Tag: kuřecí (page 1 of 7)

Kebab House, Český Krumlov

Uzavřené vnější hranice během vrcholící smrtící pandemie koronaviru pročistily Český Krumlov (fotogalerie) od hord mongolských nájezdníků s fotoaparáty. Rušné ulice turisty vyhledávaného města na Vltavě se jako mávnutím kouzelného proutku vylidnily a v jindy přeplněném centru chcípnul pes. Vzhledem k mé nesnášenlivosti vůči davům, turistům, plným ulicím a hlučným Asiatům se mi naskytla ideální příležitost užít si Krumlov jinak.

Pohled na Český Krumlov

Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít šanci zrecenzovat místní kebabárnu. Volba padla na podnik Kebab House, nacházející se nedaleko středu města. No, volba. Vlastně jsem ani neměl na výběr, jelikož Kebab House je jedinou kebabárnou v širém okolí. Vsadil bych svůj skalp, že v turistické sezóně musí být kebabárna imrvére v obležení zákazníků, kteří budou preferovat rychlé a levné jídlo.

Cestovní omezení zapřičinily, že místním restauratérům ubyla klientela, a ti tak tedy museli zacílit na tuzemské „paštikáře“ (mezi něž se hrdě hlásím) a náležitě tomu i uzpůsobit cenu. Na základě finančně dostupnějšího menu v místních restauracích jsem očekával, že se Kebab House ocitne na pokraji zájmu hladových výletníků, kteří dají přednost klasické restauraci. Spletl jsem se.

Pohled z mostu Dr. Edvarda Beneše

Když jsem za mostem Dr. Edvarda Beneše odbočil do Linecké ulice, v níž se nachází kebabárna, uviděl jsem na ulici tvořící se frontu před podnikem. Když jsem ale popošel blíž, bylo jasné, že ve frontě čeká jen několik lidí, kteří mezi sebou dodržují náležité rozestupy.

Fronta kvapem odcejpala a po několika okamžicích jsem se dostal na řadu a objednal si u provizorního okénka kebabárny, neboť toho času směly svou činnost restaurace a stravovací zařízení vykonávat pouze přes výdejové okénko. Co mě na výloze kebabárny zaujalo byl i nápis s asijskými znaky určený pravděpodobně pro nalákání nájezdníků z asijských stepí.

U kebabárny nebyla možnost se k jídlu posadit a civilizovaně jej zkonzumovat. Odebral jsem se do nedalekého městského parku a obsadil jako správný bezďák volnou lavičku. Rychlostí blesku jsem vyrval kebab z alobalové fólie a s uslintanou hubou se do něj zakousl.

Okamžitě se mi ovšem část obsahu vysypala na stehna, jelikož mi kebabář napěchoval maso a zeleninu do housky, která byla natržená jako prdel, kterou si vzala do parády parta zfetovaných ne*rů s letlampou.

Přiznám se, že mě tato skutečnost rozesmutnila. Smutek z natržené housky se v mžiku transformoval na nasranost a v duchu jsem se ptal, jak někdo může vědomě kurva na kebab použít takto znehodnocenou housku a ještě s úsměvem na ksichtu mu ji prodat. Kurva, co to je za člověka? Kam se podělala stavovská čest? To je takovej problém vzít novou?

No nic, až na tuto kurva nemilé překvapení, byla houska chuťově v ordnungu. Nic extra spešl, nic extra špatného, nahřátá, ale tradiční houska z velkoobchodu. U zeleniny nebylo ani moc co hodnotit, opět stejná fádní kombinace zelí, okurky a rajčat, kterou nabízí drtivá většina kebabáren. Malé plus dávám ovšem za kozí rohy, bohužel ale nepálivé.

Kebab s beraními rohy

U masa se už jednalo o lepší příběh. Chutnalo nadprůměrně, šťavnatě a v housce se nacházelo v dostatečném množství. Zálivka splnila, co jsem od ní očekával – pálila. Jemně, ne moc silně, prostě tak akorát. Žádný džihád se mi v puse protentokrát neudál, ovšem s jazykem mi zálivka lehce zacvičila.

Celkový dojem z kebabu z kebabárny Kebab House je i přes neodpustitelnou nepříjemnost s houskou lehce nadprůměrný a rozhodně neurazí. Vzhledem k lokalitě blízko centra Českého Krumlova se Kebab House nabízí jako ideální zastávka na svačinu či oběd. Pokud nemusíte mít oběd v restauraci v centru města a nechce se vám platit nadsazené ceny pro turisty za jídlo, jděte sem na kebab.

Kebab House, Linecká 52, Český Krumlov

Kebab Kompas, Ostrava

Výlet po kraji rázovitém, s rodinkou do zoo a na další místa za účelem zabavení malého čerta. K večeru již utahán, se vracíme tramvají směrem k našemu ubytování a najednou zahlédnu z okna se mihotat, ligotat, blyštit a třpytit se slunéčko, které vycházelo v jasných červánkách a pod ním se na budově před zastávkou tramvaje skví nápis KEBAB.

Okamžitě vystupovat! Inspektorská čest velí se po hlavě vrhnout do další neprobádané provozovny. Letím i s kočárkem, protože kebab a protože hlad, dítě nechávám na pospas osudu před kebabárnou (dobře to kecám, manželka je mi v patách a dítě za letu chytá a z dálky křičí: „jeden kebab box s hranolkama“).

Vrzly dveře, vrzly v pantu, vešla banda… no nic, ocitl jsem sám se před pultíkem ve vskutku miniaturní kebabárně, kde by větší než malé množství osob mělo problém se vzájemně nevhodně neotírat, či alespoň v každém případě by nebylo možné dodržovat koronapravidlo o rozestupech. Jako tradičně jsem se jal objednat dürüm.

Bohužel jsem zapomněl obsluze sdělit, že maso požaduji pouze kuřecí a až v průběhu přípravy, když jsem viděl, že po chlebu se válí mimo masa kuřecího i klasický sekanovitý mix neznámého původu zalitý zálivkami, jsem si uvědomil, že teď už je na změnu objednávky pozdě. Inu, výchova dětí člověka vyčerpá natolik, že zapomene obsluze kebabárny sdělit i tu naprosto nejpodstatnější část své objednávky. Zachránil jsem alespoň objednávku manželky, která následně ve svém boxu měla jen maso kuřecí (čímž jsem vlastně zachránil večer, žena jiné než kuřecí odmítá, takže by možná pokrm nejedla, byla by hladová a pokud již máte někdo zkušenost s ženou hladovou, jistě mě nyní chápete).

Zpět k masu. Mohu zhodnotit obě varianty a hned na začátku musím obsluhu pochválit, obě masa byla čerstvě nakrájená! To se stává tak v 10 % případů a popravdě i zde si myslím, že se jednalo spíše o dílo náhody, že jsem prostě přišel v onen okamžik s velkým O, kdy se měly plnit hrnce nařezaným masem. Iluze si v České republice ohledně hrncáků nedělám. V každém případě jsem měl maso čerstvé, heč. Zároveň ho bylo hodně a taky bylo dobře okořeněné, zvláště kuřecí varianta. Ale extra kritický nemůžu být ani k sekané variantě, v rámci možností byla prostě dobrá.

Houska byla výborně dokřupava propečená, opět možná dílem náhody, protože v době zapékání chleba připravoval kebabmistr druhý pokrm pro ženu (myšleno druhý pokrm z naší dvojí objednávky, ne že by žena byla takový buřt a dávala si dvě porce). Takovému chlebu nemám co vytknout, neblimbá se pak jak oslí penis ve větru a lépe se drží, navíc chuťově je propečenější vždy lepší.

Zálivky jsem měl, už takřka obligátně, chilli a bylinky. A i zde musím stejně jako již několikrát v poslední době celkem pochválit variantu pálivou a zároveň zkritizovat bylinkovou variantu, která nebyla příliš výrazná a zasloužila by si třeba čerstvou petržel či koriandr.

K zelenině nemám moc co napsat, vyjma toho, že byla čerstvá, což je samozřejmě základ. Jinak se jednalo o variaci na zelí a zelí, nic extra navíc.

Obsluha pochopila moji objednávku, vyvarovala se hrncáku, měla uvnitř čisto, takže za mě pohoda. Navíc působil jako celkem sympaťák. K interiéru obecně není moc co napsat, alébrž je zde opravdu minimální (ale čistý).

Na druhou stranu, šel jsem si objednat kebab a nepotřebuji taneční parket, abych při objednání pokrmu tancoval a dělal s obsluhou zvedačky jako Patrick Swayze v Hříšném tanci. I když scénář, jak člověk přijde do kebabárny, řekne: „kebabář nebude sedět v koutě“ a nadhodí si opáleného baculatého týpka nad hlavu a vynese ho ven, zatímco jeho inspektorský kolega uvnitř provozovny spořádá štangli kebabu… Zde na to prostor prostě nebyl.

Abych nezapomněl, cena za dürüm je 85 Kč, opakuji 85 Kč! To je pro mě cena zcela nevídaná, zvyknuvší na pražské ceny. Navíc když vezmu v potaz tu prasečí porci. Nice.

Kebab Kompas, Bohumíra Četyny 19, Ostrava

Kebab na Masaryčce (Ústí nad Labem)

Po dlouhé době jsme se rozhodli opět zrecenzovat ústeckou kebabárnu na Masaryčce. Vedly nás k tomu především ohlasy některých Ústečanů tvrdící, že zde podávají nejlepší kebab ve městě. Nějak nám to nedalo a dle rčení „kdo nevěří, ať tam běží“, jsme se vydali do kebabárny na inspekci. Tedy já, inspektor Ralf, jsem se rozhodl přesvědčit na vlastní žaludek, zda-li se jedná o pravdivé zkazky, či povídačky několika pomatenců. Upřímně se musím hned přiznat, že jsem po mých předchozích zkušenostech s tímto podnikem byl více než skeptický.

Podnik najdete celkem spolehlivě díky nepřehlédnutelnému poutači „PIZZA KEBAB SALÁTY“. Ačkoli jsem do kebabárny vešel již ve večerních hodinách, kdy pravděpodobně měla dávno za sebou největší špičku, nečekal bych, že se ocitnu zrovna uprostřed Augiášova chléva. Vnitřní prostory vypadají moderně, nejsou kdovíjak omšelé a najdete zde i pár stolů. Tedy neutřené mastné stoly se zbytky jídel, nebo přeplněný stojan s odpadky ve mně rozhodně nevyvolaly chuť sníst si kebab zrovna v těchto kulisách.

  • Interiér 1
  • Interiér 2
  • Pult a zázemí

Celkem zarážející byl přístup obsluhy, která nebyla schopná odpovědět na pozdrav a rovnou na tykačku se zeptala „co si dáš?“. Poté se musela ještě třikrát zeptat, zda-li si objednám velký kebab se vším. Ano, pro jistotu jsem objednávku třikrát zopakoval, stejně jako že chci velmi pálivý kebab s sebou. Kebabář mě zkasíroval, zabalil kebab do celofánové fólie, vložil do sáčku, a položil na pult s výrazem „na tady máš, táhni do ***“. Poté bez jakéhokoli slova odešel do vedlejší místnosti, kde se s kolegou něčemu okamžitě začali smát. S takto přezíravým jednáním obsluhy jsem se dosud nesetkal. 

Odkládací stolek
Bordel na odkládacím stolku

Nasedl jsem do auta a v mezích pravidel silničního provozu pospíchal domů, abych se mohl zakousnout do ještě teplého kebabu. Za vchodovými dveřmi na schodišti jsem několika chvaty a hmaty musel ještě překonat poslední překážku v podobě dvou seniorů, kteří mi několik drahocenných sekund blokovali cestu, abych mohl odemknout dveře a konečně se pustit do konzumace. Přesně za 12 minut od přebírky jsem se zakousl do kebabu.

Závěrem tuto kebabárnu na Masaryčce mohu doporučit jedině za předpokladu, že vám hrozí smrt hladem nebo jste po deseti pivech a klidně byste hladem ohlodali i pneumatiky okolo stojících aut. Pro mě osobně je velkou záhadou, kde se v Ústí vzalo tolik fanoušků kebabu u Polikliniky, když mnohem lepší kebab si místní může zakoupit pod Bohemkou nebo v Maidumu.

Kebab na Masaryčce, Masarykova 1631/68, Ústí nad Labem

Quattro Gusti Pizza Kebab, Jugoslávská (Praha)

Dneska Vás vůbec nebudu zatěžovat nějakým úvodem a rovnou dám průchod své kebabové frustraci. Pár dní poté, co jsem se v podstatě přiotrávil kebabovou nechuťárnou na Letné, mi do cesty přišel nový kebab v Jugoslávské ulici na křižovatce u Pavláku (on je to teda spíš Tylák, ale vy mi rozumíte, viďte že jo).

Nebudu to vůbec zastírat, po konzumaci jejich kebabu se ve mně rozlil nefalšovaný pocit kebabově-existencionálního prázdna a výčitek. Takový ten pocit, kdy jste nacpaní jak těhotný hroch (©inspektor Emperor), ale celé to bylo chuťově naprosto o ničem. A místo radosti z dobrého jídla Vám zůstanou jen myšlenky na Vaše neustále se zvětšující břicho a prdel.

Kebab jsem navštívil ve všední den odpoledne. Byl jsem doslova přitažen obří magnetickou silou způsobenou nápisem „Nově otevřeno!  Döner 59! Dürüm 69!“

Co myslíte, že jsem si dal? Ano. Přesně.  Döner do levačky, dürüm do pravačky.

Komunikaci s obsluhou mohu označit za asi nejkvalitnější parametr celého podniku. Sama se zeptala, zda chci cibuli, sama navrhla free upgrade kebabu jalapenos papričkami. Tím bychom měli pokrytá tak nějak všechna plus podniku. Beze srandy.

Co se týče chuti kebabů, tak tam teda moc pozitivity nečekejte. Nejlépe se to asi dá shrnout tím, že to chutná přesně tak, jak si představujete, že chutná kebab připravený v pizzerii.

Kuřecí maso bylo na pohled pěkné, jenže jsem ho dostal totálně studené, z hrnce, a navíc, úplně špatně okrájené ze štangle. Velké, nepropečené a nedochucené kusy masa fakt moc parády neudělaly.

Pohled na zeleninu také naznačoval, že bych si mohl pochutnat – z dönera i dürüma se na mě smály velké kousky rajčat, okurky, čerstvého salátu – jenže, když jsem se do kebabů zakousl, znovu přišlo zklamání. Neochucené, nedokořeněné, nic.

Zálivka? V nabídce byla jedna, univerzální bylinkovo-česneková, nemastná a neslaná. A chleba, respektive placka? No, co myslíte? Obojí totálně studené, nepropečené, nedobré.

Můj luxusně výhodný nákup dönera a dürüma tedy nakonec dopadl tak, že jsem snědl třičtvrtě dönera a párkrát kousl do dürüma. Zbytky letěly do koše. No opravdu. Já, inspektor Grylls, jsem hodil do koše kebaby. To je coming out, co?

Jak to teď sepisuji a dostal jsem se na toto místo, vzpomněl jsem si ještě na jednu věc. My, milovníci kebabu, máme rádi, když si obsluha s „nakladením“ ingrediencí do dönera vyhraje. Aby se prostě nestalo to, co tady, že první polovinu dönera jíte maso, a druhou polovinu máte veganský sendvič.

Z téhle kebabárny úplně stříká fakt, že se nejedná o podnik s lidmi, kteří by kebabu rozuměli, specializovali by se na něj, měli by ho rádi. Ne, je to prostě jedna z poboček malé sítě vinohradských rychlých občerstvení, kde vědí, že kebab celkem jede, tak teda k pizza peci přikoupili i kebab gril a sází to tam.

Když v noci po návštěvě hospůdky lehce nakalení směřujete k domovu, určitě je tenhle kebab (i přes veškerou výše uvedenou kritiku) lepší variantou, než to legendární okénko hrůzy přímo na I. P. Pavlova. Ingredience totiž používají řádově kvalitnější. Ale že bych si tu ještě někdy dobrovolně za střízlivého stavu něco dal, to-nekecám – ani náhodou.

Quattro Gusti Pizza Kebab, Jugoslávská 15, Praha

Kebab Letenský zámeček (Praha)

Začalo nám léto, pro Čechy tradičně období vysedávání a zevlení na předzahrádkách a zahrádkách hospod a restaurací. Všichni, co se na našem webu scházíme, víme, že po pár pivech pěkně vyhládne a zároveň, že po cestě z takového zahrádkového posezení je pořádný kebab v poctivé kebabárně to nejlepší, co může našince potkat.

Když tedy náš expert na lelkování, inspektor Grylls, v průběhu jednoho ze zmiňovaných vysedávání na zahrádce – konkrétně tedy v obrovské pivní zahradě u Letenského zámečku – zjistil, že kromě krásného výhledu a solidních hajzlíků letenská beer garden nabízí i kebab, bylo jasné, co bude třetímu pivu na stole dělat společníka.

Pro kebab si, stejně jako pro pivo, musíte u Letenského zámečku vyrazit vystát frontu u stánku. Žádné pokřikování od stolu na číšníka ve smyslu „Dvě piva, rundu zelený a třikrát kebab s česnekovou“ se tedy bohužel nekoná. Nikomu to nevyčítám, body nestrhávám, ale představa, představa to je, přátelé, krásná.

No nic, přestaňme snít a vraťme se do, a to říkám rovnou, ne zcela růžové reality. Kebab jde u stánku samozřejmě na dračku, takže můžete očekávat výskyt front. Musím ale uznat, že příprava kebabů dvojici kebabář/kebabářka odsejpala raketovým tempem.

Škodolibě se dá poznamenat – bodejť by ne.

U Letenského zámečku servírují pouze döner. To mi neva, chápu. V nabídce je pouze kuřecí maso. Chápu a dokonce kvituju, lepší než „hovězí“ sekaná. Co proces přípravy nadále zrychluje a co už chápat přestávám, je deset kilo masa nařezaného do foroty do hrnce a katastrofální nabídka zeleniny.

Maso jsem do döneru dostal úplně studené. To je podle mě při třiceti stupních Celsia ve stínu celkem umění. Maso ale navíc mělo opravdu výraznou pachuť a i doma to pak na – vy víte kde – byla solidní divočina. Nevím, možná byl spoluviníkem i ten Gambáč… ale maso prostě totální tragédie. Zeleninová složka kebabu skládající se ze zelí, cibule a množství okurky, běžně dostačujícího na čtyři až pět kebabů, mě upřímně rozesmála. Další mrzení přišlo se zálivkami. Česnek a chilli. Chilli nepálivé, obě zálivky zavodněné jak koleno Andreje Babiše.

No a finálním hřebíčkem do rakve pak byla velikost porce. Kebab u Letenského zámečku stojí 115 korun, to je i na Prahu slušné pálka. Döner ale nejspíš trpěl dwarfismem, nebo já nevím, co to mělo znamenat. Myslím, že kdyby to viděl nějaký kebabmistr s profesní ctí, tak kolegu z Letné z toho stánku regulérně vylíská. Tohle by si vám v normální kebabárně nedovolili prodat ani jako poloviční porci.

Uff, normálně jsem se při psaní naštval skoro stejně, jako když jsem toho dönera jedl. Asi chápete, že co se týče hodnocení, směřujeme do suterénu našeho přehledu českých kebabáren.

Na závěr bych ještě zmínil „interiér“. Jedná se o otevřený stánek, takže tam moc vymyslet nejde, ale místo (Letenský park s krásným výhledem na Vltavu, pražské mosty, palác Ministerstva průmyslu a obchodu a vůbec celou centrální Prahu) je perfektní. Alespoň v téhle kategorii nějaké ty bodíky budou.

Kebab v rámci obří pivní zahrádky je geniálním podnikatelským záměrem. Provedení je ale katastrofální a tak tahle kebabárna radost přinese asi jen majiteli, přepočítávajícímu hromady zlaťáků od kebabuchtivých pivařů.

Kebab Letenský zámeček, Letenské sady, Praha – Letná

Kebab La Familia, Jaroměř

Stará vojenská píseň, oblíbená to u Švejka, praví: „když jsme táhli k Jaroměři, ať si nám to kdo chce věří, zašli jsme si k starý Káče na večeři“. Já se sice nevypravil ke starý Káče, ani se nejednalo o večeři, ale jinak se jedná o veskrze podobný příběh.

Abych to uvedl, byl jsem na dovolené s rodinou na Broumovsku, chodil po horách a spal v Broumovském klášteře.  Až při zpáteční cestě, tedy v neděli, jsem se rozhodl okusit nějaký ten lokální podhorský echt kebab. Broumov – zavřeno. Police nad Metují mimořádně kvůli poruše – zavřeno. Už jsem byl hladovej jak vlk a trochu rozzuřenej, že z výletu ani nepřivezu recenzi, navíc dítě řve v autě a cesta ještě dlouhá, prostě zoufalá situace. Abych vás dlouho nenapínal a jak je již z názvu patrné, tak po těchto peripetiích jsem našel onu manu nebeskou v Jaroměři. Město známé svými kruhovými objezdy a neustálými kolonami má hned u hlavní silnice vcelku epesní kebabovou budku, kde jsem se prostě musel zastavit. A udělal jsem dobře! Opět prosím omluvte snížený počet a kvalitu fotek, na tajňáka z ulice skrz okno toho fakt moc nevyfotíte, tak snad stačí takhle ilustračně.

Název působí trochu neortodoxně a italsky, ale lepší než tisícípátej kebab Istanbul. Co mě však u hladového okna zarazilo (vnitřní část zavřena, koronavirus), že uvnitř není klasický opálenější pán (smí se vlastně ještě napsat mouřenín, když to jako nemyslím vůbec hanlivě?), ale prostě český fousek, věk tak přes padesát, patrně dobře fušující zahraniční konkurenci do řemesla. Po pravdě z tohohle mám většinou obavy, zde však byly liché. Pán byl sympaťák.

Ač jsem stál jen u hladového okna, mohu se vším všudy a objektivně hodnotit i interiér a čistotu. Potřeboval jsem totiž na WC a bylo mi umožněno přes karanténní opatření jít dovnitř. Na budku u silnice je interiér zařízen vkusně a čistě, včetně toalet.

Pojďme ale na to hlavní, objednal jsem si dürüm. Kuřecí maso se pěkně rožnilo na rožni a… tady nastal drobný zádrhel, dostal jsem hrncák, škoda. Přesto ve finále musím kvalitu masa, ochucenost, koření a i relativně čerstvost pochválit. Jen je to škoda, krájet se má začerstva.

Drobný přešlap obsluha napravila, když se mě (stává se vskutku velmi velmi výjimečně) pán zpoza okna zeptal, jak moc chci housku propéct. Super, kéž by se ptal každý. Poručil jsem propéct trochu více, houska pak byla křupavější a vůbec pak působila čerstvým dojmem.

Zálivku jsem si do své porce poručil pálivou a česnekovou. Zde bych rád pochválil ostrou variantu, která super pálila, a tím dokreslovala vyváženou chuť všech ingrediencí; česneková pak bohužel byla dost vágní a nevýrazná. Do porce manželky jsem objednal variantu bylinkovou, což byla velmi dobrá volba. Zálivka měla očividně jogurtový základ, žádná voda, ale pěkně krémová a dobře dochucená.

K zelenině nemám moc co napsat, byla čerstvá, to ano, ale jednalo se o naprosto klasické eurokebabové zelí, nic víc. Obsluhu jsem již výše víceméně chválil a budu pokračovat. Zeptal jsem se, zda mohu platit stravenkami, bylo by řečeno, že žádné nebere, ale že jestli jinak nemám, že udělá výjimku a prostě si za ně půjde nakoupit; očividně dělá na sebe. Vztah k pokrmu je pak vždy jiný. Na zákaznících vám musí záležet, i když máte budku u silnice, kde se většinou staví lidé, co jedou náhodně kolem – avšak i ti se mohou vrátit! A musím říct, že až pojedu příště kolem, tak se určitě opět zastavím. Abych nezapomněl, porce to byla (a za ty peníze, 85 za dürüm!) jak pro prasopsa, funěl jsem pak v autě až do Prahy, a měl co dělat, abych přecpanej neusnul.

Kebab La Familia, Jaroměř

Tasty Döner Kebab, Praha (Břevnov)

V komentářích na Facebooku jste nám dávali hodně najevo, že na recenzi Tasty Döner Kebabu z Břevnova netrpělivě čekáte. A že je pěkný fail, že jsme Tasty ještě nepoctili návštěvou.

Takhle, my už jsme z tohoto místa jednou recenzi dělali, ale to se ještě kebabárna jmenovala MyWay Kebab, a prostě se nám na úplně stejný flek znovu táhnout nechtělo. Jenže náš čtenář, náš pán. Takže servírujeme recenzi Tasty Döner Kebabu a sorry, že to tak trvalo.

A ještě jednu věc si musíme pro začátek říct. Testovací návštěvu jsem absolvoval cca 15 minut po doběhnutí půlmaratonu. Po takové akci by byl do sebe člověk schopný nasoukat celou masovou štangli, jak se tělo zoufale snaží nahradit tuk spálený při něčem, co se dá v našem věku považovat za regulérní pokus o sebevraždu.

Tak ale vzhůru na to. S kolegou jsme objednali každý dürüm s česnekovou zálivkou a sušeným chilli. Měli jsme celkem vysoká očekávání, protože Tasty Döner občas komentátoři na našem Facebooku označují za jednu z pražských topovek.

No, naše staré známé sousloví „maso z hrnce“ vám už asi napovídá, jak to je ve skutečnosti. Takže zatímco jeden kebabmistr zkušeně okrajoval štangli masa a dělal si pod štanglí solidní hromádku čerstvého telecího, druhý kebabmistr ještě zkušeněji  vzal do rukou naběračku/vidlici a nakydal nám do dürümu maso z hrnce. Ach jo. Kolegovi se také vůbec nelíbilo, že se kebabář nezeptal, jestli chceme cibuli. A já mu musím dát za pravdu.

Když se vás obsluha v kebabárně zeptá, jestli chcete ten kebab se vším, a vy jí to potvrdíte, asi byste čekali, že to se vším znamená i cibuli, co? No, ne. Kolega na toto nedopatření po pár kousnutích přišel a nutno říct, že kebabář mu velmi rychle a zkroušeně podal hromádku cibule na alobalu, aby si mohl k jednotlivým soustům kebabu cibuli přikusovat. Což je sice fajn, ale úplně ono to prostě není. 🙂

Chuťově bylo maso relativně ok, šťavnaté, ale samozřejmě z hrnce ne horké, jen vlažné. Kolegovi se ani nelíbil poměr maso versus zelenina, tvrdil, že je v dürümu moc masa. Což zase prr, nebudeme bláznit, za mě byl poměr ideální. Čím víc masa, tím líp.

Před celkovým shrnutím chuti kebabu v Tasty Döner Kebab se ještě zastavím u interiéru. Ten je upřímně celkem nic moc, označil bych možná až jako lehce špinavější, ale přitom dost prázdný. Nedovírají se jim dveře, což v zimně není úplně cool. V době naší návštěvy a 20 minutové konzumace pokrmu u barových stolků jsme byli jedinými návštěvníky. Za tu dobu ani si jeden z dvojice či snad dokonce trojice pracantů nenašel čas na vysypání přetékajícího koše.

Na druhou stranu (neúmyslně) sympaticky pobaví menu, co mají kebabáři v Tasty Döner Kebabu nad hlavami. Menu je rozdělené na jednotlivé sekce (döner, dürüm, talíř) a pod názvem sekce je vždy dopsáno „like in Istanbul„. A protože v tomhle podniku mají celkem široký výběr, dočkáte se zde kromě cedule „Döner like in Istanbul“ i cedule s názvem „Řízek like in Istanbul„. 🙂 A za to jako palec nahoru!

No a jak to tedy je z tou chutí? Nebudu hejtovat, kebab jsem sežral v rekordním tempu, zálivka byla v pohodě, ale na zadek mě prostě tenhle kebab neposadil. Určitě neuděláte chybu, když si tu nějakého toho dürüma či  dönera dopřejete a nikdo vás tu neotráví. Že by ale šlo o pražský top kebab, to opravdu ne. Při naší návštěvě mi trošku chybělo to pověstné kebabové srdíčko, kdy je z pokrmu cítit, že to obsluha dělá ráda a že se podnik snaží kebab připravovat poctivě. A přitom by stačilo tak málo. Čerstvé maso, správně okořeněná, nebo naložená zelenina, nějaká ta neobvyklejší zálivka…

Tasty Döner Kebab, Konecchlumského 672, Praha – Břevnov

Sayf Kebab, Praha

V dnešní recenzi se podíváme do centra Prahy, v podstatě na Václavák. Předmětem našeho odborného přezkoumání se tentokrát stal Sayf Kebab na Můstku.

Sayf Kebab byl v mých očích vždy prototypem turistického kebabu v centru. O zrecenzování jsem tak dlouhou dobu vůbec neuvažoval. Turistické pastičky mi za riskování obvykle nestojí, své zkušenosti s nimi mám, a to nejen z českého rybníčku. Jeden z kamarádů redakce (zdravíme, Happy 🙂 ), se ale dušoval, že Sayf si naší recenzi jednoznačně zaslouží. Hlavním důvodem mělo být, že na Můstku se na štangli točí opravdové a nefalšované jehněčí maso. Já se ale nějaký čas zviklat nenechal. Sayf Kebab totiž na první pohled do světa doslova křičí, že se před ním máte mít na pozoru. Ptáte se jak?

Inu, jedná se o podnik, který v sobě kombinuje kebabárnu, trdelníkárnu (!!!) a šíša bar. A aby toho nebylo málo, otevřeno mají nonstop a dürüm stojí lidových 145 korun. Už mě chápete, no ne?

Ulice Na Můstku se nicméně díky koronaviru poprvé od pádu komunismu stala normálně průchozí bez toho, aby Vás atakoval někdo ze široké palety běžně se zde vyskytujících živočišných druhů: žebráků, falešných mnichů, údajně hluchoněmých rumunek, kapsářů nebo prostě jen tisíců turistů. Řekl jsem si tedy, proč toho nevyužít, neposedět na (bohužel pro Čecha) neobvyklém místě a neochutnat, jaký kebab v Praze v 6 ráno za vůně trdelníku konzumují ožralí Angličané vracející se z Pub Crawlu.

Přestávám žvanit, jdeme recenzovat. Všední den odpoledne, u kebabárny panoval klid, na svůj pokrm čekal jeden zákazník. I tak jsem na mého vysněného jehněčího düruma čekal dobrých pět (spíš deset) minut. Obsluhu se nebojím označit za jednu z těch úplně nejhorších, se kterou jsem se na svých recenzentských toulkách setkal. Ne, že by pokazil objednávku, ale příjemný byl jak preventivní vyšetření prostaty, jestli mi jako rozumíte. Přirovnal bych to k obsluze na all inclusive dovolené Hurghadě, kdy číšník po třech dnech pochopí, že z Vás žádný bakšiš za odnesení špinavého talíře nedostane. Ale zpět do Prahy – nevím, jestli existuje někdo, kdo by ocenil, že ho kebabář zabíjí pohledem, zatímco v líném tempu připravuje objednaný kebab, já to teda nejsem.

Vzhledem k tomu, že týpek se za pultem rozhodně nehodlal při práci zpotit, jsem měl spoustu času na obhlédnutí interiéru. A tady musím chválit. Vnitřek podniku je zařízený moc pěkně, vše bylo dokonale čisté a kromě vůně trdelníku (:-)) se v prostoru před kebabárnou linula i příjemná vůně nějakého arabského kadidla nebo co to bylo. Což se zdá jako maličkost, ale věřte, že dojem z podniku citelně zlepší, když necítíte při konzumaci kebabu blitky, které o pár metrů odložil onen ožralý Angličan z úvodního odstavce recenze. Zahrádku cením také vysoko. Interiér tedy supr.

Co se týče samotného dürüma, objednal jsem si ho s česnekovou a pálivou zálivkou a samozřejmě tedy v jehněčí variantě. Mají i kuřecí, která je o desetikorunu levnější. Zeleniny v kebabu moc nebylo, ale obsluha se automaticky ptala, jestli chci cibuli (bodík nahoru). Zálivky byly kvalitou velmi rozdílné. Zatímco česneková disponovala solidním řízem, vyladěnou chutí a slušnou konzistencí, u pálivé můžu pochválit jen konzistenci, protože byla stejná, jako u česnekové. Pálivá ale vůbec nepálila, takže chuť v ní vlastně žádná nebyla.

Tím jsme vyřídili ty části kebabu, kde se nic extra nedělo. Zbývá nám maso a chleba (či placka, no prostě dürüm, já nevím, jak tomu říkáte vy). Slyšte tedy, že chleba byl naprosto dokonale propečený, tenoučký a luxusně křupavý. Placka nebyla přehnaně velká, takže žádné sousto nebylo suché a dusící – znáte to, jak vám v některých kebabárnách dürüm zabalí do placky o poloměru půl metru, takže se pak na začátku musíte prokousat šesti naskládanými vrstvami placky, abyste se dostali k pokladu uprostřed. Prostě chleba v Sayfu bomba.

No a na závěr jsem si nechal maso – jehněčí šlo do kebabu rovnou ze štangle (a odpozoroval jsem, že kuřecí pro zákazníka přede mnou jakbysmet). Myslím, že je to pravidlo, nepovedlo se mi totiž ani lokalizovat v podniku onen pověstný hrnec. Jednalo se navíc o opravdové maso, žádnou sekanou. Jednoduše pláty masa z ovečky nabodnuté na rožni. Chuťově bych maso v Sayf Kebab neoznačil jako naprostou dokonalost, to, ne. Ale! Je bez debat výborné. Má specifickou chuť jehněčího, ne však přehnaně, je krásně šťavnaté a měkoučké, no prostě – pro kebabového inspektora zvyklého na všelicos čistá radost.

Čekali byste, že v podniku, kde se na štanglích točí především trdelníky, Vám budou servírovat jedno z nejkvalitnějších mas v Praze, bez mouky, bez sóji a dalších podobných vychytávek? Popravdě ani nevím, jestli je jehněčí k dostání ještě v nějaké jiné pražské kebabárně. Myslím, že za tenhle přístup si Sayf zaslouží velikou pochvalu. Po rozborce ingrediencí pojďme udělat zase sborku. Celková chuť kebabu byla super, kebab působil lehce, masově a fakt šťavnatě. Pochutnal jsem si, a jediné, co mě při žvýkání mrzelo, byl ten provar s pálivou omáčkou. Měl jsem si holt poručit i sušené chilli. Tak holt příště.

Sayf Kebab, Na Můstku 383/1, Praha

Kebab House, České Budějovice

Jih Čech byl na naší kebabové mapě dlouhou dobu označován jako terra incognita, nezmapované místo, kde spí lvi. Vydal jsem se tedy do kraje rybníků, kaprů a rovinatých stezek, díky nimž se stala tato oblast vyhledávanou destinací i mezi cyklofašisty. Jaké jiné místo si vybrat pro první recenzi z tohoto kraje, než České Budějovice, že?

V Budějovicích člověka trkne do hlavy, že téměř všichni jezdí na kole. V duchu jsem si říkal, ty „vo*e, to se jim to jezdí, to se jim to na tom kole šolíchá, když tady nemají žádný kopce. Jednou šlápnou do kostitřasu a jsou v Krumlově. Bych jim dal ty ústecký kopce, by čuměli.“ Hlavu jsem zde složil nedaleko historického centra. Stejně těsně jako legíny obepínají ženský zadek, tak i Malše společně Mlýnskou stokou formují siluetu jádra Českých Budějovic. 

Druhý den ráno jsem se probudil s kručejícím žaludkem, který mi vesele oznamoval čas oběda. Ustrojil jsem se a vydal jsem se na blind směrem k Černé věži. Očekával jsem, že v centru bezpochyby narazím na nějaký imbiss s tou osmanskou pochutinou. Moje intuice mě nezklamala. Po několika minutách moje pachové receptory zpozorněly a zaregistrovaly libou a nezaměnitelnou vůni opékané štangle s masem. Rozbušilo se mi srdce, žaludek přestal skučet a nedočkavě jsem zrychlil krok, než jsem rychlochůzí dosáhl cíle, a to kebabárny s fádním názvem Kebab House České Budějovice.

Přistoupil jsem k otevřeným vchodovým dveřím, v nichž byl umístěn provizorní pult s výdejním okenkém, tak aby kebabárna naplnila literu tehdy platného zákona a majitel podniku nemusel být vrchností lynčován na náměstí a potápěn do Samsonovy kašny.

Sympatický kebabář se s úsměvem na tváři zeptal, co si budu přát. Vsadil jsem na klasiku s bylinkovou omáčkou. Pro neznalé greenhorny se jedná o kebab v housce se vším. Pochopitelně jsem si vyžádal, aby byl můj kebab v housce vyšperkován o větší než malé množství pálivých ingrediencí. Jak jsem si poručil, tak jsem i obdržel. To vše za velmi úctyhodných 70 kaček. Za tu cenu smekám klobouček!

Protikoronavirová opatření neumožnila vstoupit do kebabárny, v klidu si zde vychutnat kebab a ohodnotit interiér kebabárny zevnitř. Co jsem však od provizorního okénka (vstupní dveře přehrazené židlí) mohl vidět, byl čistý interiér a útulný prostor ke konzumaci. V den, kdy jsem navštívil toto královské město, nebylo dle ministerského výnosu možné ani strávníkům poskytnout posezení na předzahrádce.

Bohužel jsem se v době smrtící pandemie s kebabem musel odebrat na pěší zónu a zde si najít svoje místo na slunci i s mojí kebabovou radostí. Naštěstí počasí přálo a slunce mi svými paprsky příjemně ozařovalo hladkou pleš na hlavě. Popošel jsem kousek po Lanově třídě směrem k centru a obsadil jednu z volných laviček. Usadil jsem se a začal z alobalu rozbalovat svoji houstičku s masovou náplní. Zde bych na chvilku odbočil, ale jen pozorně čtěte. Ono to s tím souvisí holomci.

Jestliže národním buditelům 18. a 19. století vděčíme za obrodu jazyka českého, tak našemu kolegovi, inspektoru Emperorovi, vděčíme za specializovaný odborný pojem, který rozšířil naši českou kebabovou mluvu. Jedná se o slovíčko eurokebab. Proč se o tom zmiňuji? Pokud objíždíte tu naší zemičku řepkou a strdím oplývající a neváháte si kdekoli objednat kebab, brzy získáte dojem, že snad všichni kebabáři berou housky, maso a zeleninu od jednoho dodavatele a podle toho vypadá i výsledný produkt. Z tohoto důvodu jste pak naprosto unešení, když narazíte na kebabárnu, která svůj produkt alespoň zčásti dělá jinak. Tušíte správně. 

V Kebab Housu v Českých Budějovicích jsem si mohl kebab vychutnat v lahodné houstičke. Krásná, nadýchaná, na povrchu křupavá, uvnitř hezky měkká jako panenské lůno sousedovic pubertální dcery. Musím se přiznat, takhle vymazlenou houstičku jsem naposledy konzumoval v Gemüse Corner Kebab. Za tu houstičku by, Pane vachmajstr, zasloužili ti kluci osmanští pochvalu před nastoupenou jednotkou. 

Pokud se týče dalších ingrediencí kebabu, již první zakousnutí do kebabu dalo tušit, že návštěva Kebab Housu byla trefou do černého. Vše ostatní odpovídalo nastavené laťce. Svěží zelenina přiměřeného množství tvořila v housce opravdu přílohu k masu, nikoli hlavní chod, jak s oblibou podávají náš pokrm mnozí kebabáři. Ti by zasloužili, aby na vlastní kůži byli vystaveni útrpnému právu a zapamatovali se, že tento šejdířský nešvar z celé duše nenávidíme.

Pokud bych se měl vyjádřit k masu, tak zde nemohu nic kritizovat. Při vzpomínce na chuť masa teče autorovi slina z pusy, a to i během sepisování těchto řádků. Křupavé stroužky masa mi vyčarovaly na jazyku chuťový orgasmus, který doplňovalo poklepávání pálivé omáčky na mém patře. Naprosto jedinečný zážitek! Těmito řádky ve čtenářích ovšem nechci vzbudit nepřiměřená a nereálná očekávání od Kebab House v Budějovicích. Možná pozdě holoto, ale mám pro vás jednu radu na závěr: nic nečekejte, objednejte si kebab a nechte se příjemně překvapit. Zde to za mě je sázka na velmi sichrovanou jistotu. ☺ 

Kebab House, Lannova tř. 62, České Budějovice

Istanbul Kebab, Louny

Nouzový stav a výlet do Loun s sebou nese mnohá nebezpečenství, tedy ani ne tak vyplývající z covidu-19, jako z výzvy najít kebabárnu, jež by měla otevřeno. No, nebudu vás dlouho napínat, alébrž píši tuto recenzi, otevřenou kebabárnu jsem našel, ač po mnoha peripetiích. Provozovna Istanbul Kebab v Lounech byla vlastně objevena náhodou, a to za probíhajícího čirého zoufalství, že otevřená kebabárna prostě v Lounech v této pohnuté době nebude, leč byla! Avšak v době – protože mě asi kebabový Bůh zkoušel a já zklamal – kdy jsem již nevěřil, že se toho dne blízkovýchodním pokrmem potěším.

Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Emperor, kebabový inspektor

Vyznačil jsem si v mapách tři místa, kde měla být kebabárna. Všechny byly zavřené, mně bylo do breku a jelikož jsem měl hlad, nebyl jsem úplně nejpříjemnějším společníkem na cesty. Mimochodem, proč se pořád všechny kebabárny jmenují stejně? Nuuuuuda. Aspoň trochu inovace bych prosil. Třeba U sultána, U létajícího koberce nebo tak něco.

Pro případ, že žádná provozovna v Lounech nebude mít otevřeno, jsme si z domova přivezli v domácích houstičkách trhané vepřové maso s dresinkem a nakrájenou okurkou, my dietáři! Což byla samozřejmě lahoda a totálně jsem se přežral. Spokojen ze spořádaného vlastního jídla a smuten, že kebab nebyl k mání, se pomalu loudáme k autu, zamačkávám slzu, kdežto najednou, co to vidí oko mé modravé?

Asi deset metrů od parku, kde jsme jedli jídlo z domova: otevřené hladové okno pod obrázkem kebabu! Na můj dotaz, zda Kebab House má skutečně otevřeno, nebo se jedná o fata morganu, jsem byl ujištěn, že skutečně otevřeno mají i v době krize, dokonce až do deseti do večera. Inu asi deset minut po pozření větší než malé porce jídla z domova jsem si povolil opasek u kalhot. Toho bohdá nebude, aby inspektor Emperor z boje utíkal! Jde se objednávat!

Exteriér

Jen bych se zde čtenářům rád omluvil za kvalitu fotek, ale když si objednáváte jídlo skrze okénko na ulici, prostě dobré fotky interiéru nepořídíte, obzvláště když chcete být alespoň trochu nenápadní a nevypadat úplně blbě, proč že si jako všechno fotíme.

Objednal jsem si jeden döner. Pojďme rovnou na maso. Měl jsem velké štěstí, že kebabmistr štagli právě za čerstva okrajoval, a tak jsem měl v kebabu po delší době maso přímo z grilu. Jelikož však maso krájel ještě před mou objednávkou, nedělám si iluze, že přijít o dvacet minut později, mám hrncáka jak vyšitej. Ale štěstí přeje připraveným. Varianta byla dle vzezření pouze hovězí, takže nemělo cenu ptát se na jiné varianty. Relativně jsem spokojen i s okořeněností masa, ale i tak prostě nejsem fanouškem této varianty kebabu a nevěřím jejímu složení a být varianta kuřecí, dám si jistojistě variantu jinou než hovězosojovou. Množství bylo vcelku prasečí a kebab masem přetékal, jestli zde čekáte kritiku, tak to jste na špatné adrese. Čím více masa, tím lépe. Tečka.

Houska byla po opravdu dlouhé době super čerstvá a křupavá a tak akorát ohřátá, nerozpadala se a držela tvar, takže jsem se výjimečně prakticky nepokydal (na kvalitu housky mám dobrý indikátor manželku, k čemu bych její nos tak přirovnal: jak prasátka ve Francii dokážou vyčenichat dobré lanýže, tak manželka spolehlivě rozezná dobrou housku, ve valné většině případů totiž jen vyjí maso a zeleninu a do housky sotva kousne, čímž mě kolenovrta trochu štve, že… no a tady housku jedla a dokonce si sama říkala, že chce do samotné housky kousnout).

Jo, zapomněl bych dodat, ano, jsem buřt, a tak se snažím zhubnout a z toho důvodu jsem se rozhodl objednat jen jeden kebab, o který jsme se podělili. Sežrat oběd z domova a dva kebaby by fakt nešlo.

Druhým velkým plusem byla zálivka, její složení nevím, více bod obsluha níže, ale po několika krknutí po snězení pokrmu jsem odtušil, že se jednalo o česnek a bylinky. Byla jemná a ne příliš výrazná, ale to prosím berte jako plus, hezky to šlo dohromady. Tedy obzvláště proto, že byla svojí konzistencí pěkně hutná. Asi jako kdybych to zakydnul majolkou nebo spíše řeckým jogurtem, ať nejsem za prase. A já fakt nesnáším vodové
dresinky, tady palec nahoru.

Döner

Popis zeleniny začnu chválou za čerstvost, avšak tady pochvaly končí. Jednalo se o naprosto tradiční zeleninu, tzv. eurokebabovou, neboli variace na zelí a zelí, bez jakékoli inovace.

Co bylo u obsluhy zvláštní, že se vůbec na nic neptala, což úplně rád nemám. Jediný dotaz byl, zda chci pálivou, což jsem ku překvapení sebe sama ze sebe vyhrkl, že nikoli (hladová manželka po mém boku a kdyby se do kebabu chtělo zakousnout i takřka roční mládě, tak chilli by asi nebylo to pravé ořechové). Peníze bral do ruky, kterou pak připravoval pokrm, což v dnešní době taky nechcete, nebyl dotaz na cibuli, uklizenost těžko hodnotit, když stojíte na ulici.

Cena za döner byla 80 Kč, což bylo k celkovému množství velmi příznivé.

Istanbul Kebab, Pražská 105, Louny

« Older posts

© 2020 Kebabárny.cz

Theme by Anders NorenUp ↑