Štítek: kuřecí (stránka 1 z 3)

Döner Kebab Žižkov (Praha)

Žižkov mě opět povolal do zbraně a já, jsa pln odhodlání, vyrazil na steč! Kebabárna Döner Kebab Žižkov pro nás byla nějak zakletá. Už jsme tam byli snad všichni inspektoři, jednou dokonce dohromady, ale vždy to tak nějak dopadlo, že se všichni vyndali nebo tak něco a z recenze nic nebylo.

Tudíž jsem šel raději sám a ve všední den, aby mě to zase neuvrhlo do nějaké blízké hospody. Už zvenčí lákala libá vůně, takže jsem své kroky dvakrát neprodlužoval a hupnul jsem po schodech rovnou do jámy lvové. Otevírací doba ve všední dny do půlnoci a o víkendu do tří do rána.

Co nabízí: Döner, dürüm a další spousty věcí, neměl jsem moc čas si je poznamenat, měl jsem hlad a šel jsem na kebab, překvapivě.

Interiér: Interiér vypadá tak trochu jako moderní bistro. Což není výtka, dokonce naopak, jedná se o velmi prostorný podnik, čistý, působí to nově a díky kebabu voňavě. Navíc opět chválím nepřeplácanost.

Samotný pokrm: Objednal jsem si, když už to mají v názvu, jeden döner, klasicky kuřecí. Maso bylo výborně okořeněné, i když žel bohu opět vytažené z hrnce. Hergot, chlapi, to už žádnej kebabář neumí udělat kebab načerstvo rovnou z grilu, krucinál, himl hergot laudón donrvetr? Takhle bylo maso trochu studené, a to člověka dvakrát nepotěší.

Velikost kebabu nebyla úplně dostatečná, rozhodně za 89 Kč jsem očekával krapet větší nálož, abych si pořádně napral nácka. Celý kebab navíc byl úplně blbě poskládanej. Nejdřív dovnitř nacpali maso a potom kýbl zeleniny – a člověk, jemuž jde jako mně primárně o maso, pak asi deset minut zápasí a zápolí se zlovolnou květenou, než se k masu vůbec prokouše.

Zpětně bych nejradši všechnu zeleň vzal a hodil jim ji za pult. A to by byla taková škoda! Protože, i když nebyla úplně nejčerstvější, volám sláva a tři dny se raduju, alébrž musím ocenit snahu o nějakou změnu! V zelenině byly i fazole a díky pálivé zálivce se tak vlastně jednalo o jakýsi kebab po mexicku. Za mě palec nahoru. Ale znovu, proč na té zelenině není aspoň kousek masa? I to lépe vypadá pro zákazníka a hlavně to nemusím jíst jak nějakou krabičkovou dietu. Já se chci zakousnout do všeho pěkně po prasácku, najednou! Houska křupavá na plochách, kde se dotkla grilu, ale jinak spíš žužlavá, částečně kvůli menší porci poloprázdná.

Obsluha: Byli dva, klasika klucí vopálený, uvnitř měli čisto a tvářili se vcelku v pohodě. Jen to maso z hrnce, hoši. To já nezapomínám.

Cena hlavních pokrmů: dürüm 99 Kč a döner za 89 Kč, v ceně navíc sýr.

Döner Kebab Žižkov, Sladkovského náměstí 323/3, Praha

Kebab Na Pankráci (Praha)

Odpolední procházka kolem Vyšehradu, a co to mé oko v dáli nevidí. Není to náhodou nově otevřená kebabárna? Je! Tak, a hurá sem. Když jsme dorazili dovnitř, první pohled mnoho optimismu nevzbuzoval.

Už neměli žádný maso na štangli, to jednoho nepotěší. Při bližším pohledu bylo však patrné, že zrovna čerstvě dokrajovali, konkrétně kuřecí maso. Jiné v nabídce nebylo, což je vlastně dobře. Jiné stejně nejím či se mu spíše vyhýbám.

Otevírací doba podniku Kebab Na Pankráci cílí na kravaťáčky v okolí. Otevřeno mají od 10 do 19 jen od pondělí do pátku. Takže se musí o to více snažit.

Co nabízí: döner, dürüm a v nabídce třeba také kebab s rýží, s hummusem a s dalšími přílohami. Příjemné překvapení. Minimálně hummus, který příště jistě ochutnám.

Interiér: Kebab Na Pankráci je úplně nově otevřená kebabárna, uvnitř pouze tři stoličky, což není pro velkou klientelu. Je to však dostačující. Nepřeplácaný interiér s obrazy pokrmů, hezká kvalitně udělaná podlaha a stěny, bez blbých neonů. Za mě úplně ideální. Uvnitř navíc měli čisto, dokonce zrovna čistili druhý gril.

Samotný pokrm: Objednali jsme si jeden klasický döner a dürüm. Maso mohlo být určitě slanější a více kořeněné, varianta kuřecí. Zelenina, ač nevypadala, byla čerstvá, na druhou stranu žádná hitparáda, prostě total unifikovaná verze dvou barev zelí, dále zbytky ledového salátu, ale žádný rajčata, cibule, kopr nebo cokoliv nového či jiného. Houska na dürüm byla trochu měkčí. Naopak u döneru byla super křupavá.

Döner obecně bych hodnotil určitě lépe než dürüm. Navíc u döneru kebabář umě věci dovnitř naskládal takovým způsobem, že na konci zbyla dokonalá kebabová masitá kapsička. Neboli housku potřel zálivkou, poté maso, poté zeleninu a navrch opět kopec masa. Bylinková zálivka byla UBO (univerzální bílá omáčka bez chuti), ale špatný to vysloveně nebylo.

Obsluha: Byli na nás klucí dva. Jeden co kasíroval – celkem sympaťák, a druhý připravoval jídlo. Tudíž se dobře vystřídali, že ten, kdo hrabe na peníze, nehrabe pak na jídlo, a obráceně. Poprvé v životě jsem od obsluhy zažil, že se mě vůbec na nic nezeptala a než jsem stačil říct švec, měl jsem dürüm na stole. Bohužel byla dovnitř nakydána pouze bylinková omáčka, což já jako chilliholik úplně nevítám. Bylo to tak trochu bez chuti.

Kebabář se navíc ani nezeptal, co chce přítelkyně, která se musela slůvkem Halt! připomenout, že si chce ingredience tak trochu vybrat sama. Přítelkyně si navíc poté všimla, že druhý kebabář měl údajně celkem svaly a dá se na něj koukat, což – co si budeme povídat – Emperor se skákajícím břichem v poslední době úplně nemá. Vlastně mě tím celkem naštvala, když tak o tom přemýšlím.

Cena hlavních pokrmů: Super ceny dürüm 79 Kč a döner za 79 Kč. To je na kebabárnu kousek od Kongresového centra a Vyšehradu super cena a mít Šemík tu možnost, zaskočí radši sem na kebab, než kolem Vltavy proti proudu.

Kebab Na Pankráci, Na Pankráci 1055/61, Praha

MyWay Döner Kebab Průběžná (Praha)

Víkendová odpoledne se zvláště teď v zimě a nečase stávají pro mnohé chvílemi nudy. Ne však pro nás, kebabové inspektory. My po sobotách a nedělích vyjíždíme do vzdálenějších kebabáren, ke kterým se v průběhu pracovního týdne nedostaneme. A zatímco pro některé inspektory může takový výjezd znamenat třeba 100 kilometrů v autě tam a 100 kilometrů zpět, já se vydal z Vinohrad až do dalekých Strašnic.

Na paškál jsem si totiž vzal kebabárnu MyWay v Průběžné ulici. A to ze dvou důvodů. Jednak jí míjím po cestě domů z Ikey a jednak je sesterským podnikem námi velmi vysoce hodnoceného MyWaye na Břevnově.

Takže tu máme sobotu po poledni, parkuji auto v docházkové vzdálenosti od kebabárny MyWay a vydávám se recenzovat. Ihned po otevření dveří mě přivítalo dvojhlasné hlasité „Dobrý den,“ což v záplavě zamračených kebářů, kteří se tváří, jako kdyby se před půl hodinou vrátili z Usámova pohřbu, vždycky potěší.

Interiér MyWaye v průběžné ulici je docela malý, vejdou se sem jen dva stoly a osm židlí, ale zase mi přišel relativně útulný a hlavně čistý. Přistoupil jsem k pultu, za kterým se točily dvě štangle masa v klasickém kombu kuřecí – hovězí.

Obsluha (žena a muž, pravděpodobě z Indie, Pákistánu nebo Srí Lanky) mě poctivě provedla úskalími objednávky. To znamená, že se mě zeptala, kterou ze čtyř zálivek mi má döner ochutit, jestli tam chci i cibuli a jestli to bude tady, nebo sebou. Vypadá to jako jednoduchá procedura, ale zmiňuji to zde, protože tak půlka českých kebabářů má s odbavením objednávky nějaký problém. Když pak někde dostanete přesně, co chcete, je to skoro na děkovný dopis.

Objednal jsem si döner s česnekovou zálivkou a pálivým kořením a zasedl ke stolu. Byl jsem vstřícností obsluhy tak zaskočen, že jsem ani nestihl koukat, jestli jsem maso dostal z hrnce, nebo ze štangle. Musím ale říct, že všem zákazníkům, kteří si přišli pro sobotní oběd po mě, kebabář maso skrajoval poctivě vždy pro konkrétní objednávku. Opět, taková základní věc, člověk ale aby skoro bouchl šampus, když konečně po čase natrefí na podnik, kde to nešidí a neopečou celé maso v deset dopoledne a pak ho až do půlnoci nekydají do kebabů z hrnce.

Döner dorazil po chvilce a já se do něj pustil. Musím ocenit perfektně propečenou housku, která neztratila na teplotě ani po cca deseti minutách mého boje s obří porcí. Zde bych chtěl na MyWay kebab v Průběžné ulici apelovat, aby to tolik nepřeháněl se zeleninovou složkou pokrmu. Jasně, všichni máme rádi velké porce, ale půl kila zelí (2 druhy) a salátu, to mi přijde celkem zbytečné.

Nejprve jsem dokonce MyWay podezříval, že se excesivním množstvím zeleniny snaží zamaskovat menší množství masa, ale když jsem se konečně prokopal několika vrstvami zelí až do jádra döneru a začal z něj maso hloubkově těžit, musel jsem uznat, že je ho tam také dost. Každopádně byla houska ingrediencemi tak přecpaná, že jí prostě nešlo zmáčknout a do döneru se normálně zakousnout. To já osobně hodnotím jako menší mínus.

Česneková zálivka byla krásně hustá (když si vzpomenu na vodovou zálivku na Vršovickém náměstí, tak to snad ani nelze označit za stejné skupenství) a přiměřeně česneková. To znamená, že měla říz, ale česnek jsem nekrkal ještě v pondělí odpoledne. Sypané chilli skoro vůbec nepálilo, což je ale taky taková česká kebabárenská klasika. My tři inspektoři jsme navíc blázni do papriček s pálivostí nad milion jednotek SHU, takže máme, lidově řečeno, propálený huby a jen tak nás něco nepálí.

Po dojedení kebabu jsem se odvalil do auta, odjel domů a ten den už vůbec nejedl. To se mi stalo snad poprvé v životě, takže porce byla opravdu brutální. MyWay v Průběžné ulici můžu s klidem doporučit. Při ceně 85 Kč za döner se jedná o pořádný kus poctivě připraveného žvance.

MyWay Döner Kebab, Průběžná 387, Praha 10

Istanbul Kebab Na Poříčí (Praha)

Klasické hektické odpoledne v Praze. Chytl mě hlad v centru a já vůl zašel do první kebabárny, kterou jsem spatřil – Istanbul Kebab Na Poříčí. Údělem kebabového inspektora je sice vyhledávat dosud nerecenzované kebaby, ale občas je to, vážení, řehole. Měli byste nás, kebabové mučedníky, velebit dnem i nocí.

Hned, jak jsem vlezl dovnitř, bylo mi jasné, že Istanbul kebab Na Poříčí je klasická past na turisty v centru. Pohledy obsluhy byly asi tak příjemné, jako chilli papričky v oku či na intimnějších místech.

Navíc otevírací doba od 9 ráno do 6… znovu ráno? No, na kohopak tady asi cílí kolem páté ráno? Já jsem podnik navštívil kolem páté odpoledne, a tedy taky se úplně nepředvedli.

Co nabízí: Döner, dürüm a zřejmě další věci, jelikož na mě obsluha koukala fakt podivně, rozhodl jsem se moc se nerozhlížet a tedy ani příliš nefotografovat. Po takřka inzultaci a vykázání z kebabárny v Berlíně si dávám pozor.

Interiér: Asi nejpodivnější, co jsem dosud zažil. Což je po mnoha desítkách kebabárnách (jestli ne ještě více) co říct. V přízemí se jedná o naprostou klasiku. Pult, na něm za sklem zelenina a zálivky a za tím točící se maso na štangli. Ale první patro? Za prvé, vkusná malba pražského Karlova mostu v modré barvě. Potud vše v pořádku. Ale jedna celá stěna byla zrcadlová a bylo patrné, že zrcadlo bude jak z blbých špionských filmů polopropustné. Neboli, že já vidím v odraze sebe, ale kdovíkdo na druhé straně vidí mě. Což u pojídání a hodnocení kebabu a různého focení okolí fakt nechceš. Vzhledem k tomu, jak “příjemně” se tvářila obsluha dole, bůhví jakej filuta se skrýval za stěnou.  A představa, že někde ve sklepě se nachází pár *** (autocenzura) s letlampou, který vylítnou po mé oprávněné kritice, mě věru nelákala.

Samotný pokrm: Objednal jsem si jeden klasický döner, kuřecí. Bohužel porce jak pro vrabce. Měl jsem hlad. Maso bylo studené a z hrnce. Co víc si přát. Zelenina už zažila také lepší časy. Jeden plátek rajčete, starý kus salátu a dost malé množství zelí. Houska za prvé dost malá, a za druhé i tak vlastně uvnitř poloprázdná. Zálivka měla být bylinková, ale byla úplně bez chuti, prostě UBO (univerzální bílá omáčka). Mám já tohle zapotřebí?

Obsluha: Extra protivná už od prvního pohledu. Je pravda, že už při objednávce mi bylo jasné, že v Istanbul kebabu Na Poříčí si fakt nepošmáknu. No, nechal jsem si pěkně vrátit kolenovrtsky na korunu, což bylo odměněno skutečně líbezným pohledem a po očku jsem sledoval oba kebabáře, jestli mi do kebabu ještě jako bonus neflusnou.

Cena hlavních pokrmů: Dürüm z nastálého naštvání a problematického fotografování netuším. Döner nejspíš za 99 Kč, popravdě jsem si to ani nezapsal, protože jsem odcházel značně rozčarován.

Istanbul Kebab, Na Poříčí 1038/6, Praha

Hawler Kebab (Lovosice)

Nedávno jsme obdrželi tip od rodinného příslušníka jednoho z kebabárenských inspektorů na Hawler Kebab v Lovosicích. Protože to mám do Lovosic, co by kostelníkův syn kamenem dohodil, nebyl důvod otálet s návštěvou podniku. Nadstandardní hodnocení kebabárny na webu ve mně navíc vzbudilo vysoká očekávání o kvalitě kebabu. Nemohl jsem se dočkat, až se zde do něj zakousnu. Zapnul jsem tedy výstražné majáčky a frčel do Lovosic.

Hawler Kebab najdete v centru Lovosic přímo naproti Městskému úřadu. Na inspekci jsem se vydal v poledne a na osazenstvu kebabárny bylo na první pohled znát, že se jedná o oblíbené obědové místo nejen kancelářských krys z protějšího městského úřadu, ale i proletariátu z blízkého okolí.

Poté, co si mě po nějaké době přešlapování u pultíku všimla obsluha, co mě sotva pozdravila, objednal jsem si hodně pálivý hovězí kebab se všemi omáčkami (tj. bylinková, česneková a pálivá). Adjektivum pálivý jsem pro jistotu zopakoval ještě jednou. Přežvykující paní za pultem kývla na znamení přijmutí mé objednávky. Na první pohled bylo znát, že jí práce vyložené baví…

Sedl jsem si ke stolku a v mezičase, kdy jsem čekal na kebab, jsem si se zájmem prohlížel prostory kebabárny. Interiér snoubí prvky botanické zahrady a zasedací místnosti. Co bych ovšem vyzdvihl a pochválil, je možnost si zde ke kebabu objednat točené pivo. Na to člověk jen tak nenatrefí.

Po chvilce mi obsluha přinesla kebab. Rychle jsem vidličkou vyzobal přepadávající zeleninu. Zeleninovou přílohu tvořily dva druhy zelí a salát s kousky mrkve.

Po prvním zakousnutí do kebabu mě zaujala houska. Nebyl to ten druh, který dostanete v drtivé většině kebabáren. Škoda jen, že housku obsluha před naplněním jednotlivými ingrediencemi alespoň nenahřála. Mohla celkový dojem z kebabu pozvednout o úroveň výš.

Hovězí maso pro mě představovalo zklamání. Jak jsem asi mohl čekat, jednalo se o klasickou sekanou. Navíc napůl studenou. U chuti masa ani nevím, co mám hodnotit, jelikož se jednalo o hnědou gumovou hmotu vhodnou leda tak na takovéto „domácí žvýkání“.

Svůj pohled jsem obrátil směrem k otáčející se štangli na plynové grilu a vše mi ihned došlo. Gril byl zaplý snad na úsporný režim a jediným smyslem, proč byl vůbec v chodu bylo „udržení provozní teploty masa“.

Zálivky se nevyznačovaly jakoukoli výraznější chutí. Možná to bylo způsobeno tím, že se chuťové činitele jednotlivých omáček vzájemně neutralizovaly. Ale vážně. Asi bych neřekl ani popel, kdybych nezdůraznil hned dvakrát, že chci pálivý kebab. Jak asi tušíte, kebab pálil asi jako dětská jablečná přesnídávka.

Hawler Kebab, Osvoboditelů 1191, Lovosice

Halal Döner Kebab, Holešovická tržnice (Praha)

Před Vánoci jsem vyrazil (spolu s asi půlkou národa) do holešovické Alzy vyzvednout pár dárků. Ten den ráno jsem dostal od kolegů inspektorů pěkný kartáč, že už jsem dlouho nebyl na kebabu a pramínek recenzí tekoucí z vinohradských kopečků krapet vyschl. No, při hodinovém čekání na vyzvednutí dárku mi poněkud vyhládlo, a proto mi budka s nápisem Halal Döner Kebab na rohu holešovické tržnice udělala celkem i radost. S myšlenkou na pověstné spojení příjemného s užitečným jsem odhodlaně vykročil k budce. Bohužel ono „příjemné“ někam zmizelo a zůstalo jen užitečné. Byla z toho recenze (a strávené odpoledne na hajzlu).

Maringotka s červenou fixou přeškrtanou nabídkou pizzy a slušně zašpiněným exteriérem, který jsem začal zkoumat při volné chvíli po objednání kuřecího dürüma, neslibovala gurmánský zážitek na úrovni tří michelinských hvězd. Říkal jsem si ale, že kebab může být dobrý z kdejakého hladového okna a že třeba právě dnes budu mít štěstí.

Optimismus mě přešel ve chvíli, kdy se kebabmistr s rozpracovaným dürümem v ruce po cestě k rožni s točícím se kuřecím a hovězím masem odchýlil ze správného kurzu směrem k podezřele velikému hrnci. No jistě, byl kebab – hrncák. Kebabář ještě před nakydáním masa na kebab kleštěmi zakvedlal v hrnci, aby promíchal před hodinou skrojené maso s tím na dně z předešlého večera. Alespoň tak mi to podle síly křečí v břiše o dvě hodiny později přišlo.

Co musím pochválit, byla míra propečení placky. Poté, co kebabář pokrm sestavil (ve zkratce k ještě nezmíněným ingrediencím: zálivka – bílá, zelenina: zelí dvou barev a salát), ho vložil do kontaktního grilu a opravdu docela dlouho nechal opékat. Teď mě napadlo, jestli to nebylo proto, aby v kebabu ohřál to maso z hrnce? Křupavost husky byla ale (na dotek) výborná.

Zaplatil jsem, pochopil, že korunu zpět mi tady teda fakt nikdo vracet nehodlá, hodil kebab do tašky a mazal zpět do práce. Tam jsem se dostal asi po třičtvrtě hodině a hned se pustil do jídla.

Placka mi zvlhla, takže chutnala vysloveně špatně, ale za to Halal Döner Kebab na tržnici nemůže, měl jsem to sníst hned. Co se týče další chuti, tak musím konstatovat, že tahle jsem se opravdu hodně dlouho neposral. Největším průserem(!) bylo maso. Naprosto nechutné, staré, podešvovité, až mi připomnělo moji legendární amsterdamskou kebabovou katastrofu. Zeleniny v kebabu moc nebylo, a protože s chutí zálivky si také nikdo žádnou zvláštní práci nedal, chýlíme se tím vlastně ke konci recenze. Jednalo se pro mě bez jakéhokoliv přehánění o jeden z nejhorších kebabů roku 2017.

Halal Döner Kebab, Holešovická tržnice, Praha

Chickenberg (Berlín)

Kebab v berlínském podniku Chickenberg byl mým třetím kebabem ten den. Pár hodin předtím jsem si pochutnal na legendárním kebabu u Mustafy, pár minut před ním jsem od inspektora Ralfa dostal kousnout naprosto geniálního kebabu z podniku Kottiwood. Dalo by se tedy očekávat, že v téhle recenzi budu hodně, hodně přísný.

No, já jako budu, ale i tak už v úvodu musím říct, že jsem byl v kebabárně Chickenberg extrémně spokojený.

K podniku jsme s kolegy dorazili kolem půl jedné ráno. Uvnitř to vypadalo moc pěkně, interiér připomíná spíše restauraci vyššího standardu, než kebabárnu. I v pokročilou noční hodinu zde bylo perfektně čisto.

Jelikož jsem již byl jemně upraven pár fernety a několika berlínskými ležáky, žoviálně jsem s kebabářem začal konverzovat v turečtině, což se naštěstí setkalo s velmi pozitivním ohlasem. Poté, co jsem téměř vyčerpal svou tureckou slovní zásobu (čítající asi deset vět plus gazilión sprostých slov), jsem přešel do němčiny. Její úroveň obsluha ocenila tím, že radši začala mluvit anglicky.

Každopádně jsem se ale svou lingvistickou ekvilibristikou vetřel obsluze do přízně, takže jsem po chvilce obdržel vskutku překrásný kebab a mohl se odebrati zkonzumovati ho na chodník před provozovnu.

Začnu slabinou (naštěstí jedinou). Houska – byla teplá, ale nebyla vůbec křupavá. V podstatě mi to přišlo, jako kdybych kebab dostal do ohřáté burgerové bulky, samozřejmě větších rozměrů.

Zeleninka byla čerstvá a dobře dochucená. Hlavně jsem ale do kebabu dostal díky mému (krátkému) přátelství s kebabářem neuvěřitelné množství papriček jalapenos. Ale opravdu neuvěřitelné. Šacoval bych to minimálně na dvacet deka jalapenos, a to už se na chuti sakra projeví.

Chuť vyšperkoval výborný feta sýr. Obecně se feta do kebabu hodí víc než klasický balkán, a v mé svaté berlínské kebabové trojici Mustafa’sKottiwood – Chickenberg je to vždy právě feta, co vám do kebabu nandají.

To nejlepší jsem si ale nechal na konec. Maso. Nebojím se použít u něj přízviska geniální. Jestliže Mustafu definuje grilovaná zelenina a Kottiwood božská houska, tak Chickenberg exceluje svým dokonalým kuřecím masem. Větší kousky, skvěle dochucené, čerstvé, perfektně propečené. Klobouk dolů prostě.

Napsal jsem, že to nejlepší bylo na Chickenbergu maso. Ano, ale skoro stejně skvělá je cena. 3,5 Eura! Což je, mimochodem, unifikovaná berlínská cena za döner. Člověku nezbývá než kroutit hlavou, když si vzpomene na kebaby v České republice. Kebab tu stojí stejně, ne-li občas více (zdravíme do Checkout Food) a přitom průměrný pražský plat je třikrát menší, než průměrný berlínský. No nic. Chickenburg v Berlíně vřele doporučuji!

Chickenberg, Adalbertstraße 7, Berlín

Istanbul kebab, Prager Strasse (Drážďany)

Kebab v Drážďanech je na našich stránkách doménou recenzenta Ralfa, který pro vás oblast Altstadtu a Prager Strasse zmapoval v recenzích zde, zdezde. Když jsme se ale s přítelkyní jako dvě zcela sociálně nezodpovědná individua vydali nakupovat ruční výrobky bangladéšských děti do Primarku a narazili na pole neorané, čti nezrecenzovanou kebabárnu Istanbul kebab, rozhodl jsem se nerespektovat teritoriální rozdělení a recenzi z výsostné zóny našeho saského zpravodaje sepsat.

K návštěvě mě hned po příjezdu do Drážďan strategicky přesvědčila přítelkyně. Dobře totiž věděla, že s bříškem plným kebabu nebudu klást výrazný odpor ani po několika hodinách intenzivního shopování. Samozřejmě se nemýlila.

Dveře podniku jsme rozrazili těsně před polednem a po mém naivním dotazu, zda můžu platit kartou, se otočili na podpatku a jali se hledat bankomat. Následující události není potřeba popisovat, proto se v čase posuneme o patnáct minut dopředu, do momentu, kdy se už opět u pultu v Istanbul kebabu snažím objednat jeden klasický dürüm a jeden dürüm s ananasem.

Rozhozen skutečností, že všechna moje přání, pronášená němčinou kvalit pozdního Heinricha Heineho, si nechá obsluha dvakrát opakovat, jsem při objednávce fatálně zklamal a přítelkyně se ananasu v kebabu nedočkala. Místo Hawaii dürümu jsem ji objednal Haloumi dürüm se speciálním sýrem.

Bylo nám přislíbeno, že dürümy nám obsluha donese, proto jsme se usadili do boxu a volný čas si vyplnili studiem interiéru. Ten byl v době naší návštěvy čistý a kompletně zaplněný. Istanbul kebab v Drážďanech má uvnitř i malý bar a šipky, takže se nejedná o úplnou klasiku, na kterou jsme zvyklí z Čech. Vybavení je už ale trochu starší a tento typ nábytku nebyl v kurzu ani za časů Petra Kotvalda a Standy Hložka, natož v roce 2017.

Naše rozjímání uťal příchod dvou pěkně macatých dürümů. Pustili jsme se do díla a… fantazie. Nádherně propečená a křupavá placka, jak by také ne, když se propékala v rozpálené peci a ne v nějakém kontaktním elektrickém grilu. Luxusní zelenina, skvěle okořeněná směsí bylinek. Jak je to jednoduché, udělat ze zeleniny přihozením trochy jetele a mateřídoušky gurmánský zážitek, a stejně to 90 procent českých podniků neudělá. Moje chvalozpěvy pokračují i u masa. To je v Istanbul kebabu přímo na rožni obloženo paprikou, která při grilování krásně pouští šťávu na otáčející se masíčko, dávaje mu tak super chuť.

Ani zálivku hanit nebudu, česneková měla správnou chuť, říz i konzistenci. Nemám prostě co vytknout. Kebab jsem si pro sebe objednal ‚extra scharf‘, takže mi ho kebabář poctivě zasypal sušeným chilli a nabídl i zalití Srirachou, což jsem přijal, ale s odstupem zde vidím jedinou slabinu podniku – kdyby byla speciální pálivá omáčka, pro blázny jako jsem já, domácí, to by bylo teprve žůžo.

V nabídce mají samozřejmě i klasickou pálivou zálivku, ale tu jsem si nedal, zálivky na kečupové bázi nemusím.

No a co vlastně přítelkyně a její haloumi dürüm? 4 kusy sýra ne nepodobného slovenským odštiepkom povýšilo její kebab na nebeskou manu. Přítelkyně doslova prohlásila, že se jedná o nejlepší kebab v jejím životě. A nepřeháněla, já o tom musím něco vědět, když jsem jí polovinu sežral.

Při ceně 4, respektive 4,90 € za kus mi nezbývá než jen marně dumat nad tím, proč 9 z 10 pražských, potažmo českých kebabů je při úplně stejné ceně minimálně o jednu, spíš ale o víc tříd horší. Německo – milovníků kebabu ráj.

Istanbul kebab, Prager Str. 3C, 01069 Dresden

Metro Kebab & Pizza Náměstí Republiky (Praha)

To se tak dlouho chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Přeneseno do kebabové roviny: v poslední době jsem vždy jen chválil a navštěvoval stále lepší a lepší kebabárny, až jsem si sám říkal, že by to čtenáře mohlo přestat bavit, když je to všude super a dokonalé a já nevím, co ještě. No, a ucho se utrhlo.

To jsem takhle jednou byl na konferenci v jednom z pětihvězdičkových hotelů v centru Prahy… A copak bych to byl za kebabového inspektora, abych vám čtenářům nepřinesl recenzi i v tomto časovém pressu? Vynechal jsem jedno jídlo v hotelu a utíkal se najíst kebabu do vestibulu metra Náměstí Republiky (já vůl, ještě teď bych si nafackoval!).

Ono už zvenku to vypadalo podezřele, no, prostě každý den není posvícení, jak se říká, ale odbíhat z konference opakovaně na toaletu… sem už určitě nikdy nepůjdu. Na druhou stranu můžu udělat radost škodolibým čtenářům svým utrpením. Zároveň jsem strmě spadnul z kebabového obláčku zpět na zem a opět si uvědomil, že ne všechny kebabárny mají jen a pouze pozitiva. I když zpětně to hodnotím tak, že u mě proběhla jakási jarní kebabová detoxikace.

Co nabízí:

Jelikož hodnotíme kebabárny, tak nebude zřejmě úplně překvapivé, že v sortimentu mají klasiku döner či dürüm.

Interiér:

Co napsat a neurazit… Na tomto místě bych zřejmě musel hodnotit architekta metra Náměstí Republiky, alébrž se kebabárna nachází ve vestibulu metra a interiér nemá žádný, tedy myšleno před pultem. Za ním se několik metrů prostoru pro zaměstnance nachází, a abych byl upřímný, tak co se týče čistoty a uspořádání vnitřku provozovny, tak vysloveně tragédie to není. Žádné mušky ani jinou havěť jsem na místě nezpozoroval.

Kvalita služeb:

Tak a jsme u jádra pudla, z toho sice maso doufám nebylo, ale žádná galaparáda to i tak nebyla. Pokud to vezmeme popořádku, tak jsem dostal podpulťáka z hrnce, teplota silně nedostačující – kdyby bylo třicet stupňů a já se chtěl osvěžit kebabem namísto zmrzliny, tak si asi nestěžuju, ale takhle… no, prostě maso bylo studené, navíc nedokořeněné (kuřecí varianta, jiná ani nebyla), navíc ho nebylo mnoho.

Zeleninka už měla také své lepší časy za sebou, úplnej provar to nebyl, ale chválit taky není co, navíc nulová originalita nebo jakákoliv nadhodnota. Zelí… navíc nic moc. Dalším v řadě kritérií je houska, která pro změnu připomínala, že se blíží čas výměny pneumatik – tedy byla gumová. Třešnička na dortu – fanfáru, prosím – tamtadadáá – zálivka. Dal jsem si bylinkovou, aby ze mě netáhnul na konferenci česnek, ale ta chuť měla k bylinkám hodně daleko. Hodně se tady ředilo a kýbl bílého vodovitého čehosi neměl prakticky žádnou výraznější chuť.

Občas zachrání nic moc ingredience alespoň veliká porce, že se prostě člověk hezky po česku alespoň přežere, i když mu to moc nechutná, ale tady to zaprvé nechutnalo a zadruhé toho bylo jak pro brabca.

Obsluha:

Za pultem se pohybovalo několik blízkovýchodních týpků, kteří se spíše nějakou hatmatilkou bavili mezi sebou a moc mi po objednávce nevěnovali pozornost, tradiční přívětivost či úsměv jim chyběl. Takže ani tady žádné body nahoru.

Cena hlavních pokrmů:

Döner se sýrem za 80 Kč a dürüm za 100 Kč. Až teď koukám, že tam byl údajně taky sýr, ač ten jsem v chuti opravdu nezaznamenal.

Metro Kebab & Pizza, Vestibul metra Náměstí Republiky, Praha

Sultan Kebab (Ústí nad Labem)

Kebabárnu Sultan kebab naleznete v Pařížské ulici hned vedle čokolaterie Bon Bon. Prakticky ji nelze přehlédout, což mají na svědomí zeleno-červené poutače, jejichž nevalná estetická hodnota by mohla být námětem na diplomovou práci umaštěných studentů místní Fakulty umění a designu.

Pařížská ulice bývala ještě relativně nedávno, před otevřením nákupního centra Forum, jednou z nejvíce pulzujících tepen v Ústí nad Labem. Po vybudování OC Forum se přirozené centrum města přesunulo k obchodnímu centru objímající kostel se šikmou věží, do míst, kde kdysi stávala nová a stará tržnice. Posun centra města směrem od Lidického náměstí.

Proč to zmiňuji? S přemístěním centra života Ústečanů do nově otevřeného obchoďáku, se postupně přesunula i většina obchodů z Pařížské. Obchodní prostory po přestěhovaných krámcích se s větším i menším úspěchem snažily nahradit nové podnikatelské záměry. Jedním z nich byla i kebabárna. Nutno zmínit, že Sultan kebab není prvním pokusem rozjet v Pařížské fast food s touto pochutinou. Pokusů rozjet kebabový byznys na tom samém místě již bylo několik a bohužel všechny měly stejný osud – brzký krach. Před sepsáním této rezence jsem kebabárnu navštívil dvakrát, což jsem nakonec kvitoval, neboť jsem se při druhé návštěvě prakticky jen utvrdil v prvním dojmu, který jsem si odnesl od „sultána“.

Platná a neplatná nabídka

Platná a neplatná nabídka

K samotnému sultánovi tedy. Interiér se prakticky neliší od předchozí kebabárny s pizérií. Její vnitřek je světlý a na první pohled čistý. Při obou mých návštěvách zela kebabárna prázdnotou, z rádia se linuly tóny aktuálních diskotékových fláků a obsluhujícímu kebabáři dělala společnost vždy postarší žena v šátku. Pokaždé jsem si objednal pálivější klasický döner bez sýru za 80,- Kč. Kebabář se vždy tvářil mile, usmíval se a moji objednávku mi vždy ochotně i s příborem donesl až ke stolu, kam jsem se usadil.

Kebabář přede mě postavil talíř s otevřenou houskou. Zpoza hromádky zeleniny na mě vykukovaly pruhy nakrájeného masa. Chvilku jsem vidličkou vyzobával zeleninu, abych poté mohl kebab uchopit do rukou, přitisknout oba jeho cípy k sobě a zakousnout se především do masa. U zeleniny bych vytknul příliš velké kusy. Mohla by být nakrájená jemněji či jako v případě rajčete na tenčí plátky.

Většinou když se zakousnu do housky a křupe, zamlaskám si blahem. V tomto případě jsem měl pocit, že koušu do ztvrdlého rohlíku, který se někdo snažil zachránit tím, že jej ještě nahřál, aby „jako povolil“.

Houska pro mě představovala chuťově nejvýraznější položku na celém kebabu. Bohužel v tom negativním významu. Znamenala pro mě nutné zlo, které jsem především díky hladu musel přetrpět, abych se prokousal až k masu na samém dně kebabu.

Když jsem polknul první sousto s masem a zálivkou neznámého názvu a složení, prakticky jsem dle chuti netušil, že se jedná o maso. Chvilku jsem měl pocit, že žvýkám teplou gumu, ale při dalším kousnutí jsem asi narazil na tu lepší várku a nebylo to až na nějaký chlup, co jsem vytahoval z mezizubní škvírky, zas takový provar. U zálivky ani nevím, co bych měl hodnotit, protože se jednalo o jakousi bílou hustší tekutinu bez výraznější chuti. Celkový dojem z kebabu mohla přebít jeho pálivost, ale bohužel ani na tu nedošlo.

Nemyslím si, že by můj jazyk byl natolik vybíravý, abych na každém jídle hledal nedostatky a byl vůči němu kritický. Natolik si jídla vážím, že občas nad ledacčím přimhouřím oko, ale u Sultána to bohužel nešlo. Nechci říci, že by döner od sultána byl vyloženě nepoživatelný a mohl by sloužit jako náhražka projímadla, to rozhodně ne, ale je to celé takové nijaké, nevýrazné a nedomrlé. Z mého pohledu je největším problémem Sultána skutečnost, že působí hrozně unifikovaně. Ze všeho čiší to, že se jedná o nakoupené zboží ve velkoobchodě bez špetky jakékoli snahy tyto ingredience přetavit v něco originálního.

Sultan kebab, Pařížská 7, Ústí nad Labem

Starší příspěvky:

© 2018 Kebabárny.cz

Víc kebabu už jsme sem nedostali :-)Nahoru ↑