivně však musím kritizovat pouze durüm, v döneru bylo masa na první pohled vcelku dost.

Dál si na paškál vezmeme housku. Na durüm byla úplně super. Pěkně si dal kebabář na čas a křupavost mi byla odměnou. I houska na döner byla nadprůměrná. Zelenina byla asi největší zklamání. Prostě zelí a jinak žádná galaparáda. Tady je určitě prostor pro zlepšení. Navíc, jak už jsem psal výše: až moc zelí na úkor masa. Naopak zálivky mě příjemně překvapily, pěkně husté a žádná voda, navíc chuťově výrazné. Mohu hodnotit kari a bylinkovou. Velikost objednávek byla celkově obstojná a nacpal jsem se solidně.

Obsluha: Zřejmě pravej blízkovýchodní fousek, rozhodně milej a mluvil dobře česky. To, že do kebabárny v tak malém městě přišlo v sobotu v poledne vcelku dost lidí, také vypovídá o popularitě tohoto podniku. Přesto musí zaznít i kritika, působil trochu zmateně, a to možná proto, že si patrně všimnul, jak jsem si venku kebabárnu fotil. Možná proto znervózněl a ani se mě nezeptal, jakou chci zálivku… nebo umí číst myšlenky (je to černokněžník?), protože jsem si opravdu chtěl dát kari a bylinky. Líbí se mi, že si člověk po objednání chilli může do jídla chilli nasypat podle chuti sám. A ještě dokázal vytvořit super kapsičku v döneru, takže poslední sousto bylo pěkně všechno dohromady včetně masa.

Cena hlavních pokrmů: Döner za 85 Kč a dürüm za 100 Kč, což je tedy na maloměsto vcelku pálka. Tohle jsem ochoten zaplatit v Can Bey na Štěpánské, ale tady se moje kolenovrtské panenky trochu protáčely. Inu, žádná konkurence, lidi chodí, tak co by zlevňoval. To na druhou stranu chápu.

Ronny Kebab, Čsl. armády 208, Nové Strašecí

Ahura Kebab (Karlovy Vary)

Pracovní povinnosti mě odvelely na služebku do Karlových Varů a samozřejmě jsem toho využil k prozkoumání úrovně místních kebabáren.

Někdo v Berouně řekne Beroun a někdo, jako já, potřebuje vždy v Karlových Varech urgentně močit. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Proč to zmiňuji? Doufám, že zveřejněním svého problému se ho jednou provždy zbavím, a příště nebudu muset zas ochcávat Grandhotel Pupp. Tolik k mým urologickým problémům a teď již k Ahura Kebabu.

Chtěl jsem si pochutnat, a proto jsem nechtěl jít hned do první kebabárny, která mi cvrkne cestou do nosu. Prošel jsem si tedy nejprve hodnocení místních podniků. Výborné hodnocení na webu mě zlákalo k návštěvě karlovarské kebabárny Ahura Kebab. Kebabárnu není příliš těžké najít. Nachází se na Zeyerově ulici v centru města.

Podnik neoplývá zrovna dvakrát velkým prostorem ke konzumaci. K sezení slouží jen několik podsedáků pohozených na výklenku výlohy bez stolků. Ke konzumaci „na stojáka“ jsou určeny pouze dva vyšší hliníkové stolky. Za dobu, co jsem strávil v kebabárně, jsem byl jediný, který si kebab snědl přímo na místě. Všichni ostatní si brali své objednávky s sebou.

Když jsem si prohlížel kebabárnu, narazil jsem na íránskou vlajku a z toho si odvodil, že provozovatel kebabárny bude pocházet z této země. Kebabář byl milý, usměvavý a ochotný.

Musím se ovšem přiznat, že mě trochu zarazilo složení místních zákazníků. S výjimkou jedné postarší dámy se jednalo na první pohled o velmi svérázné osoby. O zábavu se v Ahura Kebabu nejprve starala sociálně nepřizpůsobivá rodinka s dítětem, kterou poté vystřídal mladý pár evidentně holdující drogám. Všichni měli ve zvyku kebabářovi tykat, což mu evidentně nebylo po chuti, ale snažil se být stále „keep smiling“. Jeho přístup jsem obdivoval, neboť bych tohle osobně nevydržel.

Poručil jsem si klasický döner kebab s kuřecím masem, se vším, hodně pálivý a s kombinací kari a pálivé omáčky. Cena 90,- Kč.

Kebabář se dal do práce. Ze štangle s kuřecím masem odkrájel elektrickým nožem plátky masa, rozevřel dokořán housku a začal do ní vkládat nakrájené maso. Na chvilku jsem se zděsil, když jsem viděl, že se v housce nacházelo pouze několik drobků masa a už do housky začal vkládat přílohy. Jednalo se naštěstí jen o první podkladovou vrstvu masa, na níž vrstvil další a další plátky masa a ingredience.

Přitiskl jsem oba cípy housky k sobě a zahryzl se do kebabu jako bobr do kmene stromu. Houska příjemně křupala jako kolena seniora s artrózou nejvyššího stupně, zelenina svěží jako ranní rosa a delikátní maso v hojném množství. To vše podtrženo vynikajícími omáčkami.

Kari omáčku jsem měl v kebabu poprvé a její kombinace s pálivou omáčkou opravdu stála za to. Ahura Kebab mohu s klidným svědomím doporučit k návštěvě. Cena kebabu je zde sice o něco vyšší, než je člověk z jiných krajských měst zvyklý, ale jdete najisto na chutný kebab. Jednoznačně doporučujeme! 😊

Ahura Kebab, Zeyerova 276/11, Karlovy Vary

Starší příspěvky:

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑